Smrt blízkého člověka a její následky.

Ahoj Adinko,moc me potěšilo tvoje psaničko. Až teď jsem se dostala k tomu, abych se podívala zda nepřišly nějaké ohlasy na moje trápení. Vždy se tak trochu bojím se podívat, protože se mi potom vše vrací zpět, ale zároveň mi to trochu pomáhá. Já vím, že každý člověk je zodpovědný jen sám za své činy, ale já mám právě ten pocit, že moje jednání bylo impulzem k tomu co udělal. Kdybych jednala jinak, vím, že by se tohle nestalo. Jsem strašně paličatá a těžko odpouštím blízkým lidem když mi nějak ublíží i když jsme spolu byli 13 let a myslela jsem, že se dobře známe. Vyčítám si, že jsem mu nepomohla, nezeptala se ho jestli nemá nějaký problém, že bychom ho spolu vyřešili, byla jsem zatvrzelá a i když se chtěl udobřit, tak já jelikož odpouštím velmi pomalu jsem ho odstrčila, místo toho, abych mu odpustila a neřešila ten problém tím, že jsem s ním nemluvila. Vím, že by tu byl s námi a mohli bychom žít dál spokojený rodinný život, na kterém mi tak záleželo. Byla jsem tak pyšná na svou rodinu a teď ze dne na den nemám nic. Je to strašné, nedokážu se s tím vyrovnat. Vůbec se mi tady na tom světě nechce zůstat, ale vím, že musím kvůli dětem, které jsou úžasné a já se o ně musím postarat i když bez něj, který byl celým mým životem, to jde jen velmi těžko. Mám pocit, že jsem velmi špatný člověk a nezasloužím si už nic hezkého. Je mi tak smutno, jsem tak prázdá. Strašně mi chybí jeho láska, kterou mě zahrnoval. Mám strach, že jsem mu jí dávala najevo málo a on si třeba mohl myslet, že už ho nemám ráda. Budu moc ráda když mi ještě napíšeš. Děkuji za každý příspěvek.

Veroniko,moc tě zdravím. Jsi v situaci kdy je skutečně těžké radit, protože to "klišé", že čas všechny bolesti uhladí a zmírní je sice 100% pravda, ale každý se k tomu bodu musí probolet sám a někdy to trvá zatraceně dlouho.Jen jsem ti chtěla připomenout, že ŽIVOT bývá krásný v každém věku. Jsem přesvědčená, že tě spousta příjemných věcí ještě čeká. Všechno v naší existenci má svůj protipól. Abychom si uvědomili, že prožíváme štěstí, musíme si odžít i chvíle nešťastné a zažije je v menší či větší míře v životě každý.Každá lidská duše taky přichází na svět jako jedinečná bytost, která musí tvořit vlastní rozhodnutí a ostatní se k ní pouze přidávají na cestě...chvíli jde někdo s tebou a pak se rozloučí...a potom se zase přidá někdo jiný. Je tedy velmi nerozumné myslet si, že jsme za něčí rozhodnutí odpovědní. Rozhodně nejsme, jen každý sám za sebe. I když si myslíš, že jsi třeba něco sama zapřičinila(zvláště v případě sebevraždy někoho druhého), není to pravda.Vždy je to záležitost daleko složitější a činit jen tak jednoduché závěry typu: kdybych neudělal to a to, bylo by vše jinak, nelze. Věř mi, že normálně fungující člověk, který není jakkoliv psychicky narušen, na sebevraždu nepomýšlí, třeba se nalézá ve velmi složité životní situaci.Každý život je dar....je přeci přinejmenším velmi neetické tímto darem pohrdat a hodit jej darovateli zpět, protože už o něj nestojíš.Každá bolestná zkušenost naši duši nějak posílí, může k nám přivést nové a příjemné osoby a my už jsme poučenější a lepší.Přeji ti hodně trpělivosti.

