poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Nikyko neblbni!!!!!nezahrávej si se svým zdravím, máš podváhu!já 163/59(je mi 17), nejsem hubená, ale tlustá si rozhodně nepřipadám...loni sem zhubla nemocí na 50kg a v životě bych už takovou váhu mít nechtěla - kost a kůže...
být Tebou, tak bych vyhledala nějakou odb. pomoc..btw. kolik Ti je let?

Ahoj.Měřím 163cm,vážím skoro 50kg.Stydím se být v plavkách.Potřebuji zhubnout.Už i tolik,že bych nejraději měla anorexii.Jak jinak zhubnout?

pro Klaris i pro Angellone:
Holky, proboha neblbněte! Umíte číst? Přečtěte si předešlé příspěvky-zjistíte, o co jde. Fakticky to není legrace. Navíc si zkazíte zdraví, zničíte se (a budete ničit i soje okolí a svoje blízké)a už nikdy nebude v pohodě. Vím, o čem mluvím-léta se motám v bludném kruhu bulimie, ze kterého se jen těžko uniká. Na 172cm mám 48kg (dost málo!!!). A dovedete si představit, jak vypadám?
PROSÍM, NEDĚLEJTE TO, VZPAMATUJTE SE! PROSÍM!

navíc seš ve vývinu!!!..já teď na sebe nadávám, protože mám různý zdravotní problémy, z toho že jsem v obobí 14-19 nežrala, pak měla bulimii..teď už mi moc vitamíny a minerály nepomůžou..v 19ti se ti uzavřou kosti a co nedostali pro svůj růst, to mít už nikdy nebudou.navíc si myslím, že jsi určitě ztratila menstruaci (což zbnamená do budoucna problémy s otěhotněním)..nezahrávej si!!..myslím, že vím, o čem mluvím.

to klaris: teda nezlob se, ale myslím, že na to brzo dojedeš..jeden z příznaků závislosti je, že dotyčný tvrdí, že s ním je vše v pořádku..i když okolí vidí něco jiného..
vážíš moc málo..měřím stejně a vážím 53Kg, někdy víc, někdy míň..a jsem normálně hubená, mám velký zadek, který se ale příteli moc líbí,takže bych neměnila (neměl by si už na co šáhnout:-))
jez aspoň výživný věci..třeba musli, ovesný kaše, luštěniny, jáhly..klidně málo ,ale víckrát denně..
všichni feťáci se hcvíli vznáší, ale vždy pak následuje tvrdý dopad..nejlepší je zlatá střední cesta, totiž držet se při zemi( ani dole ani nahoře):-))

ahoj lidičky,je mi 23 let, měřím 164cm a vážím 64kg!! Chci strašně moc zhubnout,vydržím celý dny nejíst a potom večer splácám vše najednou.Chci být už konečně štastná.Chci vážit 49 kg.Najde se tu nějaká podobná osůbka z Prahy, která také touží potom zhubnout? Napište mi na můj email : angellone"seznam.cz

Ahoj momentálně je mi 14 let. Všichni mi tvrdí že sem anorektička ale není to pravda denně sním jablko polévku a ještě nějakou tu zeleninu ale denně cvičím a každý pátek mám tancování měřím 163 cm a vářím 41kg a to co vy píšete že je to peklo není pravda je mi fajn nějaká ta zimnice mě neodradí je mi fajn vznáším se a všichni mi říkají jak sem moc krásná................

