ROMOVÉ - žijí tu s námi

No něbol som tuna pár dni
a stě celí posrani
čo sa fůrt séretě do rómou milých
to je vysada vas bílych.
Som aký som a buděm dialej
a biely len bůlvy vyválej
tuna buděm nadialej.
buděm tuna žiť aj pracůvať v nóci
bez vašej blbéj pomóci.
Chrántě si svoje majétky dóma
pro malého čierného róma.'

nejsem rasista,ALE!
Vy tzv.Romové co si hrajete na utlačované,Vás bych hnal klackem až na sibiř!Vymlouváte se na kde co,že nemůžete sehnat práci,jací jste chdáci.Bohužel ale to !!!kdyby!!! by Vás zachránilo,jděte do rachoty,chovejte se slušně,plaťe nájem a jiné poplatky(tramvaj,autobus) a bude te v pohodě.Je jen má lo těch co chodí makat,a maj se.Bohužel jim ti co si chodí pro socku,ti nemouhocí chudáčci co mají 5ti kilové zlaté řetězi okolo krku a jezdí si pro to v mercesu či taxikem tak já osobně bych jim nedal ani halíř(ač již neexistuje),nahnal bych je na pole a vy SVINĚ koukejte makat.Nájem a ostatní bych strhával z platu!
To se nedá tohle je téma kde člověk hází hrách na stěnu a tady mezi Romy ten hrách nedopadne ani na zem,protože on ani k té zdi nedoletěl.
Viz.zajdětě si do Mostu v sobotu na blešák!
Kdo tam prodává opravdu své věci legálně nabyté?!Hádám tak 10% ze všech prodávajících.
Vláda taky dělá mrtvého brouka.'

Hale ty amerikánče,
neser sa do mňa,
do černoškého géta sa bojíš,
a tuná sa do mňa na dálku navážíš.'

hlavně ať chodí makkat,nemusíme je pak živit'

Tahni cikane!

Dežo, čteš to?
To je krása!
Aj v Ottově encyklopédii o m?a píšů!
To jsem celý já!
Bol a vášeň.
Hlůboký cit!
Zpievám a básním pri tanci!
Jsem tak dojatý, áž som zapomněl básniť!'

Zdroj: Ottova encyklopedie | aktualizace: 1. 1. 1908

štěstí jásají, v neštěstí si zoufají. v radosti se opíjejí. Rádi se oddávají snění a stávají se mystiky. Jejich filosof John Bunyan (v Anglii za Jakuba II.) je mystik. Jsou opojeni přírodou. Stan jest jejich domovem, opovrhují usedlým životem a jsou oddáni kočovnictví. Jsou uchváceni horečkou bloudění. Musí míti stále nové, živé, hluboké dojmy. O budoucnost se nestarají, o povinnostech nemají pojmu. Česť je jim cizí a zásadám nerozumějí. Cit jejich jest hluboký, žádost neukojitelná. Jejich bol a vášeň dojímá v hudbě. Poesie je dost jednoduchá; krátké, smutné popěvky, žerty, satiry, povídky. Zpívají a básní zároveň při tanci. Ženy jako tanečnice, muži jako hudebníci prosluli. [Cikáni] mají své pověry, věří ve všeliké duchy a mocnosti přírodní. S kouzly a čarami provozují sice obchod, ale sami jim nejvíce věří. Svých názorů ovšem si nikdy neupravili a není v nich důslednosti. Zevně mají víru svého kraje, ale bez průtahu dají dítě několikrát křtíti (k vůli darům od kmotrů), nebo přijmou jinou víru. Mravností muži nevynikají, ženy ještě méně. Zlodějstvím a nepočestností smutně prosluli. Pozoruhodna jest jejich láska k dětem. Práce se štítí. Milují koně a vedou jimi obchod. Jsou též kováři, zlatníky, uhlíři, kejklíři, medvědáři. Ženy jsou hadačky, kejklířky, lékařky, ve Španělích balletky a prodavačky, v Rumunsku služky. [Cikáni] mají více méně temnou pleť, černé, husté vlasy, temné, jiskrné oči, podlouhlý obličej, nízké čelo, mírně vystouplý nos, vždy přišpičatělý. Mají malá ústa, krásné červené rty a bílé, zdravé zuby. Oči jsou blízko sebe a mírně šikmé. Dolní čelist mírně vystupuje. Lebka jest malá a mírně podlouhlá. Hovelacque rozeznává u [Cikáni] nů dvojí typ (obojí původní): podlouhlý obličej, orlí nos-kulatější obličej a tupější nos, méně jiskrný zrak. Ve vášni nikdy nezčervenají, jen zblednou. Tělo je prostřední, silné, ale štíhlé. Tlustší bývají jen staré ženy. Nohy a ruce jsou malé, prsty dlouhé a špičaté. V Evropě jest jich asi 700.000; z toho 1/2 mill. na Balkáně a 150.000 v Rakousku.-Srv. Grellmann, Histor. Versuch über die Zigeuner (1787, první ukázal na indický původ); Pott, Die Zigeuner in Europa u. Asien (1843-44); Bataillard, De l'apparition et de la dispersion des Bohémiens en Europe (1849); Miklosich, Über die Mundarten und die Wanderungen der Zigeuner Europas (1872-1877); články v různých časopisech, zvláště Gypsie Review. Snůškou všech vědomostí o [Cikáni]-nech je Adriano Colocci, Gli Zingari (Turin, 1889). U nás studoval jejich jazyk Puchmajer a podlé něho napsal J. Ješina mluvnici (Romáňi Čib), kterýž i vydal pověsti a pohádky jejich a s Ulrichem mluvnici ruského nářecí [Cikáni]-nů: pak hrabě Rud Wratislav, Versuch einer Darstellung der Lebensweise, Herkunft und Sprache der Zigeuner (Praha, 1868). Horlivým pěstitelem jazyka cikánského v Uhrách je arcikníže Josef, jehož objemné dílo A cigány nyelotan r. 1889 vydala maď. akademie. -Kr.'

