tělocvik naboso

Ještě k tomu tělocviku naboso. To, že zůstávali někteří žáci po tělocviku naboso, v bačkorách bez ponožek platilo jen když bylo teplo. V zimě se každý po těláku zase rád důkladně obul. No a ještě, v zimě nosily děti hodně punčocháče, ty si ale musely před tělocvikem sundat a pak cvičily pak ve cvičkách nebo v teniskách naboso, žádné ponožky si na tělocvik nenosili. No a zapomínači cviček si sundávali punčocháče všichni v šatně, nikoho nenapadlo jít v nich do tělocvičny, tam šli bosí...

Jo, školní léta a tělocvik… Já byl žák ZDŠ 1970 - 1979. A tehdy platilo, kdo nemá správné boty na tělocvik, zuje se a cvičí bos. Děti, které to nerespektovaly a nastupovaly na tělocvik v bačkorách, nebo v botách, v ponožkách se musely po nástupu někde v koutě zout do bosa a cvičit bosky. Ale těch bylo pár, většina dětí, které si zapomněly cvičky, tenisky, prostě boty na cvičení se zula už v šatně a šly do tělocvičny bosky. A to platilo, i když jsme cvičili venku na pískovém hřišti. I tam ten, kdo neměl správné obutí musel být bosky. A pak ještě se všichni museli zout do bosa před šplháním na tyč. Některé děti, které musely cvičit bosky, protože zapomněly cvičky pak po tělocviku zůstávaly naboso, bez ponožek, bačkory si obuly na bosé nohy a domů šly pak taky v botách naboso.

Asi ve třetí třídě, je to už hodně dávno, v 70. letech jsem na tělocviku cvičil nedobrovolně bos. Stalo se to takto - když už jsme byli v šatně převlečeni a byl čas jít do tělocvičny, tak se na mě vrhlo pár kluků a povalili mě na zem. Někteří mě pevně drželi a jiní mi stáhli cvičky, které jsem měl obuté na bosých nohách. A už mi je nevrátili a já musel jít do tělocvičny bos a být tak celou hodinu tělocviku. Kluci mi vrátili boty až potom v šatně. Studilo mě to a trochu to i bolelo a pálilo, když jsem cvičil bos. Stalo se mi to poprvé. Taky se mi chtělo čůrat a styděl jsem se, bosky jsem tak byl jenom já. Taky jsem si umazal od parket chodidla. I když to bylo celé nepříjemné, tak mě to asi i trochu vzrušovalo, ale nikdo si toho nevšiml, že se mi postavil můj malý pindík.

Já jsem měl v osmdesátých letech ještě drsnější zážitek. Chodil jsem do druhé třídy a taky to u nás bylo tak, že kdo neměl obuv na tělocvik, tak se musel zout a cvičit bos. Já jsem ale nastoupil v bačkorách a měl jsem samozřejmě i ponožky. A když mě učitelka poslala zout, tak jsem to odmítl! Nevěřícně na mě zírala a pak řekla tak děti Petrovi pomozte! Položte ho na zem a zujte ho do bosa! No a kluci i holky se na mě samozřejmě vrhli a povalili mě na zem. Ležel jsem na parketách, drželi mě a už mi zouvali kostkované bačkory a vzápětí mi sundali i modré ponožky. Samozřejmě mě hned trochu potrápili a vyzutého mě polechtali na bosých chodidlech, úča se tvářila, že to nevidí. Pak mě pustili, učitelka mi ukázala na pohozené bačkory a zmuchlané ponožky a řekla mi odnes to do kouta a pohni si! To už jsem poslechl, postavil se na bosé nohy a udělal, co mi nařídila. Cvičil jsem pak bos a po těláku – stále bosý jsem musel učitelce donést notýsek a dostal jsem poznámku, že jsem ji neposlechl.

K posledním příspěvkům -...cvičíš bosky, viď.

K posledním příspěvkům - nespletli jste si trochu rubriku? tady se řeší tělocvik naboso.

To je smutné.Ale může být...Ano, je v teple a ruční práce tohoto typu jsou dobře placené, není nač si stěžovat.

Otec alkoholik matka se ráda...To je smutné.Ale může být hůř,představ si makat v lese za každého počasí a za min.plat.

