V jakou nejnevhodnější chvíli jste potřebovali na záchod?

Mě jednou chytil cestou z nákupu hrozný průjem,všude okolo baráky a lidi.Byla to hrůza,styděla jsem se zalézt někam za keřík a nakonec jsem to prostě nevydržela a domů přišla připo......

Prepadlo ma to v lietadle, počas 4 hodinového letu, určite z nervozity a strachu. Trpím fóbiou z letania, takže pre mňa je maximálne sebazaprenie ten let prečkať pevne pripútaná na sedadle, nieto ešte aby som vstala. Trpela som ako Tycho de Brahe a potom ešte nekonečné vybavovanie v príletovej hale...

Mně se jednou chtělo ukrutně ve městě a záchody nikde a samozřejmě všede kolem lidi. Zašla jsem do jednoho dvora a tam to naposlední chvíli pustila. V tom šla okolo skupina školních dětí a učitelkou a.... No mě to bylo v tu chvíli úplně jedno ikdyby tam šel třeba prezident. To mi bylo tehdy 19 roků a až doma jsem si uvědomila ten trapas a tu velkou louži podemnou a pobavené pohledy zúčastněných.

To znám moc dobře,jaká je to hrůza,když člověk musí a není kam....

já se taky jednou počůrala...To muselo byt sileny. Uplne te lituji. Me se tohle stalo na zakladce. V pate tride. Ucitelka me nechtela pustit a ja to proste nevydrzela...vsichni na me rvali, smali se mi...dotetka, kdyz potkam nejakeho byvaleho spoluzaka, tak se stydim.

Už před prohlídkou...Chytlo me to v metru. Mela jsem pred sebou asi jeste 10 stanic do vystoupeni, tak jsem musela vystoupit o nejakou tu zastavku drive a jit do podchodu. Strasne jsem se stydela a bala, ze me nekdo uvidi...ale fakt to neslo vydrzet.

Byli jsme s přítelkyní v Alpách a zůstali jsme přes 4 hodiny trčet v kabinkoné lanovce...Asi po hodině se přítelkyni začalo,asi po vínečku, které si předtím dala,chtít čůrat. Utěšoval jsem jí,že se to určitě za chvíli rozjede,jenže to se nestalo. S přibývající zimou a nervozitou se její potřeba rychle zhoršovala...Bylo mi jí líto, ale nevěděl jsem, jak bych jí pomohl,protože s náma v kabince byli ještě 4 lidi...Po 3 hodinách už jí tekly slzy a šeptala mi, že už to nevydrží a počůrá se. To se nakonec taky stalo,tedy spíš se jen trochu připočůrala,takže se mám to povedlo zamaskovat batohem a mezinárodní ostuda se nekonala.

Rozhodla jsem se napsat sem...Mám dvě podobné zkušenosti, přijdou mi jako taková psychická zrada nebo jak bych to nazvala. Vydržela jsem všechny útrapy meziměstského i MHD cestování, ale jestli jsem se už viděla doma na WC a přestala se soustředit nebo co, prostě jsem to jednou nevydržela u dveří výtahu, než přijel, podruhé před bytem.

s autobusem mám taky špatnou zkušenost,proto raději jezdím vlakem,ale tamní WC jsem použila jen jednou,když už to bylo opravdu kritické.

já se taky jednou počůrala v autobusu...Uvízli jsme v hrozné koloně,dvě hodiny jsem trpěla a kroutila se,břicho jsem měla úplně tvrdé a děsně to bolelo.I přes tu bolest jsem si říkala, že to prostě pustit nesmím,ale pak mi svěrač povolil a já začala čůrat,nejhorší bylo, že jsem to už nedokázala zastavit a všechno to skončilo v sedačce a na zemi.Za pár minut se autobus rozjel a louže pod sedadlem se začala rozlévat po autobusu...Kdo to nezažil, nedokáže si představit,tu hrůzu,co jsem v té chvíli prožívala...Všichni ostatní to vydrželi a já se ve 30 letech počůrala.Byla jsem červená až za ušima a zbytek cesty jsem probrečela.Jsem tím poznamenaná na celý život.Už je to skoro 10 let a dodnes se mi o tom zdá,už nikdy jsem raději nejela na žádný zájezd autobusem...