Ahoj Káťo, nemocný nebyl a ani žádné jiné vysvětlení mě nenapadá. Jen, že jsme se pohádali kvůli tomu, že pil a já mu řekla, že s alkoholikem nechci mít nic společného. On se sebral a odjel na chalupu a už jsem ho neviděla. Myslím, že je to má vina. Kdybych ho nenechala odjet nebo s ním promluvila o jeho problému o kterém jsem neměla tušení, tak by tady byl s námi. Do konce života se s tím nevyrovnám. Je to něco co se potáhne celým mým životem. Už jsem taky pomýšlela, že půjdu za ním, ale nemohu to udělat lidem, kteří mě mají rádi. Přesto se cítím velmi osamocená, čas vůbec neutíká...

Předmět: Smrt blízkého člověka Autor: Veronika Datum: 24.8. 2004 10:34:43 Prosím o pomoc, nevím jak se mám vyrovnat se smrtí manžela, který odešel ze světa velmi nečekaně a dobrovolně. Ráda bych se dozvěděla i pocity někoho, kdo má stejný problém a trápení. Děkuji za odpovědi Předmět: Smrt blízkého člověka Autor: Káťa Datum: 24.8. 2004 15:02:12 Ráda bych Ti poradila, ale nevím jak. Doufám, že mě tato situace nestane.Proč se dobrovolně připravil o život? Byl nemocný? To je asi taky důležité k tomu abys to mohla zkusit pochopit. Asi bych se pokusila to pochopit a pak se s tím vyrovnat.Přesný návod ti asi nedá nikdo.Každý jsme jiný a každý by se s tím vyrovnával po svém.Drž se a bojuj!!! Předmět: Smrt blízkého člověka Autor: Zuzana Datum: 26.8. 2004 23:57:38 V 15 mi zemřela maminka a mám pocit že jsem se stím ještě nevyrovnala je mi 28 a při každé příležitosti jen trochu smutné si na to vzpomenu a brečím. Takže vím co to je ztratit blízkého člověka. Přeji Ti tu bolest překonat a žít v pokoji dál se svými blízkými kteří tě mají určitě rádi.Ahoj Zuzana Předmět: Smrt blízkého člověka Autor: makča Datum: 27.8. 2004 15:33:45 loni mi umrel tatka ktery mi byl nejblizsim clovekem, ted v srpnu to byl rok a porad se s tim nemuzu vyrovnat. nevim jestli to cas zpravi, hrozne mi chybi, takze ja ti asi nedovedu poradit, kazdopadne vim co citis

Já už jsem to tady psala-na téma bojím se v autě, když mi bylo 8let, zemřela mi pri autonehodě maminka, před 8-mi lety mi zemřela na krvácení do mozku nevlastní maminka.Otec má nyní novou partnerku, té zemřel v 25letý syn na leukémii.Ona mi řekla, že brala nějaký čas léky na uklidnění, ale potom se vzchopila , protože má před sebou ještě jiné úkoly. Bolet to bude stále, ale míň, já jsem se s tím dodnes nevyrovnala, ale věřím, že už všechny špatné věci mám za sebou.

Ahoj Lucko,nevím jestli se tuhle diskusi ještě někdy mrkneš,ale doufám, že už tě to trochu přebolelo,tak už to snad ani nebudeš potřebovat.Mám stejnou zkušenost, můj kluk se zabil při autonehodě (měl 25). Byli jsme spolu jenom strašně krátce, je to už přes rok,ale přesto to ještě pořád někdy strašně bolí... Mívala jsem hrozné stavy, někdy jsem si opravdu myslela, že se zblázním.Ale všechno napravilo seznámení s mým současným přítelem, moc mi to pomohlo, připadám si teď jako v ráji.Hlavně nesmíš zanevřít na život.

Lidi, ani nevíte, jak mi mluvíte z duše. V roce 2000 mi umřela maminka, náhle na krvácení do mozku. Mně bylo 23 a právě jsem končila školu. Žila jsem jen s ní, sourozence nemám, jen vzdálenější příbuzné. Zažila jsem strašné období, byla jsem bez práce a bez fin.prostředků, nedovedla jsem nic vyřizovat ani se o sebe pořádně postarat. Začala jsem pít a dokonce 2x skončila na záchytce. Dostal mě z toho až můj současný přítel, nevím kde bych bez něho byla, asi na ulici nebo v nějaké léčebně. Moc si ho proto vážím.

