Gamblerství

Tak v tom s tebou absolutně nesouhlasím, nezlob se. Mám pro to dva důvody:
1) Z vaší diskuze jsem se dočetla, že ty jsi vlastně Lence řekl o tom, že jsi zase hrál až co jsi se s ní rozešel a z toho vyplývá, že jsi s ní ani nemohl jít do poradny ohledně Tvého hraní. Protože dle Tvých vlastních slov jsi hrál před dvěma lety. To, jestli jsi s ní chtěl jít nebo nejít do poradny z jiného důvodu, to nemůžu objektivně posoudit. Ale několik příspěvků pozpátku Ti Lenka položila přímou otázku ohledně Tvého hraní a tys odpověděl tím, že jsi začal vyčítat co vše udělala špatně (tví rodiče, škola,..) To já tady ani řešit nechci. Mě to totiž připadá, že ty ani nechceš řešit to, že jsi zase ujel, ale hledáš záminku, aby jsi mohl dokázat, že Ty nejsi ten kdo zavinil rozpad vašeho vztahu. Ale ať už bylo mezi Váma hádek kolik chtělo, ta prapříčina je v tom, (dle mě) že Ti prostě přestala věřit, protože se v Tobě zklamala.
2) Nejsem přítelkyně žádného gamblera. Sem jsem zavítala a začetla se náhodou. Takže opravdu si myslím, že jsem docela nezaujatá.

Chceš vlastně s tím problémem, že jsi nevydržel abstinovat vůbec něco dělat? Protože mě připadá, že ne.

Igore, je mi líto, ale nemám sílu číst Vaše monology, protože se vůbec neslyšíte. Chodím jsem teď jenom kouknout, jestli nepíše ten mladý kluk - anonym. Pokud bych Vám tady dávala rady, cítím, že by to nebylo nic příjemného. Nezlob se, musela bych to celé číst a to se mi opravdu nechce. To co děláte, je cesta NIKAM. Máma. Dejte si od sebe alespoň tři měsíce pauzu a vztah má cenu jen, když je ti v něm lépe, než když jsi sám......Přeber si to.

Ahoj Lucko.. Tvůj názor respektuji, ale nemůžu se ubránit jedné otázce.. Pokud jsi četla vše mezi mnou a Lenkou, proč si myslíš, že mou nabídku, abychom šli do poradny (a nebyla jedna) odmítala a stále odmítá? Když jsem ji o to žádal (a bylo to ještě před recidivou), tak ji odmítla s tím, že ona tam nemusí.. Myslím, že uváděla taky to, že nebude řešit tento náš problém s člověkem, se kterým řešila svůj předchozí vztah.. Nedávno mi dokonce řekla, že člověk který chodí na poradu, nebo konzultace, k psychologovi vlastně chce, aby psycholog za něj ty jeho problémy vyřešil..
O tomhle nevím, co si myslet.. Přesto k němu docházím..
Takže jak vlastně můžu mluvit o své závislosti s člověkem, který nemá patřičnou kvalifikaci a snaží se mne neustále analyzovat a odmítá odbornou pomoc? Všechny partnerky gamblerů tady vystupujete, jako lidi, kteří tento problém prožíváte s námi - gamblery.. Ale kolik z vás nám opravdu pomáhá tím, že s tím terapeutem proberou naše chování a myšlenky a jak se mají zachovat v určitých situacích.. Nemluvě o tom, když takový partner má taky nějaký problém, se kterým marně bojuje.. Nebo jste tak dokonalí a nepotřebujete nikdy poradit, v situaci, kterou vlastně neznáte? Když to řeknu velmi jednoduše..: Zná snad někdo z nás, jak se cítí nemocný rakovinou, pokud to sám neprožívá? Nebo pocit slepce, vozíčkáře atp. Nebo myslíte, že chlap někdy dokáže pochopit těhotnou ženu? Samy si odpovězte.. Já osobně si myslím, a to jsem prý empatický člověk, že i když tuším, tak jsem na hony vzdálen realitě.. Dokážu opravdu cítit pocity nemocného chřipkou, angínou, zlomenou nohu, bolení zubů.. Tohle už jsem si prožil.. Ale rakovinu (zatím) nemám...
Zamyslete se, lidi..

