Na jakém nejkurioznějším místě, jste si museli odskočit?

Síla...

Nedávno v historickém...Připomíná mi to trapas,který se stal mé kamarádce a o kterém jsem psal v nějakém jiném tématu.Před pár lety jsme se vraceli z jednoho festivalu.Bylo to v létě a bylo vedro.Já jsem řídil své auto a vezl čtyři kamarádky.Holky byly opilé ale jinak byla pohoda a sranda.Problém byl v tom,že jedna z nich,sedící na zadním sedadle to s alkoholem trošku přepískla.Pila nějaké ty alkoholické ovocné mixy.Hrozně se jí po cestě chtělo čůrat a navíc z toho měla zažívací potíže a průjem.Vyloženě jako naschvál jsme se dostali v Praze do šílené dopravní zácpy.Rozkopaná silnice,kolony aut,davy turistů.Čekání na zelenou byla věčnost.Za půl hodiny jsme ujeli 500 metrů,popojížděli jsme snad po metru.Ona šílela,že to nevydrží.Zní to směšně ale skoro plakala.Kdo to zažil,pochopí.Měla na sobě sukni a v jednu chvíli mi řekla,abych se nezlobil ale že to prostě pustí v autě a že mi pak vše uklidí a vyčistí.Při té představě jsem myslel,že omdlím.Prosil jsem jí ať to ještě chvilku vydrží.Nebyl problém zastavit(stejně jsme furt stáli) ale byl problém,že nebylo kam.Všude kolem jen chodníky,davy lidí a obchody.Byl jsem z toho nervní ale ona byla fakt zoufalá a nakonec zapracovala psychika.Zahlédla z okénka u chodníku takový ten kanálek na déšť ve chvíli,kdy jsme opět stáli.Neřekla ani slovo,vystoupila,vyhrnula sukni,stáhla kalhotky,sedla nad kanálek a všechny kolemjdoucí obdařila šílenou podívanou na její močení spojené s průjmem.Bylo to jako když se vypouští rybník:-)Utřela se kapesníčkem a nastoupila do auta.Tak šíleně se jí ulevilo,že jí bylo už všechno jedno.Já měl v tu chvíli chuť zařadit rychlost a rozrazit tu kolonu,když se na naše auto všichni dívali.Později mi řekla,že nebýt tam ten kanál tak jsem to měl prostě v autě.Jsem jí dodnes vděčný:-))

Nedávno v historickém...Jestli to bylo v histerickym centru města, tak tam musel bejt ňákej hotel s hajzlama, ne?

Tak ses měla jít vychcat tam.

Nedávno v historickém centru města na dovolené v Itálii. S manželem jsme se nasnídali v hotelu (já mimo jiné kávu a dvě sklenice džusu) a vyrazili na takovou ranní procházku městem. Asi po hodině už se mi strašně chtělo, ale nikde žádný veřejný záchod a restaurace a kavárny jěště zavřené, většina z nich měla otvírat až tak za hodinu, některé za hodinu a půl. Od hotelu jsme přitom byli vzdáleni minimálně půl hodiny chůze. Bylo mi jasný, že jsem v háji a sdělila jsem manželovi, že prostě musíme najít nějaké místo, kde bych mohla zasednout, i kdyby to měl být třeba jen nějaký kout někde v nějaké malé boční uličce. Zkoušeli jsme různé boční uličky, ale nikde nic, všude jen domy a otevřená ulice, kde bych byla vidět ze všech stran. Navíc všude chodili lidi. Když už jsem myslela, že mě nehoda nemine, objevili jsme jeden dům, kolem kterého bylo postavené lešení, podle všeho se opravovala fasáda. Aby někomu z kolemjdoucích něco nespadlo na hlavu, byl okolo lešení umístěn provizorní asi 2 metry vysoký plot z takové napůl průhledné síťoviny. U vchodu do toho domu byl ten plot přerušen, aby lidi mohli chodit dovnitř a ven. Ve stavu naprostého zoufalství jsem beze slova vrazila manželovi svojí kabelku do ruky, vlezla jsem do prostoru mezi opravovaný dům a ten improvizovaný plot ze síťoviny (bylo tam tak metr a půl místa) a zády k domu, čelem k té síťovině jsem stáhla kalhoty a zasedla. Strašně se mi ulevilo, ale současně jsem se neskutečně styděla. Ta síťovina byla napůl průhledná, metr přede mnou chodili po chodníku lidi a já tam kousek od nich dřepěla a čůrala na dlažbu. Navíc ti, co šli okolo, šlapali do mých čůránek, které tekly od toho domu směrem do ulice, no prostě děs. Ještě štěstí, že na mě nikdo nic nekřičel, nesmál se nebo mi nenadával, to bych se hambou asi propadla. Buď si mě nikdo nevšimnul, nebo bylo všichni tak slušní, že dělali, že mě nevidí.

