poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Ahoj vsichni!Mam bulimii 2.5 roku a touto cestou zkousim najit nejakou spriznenou dusi. Chtela bych se z toho dostat ale jsem uz naprosto zavisla na jidle a cele dny nedelam nic jineho nez ze jim a zvracim. Zacalo to priblizne pred peti lety kdy jsem bzla dost oplacana a cim dal vic jsem z toho mela depky, pripadala sem si nemozna a nechutna, a tak jsem s tim zacla neco delat, tim stylem ze brzy jsem jedla treba 1 knackebrot s rajcetem k snidani, jabko k obedu a vecer maximalne taky jabko nebo nic. Kdyz jsem snedla neco vic tak jsem mela hrozny vycitky ze sem nenazranej zmetek a bude ze mne koule. To jsem vydrzela tak 3/4 roku, pak jsem ale uz nedokazala odolat ruznym pochoutkam (od malicka jsem se rada cpala, proto jsem taky mela tu nadvahu), a cim dal casteji jsem se prejidala. Vyvazovala jsem to tim ze jsem pak zas nejedla, klasika. Ale nakonec jsem to uz nezvladala, pribirala jsem a moje vaha se vyhoupla neuveritelne vysoko. Takze jsem zacla zvracet. Opet jsem sice zhubla, ale stal se ze mne uplny fetak a troska. Kazdou chvili kdy jsem o samote travim jenom kolotocem prejidani a zvraceni. Nejsem schopna delat vubec nic, ani cist uklidit nebo umyt nadobi (a dokazete si predstavit jaky hory spinavyho nadobi ma clovek s moji spotrebou). Navic zacinam mit strach o svuj zivot, ale nejhorsi je ze nevim jestli mi opravdu bulimie zpusobila zcravotni problemy nebo jsou jen psychosomatickeho razu. Zatim mi zadni doktori nic nenasli ale je fakt ze zadne opravdu podrobne vysetreni jsem nepodstoupila. Taky mam problemy se spanim, kazdy vecer lezim v posteli, je mi spatne a pripada mi ze uz umiram. Obzvlaste ted v tom vedru. Jsem hrozne vycerpana a nedokazu se soustredit na praci. Jo, abych nezapomnela: uz 2x jsem byla hospitalizovana a chodila jsem k psychiatrovi, ale nepomohlo to. Ted jsem zacla chodit opet, dostala jsem nejake prasky, ale bojim se ze uz je pozde a ze umru. Kdyz jsem v praci zvladam normalne jist ale kdyz prijdu domu zeru zeru a zeru. Nevim co mam delat, je mi 20 a jeste bych mohla mit cely zivot pred sebou, ale co kdyz je zrovna tenhle den muj posledni? Ja jenom tak prezivam ze dne na den, ted mam alespon tu praci a porad jeste verim ze se z toho dostanu, ale verim tomu cim dal mene. Omlouvam se jestli to zni jako sebelitost ja jenom pisu o svych pocitech a doufam ze to nekdo pochopi.

Moc děkuju za odpověď.Já se rozhodla, že už s tím vážně skončím a začnu normálně jíst a hlavně žít.Už mě nebaví pořád se omezovat, hlídat se...ano, ty pocity na začátku jsou hrozné, ale jen na začátku.Už jednou jsem přestala a asi po 14 dnech jsem už nebyla oteklá.bylo to super.Nejprve jsem přibrala asi 2,5 kila, ale po 3 týdnech jsem měla ještě míň než původně.Ani nevím proč jsem si to tenkrát tak pokazila.:o(Ale chci zase začít bojovat a nemít strach jet s přáteli na dovolenou, že to tam nezvládnu, nemoci se normálně najíst apod.Začala jsem včera a pokračuji.Budu Vás postupně informovat.Naplánovala jsem si jídlo 5 x denně a uvidíme.Držte mi pěstičky.pokud by se chtěl někdo přidat, není problém, budu jen ráda.mějte se hezky.