Jinak děkuji za názor.. Přemýšlím nad ním.. A ocením další..
Dík
Igor

Zdravím všechny návštěvníky této diskuze.

Skoro celý den jsem dnes pročítala tuto diskuzi od prvopočátku jejího vzniku a řeknu Vám, že se mi tajil dech a běhal mráz po zádech.

Nejvíce na mne zapůsobily tři příběhy. Příběh ANDY - moc mě mrzí, že za celou tu dobu se Ti nepodařilo Tvé problémy s přítelem vyřešit. Je to smutné, přála bych Ti, abys konečně měla od všeho klid a čas sama na sebe a své koníčky a zájmy.

Příběh Petry - když jsem ho četla, neubránila jsem se slzám, pevně doufám že najdeš pevnou půdu pod nohama, o děti se neboj, až budou větší, pochopí to. A nelituj svého rozhodnutí, nikdy se nedozvíš, jak by to bylo dál, chápu, že stesk je velký, ale život jde dál a máš dvě děti, které potřebují optimistický náhled na život.

Příběh Lenky a Igora - Igore, chceš názor od nestraného a nezaujatého člověka? Dám Ti tedy svůj názor, vaši diskuzi s Lenkou jsem si dnes pročítala několikrát:

Největší chybou byl ten den, kdy jsi poprvé porušil abstinenci, protože jsi tím defakto zahodil veškeré vložené prostředky na to, jak se vyhnout závislosti. Léčba defakto vyšla vniveč, i když to bylo po takové době, v závislosti na době nezáleží. Psal jsi tady, že Ty a Tvůj terapeut nevidíte důvod, proč se jít léčit. Já osbně nevím a tápu, protože mi připadá, že jakmile jednou opět vstoupíš do stejné řeky, není návratu bez léčby, promiň, ale vážně to tak vidím. Člověk se může upokojovat tím, že to sám ukočíruje, ale není to pravda. Taky jsi psal, že se Lenka hodně změnila. Tohle nedovedu přesně posoudit,ale pokud jen tušila a nemohla Ti dokázat, že ví, žes ujel, nediv se jí, že Ti přestala věřit. Četla jsem její příspěvky z doby, kdy jsi byl ve vazbě, kolik nadějí a důvěry do tebe vkládala. A ty s jakým zaujetím jsi radil... je mi z toho fakt smutno, že jste to nedotáhli do šťastného konce. A teď si představ, že vkládáš tolik nadějí a důvěry do člověka, kterého miluješ, začínáš s ním defakto nový život, ten člověk je ti oporou v těch nejtěžších chvílích a nakonec, až je všechno tak jak má být,on jednou jedinou pětikačkou vhozenou do bedny pošlape všechno, co jsi do něj vkládal...nezměnilo by Tě to taky? Nezačínal by ses na něj dívat jinýma, zklamanýma očima? Nevím, neznám Tě, ale situaci pošlapané důvěry znám a vím jak to bolí a věř, že z těch příspěvků co jsem četla, hlavně z těch starších, bylo vidět, že Tě Lenka miluje a že jsi v ní našel plnohodnotného partnera, o kterého ses mohl opřít. Mně osobně příjde logické, že chce s Tebou mluvit o Tvém problému, ale proč Ty odmítáš mluvit o hraní s ní? To nechápu a ráda bych znala příčinu. Vždyť partnerství je od toho, aby jste si svěřovali své problémy a ne se schovávali za terapeuta.
Evidentně Ty i Lenka máte mezi sebou velký komunikační problém, to je zřejmé, protože jinak byste si někam sedli a všechno to v klidu a bez emocí rozebrali, než si tady dopisovali kdo, komu, co, kdy, udělal, neudělal, atd.

Je to škoda, protože když jsem ze začátku četla příspěvky, právě Vám dvěma jsem dávala největší naději...

Doufám, že se nebudeš zlobit, ale vážně to tak vidím.

