NOHA V SÁDŘE

Tak jsem ten podpatek schválně přeměřila a má na šířku 6,5cm a na délku 8cm,výška od sádry je nějakých 3,5cm při ochození podpatku.Jestli jsou jiné velikosti netuším,ale stejný jako mám já jsem viděla i ten ochozený který jsem nedostala.Myslím že sestra při dotáčení sádry a přidělávání podpatku odvedla moc dobrou práci,jak tvořila jsem ale moc neviděla protože jsem spíš ležela a nohu měla položenou v takovém stojanu.Mně ta sádra zprvu vycházela na nějakých 8 týdnů a teď se to o necelé dva protáhne.Už mě to nijak nevadí a ani to že mi ji vlastně dnes měla původně sundat.Asi bych zvládla i těch 12 týdnů jen když to bude v pořádku,k tomu se upínám a délku sádry na noze vlastně neřeším.

Já se vám tedy nedivím, že se nechcete hádat s někým, kdo o vás nestojí. Plně vás chápu. Jestli tedy máte možnost jít někam jinam, tak to bude lepší, když vám sestra dá potřebnou dokumentaci, protože bez ní by to nešlo. On ten nový doktor musí také napsat žádanku na tu rehabilitaci, abyste ji začala co nejdříve aby měla patřičný efekt. Ale ta paní doktorka to musí být pěkný dáreček asi je ze stejné kategorie jako paní doktorka v Pardubicích co jí dnes obvinili za toho chlapce v komatu. Určitě vedle sebe sedávaly v posluchárně. Opravdu zůstává rozum stát, že se na to doktorství vůbec s tímto přístupem dávají. Nakonec si na tu sádru tak zvyknete, že se s ní budete jen těžko loučit. Už se připravujte na to, jak budete mít tu nemocnou nohu bez ní lehkou a bude vám to připadat dost neobvyklé. Když vám na ní dají ta kila sádry, tak to divné nepřijde, ale když je pak odstraní, tak to divné připadá. Tak zase dejte někdy vědět co je nového. Docela to s vámi prožívám.

Počkám na zprávu od sestry a podle toho se zařídím,jsem smířena s tím že budu mít sádru o 10 dní déle a pokud by doktorka nenastoupila ani za ty dva týdny tak bych šla k jinému lékaři,tak to mám nějak v duchu připravené včetně toho že si vyžádám dokumentaci.Doufám ale že doktorka se uzdraví a budu moct jít k ní,ráda bych znala její názor po sundání a myslím že budu muset jít i na kontrolní rtg.Myslím že srostlé to bude,ale ještě aby to srostlo jak má.Když už jste nakousl váhu sádry....Kolik ta sádra s podpatkem může vážit?Já si počítám při vážení 2kg navíc...Stejně jsem přibrala víc než jsem měla stanovené což mě taky dost štve :-( Děkuju za to že mi pomáháte :-)Opravdu jsem ráda.

Ono hlavně záleží na typu a velikosti podpatku. Starší masivnější už prakticky vymizely a dnešní výrobci se omezují výhradně na menší typy, které jsou již odlity z jiného typu pryže. Navíc by podpatky měly být přiměřené délce chodidla, ale s tím se nedá počítat, protože úroveň některých zdravotnických zařízení je docela mizerná viz ta vaše náhradní lékařka., ale hodně je to také o lidech a někdy si opravdu sestra, která má již delší praxi, s provedením obvazu doslova vyhraje. Je to hodně o zkušenostech asi jako na odběrech krve. Některá sestra vás pomorduje, že u toho kolikrát sykáte bolestí a u druhé ani nevíte, že do vás píchla jehlu. Navíc je také někdy personál sádrovny nucen dělat s tím co momentálně má k dispozici a kolikrát jsou vidět všelijaké obludnosti. Váhu krátké sádry bych odhadoval asi na 2 kg plus váha podpatku, ale maximálně ty tři kila. Nemusíte děkovat. Rád pomohu. Sám vím, jak je člověk kolikrát bezradný, když něco dělá poprvé nebo když ho něco potká poprvé a je vděčný za jakoukoliv radu či názor.

