Život po padesátce

To moje mama po padesatce teprve rozkvetla.My,deti,jsme z baraku pryc,rodice uz nema a manzela,co ji lezl na nervy se taky uspesne zbavila.
Ted si uziva s pritelem,se kterym byla v kontaktu celych 30 let...

Ahojky,nesmíte si to tak brát.Musíme si zvyknout na život s chorobami.Pokud vidíme,můžeme se ještě hýbat,tak to ještě jde.Může být ještě hůř.Neklesejte na duši třeba na nás čeká ještě něco super.Mě moc pomáhá můj pejsek Jimi se kterým chodím na procházky i když mi není dobře a vždy mi to pomůže.Držte se a mějte se v rámci možností fajn.

Prostě to stojí zahovno!

Nejhorší na tom je že mě je 58 aještě jsem nedostal rozum.Naopak se mě zdá že už mě veškerý rozum odchází,kamsi.

PS:JO A JESTLI TO CHCEŠ VÁŽNĚ PROBÍRAT DEJ SI KE K NICKU MAIL...

PRO JIŘINU:VELKÉ PÍSMO JE MOJE ODLIŠNOST A NAVÍC LÉPE SE MI ČTE(I PÍŠE) A JO DÍKY ZA TO ŽE JSI MNE PŘIROVNALA KE ZKOPANÉMU ALE TO JSEM SI SNAD NEZASLOUŽIL.....

Vraťe se do hrobu......

PSANÍ KAPITÁLKAMA - mě osobně (živím se jako grafik) se to taky vůbec nelíbí -připadá mi to vulgární, bohužel. Jinak samozřejmě, každý má právo na grafický projev podle svého gusta, jasná věc:-)Františko, promiň, nechtěl jsem se Tě nějak dotknout či být nezdvořilý. Ale uvědom si, že máš taky svůj život... OK, pomáhej, ale nepřeháněj to, mysli taky na sebe, měj se ráda, to je v tomhle věku moc důležitý a je to dost umění se to naučit; já sám to také ještě neumím... no, snažím se na tom pracovat...Měj se hezky***

To Jirina já myslím že snad tiskacím písmem píšem všichni? VELKÁ PÍSMENA SE ČTOU DOBŘE né!

Jo brouku jeste dodatek nepis porad tiskacim pismem blbe se to cte. Papa

JOHANZ fakt dobry prispevky, vzdycky me pobavi a tak nak par vetama vystihnes tealitu zivota. Skoro jako Zkopany.

Martine já těm mladým pomáhám dobrovolně oni mně k tomu nenutí,já se sama nabídnu když něco potřebují. Vím jak je to,když je dítě nemocné a vy musíte jít do práce. moji rodiče mi taky pomohli, když bylo potřeba.Nebo když pracoval jenom syn z jednoho malého platu se vyžít nedá.Tak se snažím alespoň vnukovi něco koupit.

KDO BUDE MÍT TO ŠTĚSTÍ A DOŽIJE SE 50-KY TAK SI MUSI UVĚDOMIT ŽE DO DUCHODU JE TO JĚŠTĚ 15 LET TAK NITRÁK POD JAZYK A DO PRÁCE....ČEKÁ TO KAŽDEHO A AŤ SE MLÁDÍ NEDIVÍ JAK RYCHLE TO BUDE VE 45 JSEM VYLEZL Z PUBERTY A UŽ ABYCH ŠETŘIL NA RAKEV...JEN VESELE

Bodejť, jen ať baba hlídá!

Martine, já si myslím, že by to měl být takový kompromis - moc nezneužívat rodiče, na druhou stranu mladí někdy opravdu tu pomoc potřebují. My jsme s manželkou byli vždy hrdí a s našimi dětmi nikoho neotravovali a to přesto, že jedna dcera je mentálně a tělesně postižená. Tchán byl z naší situace velmi otřesen a snažil se pomáhat, až jsme ho museli brzdit a (v zájmu jeho zdraví) pomoc odmítat. Tchyně, ta veřejně vykřikovala, že ona si s vnoučaty bude hrát tehdy, kdy ona bude chtít a že nejmilejší ji vždy bude nejmladší vnouče!! Kdybych byl hajzl, tak jí řeknu, že když bude chtít ona, tak zase nebudu chtít já, ale s ohledem na "světce" tchána jsem byl zticha. Jenže ta spravedlnost se někdy projeví již zde na zemi. Švagr se oženil, vzal si fůrii a ta vzápětí tchyni oznámila, že děti bude hlídat tehdy, kdy potřebuje mladá nebo je taky nemusí vidět vůbec. A když se tchyně jednou pokusila "blafovat", že hlídat nemůže, že něco má, tak mladá řekla, že nevádí, že je nechá samy doma a ať klidně vyletí barák do luftu. A od té doby tchyně šlape jako hodinky. Vždy jednou za měsíc, když ji pustí, tak přijede k nám na návštěvu si dáchnout a postěžovat.

Františko a hlavně Violo, pomoc mladým a pohlídat vnoučata? -klackem bych je hnal, ať se sami starají; vy už konečně užívejte nebo alespoň odpočívejte. Mladí by měli pomáhat vám a ne opačně -dali jste jim snad dost, když jste je vychovali, ne?

Měsíc a půl po padesátce mě trefil šlak-už jsem po operaci baypasů.Ženský,nesmíte si to tak připouštět

Františko, ty jsi právě ten případ, na jaké někdy myslím, když se ze všech stran chce pomoc po člověku, který by jí často už taky spíš potřeboval.Rodiče už nemám, ale s těmi mladými a vnoučaty je to složité. Pomoc potřebují, přitom jsem na tom zdravotně tak, že jsem musela odejít do předč. důchodu. Bývá mi z toho někdy hodně smutně. Snacha to navíc nechápe a tak se mnou komunikuje čím dál míň a synovi to vyčítá. Ve štychu jsem je přitom nenechala nikdy, ale vadí jí, že si děti neberu do péče jen tak, třeba když mají prázdniny. Vnoučkovi budou teprve čtyři roky a je kolem něj hodně práce a běhání.Někdo to má zkrátka líp vyřešené, měl víc štěstí. Přeji Ti, ať tu svou tíhu co nejlíp zvládáš a nepřijdeš u toho úplně o zdraví.

Nejhorší je, když člověk zůstane sám

Život po padesátce moc veselý není ikdyž jsem se něj těšila. Jsem v duchodu musím se starat o staré nemocné rodiče,taky občas pohlídat vnoučata a pomoct mladým.A k tomu ještě vlastní zdravotní problémy. Taky byt se musí znovu zařídit Všechno pomalu dosluhuje.Takže po padesátce to žádná sláva není.