Chci umřít a nedaří se mi to

Jíťo, přečetla jsem si...Minuly jsem se Nikol. I tobě dík, jsi hodná. Třeba to dopadne jinak než si myslím. To mně jen černé myšlenky zaplavily hlavu.

Prosím, není tu někdo kdo...Jíťo, přečetla jsem si nyní všechny příspěvky Deborah abych věděla o co jde. Mám z toho lehkou depku sama, tak víc nenapíšu (třeba později, pokud bude o to stát). Je na tom dost blbě a podle mne má největší problém se sebepřijetím. To, že někomu pomohla na onen svět jí jen přitížilo.

Jiťo, já taky chtěla něco...Děkuji za Deborah, ale chápu, v jejím příběhu se dá těžko orientovat a tedy v jejich slovech, která se tady objevila, to též není lehké. Jen se bojím, strašně bojím, že ona by to mohla dokázat... To,
co je v titulu této diskuse.Ani psát se mi to slovo nechce, jak je mi těžko a hořko. Svět je nespravedlivý a smutný!

Jiťo, já taky chtěla něco napsat, jenže jsem nějak nevěděla co... A navíc by si řekla, jo holka, ty mi raď, když sama nevíš kudy kam. Ale souhlasím s Evou 2. Pokud to byla jeho volba, chtěl to prostě udělat. Kdyby čekal na to, že ho někdo přemluví, tak by tolik odvahy neměl.

Debbie, to jsem ti moc nepomohla,nebylo
to příliš inteligentní, já vím. Omlouvám se ti, byla jsem ve spěchu a děsu a nevěděla jsem , co s tím. Kromě Evy2 si nikdo nepovšiml. Díky, Evo.
Tato diskuse není příliš navštěvovaná, tak vlastně není divu.Promiň mi to, prosím, možná jsi, pokud jsi to shlédla,
nebyla ráda za má slova, nebylo ti po chuti. Odpusť mi to prosím, bojím se o tebe. Jita

je tu cenzúra !

Já se určitě nezlobím :-D No já si to říkám spíš takhle, teď chci ještě žít (je tu mamka, tak i "musím"), ale popravdě tak nějak se bojím, že jednou řeknu - už je to 10 let, co umřel. Nevím proč - vím, že za 10 let mé pocity budou rozdílné, než jsou teď po 3 měsících. Nějak si spíš neumím představit ten život později.

Jo, to Nikol, máte pravdu,...Aalok., jsem ráda, že to bereš a nezlobíš se na mě. Pokud Ti mohu poradit, přeformuluj myšlenku na smrt třeba takto: "Chce se mi v SOUČASNÉ době umřít, protože mi zemřel bratr, ALE chci se z toho dostat, vypořádat se s bolestí a zase se radovat ze života a být v životě spokojená".

Jo, to Nikol, máte pravdu, ve všem, co jste napsala k mé osobě, souhlasím.

Já teda tuhle diskuzi četla ne úplně dopodrobna, ale chápu dobře, že Deborah trápí to, že má výčitky z toho, že někdo si vzal život a ona to věděla a nezabránila tomu?
Deb, ten člověk tomu zabránit nechtěl, pro něj to bylo vysvobození, protože kdyby chtěl, abys tomu zabránila, tak by to neudělal, neměl by na to dostatek síly.

Prosím, není tu někdo kdo by mohl jakkoli pomoci Deborah i přes její silnou nevoli? Nemáte někdo pro ni pádné a jasné slovo, které by ji alespoň trochu zasáhlo a pomohlo. Je velmi komplikovaná,velmi inteligentní a tak to není jednoduché, ale moc se o ni bojím.
Někdo lepší nežli jsem já, která navíc (jak ubohé) jsem zrovna v práci a nemám čas psát ani se soustředit?
Moudrý psycholog, moudrý člověk, dobrý člověk s nějakou originální myšlenkou, klišé ona nikdy neakceptuje. Je někde někdo?
Děkuji, už na mne čekají, musím jít.
Prosím. Jita.

Nikolo,
v téhle chvíli...Lucrezie, Aalok. není chronicky nemocná jako Ty nebo většina zde. Ona ví, čím je to způsobené a před úmrtím bratra fungovala normálně a těšila se na budoucnost. Že si to musí odtruchlit je jasné, ale pokud se bude stále soustředit na myšlenku, že bez bratra už nechce žít, tak se to stane součástí jejího života - na co se soustředíš, to roste. Když si bude tohle neustále říkat, propadne tomu a čím to bude trvat déle, tím hůře se z toho bude dostávat, pokud jí to nepohltí zcela.

