Mužnost

Je to dost dobře možné....bych Déčku přál, aby byl popraven a následně rehabilitován, třeba i svatořečen. Bylo by to jednak mužné, jednak překrásné a uctivé završení jeho dosavadního literárního života zde. Potom bychom mohli klidně i zalhat, že nám chybí

Ale při rozhodování Alžběty Bavorské ohledně Konradinových ostatků a jejich náležitého uctění mohly hrát roli i další faktory. Nelze třeba vyloučit, že Konradinovy kosti byly v době exhumace ještě obklopeny zbytky hnijícího, parazity prolezlého a smrdícího masa a vnitřností, a proto se nehodily k převozu do Říše. Nebo už měkké části Konradinova těla sice vyhnily, ale Alžběta Bavorská se nechtěla smířit s riziky převozu Konradinových kostí přes Itálii a Alpy s ohledem na lapky, divou zvěř a propasti.

Je ve zmíněném kostele...Je to dost dobře možné. Dějiny znají více případů,kdy byli lidé pronásledováni,"souzeni",popraveni a později uctíváni,dokonce svatořečeni.

Bylo rozhodnutí Konradinovy...Je ve zmíněném kostele Santa Maria del Carmine k vidění olejomalbové nebo vitrážní vyobrazení Konradinovy popravy? Vyloučit to nelze!

Bylo rozhodnutí Konradinovy matky, královny vdovy Alžběty Bavorské, postavit na počest popraveného Konradina kostel přímo na neapolské Piazza del Mercato, a uložit do jeho krypty Konradinovy tělesné ostatky k poslednímu odpočinku, jen projevem mateřské lásky?

Projevem mateřské lásky asi ano, ale těžko jen oním.

Nedivil bych se, kdyby Alžběta Bavorská původně usilovala jen o vyhrabání Konradinovy (a eventuálně i Fridrichovy) mrtvoly, a jejich následný převoz do Římsko-německé říše za účelem důstojného pohřbu.

Mohl se do toho ale dost dobře vložit i samotný Konradinův arcisok Karel z Anjou, a podmínit zmíněnou exhumaci právě tím, že Alžběta Bavorská zacáluje stavbu nového kostela v Neapolském království. Tato stavba pak jistě zaměstnala, ke Karlově spokojenosti, řadu lidí, a vygenerovala zakázky řadě neapolským dodavatelům - stavitelům, kameníkům, sochařům, uměleckým řemeslníkům, malířům i jiným umělcům.

nikdy. Hlavně že má...Vzhledem ke kvalitě vaší vrcholné politické reprezentace bych, být tebou, o personálním obsazení západních vlád raději úplně pomlčel.

Mužnost nepřichází sama,mužnost se D buduje,podobně jako dům.

Tebe to ještě nepustilo?nikdy. Hlavně že má Pakoše ve vládě

Ač však Konradinovi v době...Tebe to ještě nepustilo?

si s oblibou holí svá přirození a nosí tanga. To jsou chlapi jako vyšití.

Ač však Konradinovi v době jeho smrti nekynul z jeho mimořádně urozeného postavení prakticky žádný prospěch, vyplývaly z něj i tak důležité povinnosti.

Očekávalo se od něj, že sepíše úhlednou a smysluplnou závěť, že bude v hodinu své popravy důstojně snášet umíráčkovité bití kostelních zvonů, že se na popravišti před svou vlastní smrtí zastane svých spoluodsouzených leníků, a že sám zemře s mimořádnou hrdostí a nenuceností.

Tato společenská očekávání mladičký Konradin jistě vesměs výborně splnil. Byl proto vpravdě hoden toho, aby byl již brzy po své popravě a vhození do hromadné pohřební jámy na přání své matky pompézně exhumován, aby byl na jeho počest postaven na přibližném místě jeho popravy nový kostel, a aby našel definitivní odpočinek v kryptě tohoto kostela.

Když stál chlapecký král...Předchozí příspěvek mistrně vystihuje krutou ironii situace popravovaného chlapeckého dvojkrále a vévody!

Když stál chlapecký král a vévoda Konradin Hohenstaufský na improvizovaném popravišti, zřízeném pro něj a hrstku jeho nejvěrnějších na neapolském tržišti, jeho situace byla o to tragičtější, že věděl, že pokud by u něj byla jen část jeho švábských, italských a jeruzalémských věrných poddaných a přátel, Karel z Anjou by proti němu, se všemi jeho přítomnými zbrojnoši, biřici a katy, neměl sebemenší šanci. Běda však, třikrát běda - Konradinovi lidé byli stovky, nebo i přes tisíc mil daleko! Nač byla klečícímu Konradinovi s obnaženou šíjí jeho vzdálená království! Nemohl si takovéto souvislosti vůbec připouštět. Stál nad ním kat s naostřeným popravčím nástrojem, v blízkosti mu jistě posluhoval kněz, asi i s na stolku vyloženým krucifixem, a již použitými pomůckami na právě poskytnuté poslední pomazání! Vše bylo naaranžováno na Konradinovu nenadálou smrt, a Konradin musel, ve své chvíli nejtěžší, myslet na to, že již v příštím okamžiku odevzdá duši svou Kristu Ježíši!

