Gamblerství

Dekuji moc... Vse co pises je naprosta pravda, vsechno si to uvedomuji, ale nejak se nedokazi zbavit toho pocitu, ze mu neco upiram, ze je vlastne on ten chudak.. Ja vim, ze je to hloupost, ale proste to tak, sem tam, citim.. Nikdy uz to nemuze byt jako driv a to je mi moc lito.. V skrytu duse citim, ze od nej stejne jednoho dne budu muset odejit... Budu ho milovat dal, ale nebudu s nim.. Nechci, aby mala trpela tim, co je jeji tata zac.. Vzdycky jsem si rikala, ze bych nikdy nebyla s chlapem, co pije, hraje, nebo tyra svou partnerku.. Hlavne jsem si nikdy nepripustila, ze by se mi to mohlo stat.. A kdyz to prislo, zjistila jsem, ze jsem jako ty ostatni zensky.. Ty zbabely ufnukany holky, co nedokazou najit silu na to, aby rekly dost a odesly... Nemela jsem silu ho opustit.. Nemam ji ani ted, ale jak den ode dne citim, jak Terinka uvnitr roste, jak se hybe.. Dostavam sileny vztek a hromadi se ve me ta jistota a sia, ktera mi jednoho dne umozni to vsechno skoncit.. Pokud se tedy nezmeni.. Doufam, ze nebudu mit duvod to udelat.. Doufam, ze to vsechny zvladneme.. Ze si konecne uvedomime, jak moc jsme dulezite sami pro sebe.. Pro sve deti a rodiny.. Mame predsi na to zit lip a hlavne si to vsechny zaslouzime.. Opatruj se Leni a diky moc.. (o

Sakra proč si připadáme mizerně když nemůžeme dát svým chlapům (kteří by se měli umět postarat o rodinu) na svačinu?????!!!!Tak by to přece nemělo být. Jemu je líto že ty - v sedmém měsíci taky nemáš "co jíst"? Obrazně řečeno bych do toho shrnula všechno čím musíš strádat ty i tvoje miminko. Určitě je to nedostatek peněz, péče, pohody, /prohrál postýlku a kočárek/ to je šílenost. Měla bys být v klidu, jíst vitamíny a nechat si hladit bříško od milujícího muže. Jak se zbavit toho prokletí "být spasitelka". Je to snad o tom, že naše sebevědomí je tak nízké, že máme pocit, že nás někdo bude milovat jen když ho spasíme??? Nemilujem snad dostatečně samy sebe?
Tohle všechno se mi honí hlavou. Moc dobře rozumím tomu tvému "Chci, aby to bylo jako dřív." Taky to moc chci. Budu na tebe myslet. Drž se mamino.

Leni dekuji moc... Co se tyce toho leceni, tak to je ma podminka, rekla jsem mu, ze jestli se lecit nepujde, tak to dal nema smysl.. Zatim nikde nebyl, protoze doktor co se touto problematikou u nas zabyva, ma dovolenou.. Overila jsem si to.. Kazdopadne je take otazka, zda mu doktor pomuze.. Dnes je prvni den, co sel do prace, tak cekam doma a pripadam si dost mizerne, kdyz jsem mu nemohla dat ani na svacinu.. Doufam, ze v praci vydrzi, doufam, ze uz nikdy nebude hrat.. Chci byt s nim.. Chci, aby to bylo jako driv..