Já zažil v dětství bosé...Dcera chodí do gymnastiky a tam se cvičí jedině bosky.

Otec alkoholik matka se ráda napila a napije i dnes můj chlap také notorik už jsme rozvedení odnesl to náš syn narodil se jako retar.dovaný dysle.ktik. Bože hrozný život pro mne i syna ten dopadl nejhůř.A já skončila v manufaktuře navlékat korále a dělat různé pí*oviny které kupují lidé s lítosti k nám nemocným.mar.tina

Já zažil v dětství bosé potrestání v tělocvičně, mimo tělocvik. Je to už hodně dávno. Tehdy jsme se při odchodu ze školy v šatně poprali tři kluci, bylo to ve čtvrté třídě. A přišel tam na nás učitel, který byl tělocvikář. Řekl nám, ať si vybereme – buď poznámku anebo že to vyřešíme potrestáním. Vybrali jsme si trest, poznámku nechtěl nikdo. A tak jsme šli s ním. Odvedl nás k tělocvičně, odemkl a šli jsme dovnitř. Tam nám řekl, že oběhneme desetkrát tělocvičnu a že budeme běhat bosí. Tak nám nezbylo, než ho poslechnout a zout se do bosa. Kluci si začali zouvat jeden bačkory a druhý cvičky. Já jsem měl jen ponožky a tak jsem si je rychle sundal, kluci si sundali ponožky taky, když se zuli. A pak jsme šli úplně bosí běhat. Dostali jsme docela zabrat. Holá chodidla pleskala o dřevěné parkety. Docela to bolelo a pálilo a všichni jsme si umazali nohy. Když jsme udýcháni skončili, tak nám ten učitel řekl, a ť se to víckrát neopakuje a museli jsme si pak vzít bačkory a cvičky i ponožky do ruky a dojít bosí až do šatny.

My jsem ve škole cvičili...Zdravím. Tak to si živě pamatuji. Hned v 1. ročníku jsme šli do tělocvičny a kdo neměl cvičky, šel do bosa. Nevěděl jsem, že to tak bude, tak jsem tam šel v pantoflích. Učitelka na mně nejdřív křičela, že jak se chodí do tělocvičny. Že to už nechce vidět u žádného žáka! Pak řekla: vystoupit z řadu, zout se! Odložil jsem bačkůrky, ale tím to neskončilo a řekla: Ponožky taky! Nebylo snad slyšet?! Tak jsem před by všemi žáky najednou bos a styděl jsem se...

My jsem ve škole cvičili naboso - jako že v botách naboso. Jedná se o osmdesátá léta. Už od první třídy si před tělocvikem v šatně všichni stáhli ponožky, popř. punčochy, nebo podkolenky a obuli si cvičky nebo tenisky na úplně bosé nohy a tak jsem cvičili. Kdo zapomněl boty, cvičil úplně bos.

Pardon ten mobil píše co chce chtěl jsem napsat zouvali boty

Oprava bosí

My jsme nosí šplhali o tyči .Nebo na střední jsme měli vedle tělocvičny takovou místnost s kobercem kde jsme si zpívali boty,tak někdo si sundal i ponožky.

Vzpomínám si, jak jsme běžně kluci cvičili bosi. Nikdo
nic nenamítal. Já sam rád jsem cvičil bos. Triko, tepláky
a bosé nohy. Klidně i vybíjenou. Cvičilo nás celkem pět.
Jak je vidět, tak dnešní generace není už tak otužilá.
My jsme vydrželi ledascos.
Krásné Vánoce všem. :)

Když jsem na gymplu poprvé měla cvičit bosa, stála jsem před tělocvičnou jen naboso v žabkách pro přechod ze šatny k sálu, a spolu s ostatními spolužačkami čekala na tělocvikářku. Ta za chvíli přišla a odemkla tělocvičnu. Šly jsme za ní. Trochu mi zatrnulo, když jsem těsně přede dveřmi odkopávala žabky. Měla jsem obavy, že mě bude na holých šlapkách od podlahy zábst, přece jen, teď na celých pětačtyřicet minut… Ale už nesměle ťapkám bosa po parketách v sálu tak jako ostatní spolužačky a rychle si navykám. (...)