"O Mutter, welches Leiden bereite ich Dir!"

Pravděpodobnost, že výše uvedená byla poslední Konradinova slova, odhaduji tak na 20 %.

Konradin se mi, podle toho co o něm vím nebo si myslím, jeví jako - minimálně na dnešní dobu - dost tvrdá nátura. Jeho výchova ze strany Ludvíka Přísného asi byla spíše drsná, a i když se Konradin jako chlapec naučil i dobře latinsky a psal rytířskou poezii, byl jako šestnáctiletý asi hlavně ranařem, hazardérem a bojovníkem. Proto se podle mých představ choval na popravišti celkem autoritativně a nesentimentálně. Z blízké smrti se jistě nepodělal, o život svých leníků žádal pevným hlasem, a o právo na to, být sťat jako první, se asi přihlásil rovněž jako chlap, který se za všech okolností snaží mít jakoukoli situaci pod svou pevnou kontrolou.

Zbožnost, adolescentní netrpělivost a hazard, a zejména naivně pojímaný koncept rytířské cti - tohle všechno hrálo zásadní roli v Konradinově vůli a odhodlání sebrat vojsko a táhnout s ním do Itálie do boje za obnovení hohenstaufské kontroly nad Neapolskem a Sicílií. Nemalý vliv však mělo na Konradina i romantické spoléhání se na Fridricha Bádenského a jiné říšské velmože, Ludvíka Přísného z toho nevyjímaje. Naopak málo, po čertech málo času investoval Konradin do chladného vojensko-strategického a ekonomického kalkulu.

Další pohled na Hohenstaufy...Mezi svévolným sebeprohlášením Manfreda za sicilského krále a popravou Konradina však postupně seděli na Petrově stolci hned ppežové tři: Alexandr IV (Ital) a Urban IV & Klement IV (Francouzi). Byl to potom Urban IV, který zavrhl Manfreda a zaangažoval Karla z Anjoou do italské politiky. Stála za tím samozřejmě snaha zbavit papežství rivalství ze strany Svaté říše římské a jejich králů a císařů. Manfredova zrada malého Konradina konstituovala rozkol ve vymírajícím Hohenstaufském domě, což bylo pro papežství obecně, a Francouze na Petrově stolci zvláště, skutečným požehnáním. Manfred zůstal odkázán sám na sebe a své ghibbelinské spojence v Itálii, a za svého života nemohl počítat s žádnou podporou ze Švábska, Říše obecně, ani Fridrichovy Verony. Manfreda a tandem Konradin-Fridrich tak šlo zlikvidovat jednoho po druhém.

Manfreda měl správně...Další pohled na Hohenstaufy je to, že už Manfred tím, že se vlastně podvodem nechal vyhlásit panovníkem Sicilie naštval papeže, a ten pak, když vyrazil Konradin do boje, se rozhodl definitivně s nebezpečnými Hohenstaufy , tedy nebezpečnými pro papeže, skoncovat

Dle mne tu Déčko tlumočí to, co s ním rozebírají při psychoteraupetické komunitě v ústavu. Má volnou wifinu pro pacoše, tak to pak může ventilovat ven.

Manfreda měl správně...že aby měl Konradin aspoň minimální šanci obnovit moc a vliv svého rodu, musel by už ve svých pěti letech mít politický rozhled a cynismus padesátníka. Nebo mít věrného, a přitom machiavellistického poručníka či regenta. Nic z toho neměl. Po likvidaci Manfreda a obsazení italských hohenstaufských držav Francouzi si proto měl hledět svého Švábska. Vysvětluj to však patnácti či šestnáctiletému ultraurozenému ranaři.

Manfreda měl správně zabít Konradin, respektive jeho strýc Ludvík. Kdyby byly hohenstaufské državy v Itálii a v Říši včas sjednoceny pod Konradinem, byla šance na včasné poplenění Říma, likvidaci francouzského papeže a dosazení nějaké hohenstaufské figurky na jeho místo. Pak by se Anjouovcům pronikalo do Neapolska a na Sicílii daleko hůř, než když si Manfred hrál na jednom písku a Konradin pod ochranou Ludvíka na druhém.