Deborah, já si vůbec...to je prave taky jedna z okolnosti,se kterou se ted neumim moc vyrovnat.

vedela jsem ze si ten dotycny hodla vzit zivot,byli jsme spolu v kontaktu do posledni chvile da se rict a nikoho jsem nezavolala.
mohla bych se omluvit treba tim,ze jsme nemeli zadne spolecne zname,neznala jsem jeho pribuzne ani blizke protoze jsme se poznali tady,ale myslim,ze kdybych se moc snazila,vedela jsem kde pracuje a mohla jsem to timhle prostrednictvim zachranit nebo se spis o to pokusit.
rikam si,jestli muze byt omluvou fakt,ze jsem proste respektovala jeho rozhodnuti a kdyz jsem mela na vyber v hlave se mi odehravalo,ze bych zradila to,proc jsme se vlastne seznamili a stali se blizkymi,zradila bych jeho prani nikde nic nerikat a o zadne zachrany se nepokouset.
vedela jsem ze to nejsou uz nejsou zadne signaly,ze je to skutecnost,ale nevim do jake miry pochopitelna ze jsem neudelala nic,ikdyz jsem mela nekolik sanci neco zmenit.
na vycitky svedomi uz je ale pozde a vim,ze on sam by o ne ani nestal.
( jednou tady v diskuzu napsal :

,, Proto nechápu lidi,kteří se snaží někomu takové rozhodnutí rozmlouvat.Oni za něj totiž nikdy neponesou zodpovědnost,dělají to jen kvůli tomu,že si sami před sebou i ostatními chtějí připadat jako "ti lepší". ,, )
asi bych to podepsala, o to je mi vetsi zahadou,proc to nedokazu prijmout ze se tak stalo s klidem a vyrovnanosti.

jediny co si z toho muzu snad uz odnest je to,ze moje plany a prostredky jak tenhle pitomy zivot ukoncit jsou uplne stejne a melo by to tedy vyjit.
mela bych byt vlastne rada ze to tak dopadlo jak jsme si vlastne prali ze?
tak proc tak uplne nejsem ?
zni to vsechno asi hnusne zvracene a morbidne,ale tak to proste bylo a je.

Promiňte,nechtěla jsem vás jakkoli urazit,nebo se do vás nějak navážet. Nepročetla jsem si vás a jen jsem reagovala na poslední příspěvky,které se mi zdály být o tom,že si jen stěžujete a nic pro to neděláte. Ještě jednou se omlouvám a přeji vám aby aspoň toto povídání vám trochu pomohlo.
Něco vám ale řeknu. Já bojovala s fobií a to sociální fobií a brala jsem tu dobu cipralex, Taky jsem si psala s holkama na diskuzi cipralexu a můžu vám říci,že mi ta diskuze spíše ublížila než pomohle. Sice jsem zjistila,že v tom nejsem sama,ale to co popisivali někteří za jejich problémy se postupně začalo projevovat i u mě. Takže jsem pochytala to,co já sice neprožívala,ale po přečtení jiných jsem je začala vyhledávat a čekala jsem kdy se začnou projevovat i u mě.
Je dobré si o tom s někým pokecat,ale pozor spousta věcí z toho člověk pochytá. Mějte se hezky a ještě jednou,,,nezlobte se na mě.pa

Tak proč to sem píšete a...Evo,
představ se, že se léčíme, chodíme za odborníky, bereme léky, a přesto nám to nepomáhá. Ne zcela.
Touha po smrti se vrací.

Evo, nikdo tě ale nenutí to číst tady. Tady se sešli lidé, kteří jsou z nějakého důvodu na stejné vlně. A pro nás, co nic takového nezažíváme je nepochopitelné, co zažívají oni. Ale nikdo tě nenutí to tady číst. Chápu, pro tebe a vlastněi pro mě je to depresivní a neumím ty lidičky, kteří si procházejí bolestí pochopit. Ať je to Lucrezie,AAlokina, Deborah a spousta jiných.A nikdo od tebe nežádá žádnou radu. Oni si prostě tady našli sobě "rovné" a vypisují se ze svých bolestí. Třeba jim to aspoň trochu pomáhá.

Tak proč to sem píšete a co vlastně od nás chcete,když ne povzbuzení? Co si jako myslíte? Běžte se léčit k psychiatrovi.Nic jiného vám asi neporadíme.Jste duševně nemocné a to chce odborníka.

chudinko malá, chtela bys umrít a nedarí se ti to, tak proč tomu nepomužeš

Uvědom si, že pro Tvoji...Nikolo,
v téhle chvíli logika nemá šanci. Tady jse o pocity, o hluboká žal. A ten si musí prožít. Tady žádné "uvědom si" nefunguje.
Nevymlouvej AAlok. její pocity, jsou její a autentické, jen ona ví, jak se cítí a jak to bolí.

Logické argumenty v této fázi spíše udusají a způsobí pocity viny.

Přečti si něco o fázích truchlení. Je brzo na racionalizaci.

Pokud je to opravdu patologické, to se pozná až později, teď ještě ne.
Nechala bych AAlokinu prožít svůj smutek. Snad ji to nepožere docela. Ale ať tak či tak, vymluvit jí to nemůžem, to nejde. Jen to situaci zhorší, věř mi.

Mně taky říkali, že bych se neměla cítit jak se cítím, a byla to jen kladívka, co mě zadusávala do země hlouběji a hlouběji...:(

To se těžko popisuje. S...Uvědom si, že pro Tvoji budoucnost je důležitější partner! Samozřejmě, že ztráta sourozence je obrovská bolest. Ale chtít umřít kvůli němu a vzdát se svého života, když máš báječného přítele, je patologické.
Tohle by Tvůj bratr určitě nechtěl.