Lucka.

Leni... PROSÍM... Přečti si ten "Tvůj" příběh a pořádně.. A zavzpomínej... Pokud pochopíš, tak mou odpověď znáš..
Myslím, že Tě nešpiním ani neviním "ze všeho".. Bojím se, že takhle si to vykládáš jen Ty.. Pokud by totiž měl někdo pocit, že na Tebe házím špínu a dávám Ti všeobecnou vinu za "můj" neúspěch, tak by mi to dal pěkně znát a už dávno sem napsal (doufám).. Ale nezaznamenal jsem žádnou takovou reakci.. I když jsem o ni žádal..
A myslím, že "M.T.L." je "znak" který Ty dobře chápeš..
A to sbohem .. Já prostě, vzhledem k tomu, jak to všechno chápeš a "převracíš" nemůžu dál komunikovat... Protože (z mého pohledu) to není komunikace, ale "odrážení útoků".. Já válku nechci a proto se radši dávám na ústup..
A nezlob se, ale už jsem to tady několikrát napsal.. Nejsi můj terapeut.. O těchto věcech (mé recidivě) , po předchozích zkušenostech, s Tebou mluvit prostě nemůžu.. Promiň..

ANDY.. Nevím co všechno jsi četla.. Pokud celou "konverzaci" za posledních pár týdnů.. Můžeš "nám" zkusit říct, kde je vlastně "zakopaný pes"?? "Máma" mi sice psala, že jsem na to asi už přišel, ale už si přestávám být jistý..
"Mámo".., promiň, ale jestli můžeš vysvětli to.. Asi nejsem tak chytrý, jak se zdá.. Prostě tomu už vůbec nerozumím..

Děkuji všem za svůj názor..

Dobrou noc
Igor

Andy, moc, moc Tě zdravím. Mrzí mě, že to tak dopadlo, ale když nevím, co po mě Igor vlastně chce, nemůžu mu nijak pomoct. Myslela jsem, že se třeba konečně otevře a začne upřímně mluvit o svém hraní. Kdy, proč, jaké měl pocity, jestli za to třeba může jeho lupenka, co konkrétně očekával a očekává. jak chce žít dál. Bude splácet, bude se léčit, bude hrát? Konkrétní představy o tom, jak chce žít. On ani nedokáže říct, jestli mě v těch svých představách vidí jen jako nechutnou vzpomínku (zatím to tak vypadá), nebo člověka s kterým by chtěl žít. V tom druhém případě by však měl hrát především na pravdu a upřímnost. Takhle se můžu jen bránit nařčením a výčitkám, ale stále nechápu smysl toho všeho. Co ode mě očekává? Když se ptám jestli lásku, kamarádství, pochopení, omluvu.....neodpoví. Řekne sbohem a měj se. Co můžu dělat jiného, než říct taky sbohem, zamávat mu na cestu a přát mu jen to nejlepší. Asi nemá smysl, abych sem dál psala.

Místo toho, abys odpověděl jasně co ode mě očekáváš, říkáš sbohem. No i to je odpověď.

Takže ještě jeden příběh speciálně pro Tebe:
Tatínek pozoroval svého malého chlapce, který se snažil vší silou odsunout velmi těžký květináč s květinami. Dítě se namáhalo, supělo, rudlo, ale nepodařilo se mu květináč posunout ani o jeden milimetr.
"Použil jsi opravdu všechny své síly?" zeptal se ho tatínek.
"Ano," odpověděl chlapec.
"Ale ne, to víš, že ne," odpověděl mu táta, "ty jsi mě totiž nepoprosil, abych ti pomohl."
Když něco moc chceš, musíš použít všechny své síly.

