Chci umřít a nedaří se mi to

Vím, že to možná bude znít divně, ale k radosti ze života se dá přimět. Čtu si ve Starém zákoně a tam měli Židé přikázáno se radovat a to několikrát za rok, při svátku chyší, letnic a bylo to vždy nejméně 7 dní, takže dost těch racionalizací a točení se v bludném kruhu :)

?"A budeš se radovat před Hospodidem, svým Bohem, ty a tvůj syn a tvá dcera a tvůj otrok a tvá otrokyně a Levita, který je uvnitř tvých bran, a cizí usedlík a chlapec bez otce a vdova, kteří jsou ve tvém středu, na místě, které vyvolí Hospodin, tvůj Bůh, aby tam dal přebývat svému jménu."

tejto osobe treba konkretne poradit.Po prve,navsteva nie psychologa,ale rovno psychiatra.Nasledne bude najpravdepodobnejsia nasledovat dlhocizna liecba antidepresivami,trva to minimalne pol roka a niekedy aj dozivotne.Sucasne s antuidepresibvami zmena zivota,v prvom rade vyriesenie zakladneho problemu(ten jej pomoze vypatrat psychiater) a potom totalna zmena zivota,cize dosledny zivot krestana.Ziadna ina alternativa neexistuje

N., příčiny jsou v...Ty se prostě na Doktorce snažíš radit v ohledně toho, čemu se říká pozitivní myšlení. Tak to vidím já. Již několikrát jsme si tu připomínali film Kurz negativního myšlení. Podívej se na něj, prosím.

Nás obviňuješ z agrese a sama agresivně komunikuješ ve chvíli, kdy se některá z nás ozve trochu jinak, než by dle tebe asi měla. Pokud jsme trosky, neznamená to že jsme i manipulovatelné blbky

Mnohé z nás jsou jistě nejen starší než ty. Všechny z nás měly na rozdíl od tebe smůlu, že se dostaly do nějaké situace, o jejímž řešení ty tak ráda teoretizuješ.

A k tomu přístupu té...Pampeliško, popsalas přesně svůj problém, ale připomínat ho nebudu. Přeji ti, abys jej někdy objevila a přijala

Hlavně se nesnažte radit. A...N., příčiny jsou v životě proto, aby se je člověk snažil pochopit a ne proto, aby jimi žil. Tím zůstává stále v minulosti ..

Slova budu používat taková, jak jsem zvyklá .. jsem dospělý člověk zodpovědný za své činy. Opět projev agresivity - neměly byste se, děvčata, nad tím zamyslet? Co když u vás převažuje potlačená agresivita?

Nikdo nemá právo říkat...Jill, závislost na žalostném stavu přináší určité výhody : můžeš jím ospravedlnit různé věci (proč ti něco nejde, proč nemáš náladu něco dělat, s někým mluvit, něco zařídit), najdeš si skupinu podobných lidí, se kterými nacházíš téma k rozhovoru, můžeš vzbuzovat lítost, čímž se chráníš před nějakými požadavky okolí ("nebudeme ji přece zatěžovat, když má takové problémy"), můžeš vzbuzovat pozornost a zájem (ujišťování blízkých osob o tom, že se na ně můžeš spolehnout, že ti budou pomáhat atd.). Ptala jsem se tě, co ti to přináší a ze tvé reakce cítím agresi .. je to snad proto, že jsem si dovolila pojmenovat něco jinak, než jsi zvyklá? Jak již psal Ernest - proč by sem nemohl napsat svůj názor i někdo jiný? Vždyť život je o různosti názorů

Hlavně se nesnažte radit. A...soudit a odsuzova+ je strasne jednoduchy.
nebudu se nikomu zpovidat z doho proc pisu tady a co pisu.
je to jediny projev slov v kazdem tom nesmyslnem dni a nikomu se za to nehodlam omlouvat.
je mi jedno jaky mi da kdo nalepky.
proste myslet kazdy den jen na to at to skonci a neustale se o to pokouset vyzdimava a zatemnuje neuveritelne mozek.
potreba ventilu se proste stupnuje az tomu nejde uniknout.
a zbavim se toho jen tehdy az se ten konec konecne povede .
kdo tim neprosel to asi nepochopi,ale je mi to uz jedno.
i to,ze jen mlatim praznou slamu.

