poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Ahoj Valentíno! Jsem z Prahy. Ale to neva:) Chtela sem se zeptat, kolik ti je let? Mne je 20 a s PPP bojuju od 13, tak proto se ptam, uz mam za sebou kus historie:) Ted vazim asi 60 pri 163cm. Takze sem na tom daleko "hur" nez ty. Prala bych si tak tech 50. Proc chces hubnout? Vzdyt tvuj BMI je pod spodni hranici.

Celý život bojuji s tím,abych vypadala jako ty modelky co vídám v televizi,a dařilo se mi to úplně v pohodě.Mám tři děti a po tom druhém jsem úplně zblbla.Moje sestra se léčila na bulimii a byla i hospitalizovaná v nemocnici jak katastrofálně vypadala.A já jsem si vždy říkala,že takhle nechci dopadnout.Při mé výšce 176 mám 65 kilo a to si držím tím,že když se pořádně nažeru jdu to vrhnout do záchodu.Snažím se bojovat a vím,že to hlavně musím udělat kvůli sobě a svým dětem a samozřejmně i kvůli svému muži,který nic netuší.Potřebuji pomoc,ale zároveň namám odvahu někoho vyhledat s tím,žejá to přece musím zvládnout.Jsem ze sebe fakt nešťastná.U mě to je asi tím,že mám jídlo fakt ráda,ale zárovenchci být štíhla,šílená komninace.Ale bojuji každý den!

Peťulko chtěla bych to bát tak, jako ty ale vím že nebudu nikdy jsem to tak nebrala co si pamatuju už jako malá i když jsem byla žebro z koze pořád jsem kontrolovala jestly pořád žebro jsem a když jsem pak u táty najednou přibrala nevěděla jsem co s tím a nebyl nikdo kdo by mi pomoh tenkrát ještě byl čas teď už je všemu konec ale kdo ví třeba bych si pro tu psychyckou ránu od života a to ponaučení při jiné konstalaci hvězd šla jinam třeba jako feŤAČKA nebo co já vím myslím že ponaučení má člověk dané už před narozením možná už blázním nevím. Tak děkuju že jsi mám tě moc moc ráda Pe´TUláčku tebe by měli po smrti pozlatit a vystavit v parku ať tě pokakají holubi nebo tak něco ušlechtilého :)
Jsem ráda že tě mám mám tě moc ráda

Já vím,že o tom každý mluví,jak zhubnout,taky mě občas štve,že mám nějaká kila navíc a nemůžu si obléct to co chci,ale ve většině případů se nad to povznesu a když mi teď plno lidí řeklo,že jsem přibrala,tak na to prdím,mám dvě děti,chci další a dokážu si říct dost s přibýráním,ale budu to řešit až na jaře.Vím,že pro mě je to pohoda,ale stejně si říkám vždyť těm hubeným sluší víc jen oblečení,než mě,ale nejsou tím o nic lepší než já,mám v životě jiné cíle než se honit zatím kterému klukovi se líbým,nebo která holka bude říkat kde mi trčí špek.Dávno vím,že klukům se libý i oplácané holky,nouze v tomto o chlapy není a ostatní lidi,kterým na člověku záleží,tě mají rádi proto jaká si ne jak vypadáš,někdy lidi brzy odsuzuješ,protože to zbytečně stahuješ proti sobě,ty slova,snažím se to zkrátit,tak snad jsem to napsala fajn pa mám tě ráda,ty má milovaná sestřičko a neplakej,nemám ti jak poslat kapesník

Já vím,že o tom každý mluví,jak zhubnout,taky mě občas štve,že mám nějaká kila navíc a nemůžu si obléct to co chci,ale ve většině případů se nad to povznesu a když mi teď plno lidí řeklo,že jsem přibrala,tak na to prdím,mám dvě děti,chci další a dokážu si říct dost s přibýráním,ale budu to řešit až na jaře.Vím,že pro mě je to pohoda,ale stejně si říkám vždyť těm hubeným sluší víc jen oblečení,než mě,ale nejsou tím o nic lepší než já,mám v životě jiné cíle než se honit zatím kterému klukovi se líbým,nebo která holka bude říkat kde mi trčí špek.Dávno vím,že klukům se libý i oplácané holky,nouze v tomto o chlapy není a ostatní lidi,kterým na člověku záleží,tě mají rádi proto jaká si ne jak vypadáš,někdy lidi brzy odsuzuješ,protože to zbytečně stahuješ proti sobě,ty slova,snažím se to zkrátit,tak snad jsem to napsala fajn pa mám tě ráda,ty má milovaná sestřičko a neplakej,nemám ti jak pslat kapesník

