Gamblerství

Zdenda má pravdu, nikdo nenastupuje léčbu dobrovolně. Ten nůž na krk je asi u každého, ale jak jsem již psala hodně věcí dojde až na sezeních. Synovi tam třeba došlo, když slyšel ty hrůzostrašné příběhy, prohrané 4 miliony, prodaný dům rodičů apod., co všechno může ještě přijít. Pokusy o sebevraždu, přepadení benzinky, aby bylo na ruletku.... Podle mého názoru gambler do poslední chvíle žije svůj SEN o velké výhře a je přesvědčen, jak to má pod kontrolou......máma

Míšo, léčebna je opravdu nutná, ale bohužel nezaručuje vůbec nic. Nedá se to léčit způsobem, že si vezmeš prášek, nebo že se to vyřízne jako rakovina. Bohužel to nejde. Každý si to musí sám uvědomit, přiznat a CHTÍT se změnit. A v této cestě mu tam jedině pomůžou. A dobrovolně tam nikdy nikdo nešel, každý to sice říká, ale pravda je , že byl vždy někým donucen. Ani já bych tam nešel, pokud by mi žena nedala nůž na krk.

Míšo, také jako Igor to vidím pouze na ústavní léčení. Jen dávám malou naději, že gambler nemusí nastupovat úplně přesvědčený, že je v maléru. Hodně věcí mu může,ale i nemusí ,dojít až při terapiích.Hodně sil hlavně Vaší rodině. Ty dluhy, nemusíte platit!!!! Nejsou Vaše. Terapii , ať postoupí i tchýně, když to vydržela rok, nebude na tom s psychikou dobře. Máma

Tak na tohle Ti můžu říct jen jedno.. Vypadá to možná krutě (pro gamblera určitě), ale léčba v léčebně (hospitalizace) je nezbytná.. Má to ale háček.. Pokud si totiž gambler tento problém neuvědomí a opravdu si ho nepřizná, tak je to zbytečně ztracený čas ze života.. Základní předpoklad pro úspěšnou léčbu je totiž jen a pouze přiznání si sama sobě, že mám problém se závislostí a rozhodnutí, že se s tímto problémem chci poprat a zvítězit.. Není to lehká cesta, ale pokud to vezme gambler opravdu vážně, má šanci na úspěch a klidný život nejen on, ale i jeho blízcí... Hodně štěstí..

Igor

Myslím, že ano, v ČR je mnoho gamblerů, závislých na sázení. Jinak by nebylo na každém rohu tolik "prosperujících" heren, Fortun, Tipsportů a já nevím čeho. Vždyť zkus, Tome, přestat, píši to již poněkolikáté, a když se Ti to nepodaří, tak, promiň, ale jsi závislý. Zdenda Ti to napsal tak, jak to s gamblery opravdu je a každý ze začátku říká - mám to pod kontrolou, ty máš svoje limity.... Zatím se měj. Máma

Anonyme, co je s Tebou ??????????

Dobře...určitě víte o čem mluvíte a vím, že nejsem neomylný. Upřímně vím, že teď nepřestanu. Ale omezím to na max. 2 tikety týdně za max 50,-. Ostatní budu tipovat bez vsazených peněz. To je myslím už docela normální a snad i skoro bezrizikové (pokud se to vydržím a já myslím, že ano). Protože pokud je i tohle znakem gamblerství (týdně vsazená stovka - ne nutně prohraná), tak pak je v ČR nevím kolik stovek tisíc gamblerů.... a to snad není, ne??!!

Tomíku, Ty prostě nechceš slyšet, že jsi těsně u nebo nad propastí. Je to opravdu jen Tvoje věc. Zatím. I já měl limity. Nepřekročitelné. Aspoň jsem si to myslel, stejně naivně jako Ty.
Při prohře 500,- mě týden bolela hlava, nešlo usnout a myslel jsem, že to nepřežiju. Dneska prohraju třeba 50 000,- (což se mimochodem už asi rok nestalo) a dokonce i dobře spím. Je mi všechno jedno, otupěl jsem, stratil sebeúctu, peníze pro mě v momentě hry nemají cenu. A když vyhraješ, stejně si nic nekoupíš, budeš všechno střádat na hru. Já měl vyhráno 90 000,- (hrával jsem v kasínu) a stejně mi bylo líto pár stovek na benzín, takže jsem nakonec jel domů tramvají a ještě k tomu na černo, protože jsem vše prohrál. Takový je život gamblerský. Nic veselého. Věř, že všichni tady Ti radí dobře, myslí to dobře. Je jen a jen na Tobě jak s tím naložíš. Chce se mi věřit, že dobře.