www.anabell.cz

Ahoj,tak jsem tu zas zpatky, po dvou letech. Ach jo. Pred dvema lety to bylo naposledy, co jsem na tyhle stranky psala prispevek, byla jsem pevne rozhodnuta skoncovat s bulimií, se kterou jsem bojovala 3 roky. Vyhodila jsem do kontejneru vsechny knihy o bulimii a vsechny svoje deniky kam jsem si zapisovala co jim, kdy jim, proc jim atd., urcite to znate... Rekla jsem si, ze od te chvile co se zbavim vsech tech veci budu "normalni". Ono to vyslo. Opravdu jsem prestala zvracet. Mimochodem, behem sve bulimicke kariery jsem nezhubla, ale ztloustla...na 64kg pri vysce 162cm. Jenze pred casem jsem se ocitla na 2 mesice v nemocnici, byla jsem vetsinu casu bez normalni stravy a zhubla jsem na 44kg. A problem je ten, ze ted je ze me anorekticka. Nemuzu se na jidlo ani podivat a kdyz se rucicka na vaze pohne o pul kila nahoru tak mam hystericky zachvat a deprese... Proste jsem pochopila, ze i kdyz jsem tenkrat prestala zvracet, ze se nic nevyresilo. Nejakej problem, je porad zakopanej ve mne. Proto bych vas chtela poprosit, jestli tu nekdo znate nejakeho odbornika na tyto problemy, v Plzni, tak mi napiste. Ja uz nemam sil abych se s tim prala sama. Dekuju.Helena

to je normalni, ono to casem prejde. ja kdyz jsem prestala zvracet, tak jsem taky mela bolesti ve strevech, ale pak si telo zvyklo. chce to jenom prekonat tu bolest a zacit s jednoduchyma potravinama na zaludek jako polivky, jogurty atd.

Ahojky,mám 2 roky bulimii a snažím se s tím něco dělat.Nejhorší ale je, že pokud přestanu zvracet a začnu normálně jíst, mám strašné bolesti ve střevech, nafouklé břicho a křeče až do noh.Také se cítím dlouho plná(až5 hodin)Máte taky takové problémy?Můžete mi poradit?

Ahoj já jsem s tím začala ve 13 letech,když se semnou rozešel kluk jo jasně někdo si řeklne to je ale blbá když ve 13 letech hubne a ještě kvůli klukovi,ale já ho milovala.Pořád jsem stála před zrcadlem a zkoumala svojí postavu den co den jsem si myslela,že jsem tlustější a tlustější samozdřejmě to nebyla pravda.Ještě k tomu když mi jeden kluk řekl,že jsem tak tlustá,že se ani nevejdu do dveří.Já jsem vždycky vážila tak kolem 50kg, ale poslední dobou se mi zdálo,že tloustnu tak jsem nejdřív přestala jíst,vyhazovala jsem jídlo do koše,ale potom jsem hrozně dostávala hlad tak jsem jedla spíš se přejídávala bylo mi tak blbě,že jsem prostě šla na záchod a strčila si prst do krku no a pak to šlo samo.Takhle to šlo každý den.Pořád jsem si říkala až budu mít tolik kolik chci tak můžu přestat.Ale ono to nešlo.Když už jsem chtěla přestat,tak jsem si řekla tak a přestanu,ale ne to jsem si jenom myslela hubla jsem čím dál tím víc dokonce jsem za 5 dní z 55kg zhubla na 48kg.To už mi i začínalo být blbě jen když jsem se na to jídlo koukla musela jsem jít zvracet i když jsem nic nejedla.Pak jsem to už nevydržela a musela jsem to říct svojí kámošce ta mi řekla ať to řeknu rodičům,že mi pomohou.Tak jsem jim to řekla co myslíte,že udělali jela jsem do nemocnice tam jsem byla 2 týdny bylo to tam hrozný opravdu.Pak se to srovnalo a já zase jedla normálně a vážila jsem zase 50 kg.Teď je mi 15 let a já si teď uvědomuju,že jsem to dělat neměla.Ale občas mám chuť to udělat znova,ale překonám se a neudělám to.Tenhle můj příběh se odehrál před 2 rokama a já mám pocit,že to sem vůbec nepatří,ale já si potřebuju o tomhle s někým promluvit s někým který má stejný problém.

