Děti a punčocháče.
Okolo 10. až 13. roku života som mal z pančucháčov traumu, ale strašnú. Dnes už neviem prečo. Keď sa na jeseň schladilo som tŕpol kedy sa mama objaví s pančuškami a keď sa objavila tak mi bolo do plaču a staršiemu bratovi tiež. V siedmej triede sa pančušky objavili v rukách mami iba pre mňa, brat už chodil na strednú školu. Keď som si ich obliekal videl som na bratovej tvári zbadal úškľabok a to ma tak rozhnevalo, že som do neho hodil papuču a trafil som tienidlo na nočnej lampe. Pre mňa facka a pre brata vyhrážka, že pohľadá pančušky aj pre neho. Hneď stíchol. Potom ma prekvapilo, keď prvý rok na strednej sa jeden spolužiak v zime dostavil v pančucháčoch. Teda myslím, že ich mal na sebe keď sme sa prezliekali na telocvik. Nikto nič nepovedal, ale potom sa pančucháče objavovali častejšie(nie masovo). Vtedy som to skúsil aj ja a odvtedy ich nosím stále, teda okrem dvoch rokov na vojenčine.
Taky jsem s těch co přišli punčochovým kalhotám na chuť až ve "vyšším" věku. Jako kluk jsem je nenáviděl. Nevím ani proč. Nejvíce jsem nenáviděl, když mě maminka oblíkla bíle punčocháče ke krátkym kalhotám, když sme šli někam na návštěvu. Punčocháče jsem nosil ještě v 5. třídě, pak už né. V osmičce k nám do třídy přišel kluk, který punčocháče nosil a nijek se tím netajil. Dva kluci ještě je taky nosili, ale tí se snažili punčocháče maskovat ponožkama, před telocvikem se do úboru převlíkali na záchodě, ale on né, on se s klidem převlíkal jako by to bylo běžné. Světé div se, já mu začal závidět, že je tak suverenný a neohrožený. Posměvačky si nevšímal, nebo je skrotil ručně, nebo je odbyl se slovy "závidíš?" "Kup si taky". Na moje překvapení měl úspěch u děvčat i když nosil punčocháče a na nohách měl šlapky. Ja to chtěl taky skusit, ale punčocháče jsem doma neměl. Spoměl jsem si, že maminka občas také nosí hrubé punčocháče a tak jsem se ji podíval do skřině a jedny punčocháče jsem tam našel, neodolal jsem a skusil si je. Oblékl jsem si kalhoty a šel jsem ven. Měl jsem pocit, že to každý musí vidět a tak jsem se vrátil spátky. Doma už ale byla maminka, tak jsem je nemohl vrátit do maminčiny skřině, nechal jsem je pod polštářem v mé posteli. Ráno jsem zase neodolal a vzal si je do školy. Celý den jsem byl nervózní s pocitem, že to každý vidí, bál jsem se, že někdo řekne heléééé punčocháče, ty nosíš punčocháče? atd. Nic se nestalo. Doma jsem se převlíkl do venkovního a punčocháče jsem si nechal. Následujíci den když jsem přišel ze školy mi čich prozradil, že punčocháče potřebujou vyprat. Taky jsem si uvědomil, že jediné punčocháče mi stačit nebudou. Pohled do kasičky, papíroví peníze do kapsy a rychle do obchodu. Neměl jsem ani šajn kolik punčocháče stojí a ni jsem nevěděl jaké velikosti mají punčocháče. Odváha z domova rychle vyprchala a tak jsem asi dost dlouho otálel a myslel na to jak vlastně prodavčce povědět, že chci punčocháče. Co si přeješ? Zeptala se prodávačka. Ze mě jenom vyhrklo, že punčocháče. Prodavačka se otočila a sehla se k šupliku, vytáhla punčocháče a řekla ty by ti mohly být. Pak je vzala do ruky přešla ke mě, přiložila mi je k podpaží a spustila je a když ťapky dopadly na podlahu(teda kartón co mi dala pod nohy). Jóóó ty ti budou dobrý. Byly přesně takové jako ty od maminky jenom nové. Kolik stojí? zeptal jsem se. A nebudou mi malý? Né budou ti akorát! Tahdy stály asi 20 Kčs a tak jsem si je koupil.