Ahoj Lucko, je to už 10 let, co jsem i já ztratila svoje sluníčko, a nebudu žádná hrdinka, bolí mě to stále. Do dneška jsem nepochopila, proč se to všechno stalo, proč já přežila a on ne ( autonehoda ). Bezprostředně po bouračce mě všichni hlídali, abych si nic neudělala, ale já na sebevraždu nemyslela(je to zvláštní?). Je pravda, že se od té doby na hodně věcí dívám jinak, trošku se mi přeorganizovalo co je důležité a co ne. Rozhodně se vyplatí, jít dál. Nebudu plácat o osudu, prostě se to stalo. Kdybys chtěla jít někdy na kafe, dej mi vědět, určitě se potkáme. Já jsem z Prahy. Dávej na sebe pozor

OPRAVA: prvni veta - to je vazne SMUTNY

Ahojky, to je vazne mluvi. Presne vim, o cem mluvis. Take jsem to prozivala, presneji receno moje mamka. Tenkrat zestarla aspon o 10 let. Obecne se rika, ze trva rok, nez to preboli, mamka tento nazor nepotvrdila. Rok je kratka doba, ale cas je nejlepsi lek. Dnes je to skoro 9 let, ani na vterinu na nej neprestane myslet, vim to. Ale take citim, ze myslenka na nej uz pro ni neni bolestna. Citi ji jako krasnou vzpominku. Drz se, Lucko.

Vsem moc diky :o)) Vyjdi si s prateli.... mluv o tom s nekym. o to ja se ale snazim. Jenomze neni s kym o tom mluvit !! Lidi ktery ho znali o tom nechtej mluvit a kdyz tak jen mluvi o tom co bylo co delal a tak.... ale ne o tom jak jim chybi.... Kdyz nekam jdus lidma, tak se snazim bavit a taky se ovladat, jenze pak prijdu domu a je to zase stejny... porad stejny. Osum mesicu nedokaze nic zmenit. Ale stejne dik. Alespon tady si s nekym pokecam a aspon tady se mi nekdo snazi pomoci. Jo jeste poznamka. Byl vazne mladej.... 26.

Ahoj Lucko asi chapu jak ti je ale tolik abych ti tu mohla neco povidat.Pracuji jako zdravotnik na oddeleni jde se casto se smrti setkavama prijde mi to tak trochu normalni jelikoz se jedna o lidi kteri jsou uz stary a tak je to pro ne vysvobozeni.Ale urcite je to neco jineho kdyz zemre nekdo mlady a ke vsemu blizky tvemu srdci,zemrel mi jeden kamarad ale nemilovala jsem ho tolik abych premyslela nad sebevrazdou ale jak uz napsala Eva tak kazdy nad ni premysli a ani ja nejsem vyjimkou,ale nikdy bych to neudelala,jelikoz vim jak bych ublizila sve rodine a pratelum tak se snaz sebrat,vyjdi si s prateli a hlavne nezustavej sama,drzim ti pesticky

Lucko,já vím,jaké to je,když ti odejde blízký člověk,jak to bolí.Nejvíc by ti pomohlo,abys o tom mohla mluvit s někým,kdo ho znal a slyšela zas jiný názor.Jinak ti mohu s jistotou říct,že o sebevraždě přemýšlí snad někdy každý člověk,když je na dně,ale chce to překonat ty první hodiny beznaděje a pak je to už dobré.Neměla bys být sama,když to na tebe dolehne,nebo bys měla alespoň někomu zavolat.Každý člověk by měl žít především pro sebe,protože to je ten největší dar,co dostal a má život jen půjčený na krátký čas.Je na něm,jak s ním naloží,moc rychle to uteče.Přeji hodně optimismu a síly.

Pred osmi mesici zemrel clovek, ktereho jsem milovala. Porad premyslim nad tim jak se tomu dalo zabranit. Urcite slo udelat neco, aby se to nestalo. Ja se tim ted docela trapim a nekdy si to dokonce davam za vinnu. Obcas mam dokonce pocit, ze me ty myslenky pohlcujou. Ze prestavam zvladat situaci a nekdy me napada, ze by mi bylo taky lip kdybych to skoncila. Jenze diky nemu vim jaky to je kdyz tady zustane nekdo kdo vas ma rad a komu na vas zalezi. A mozna jen proto to neudelam, protoze nechci aby se nekdo citil tak jako ted ja.