Matky, které převychovávají syny na dívky

Když je ten kluk na holky fakt hnusnej a pohrdá s nimi tak si myslim ze je takova prevychova dobry vychovny prostredek, neni ji ale vhodne pouzivat na vsechny kluky. Ja osobne mam k holkam takovej divnej vztah (je mi 20) a myslim si ze kdybych v mladi neco podobneho zazil bylo by to pro me lepsi a muj vztah k holkam by byl ted lepsi.

Slepice jedny bláznivý !Něco novějšího by nebylo? Tohle jsem tu už četl. Já si to ale po mých zkušenostech vůbec nemyslím.

Slepice jedny bláznivý !

Ahoj, dostával jsi před...Před Lenkou jsem dostal výprask asi dvakrát, nebo třikrát. Bylo to ze začátku, když k nám Lenka začala chodit a máma mi přikázala, že se mám naučit si hrát jako holka a Lenka mě to měla naučit. To jsem se bránil a Lence nadával. Potom jsem se jí musel před mámou omluvit a poprosit ji, aby mě učila chovat se jako holka.

Radku, to byl opravdu velice...Aneta je opravdu moc pěkné jméno, v tom s Tebou naprosto souhlasím, ale mě říkali Adélka, to je trochu něco jiného. Musíš si to příště lépe přečíst. :-)

Díky za odpověď. Co jsi...Musel jsem nosit sukně s volánky a k nim halenku, také dost často i šaty. Těch měla Lenka, stejně jako sukní, docela hodně a protože měla ráda zdobené věci, tak samozejmě ty šatičky byly zdobené krajkami, řasené, nebo s mašlemi. Prostě ten princeznovský typ. K tomu i odpovídající boty, což bylo docela nepříjemné, protože zatímco oblečení mi padlo dobře, tak boty měla Lenka o trochu menší, takže mě trochu tlačily.

Nadávat ženským do slepic,...Ahoj, dostával jsi před Lenkou třeba výprask a nějaké takové tresty nebo jen to převlíkání?

Dobrý den,

ráda bych oslovila lidi, kteří jsou ochotni se anonymně, ale otevřeně svěřit se svými problémy a životními zkušenostmi.
Jedná se o autentické příběhy/osoby a rozhovory s nimi ze kterých vzniknou nejprve materiály a poté kniha rozhovorů o skutečných lidech.
Vše naprosto anonymně. Nemusíte uvést své jméno, svou adresu ani jména jiných osob. Jde mi jen o upřímnost a ochotu sdílet s jinými lidmi své zkušenosti a vnitřní prožitky.

V případě zájmu napiště na mail: [email protected].

Radku, to byl opravdu velice...Když mi bylo asi 6 nebo 7 let, tak jsem chtěl nosit sukně, ale máma mi to rázně zatrhla. Naštěstí se zdá, že dnes už jsou lidi k tomuto víc tolerantní.

A heleme se. A pak že prej to klukům škodí.

Jako holka jsem ze začátku...Radku, to byl opravdu velice zajímavý příspěvek do této diskuse. Je vidět, že převlékání za holčičku může klukům i prospět, Tvoje maminka určitě udělala moc dobře a jsem ráda, že jsi takhle i získal hodně kamarádek. A jak se ti líbilo nosit Lenčino oblečení a co na to vlastně Lenka říkala? Já kdybych byla na jejím místě, určitě by mě to těšilo, že můžu takhle někomu pomoci. Také věřím, že Ti to určitě moc slušelo, v těch 9 letech jsou ještě kluci jemní v rysech a udělat z nich holčičky je určitě i velice roztomilé. :-D To, že Tě maminka přejmenovala na Anetku byl dobrý nápad, je to moc hezké jméno, to vím sama nejlíp.
Já sama mám osmiletou princeznu a kdyby třeba přišla s tím, že by se chtěl některý její kamarád převléknout za holčičku, ráda bych mu půjčila její oblečení a kdyby to mělo posloužit takovéhle dobré věci, neváhala bych ani vteřinu.

Jako holka jsem ze začátku...Díky za odpověď. Co jsi tedy konkrétně nosil?

R.

Díky, že jsi napsal, Radku....Jako holka jsem ze začátku chodil jen doma, potom když jsem byl u Lenky na chatě, tak i na veřejnosti, to jsem psal ve svém prvním příspěvku.
Začalo to v mých devíti letech a potom to pokračovalo přibližně do mých dvanácti, ale to už jsem to vyžadoval sám, protože se mi to líbilo.

V naší rodině otec ve své...Díky, že jsi napsal, Radku. Jako holčička jsi chodil jen doma nebo i na veřejnosti?

Do kolika let jsi byl takto oblékán?

Měj se,

R.

Tam kde funguje otec ve sve...V naší rodině otec ve své roli vůbec nefungoval. Byl to jen primitivní hulvát a jeho odchodem se naše rodinná situace zlepšila, i když to tak zpočátku nevypadalo. To, že mě máma nutila oblékat se a chovat jako holčička beru z dnešního pohledu jako její velkou zásluhu, jelikož když si vzpomenu, jak mě otec neustále masíroval svým negativním vztahem vůči ženám, tak věřím tomu, že kdyby s námi zůstal, tak jsem mohl skončit jako on, alkoholik a násilník.
Znovu opakuji, že nelituju té "převýchovy" a naopak na to rád vzpomínám a jsem mámě i vděčný.