Časem jsem si na punčocháče zvyk a přestal jsem je maskovat ponožkama. Špinavé punčocháče jsem tajně vypral v umývadle a dal je sušit na topení, zatáhl záclonu a šel ven. V sobotu jsem šel do krámu pro chlaba a mlíko. Když jsem se vrátil, hned jsem věděl, že neco naní v pořádku. Máma byla v koupelně a ve vaničce právě namáčela záclony. Vešel jsem do svého pokoje a na topení jsem uviděl "moje" punčocháče. Máma si je nevšimla, hurá! Rychle šup pod polštář. S koupelny se ozvala máma abych stáh povlečení z postele. Ja to udělal, punčocháče nechal pod svlečeným polštářem. Peřiny dej vyvětrat na balkón! No dělej a nestoj, ja zatím natáhnu plachtu. Udělal jsem co chtěla a čekal na reakci, když uvidí punčocháče. Nic se nedělo, ale úplně nic! Když jsem se vrátil do pokoje na posteli byla plachta a punčocháče nikde. Tak co? jsem si řek, koupim si nové! Když táta zavěsil záclony, máma převlíkla peřiny, šel jsem ven. Po obědě máma jen tak mimochodom prohodila, abych si sundal punčocháče a spodní prádlo a dal je do praní. Sklopil jsem zrak a jenom pokýval hlavou. Otevřel jsem skříň a na poličke jsem uviděl "svoje" punčocháče. Byl jsem mírně v šoku, neboť jsem tam uviděl ještě dvoje punčocháče, úplně nové. Mammince jsem jenom řekl dík. Máma poznamenala, že když něco chceš, tak si o to řekni.
Jednoducho skvelá mama. Ondro tvoj príbeh potvrdzuje krásne zopár faktov, ktoré sa týkajú chalanov a pančucháčov.
- v pančucháčoch je niečo, čo priťahuje chalanov období puberty.
- ak sa v triede objaví prirodzený líder, ktorý ich nosí, motivuje to pozitívne aj ostatných, aby ich nosili. /Zväčša sú však pančucháče spájané, s outsidermi v triede. Sú znakom mamičkinho
maznáčika, ktorý je často terčom posmechu, možno aj šikany a nik sa nechce dobrovoľne dostať do jeho pozície./
-najväčší problém v nosení pančucháčov a predsudky, strach z prijatia okolím, sa deje v našej hlave. Verejnosť nás vníma vždy tak ako sa vnímame mi samy.
- ešte nikoho neukameňovali za to, že si oblieka a nosí pančucháče.
- spájenie gay a pančucháče je tiež len čistý mýtus. Vychádza to z baletu, kde je veľké percento opačne orientovaných mužov a chalanov, ktorých prirodzene priťahuje estetično a krása dokonalého pohybu. Tu sú pančucháče či trikoty doslova monterky - pracovný odev. Mám viecej známych aj priateľov, ktorí sa netaja tým že sú homosexuálne orientovaní a nik z nich nie je pančuškár. Všetci milovníci pančucháčov,ktorých poznám sú heterosexuálne orientovaní.
- či chceme, alebo nechceme aj podľa príspevkov je jasné, že milované aj nenávidené pančucháče sú na ústupe. Najviac príspevkov a pozitívnych reakcií na ne, má nálepku retro.
Máš pravdu, ale potom povedia, že som úchyl, alebo divný. Už beztak si to ale myslia kvôli mojom ponožkovom arzenále. Pýtali sa ma, že na akú milú mám plnú skriňu ponožiek?!
Takže ti už môže byť jedno. Či si to myslia kôli ponožkám, alebo pančuchám je to jedno.
Chcel som napísať vinný. Pardon.
Ľudia chodia do krčmy a vôbec im nezáleží na tom, čo povedia ostatní. Nechcem ospravedlňovať opíjanie sa, ale ľudia skôr tolerujú opilcov ako ľudí, ktorí nepozerajú na konvencie. V 60-tých rokoch nechceli niektorí ľudia tolerovať dlhé vlasy u chlapcov. Keď budeš pozerať na to čo povedia iní nepohneš sa z miesta. Keď ideš s kolegami na obed dávaš si to čo ostaní, alebo to, na čo máš chuť ty? Keď si oblečieš pančucháče komu ublížiš? Koho obmedziš? Cítiš sa ninný?
Áno. Dnes som už za pančucháče. Nevidím problém ani u mužov. Aj by som ich nosil, ale čo na to moja rodina a kolegovia v práci?
Asi neexistuje žiadne oblečenie, ktoré traumatizovalo niekoľko generácii, práve tak, ako pančucháče. Asi preto sú teraz tak na ústupe, hoci výrobcovia ponúkajú množstvo farieb a vzorou, ktoré naozaj netréba maskovať ponožkami. Vtedy sa pančucháče identifikovali veľmi jednoducho a ľahko.
Holky a problém s pucochaci??? Nevím proč. U kluka je to jiny.