Dežo, že tý zas v krčme popíjíš kořálku?
Něbo zde v prestrojení kážeš cigánsků morálku?'

Dežo, čo tomu hovoríš? To sů hodní, čo? I výučko zdě pre nás uróbili!'

Cikáni, kočovný kmen roztroušený po celé Evropě. Vyskytli se v Turecku již v XI. století (podle některých v císařství Řeckém již poč. IX. stol. za Nikefora), v XIII. stol. rozšířili se po Uhrách a Polsku, r. 1417 jsou již u Baltického moře, r. 1422 v Italii, r. 1427 ve Francii, r. 1447 u Barcelony ve Španělsku: r. 1492 byli již ve Španělích pronásledováni zároveň se židy a Maury, r. 1531 vyšel v Anglii proti nim první edikt. S počátku bájilo se o nich, že přišli z Egypta, že jsou kmen, který nepřijal Ježíška, když prchal před ukrutností Herodesovou. Za trest prý jsou vypuzeni z vlasti a marně si budou hledati domova. [Cikáni] sami šířili tuto bajku a kořistili z ní. Jejich povídání mělo vliv na tehdejší názory o Východě. Když poznáni byli jako lháři, zloději a lotři, počali býti pronásledováni nejdříve ve Španělích, pak v zemích ostatních. Ve stol. XVI. se jim ulevilo, tu a tam dály se i pokusy učiniti z nich národ usedlý a povznésti je, ale pokusy se nezdařily. V Evropě každý národ je jinak pojmenoval; řecky slovou Atsinganos (Athinganos), bulh. Acigan, rumun. Tzigan, maď. Tzigany, ital. Zingaro, tur. Čingiané, špan. Gitano, angl. Gipsy, albán. Yevk, franc. Bohémiens. Názvy angl. a špan. souvisí s bájí o jejich egyptském původu. franc. vznikl chybným názorem, protože první [Cikáni] přišli do Francie z Čech. Název řecký prý původně značil sektu, která žila ve Frygii a Lykaonii, odkudž přišli [Cikáni] na Balkán. Jiní (jako M. J. de Goeje) odvozují název řec. od pers. tsjeng (hudební nástroj). U Herodota (V, 9) vyskytují se Singurai, ale nevíme, zda název ten souvisí s [Cikáni]-ny. V Asii prý slovou Kouli, v Indii Banjari nebo Lombadi, pravé jejich jméno je prý Gohuri. Rozšířený název róm značí u nich muže, romí ženu. O vlastním původě jejich poučuje nás jazykozpyt. Nářečí jejich navzájem silně se liší a rozeznává se jich 13: řecké, rumunské, uherské, české, německé, polské, ruské, čudské, skandinavské, anglické, italské, baskické, španělské. Ve všech jsóu však prvky řecké, slovanské a rumunské, což označuje nám cestu, jak se šířili. O cestě jejich svědčí i prvky perské a arménské. Jádro však ve všech nářečích jest indické a souvisí s dialekty dolního Indu. Jakou roli vlastně ve své pravlasti měli, proč a kdy ji opustili, není dosud bezpečně vyzkoumáno. Kř. První zmínka o [Cikáni]-nech v Čechách činí se ve '

Dyk, dylyna, dyskoteka, dyžokej a dy už bude socka...aneb vyjmenovaná slova po D pro cikánskou menšinu, jež je na východním Slovensku většinou. Pokud ne papírově, tak alespoň svými '

Dežo dněs trhál čérešně nelen do hůby,
dělal si i na zimu zásóby.
Po stromoch lez,
málom si zlámal vez.
V rybníku sa kůpsal áko Adám Černý,
kápra půstil lebo bol podprůmerný.
A čo ty Dežo mój brat drahý,
dófám, že už si zcéla zdravý.'

tak utěkaj a príď včas.'

Už som sa o těba ve?mi bál
tak ty si dněs lenom zarábal?
tak si pekně hóď těélo do peléchu
a něrob užaj žiadnů něpléchu.
A zajtra sa tuna zíděme zas
tak uprataj a príď včas.'

Dežo sa ke kompjúteru doplázil,
áby svójho bráta Deža pozdrávil.
Těžko můsel Déžo zarábať,
na záchodku pódlahu, stěny uprátať.
Kedysi číchal v kádibůdke čérstvy vzdůch,
pák skóro rok chémický půch.
Těrazky budě mať záchod nový celičký,
hóvňa bůdu pochódovať do čístičky.'

tak jdi makat a nekecej

Dežo musí dněs těžko zarábať,
nemá čas po intérnétě vykecávať.'

http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=454729

tady nekdo strli osklive