Paní, která žila 10 s gamblerem. Víte, Váš manžel byl a je nemocný člověk.On jinak nemohl. Jediné, co snad můžete Vy a dcera je odpustit a když bude síla, tak se zastavit u té druhé paní a popovídat si, možná ví , možná ne a všechno ji říct. Nakonec 10 let je dlouhá doba a když jste zjistila, že Váš manžel je gambler, tak se dalo něco dělat, když Vám přinášel jen utrpení, byla to Vaše volba, že jste to snášela,asi jste ho chtěla zachránit. Jenže to bohužel NEJDE, když ten člověk sám nechce.Myslím, že by to teď chtělo udělat tlustou čáru a žít svým životem tady a teď. Spacák, foťák -to jsou JEN věci, ale pokud Vás to s dcerou třeba více sblížilo, máte k sobě hezký vztah tak to má smysl, to je cenné....Omlouvám se možná za trochu nepříjemný názor. Máma - jsem máma 22letého syna - léčeného gamblera

Žádná situace není natolik bezvýchodná (kromě smrti), aby se nedalo něco dělat. Omluvit se je první krok správným směrem. Omluvu přijímám. Odpustit můžu. Ale odpustit nestačí, bez důvěry je láska jen iluze. A Ty přece nechceš iluzi. Chceš, abych si Tě vážila a důvěřovala Ti. Co se s tím dá dělat? Buď takovým člověkem, jakým si přeješ být v mých očích. Je to prosté.

Chceš snad říct, že náš příběh když ne stejný, tak aspoň podobný tomu, co je popsán ob jedno výš? Takhle to vidíš? Tak to mne tedy hodně mrzí.. Včera jsem Ti něco poslal mailem.. A reakce žádná.. Tak, co po mě vlastně chceš? Já můžu jen říct tohle : Omlouvám se a doufám, že mi odpustíš.. Chybíš mi.. Ale nevím, co se s tím dá dělat.. Vzhledem k tomu, jak to všechno vidíš..
Igor

Děkuji za příspěvek - k tématu. Chtěla bych se zeptat jak dlouho Ti trvalo, než jsi pocítila radost, že už je to za Tebou? Já mám stále děsivé noční můry ve kterých mě přítel opouští nebo na mě křičí, ale stále se od něj nemůžu odpoutat. Jestli to bude trvat delší dobu, asi budu muset sáhnout taky po nějakých prášcích.

Ahoj,
žila jsem s gamblerem 10 let, tak si dokážu představit, co prožíváte. Dlouho mi trvalo (roky), než mi došlo, že všechny ty jeho "problémy v práci, ztracené zboží, manko na kase apod." jsou jenom lži, jak ze mne dostat celou moji výplatu. Život s ním měl mizernou kvalitu. Stres, stres, stres. Člověk se snaží věřit mu každé slovo, protože miluje a nakonec zjistíte, že ze sebe děláte celé roky vola a dojnou krávu. Mne to poznamenalo tak dalece, že jsem z toho desetiletého stresu z dluhů, probdělých nocí, kdy se vracel nad ránem a brečel doma, že tam zase nechal celou výplatu, začala brát sama antidepresiva. Až jsem se dala dohromady, tak jsme se rozvedli.On s rozvodem nesouhlasil (sebere mi dceru, když od něj odejdu, potřebuje mě apod. apod.)Dnes už chápu, hlavně potřeboval moji výplatu (brala jsem stejně, někdy i víc než on). Výživné na dceru máme soudně stanovené. Co mne mrzí, že stejně lhal i mé dceři. Vylákal z ní kapesné, její vlastně ušetřené peníze. Dodnes jí má vracet foťák, spacák, stan, které si "půjčil" a prodal... Dcera na to v dospívání přišla, co za tím vším je a s tátou se nechce vídat. Cítí se zraněná především jeho postojem, tím, že jí lhal ... Je to její táta, miluje ho (jako já jsem ho milovala), ale namají k sobě blízko. Našel si ženu svých snů, která kvůli němu opustila děti, začala stejně jako já platil dluhy na všech frontách. Myslela jsem si, když se tolik zamiloval a ona má tu energii pokračovat v tom, co jsem začala, že se dá dohromady a konečně přistoupí na léčení .... Bohužel! Pokračuje v tom dál, lže jí stejně jako tehdy mě a dál potajnu chodí hrát.... Je mi to líto, lidsky líto, ale on žádný problém nadále nevidí ....

Tome, ještě mě napadlo, že je to náhražka, za něco, za někoho....Nevím,je to už pro jiné hlavy. Nechceš tedy napsat dotaz MUDr.Nešporovi ? On Ti určitě odpoví nebo Tě pozve na sezení, jak máš daleko Prahu ? Osobně bych to nepodceňovala, něco NENÍ v pořádku. To bys sem nechodil a nepsal. Mohla bych Ti ještě poradit metodu zvanou kineziologie, ale dostat se k někomu opravdu dobrému. Tam se dá rozkrýt hodně, věci z dětství a tak. To bych měla kontakt v Poděbradech. Posuď sám, jak moc to chceš řešit nebo si chceš tohoto "koníčka" nechat doživotně ??? Je to vždycky o volbě člověka samotného, a máš našlápnuto dobře.....Když vidím, co se zase valí za problémy na syna, jsem asi více skeptická..Měj se, hezký víkend.Máma

