ROMOVÉ - žijí tu s námi

Milu, nemáš to v životě lehký, to je fakt. Ale je spousta těch, co to mají mnohem těžší. Třeba jsou na vozíku a závislí na jiných. Ty jsi krásná ženská a umíš s tím zacházet, proto to vždycky nějak dopadne, bohužel, svou situaci nedokážeš vyhodnotit reálně a proto ty konce. Jsi prostě jako na houpačce. Tak zatím čekej, až potkáš někoho dalšího, ten tě třeba z téhle situace vysvobodí. Já jsem proti tomu, aby muži využívali svou sílu a ubližovali ženám, takže v tom tě chápu, UK by zasloužil. Měj na paměti, že musíš být soběstačná, abys takové situace v budoucnu vyloučila. A je dobře, že sem píšeš, je to vlastně terapie.

Milco, prvně musíš sehnat pořádnou práci a pak řešit zbytek ,ozval se ti Otík?Ty takhle ponocujes pořád?

Kolik se tam platila kauce , v tom byte, Milu? Tobe asi nezbyde nic jineho, nez si hledat nove bydleni, az zacnes pracovat. Jinak to nevidim. Pokud tam Ukrajinec bude chtit zustat, tak cast dluhu muzes smaznout tou kauci. Pokud se nedomluvite po dobrem a on neodejde.

Když vás tak čtu v každej nacházim pravdu že musim souhlasit.Je smutný že jsou lidi který si libujou v urážení zesměšňování slabších.Přesně jestli něco ke mě někdo má,beru klidný vytknutí mezi čtyřma očima.Ale vlítnout na mě,urážet mě a snižovat před pacientama neberu jako správný jednání.Těhle konfliktů se bojim ale nedá se nic dělat jak si psala Lallo,to už bych fakt nikdy nemohla jít nikam.Pils jo je to tak,je podstav ve zdravotnictví.A do obchodu se mi nějak nechce.Já když někoho myju nebo krmim tak mi to uvolňuje,mam dobrej pocit.A dávat jen zboží do regálu to mi nenaplňuje a navíc v těch obchodech se mi ani nelíbí.No pořád zatim Sergej nic nepsal,já jemu taky ne ale jindy se ptal když někde byl tak já nevim co že mlčí.Třeba čeká jestli napíšu já ale mě se psát nechce jak se mi k němu něco změnilo.A i kdyby přijel a byl hodnej tak nevim jak to v sobě smazat to jak se choval.Sany on se přihlásil spíš sám.Majitel jeden den se náhodně stavil a on s nim mluvil a řekl že je muj partner že by se rád přihlásil že platí nájem a tak sem to jen odkývala před majitelem a on mu pak přinesl nájemní smlouvu a on si pak šel dát trvalej pobyt na úřad.Vzniklo to rychle že sem nestačila si nic promyslet.Nejhorší je že tady už mam i nábytek co mi dali rodiče a já bych se ani sama neuměla odstěhovat.Vždy sem si přinesla jen igelitky a pár věcí a používala to co kde bylo ale tady mam hodně věcí už svejch.Jo a Pils já vim že je hrozný myslet na ty zlý myšlenky co sem tu nedavno psala ale jak sem si zažila už spát v lese a nebo na záchodech tak je to strašnej život,pokuď člověk nezvládá,nikam nezapadá a nikde nevydrží je to strašná velká fatální chyba.Ale nevzdávam se,díky vám.Já vás nemít tak vim že bych byla na tom ještě hůř protože to psaní s váma mi udržuje a dá vždy nějak sílu.Reálný kamarádi mi nepomáhaji tak jako když píšu a můžu vypnout kdy chci a zase kdy chci se k tomu vrátit.Jako třeba Pils jak šla venčit mezitim.Někomu v reálu se musíš víc věnovat a prostě mluvit pořad když už se s někym sejdete,tohle je pro mě prostě lepší.

Lallo, nerozumím, proč by ses měla nějak obhajovat. Všechno, co píšeš, má smysl.

Sorry za překlepy atd

Pils a sany, samozřejmě, že máte pravdu, nadřízený musí umět kritizovat, mezi čtyřmi očima . Já se jen snažila Miluně trochu ujasnit, jak to vlastně v zaměstnání chodí, kde zřejmě dělá chyby. bez ohledu na to, kde dělají chyby její nadřízení nebo kolegové. Musíme si uvědomit, že Miluna má s jakýmkoli zaměstnáním vzhledem k jejímu věku, minimální zkušenosti, stále vlastně tápá...to jen na svojí obhajobu :)

Ja naopak tomu strachu a nejistotam celkem rozumim, myslim, ze to ma dnes spousta lidi, i tech , kteri jsou tzv. bez nejakych problemu. (myslim psychickych atd.) A priznam se, ze ac jsem nemela na pracovisti konflikty ( leda obcas s nadrizenymi, jelikoz jsem nebyla poslusna ovce), tak jsem stastna, ze mohu pracovat samostatne, bez kolektivu. Vybiram si, s kym chci spolupracovat, atd. Za tech 10 let, co jsem byla v zamestnaneckem pomeru si i jeste dnes vzpominam, ze se v praci vyskytovali lide, kteri umeli cloveku zneprijemnit zivot,kdyz byl clovek mlady, nevypadal nejhur a mel treba lepsi vzdelani. Ale na druhou stranu, co je to platne,Milu, neco delat musis, protoze ta varianta,kterou sis vybrala ted, je opravdu hodne spatna.O kazdem prdu tu s prominutim napises, ale o tom, ze si ho prihlasis do bytu, se neporadis.

Ahoj Lallo, já to rozepsala, ale pes chtěl ven, a mezitím ses tu objevila. Musím přiznat, žes měla hodně pravdy, s tou upřímností a tak. Ale i tak vydržím, nebudu se rozmazlovat. :-)

je to smutný ten tvůj život.chlap na prd,v práci nevíš jak vydržíš.nedivim se že cítíš nejistotu.

Lallo tak si pořád myslíš že sem nějak nemocná??? Neni to jen reakce na to jak se bojim co bude dál??? Já necítim přímo depresi teď ale strach a nejistotu.Já se zase pokusim se teda tolik tim nezabývat ale to vypisování mi trochu uvolňuje.Ten největší strach teď cítim ze Sergeje.Byli jsme domluvený že se vrátí mezi úterkem a čtvrtkem a jak se to blíží tak se trochu třesu.Nevim s jakou přijede náladou.Iluze si ohledně práce dělat nechci ale chytnout dobrou partu by tak bylo skvělý.Ale jak píšeš o bojování tak to přesně tak vnímam jako boj.Jak když mam jít do nějaký bitvy.

A ještě jedna věc Milu a už ti dám pokoj s tím kázáním. Vždy, když chceme něco změnit, musíme se podívat, co děláme špatně my. Takže kdo vyvolal konflikt na pracovišti? Někd ys eto může stát každému, ale tobě se to děje často. Klasický případ byl s tou tvou kolegzní, kterou jsi nachytala na pokoji s Denisem. Místo, abys hrdě odešla a vše si později mimo nemocnici vyříkala s ním ( a seřvala ho) , tak jsi udělala scénu té sestře. Jenže ta v tom byla jaksi nevinně, ona s tebou nechodila, chodil s tebou Denis a on udělala chybu. No co si myslíš, jaký si tam o tobě udělali obrázek? To je jen jeden příklad, na další si musíš vzpomenout sama