Já mám podpatek černý a přijde mi že i celkem velký,už je tedy samozřejmě dost ochozený ale i na šířku mi přijde celkem velký.A dostala jsem úplně nový protože si vybavuju když mi sestra dotáčela sádru a přidělávala ten podpatek tak sáhla do takového velkého šuplete a říkala "vám dám fungl nový protože budete mít sádru déle",prý když je podpatek zachovalý a sádra na kratší dobu tak se dává i lehce ochozený,tak nevim.Hlavně jsem ráda že podpatek vydržel a stále drží jako na začátku a neulomil se nebo se ani neprošlápl či nezačal nějak vyklat,přeci jen při té chůzi nohu mírně vytáčím do strany.Myslím že sestra udělala při sádrování velmi dobrou práci a já si nemůžu vůbec na nic stěžovat.To že jsem si pak sama nechala podomácku "vylepšit" dlahu pod prstama bylo tím smradem a to nemá nic společného s prací sestry.Fakt jsem ráda že to mohu s Vámi konzultovat,spíš se ještě omlouvám za někdy asi "blbé" otázky :-)Ale když jsem nezjistila nikoho kdo v mém okolí by měl kdy nohu v sádře,jen někdo ortézu nebo nějaké obinadlo či podobný obvaz.

Tak zatím to nedopadne nijak, protože dnes mi přišla sms od doktorky,rsp.sestry,že paní doktorka je nemocná a bude minimálně dva týdny mimo provoz.Měla jsem jít na sundání tento čtvrtek a tak jsem volala jiné doktorce co zaskakuje ale po velkém komunikačním problému jsem se rozhodla počkat na "svou" doktorku.Volala jsem pak zpět sestře a ona mi řekla že pokud mi to nevadí že budu mít nohu v sádře déle tak mám počkat.Naštěstí nemám problém v práci protože hodně pracuji home office a tak nemám ani neschopenku.Poprvé v životě jsem musela mít něco v sádře a hned mám takové "zážitky"....

Tak to mě docela pobavilo. Jste asi jediná, kdo si k 8 týdnům dobrovolně naordinoval další dva týdny. Na druhou stranu je docela trestuhodné, že k tomu tak u vás přistoupili. Vždy by měl být nějaký zástup. Určitě se ty dva týdny navíc projeví na zatuhnutí hlezenního kloubu. Zřejmě ten zákrok s přidáním sádrového obinadla pod prsty byl úspěšný, že už vám ani nepřijde, že ta noha je cítit. Když s tou sádrou chodíte do práce, tak to opravdu asi nebude už tak hrozné, jak jste úplně ze začátku líčila, neboť si nedovedu představit, že by jste se tím chtěla dělit se svými spolupracovníky. A obvaz ještě drží pohromadě? Těch dosavadních osm týdnů se na něm muselo podepsat zvlášť, když s ním chodíte každý den do práce.

