Mužnost

Jsme všichni dětmi v rukou...i ten debil, co sem píše o podřezávání krků, hnijících vnitřnostech a Hepnarové

Jsme všichni dětmi v rukou obra.

J8 bych tedy se bál, že s tou mužností by to v horkých chvílích léta páně II.XII.MLCCCV nebylo tak chrabré.Ono to taky tak dopadlo, i když naši byli doma.

Dnešní páteční podvečer...Tedy faktem je, že při své dekapitaci Berg trochu i chroptěl, jakkoli takovéto jeho zvuky přehlušovalo provolávání "Alláhu Akbar" Zarkávím a jeho bojovými druhy. To chroptění však byla přirozená reakce na hrůznou proceduru, kterou Berg v dané chvíli podstupoval.

Dnešní páteční podvečer...bys taky potřeboval takovou terapii. My bychom si to tady pak přečetli

Pravý muž ví kde mu stojí...Mě kdysi učili,že ideální muž je rozhodný, akční, má velkou fyzickou sílu, aby mohl ulovit zvíře a dotáhnout ho domů. V našich podmínkách: aby získal práci a udržel si ji, aby se dokázal materiálně postarat o rodinu. Zvíře se nedá ulovit přemýšlením, ale činem. Práce se nedá vykonávat tím, že o ní budu přemýšlet. Patří sem i schopnost přiměřeně riskovat, stát pevně za svým rozhodnutím...

Pravý muž ví kde mu stojí a kdy to je již o prsa a zahne zpět.Ženy jsou jak mraky,jedny přijdou,jiné odplavou.

Dnešní páteční podvečer...Unikátní a zajímavé!

Dnešní páteční podvečer bych rád věnoval patnáct let staré, ale stále aktuální, popravě Nicholase Berga uříznutím hlavy od Abú Musaba az-Zarkávího.

Není jisté, zda Berg do poslední chvíle přesně věděl, jaký úděl jej čeká. Významné bylo, že mu těsně před samotnou dekapitací az-Zarkáví přiložil nůž ke krku. Toto gesto mělo dvojjedinou funkci. Jednak Bergovi signalizovalo, že je jeho úděl definitivně zpečetěn, a že jej čeká okamžitá smrt. Druhak pak Berga též informovalo, jakým způsobem přesně zemře.

Teprve po této informaci Bergovi byl dotyčný povalen na bok, a az-Zarkáví tam dané uříznutí hlavy též uskutečnil.

Křičel Berg, naříkal, prosil o milost? Jistě ne. Ustál své poslední minuty jako opravdový muž.

To gesto přiložení nože ke krku muže mužem je nicméně vzácné. Ukazuje, jak neokázalá, věcná, rychlá a názorná dokáže být nonverbální komunikace mezi mužem, který usmrcuje, a mužem, který je usmrcován!

Nick Berg:

https://www.alamy.com/stock-photo-west-chester-pa-usa-may-12-2004-nick-berg-in-his-1996-year-book-from-40813997.html

Abú Musab az-Zarkáví

http://globalguerrillas.typepad.com/globalguerrillas/zarqawi.jpg

Pomyslel šestnáctiletý...Náročná, náročná (!!) byla poslední léta Konradinovy matky, Alžběty Bavorské. Pořád byla těhotná, v těhotenství se musela domluvit s faktickým usmrtitelem a Nemesis svého syna Konradina, novým neapolsko-sicilským králem Karlem z Anjou, ohledně Konradinovy exhumace a přenesení jeho kosterních ostatků, musela zafinancovat a zorganizovat výstavbu kostela na Konradinovu počest a zmíněné poslední spočinutí, a nakonec musela zemřít, když v ní nejspíš zahynul a shnil nějaký nevydařený plod, počatý zásluhou Menharda II. Tyrolského.

Pomyslel šestnáctiletý Konradin ve svých posledních dnech na to, že bude jeho sťaté kostře již brzy po popravě postaven kostel na stejném náměstí, kam on sám ponese svou hlavu k již zmíněné popravě?

