Trestání kluků

Naši kluci dostávají normálůně řemenem na holou a od ženy vařečkou

Naši kluci dostávali v...zda větší vařečka musí nutně být i bolestivější. Větší plocha při stejné síle přece znamená menší tlak.

Naši kluci dostávali v 80.letech velmi dobré výprasky, ale já jsem bývala bita ještě víc a častěji. Starší holka se trestala přísněji.
Dokonce při společném výprasku všech nás tří, pravidelně po třídních schůzkách, si matka připravila na stůl jednu vařečku pro ně a druhou mnohem větší pro mne.

Mě celé mládí hrozně...a čím tě bila ?

Mě celé mládí hrozně štvalo, že dva mladší bratři dostávali výprask přes trenky nebo slipy. Ale když jsem přišla na řadu já, tak mi mamka pokaždé stáhla kalhotky a byla jsem bita na holou, což byla největší možná potupa.

To bych rád viděl a třeba...Jenom moje představa , co jsem si vymyslel. Taky všechno sežereš. I s navijákem.

Od malička jsem vyrůstala v...To bych rád viděl a třeba i zažil. Takovou ženu mít, musí být štěstí.

Jak to tady tak čtu, tak by...Opravdu, jeden výlev spankingového úchyla vedle druhého!
Všimněte si, jak to to podrobně všichni rozepisují jako povídky, ti si přitom psaní musí ta svá honěná péra málem utrhnout. :)

Jak to tady tak čtu, tak by mě fakt zajímalo, co to tady píše za úchyly!

Od malička jsem vyrůstala v rodině kde byly ženy dominantní a muži často trestáni. Babička dědu , mama tátu , teta strejdu . Zvykla sem si na to a časem se mi to začalo líbit . Od puberty někdy kolem 15 let jsem se toho začala aktivně účastnit. Nejraději jsem měla nedělní odpoledne když se všichni sešli v kuchyni. Děda ,táta i strejda museli do naha , kleknout na všechny čtyři vyspulit zadky a vyslechnout si přestupky kterých se v týdnu dopustili. Za každý následoval trest. Přes zadek, penis i varlata. Pamatuji si že jsem si občas i vymyslela ale nikdo si nedovolil protestovat. Nejvíce mě bavily dědovi koule. Velké a svěšené ve vytahanem pytlíku. Do těch s se pěkně plácalo rukou nebo stěrkou na vaření. Děda skulel a často se i pomočil. Pindour mu už moc nestál. Zato tatovy a hlavně jeho bratrovi ano. Strejda měl čuráka pořád v pozoru a největšího. Taky byl přes něj nejvíce bit . Když měli všichni rudé zadky byl vždy vylosován jeden který si směl před všemi ostatními vyhonit v kleče čuráka na podlahu. Ostatní měli smůlu a museli týden čekat. Krásné dětství.

V době dětství, asi v rose...A nebo Honič?