Rozhodla jsem se napsat sem svůj příběh,který je starý asi 5 let, ale dodnes jsem se s ním nikomu nesvěřila.
Tenkrát jsem byla s přítelem na návštěvě u jeho kamaráda,povídali jsme a popíjeli, když jsme odcházeli, už se mi dost chtělo na malou,ale styděla jsem zeptat kde mají toaletu, tak jsem si řekla, že si odskočím na autobusovém nádraží,odkud jsme se vraceli domů.Když jsme dorazili na nádraží,hned jsem se hrnula k záchodům, ale přítel mě začal přesvědčovat, že to vydržím a ať raději jdeme do fronty k autobusu...Věděla jsem, že nás čeká ještě 40 minut jízdy,ale protože nerada navštěvuji veřejné WC,rozhodla jsem se,že to vydržím domů. Když se autobus rozjel, začala jsem svého rozhodnutí litovat,moje potřeba se rychle zhoršovala a já zoufale počítala kilometry, které nám zbývaly do cíle. Když už nám zbývalo asi 5 minut cesty,stalo se něco hrozného, když jsme se míjeli na úzké silnici s protijedoucím náklaďákem pod naším autobusem se utrhla krajnice a my skončili v příkopu. Nikomu se nic nestalo,protože jsme jeli skoro krokem, ale autobus v příkopu uvíznul a co bylo nejhorší, nemohl otevřít ani jedny dveře!!! Náklaďák se o náš osud nezajímal a mě čekala nejhorší hodina v mém životě....Řidič se snažil vysílačkou sehnat,někoho,kdo by nás vytáhl a já trpěla. Po půl hodině,už jsem se kroutila v hrozných bolestech, tekly mi slzy a cítila jsem, jak mi povoluje svěrač a vlhnou kalhotky.To už jsem věděla že to neudržím, držela jsem přítele za ruku a učůrávala jako mimino.V naprostém zoufalství mě dokonce napadlo sednout si v autobuse na schůdky a tam se vyčůrat,samozřejmě mi to stud nedovolil,jenže představa, že za chvíli pročůrám sedačku,moje moč poteče na zem a někdo si toho všimne, byla ještě hroznější!!! Abych to neprotahovala, po hodině, nás z příkopu vytáhli a za pár minut jsme byli doma. Za cenu šíleného utrpení se mi podařilo většinu čůrání v sobě udržet, takže jsem sice vystupovala s pořádným flekem na zadku,ani sedadlo nezůstalo suché, ale na zem nic naštěstí neprosáklo.Na naší zastávce naštěstí nikdo nevystupoval a cestou domů jsme nikoho nepotkali, protože jsem cestou pořád učůrávala,takže jsem nakonec měla mokré kalhoty až pod kolena.
Stalo se vám někdy něco podobného,že jste musely čůrat a prostě nebylo kde?

Byl jsem pozvanej ke kamošovi na bečku,,chlastali jsme venku a na mě došlo chcaní,,,nebylo kde tak jsem vletěl k němu do baráku a nemoh jsem najít hajzl,,,,tak jsem začal chcát do vany a v tom tam přišla jeho žena,,najít mě kde jsem, takovej trapas jsem snad ještě nezažil

teda to jsou prispevky, co je na tom rict ze si potrebujes odskocit, nemusis vysvetlovat nikomu nic, proste se zvednes a odejdes na zachod, on se nikdo ptat nebude a kdyby nahodou tak odpovis ze jdes na zachod :D
co je na tom, nez takhle se trapit...

Jo,ta stydlivost...Já jsem se jednou počůrala při loučení s klukem před barákem.Celou cestu domů jsem se styděla to říct a držela to,ale když mě při loučení k sobě přimáčknul,tak už jsem to nevydržela.
Rychle jsem se vysmekla a utíkala domů, takže se to nikdy nedozvěděl...