Hlavně se nesnažte radit. A k "závislosti na stavu" važ slova. Ony příčiny stavů mohou být i takové, že bys je za závažné možná považovala i ty. Na to pozor a zamysli se, zda někdy ve snaze pomáhat a radit spíš neubližuješ

rozumím ..
Jak jsi tady...A k tomu přístupu té mámy:
Máma dítě zná a měla by vědět co nejlépe ho stimuluje a podpoří.
Diskuze mezi cizími lidmi toto zjevně postrádá, proto dochází k takovým nedorozuměním, jako nyní.

Něco ti povím. V zásadě s tebou souhlasím, že dokud ze sraček člověk nevyleze, poskytují mu jakousi "ochranu". Bez toho by nepřežil vůbec. Má to svůj smysl. I nemocná komunita je lepší, než být se svou bolestí zcela sám. A že se z toho dá dostat, toho důkazem mohu být i já. jsem na půl cesty z toho venku. Nikdy už nebudu stejná jako dřív, ale to s sebou poznání nese. Mohu do toho kdykoliv spadnout, ale to vlastně každý.

rozumím ..
Jak jsi tady...pro OK
Ta reakce zdejších byla taková obranná hlavně proto, že to vnímají jako obvinění, napadení, prostě způsob, jakým to bylo napsáno vyzněl spíše ve stylu "přestaňte naříkat, sralbotky" (přeháním)
než o prosté sdělení svého pohledu na věc. Možná je člověk, co je v nepohodě prostě citlivější, a tím, že toto slýchá často, a s jasným úmyslem degradovat, od mnohých osob, i těch nejbližších...je náchylnější i k vnímání těchto slov jako napadání, a znevážení.

každý člověk je jiný a...Nikdo nemá právo říkat druhému, jak dlouho má jeho smutek a jeho nerozhodnost trvat! Ani nelze říci-změň uvažování! Jak to má člověk udělat, když by rád a ono to nejde?
A co myslíš tím vybudováním závislosti na svém stavu? Jak může kdo být závislý na svém žalostném stavu? To není relevantní slovo-závislost na žalu.
Asi nic nechápu, že?
Ale já myslím, že jen jsme každý někde jinde.

A ještě jinak.
Mám ráda...rozumím ..
Jak jsi tady psala, že každý člověk se se svým stavem vypořádává jinak dlouho a jiným způsobem, potom nerozumím tomu, že se rozčilujete, když tu někdo napíše názor jiný, podle vás (tady déle diskutujících) málo empatický. To je ale taky jen jeho (i když jiný) pohled a ten tedy není akceptovatelný? Co když je to člověk, který se taky dlouhá léta pohyboval v nějakém špatném psychickém stavu, hledal východiska, našel je v radikální změně a teď se chce podělit s vámi? Ty to vždy vysvětlíš, jakože člověk v určitém psychickém rozpoložení odmítne delfína nebo co se dětem řekne v dětství .. ano, v podstatě to tak je, ale proč z toho nevycházet? Mám na mysli - vzít to jako výzvu - bojíš se něčeho? Tak si na to sáhni. Když jsme u toho dětství .. jak se dítě dozví, že kamna pálí? Když mu o tom budeš vyprávět a rozebírat všechna rizika, tak to asi nebude mít takový efekt jako osobní zkušenost (nejlépe asistovaná).

Určitě nemám v úmyslu cokoliv zlehčovat

A ještě jinak.
Mám ráda příměry, přirovnání.
Zkuste si představit, jaké to bylo, když jste byli malé děti. Něco vás trápilo, plakali jste, ale přišli dospělí (máma, táta) a řekli:
"To nic není, nebreč."
Co tím říkají tomu dítěti?
Že jejich pocity nejsou důležité, ba ani nejsou pravdivé a ony (děti) by neměly cítit smutek a nesmějí plakat.
Čili že se chovají nějak jinak, než se po nich požaduje. Že musejí zapomenout na to, co cítí, a jak by přirozeně reagovaly (pláč), ale musí se chovat podle nějakých pravidel.

Podle mého vidění jsou pravidla co se týče prožívání nastavena příliš úzce a je to jedním z velmi silných faktorů spouštějící neurózy, poruchy nálady, poruchy osobnosti.

Tak mě napadá-když chce někdo fňukat, ať fňuká.
Můžete napsat, že se vám to nelíbí, to jistě ano. Jen jsem chtěla poskytnout ten pohled z druhé strany.