Ach jo:O((( Vše to tady sleduji, ale nemám momentálně sílu cokoliv psát. Jen to, že ač vás oba znám jen z této diskuze, STRAŠNĚ MOC MĚ MRZÍ, jak to mezi vámi dopadlo... Skoro je mi až do breku. Stačí připomenout si vaše dřívejší příspěvky (z roku 2003 - Igor ještě jako Aidzi)... Proč se musí všechno pokazit? Je mi to vážně moc líto. Když napíšu, jak moc bych si přála, aby se to mezi vámi všechno vyřešilo a mohli jste zůstat spolu, je mi jasné, že to za téhle situace (po téhle vaší diskuzi) vyzní dost utopisticky. Ale já bych si to přesto přála. Aby prostě byl aspoň někdo, kdo to všechno zvládnul, komu se podařilo přes všechny ty problémy a průsery, co to prokleté gamblerství přináší, se dostat, překonat to, zvítězit nad tím a začít žít normální život... I když sem už moc nepíšu, od začátku, co jste vstoupili do diskuse jsem vám držela palce a myslela na vás... Je to tak hrozně smutný:o(((

Na to, bohužel, nemám co bych dodal.. Jestli to takhle vidíš, tak už sem nic nepiš.. Mrzí mne to..
Přeji Ti, abys našla někoho, kdo Ti bude po všech stránkách vyhovovat a abys byla šťastná.. Hlavně bacha, aby to nebyl gambler..
Měj se hezky.. (A tohle všechno myslím opravdu upřímně a bez ironie.)
Sbohem
Igor

A taky už mám dost toho, jak mě pořád špiníš a viníš ze všeho možného. Jít do vztahu s gamblerem vyžaduje notnou dávku důvěry. A nebyla jsem to já, kdo ze vztahu odešel. Když už nemáš sílu mi něco vyvracet, tak mi nic nevyvracej. Jen kopeš kolem sebe. Buď řekni jasně co chceš, nebo mi dej pokoj.

Slova, slova, slova. Ale já z nich stále nemůžu vyčíst - Co po mě vlastně chceš?

Prosim Tě.. Milenky do toho už nemotej.. Těch fiktivních bylo, za ty roky, už dost.. Ano.. Náš vztah byl fantastický.. chvílemi.. a dost často.. Jenže ... Tys byla přesvědčená už dávno před tím, než jsem tam hodil znovu.. Ale to Ti člověk nikdy nevysvětlí, když mu nevěříš ani to, co Ti vyvrátí důkazy.. Bohužel - Tvá důvěra byla nahlodaná ještě dřív, než jsme se poznali.. To je v tobě.. A nechal to v Tobě Tvůj bývalý.. A můžeš říkat, co chceš.. Jako Ty nevěříš tomu, co říkám, já nevěřím, že nemáš problém.. Jenže to dřív budeme v čechách platit Eurem, než Ty si něco takového přiznáš..
Nemám už sílu Ti něco vyvracet.. Protože to je, jako když na stěnu hází hrách.. Chceš-li, tak jsem slaboch, gambler, záletník, zloděj a nevím, co ještě.. Věř tomu, čemu chceš.. Nikdy jsem Tě nechtěl využít, nikdy jsem Tě nechtěl opustit a nikdy jsem už nechtěl hrát.. Bohužel podle Tvých slov jsem nic, z toho, nedodržel..
Igor - M.T.L.

Můj problém můžu pojmenovat. Nevěřím Ti. Neznám na to lék.

A proč ten Tvůj strach, že Tě opustím? Podle toho, co píšeš, byl pro Tebe život se mnou utrpením. Jenže Ty i já víme, že kecáš. Chtěl sis prostě ofrknout, protože ta cesta byla zatraceně trnitá. A já to musím vědět, šla jsem po ní s Tebou. Náš vztah byl fantastický, dokonce i ty prachy jsme zvládali, dokázali jsme se podržet i zasmát. A oba jsme cítili, že ne každý má to štěstí, aby takovouhle lásku prožil a že je nám dán velký dar. No tak jsi ujel. No fajn. Ale automat je jako milenka, rozleptá vztah, naruší důvěru. Když to přirovnám doslova, tys řekl, že jsi milenku opustil a já Ti uvěřila. Pak jsem zjistila, že ses k ní vrátil. Teď jsi ji zase opustil a chceš abych Ti znovu uvěřila.

Kolikrát se dá vyléčit ztráta důvěry? A dá se vůbec vyléčit?