Ahoj holky,pred nejakou dobou jsem sem psala a vidim, ze se stale nic nemeni. Myslim si, ze nejucinejsi veci je, priznat si, ze to sami nezvladnete a jit k lekari ci psychoterapeutovi a u nej se treba pul roku lecit. Hlavne se za to nikdy nestydte. Plac na doktorce, kamaradky atd, to vam opravdu nepomuze. Hlavu vzhuru, da se to zvladnout:-).

Ahoj holky, vim, ze to bude znit divne, ale rada bych vas, ktere zvracite, poprosila o zaslani mailu a v nem abyste mi rekly cim zvracite - nemam cas, tak to vysvetlim jindy, ale prosim, nepiste sem, jen na mail, nechci tim podporovat bulimicky. moc diky. sea.jane"post.cz

Tak jsem si přečetla několik stránek Vašich různých příspěvků a neodolala jsem taky ně o nenapsat. I když jak jsem to tak četla, mám pocit, že už jsem to snad musela psát, jen pod jiným jménem. Doufám, že Vás nebudu moc nudit, ale strašně se potřebuju někomu "vybrečet na rameni" a to virtuální rameno je pro mě v současné době to jediné možné. Takže já jsem s tím začla někdy v sedmnácti. Nejdřív jsem jenom nejedla po pátý hodině, cvičila jsem. Pak jsem začla zkoumat každou potravinu, kolik čeho obsahuje. Když to zkrátím tak po roce jsem měla při 172 cm 50 kg, povolila jsem si tak tři druhy potravin, u kterých jsem našla minimum tuků a cvičila několik hodin denně. Ta váha nebyla tak špatná. Pak jsem ale přestala menstruovat a když jsem se neprozřetelně ukecla před mámou, hnala mě k doktorovi. Krátce na to se mi něco v tělo "přehouplo" a já začla snad dojídat to, co jsem si předtím odpírala. A to ve velmi dostatečném množství. Někdo (tím nemyslím Vás) by snad ani nevěřil, co se toho do žaludku vejde. A ejhle, "najednou" jsem měla 72 kg. Tak jsem "velmi chytře" přišla na nápad, že můžu pořád tak jíst, ale když to vyzvracím, bude to OK. Teď je to sedm let od první diety a já jsem někde na půli cestě. Snídani a oběd zvládám "normálně". Večer spořádám co vidím a vyzvracím. A protože v tuto chvíli vážím 65 kg snažím se hubnout. Někdy bych se nejraději zavřela doma a vylezla až budu krásná. Naštěstí musím do práce, takže musím ven. Přitom musím říct, že nikdy jsem neměla o přízeň kluků nouzi. Když se hezký oblíknu, jsem poměrně sexy blondýna s čokoládovýma očima. Vysokoškolačka, s dobrou prací. Ale jaksi sebevědomí nemám ani ždibec. Docela často přemýšlím o tom jít k lékaři. Ale (samozřejmě výmluvy, a já to vím) nevím kam, za kým, bojím se, jak by se na mě dívali. Když jsem se jednou (to jsem byla na dně) přiznala mámě, nahnala mě k psychologovi. Ten ale mezi dveřma řekl, že tím se nezabývá a ať jedu někam do Prahy a ... (co myslíte, šla jsem tam? :-)) Tak to máma vzala do vlastních rukou. Jak já ji nesnášela (promiň mami). Pomalu mi stála u dveři záchoda a poslouchala, jestli opravdu čůrám. No ale člověk si najde chvilky, kdy se může přejíst a s radosti to zase dostat ven. Teď už bydlím s přítelem a všem svorně tvrdím, že už je to dobrý. No, neni. Jen mám pocit, že přeci jen nade mnou lítá nějaký velmi výkonný anděl strážný. Podle gynekologa jsem "ženská jak řemen". Takže děti snad jednou budu bez problému mít. Mám přítele a moc ho miluji. Víme o sobě za těch pět let co jsme spolu snad všechno. Jen tohle mu tajím. Jen ví, že kdysi jsem nějaký takový problém měla. Strašně se bojím, že se to jednou všechno provalí a já zničím to pouto důvěry mezi námi. To už bych pak opravdu neustála.Chce se mi křičet POMOC!!! Já už pak budu opravdu hodná, jen mi teď někdo dejte deset kilo dolů a vyžeňte mi z hlavy myšlenky na hubnutí. Jenže on to jaksi za mě nikdo neudělá.Tak doufám, že jsem Vás nezdržovala, určitě se na tyhle stránky zas budu dívat a psát. Jste moje jediný "rameno k pobrečení". Protože já jsem přeci jinak strašně silná ženská!(Omlouvám se za různý chyby a překlepy, ale raději jsem si to po sobě ani nečetla. Možná bych pak už neměla sílu to odeslat).