kdysi jsem sem psala..mela jsem anorexii, poté bulimii..dnes už jsem v pohodě.. i když občas pořád řeším, zda nejsem tlustá atd..od 16ti do 19ti jsem zvracela..i víckrát denně..byla to závislost jak každá jiná..mamka to věděla, snažila se pomoct, ale já jsem odmítala..ale pak jsem s erozešla s klukem a já prostě začala chtít a najednou to začalo jít..myslela jsem si, že to půjde hned..ale i rok poté jsem to bčas udělala..když sjem měla depku nebo prostě měla jen děsnou chuť se přejíst dopřád si všechno a pak to hodila do záchoda..a dnes už je to v pohodě..tkaže halvně to chce chtít a vytrvat..taky je dobrý být aktivní..nebýt doma, ale celý den si naplánovat a něco dělat..často jíst s přáteli, ne sama..vyhýbat se oslavám..a fakt to jde..teďka se třeba někdy přejím a nevadí mi to, vím, že to nemám dělat neboť tím zatěžuji tělo, ale vím, že ten pocit přejde..je to těžký..ale je třeba ten pocit nechat..nechat tělo vytrávit a ne to jít hned vydávit!!..chcce to poslouchat tělo..ono si samo řekne, kdy má jídla dost..chce to strašnou vůli a sebeovládání..ale hlavně chtít..to dlouho chybělo mě..asi mě to nějak bavilo či co..a zároveň nebavilo, měla jsem deprese, chtěla jsem se i zabít (taky jsem si několikrát pořezala ruce) z toho věčného kolotoče..je to fakt závislost..přeju vám hodně štěstí!!!..taky jsem sem kdysi psala..moje mamka taky..
a vtipné je to, že já jsem se dozvěděla, jak na to také z časopisů..
anorexii jsem dostala díky nadměrnýmu sporotvání a přitom držení diety ( na pleť a spravení funkce orgánů) a o vánocích se to překulilo v bulimii..četla sjem o tom v časopise, snad v dívce nebo tak..už je to dlouho..je absurdní, že poskytly "návod" jak na to..dokonce mi přišlo, že to nic s tělem nedělá, jen jsem brala navíc vitamíny ( když jsem je náhodou nevyzvracela)
ale je to omyl!!!..doteď mám problémy se slinivkou, štítnou žlázou i ledvinama (moc jsem ani tehdy nepila vodu)..takže fakt to nepodceňujte a dělejte s tím něco!!!..já vím, těžko se to říká, ale fakt to jde..
a vůbec se za to nestydím, že jsem si tím prošla..přítel třeba nechce abych to komukoliv řekla, jaké jsem měla problémy, ale já se za to nestydím a když to někomu pomůže, tak proč ne..a hlavně samotnou mě to hodně naučilo..zápas se sebou!!!..přítel mi vyčítá, jak jsem mohla tak plýtvat jídlem..ale to prostě tak nelze brát..je to fakt porucha..ale do které se dostaneme my sami!!! a my sami z toho musíme ven!!..pro mě plýtvají jídlem teda hlavně lidi, co se přejídají..
souvisí to i s dalšími věcmi..já sma sjem nidky neměla moc přátel..myslela jsem, že nikdy nebudu mít kluka..atd..to určitě také sehrálo roli..
Prosím zkuste to!!! fakt to jde..i já jsem se k tomu kolikrát vracela..a je to fkat jak závislost..věděla jsem, že bych byla schopná to zase dělat denně..ale utnula jsem to včas.
stačí chvíle nepozornosti a už v tom zase jedete..je to jak drogy!!!
kdysi mi odsud psala jedna holčina a chtěla rady, tak toto jsou všechny mé rady..ona holčina se toho podle mého zbavit moc nechtěla..je to fakt jak u drog..chce to vydržet a pak radikálně změnit životní styl..víc se stýkat s přáteli, chodit často ven,nacházet v životě to dobré!!!..
sakra přeci nezahodíte život jen kvůli postavě a jídlu!!!!
je to těžký, ale zkuste to!!..všechny ženy jsou nezkrotné bojovnice, velmi odolné a dokážou vydržet daleko víc než muži..dokážou se také rychleji vzchopit a jít dál!!!!
já třeba jsem se změnila začala číst pozitivní knížky..už se probouzím s radostí do nového dne a ne jak dřív s první myšlenkou na jídlo..!!! musíte se naprosto změnit!!!