Je to trochu srozumitelné?

každý člověk je jiný a...Jestli k tomu něco můžu říct...chtěla bych napsat alespoň za sebe, že se sem nechodím utvrzovat v nemohoucnosti. Jen chápu, že člověk, který tím zrovna prochází a není připraven na změnu, se nezmění žádným nakopnutím nebo zesměšněním jeho stavu.
Není zdravé v tom setrvávat, ale doba, kdy se člověk rozhodne opustit stav beznaděje, je velmi individuální, měli bychom ji respektovat, i když z pohledu přihlížejícího jakoby k ničemu nedochází.
Možna se posunou, možná za dlouho, možná nikdy. Není na nás, abychom to posuzovali.

Já sama mohu říct, že jsem se musela máchat v beznaději a bahně hezky dlouho, a byla to léta. Ne měsíce.

Mně všechno trvá neskutečně dlouho. Já i pomaleji chápu. Vím to o sobě, a nakonec i přijetí této mé vlastnosti mi pomohlo k lepší sebeakceptaci a postupném snižování nenávisti k sobě samé.

Ono to málokdy přijde najednou. Ono to celkově přijít nemusí vůbec.
Tak to prostě je.

Ber to tak, že každý ve své situaci dělá vždy to nejlepší, co může. jestli se to shoduje s názorem jiných, to je jiná věc, ale ne tak důležitá.

Dobré ráno všem v životě...každý člověk je jiný a někomu může pomoci i takové rázné doporučení, jako napsal Ernest. Souhlasím s ním, že dloubat se pořád dokola roky ve svém neutěšeném stavu, aniž by byl zaznamenán nějaký posun (protože stejně tam ta myšlenka na sebevraždu stále je) nic nepřináší a chtělo by to úplně změnit uvažování. Připadá mi, že lidé si vybudovávají závislost na svém stavu. Nepíšu o lidech, kteří se sem přišli svěřit o tom, co momentálně už nezvládají, nebo že se dostali na hranu, kdy už nemohou dál .. píšu o lidech, kteří se už dlouho tady ujišťují, že je to špatné a lepší to nebude. Tak mi Jill řekni, kam to vede? Co vám to přináší dobrého?

Vy tu tedy jste partička,...Dobré ráno všem v životě trpícím.
Jako v téměř všech diskusích se tady též objevují lidé, kteří,( jak o tom píšou taktně Troska či Pampeliška), neví, o co tu jde, nebo to nechtějí vědět a pak jsou jejich příspěvky účelově laděné a obojí je zlé pro ty, kteří sem přicházejí a píší o svých bolestech ze života. Měli byste se nejdříve
hluboce zamyslet nad tématem a teprve poté psát.

Pro Jill, ano čekal jsem,...pro KM
Víš, jsou stavy, kdy si člověk nedokáže představit vůbec nic, natož něco krásného. Jsou chvíle, kdy tě bolest zavalí natolik, že nejsi schopen vpustit do mysli něco jiného.
Jistě jsi někdy v životě zažil nějakou silnou akutní bolest. třeba když si přibouchneš do dveří ruku. Zkus si v té chvíli představit, jak vedle tebe stojí někdo, kdo ti vykládá o krásách života, a diví se, že je nevidíš, když celou Tvou bytost zaplavuje bolest a koukáš na svůj rozdrcený prst a kaluž krve pod sebou...
Co by tě v tu chvíli napadlo říct tomu člověku, co to myslí dobře, ale zjevně je slepý k tvé bolesti?
Myslím, že převážná většina lidí by ho prostě poslala do háje. Chápeš?

Takže jak si představit plavbu s delfínem, když po něčem takovém netoužíš ani trochu, chceš jen klid, klid, věčný klid a úlevu od bolesti. K čertu s delfínem, by mě napadlo. A to nemám nic proti zvířatům.

pro km
proste v zadnem pripade neznis empaticky a jako nekdo kdo si necim podobnym taky prosel

oprava - zcela logicky nebude opetovano tam melo byt,ne bude opetovano

Nezlobte se, ale nebudu si...nikdo Ti nic nezakazuje.
jen tady proste zbytecne mrhas energii a tve rozplyvani nad krasou zivota tady proste zcela logicky bude sotva opetovano.
jak pise Jill - protirecis si.
a na moralizovani ti kaslu,mysli si co chces.