Jestli se nepletu, zoufalec je "můj gambler". Tak tedy milý zoufalče, svoji situaci momentálně neumím řešit, protože hlavní otázka zní: Hraješ nebo nehraješ? Pokud se gambler po několika letech abstinence změní, začne znovu chodit do hospody a užívat si svobody, nemá peníze, co chvíli ho někdo okradne, je tato otázka na místě. Já na ni zatím odpověď neznám. Dokud neznám všechna fakta, nemůžu řešit. Nechci ti křivdit planým podezíráním, ale taky už ze sebe nebudu dělat spasitelku tam, kde to k ničemu nevede.
I když je tohle odpověď jen pro jednoho člověka, klidně si ji děvčata přečtěte, aspoň vidíte, že abstinováním to nekončí. Vždycky už budete v jakési vnucené roli hlídacího psa, i když je to role únavná a nakonec vám ji partner (ač o to zprvu žádal) bude vyčítat. Důvěra v takovém vztahu stojí na velice křehkých základech, vím to, prožívám to, jsem z toho unavená, ale 100% věřit nemůžu. Snažím se myslet na sebe a na děti, ale přestat milovat nemůžu. Pořád čekám, že to čas spraví, buď že přestanu milovat, nebo že mi ten chlap dokáže, že si důvěru zaslouží tím, že budeme žít aspoň trochu normálně, že si nebudu muset půjčovat peníze, nebudu se strachovat při každém vypnutí telefonu....jenže jak se dozvědět pravdu a nesnížit se ke slídění po hospodách? Kdybych ho u toho automatu viděla, snad bych našla sílu, jenže já nevím. Tak jen přežívám a neřeším.

Je hezké, jak někteří lidé dokáží dobře poradit druhým, ale své trable nedokáží řešit.

Ahoj Katy, to je moc špatné. Na jednu stranu radost čekat miminko, na druhé starost o to, jak budete žít s tatínkem gamblerem. Myslím ale, že když už jsi s ním těhotná, měla by ses pokusit o záchranu vztahu tím, že ho donutíš se jít léčit. A to co nejdřív. Když ho ani to miminko nedonutí jít se léčit, budeš muset odejít. Neseš odpovědnost i za své dítě.

Ahojik vsem.. Jak si to tu tak procitam, zacinam pomalu ale jiste opet propadat pocitu, ze je vse ztracene.. Je to tyden, co jsem prisla na to, ze pritel hraje.. Slibil, ze uz to nikdy neudela, ze je z toho venku.. Cekame totiz miminko.. Jsem v sedmem mesici tehotenstvi, koupili jsme byt, ktery je bohuzel napsany jen na nej, pritel uz je pul roku bez prace, takze penez moc neni, ja jsem na rizikovem.. Penize, co byly stranou na postylku a kocarek, prohral a ja o tom nemela ani tuseni.. Jsem zoufala.. Snazim se mu verit.. Hral pet mesicu.. Tak nevim, zda je nejaka sance, ze se z toho dostane.. Mam ho moc rada a malou chci vychovavat s nim.. Ale na druhou stranu nemuzu dopustit, aby tim jeho hranim trpelo miminko.. Je tu vubec nejaka sance ?? Poradte pls.. Katka

Ahoj Jano, měla jsem úplně stejné problémy jako ty. Pak jsem si vzala příklad z herečky Michaely KuklovéProstě jsem se s ním rozešla. Musela jsem se tak zachránit, jinak by mě to zničilo. Bylo to moc těžké!!!! Teď jsou to dva roky. Vůbec se nezměnil. Samozřejmě před tím byly sliby.....Rozejdi se s ním. Zachraň sebe!!

