poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Ahoj Anno,

můžu se zeptat jestli chodíš k psychologovi? Protože to, co ty popisuješ, mě upřímně řečeno dost děsí... Mě kolikrát taky napadá, že pokud nebudu hubená, nemá cenu žít, ale to jen pokud mám hodně velkou depku z momentálního přežrání a následnýho zvracení (jeden čas sem celý dny, kdy byly rodiče pryč neděla nic jinýho než prostě celej den prozvracela). Ale nikdy to nedošlo tak daleko, že bych se přestala stýkat s kamarádama... Navíc mě vždycky něco donutilo vylízt ze svý nory - minimálně sem musela do školy nebo tak. Kolik ti je let a co děláš?

Můj víkend byl stejnej jako vždycky - to znamená špatnej:(. V sobotu jsem se ještě držela, ale dneska už to nešlo - nakoupila sem si spoustu jídla, k tomu Elle a při prohlížení nový módy na vychrtlejch modelkách sem se přejedla. Ach jo! Ale od pondělí se chci držet - takhle to fakt nejde dál.

Zkouškový mě, Markétko, taky děsí. Kvůli B sem ztratila rok - teď opakuju ročník, k tomu na půl úvazku pracuju a fakt se nechci nechat vyhodit. Většina mejch kamarádek při stresu ze zkoušek spíš nejedi, já sem přesnej opak - cpu se a pak je mi vlastně všechno jedno, takže ani žádnej stres nepociťuju... Sama u sebe vim, že jídlem zahánim citovou prázdnotu svýho života - žádnej chlap na obzoru, tak trávim volnej čas takhle. :(((

ahojky ..koukam že tady touhle pekelnou nemocí netrpim sama. je to šílený, jak bludnej kruh,co??? :(((

Anno, mozna trpis depresema jako ja a anorexie je pak takovy reseni jako zacit pit alkohol nebo brat drogy.

Ahoj, posledni dobou nedelam nic jinyho, nez koukam na net a hledam vychrtly modelky...vsechny jsou tak krasny...

Ja jsem vylecena anorekticka...teda, spis "vylecena", hahaha...Jim uz nekolik let normalne (videno normalnima ocima)a jsem normalni. Ale presne od te doby jsem prestala mluvit se vsema kamaradama, s nikym se nestykam, cely dny placu nebo si rezu ruce a premyslim, jak se zase k anorexii vratit. Vsude jsem cetla, ze anorekticky doma po vyleceni zase casto zhubnou, ale mne se to nepovedlo. Kdyz jsem mela anorexii, rodice me nutili "neco se sebou delat" - to jsem je jeste musela poslouchat. Ted uz jsem ctyri roky tlusta jako kazda zenska a nenavidim je za to, ze si neprali moje stesti. Cele noci si rozrezavam ruce jako trest za jedeni, ale nepomaha to. Nemam proc zit, takhle tlusta...chtela jsem jit na liposukci ale rekli mi, ze mam hodne svaly, ty se nedaji odstranit, takze leda nejaka plastika, ale na tu zase nemam penize. Ach jo. Koukam se na plakat Kobzanovy a musim se jit potrestat za veceri. Uz nedokazu nejist, uz nikdy nemuzu byt stastna. Dofam, ze me co nejdriv zabije nejaky auto nebo vlak.

Achjo, tak jsem se zase prejedla. Jsem nemozna. Moc se bojim, ze me vyhodej ze skoly. Nejsem ted schopna se ucit. Rada bych, ale nemam na to psychicky. Nevim, co se to se mnou deje, ale pripadam si jak blazen. Copak neexistuje nejaky reseni?

Ahoj holky! Ja se dneska zatim drzim :) I kdyz jsem se zatim neucila.. Vim, ze idealni je porad neco delat, ale kdyz me ceka ve stredu zkouska, nezbyva mne, nez se ucit a to je asi nejvic rizikova cinnost. Vcera jsem projedla celej vecer a zaclo to prave tim, ze jsem se ucila. Uz ted se bojim, ze jakmile se budu mit na neco soustredit, zacnu se citit blbe a skoncim v lednici. Mas pravdu, Hani, ze je to velky tlak na nervy a vydrzet se to sice da, ale ne dlouho. Ja jsem se objednala k psychiatricce, ktera se specializuje na ppp, protoze sama nechapu, z ceho tyhle stavy vznikaji. Mam jednu radu. Kazdy den, kdy jsem "cista" se odmenim nejakou malickosti. Nemusi to byt nutne jidlo, to by asi ani moc nepomohlo, ale treba si koupim nejakou kosmetiku nebo dzus, proste neco, co bych si normalne nekoupila. Mne to docela pomaha. Je to takova kompenzace tech vecnych vycitek, ve kterych se porad placam.

Ahojte holky. Já mám chut se přejídat neustále:(. je to dost velký tlak na nervy tomu pořád odolávat. Tak nevím, co mám dělat, abych to nutkání zahnala.
Holky, není to večerní přejídání třeba tím, že přes den málo jíte (neviděno vašima očima) a pak večer se cítíte hladové. Tělo se oklamat moc nedá.

Ahojky Markétko, koukám, že jsme na to trošku podobně, akorát já to mám právě naopak, nejvíce a nejlépe se mi přejídá v týdnu, kdy jsem v práci...uklidňuju se tím docela hodně, ale po práci nebo víkendy se mnou pořád někdo, tak se mi to málokdy povede. Zkus se něčím o těch víkendech zabavit, třeba si naplánuj výlet někam, nebo prostě cokoli, ať nemáš moc času se zabývat jídlem...ale vím, že se to lehce píše...já sama jsem z toho nešťastná :-( ale musím se pochlubit, že jsem čtvrtý den čistá :-) ale zítra je práce a nevím, nevím, už se toho hrozím :-( Držím palečky!