Já jsem v dětství nebyl bit, zato bráška ano. Je to už nějakých 40 let…Martin je o tři roky mladší a už v předškolním věku hodně zlobil. Ale to naši řešili domluvou, nebo mu trochu naplácali na kalhoty. Ale od první třídy ho začali celkem pravidelně bít, byl samý průšvih. Exekuce na něm bývala vykonána vždy v pátek večer (o prázdninách kdykoliv). Býval bit tak dvakrát do měsíce. Já jsem vždy u toho musel být a taky bráchu na trestání připravit a držet ho a i ho taky někdy bít… Trestání Martina bylo na dva způsoby – na zadek, to dostával řemenem (samozřejmě na holou), nebo dostal na chodidla, to musel být bos a dostal rákoskou. Na holý zadek vždy dostal nejméně 25 ran a na chodidla mu vysázeli nejméně 20 ran pěkně na každé holé chodidlo… Trestání bylo obřadné. K trestu byl brácha většinou odsouzen už v týdnu, bylo mu i sděleno, zda bude bit pře zadek nebo přes nohy a kolik ran dostane. V pátek večer přišli naši k nám do pokoje a začalo to…Já musel přinést starou deku a položit ji na Martinovu postel. Pak bylo potřeba připravit Martina. Naštěstí spolupracoval a nechal se připravit, až když byl bit, tak vyváděl. Když byl Martin odsouzen k výprasku rákoskou, znamenalo to, že bude potřeba ho zout a podle počtu ran ho držet, nebo mu i svázat nohy. Martin si před tímto trestem lehl zutý z bačkor na bříško, na deku. Já jsem mu pak musel sundat ponožky, nebo podkolenky a vyhrnout mu nohavice u kalhot. Pro přesnost je potřeba dodat, že v zimě nosil punčocháče a ty mu bylo potřeba sundat, aby byl potrestán úplně bos, takže jsem mu napřed musel sundat i kalhoty a pak musely punčocháče dolů…. Do dvaceti ran na chodidla proběhl trest takto -už do bosa vyzutý Martínek ležel na břiše, ohnul nohy tak, aby paty byl nahoru, já jsem mu sedl na stehna a držel mu nohy u kotníků. Pak dostal nařezáno rákoskou, nejdříve na jednu a pak i na druhou bosou nohu. Už po prvních ranách začal křičet, pak se rozbrečel a škubal sebou, že jsem ho sotva udržel. Když byl trest větší, přes dvacet ran (dostával až 40 ran) tak jsem mu musel před bitím svázat po vyzutí už úplně bosé nohy u kotníků provázkem. Zase je ohnul, aby chodidla směřovala nahoru. A to dostával na obě bosé nohy naráz. Táta mu vysázel polovičku ran, pak byla pauza,(to mohl nohy dát dolů) a po pauze jsem ho musel bít já. Máma se na to jen dívala. Martin řval jako tur, měl problém udržet nohy nahoru a někdy se i pomočil. Po trestu byl celý zpocený, zrudlý v obličeji, který měl zmáčený slzami, že pro ně neviděl. Teklo mu i z pusy, celý se třásl a hodně vzlykal. Když jsem ho rozvázal, tak pak dlouho plakal schoulený na posteli a držel se za zbité nohy, hladil si je. Pokud byl počůraný, tak jsem ho musel hned po trestu odnést do koupelny, tam ho svléknout úplně do naha, přinutit ho vlézt do vany a osprchovat ho a pak mu dát čisté oblečení. Pak stejně taky dlouho naříkal bosý na posteli a hladil si nohy. Jinak jsem si ho nesměl všímat, nějak ho hladit, ošetřovat, nebo utěšovat. Musel si to celé vytrpět. Někdy byl trest přerušen, to když si Martin stihl říct, že potřebuje na záchod, někdy se mu udělalo i zle a musel jít zvracet. Musel jsem ho vždy k záchodu doprovodit a přivézt ho pak zpět a i když byl zelený a skoro na omdlení, tak stejně bití pokračovalo, až byl celý trest vykonán. Jednou Martin dokonce při bití omdlel, ale táta řekl, že to nic není, že to bylo strachy, což byl pravda, tehdy dostával trest 40 ran, tak jen počkal, až se probere a zase byl bit na bosý nohy jako žito…O trestání Martinova zadku napíšu jindy…