Ahoj lidičky, už dříve jsem tu psala, že se můj přítel kvůli hraní pokusil podřezat žíly, ale že jsem ho včas našla.
Když byl v nemocnici - na psychiatrii, tak jsem mu vytiskla knížku (o které už tady byla řeč) od K. Nešpora. Jen co si ji přečetl a tady ty příběhy, tak si připustil, že má problém. Začal jezdit z ÚL do Prahy na sezení anonymních hráčů, přímo k primáři Nešporovi. Sama jsem tam s ním byla asi 2-3x. Začal se chovat úplně jinak a byly vidět pozitivní změny. Že už to neháže za hlavu, tak jako dřív.
Jenže pak se mi zdálo, že už zase začíná zajíždět do těch svých kolejí. Začalo to tím, že přestal brát antidepresiva atd.
No a teď v pondělí mi bylo nějak divně, jako vždy, když hrál. Přišla jsem domů a měla jsem ten divný pocit pořád. Tak jsem se mu snažila volat a přesně jak tu píše Ewa... nikdy tel. nemá vypnutý, jedině tehdy, když jde hrát.
Tak mi to bylo hned jasný. Jen jsem čekala, kdy se vrátí a jak se mi k tomu vyjádří. Přišel a narovinu mi všechno řekl.
Zastavil si telefon a ty prachy prohrál. Jediná věc, kterou jsem mu zapoměla zabavit byl mobil. Jinak u sebe neměl nic. Jen tak 50 - 100 Kč na den na svačinu a cigarety, občanku a pas jsem měla u sebe a peníze jsem vybírala pouze já.
Ale na ten zatracený mobil jsem si ani nevzpoměla.
Odešla jsem od něj a jsem momentálně u rodičů. Jsem z toho zoufalá, protože už nevěřím, že mu něco pomůže. Jenže já ho miluji a nevím už jak dál. On je jinak bezvadnej chlap, ale za těch 3,8 let jsem úplně vyčerpaná.
Bojím se toho, že když se s ním dám dohromady, tak že bude zase další věc, která mě ani nenapadne a zase na to doplatím. Jenže já ho prostě miluju a chci mu pomoci...ale jak? :o(

Zdravím všechny, no právě jsem asi opět podlehla názoru, že gambler se nedá vyléčit. S "přítelem" ( vždy váhám jak ho nazvat, ale jelikož prohýří vždy co tři měsíce vejplatu a tvrdí den předem , že to zvládne, že je dosti silný tka nevím vlastně jak ho označit , když není shcopen pře mou veškerou podporu přestat) jsem dva roky, velice chytrej, milej a opravdu chlap, ale v jedné věci je to naprostá katastrofa a to je hraní. Držím jeho vejplatu na svém účtu, ale někdy musím udělat příkaz k platbě , aby se otočily peníze na účtě , ale točí se nesprávným směrem). Právě mě opět vyplý mobil, což se stává jen tehdy , když jde hrát. Úžasný...... no co už. Komu není rady , tomu není ani pomoci. Nejhrozvjejší je, že mi stále říká, že to zvládne, ale opak je pravdou. Jelikož je mezi námi jak já říkám dvacka rozdíl, chová se jak malej kluk, kterému se někam zatoulala maminka a jen zběsile pobíhá a hledá. No ... strašný pocity a já si říkám, že musím z tohoto vztahu pryč...bohužel, ale mám pud sebezáchovy a je našace hledat v jiných vodách. Tahat ho věčně z průseru mě vážně nebaví. je tolik krásných věcí a prožitků a díky hraní jsem já i on ochuzeni o skoro všechno. Když se probere z druhého já, potom seká latinu , ale je to k zešílení. Když jsem ho viděla v herně jak se přede mnou schovává a vypadala jak prvotřídní stíhačka ....:-) no už to asi začínám zvládat... že prostě bude konec. Tel. stále vyplej a já ¨si dám opět procházku po Praze a budu přemejšlet proč tohle vše a hlavně, že si neuvědomuje komu všemu ubližuje. No co už. Přeji všem krásný večer, já se jdu uklidnit procházkou a kdo problém hraní řeší , tomu držím palce.

Zdravím všechny,jsem jeden z prvních gamblerů co po sametové revoluci začli hrát (před revolucí v našem městě žádné automaty nebyly ).V té době, kdy jsem začal hrát, tak se o nějaké závislosti na automatech ještě nevědělo ( myslím,že kdybych věděl, že se na tom dá utvořit závislost, tak bych se jim vyhnul ).Dokonce první psychyatr u kterého jsem byl mi řekl, že to nic není a že za pár týdnů to zmizí samo, teď po 15 letech co hraju mi to připadá k smíchu.
Takže některé poznatky:
Proč?
Peníze?
Nemyslím že peníze jsou důvod,proč hrát na automatech ( hrál jsem, když jsem peněz měl dost a i když jsem jich měl málo )
Ten pocit?
Ano myslím, že gambleři hrajou jenom pro ten pocit ze hry.Konec hry je jen když prohrajem vše.Je jedno jestli jsme opilý nebo ne, je jedno jestli jsme unavení nebo ne atd.Tělo začne reagovat zvláštně, nejprve se zvíší tepová frekvence, pak se do krve začne uvolňovat adrenalín,sníží se dechová frekvence, pokud se jedná o kuřáky, tak začnou kouřit jednu od druhé - zvýšení nikotinu v krvi, a popřípadě nějaký ten alkohol a ještě další chemikálie, které tělo začne produkovat samo.Dostáváme se do stavu, kdy jsme jen ztěží"bdělí".