Netušil som, že aj dievčatá majú problém s nosením pančucháčov. Myslel som, že sú nočnou morou len pre chlapcov. Ja som ich prestal nosiť pomerne skoro, asi tak v druhej triede. Aj som sa posmieval chalanom, ktorí ich nosili. Vrátil som sa však k ich noseniu a myslím aj dosť kuriózne. Nie v zime ako by každý predpokladal, ale v lete. Po šiestej triede sme boli stanovať. V zozname vecí ktoré sme si mali zobrať, boli aj 2 pančucháče. Bral som to ako hlúposť a nezmysel, je pravda že vtedy boli pančucháče viac v kurze ako dnes. Deti ich nosili od jesene do jari. Mali sme ich napísané aj v zozname vecí do školy v prírode ktorá bola v máji. Tábor bol na Orave. V noci bola naozaj zima a na moje prekvapenie, po zotmení k ohňu a do spacáku si ich obliekalo viacej chalanov, dokonca aj starší ako ja. Ja som do spacáku liezol v teplákoch. Chalan s ktorým som spal v stane /zoznámili sme sa až na tábore mi ponúkol svoje náhradné pančucháče. Chvíľu som sa vzpieral a nakoniec som si ich obliekol. Na moje prekvapenie cítil som sa v nich veľmi dobre aj pohodlne, aj ma to vzrušilo. Keď sme išli na výlet do Dolného Kubína, tak som si išiel jedny pančucháče kúpiť. Mama bola prekvapená, keď mi vybaľovala veci z tábora na pranie, že sú medzi nimi pančucháče ktoré som už roky nenosil. Hnevala sa, že som ich niekomu zobral. Ja som jej povedal, že sú moje a že ich budem nosI aj do školy a vravel som, nech mi kúpi aj ďalšie. Mama sa len zasmiala, vraj ma pozná, že to vravím len teraz. Ja som sa nevedel dočkať, kedy sa začne škola a kedy sa ochladí natoľko, aby som si ich mohol obliecť. September, bol dlho teplý, chodili sme do školy v krátkych nohaviciach, na pančucháče nebol dôvod. Jedno ráno pršalo a bolo chladno, keď som vyšiel na balkón. Utekal som do skrine a vytiahol som pančucháče v korých mi bolo tak príjemne v tábore. Od toho momentu som ich nosil celý rok. Kúpil som si po pár dňoch ďalšie, lebo mama sa nemala k tomu aby mi ich kúpila, to začala až neskôr. Nosil som ich aj na strednej, ale to už boli pánske. Škoda, že v obchodoch sa väčšie pančucháče ako boli tie detské nedajú kúpiť. Niečo som našiel na internete ale sú dosť drahé.
Ó môj bože, aký pekný príbeh!!
Ponožkový chalani boli vždy najväčší “frajeri”, hlavne keď ponožkami maskovali pančuchače.
Ja som tiež nosil pančušky a tiež som ich skrýval a robil som sa, že mám len ponožky.
Skús podnikové predajne Tarasvit, alebo internetovú predajňu podniku, alebo zatelefonuj do podniku Tarasvit na odbytovo oddelenie a pošlu tiich na dobierku.
Punčocháče jsem taky musela nosit celou zimu až do konce střední. Jakmile se v říjnu ochladilo, nebylo úniku. Párkrát jsem zkusila odmlouvat, na to moje maminka vždycky řekla, že jde do kuchyně pro kamarádku vařečku a bylo jasno. Dnes vím, že měla pravdu. Mám 2 deti, dceři je 14 a synovi 16. Oba ještě punčocháče normálně nosí a nosit budou. Letos už tedy bylo protestu hodně u obou, takže párkrát jsem taky musela sáhnout po varečce.
Hezký den přeji, taky bych potřeboval dostat , že nechci nosit slipy , chtěl bych dostat jezdeckým bičíkem, který mám . Odepiste mi prosím na můj email. [email protected]
Nevíte kdo by mi dal ? Předem moc děkuji.
Já to měla stejný. Máma byla posedlá teplým oblečením a kromě čepice a šálu jsem taky musela nosit pod kalhotami punčocháče. A ty přišli na řadu někdy už v říjnu a nosila jsem je až do jara. Taky celou školskou docházku a u mně tím myslím i vysokou školu. I dnes, když k ní přijdu v zimě, automaticky se zeptá jestli jsem dobře oblečena. U nás naštěstí vařečka neúřadovala, ale asi jen proto, že jsem byla poslušná dcera a vždy jsem poslechla i když se mi to nelíbilo.
Ja som mala ten istý problém. Dcéra za svet nechcela obliekať pančušky do školy. Na hranie von to ešte šlo, ale aj tak robila cirkus. Zato syn si pančucháče vzal sám.
Reklama
No tak já mám punčocháče také každou noc je musím mýt na sobě a když jsem třeba venku ve stanu přes léto tak mamka zaveli že si musím vzít punčocháče ale nikdy i s plenkami jednorázovou jsou trochu silnější takže do rána krásné vydrží.
- Odpovědět
Pošli odkaz