Koukla jsem se na ty www stránky s tou "modelkou" je to humus,taková kostra,ta snad ani nemůže chodit,měla sem při 170cm 50kg a bolely mě kosti a byla sem unavená a protivná,ale tohle bylo zas ze stresu,už je to pryč mám 56kg a jde to :o)a můj přítel je spokojenější,normálně mě chtěl hnát k doktorovi,že se na mě nemůže koukat,že to byl hnus,ty pánevní kosti vylezlý.Hlavně holky to nedělejte kvůli klukům,těm se máte líbit takové jaké jste a né se nechat omezovat,to nejez,budeš tlustá,koukni se jak vypadáš,ale jak se chovaj a vypadaj oni,je už nezajímá,najde se jednou kluk,nemusí to být zrovna model,ale nebude vás omezovat.Holky vychrtliny jsou fakt hrozný a každej kluk,kterej je normální to potvrdí.Znám to,mám normálního kluka a kamarády :o). Mějte se a držím palečky ať už vás neni víc.Zajděte k doktorce,promluvte s rodiči,dělejte s tím něco,nebo bude pozdě!!!!Nechcete snad umřít tak mladé ne?!

Prosím vás co mám dělat, jsem tak bezradná...moje kamarádka má očividně bulimii a dokonce se mi i přiznala, že zvrací. Můžu do ní hučet jak do dubu a pořád říká, jsem v poho, až budu vážit 40kg pak to bude problém, co mám dělat? Díky za odpověď.

Pro Lenku: adresu těch stránek najdeš o pár příspěvků zpátky, překopíruju to sem:podivejte se na toto.To je hruza.http://www.missonline.cz/med.php?kod=2000498J. Beam: Asi bych doporučila nejdřív zajít za dětskou doktorkou, co by na to řekla, nebo se třeba zeptat nějakýho dietologa? těžko říct, ale začala bych u tohohle.

Nevim, co delat. Vzdycky, kdyz uz to vypada, ze jsem OK, vrati se to zpet. Zase si pripadam jak spekacek a nenavidim se! Nechci byt tlusta, ale mam pocit, ze mam jenom dve moznosti: smirit se, ze sem tlusta nebo umrit. Neni mezi vami nekdo, koho vzdycky trapily jen vycitky, ale nikdy nezvracel - zkratka kdo se nikdy nedostal od anorexie k bulimii? To je totiz muj pripad a hledam nakou spriznenou dusicku, protoze neverim, ze nekdo, kdo tuhle hruzu nezazil, ji muze pochopit. Predem dik Vam vsem!

Mám známou a potřebuju poradit.Má syna 12 let, má problém s jídlem:někdy se nacpe k prasknutí a z toho třeba pak 3 dny nejí, občas jídlo vyvrátí.Zajímá mě, jestli se dá nějak přímo na tohle upravit jídelníček, nebo jestli extistují nějaké léky nebo bych potřeboval doporučit kontakt na nějakýho specialistu, nejlépe Jižní Morava..díky

muzete mi prosim Vas nekdo poslad adredu tech web. stranek ??Dekuji, l.