Manžel hraje automaty už 14let.Úpně nás jako rodinu zničil. Nechce si žádnou yávislost přiznat,jsme zadluženi a nemáme už nic.

Je to fakt úplně šílený, ty automaty vymýšlí kromě techniků taky psychologové, kteří stojí na druhé straně barikády, je to stejný jako drogy, chlast..., dostanou se Ti do duše, do těla, využijí Tvého slabého místa. Asi nemá smysl nic zakazovat, každý tomu prostě musíme čelit. Dobrovolně hazardně hrajeme, kupujeme si drogy, polykáme piva...Dobrovolně se můžeme těchto "lahůdek" vzdát, co se polámalo se pak dá opravit, Martin

par piv s kamaradama mu zakazat nemuzes,on si je musi zakazat sam,jinak to bude porad dokola.ja jsu to sami,porad si opakuju,co je to za zlodejinu,ze se ty automaty nedaj obehrat a pak si dam par piv a narvu tam vsechno co mam a na druhej den mam spatny svedomi.je to porad dokola.jedina sance je prestat chlastat.a to nemusim byt opilej. zlomi me treba jen 1-2 piva.

Ahoj,
když tady pročítám všechny vaše příspěvky, je mi z toho nanic. V životě nepochopím, co ty naše chlapy vede k tomu, že jsou schopni prosedět hodiny u automatu a vrážet do něj nehorázný peníze. Můj přítel se bohužel v tomto kolotoči pohybuje taky a já jsem z toho nešťastná, naštvaná, bezmocná. Jsme spolu teprve půl roku, a za tu dobu hrál 3x. Asi jsem to zpočátku podceňovala, protože se choval naprosto normálně.Moc dobře ví, že má problém, před pár lety se i léčil, ví, co má dělat, aby se tomu vyhnul, nemá u sebe hotovost. Zničil karty do bankomatu, peníze se řeší přes mě.Nelže mi, nic mi neslibuje, prostě snaží se s tím skoncovat. Ale bohužel, pak přijde den, kdy si jde naprosto normálně posedět s kamarádama, přijde domů trochu připitý, vezme si peníze, co měl odložený na víkend (bohužel věděl, kde sem mu je schovala) a jde hrát. Sice to byly asi jen 3 tis., ale stejně..Na druhý den je z toho na zhroucení, má obrovský výčitky, odhání mě od sebe, s tím že si ho nezasloužím, že ten blázinec nikdy neskončí atd. Já se ptám, je možný aby to někdy definitivně skončilo? v čem je problém? má natolik slabou vůli? má být ještě důslednější? je mi ho hrozně líto, když vidím, že se určitou dobu snaží, a pak zase začíná nanovo...vím, že alkohol hráčství podporuje, ale copak mu můžu zakázat pár piv s kámošema?Prostě nevím...
Držte se Petra Š.