Peťulko, jsem moc rada, že si to čteš, kolikrát si myslím že neumím tak dobře mluvit abych to vysvětlila.
Můj důvod proč bojovat? Nevím někdy si říkám, že by každý rád jed a debužíroval dobrůtky aniž by to na něm nechalo nějaké stopy na kráse. Sama víš kolikrát s holkama v práci řešíte která kolik přibrala atd., tak si potom říkám jestly to není o tom pojmu "normálnosti" co je normální? to co řeknou lidé je normální se nepřejídat, ještě nedávno bylo normální že žena která má dítě, ale nemá manžela je zavrženíhodná coura a ctihodní občané ji vyhnaly jako nejhoršího zločince. Pak si říkám kdyby všichni měli bulímii bylo by to normální a ok asi jako kouření chichi. Protože si uvědomuju že pocit isolace pochází ne z toho že jsem nemocná že mám bulímii ale z toho že se liším jsem jiná dementní bulimička Zavženíhodná. Jsem ráda otevřená a nemám ráda tyhle ty "ženské taktiky" raději na rovinu řeknu, že jsem tanečnice, že jsem kradla, že já nevím co ale být Bulimičkou?? hruuuuuuza pro dokonalou Simonku, která vždycky byla frajerka nevěčí. achjo teď mi volala Libor tipla sem mu to nevím co chce ale nechce se mi s nim mluvit měla bych ho poslat do pr.. ale nemám na to dnes sílu :( chtěla bych někam jít ale nemůžu pořád brečím achjo

Simulačku,promiň,tak jsem se tady začetla do těch příběhů,že jsem ti pak zvedla omylem tel.Ty příběhy lidí,jsou si hrozně podobný,je to zvláštní,každý ví,že potřebuje najít hlavně sílu sám v sobě,což se ti podle mě daří,už pro tvá rozhodnutí,ale je taky potřeba mít lidi kolem sebe.Každému pomáhá něco jiného,sama víš.Nemyslím si,že bys byla neschopná,jen nevím jestli sis našla důvod,proč bojovat,jestli kvůli sobě nebo druhým a doufám,že hlavně kvůli sobě.P

Pe´tulko přečti si co psal host. psal dvakrát a souhlasím naprosto mi mluví z duše!
Ale je tady i spousta jiných příspěvků, které mi z duše mluví taky včetně pocitů atd. Nejhorší je, že jsem na tom zle psychycky pořád jen brečím sama nad sebou jak se pořád lituju, a nebo mám vztek na všechny okolo kvůli všemu, že mi nikdo nevolá, že mi elektrárny poslaly špatnou složenku, kterou už jsem jedou platila, takže chtěj porád všichni jenom prachy na Libora, že pořád jenom slibuje a sliby neplní a volá tobě jestly jsem byla u psychouše a ne mě jako bych byla nějakej nesvéprávnej fracan postiženej leprou, na mámu to už jsem ti psala a samozdřejmě hlavně na sebe odsouzená za neschopnost k trestu smrti :(

Ahoj Lenko, začal mě mít rád taková jaká jsem byla. (hubená na kost). Já měla ráda jeho. Všechny situace sdílel se mnou, chtěl mě vyslechnout s čím mám starosti, proč mi doktoři nepomohli...
Nejvíc mi pomohl tím, že netrval na tom, kolik toho sním, ale že něco sním. A tak se mnou jedl, já dvakrát kousla, on se přejedl knedlíkama, byl se mnou všude, kde jsem potřebovala.
Viděla jsem jak je šťastný i když tolik jí. Tak jsem začala taky. Měla jsem pro koho žít. Ne sama pro sebe, ale pro něj.
Nevím, jestli ti to pomůže, snad ano.

Ahoj holky, já se léčím z mentální anorexie, a musim potvrdit, že sesnažilo hrozně lidí, rodina, psycholog, doktorka, přátelé.. ale potom přišel kluk, kterýho hrozně miluju, a který mě v přibírání podporuje, dává mi pořád najevo že mě miluje takovou jaká jsem a přeje si, abych to zvládla, že mě bude mít rád i s pár kilči navíc, a najednou mam radost z přírůstků na váze, sem tam si osladím život sladkým, nebojím se toho.. !!
moc jsem mu za to vděčná.. ukázal mi pravou hodnotu života, a rozhodně to není touha být za KAŽDOU cenu dokonalá.. !! držim všem palečky, my to zvládnem holky

Ahoj Štěpánko, a jakým způsobem ti ten pomáhal a pomohl?U mě totiž budem ten samý problém - vím, že bych to už měla vyřešit a chci to vyřešit, jenže o tom nejsem vnitřně přesvědčená.

Pro všechny: Mě léčili doktoři 10 let. Marně, protože jsem nechtěla Já. Pak přišel jeden kluk a bylo všechno jasný. Uvědomila jsem si proč nejím, proč nechci jíst a moc jsem chtěla se uzdravit. Doktor se snažil 10 let, já sama bez doktorů, ale s přítelem, jsem to zvládla za pár měsíců.Rozhodující v tomhe všem je to, co už bylo řečeno: CHTÍT. Člověk se musí s tou myšlenkou CHTÍT zvnitřnit, pak to jde. Trvá to dlouho, ale jde to. Všem hodně štěstí.

