Chci umřít a nedaří se mi to

jak rozdávat radost v...Tohleto zdravej nikdy nepochopí.

jak rozdávat radost v depresi a být optimista?
mne se má situace nedaří řesit dlouhodobě.
těším se až umřu

Vojto,co blbneš,jsi nevyléčitelně nemocný?Pokud tomu tak není,tak vše se dá s trochou dobré vůle řešit.Znám nevidomou holku,co ještě ke všemu dostala velmi nepříjemnou nemoc,a přesto je velká optimistka a rozdává radost.Zkus se nad tím zamyslet,než uděláš nějakou hloupost.

Jsem dlohodobě ve středně...mám broblém,neumím si vzít život

tak co se taky nehodíš pod...jasná zpráva a zastav se pro Zrychtáře a vezmi ho sebou.

tak co se taky nehodíš pod vlak, bartoška s tím problém nemela... ? !

Chci umrit i kdyz me nic...Mě pomáhá toto: http://www.falungong.cz/
Doporučuji se podívat na to úvodní video.

Kolik lidí na světě je doopravdy krásných? Kolik krasavic a krasavců potkáš běžně za den? Snad jednoho, dva na 1000 lidí. Trápit se kvůli tomu, že nejsi krásná, je blbost. Stačí, když bude příjemná a milá. To, že nemůžeš mít děti, taky není zas tak fatální. Buď si najdeš chlapa, který už děti má (takových jsou mraky), nebo si najdeš někoho, kdo děti nechce (těch je dnes taky hodně). Vydělávat hromady peněz, to taky není cesta ke štěstí. Pokud budeš mít aspoň tolik, abys mohla zaplatit jídlo, bydlení, oblečení a aspoň malé radosti, máš dost. A podle psaní jsi mladá, nic tedy není definitivní, ani to, že teď máš práci, kde si málo vyděláš. Můžeš si časem najít jinou a lépe ohodnocenou. Podle mě je důležité podívat se na svou situaci racionálně a na všem si najít tu lepší stránku, ne tu horší. Jednou jsi na světě, žiješ, zdá se, že jsi tělesně zdravá, tak proč si ten život znepříjemňovat samými pesimistickými myšlenkami? Život se má prožít, jak nejlépe to jde a ne se neustále užírat. Začni tím, že si každý den napíšeš do zápisníčku tři věci, které tě potěšily a zlepšily ti tvůj den - třeba modrá obloha a sluníčko, roztomilý pejsek, kterého jsi potkala, příjemný člověk v práci, schůzka s přáteli nebo dobrá káva. Až budeš mít takových věcí plný zápisník, listuj jím a uvidíš,k že život je hezký, ne ošklivý:

Chci umrit i kdyz me nic...No téměř každý má nějaké trápení. Ale z pozorování kolem sebe vím, že dívky-ženy, které nejsou nijak pěkné, nebo jsou docela ošklivé, mívají nejlepší manželství. Také s žádným krasavcem, ale většinou s hodným chlapem. Snad je to tím, že oba vědí, jaké úsilí dá někoho získat, tak si toho váží. Takže nevěš hlavu a "udělej" se hezkou aspoň v mezích svých možností a uvidíš, že se někdo najde. Určitě to chce mít nalíčené oči, i řasy a pleť si udělat snědší, stačí štětcem a kuličkovým pudrem - to pozvedne strašně moc. A taky oživit vlasy třeba proužkama a česat se mladistvě. Moc si psychicky pomůžeš a to se Ti hned v obličeji odrazí. A určitě někoho najdeš. Je to jako zázrak, ale každá "ošklivka" se nakonec vdá. A ve dvou je všechno, i po finanční stránce neskonale snažší. Upni se nejdřív jenom k tomu, někoho si najít, ale to začni od své vizáže, to je fakt nutné. A pak uvidíš, že všechno bude dobré.

Chci umrit i kdyz me nic netrapi jako penize, bydleni, vztahy ( jsem sama). Obcas me trapi uzkosti, strach a paranoa ( ta skoro porad).
Ve chvily kdy se nejvice bavim, raduji ci smeju. Zeptali by jste se me zda chci umrit reknu ano.
Na lekach mi je hur a vyzkousela jsem jich mnoho. Takova jsem uz od detstvi ze chci umrit.
V budoucnu budu muset zmenit praci a financne si pohorsim coz me asi znici. Kdyz vidim ostatni kolik vydelavaji je mi to lito. Pri predstave ze vydelam 12 -15 000 neumim si predstavit existenci. Nikdy jsem nepoznala lasku a nejsem moc pekna na to aby me nekdo chtel. Neciti zadnou nadeji v zivote a ta beznadej me nici. Ani nemohu mit deti. Prala bych si eutanazii. Neumim si ublizit potrebovala bych radu a pritom se nezmrzacit.