Nechci, aby to vypadalo, že žiju sázením. Myslím, že žiju celkem aktivně, docela úspěšně studuji, 4x týdně posilovna, 2x týdně bedminkton, každou sobotu basketbal... + sázení . Nevím, mám pocit, že pokud nepřekročím ten limit, o kterém sem tady mluvil, tak to není tak hrozné. A v případě, že bych pokaždé tu pětistovku projel, tak se na to buď vykašlu, nebo snížím sázku na 5,-/tiket (to je na u dané sáz. kanceláře přes internet možné). Tím "ukojím" svou potřebu sázet bez finančního rizika. Ale jak jsem psal, když ty moje ztráty za poslední měsíce sečtu, tak to není žádná hrůza. Nikdy nesázím normálně v kamenné kanceláři, nikdy nehraju kasino, ani automaty, takže mám kontrolu nad peněženkou. Přesně vím, kolik jsem si z účtu stáh.

Nevím no, samotného by mě to zajímalo, jak to se mnou je. Na jedné straně si myslím, že finančně to prostě zvládám, neriskuji, mám penvě danou hranici a tu prostě nepřekročím, to vím. Na druhé straně mám prostě potřebu, nutkání si natipovat dva zápasy. Ať už za 5 nebo za 50 korun, to je celkem jedno, třeba i zadarmo. Pak sleduji, jak hrajou, jestli jsem trefil, nebo ne... určitá forma závyslosti to asi je, ale neřekl bych, že zrovna gamblerství, alespoň ne v té formě, o které se tady bavíme a s kterou má problém převážná většina lidí, kteří sem píšou...

Tome, tak pořád pokračuješ ? A nešel jsi ani jednou raději běhat nebo něco v tom smyslu ? Bohužel jsem na tu přednášku prim.MUDr.Nešpora nejela. Chtěla jsem se na to Tvoje "neohrožující" sázení zeptat.Máma

Já ale psal, že to je limit, který jsem ochotný maximálně na ten účet převést, ne že tu 500 stovku prohraju. Někdy ji opravdu prohraju, ale někdy zase daný měsíc neprohraju nic a třeba si vyberu 400 a tak podobně. Každý měsíc tam peníze nevkládám, ale mám limit. Dneska jsem si projel historii těch sázek (u té saz. kanceláře se ukládají všechny prohrané i vyhrané tikety) a za posledních 9 měsíců jsem dohromady prohrál (vložené peníze - vybrané peníze) 329,-. COž podle mě není taková hrůza. Podle testů gambler nejsem, ne každý kdo sází je gambler (záleží kolik a jak často sází). TO si teda myslím já.

Postřeh patří Tomovi, myslel jsem, že když dám odpovědět u příspěvku, že se zařadí u něj, tak jak bývá zvykem v diskusích.

Velké počty to jistě nebudou. 500,- x 12 se rovná 6000,- ročně. Prohraných samozřejmě. Bohužel pravda je krutá. Řekni to doma a určitě Tě pochválí jakého máš hezkého koníčka a zábavu.

V pohodě.. Já to snesu.. Ale řekni mi.. Člověk 10let kouří.. Začne to 1-5cig/denně apo 10-ti letech je na 20 cig. Souhlasíš, že je to kuřák? Předpokládám, že ano.. :) Pak se najednou rozhodne - a dost.. Podstoupí léčbu (třeba Nicorette) a přestane kouřit.. Nějakou dobu vydrží, ale pak se dostane do problémů, partner mu neveří a stále mu říká.. Já Ti nevěřím.. Ty kouříš.. A lžeš mi.. On odolává.. A pak jednou po zkratu si zapálí.. Ani nedokouří a típne to.. Jenže to napětí trvá.. Stres, za stresem.. A on prostě ještě párkrát tu cigaretu zkusí.. A pak si zase řekne dost.. To není nic pro mne.. Je to skoro rok, co si nezapálil.. Myslíš, že se mu bude dobře poslouchat, že zklamal a že je "kuřák"..? Ale je správné mu říkat : "Ty jsi kuřák!"
Vím - gamblerem jsem byl, jsem a budu, ale rád zůstanu "nehrajícím kapitánem"..
Ale k tomu potřebuji trochu klidu a podpory.. NE STRES.. Toho mám až dost, jestli jsem na něco nezapomněl (zaplatit), abych náhodou něco nevyvedl z nepozornosti.. Jsem každý den na cestách a tak jednou nohou v hrobě a druhou v kriminále.. Myslíš, že se mi dobře pracuje, když se vrátím na sobotu-neděli a je to pořád "něco"..? A v neděli v noci jsem už zase na cestě? Nevyspaný, rozhádaný a tak? Jak dlouho to jde vydržet? I zdravý člověk sem - tam ujede.. Prostě jen chvíli klid a pochopení, ne-li podporu..Nic víc jsem nežádal a nepotřeboval.. Jen tohle.. Je mi to líto, že jsem to nevydžel.. Štve mně to, ani nevíš jak.. Možná pochopíte, možná ne.. Nezlobím se..A nebudu... Nikdo nejsme "komplet"..

Igor

Jo promiň, sem se zapomněla podepsat.
Lucka