Ahojka holky,Ty stránky jsou fakt síla.Jak může někdo normální uznat tuhle kostru za modelku? Copak sme silenci???? Ja chci zit v normalnim světě.Copak můžou všichni papalášové tvrdit,že je to strašná nemoc,když toto povolí????????

Ahoj holky,ze zajimavosti jsem opet zabrousila na tento chat a take jsem shledla nase modelky - take jsem sokovana - reklama na anorexii jako vysita!!! V minule dobe jsem take prispivala do teto diskuze, dlouho jsem bojovala s bulimii. Chtela bych Vam jen dodat optimismu - uspesne jsem se s B poprala a jsou to jiz 2 roky, kdy nezvracim. Je to hlavne o VULI a odhodlanosti. Nerikam, ze jsem uplne spokojena se svou vahou 54kg na 160cm, ale jiz uvazuji realne a smirila jsem se s tim, ze proste od prirody jsem holka "krev a mliko". Vim, ze svou vahu mohu snizit, pokud se v pozdnich vecernich hodinach nebudu cpat :-) , ale to s anorexii nebo bulimii nema nic spolecneho.Takze holky - vytahnete do boje a HODNE ZDARU!! Stoji to za to!!!!!!!!

Inu, modelky se zkrátka živí svým tělem (některé bez nejmenších skrupulí), a je-li na trhu poptávka... (třeba když chce někdo točit reklamu na hlad :-)To byl, pravda, hodně cynický úvod, ale teď vážně. Když jsem tuhle dívčinu viděl poprvé, v první chvíli jsem si myslel, že jde o černý humor. Pak jsem si uvědomil, že ta holka je nejspíš chudák. Docela by mě zajímalo, jaké má mínění sama o sobě a jak sama sebe vnímá. Když jsem sledoval, jak se tváří na těch fotkách a jak si evidentně připadá krásná (přestože na mně osobně působí dost odpudivě)... Třeba to, že je "štíhlá", je její jediný životní "úspěch", na který je hrdá a který ji v jejích očích dodává pocit vlastní hodnoty, a to tím víc, že se jí podařilo "prorazit" v modelingu. Na druhou stranu si nějak neumím představit, že bych měl někomu mluvit do toho, jak vypadá, nebo někomu, kdo s těly modelek kšeftuje, zakazovat, aby to dělal. Dokud se člověk svobodně a dobrovolně rozhodne (?) nějak vypadat a třeba se tím i živit, kdo má právo mu v tom bránit?! Mimochodem, zajímavá kauza (která se dotýká obdobného problému) se rozhořela nedávno, když lékaři přišli s peticí proti prezentaci nezdravého ideálu v Zapletalově soutěži Miss ČR. Docela jsem přemýšlel o tom, na jakou stranu bych se přiklonil. Nakonec jsem dospěl k závěru, že celá věc není zdaleka tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát na první pohled. Myslím si, že taková inicitativa je rozhodně prospěšná v tom smyslu, že se problém PPP dostane víc do všeobecného povědomí, nicméně pochybuji o tom, že nějakými restriktivními opatřeními v soutěži Miss ČR (která je nota bene stejně jen jakousi "špičkou ledovce") je možné docílit pozitivního efektu. Přitom když jsem slyšel ty kydy pana Zapletala (o tom, že v ČR má spousta lidí problémy s obezitou, a proto jeho soutěž, prezentující štíhlost coby tělesný ideál, působí společensky příznivě!), silně jsem zapochyboval o jeho soudnosti (no, ono je na druhou stranu velmi snadné přesvědčit sám sebe o nesmyslech, když vám takový postoj zajišťuje výborné živobytí).

Jeste neco: míry 70-56-83,je to možný? Ta holka vypada, ze se sotva drzi na nohou. A tohle je nadepsany "Czech models". Teda tak tohle me dostalo a zacinam mit strach, kam az ta uchylka medii a modelingovejch agentur muze dojit...!!!!!!!!!! Sakra uz by si meli uvedomit, jak je tahle nemoc vazna!!!!!!!!!!!Urcite napiste i ostatni, co si o tom myslite.