Iveta Bartošová

29. dubna 2014 ukončila svůj život Iveta Bartošová. Její život vyhasl na kolejích v Uhříněvsi, když vstoupila před projíždějící vlak. A právě na tomhle místě se dnes objevil vdovec Josef Rychtář, který nejenom u pomníčku zapálil svíčku, ale i držel několik minut ticha a upřeně se díval na projíždějící vlak. Byl tam ve stejný čas v 11:29, jako před čtyřmi lety jeho druhá manželka.

Společně s přítelkyní Ivou zašli i na zpěvaččin hrob v Říčanech, kde rovněž zapálili svíčku a do vázy dali čerstvou kytici květin. Rychtář s novou partnerkou žije už delší dobu a stejně jako loni, tak i letos ho doprovodila a sdílela s ním smutek.

Zpěvačka má hrob i v místě svého rodného města ve Frenštátu pod Radhoštěm. Ale když si její maminka Svatava přála, aby tady spočinula její dcera, tak Rychtář se rozhodl pro říčanský hřbitov. A tak maminka aspoň za svou dceru zapaluje svíčky.

Super: 29.4.2018

Každoroční rituál nevynechal ani letos. Josef Rychtář vyrazil v den čtvrtého výročí, kdy se zpěvačka rozhodla dobrovolně ukončit svůj život, zapálit svíčku nejen ke kolejím, ale i na hrob. Po jeho boku stejně jako v loňském roce nechyběla přítelkyně Iva.

Vdovec po zpěvačce i jeho současná partnerka se v neděli dopoledne oblékli do smuteční černé a vyrazili k pomníku, kde se tragická nehoda stala. Rychtář s Ivou nejdříve vyrazil ke křížku, který je umístěný u cesty. Zapálili na místě zpěvačce svíčku a v tichosti na Bartošovou zavzpomínali. Následně vyšel vdovec se smutným výrazem na tváři na místo, kde se nehoda stala.

U pomníčku jí nechal také hořící svíčku a jako každý rok počkal až v 11:29 projede osudný spoj, který Ivetu zabil. Poté se pokřižoval a za doprovodu své partnerky vyjel na hřbitov v Říčanech, kde má zpěvačka hrob. Nová Rychtářova partnerka mu je oporou jak vidno v každé chvíli. Nedávno se svěřil, že už si své osobní věci po odstěhování z říčanské vily přesunul k ní a Iva ho samotného nenechá ani v tento těžký den.

Kdo neprozil ,nepochopi! Deprese jsou tak vazne onemocneni ,ze zmeni absolutni charakter i vizaz.u Ivety je velika skoda, ze se za vcas nelecila,snad by se mohlo tragedie predejit. Ty zmetci kolem ni vyuzivali jeji slabosti a jednali s ni jako s loutkou, kterou si dali tam kam oni chteli. Maminku jiste lituji, nejhorsi co mamu muze potkat koukat do hrobu sveho ditete!

Matka nemohla nic dělat. Násilím ji odvézt nemohla a Iveta byla hodně paličatá.

No nevím, ale kdyby to byla moje dcera a kdybych ji viděla v telce pár dnů před smrtí v jakém je stavu, určitě bych pro ní jela a nenechala bych ji u toho trotla...

je pravděpodobné, že za chlast Ivety jsou částečně odpovědní i rodiče. Iveta psala, ze jako holka chodila s matkou z hospody do hospod, kde spolu hledaly otce. Kolikrát se stalo, že musela s nimi sedět do noci když měli oba špínu. Udajně jen ona platila za otce od ni si dal říct ať už jde dóm. No a jinak pláče nad prázdným hrobě... Skvělý příběh pro bulvár...

Náš osud začíná už tím, komu a kde se narodíme. To nelze ovlivnit a do vínku se dostávají povahové vlastnosti a sklony. S tím se máme nějak vyrovnat, ale někdy je to hodně těžké, záleží na vůli a na IQ. A záleží hodně na blízkém okolí a na výběru partnera. A je třeba i nezbytné kapky štěstí, protože když se nám lepí smůla na paty, může to jednou unavit...

Iveta měla tendence se litovat a hledat chyby jen a jen v těch druhých. Jako každý alkoholik.