Ahoj jono! Ja nevim, kdyz clovek nezna duvod, tezko se muze ubranit. Mne pomaha, ze sem muzu napsat to, jak mi je. Pomohlo mi i to, ze jsem napsla vcera, kdyz mi bylo blbe. Nerikam, ze vsedni dny jsou idealni, ale urcite se daji zvladnout lip nez vikendy. Potrebovala bych nejak vyresit prave je. Zatimco od pondelka do patku mivam chut prejist se jen obcas, o vikendu skoro porad. Takze sice nejakou dobu odolavam, ale malokdy to vydrzim. Kdyby nekdo prisel na to, jak se ucit a neprejist, zaslouzil by Nobelovu cenu:)

Dneska taky to samé. Přes den jsem se držela a večer přišla návštěva,já jsem nachystala dobrotky a nevydržela jsem. Taky jsem neměla důvod. Tak co s tím uděláme,Markétko?

Tak muj vikend vypada presne, jak jsem cekala. Sice jsem se pres den drzela, ale ted navecer jsem to nevydrzela a prejedla se. Je mi z toho smutno. Hlavne neznam duvod, takze se tomu ani nemuzu vyhnout pro priste... Tolik bych si prala, aby to uz jednou provzdy skoncilo... Jak je vam?

Máš pravdu, Markétko. Ve všem s tebou souhlasím. Je to opravdu těžké, ale určitě si potřebujeme zvýšit sebevědomí a začít si věřit.Ale jak na to? Poradí nám někdo?

ahojda jono! ja to chapu, na tom jsme asi vsechny podobne...vycitky se tvari, ze nam pomahaji tim, ze nas kontroluji, ale ve skutecnosti nas akorat stresuji. Vsimla jsem si, ze veci, ktere udelam bez velkeho premysleni, spontanne, jsou vetsinou vic dobre nez ty, o kterych hodne premyslim. Tak je to i s jidlem. Kdyz o nem moc nepremyslim, je mi dobre, ale cim dyl mi to vrta v hlave, tim vic mi to nici. A je urcite dobry najit si neco, co prejidani nahradi, ale treba mne na prejedeni staci 15 minut a tech si clovek najde vzdycky. Rekla bych, ze se vsechny moc podcenujem a malo si uvedomujem svoje prednosti. Takze mame jenom vycitky, ale skoro nikdy se za nic nepochvalime. I za ppp mame vycitky, ale tim se z ni nedostaneme.

Taky si to vždycky vyčítám.A čím více na to myslím,tak mám větší chuť se přejíst.
Asi nejlepší bude, když si člověk najde nějakou činnost a zábavu.Tak možná nebude mít čas a myšlenky na jídlo.
Nejhorší u mě je,že já jím většinou ty kalorické jídla. Řekla bych,že převažují. Já vím,že je to špatně, ale když mám nějaký stres,tak nemám chuť na zdravou stravu.
Sladké,potom hned slané a ještě něčím to dorazit a jsem spokojená. Ale to jenom do té doby,než mi to dojde a začnu si to vyčítat. Tak co na to říkáte? Jak to máte vy?

Ahoj Market! Ja bydlim s rodicema a mama dela vzdycky hrozny zasoby jidla, takze toho tu mame porad dost. Ale je pravda, ze kdyz si nakoupim ja sama ty potraviny, ktery mi chutnaj a normalne bych si je nedala, protoze je doma nemame nebo jsou moc kaloricky, snim to taky na jedno posezeni. Tak se tedka snazim si takovy jidla dopravat i normalne, abych se vyhla tomu, ze se jima pak prejim. Treba vcera sem si dala halusky na febio festu. Nekdriv jsem si to vycitala, protoze to bylo hodne tucny, ale pak jsem si rekla: Po jednom jidle nepriberu a kdyz si budu vsechno zakazovat, brzo se zas prejim. Myslim, ze dobra cesta z ppp je umet si odpustit.

Markétko: zkus vydržet, zkus doma nemít tolik jídla, já si vždycky toho nakoupím a pak mi je jasné, že to s ním na jedno posezení...včera jsem vydržela, dneska snad taky...ale nevím nevím, je to pořád boj, zkouším to taky sama...

Holky,taky mi to jde lépe přes týden, ale ty víkendy jsou strašné. Ale včera jsem to taky nezvládla a to byla teprve středa.Mám nervy z těch povodní,tak zase jsem to večer řešila přejezením,až mě bylo špatně.

Jo, Markétko, to dobře znám - jakmile se mám učit, začnu se přežírat a nic se nenaučim, protože zbytek času pro****. Zkouškový nesnášim, hlavně z tohohle důvodu a už se to zase blíží... Nejhorší je, že díky B sem si tu školu pěkně pos*** - opakuju, musela sem na půl roku přerušit a to všechno jenom důsledek toho, že sem psychicky neměla na to se na zkoušku dostavit po pro**** noci, protože sem si ráno připadala hnusná a oteklá.. což sem taky byla. No z tohohle nejhoršího období už sem aspoň o krůček dál, ale žádná sláva - B tu pořád je a číhá na každý moje zaváhání:(

Ahoj holky! Ja se ted od pondelka drzim, ze se mi dari neprejidat se. Ale ve vsedni dny mi to de vzdycky lip. Bojim se vikendu, budu se muset ucit a to je nejvyssi riziko, ze do sebe budu cpat vsechno, co bude doma. Nejhorsi je, ze se stejne nic nenaucim, protoze budu psychicky v haji.
Market, ja myslim ze jakmile ma clovek problem s ppp, mel by s tim zacit neco delat. Jestli je navsteva psychologa nutna nevim, ale ja sama si porad rikam: Zvladnu to sama, ale zatim mi to moc nejde:(