Ahojky všichni, tak nevim, jestli ta moje léčba má cenu. Tedy chci říct: toužim zbavit se bulimie, ale nedaří se mi to. Mám slabou vůli? Minule jsem zmiňovala, že mě jeden můj kamarád donutil jít k psycholožce, nedávno jsem to přiznala i svému příteli. Vzal to celkem dobře, snaží se mě podporovat, jenže já nevim, jestli je to z jeho strany upřímné, jestli to neni jen lítost nade mnou-má docela dobrý důvod mě opustit, a to nejen kvůli bulimii.Chce se mi nade mnou brečet, ale to nepomůže. Je mi pomoci? Ozvěte se, budu ráda.

Hlavne treba byt silny. Bojovala som s bulimiou, aj anorexiou, potom opat s bulimiou. Nasla som zmysel zivota a krasu v sebe samej. Som stastna a chcem, aby bola stastna kazda z vas. Napiste, ak budete mat chut... ;)Da sa vyhrat, LEN TREBA CHCIET !

Zdravím všechny!Taky jsem "postižená", mám mentální bulimii, již několik let, lae teprve letos jsem se rozhodla s tim něco dělat. V podstatě za to může jeden můj kamarád, který je jediný, kdo to ví, a který mě "dokopal" jít k psycholžce.Uvítám jakoukoli radu, pomoc, prostě cokoli, co by mi pomohlo z toho začarovaného kruhu ven.

Hezky den, zdravim vsechny a moc rad bych se kamaradil s lidmi trpicimi anorexii, taky s tim bojuji.Zdravi petr (petha"natur.cuni.cz).

Ahoj, prosím tě o radu, měla jsem bulímii, ale neléčila jsem se na to u žádného doktora, rodiče na to přisli při začátcích, dostala jsem vynadáno a pak se se mnou styděli někam jít, že v tom pořád lítám si později nevšimli. Teď už jsem snad v pohodě, nezvracím, snažím se míň jíst a cvičit. Jen se u mně objevili bolesti břicha a nevím jestli k doktorce nebo ne, pozná doktor, že jsem ještě před rokem byla bulimička? Jsem srab, ale nechci se k tomu přiznávat před svým okolím, když si dřív ničeho nevšimli, asi i díky tomu, že jsem nezhubla nijak výrazně... Děkuji za případnou odpověď.

Pro Báru. V době, kdy jsem trpěla bulimií, jsem navštěvovala psychiatra i psychologa, takže vím, přibližně, co člověku řeknou. Sama jsem psychologii vystudovala. Tento typ problému ale není můj obor, neumím s ním pracovat, mohu mluvit pouze ze své zkušenosti. Souhlasím, že odborná pomoc je vhodná, neboť se téměř vždy jedná o nějaký "skrytý" problém od jehož řešení člověk utíká pomocí přejídání. Psycholog může pomoci tento problém odhalit. Já ale nepovažuji praktikované postupy léčby bulimie za nejvhodnější, mně prostě nevyhovují. Ale jak jsem řekla, nejsem povolána...Pro Andy. Moc dobře chápu...ty pocity téměř "euforie" po vyzvracení se jsem zažívala taky. Zezačátku to byla touha cpát se vším možným a nepřibrat, zahánění nudy, únik ze stresových situací. Časem se ale z přejídání a zvracení stala droga. Asi mám štěstí v tom, že pro mě je nejcenější věc na světě svoboda. A závislosti, ať cigarety, alkohol nebo jídlo, člověka omezují. Začalo mě to obtěžovat, chtěla jsem se vrátit zpět do života, bavit se s přáteli, sportovat, dělat dobře svou práci... Poradit vám neumím, i když bych velice ráda. Jediné co vím je, že si musíte najít vnitřní motivaci. Přeji vám všem hodně úspěchů.

Host má pravdu, je to především o vlastním rozhodnutí, o vlastním odhodlání skoncovat s tím. Nejhorší je ale to potěšení z jídla - můžeš se odhodlat skončit s bulimií kvůli zdravotním důvodům, kvůli příteli, kvůli peněz, ale jestli se tě netýká ani jedno z toho a miluješ ten pocit při jídle a ten pocit po vyzvracení, je pro tebe pak hodně těžké přestat.Pár dní jsem jedla normálně, nepřejedla se a ani nepřibrala. Ale čím déle to trvalo, tím víc mi začal chybět ten pocit, to hnusné potěšení z přejezení se. Jak se toho zbavit??

Host: tak to Ti gratuluji! Že se Ti to nejen podařilo, ale dokonce samotné, bez pomoci.Třeba někdy, ale i neškodí přijít i na to proč s tím ta holka začala, nemyslím-líbit se, zhubnout atd., ale něco skrytého. Pak může být léčba třeba snažší.A pak raději, když tam holka zajde a raději dochází, když se nedokáže sama rozhodnout a začít s tím něco dělat...ovšem ani to nemusí být impuls s tím zatočit a může to být zbytečné.No a pokud jsi třeba k žádnému doktori nikdy nechodila (možná ano), nemůžeš vědět co všechno Ti řekne, poradí atd.Máš pravdu, ale je jen malé procento těch co si pomohly/i samy/i...Takže raději...U PPP hrozí tolik zdravotních problémů, že jakýkoliv doktor je na místě...který by se, ale alespoň snažil pomoci a ještě více neškodil.