Co po mně vlastně chceš? Lásku, kamarádství, pochopení, omluvu?

Můj problém můžu pojmenovat. Nevěřím Ti. Neznám na to lék.

A proč ten Tvůj strach, že Tě opustím? Podle toho, co píšeš, byl pro Tebe život se mnou utrpením. Jenže Ty i já víme, že kecáš. Chtěl sis prostě ofrknout, protože ta cesta byla zatraceně trnitá. A já to musím vědět, šla jsem po ní s Tebou. Náš vztah byl fantastický, dokonce i ty prachy jsme zvládali, dokázali jsme se podržet i zasmát. A oba jsme cítili, že ne každý má to štěstí, aby takovouhle lásku prožil a že je nám dán velký dar. No tak jsi ujel. No fajn. Ale automat je jako milenka, rozleptá vztah, naruší důvěru. Když to přirovnám doslova, tys řekl, že jsi milenku opustil a já Ti uvěřila. Pak jsem zjistila, že ses k ní vrátil. Teď jsi ji zase opustil a chceš abych Ti znovu uvěřila.

Kolikrát se dá vyléčit ztráta důvěry? A dá se vůbec vyléčit?

Co po mně vlastně chceš? Lásku, kamarádství, pochopení, omluvu?

Ještě něco, co jsem zapomněl : Neobelhával jsem Tě 4 roky bez mrknutí oka.. Možná poslední rok a půl a ty výčitky a ten strach, že mne opustíš si nedokážeš představit.. To mi věř..

Igor

Pokud je to tedy takhle, tak neni co resit.Duvera je podle me ve vztahu cislo jedna.Neni se vubec za co omlouvat, opravdu treba spoustu veci chapu jinak nez je ve skutecnosti.Je pravda,ze zivot mame kazdy jen jeden a ze za spoustu problemu si muzeme sami.A je asi lepsi i za cenu trapeni zacit jinak s nekym jinym.Znam kamaradku,ktera ma pritele gamblera (prohral cca 700tisic) a jedine reseni jak mu pomohla bylo zbavit se jeho zavazku.Ma s nim 2 deti.Myslim tim,ze mela jen starost, aby nemel s ni spolecnou adresu atd.ALe na druhou stranu to chapu, protoze by mohla i s detmi dnes skoncit na ulici.Je to opravdu tezky, zacarovany kruh.A ve vasem pripade to chce asi cas.Jinak diky za odpoved a preji hezky den.

Zlatíčko, nevím, jestli se nemýlím, ale asi jsi zapomněla, že gamblerem zůstanu nadosrmti.. A sam jsi říkala, že neznáš nikoho, kdo to zvládl jen . tak napoprvé.. Recidiva je normální a předpokládatelná.. A já na ni nejsem nijak hrdý. Bojuji s tím po svém.. A vzhledem k situaci a k tomu, že už je to tak dlouho si (ani já ani terapeut)nemyslíme , že hospitalizace je nevyhnutelná.. Znovu opakuji : Já svůj problém řeším!! A co týče "přiznání" rodičům a ostatním lidem v okolí.. Nemyslím si, že je to nutné.. Pro mne je podstatné, že to přiznávám sobě, že mám problém a že ho řeším..
Ono je to jako s kouřením.. Jen si vzpomeň, kolikrát jsi přestávala.. A pořád kouříš.. Vím - hned může kdokoli namítnout, že to je něco jiného.. Ano - je, ale podstata věci (závislosti) zůstává stejná..
To Ty bys mě mohla závidět, protože Ty svůj problém nepřiznáš ani sobě, ani druhým.. :) Ale do toho Ti kecat nebudu.. protože vím, že to nemá cenu. A jak sama říkáš : Dokud si problém nepřiznáš a nezačneš s ním něco dělat - nenajdem společnou řeč.. A to je to o čem se, s Tebou, snažím celou dobu mluvit.