Ahoj,mé problémy s poruchou potravy začali asi v 8 třídě. Jelikož jsem už od mala vášnivá sportovkyně, tak mé tělo bylo vždy vymakané především nohy. Kluci ve třídě mi začali říkat ať se na sebe podívám, jak vypadám, že jsem jako chlap namakaná. Ze začátku jsem to předcházela a dělala si z toho srandu. Pamatuji si jak tenkrát mi nevlastní otec říkal,že nemám žádný pas ať zhubnu. A každou noc jsem si říkala,že musím druhý den držet dietu více cvičit atd. Ale jídlo jsem měla ráda a nikdy to nedodržovala. Po čase jsem ze záliby se dívala na obal sušenek kolik má kalorii a tuků. Kopovala jsem si jen ty dietní sušenky. Ale má váha stále zůstávala a tak jsem přešla na břišní tance,které jsem se naučila sama doma a denně tančila dvě hodiny zhubla jsem z 60kg na 54kg, ale stále jsem tenkrát normálně jedla jen méně a více pohybu jsem měla. Po čase jsem nabrala na 57-58-59 moc mě to trápilo, že jsem nemohla najednou zhubnout. V časopisech jsem četla o anorexii a bulimii, že si holky strkají prsty do pusy a pak to letí samo. Tak jsem to jen tak zkusila zda mi to pujde? A ono to šlo!Pamatuji si jak tenkrát jsem si říkala,že anoretička ze mě nidky nebude a když se najím a pak to vyzvracim tak na tom nebudu už vůbec závislá no ani mě to nenapadlo, že by to mohla být jako droga!!Zdálo se mi to spíš fajn, že si budu moci dovolit jakékoliv jídlo, které stejně pak vyhodím na záchodě. Ale váha mi stále zůstávala! Nakoupila jsem si vždy plno sušenek,nanuků,brambůrek a vše to najednou splácala a vyzvracela.Ale po čase se začínaly oběvovat stresy atd..Přítel mi tenkrát hodně pomáhal stále mi říkal, že jsem krásná a ikdybych měla o dvacet kg navíc tak by mě miloval.Ale také mi vyčítal občas proč chci být dokonalá,když jemu se líbim jaká jsem, že chci být středem pozornosti atd..Prostě mě dlouhou dobu nechápal v tomto. Když jsem měla nastoupit do druhého ročníku,tak jsem přes prázniny zhubla z 59 na 52kg...s mou výškou 162cm...Myslím si, že tato váha je při mé výšce normální ale prý jsem vypadala hrozně byly mi vidět všude kosti...Už jsem přestala se přejídat a jedla velice málo a to jsem stejně vyzvracela. Rodiče to ihned zachytili jelikož jsem už šla do anorexie, bála jsem se i napít vody abych nepřibrala nebo neměla břicho.Ležela jsem dva měsíce v Motole a už nidky bych se tam nechtěla dostat. Když mě pustili bylo vše Ok...ale po čase jsem opět zvracela...Pak přišel rozchod s přítelem s kterým jsem chodila přes tři roky. Našel si jinou slečnu..vím že už se mnou nemohl vydržet..měla jsem hrozné nálady atd..a také mu stále lidi napovídali,že ho podvádím atd..a to prostě už nemohl vydržet. Když jsem to zjistila, tak jsem se ve škole zhroutila. Brečela jsem 11 hodin skoro v kuse...a podřezala jsem se na ruce. V té době jsem chtěla umřít!A to si pamatuji jak jsem si říkala, jak jsou ty holky prdlé, že si chtějí ublížit kvůli klukovi!!Ale ta nemoc mě tak psychicky zničila, že jsem měla a občas mám histerické záchvaty..několikrát jsem se předávkovala. Nyní vážím 52kg a cítím se stále tlustá!!Když zhubnu tak jsem z toho ráda asi dva dny ale pak vidím, že to jde zhubnout a také se necítím při té váze a chci hubnout dál..Několikrát bych ani nejraději nešla do školy jak jsem odporně tlusná!Byla jsem odpůrkyně kouření a kvůli postavě jsem začala, slyšela jsem, že když člověk kouří, tak tolik nepřibírá. Nebo jsem slyšela že když si dám popel od cigerety do pití, tak mi to protáhne střeva, tak jsem to také dělala,nebo jsem rozkousala jídlo a hned ho vyplavla.Pila jsem teplou vodu,nebo jsem si udělala směs s kolou a mlékem..A další neuvěřitelné věci co mě napadly.Naši vědí, že stále zvracím ale s psychikou a i s tím jídlem jsem na tom poměrně dobře,ale prostě občas sklouznu.Když je někdo doma tak chodívám ven do lesa kde zvracím aby to nikdo nezjistil.Jsem prostě zoufalá a jsem závislá na zvracení!!Když nezvracím dva dny tak to pro mě je jako kdybych nezvracela týden a k tomu životu mi něco chybí!!!!

Já nejsem holka, jsem 40 cátnice a B mám od 19. Asi by tomu málokdo věřil.Vlastně to nikdo neví, jen vy, které do diskuse taky přispíváte.Nikomu bych se nikdy nesvěřila. Plácám se v tom sama,občas mě osloví nějaký příspěvek tady na diskusi.Na rozdíl od mladých holek - hubených bulimiček , já mám nadváhu. A vlastně - jak se liší hubené bulimičky od anorektiček? (nemyslím těch úplně příšerně vyhublých).Myslíš M, že se u tebe jedná o "pravou bulimii", když ulítneš jen občas? Když ulítneš občas na alkoholu, taky ještě nejsi alkoholik.