S matkou si nesedly, to se stává. Někdy,i když se mají lidi rádi,tak jeden druhému neprospívá, i kdyby stokrát chtěl. Je tam neschopnost reálné pomoci, byť by to bylo jen správné pochopení, a jen dobrá rada. Vždy to možné není, to je už tak ve hvězdách. Smůla.

Ať už byl jejich vztah jaký byl, matka realistka, Iveta pravý opak, nemohly si nijak rozumět, ale pro matku je pokaždé těžké, když vlastní dítě přežije. Hodně sil.

Někdo prostě není silní......silná osobnost...

Lidí s takový dětstvím...Někdo prostě není silní osobnost a nezvládne to.

Lidí s takový dětstvím je... A nejsou z nich alkoholici a neskáčou pod vlak.

Začalo to u Štaidla. Nemusel ji tahat do postele. Milovala jeho i Sepéšiho. To, že si vybrala koleje, byla zřejmě vzpomínka na něj. Že to byl narozeninový den Rychtáře, byla také asi úmyslná volba.

A takových bab je! Raději obětujícokoliv, než by zůstaly bez chlapa!

Chudera, ten kladný vzťah k alkoholu zjavne zdedila po fotrovi a mala smolu, že sa nikto nenašiel kto by jej pomohol. Závislosť sa dá liečiť a aj keď sa jej človek do smrti nezbaví, s trvalou a bezpodmienočnou abstinenciou je možné sa vrátiť do normálneho života. Nik jej nepomohol. Škoda...

Ivety je škoda. Měla nádherný hlas, krásně zpívala. Měla smůlu na lidi ve svém okolí, kteří jen využívali její labilní psychiku ke svému prospěchu a nikdo se jí nesnažil skutečně pomoct.

Iveta Bartošová měla pěkné písničky, romantické texty. Všechno u ní vycházelo z toho, že kolem lásky a mužů se točí svět. To ale není pravda...

Blesk 29.4.2018

„Ivetu nám zpět nikdo nevrátí. Samozřejmě, že vždycky na její narozeniny na ni myslím a zapálím svíčku. Dřív jsme je slavily dohromady…,“ posteskla si deníku Aha! paní Svatava. Pro tu měl být tento víkend opravdu radostný. V pátek slavila narozeniny, ovšem místo veselé oslavy vzpomínala na svou zesnulou dceru, která si 29. dubna 2014 vzala život skokem pod vlak. „Já mám narozeniny v pátek, o dva dny dřív než Iveta, a tento rok to navíc v sobotu bylo deset let, co zemřel manžel,“ uvedla.

Ivetin otec zemřel tragicky. Opil se ve svém domku a spadl ze schodů. V tratolišti krve ho pod schody našla ležet Iveta. V nemocnici bojoval o život ještě další tři dny, ovšem lékařům se nepodařilo zastavit krvácení do mozku. „Iveta je nyní rozrušená a potřebuje hlavně klid. Zasáhla ji silná citová rána, ze které se potřebuje vzpamatovat. Oslavu narozenin zrušila, ale turné, které plánuje, pojede na počest otce. Ten jí totiž vždycky dával sílu jít dál,“ řekl deníku Aha! tehdejší Ivetin manžel Jiří Pomeje.

„Vzpomínky na Ivetku zůstanou,“ řekla její matka, která tak místo svíček na dortu zapálila dvě svíčky – jednu za svou dceru a druhou za manžela.

Dnes jsou to čtyři roky. Čtyři roky od chvíle, kdy zpěvačka Iveta Bartošová spáchala sebevraždu skokem pod vlak poblíž svého domu v Uhříněvsi. Bylo jí 48 let. Nebyla to ale jen zoufalá žena, Iveta Bartošová měla mnohem víc tváří.

Nebyla to jednoduchá osobnost. Měla zjevný hudební talent, dar získat si fanoušky, osobní charisma, ale i pokoru, díky které nikdy neměla hvězdné manýry. Byla to ale také obyčejná žena toužící po lásce a také matka. Bohužel kombinace jejího notoricky špatného vkusu na muže, emoční nestability, citlivosti a sklonu k závislostem (na alkoholu a na prášcích) se pro tuhle nadanou zpěvačku stala smrtícím koktejlem. Její život skončil přesně před čtyřmi lety pod koly vlaku.

Tohle všechno byla Iveta Bartošová. Milovaná, obdivovaná, ale také ztrápená a na dně.