Lepší, když Tě vidí parta lidí čůrat než když Tě vidí parta lidí v počůraných kalhotách!

Me se chtelo na exkurzi v jeskyni a hodne dost na malou pred tim jsem se celkem dost napil a pak to dlouho trvalo az sme vysli tak hned ta uleva akorat me videla skoro cela ta parta lidi uz jsem to vazne nemohl vydrzet a skryvat to uz jsem nehledal nejake misto kde by me nikdo nevidel to nebyl uz cas

Já nemám kuriozní místo kam jsem si musel odskočit, ale mám kuriozitu - kdy jsem se na náměstí přímo p_osral ...
Byl jsem na pracovním obědě a něco nevalného jsem snědl. Neboť jsme i něco menšího popili, byl jsem odkázán jen domů tágem.
A pak to na mě přišlo, přesně na náměstí nejmenovaného města a všechno šlo tak rychle, že jsem nestačil zaplout do nejbližšího průjezdu domu, nebo do křovin ...
No, nejde popsat jak mi bylo. Posrané, své luxusní džíny z Anglie a co teď? Zapadl jsem do nejbližšího butiku a koupil si nové, první co mi padly pod ruku. V kabince jsem se urychleně převlékl a v rohu jsem prodavačce nechal dáreček. Do dnešního dne je mi jí líto ...
Ten pracovní oběd mě stál 2 a půl tisíce za značkové džíny ale moc mi neseděly a tak stejně skončily nakonec v kontejneru.
Pak jsem se ještě 2dny léčil Endiaronem ale to už v pohodlí svého domu.
Při vzpomínce na tu událnost se mi ještě dnes však stahuje p_rdel. Ten nepopsatelný trapas a odér, který se patrně kolem mě tehdy linul se nedá zapomenout.
Od té doby si dávám pozor, kde si co dávám k jídlu a hlavně mám do paměti vtisknuto, abych při náhodné návštěvě uvedeného místa někdy náhodou nezašel omylem do uvedeného Butiku na nákup neboť se domnívám, že tam na mne do smrti nezapomenou ...
Tímto se z celého srdce omlouvám pracovnicím zasmraděného obchůdku, pokud sem třeba náááhodou zavítají. Kaji se a věřte, že v tom nebyl skrytý úmysl někoho poškodit ... :-)))

Úplně náhodou jsem objevila tohle téma. Kostel tady ještě nebyl. Musím se přiznat, je tomu přes 40 let. Bylo mi 15, vdávala se mi jak to bývalo 18ti letá sestra (musela) a brala si vojáčka z Moravy. Moravská svatba, začlo to panákem slivovice, a tak to pokračovalo. Jak byl zvyk - rok 1971 nejdřív obřad na místním národním výboře, pak ještě jeden v kostele, 80 svatebčanů. a teď k příběhu. Už na cestě na úřad se mi začlo chtít čůrat. Vezli nás strýček s tetičkou ženicha a 2 jeho bratři. Říct si jsem se strašně styděla a tak jsem statečně přetrpěla obřad, poté jsem zoufale sledovala kde je WC, ono snad tam vůbec nebylo a tak jsem se nechala nacpat znova do auta a jelo se do kostela. To už byla krize, věřila jsem, že někam zaběhnu za kostel. Jenže kolem kostela hřbitov, špalír lidí a my procházeli dovnitř. propadla jsem zoufaství, dělala jsem malinké krůčky abych došla ke kostelu, že u vchodu proběhnu někam podél...Když jsem chtěla proběhnout, chytla mě máma, a zatáhla mne do první řady. Nosiy se tenkrát minisukně, měla jsem bleděmodré šatičky s širokou kratičkou sukní, ještě nebyly punčocháče, měla jsem vespod punčochy s podvazky. Jak jsem dosedla na studenou lavici vlastně nahými stehny nad punčochami byl konec. Po pár vteřinách když přišel farář jsem to pustila a nebyla jsem schopná to zastavit. Širokou sukni jsem si stihla stáhnout dopředu a tak zůstala suchá. Naštěstí tam bylo šero. Probém byl v tom, že dřevěná lavice měla tvar jako žlábku, takže to teklo po lavici pod mámu a další lidi, takže všichi měli mokré zadky. Mysleli si, že tam snad někdo něco vylil, chlast měli asi u sebe běžně a až venku zjistii že se někdo počůral. Já měla jenom mokré kalhotky a trochu kombine a to a naštěstí se šlo rovnou do hospody pěšky, tak se mi to vůbec neprosáklo, na záchodě hospodě jsem se dočůrala, mokré kombine strčila do kabelky, kalhotky časem uschly. Nikdy se nepřišlo na to kdo prý z chlapů se v kostele pochcal, mně nikdo nepodezříval, já měla zadek suchý.