Hezký den
Igor

Gábi díky.. Já o své závislosti vím a řeším ji.. A jinak máš pravdu.
Igor

Ahoj Gábino, souhlasím s Tebou v tom, že by bylo nejlepší udělat tlustou čáru a žít dál. Mrzí mě, že Ti připadá, že Igorovi vyčítám, co jsem pro něj udělala. Nemyslím to tak, tím chci spíš říct, že mluvím o tom, jaký kus cesty už jsme spolu ušli. Tím jsem se mu snažila připomínat kolik už jsme toho zvládli, aby věděl, že to má smysl. Aby za sebou viděl nějaké výsledky. No bylo to tedy pochopeno jinak. Škoda. Byly to čtyři roky námahy a já už se prostě nechci vracet na start. Igor se tam vrátil tím, že zase začal hrát. A není podstatné, jestli hrál naposled na jaře. Tak je kvartální gambler, ale pořád je gambler. Já žila v přesvědčení, že už nehraje čtyři roky. Obelhával mě bez mrknutí oka. Takže tlustá čára ano. Ale ne s gamblerem. Já chci žít v rovnoprávném vztahu, ne partnera hlídat jako dítě a nikdy nevědět, jestli výplatu přinese nebo ne, popřípadě jestli nenajdu vybraný byt od exekutorů popř. věřitelů, protože neplatí splátky. Ano, nevěřím mu. Nemám k tomu důvod. Minimálně poslední dva roky mě obelhával. A hlavně obelhával a obelhává neustále sám sebe. Dokud si nepřipustí, že je gambler a musí se léčit, nenajdem společnou řeč. Co se týká rodičů, já je do toho netahám. Můj názor je ten, že pokud by věděli pravdu a přestali Igora zachraňovat /tak, jako jsem to dělala já/, možná by se dotkl pomyslného dna dřív a mohl se dřív odrazit. Jenže když to nepřizná ani sám sobě, nemůže to přiznat ani jim, že ano. Já nechci žít s gamblerem. Gambler to nejsou jen prohrané peníze, je to hlavně o tom, že svému partnerovi nemůžete věřit. A já chci mít vedle sebe v životě partnera, kterému věřit můžu.

Jinak ten příspěvek, o kterém Igor mluví a na který jsem mu odeslala odkaz ať si ho přečte je na diskusi Závislost na sázení FORTUNA, Tipsport ze 30. 9. 2005 napsal Deni.

Je zajimave cist prispevky Lenky a Igora.Myslim si,ze by si skutecne meli spolu nekde sednout a rozebrat v klidu, pokud mozno bez emoci situaci.Maji za sebou spolecny kus zivota, podle me je skoda jej zahodit.To se vlastne muze vzdycky.Navic resit problemy jen pismem vyzni vzdy jinak, nez kdyz se divate do oci atd.(nevim,zda se vidate).Leni, nelibi se mi na Tobe,ze vycitas Igorovi co bylo a co jsi pro nej udelala.Taky jsem pro spoustu lidi udelala veci,kterych jsem treba i litovala.Ale vse cinis svobodne a dobrovolne.Neni podle me fer mu to neustale pripominat.Myslim, ze to Igor vi a ze je Ti vdecny.U Igora jsem hure vycitila,jestli si skutecne priznal,ze ma problemy s hazardem,nebo zda to tak trochu omlouva vsim moznym.Nejdulezitejsi podle me je si ten problem proste priznat.Muze cist milion knizek a clanku,ale to priznani muzi ucinit sam v sobe.Taky se mi nelibi, ze do sveho zivota tolik pletete rodice.Je celkem jasne, ze si kazdy bude brat ty svoje a ze vzdy to s rodici klape.Ale v zadnem pripade by to nemelo narusit vztah mezi vami.No, berte to prosim s rezervou, skutecne objektivne zhodnotit vas vztah nelze na zaklade clanku nebo prispevku.Jen proste citim z vasich textu, ze si potrebujete promluvit a ucinit nejaky zaver, popr.opravdu zacit zit novy zivot.A pokud spolu, tak proste udelat tlustou caru (zadne pripominani minulosti a vycitky) a zit dal...Mejte se krasne, moc vam preji,aby jste vas problem nejak dotahli do konce a byli oba stastni.