Co se stane po smrti?

Rose zasírá diskuse svými jehovistickými výšplechty. Nevím který člověk by četl její duševní zvratky

Za prvé, papež František...je taky jenom člověk, takže je to jenom jeho názor. Já nevím, co přijde po smrti, ale rozhodně tu nemíním citovat nějaké "moudré" knihy jako nějakou pravdu, protože ty knihy zase psali jenom lidé.

Za prvé, papež František řekl, že Bůh přijme i nevěřící a nebude je trestat za neuvěření, pokud žili slušný život.
Za druhé: Já osobně si myslím, že smrtí jen skloníme hlavu a odejdeme tam, odkud jsme přišli...

Proč křesťanstvo učí...Mazej za pastorama do emeriky, nebo okdat si se tu objevil ruzicko

Proč křesťanstvo učí něco tak odlišného od toho, co říká Bible? Dílo New Catholic Encyclopedia pod heslem „Nesmrtelnost lidské duše“ píše, že církevní otcové z rané doby nacházeli podporu pro víru v nesmrtelnost duše ne v Bibli, ale u „básníků a filozofů a v obecné tradici řeckého myšlení .?.?. Později se scholastikové raději uchylovali k Platónovi nebo k zásadám Aristotela.“ Uvedená encyklopedie uvádí, že „vliv platónského a novoplatónského myšlení“ — k tomu patřila také víra v nesmrtelnou duši — se nakonec dostal i „do samotné podstaty křesťanské teologie

Kolika starostí a obav by takoví lidé byli ušetřeni, kdyby znali jednoduchou biblickou pravdu: „Duše, která hřeší — ta zemře“, nebude trpět v ohnivém pekle. (Ezekiel 18:4) Tato myšlenka je velmi odlišná od toho, co učí křesťanstvo, ale je naprosto shodná se slovy, která pod inspirací řekl moudrý muž Šalomoun: „Živí si totiž uvědomují, že zemřou; ale pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic ani už nemají [v tomto životě] žádnou mzdu, protože vzpomínka na ně byla zapomenuta. Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu [společném hrobě lidstva], v místě, k němuž jdeš.“ (Kazatel 9:5, 10)

S tím v podstatě souhlasí i New Catholic Encyclopedia. Pod heslem „Duše (v Bibli)“ uvádí: „Ve SZ [‚Starém zákoně‘ neboli ‚Hebrejských písmech‘] není žádná dichotomie [rozdělení na dvě části] těla a duše.“ A dodává, že v Bibli slovo „duše“ „nikdy neznamená duši jako oddělitelnou od těla nebo od jednotlivé osoby“. Slovo duše často znamená „samotného jedince, ať zvíře, nebo člověka“. Taková otevřenost je osvěžující, a tak člověk může přemýšlet nad tím, proč s těmito fakty nebyli seznámeni všichni návštěvníci kostelů.

Téměř všechny denominace křesťanstva se i přes své odlišnosti shodují v tom, že lidé mají nesmrtelnou duši, která po smrti těla žije dál. Většina z nich věří, že když člověk zemře, jeho duše může jít do nebe. Někteří lidé mají strach, že by jejich duše mohla jít do ohnivého pekla nebo do očistce. Avšak podstatou jejich názoru na budoucí život je představa o nesmrtelné duši. Teolog Oscar Cullmann se k tomu vyjádřil v pojednání uveřejněném v knize Immortality and Resurrection (Nesmrtelnost a vzkříšení). Napsal: „Kdybychom se dnes zeptali řadového křesťana.?.?., jaké učení o osudu člověka po smrti je podle jeho názoru obsaženo v Novém zákoně, kromě několika výjimek bychom dostali odpověď: ‚Nesmrtelnost duše.‘?“ Oscar Cullmann však dodal: „Tato všeobecně uznávaná myšlenka je jedním z největších neporozumění křesťanství.“ Pan Cullmann poznamenal, že když se takto vyjádřil poprvé, způsobil tím rozruch. Přesto však měl pravdu.