Před rokem jsem byla na návštěvě u kamarádky,popíjeli jsme a mě se začalo chtít čůrat, bohužel, než jsem si stačila odskočit,přišel z práce kamarádky manžel se svým kamarádem a přisedli si k nám,to už se mi chtělo hrozně,ale bylo mi strašně trapné to říct před cizíma chlapama...Počítala jsem s tím, že si odskočím až budu odcházet.Po pár minutách jsem se zvedla, že už půjdu,jenže oni mě pořád zdržovali,ukazovali fotky z dovolené a já myslela, že se po.....Vrtěla jsem se na sedačce a snažila, aby to nebylo moc poznat.Polévalo mě horko a myslela jsem, že prasknu,takže jsem se začala loučit a hrnula ke dveřím.K mému zděšení mě nenásledovala jen kamarádka,ale i oba chlapy.Chtělo se mi čůrat,jako nikdy v životě, ale při představě, že přes umakartové dveře všichni uslyší ten vodopád, který bych v té chvíli nebyla schopná ztlumit,jsem o použití toalety nakonec nepožádala. Celá zkroucená jsem vběhla do výtahu,kde ani ruka v rozkroku nezabránila tomu, že jsem si cestou z 10.patra začala pomalu čůrat do kalhotek,hned jak jsem v přízemí vystoupila zvedla jsem sukni a přímo před výtahem to pustila na zem. Strašně se za to stydím,ale už to prostě teklo samo...Nedovedu si představit, co bych dělala, kdy v té chvíli někdo do domu přišel a viděl 30-ti letou ženskou, jak tam čůrá...

To já byl jednou z dvěma kamarádkama na loďce,jezdily jsme dlouho a když jsme se vracely,tak začalo pršet a mně se chtělo strašně čůrat.Byly jsme v plavkách a tak jsem ke konci začal pomalu učůrávat stalé víc a víc a jak jsem tak pozoroval,tak holky se taky nějak divně a mlčky kroutily. Později jsem se o tom bavil s jednou z nich a ona mi prozradila,že po cestě čůraly obě taky a hodně.Ale v dešti se vše skrylo.

A pak na vojně na řídicí věži na Slunečné na střelbách. Spali jsme na věži a dole lampasáci zamkli, tak jsem musel jít z okna! Takže z výšky asi 20ti metrů. Měl jsem strach, že to pak bude ve sněhu vidět, ale naštěstí to šlo na takovou stříšku u vchodu do věže, takže to ze země nebylo vidět...
Ale z té stříšky to crčelo rýnou pěkně dlouho :-D

Já asi ve 12ti letech v neděli odpoledne před brněnským hlavním nádražím na peroně tramvají!! Začalo to tak, že jsme byli v Jinačovicích u známých na návštěvě. Bylo horko, tak jsem tam hodně popíjel vodu se sirupem. No, a pak jsme jeli zpátky. Kdo to tam znáte, muselo se nejdřím busem ČSAD do Brna-Bystrce a pak tramvají na Hl. nádraží. Jenže při průjezdu po ulici Veveří cigáňata hodily šutr na přední sklo tramvaje a to se rozbilo. Čekalo se asi 40 minut na Veřejnou bezpečnost, až to vyšetří. To už se mi fakt chtělo hrozně, ale nasedli jsme do znovu do jiné tramvaje. Už asi 400 metrů před tím Hlavním nádražím jsem stál na schodech u dveří a držel si "ho"! Hned, jak tramvaj zastavila a otevřela dveře, jsem stihnul jen ho vytáhnout a asi 3 minuty chcát na zastávkový stojan. V té době tam bylo kolem asi 50 lidí a všichni se dívali, pokud jsem to stíhal registrovat :) Zážitek z toho musela mít i dcera těch známých (tehdy asi 11letá), která jela s námi a koukala se pak na můj výkon...