Ahoj všichni,
pro Lucku k bodu 1.: Můj partner nehraje přes 3 roky. Byl na léčení v Opavě, podrobnosti bys našla na stránkách léčebny, bohužel nevím název, snad stačí, když zadáš vyhledat léčebnu Opava. To co je spojeno s jeho nehraním se mi moc nechce rozebírat, není to totiž nic příjemného. Asi tak jako všichni nadělal obrovské dluhy a tak....ještě nejásám, protože ten tlak je tak velký, že ještě zdaleka nemáme vyhráno. Ale to léčení mu hodně pomohlo a myslím, že aby to člověk zvládl sám bez odborné pomoci možné není.
Byla bych ráda, kdyby sem napsal také pár řádek, jenže to odmítá s tím, že zatím nemůže. Asi to musí být hodně silné když i psát o tom je pro něj tak těžké. Tak snad to jednou dokáže. Nám nezbývá nic jiného než jim při tom stát po boku a doufat. A když to bude nutné odejít. Sama nevím jestli bych to dokázala a proto zatím stále doufám, že to zvládne.

Přátelé, nabízím svůj klub "Anonymní patologičtí hráči" na kluby.quick.cz. Pomáháme si navzájem, já jsem střízlivý (i do hazardu) 18měsíců a je mi skvělě!
Petr

Já jsem byl taky gambler. Ale vykašlal jsem se na to.... Pařil jsem rok nebo dva. Docela slušně jsem na tom ujel. Teď akorát chlastám a občas kouřím. Občas mi ale bedny zase začínají lákat. Když si ale vzpomenu na tu trapnou náladu na zastřelení, když jsem odcházel z herny bez koruny, drží mi to od automatů pěkně daleko.. Automaty nejsou závislost jako každá jiná. Jedná se o duševní poruchu. Není to tedy závislost na chemické látce. Ovšem láká to stejně jako jiné závislosti. Nevím, proč jsem to dělal, že jsem na tom ujel. Nejlepší bylo to vzrušení z výhry. Člověk začne úplně iracionálně uvažovat o svých penězích. Máš třebas málo prachů a myslíš na to, že bys mohla vyhrát balík. Úplně ten balík cítíš a přemýšlíš, co by sis za něj koupila. Děsně to člověka vzrušuje. Ale stejně si skoro nic nekoupíš, je ti to líto za cokoliv utratit. Chceš víc a víc a víc... Už skoro 3 roky se od beden držím dál. Chce to občas trošku vůle, trošku samodomluvy, trošku výčitek tam uvnitř. Trošku paměti. Někdy před půlrokem jsem tam hodil třeba stovku, když jsem byl s kámošem. Ale pak jsem toho hned nechal a i tu stovku jsem si vyčítal. Už uvažuju jinak. Peníze už pro mě nejsou jen žetony do automatu. Ale vím moc dobře jak by bylo snadné do toho znovu spadnout...

Omlouvám se Andrej, ale v tom spěchu jsem zapoměla napsat e-mailovou adresu..... tady je : janicka.sotonova"centrum.cz budu se těšit. Děkuji.

Ahoj Andreo!
Chtěla bych tě požádat, jestli by jsi byla tak hodná a poslala mi tu brožurku od Nešpora - "Jak poznat a překonat problém s hazardní hrou" na maila. Nevím, jestli jsi už četla, jaký jsem si prožila před 14 dny peklo se svým přítelem, se kterým jsem už 3,5 roku. 3,5 roku trápení spojené s automatama. Momentálně je přítel na psychiatrii, kde se musí dostat z té své deprese a já mezitím sháním veškeré informace o léčbě a čtu tu vaše příběhy, které jsou úplně stejné jako ty moje. (například narozeniny....18 a 20 narozeniny jsem celé probrečela, protože jsem se těšila jak je oslavím a z té oslavy nic nebylo, protože veškeré peníze prohrál. O Vánocích ani nemluvím, taky je zkazil jak mohl, proto se na Vánoce nikdy netěším, protože čekám, kdy ta rána zase přijde....atd). Prostě je toho hoooodně co méme všechny společné...
Jen mu stále věřím, že se z toho dostane a proto tě žádám, jestli by jsi mi mohla poslat tu brožurku....byla bych ti moc vděčná....
Asi to píšu moc zmateně, ale honí se mi hlavou moc myšlenek na jednou...
Moc děkuji...pa Jana