Nadávat ženským do slepic, to je opravdu velká ubohost. Myslím si, že Gerka má sice na jednu stranu docela radikální názory, ale na tu druhou i kus pravdy. Já jsem zažil v dětství také dost poučné období, jelikož můj otec měl pro ženy jen slova pohrdání, dodnes nepochopím, jak si takového člověka mohla máma vzít a mít s ním ještě dítě, protože co si vzpomínám, tak vždycky jen mámě nadával a když se opil, tak ji i mlátil. Navíc ještě i mě vštěpoval, že holky jsou jen nanicovaté hlupačky. Bohužel jsem mu dost v tomhle podlehl, takže jsem už od školky holkám nadával a ubližoval, za což se dneska dost hluboce stydím a navíc jsem si i tím zavinil značnou neoblibu v kolektivu. Když mi bylo asi osm let, tak od nás otec odešel, což bylo pro mě a hlavně pro mámu docela velké vysvobození.
Každopádně důsledky jeho "výchovy" už udělaly své a ve škole jsem měl holky pomalu za úhlavní nepřátele a ke konci třetí třídy to došlo tak daleko, že jsem jednou měl velký spor se spolužačkou Lenkou, která byla ve třídě hodně oblíbená a všichni se postavili za ni. Abych se jí pomstil, rozhodl jsem se, že jí ustřihnu její hezké copy, které nosila. Když se na to dnes zpětně ohlédnu,byl jsem opravdu pěkný idiot.
Každopádně to dopadlo dost špatně, jelikož když jsem k ní zezadu přiběhl a ustříhl jí jeden cop, tak se mi podařilo ji ještě nechtěně bodnout nůžkami do krku. Byl z toho obrovský průšvih, mámu si zavolali do školy, doma jsem dostal výprask a máma mě odhlásila z tábora, kam jsem se moc těšil. Potom jsme s mámou ještě šli i k Lence domů, abych se jí osobně omluvil. Tam to bylo velice nepříjemné, máma i Lenčini rodiče mi tam dost přísně domlouvali, že k holkám se takhle chovat nesmím, zkrátka nic příjemného.
Během té návštěvy se máma dost spřátelila s Lenčinou maminkou a nevím, která na to přišla první, že napraví mou zanedbanou výchovu tím, že se budu muset oblékat a chovat jako dívka.
Takže jednou když jsem přišel ze školy, tak mi máma oznámila, že odteď se budu doma oblékat a chovat jako holka, abych viděl, že děvčata nejsou o nic horší než kluci. Sice jsem se bránil a i brečel vzteky, ale když mi pohrozila, že budu muset chodit takhle i do školy, tak jsem musel kapitulovat. Takže jsem doma chodil v Lenčiných sukních, šatech, nosil její střevíčky a musel jsem mámě pomáhat s domácími pracemi, uklízet, atd. a místo počítače, nebo aut jsem měl na hraní panenky a jiné dívčí hračky. K tomu samozřejmě přišel i zákaz chodit ven, nesl jsem to dost těžce a dost často to provázely i slzy. Lenka k nám pak začala společně s její mámou chodit na návštěvy a musel jsem si hrát s ní, naštěstí to ve škole nikomu neprozradila. A ukázalo se, že Lenka je vlastně docela bezva a za pár dní po tomhle trestu jsme se skamarádili, což by před tím bylo naprosto nemyslitelné. Když potom přišly prázdniny, tak mi máma oznámila, že místo na tábor pojedu s Lenkou a jejími rodiči k nim na chatu. Pochopitelně jsem i tam s nimi jel jako holka, což se nakonec ukázalo jako výhoda, protože Lenka tam měla partu kamarádek, představila mě jim jako kamarádku Adélu ze školy, takže jsem skoro celé prázdniny prožil jako dívka. Byly to velice pěkné prázdniny, poznal jsem, že s holkama není o nic menší legrace a zábava než s klukama, bylo to pochopitelně trochu jiné, ale o nic horší. Při koupání jsem nosil dívčí plavky a i když jsme chodili na místní koupaliště, kde bylo plno lidí, nikdo by ve mě kluka nehledal. Po prázdninách ve škole jsme s Lenkou už byli nejlepší kamarádi a i díky tomu jsem ve třídě posléze nebyl žádný outsider jako před tím a přestože jsem už doma nemusel nosit holčičí oblečení, rád jsem v něm občas chodil dál. K vánocům mi máma i koupila pár dívčích kousků, abych nemusel nosit jen Lenčiny věci a celkově se všechno obrátilo k lepšímu.
Zkrátka musím říci, že oblékání za dívku v mém případě bylo velice prospěšné, díky tomu, že jsem poznal život i z té dívčí stránky, mi pomohlo si spoustu věcí ujasnit a urovnat můj vztah k opačnému pohlaví tím správným směrem. S Lenkou jsem dodnes výborní přátelé a díky ní jsem získal i řadu kamarádek z té bývalé holčičí party tehdy u nich na chatě.
Zkrátka - nelituju ničeho ani v nejmenším.

Nevidím nič zlé v takomto...Ono by to asi nebylo tak zajímavý téma. Protože když holky choděj oblíkaný jako kluci tak to nikomu nepřijde vůbec zvláštní.Taky když se holky chovaj jako kluci tak je to braný úplně normálně. To je prostě vidět že ve společnosti sou ženský braný jako podřadný. Když by se kluk oblíkal jako holka tak se můžou všichni zbláznit. Dokonce z toho můžou mít chlapečkové trauma jak tady píšou některý blbci. Ale když je to obráceně tak je všechno v pořádku a mužský šovinisti chrochtaj blahem.