Křesťanstvo už dlouho učí, že existuje posmrtný život. V jednom článku v časopisu U.S. Catholic bylo napsáno: „Po staletí se křesťané snaží přijmout zklamání a utrpení současného života a vyrovnat se s tím čekáním na další život, pokojný a spokojený, naplněný a šťastný.“ I když v mnoha zemích křesťanstva se lidé stále více odklánějí od náboženství a mají na ně poněkud cynický pohled, mnozí stále cítí, že po smrti něco musí být. Ale nejsou si tím příliš jisti.
Jeden článek v časopisu Time uvedl: „Lidé stále věří v [posmrtný život]: jen jejich představa o tom, co to vlastně je, se stala mlhavější a od svých pastorů už o něm neslyší tak často.“ Proč náboženští kazatelé už nemluví o posmrtném životě zdaleka tak často jako kdysi? Náboženský učenec Jeffrey Burton Russell říká: „Myslím, že [duchovní] se tomuto námětu raději vyhýbají, protože mají pocit, že by museli překonat bariéru populárního skepticismu.“

Co se na to co bude zeptat někoho povolanějšího, než jsou naší lidští fšeználkové? :-)
Třeba jako to udělal pan doktor Faust?

http://www.youtube.com/watch?v=7TCfNFckx6Q

Odpověď: Otázka, co bude...Otázky o budúcnosti ľudstva

Prečo Boh vytvoril Zem a ľudí na nej? Aký má zámer s ľudmi do budúcnosti? Zaujíma sa o to, čo sa teraz deje vo svete? Chcel, aby svet vyzeral tak, ako ho vidíme dnes? Môžno nájsť odpovede na tieto otázky v Biblii?

Začneme otázkou, ktorá bola položená posledná a síce, či odpovede na vyššie uvedené otázky možno nájsť v Biblii?

Človek sa nemá kŕčovito upínať iba na jeden jediný zdroj a ignorovať všetko ostatné. Zrnká pravdy sa totiž nachádzajú aj v mnohých iných zdrojoch okolo nás. A práve tieto zrnká pravdy z iných zdrojov nám môžu umožniť vnímať mnohé súvislosti v onom veľkom Zdroji, akým je Biblia, z úplne iného uhľa pohľadu a v úplne inom svetle. Tak, ako by sme sa na veci nikdy neboli schopní pozrieť, keby sme sa upli len na jeden jediný zdroj, aj keď ním je trebárs Biblia.

Na podopretie tohto tvrdenia uvediem príklad. Za čias Ježiša, podobne ako je tomu dnes, existovali mnohí znalci Písma, mnohí učení muži, ktorí štúdiu Mojžišovho Zákona zasvätili celý život. Preto sa prirodzene domnievali, že Zákon a jeho správny výklad dobre poznajú.

Avšak paradoxne, keď prišiel Kristus, boli to hlavne znalci Písma, učenci a kňazi, ktorí ho odmietli a ktorí ho neboli schopní spoznať a prijať. Vedeli dobre o zasľúbenom príchode Mesiáša, ale keď prišiel nespoznali ho a jeho učenie vyhlasovali za blud, či za rúhanie sa Stvoriteľovi.

Ako vôbec mohlo k niečomu takémuto dôjsť? Jednoducho tak, že do výkladu Mojžišovho Zákona ľudia časom povnášali množstvo vlastných predstáv a a názorov, ktorými zastreli jeho jasnosť. Keď však Kristus, prichádzajúci z Pravdy priniesol Pravdu v jej pôvodnom jase a čistote, útočili proti nemu, lebo jeho Pravda sa v mnohom nezhodovala s ich výkladmi a ich vlastnou múdrosťou. Títo ľudia mali dokonca i o Mesiášovi svoju vlastnú predstavu, a keď Mesiáš medzi nich celkom reálne prišiel, zavraždili ho, pretože on a jeho učenie sa nezhodovali s ich predstavou o Mesiášovi a jeho Pravda s ich vlastnou „pravdou“.