No já se tedy moc nesmála a nesměju se ani teď.Mluvila jsem s tou zastupující doktorkou ale byla tak neuvěřitelně otrávená a neochotná že jsem prostě neměla sílu se s ní dohadovat.Myslíte že bych měla vyrazit někam úplně jinam aby mi tu sádru sundali dle termínu?Jsou ty necelé dva týdny navíc tedy velký problém?Právě že většinou pracuju doma takže jsem byla v práci vždy jen na skok a jeden den v týdnu,takže smrádek si užila jen kolegyně se kterou jsem dala rychlou kávu a pak šla domů.Ale ta "operace" s tím doděláním sádry pod prsty se opravdu povedla a musím říct že jsem moc ráda že to tak dopadlo.Nevím jak má sádra po delší době vypadat,ale u mě vypadá pořád docela dobře:-)Ona vypadá jako by byla "vyleštěná" a i ten podpatek drží jako přibitý.A co jsme ty prsty podsádrovaly tak i tam je to v pořádku,jen sádra pod prsty zežloutla a mám tam vymačkané důlky od prstů,hlavně pod palcem.Ale jestli si myslíte že mi ta noha už tolik nesmrdí tak se mýlíte,jen já sama už to tolik nevnímám,ovšem druzí ano.Vadí mi narážky od známých když někde jsem.Kamarádka mi třeba říkala abych si přes prsty natáhla ponožku ale mně na prsty zima není a myslím že smradu by to vůbec nepomohlo,spíš naopak.Navíc na zdravé noze venku pořád nosím žabku nebo pantofel takže mi přijde pitomé mít zdravou nohu bosou a na sádře ponožku...

Já bych řekl, že je to docela nezodpovědné od nich. Sundání sádry je otázka tak asi tří maximálně pěti minut. Obvykle se imobilizuje kotník na 4-7 týdnů. Už těch 8 je o něco déle, ale 10 je pomalu už krajní mez. Pořád mi nejde do hlavy ten přístup. Co kdyby vaše doktorka byla nemocná déle, tak vám sádru nechají také a nebo nedej bože by se jí stalo něco vážnějšího, tak budete chodit se sádrou do smrti? Předpokládám, že vám to dělali někde na poliklinice, tak bych se tám dostavil v původním stanoveném termínu a trval na sejmutí obvazu pokud vám nějakým rozumným způsobem nezdůvodní prodloužení to znehybnění. Případně chtít jejího nadřízeného. Argument, že je ošetřující lékař nemocen, není vlastně z pohledu pacienta žádný argument a zdravotnické zařízení má postupovat v nejlepším zájmu pacienta. Nejsem schopen přesně odhadnout, jak se může taktovéto dlouhé znehybnění projevit na ztuhnutí kotníku, ale 10 týdnů na docela běžný úraz bez jakýchkoliv komplikací. Já to také nemám rád, když musím poučovat lékaře, jak má konat, ale bohužel to někde jinak nejde. Člověk si to musí v hlavě srovnat a sám se vnitřně utvrdit v tom, že pravda je na jeho straně a s tímto přesvědčením s nimi jednat. Klidně bych pro příklad uvedl, že kdyby umřela, tak jen proto nebudete chodit se sádrou do smrti. Když to nebudou chtít sundat, tak ať vás pošlou někam jinám, kde vás nebudou ignorovat.

Tak to já jsem tedy takových situací zatím ušetřena,jak u sebe tak jsem ani nebyla svědkem nějakého "karambolu" jako se to přihodilo Vám :-).Dnes mě poprvé těžce zaskočilo počasí a musela jsem skoro hodinu čekat než se přehnal prudký déšť a já mohla pokračovat se sádrou domů,co jsem koukala tak mě to teď čeká asi častěji :-(

To bylo rozumné, že jste nešla v dešti, protože jak se sádra namočí, tak změkne a pak se lehce zlomí v nártu nebo se třeba i uvolní podpatek. Lepší je však ani za deštivého počasí nevycházet.

To ani tak nebylo o rozumu jako o nutnosti,lilo fakt hodně.V sobotu jsem taky radši nikam nešla a dnes jsem s tím deštěm počítala na celý den takže jsem si nic neplánovala a budu tvořit doma.Dlaha pod prsty je už celá zažloutlá ale smrad není tak hrozný jako dřív a už to ten víc jak týden vydržím a nebudu přikládat nový sádrový obvaz.Mám v příšerném stavu ty prsty co koukají a hlavně na malíčku a palci mám defacto “novou” kůži která se psk bude muset nějak odstranit.Myslíte že se mohu na stejný den kdy mi sádru z nohy sundají objednat na kožní,nebo je to věc pedikúry?Mám totiž i problém s nehtem na malíčku.