Jen vám chci říct, že nikdy nebude klid. Držím si linii od 16ti let, tj. nějakejch 22let a není to o tom "tak,teď mám postavu snů, teď si můžu dělat,co chci,je to věčnej dril,sebekontrola,odříkání, výčitky,že ten druhej rohlík už být nemusel,sport...vy holky, co "podvádíte" bulimií, musíte mít moc a moc sil a pevné vůle do toho jít, ta vaše cesta je - nebo se alespoň jeví jednodušší. Ale musím vám říct, je to krása, vydržet třeba pár dní vzorový jídelníček a stoupnout si na váhu a mít půl kila míň,ale čestně!!!

Milá M, máme ti co závidět! Mně je skoro 24.

Jen pro upřesnění...u mne nejde o žádný úspěch,nikdy to nebylo horší. Jednou za čas ulítnu,štve mě to...musí to být naprosto děsný, mít to pořád...Je to asi jako jednou za čas se napít, ráno pak mít žaludek na vodě, ranní depku...a fajn, jde se dál,další oslava za 2měsíce. Ale lítat v tom pořád,ať už v alkoholu, drogách nebo PPP...holky, kolik vám je let,smím-li se zeptat?

Už to je krok vpřed, že nad tou mísou nestojíš 3krát denně.Myslím, že se u tebe dá mluvit o úspěchu. Úplně se toho zbavit - to jsou asi ojedinělé případy, pokud to vůbec jde.

Holky já sama nevím...jak na to,já balancuji na hraně, dá se říct, že žiju zdravě, sportuji, jím ovoce, zeleninu,jogurty,libové maso, pak mi tak jednou měsíčně rupne v bedně, přejim se a jde to ven...když jsem sama a mám v sobě nějakej neklid, naštěstí to je opravdu zřídka...ale nemít pevnou vůli k dietnímu stravování a nebýt pořád někdo doma...bylo by jednoduché do toho spadnout.

Psala jsem si, co jsem snědla (i když ne s pocitama a s místem, kde jsem jedla, jak pan dr. doporučuje) a psala jsem si i jídelníček na druhý den. To bylo na radu psycholožky, knížka se mi dostala do ruky pár dní potom. Teď si to nepíšu, ale budu muset začít, fakticky to funguje. Hlavně ten plán jídelníčku-víš totiž, co a kdy budeš jíst a nejsi tak stresovaná. Důležité je se toho plánu držet.

Máš pravdu-taky jsem si připadala jako pacient......a oprávněně...

A ty jsi to dělala přesně dle návodu pana dr.?Měla jsi zavedený deník a podrobně popisovala, co,kde v kolik jíš?Já jsem s tím několikrát začala a po týdnu jsem svůj záznamník zrušila. A to jsem ten týden byla fakt podrobná. Zapisovala jsem si dokonce i pocity, které při tom jídle mám. Nakonec jsem si připadala jako pacient psyvhiatrie.Ale vlastně my pod ně taky spadáme ne?

Deník bulimičky od Jany Sladké-Ševčíkové mám taky. Je naprosto pravdivě napsaný. Ve většině věcí jsem se našla. Mnohem víc mi ale pomohla knížka od dr.Krcha Bulimie:Jak bojovat s přejídáním. Je to takový svépomocný manuál s radami, jak bojovat a co dělat. I když tu správnou cestu si stejně asi musí každý najít sám.

Zapomněla jsem se podepsat.Chtěla jsem se taky zeptat M, jestli by o sobě mohla napsat víc, nebo aspoň jakou "metodu" zbavování se B zastává ona? Teda kromě toho snažení se nemít moc volného času.

Nadio,
Přečti si knížku - Jana Sladká - Z deníku bulimičky.Snad trochu mně pomáhá, když si představím, že podlehnu-li, čeká mě ...( zvrac., vyčerpání, úklid po sobě, ...)autorka knížky to tam výborně, dramaticky líčí a já ji teď začínám brát jako kamarádku se stejnými problémy a je mně vzorem v překonání B. Ale - jsem tepúrve na začátku - asi 59.Tyto 2 možnosti se snažím mít pořád na paměti -1 - chvilka úplného blaha a euforie z jídla a potom... nebo2.- překonat , vydržet, doslova se mučit, ale nemuset podstupovat ty nám dobře známé příšernosti.Ale nevím, jestli to tentokrát zvládnu.