To, na čo chcem zvlášť upozorniť je skutočnosť, že títo ľudia sa dôsledne, prísne a do najmenšej čiarky držali litery Zákona, ale predsa sa mýlili. Ich tragédia spočívala v tom, že ich vlastné predstavy o pravde im boli bližšie, ako Pravda samotná.

Preto si Kristus svojich učeníkov ani nemohol vybrať z ich radov. Vybral si ich z radov obyčajných ľudí, nezaťažených jednostranným, kŕčovitým štúdiom Písem, ale vo svojej nezaťaženosti schopných jasne vycítiť, čo prichádza z Pravdy.

V tejto súvislosti je namieste veľká otázka: Ak by Kristus prišiel dnes, mohol by úplne vo všetkom súhlasiť s tým, ako je jeho učenie vykladané kresťanskými cirkvami? A ak by cirkvám vytkol mylné výklady a chybné praktiky tak, ako to nekompromisne urobil pred 2000 rokmi vo vzťahu k vtedajšej židovskej cirkvi, dokázala by kresťanská duchovná elita ustáť túto kritiku? Nezavrhla by ho ako rušiteľa pokoja a ustáleného behu vecí tak, ako sa to stalo pred 2000 rokmi?

Zhrnutie odpovede: Človek sa nesmie upínať iba na jeden zdroj, ale musí byť vnútorne slobodný a otvorený ku všetkému. Má byť samozrejme obozretný a opatrný. Má všetko vážne, dôsledne a samostatne skúmať skôr, ako to príjme za svoje. Nemá sa iba slepo spoliehať na autority. Veď história nám predsa jasne ukazuje, že v prípade Krista duchovné autority absolútne zlyhali.

A teraz k ostatným otázkam: Prečo Pán vytvoril Zem a ľudí na nej?

Hmotnosť tejto zeme bola Stvoriteľom vytvorená ako škola. Ako miesto, kde sa ľudia majú naučiť správne žiť. Správne žiť podľa Vôle Najvyššieho a v súlade s ňou. Ak sa to naučia a dokážu to, ak tomu prispôsobia všetko svoje cítenie, myslenie, slová a činy, môžu opustiť školu, ktorou je hmotnosť a vstúpiť do večnej ríše ducha – do raja. Tam, kde sa žije iba podľa Vôle Najvyššieho a preto tam panuje iba mier, šťastie a radosť.

Aký má Pán zámer s ľuďmi do budúcnosti?

Zámerom Stvoriteľa, ktorý vytvoril pre ľudí hmotnosť, ako školu je, aby čo najväčší počet z nich dokázal túto školu úspešne absolvovať. Aby na základe toho mohli hmotnosť opustiť a vstúpiť do raja – do večnej ríše ducha.

Chcel Pán, aby svet vyzeral tak, ako ho vidíme dnes?

Odpoveď na túto otázku je až príliš jednoznačná. Svet nekráča cestou Božieho zámeru. Svet a ľudia na tejto zemi nechcú poznávať Vôľu Najvyššieho a nechcú žiť, myslieť a jednať podľa nej.

Svet a ľudia kráčajú cestou svojej vlastnej vôle, v čom spočíva koreň všetkého zla a utrpenia. Svet sa totiž odvrátil od Stvoriteľa a jeho Vôle a preto je skazený a zlý. Tento svet si tak namiesto cesty do raja, ktorú mu predurčil Pán, vyvolil cestu do záhuby a zničenia.

Takto žije a jedná väčšina ľudí na zemi. A to žiaľ i mnohí tí, ktorí sa považujú za veriacich, pretože ich takzvaná viera je iba čistou formalitou, nakoľko nikdy nezasiahla všetko ich cítenie myslenie. Títo ľudia sa totiž nikdy naozaj vážne neusilovali spoznať Vôľu Najvyššieho a bezvýhradne ju zahrnúť do svojho vlastného života. Ich cítenie, myslenie, slová a jednanie sú tomu na míle vzdialené.