Jestli se chcete objednat na kožní jen kvůli tomu jak vypadají prsty, tak bych s tím zatím počkal, protože to je v podstatě průvodní jev znepřístupnění vzdušnění kůže na noze. Je dost pravděpodobné, že ani samotný pohled až vám obvaz sundají nebude moc libý a to nemluvě o průvodním pachu. Nejspíš odpadne vrchní část pokožky, protože její obnovující proces byl znepřístupněním omezen. Někdy do docela dlouho trvá, než se toho pachu noha zbaví, ale i návrat do obvyklého stavu před úrazem může trvat. Z vašeho sdělení není zřejmé jaké problémy s malíčkem máte, ale měli by vám k tomu říct něco až vám sádru sundají, jak dále postupovat. Pokud to je jen z důvodu omezení ovazem, že na něj víc tlačil, k čemuž však správně nemá vůbec dojít, tak by se to sejmutím sádry mělo srovnat. Mám za to, že je předčasné dělat nějaké závěry.

Asi jak se blíží ten termín sundání tak jsem nervóznější víc a víc,nevím proč mi ty prsty přijdou tak hrozné ,ale prostě mám pocit že mi "narostla" na malíčku a části palce "nová kůže" která je hrozně tvrdá a žluto-bílo-hnědá s bílým povlakem.Malíček je takový celý a palec od spodního bříška až do půlky vrchní části k nehtu.Ostatní prsty mají takovou kůži jen zespodu na bříškách,v sobotu jsem se na to koukla kapesním zrcátkem protože jinak na ně zespodu nevidím a vlastně to ani nijak nesleduju,jen teď jsem byla zvědavá a pohled to byl velmi špatný :-(.Problém s malíčky mám na obou nohách a vlastně i ty nehty na na nich jsou jako rozpláclé a nehty tvrdé a musím je většinou stříhat kleštičkama a ne nůžkama,ale teď ten nehet na malíčku u nohy v sádře nemůžu ucvaknout ani kleštičkama jak je příšerně tvrdý a nahnědlý a nevím jestli na ten nehet netlačí ta "nově" narostlá kůže.Vypadá to příšerně.Už jsem chtěla zajít k pedikérce ale strašně se stydím jak mi ta noha smrdí :-(.Jinak malíček je trošku na hranu sádry napasovaný ale nepřijde mi že by sádra na něj tlačila,to bych za tu dobu co mám nohu v sádře už měla do krve vydřené.Taky je to asi i tím že prsty mám poněkud tlusté nebo baculaté,právě ty malíčky mám jak bambule.Velký problém to je třeba v uzavřených botech do špičky nebo lodičkách,proto tak ráda nosím žabky nebo pantofle a doma defacto stále naboso.To už musí být když si doma vezmu ortopedické korkové dřeváky.Z vaší zprávy dedukuju že mě po sundání sádry ta noha bude ještě dlouho smrdět a vůbec na ni bude žalostný pohled....Počkám tedy až co po tom sundání...Já jen že mi říkala sestra,že hned po sundání bych měla začít rehabilitovat a jít někam na rehábku s tím hnusem co na noze mám a budu mít se mi tedy nechce a kdo ví jestli by mě i vzali....Moc díky a je mi už trapně jak se pitomě vyptávám..

Špatný došlap na schodech do sklepa.Velmi úzké a ještě lehce točité schody za spoustu let i ošlapané a jak jsem byla naboso a nechtěla shodit po schodech rozmístěné sklenice s kompoty tak jsem sice nespadla ale abych udržela balanc tak jsem prostě přešlápla a ta bosá noha mi sjela po hraně schodu na druhý.Nejdřív jsem myslela že to nebude nic ale po nějaké době už horší chůze a pak už vlastně nemožnost na nohu došlápnout.To už jsem tušila že noha je zlomená.