Já to jednou(pravda...Vychcat se na kolo u auta, aniž bych se nejdřiv podival, jestli v tom autě někdo neni? Tak to mě díky bohu zatim nenapadlo provýst.

To by se mi tomu člověku v tom autě hodně blbě vysvětlovalo, proč jsem to udělal, když se přece do prdele dycky mužu vychcat jinde. Třeba v tom supermarketu, že jo. Teda myslím na hajzlu v tom supermarketu.

A divim se, že se ta bába v tom autě na tebe smála. Já bych řek, že v takový situaci by připadaly v úvahu dvě možnosti: hned, jak se vobjevíš u mýho auta a začneš vytahovat ptáka, se tě zeptat, jestli se mi tady jako hodláš vychcat na auto, a nebo bejt v šoku a neříct a neudělat vůbec nic.

Já to jednou(pravda několikrát)musel udělat na parkovišti u supermarketu,rozhodl jsem se to udělat na vedle stojící auto,na jeho přední kolo.Když jsem s úlevou zapínal zip kalhot,zjistil jsem,že se na mě směje starší dáma na místě spolujezdce.Omluvil jsem se,že jsem jim počůral kolo a musel slíbit,že jí pozvu na kafčo.Dnes si nejdříve prohlédnu,zda v autě někdo nesedí!

Když zastavíte u... Při čekání na Bus, jsem si musel nutně odskočit a tak jsem to udělal na střeše čekárny. Jenže zafoukal vítr a spadlo to dolů, zabilo to Tónu.

zažil velmi horkou chvilku v...Tak to je hustý.

Když zastavíte u autobusové zastávky s čekárnou, jdete čůrat nebo i na velkou za ni, nebo dovnitř? Museli jste někdy vykonat potřebu uvnitř?

Za totality na bramborové brigádě na střední škola. Přímo na poli, kde jsme sbírali, odskočit nebylo možné. Dvě spolužačky mne udělaly zeď a stihla jsem to během otočky traktoru, který pak mé hovno hned zaoral. Byla jsem celá rudá a spocená jak ty myši, co se tam po poli pohybovaly, ale zároveň jsem si libovala, že jsem holka, kdo mne snad viděl, tak si mohl myslet, že jen čůrám. U kluků by to bylo jasné.

Já tedy musím děkovat Italům, že mají na dálnici pravidelně ty jejich SOS místečka na zastavení. Jednou jsem si dal v noci na benzínce nějaký ten Energy drink a vyjel na další cestu. Samozřejmě, je to močopudné, a i když jsem chlap a s tímto nemívám problém, tak cca po 5 minutách se mi chtělo , ale strašně. Kdyby to bylo u nás nebo ještě v Rakousku, tak opravdu nevím, protože k další benzínce minimálně 20 - 30 minut, takhle jsem asi po 5 minutách zastavil v tom SOS pruhu a ulevil si.

Když se chce člověku opravdu hodně moc,tak pak jde i stud stranou.
Já takhle jednou čůrala před přítelem v autě do igelitky,bylo mi to trapné,ale už jsem to nemohla vydržet.

TAK JÁ UŽ NEMOHLA VYDRŽET...Jednou jsem byla v takové situaci,že jsem taky uvažovala o tom,že se vyčůrám v převkékací kabince, mít sebou nějaký kelímek, tak jsem to určitě i udělala, ale neměla jsem nic,tak jsem to musela držet až domů.

Jednou jsem močil v nějakým baráku na chodbě mezi bytama do fíkusu,ale to se datovalo léto roku 1991!

Čurání - chápu, že...Mě se jednou chtělo ve městě ukrutně na malou,veřejné WC byly zavřené.Zkoušela jsem to v jednom obchodě,ale na záchod mě nepustili.Naprosto zoufalá jsem vlezla do jednoho baráku a tam se vyčůrala u dveří do sklepa.Klepala jsem se strachy,aby někdo nepřišel,ale už to prostě vydržet nešlo.

Čurání - chápu, že někde ve městě v neděli je to problém, ale nedávno ve vídni jsme taky museli, hlavně manželka, byl tam svátek a kavárny ještě nebyly otevřené. Takže jsme normálně vlezli dovnitř a slušně požádali na recepci, jestli můžem. Nebyl problém. Taktéž klidně požádáme prodavačku v obchodě, když je nejhůře. Myslím, že v tomto směru ty potřeby máme všichni lidé stejné.

A co se týká auta? Zastavit kdekoliv u kraje (samozřejmě ne na náměsté), otevřít přední i zadní dveře na straně spolujezdce, sednout si na práh auta a máte dámy komfortní WC a není na vás z okolních aut vidět. Sice se řidiči mohou něco domnívat, ale vidět není nic.