Cinkali byste znovu klíčema?

Začíná se ti asi rozpadat osobnost, když tady reaguješ na dvanáct let staré příspěvky. Její část ti utekla nostalgicky do minula, a jen zbytek se ještě drží zuby nehty v dnešní realitě. Jako psychiatr-amatér z toho vyvozuji, že tě rozpory mezi tvými přáními a možnostmi přetrhly vejpůl, a že přetlak tvých myšlenek tě vyhodil z kolejí. Vzpamatuj se chlape, nejsi žádná vyměklá čubka, která se složí po prvním duševním otřesu!

Za socialismu také šlo lidem o peníze, ve fabrice jsme museli makat a plnit plán, aby pupkatí náměstci a ředitel brali prémie. Divil bys se jak řvali a nadávali, když se něco posralo. Jako mistr jsem měl dobrou výplatu a mohl jsem si ledacos vyrobit a ukrást, ale takovou možnost neměly ženy, které ve fabrice pracovaly. Asi nevíš jak se ženský pohádaly a někdy i popraly o pár korun, jak hned spojovaly ženskou, která měla o 30 kčs větší výplatu že podrží mistrovi. Obtěžovat soudružku z osobního, bylo velké riziko, pro člověka, který sice mistroval, ale nebyl soudruh.  Soudružka prcala s náměstky, aby brala různé odměny, zájezdy, jednalo se jí jen od peníze.  O peníze se jednalo skoro každému na kterého jsem se podíval. Někteří chlapi také těžko vydejchali, pokud si někdo koupil auto o málo lepší než měli oni, třeba blbou Dacii, nebo Žigulika 1500. 

On ten systém předtím nebyl lepší. A mít tehdejší režim dnešní možnosti (např. sledování), byli by z nás otroci. V tom lepším případě by se tu odehrával život na podobné úrovni jako v Severní Koreji.
Na druhou stranu vrátit se do té doby se všemi dnešními vědomostmi, po cinkání by to chtělo hned určit správný směr vývoje, založit třeba stranu atd. Problém totiž není v cinkání a změně režimu ale v tom, jaký to nabralo směr.