Existuje Osud?

mám ještě dva sourozence a opravdu si nemyslím,že někdo z nás by měl nějaké větší privilégia.Akorát možná já jako nejmladší si myslím,že jsem byla nejvíc rozmazlovaná,což je spíš ale později na škodu.

u mne to bylo nasopak, protezovana nerjstarsi dcera. Co rekne ona je Pravda, jinak svuj nazor matce nemuzu predlozit, nez s jejim pozehnanim. Sama matka byla prvorozena, asi proto...

rozumím ti,prostě je pro ně víc zodpovědnější,je na něho víc spolehnutí.Přesto by ale nikdy rodiče neměli chtít,aby byl od sourozence podporován.Něco jiného je půjčit,ale vrátit.Stejně tak rodiče musí dát všem stejně,nehledě na to,kolik každý z nich vydělá a jak na tom finančně je.

rozumím ti,prostě je pro ně víc zodpovědnější,je na něho víc spolehnutí.Přesto by ale nikdy rodiče neměli chtít,aby byl od sourozence podporován.Něco jiného je půjčit,ale vrátit.Stejně tak rodiče musí dát všem stejně,nehledě na to,kolik každý z nich vydělá a jak na tom finančně je.

tak to je opravdu...že rodiče jednoho ze sourozenců, a většinou to bývá mladší nebo benjamínek, rozmazlili, a to dítě, teď už dospělák, si na to zvykl, na určitý servis a stálou finanční podporu od rodičů, ač třeba má více financí než ten druhý. To starší, nejstarší dítě vždy muselo více než mladší. A tak to zůstalo. A když rodiče něco potřebují, neřeknou tomu mladšímu, a nebo řeknou, ale ten má vždy deset důvodů proč nemůže, prostě je tu ten starší

kdo moc filozofuje, ten málo...Filosofie, to značí láska k moudrosti. Filosof miluje moudrost, proto ji hledá.

jsou rodiny rozhádané...tak to je opravdu špatné,každý by měl podporovat svojí rodinu,ne druhého sourozence.Jen i rodiče musí být spravedlivý a každému dítěti dávat stejně,tomu však v některých rodinách také není,upřednostnují někoho.

Chce trosku pokory k zivotu,...Jak to souvisí s tím, na co reaguješ, a co jsi tím jako vysvětlila, ty pokoro?

někdy ne někdy je sere že...jsou rodiny rozhádané většinou kvůli majetku prachům. Jeden prostě na práci a povinnosti a druhý je nezodpoědný lempl a v očích rodičů pořád jen ten chudák co se mu musí pomáhat. Ti rodiče by byli nejraději aby ten pracovitý a zodpovědný převzal kromě svojí rodiny pod svá křídla i rodinu toho nezodpovědného chudáka a cpal do něj také jako rodiče a to na úkor své rodiny. A když se ozve že je to nespravedlivé tak je on v očích svých rodičů ten špatný a nevděčný .

Ale nemas si, co vycitat......kdo moc filozofuje, ten málo žije.

podle skal, zelený mužík zatleskal. Zase jedna dušička v hrnečku pod pokličkou.

Já si nic nevyčítám, body...někdy ne někdy je sere že jsi se zvednul a v té řece se neutopil. Jo i takové rodiny jsou.

Já si nic nevyčítám, body pro sebe to nějak neřeším, spíš se snažím o body pro druhé, nenapravitelně a zas, padnu na kolena, lépe vajádřeno jsem podle a zákeřně sražen, vyhrabu se z toho sám, odpustím, zapomenout, to asi nejde, ale jdu se vzpřímenou hlavou a s čistým svědomím, i když vím, že někde jinde to svědomí až tak čisté není, dál. Filozofování je na nic, na začátek se vrátit už nelze, jen v nějaké řece života plavat dál. Život není o přání, ale o přijímání toho co ti přinese, i včetně překážek. Překonání překážek tě posílí i když to zprvu vypadá, že to nezvládneš. Někdy si na to sám a o to větší radost když to zvládneš. A víš co? Pak to ocení i lidé v tvé rodině.

S tou sklizní je to...Ale nemas si, co vycitat... Ty jsi udelal, co jsi mohl...jsou to body do nebe. A to, ze to nevyslo, tak, jak sis pral, melo proste tak byt, protoze prijde neco o dost lepsiho. A jsme zase v tom filozofovani na zacatku..:)

nepřijde jen tak a také...S tou sklizní je to všelijaké. Zaseješ dobře, staráš se, opečováváš a přijde životní bouře a co pak sklidíš?

nepřijde jen tak a také...To je hezky napsane a je to svata pravda. Nemam co dodat...

Chce trosku pokory k zivotu,...Matka Tereza

Chce trosku pokory k zivotu,...pocitem nestačí. Člověk musí zapojit i mozek, má-li ho.

No nevim nevim.. Ja osobne...nepřijde jen tak a také záleží na tom co kdo považujeme za štěstí. Štěstí je vyhrát sto milionů ale to předpokládá, že jsi si vsadil, takže ne samo. Pro mě je štěstí mít spokojenou rodinu, zdraví, hodné a zdravé děti, práci, která tě neubíjí, ale alespoň trochu baví. Na tom všem ale musí člověk neustále pracovat, nespoléhat, že mu někdo něco dá, zařídí, že někde potká anděla nebo uloví zlatou rybku. Chce to se trochu obětovat pro ty, které má vedle sebe, nevidět jen svoje já, jen svoje potřeby. Když člověk dobře zaseje, tak i dobře sklízí. Opačně to samozřejmě funguje také a pak se žehrá na osud.

Za všechno nemůžou lidi....Chce trosku pokory k zivotu, vdecnosti, umet pomoci(nezistne) druhym a mit sebe i ostatni rad.. A ridit se jen pocitem, to je ten tichy hlas srdce...