Chci umrit i kdyz me nic netrapi jako penize, bydleni, vztahy ( jsem sama). Obcas me trapi uzkosti, strach a paranoa ( ta skoro porad).
Ve chvily kdy se nejvice bavim, raduji ci smeju. Zeptali by jste se me zda chci umrit reknu ano.
Na lekach mi je hur a vyzkousela jsem jich mnoho. Takova jsem uz od detstvi ze chci umrit.
V budoucnu budu muset zmenit praci a financne si pohorsim coz me asi znici. Kdyz vidim ostatni kolik vydelavaji je mi to lito. Pri predstave ze vydelam 12 -15 000 neumim si predstavit existenci. Nikdy jsem nepoznala lasku a nejsem moc pekna na to aby me nekdo chtel. Neciti zadnou nadeji v zivote a ta beznadej me nici. Ani nemohu mit deti. Prala bych si eutanazii. Neumim si ublizit potrebovala bych radu a pritom se nezmrzacit.

To už asi nerozdejchám.
Co si o sobě myslíš, ty výkvěte chytrosti?

Rodiná firma.potřebuješ dvě "n", strejdo!

Já teda nechci...No to není vůbec snadná situace. Musíš v ní být pořád, to nejde na to nemyslet, když jsi třetinu života v práci. :-(
Pronásledování jsem zažila, ale trochu jiné (stalking) a byl to taky hnus. To je člověk úplně v pasti. Řekla bych ti, abys to řešil, ale vím jak je to těžké. Nedonutíš druhé lidi hcovat se jinak, zvlášť když je to třeba šéf a na něm závisí tvé živobytí. To je na palici, fakt.
Nejhorší je, že se tomu nedá vlastně předejít a vyhnout dopředu.

Trochu jsme si neporozuměly...Ale jo, porozuměla jsem tomu...jen jsem to krapet zevšeobecnila. Já už jsem taková. Všechno zgruntu, když vrátit diskuzi, to je pro mě jako vrátit čas. A ten nejde. Prostě diskuze běží a nějak se vyvíjí, tak jako ten čas. Neovlivníme to.

Je mi líto, že se nedaří. :-(
Je to pech. Vypadá to jako začarovaný kruh. Hnusné stavy přivolávají hnusné situace a naopak...

> Napadlo mě, jak by bylo...Ále fuj...slisovaná zvířátka. :-(
No, nemyslím si, že bych umírala zrovna uměleckou smrtí (a to i přestože jsem byla většinu života umělec povoláním). :-)
Ona sebevražda taky moc estetická, poetická ani umělecká nebude. Ale pořád mi přijde nějak lepší než umírat když nechci a nemám pocit, že mám "hotovo".
Já už "hotovo" vlastně mám, todle, co žiju, je nadstandard. Návdavek po tom, co jsem se nedokázala zabít.

Jill,
časy se mění a nic...> Napadlo mě, jak by bylo hloupé umřít za těchto okolností. kdyby nás tam postřílel skutečnou pistolí.

Smrt obycejne prichazi hloupe. Neni to zadny umelec, estet ci intelektual. Jako cyklista a motocyklista to vidim na silnicich - spousta ptaku, kraliku, jezku, jezevcu i kocek je tam mnohonasobne slisovana (a i nadale lisovana) koly aut.

Jill,
časy se mění a nic...Trochu jsme si neporozuměly v těch změnách.
Já myslela jen diskusní.
Ostatnímu rozumím.
Moc ti přeju že se ti daří lépe.
Když se daří,vše je jiné, i myšlenky.
Mně bohužel, přáno není, nové zážitky ke mně přicházejí už jen v podobě dalších ranek či ran.
Tak dobrou noc, má milá.

Děkuji. Pocta pro mne. :-)...Jill,
časy se mění a nic nebude jako předtím. Nemyslím, že by to bylo špatně. Prostě změna je jediná jistota, no. Je dobré si na to zvyknout, protože to stejně nezměníme.
:-D
Já bych za sebe moc nechtěla, aby se cokoliv z mého života vrátilo, jsem ráda, že jsou některé věci za mnou, a nehodlám se k nim vracet.
Mně se teď daří dobře, už nechci umřít, dokonce by se mi to teď fakt nehodilo. Ale až to přijde, tak nic nenadělám. jakýsi fatalismus ve mně asi zůstane navždy.

Včear jsem jela v autobuse, spěchala na jakousi pracovní akci, a měla jsem zpoždění, byla jsem zmoklá a znechucená z toho cestování po městě...v tom nastoupil cikán s pistolkou v ruce. Dospělý, asi padesátiletý chlap s ženskou (i když bylo vidět, že jsou oba jaksi mentálně slabší), možná o to hůř, že v ruce takového člověka taková zbraň.
Hrklo ve mně.¨
Pud sebezáchovy funguje. Než jsem zjistila, že je to dětská plastová pistolka snad na kuličky či co. Napadlo mě, jak by bylo hloupé umřít za těchto okolností. kdyby nás tam postřílel skutečnou pistolí.