V době dětství, asi v rose 1976, když mi bylo 10 let jsem byl s kámošem Petrem u toho, když náš další kámoš Ládík dostal pořádný výprask. Hráli jsme venku čutec a protáhlo se to, takže jsme šli pozdě domů. Láďa měl nejpřísnější rodiče, takže jsme se šli přimluvit, aby nedostal, ale nebylo to nic platné… Láďa si odemkl, váhavě jsme s ním vešli do předsíně. Láďa si rychle sundával teplákovou bundu a zouval si tenisky. V tom se prudce otevřeli dveře z pokoje a Láďův táta vběhl do předsíně. Chytil Láďu a začal ho pořádně fackovat. Na naše nesmělé blekotání, aby ho nebil po nás jen křikl ať jsme zticha, jestli taky nechceme přes hubu. Pak řekl Láďovi, že už dlouho nedostal a že to musí napravit. Láďa celý celý zrudlý od facek zbledl a se sklopenou hlavou se šoural do pokoje. Táta ho štulcem popohnal. Řekl nám, ať zůstaneme kde jsme, že za chvíli něco uvidíme, co pro nás bude poučné. Zaklaply za nimi dveře od pokoje. Stáli jsme s Péťou celí nervózní v předsíni a čekali, co se bude dít. Díval jsem se na Láďovi vyzuté tenisky, povalující se na podlaze a představoval si, co se s ním asi teď děje…To jsem netušil, že to brzo uslyším a vzápětí pak i uvidím. Za chvíli se začaly ozývat rány, jako když někdo do něčeho buší, ale tak pleskavě. A hned taky hrozný křik a pláč. Pochopil jsem, že Láďa je bit. Asi po čtvrt hodině ty rány ustaly, ale bylo slyšet vzlykání. Láďův táta vešel do předsíně a řekl nám ať se zujem a jdeme dá. Tenisky šly dolů a zutí jsme následovali Láďova tátu. Vešli jsme s ním do dětského pokoje. A naskytl se nám tento obraz: Ládík ležel na břiše na posteli, s nahým, vystrčeným zadkem. Měl pod sebou nějakou deku a pod břichem polštář, takže měl zadek vyšpulený. Tričko měl vyhrnuté do půlky zad a trenky stažené pod kolena. Na zemi ležely jeho vysvlečené tepláky a podkolenky. Ládíkova ubohá, holá zadnička byla celá zrudlá. Z očí mu tekly velké slzy, vzlykal a naříkal. Jeho táta nám řekl, že Láďa má za sebou půl výprasku a že my se budeme dívat na druhou půlku výprasku. A nejen dívat ,budeme Láďu držet. Dostal deset ran a čeká ho dalších patnáct. Tak aby nevyváděl, tak ho musíme zasednout! A tak jsme vlezli na postel. Péťa byl drobnější než já, ten seděl Ládíkovi obkročmo na zádech a já na lýtkách. Oba obličejem k jeho nahému zadečku, abychom trestání dobře viděli…Ještě musím dodat, že při našem příchodu do pokoje Ládík zabořil uplakané tvářičky do zkřížených rukou a ztišil se, jen slabě vzlykal. Styděl se, že ho takhle vidíme a to právě jeho táta chtěl. Byla to součást trestu, stejně jako to, že jsme na něm klečeli. On by si ho táta už nějak přidržel i bez nás…A výprask znovu začal. Řemen nám svištěl blízko našich obličejů a tvrdě dopadal na Láďův už dost zbitý, rudý zadek. Ládík zase začal řvát a asi už mu bylo jedno, že to všechno vidíme a slyšíme, byla to spontánní reakce na nové bití. Svíjel se pod námi bolestí, usedavě plakal a prosil za odpuštění a aby už ho táta nebil. Ale nebylo mu to nic platné, musel si výprask vytrpět až do konce a my s ním. …

mě se vaše řešení docela...Puncochace nebo silonky?

Když je sináček hodně...A bijes takhle pred nim i sestricku?Jestli ne,tak na nem ukajis svoje uchylacky pudy.

Kdybi v České republice...Z puberťáka dnes jinak než účinnými tresty slušného kluka nevychováš!

Kdybi v České republice vládla KSČM v čele se schopným a čestným JUDr. Vojtěchem Filipem, takové věci by vůbec neexistovali, poněvač občané by měly všeho dostatek a neměli by potřebu cokoliv trestat.

Tvrdé, ale puberťáci...Ano nahota za trest v období dospívání pro mělo bylo hodně silné kafe stejně jako teď pro našeho mladýho.

Ano, to je pochopitelné. Z...Kdo je to "poradny dospivajici kluk"? Ta slovni kombinace mi prijde ponekud podivna - podobne jako treba "dobrodruzna hospodyne" ci "ohleduplny kobercovy nalet"...

Moje kolegyně jednou...Ano, to je pochopitelné. Z takového trestu by měl každý pořádný dospívající kluk strach. Možná taky pohrozit výměnou spodního prádla za nějaké dětštější nebo holčičí, to by asi taky stačilo, aby nezlobil.