Možná, že se tím nezabýval, a jen se vzájemně utěšoval s Fridrichem, nebo se věnoval hlavně mladicko-metafyzickému rozjímámí, jako nejeden statečný a urozený jinoch, odsouzený k trestu smrti.

Spíš však na to tak trochu myslel - když už pro nic jiného, tak třeba proto, že si musel v těch osudných posledních dnech splnit i svou povinnost sepsání závěti. V té závěti mohl dokonce i udělat obchodní návrh své matce: já ti něco odkážu, a ty se postaráš o mou a Fridrichovbu exhumaci, a postavíš nám kostel s pěknou, útulnou kryptou, kam nás přeložíš k definitivnímu posmrtnému odpočinku.

Pěkně blbá otázka....když ses nacpal na diskusi o rodičích,tak se nediv.

Prokázal si, že jsi...Pěkně blbá otázka. Blbější jsem ještě dneska neslyšel.

A nerad to říkám, ale...Prokázal si, že jsi pořádný muž a postaral se o své rodiče?

A nerad to říkám, ale...se ukájíš i v neděli?

A nerad to říkám, ale Konradin s Fridrichem byla protekční děcka jak při popravě, tak při pozdějším nakládání s jejich těly.

Při své hromadné popravě byli sťati jako první. Na stětí dalších se nemuseli dívat, zatímco každý se díval na jejich stětí.

Poté, na intervenci Alžběty Bavorské, byla jáma - hromadný to hrob všech tehdy popravených - znovu vyhrabána a vykopána, ale do krypty nového kostela byly přeneseny jen tělesné ostatky Konradina a Fridricha, nikoli ostatních nešťastníků. Těm byl při znovuotevření dané jámy jen narušen jejich posmrtný klid.

Samotná poprava Konradina, Fridricha a několika jejich leníků byla jistě chlapskou záležitostí: Frangipani je zajal a vydal Karlovi z Anjou, Karel z Anjou sehnal soudce - taky chlapy, ti obviněné odsoudili, papež popravu schválil, Jean Bricaut ji předjednal, Robert z Bari ji veřejně proklamoval, kat ji uskutečnil, Konradin, Fridrich a jejich druzi ji statečně podstoupili.

Byla to však žena - Alžběta Bavorská, která měla mrtvolu svého syna pohozeného v jámě s mrtvolami ostatních popravených, stovky kilometrů od místa, kde sama žila, ve městě pod jurisdikcí Karla z Anjou, Konradinova to arcinepřítele, a nějak musela tuto nezáviděníhodnou situaci vyřešit.

Alžběta Bavorská též mohla někoho zaplatit, aby Konradina vykopal načerno, a pak tu mrtvolu přivezl k ní do Rakouska. Jedním z dalších faktorů (kromě výše již uvedených), který ji od toho odrazoval, však mohlo být i to, že by ji v takové situaci mohl nějaký podvodník podstrčit mrtvolu prakticky jakéhokoli 15-17-ti letého jinocha, kosterně (plus eventuálně i barvou vlasů) podobného Konradinovi. Těžko by se jí potom identifikovala kostra vlastního syna bez DNA testů, které ve středověku pochopitelně nebyly k dispozici.

V takové situaci však Alžbětě Bavorské opravdu nezbývalo než oslovit Karla z Anjou, a buď (nejpravděpodobněji) vyřídit celou záležitost přes něj, nebo si aspoň zjednat jeho souhlas s dalším jejím jednáním s neapolskou municipalitou, na jejíž půdě byla mrtvola Konradina zakopána, a na jejíž půdě stála též Piazza del Mercato, kde byl Konradin předtím popraven, a kde měl být nyní postaven i kostel na jeho počest.

A jelikož se Karel z Anjou dostal popravou Konradina do značné diplomatické izolace na evropských panovnických dvorech, možná, že byl dokonce rád, že si s ním nějaká korunovaná hlava chce dopisovat i o něčem jiném než o tom, jaký je padouch a jak nerytířsky se zachoval k poslednímu Hohenstaufovi.

O to, aby mi tu každý blb...ostatním do blbů, sám se tak chováš

bych Déčku přál, aby byl...O to, aby mi tu každý blb přál dlouhý život, vážně neusiluju.