Napriek tomu sa však na zemi nachádza malý počet ľudí, ktorí opravdivo túžia po Svetle a po Stvoriteľovi. Ktorí nesú v sebe túžbu po čistote, dobre, ušľachtilosti a Pravde.

Zaujíma sa Pán o to, čo sa teraz deje vo svete?

Stvoriteľ veľmi dobre vie o situácii v hmotnosti zeme a práve kvôli tým nemnohým dobrým sa chystá pomocne zasiahnuť. Chystá sa oddeliť dobrých od zlých a spravodlivých od nespravodlivých, aby tí dobrí, ktorí milujú Pána, sa mohli na zemi učiť a naučiť žiť správne podľa Jeho Vôle. Za týmto čelom má byť Jeho mocnou rukou na zemi zriadená tisícročná ríša pokoja a mieru.

O tejto ríši hovoril už Izaiáš ako o dobe, kedy ľudia prekujú meče v radlá a kedy bude lev pokojne ležať vedľa baránka. O existencii ríše mieru na zemi možno nájsť mnoho zmienok v rôznych častiach Biblie, či už v Starom, alebo v Novom zákone. Spomeniem napríklad Kristov výrok o tom, že hriechy proti Duchu Svätému nebudú nikomu odpustené ani v tomto, ani v budúcom veku.

Ani v tomto, ani v budúcom veku! My teraz žijeme v tomto veku, ale má tu byť nejaký iný, budúci vek. Nový vek, v ktorom sa dobrí ľudia majú na zemi učiť žiť správne podľa Vôle Najvyššieho, aby sa napokon stali spôsobilými pre vstup do večnej, nádhernej ríše ducha - do raja.

HOVNO SA STANE...

Život končí smrtí,to jen naše duše jde dál do vesmíru.Je o tom i krásná kniha,,,Vesmír a duše,,, dá se tomu věřit,to se pak umírá lehčeji.....

Je tam slovo Šeol v hebrejštině a Hádes v řečtine, v té době prostě místo mrtvých a Gehenna bylo místo pro spalování odpadků za Jeruzalémem, km se házely i mrtvoly zločinců, aby se vyjýdřilo, že nemají naději na vzkříšení

V puvodnich jazycich se slovo peklo v Bibli nenachazi

Smrt mozku je konec...ty jsim všude a všude cpeš ty svvé slátaniny.

Smrt mozku je konec člověka. I když jsem věřící a čtu Bibli, jasně vím, že "jsi prach a do prachu se vrátíš". Po smrti člověk nic necítí, protože pocity jsou spojeny s mozkem. Kde je duše, když je člověk pod narkózou? Nic necítí, proto je peklo bezpředmětné...
Celá Bible neobsahuje slovní spojení "nesmrtelná duše", ale více krát se tam opakuje, že duše umírá

život smrtí 100% nekončí!!WTF!! Život zcela určitě končí smrtí, ještě bych bral, že po smrti stále existuješ v jiné "formě", ale rozhodně už nežiješ!! To bys pak nebyl mrtví. Proč je pro někoho tak těžké uvěřit vědě, která nám nabídne nezpočet důkazů, ale bez problému věří něčemu, co NIKDO NIKDY ani náznakem nevysvětlil ani nedokázal, nepodložil jediným důkazem(kromě parádního fantasy díla jménem bible).

Odpověď: Otázka, co bude...Nikdo říká, že J.R.R. Tolkien je považován za zakladatele fantasy žánru, já říkám, že bible je mnohem, mnohem starší FANTASY příběh. Miomochodem přesně tenhle článek jsem před minutou četl na jiné stránce, která s touto má společného akorát ten článek. WTF!!!!

život smrtí 100% nekončí!!