poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Ahoj holky,dneska jsem zase spala s praskem, alespon ze ty prasky existujou, ale na druhou stranu me to stve je brat...Adelko, jsem rada, ze jsi se tu zas objevila :-))) Gratuluji k tomu plesu!! Vidis, ze jsi to zvladla, vedi, na koho se spolehnout :-))) Jinak jsi to spravne uhadla, ze nejsem moc ve forme, sice sem uz zas moc nepisu... Takze s tim pesimismem jsme dve :-) Snazim se nebejt, ale pravda je takova, ze se me vubec nedari co se bulimie tyce a prijde mi, ze se z toho snad nikdy nevybabram. Je to furt dokola, nekdy si uz myslim, ze jsem treba nasla reseni, ale pak zas zklamu a uz mi to leze na nervy. Skoda mluvit. Jinak je fajn, ze jsi to o vikendu vydrzela a nezvracela jsi. Je to supr!!! Asi ti ta zkusenost ze silvestra s pritelem pomohla a tentokrat jsi si to radsi rozmyslela. Ja zasadne taky nidky nezvracim, kdyz je pritel doma, fakt se mi to jeste nestalo ikdyz se precpu kdovijak...Kdyz jsem byla u rodicu, tak se mi to obcas stavalo na chate, protoze vsichni treba byli ve vzdalene mistnosti, tak jsem mela "klid". Budu ti moc drzet palce, aby se ti takhle darilo dal!!Miso, myslim si tak nejak, ze ta nase nespavost je spojena s PPP, u tebe to bude jeste treba navic hlad. Ja posledni dobou vecer jim, takze hladem to nebudu. Spis mi asi dost vsechno vrta hlavou. Byla jsi uz u toho psychologa na PPP v Nemecku? Jestli jo, tak jak to dopadlo? Ja ted za chvili budu volat kvuli tem sezenim. Uz jsem to tu psala hodnekrat, ale tentokrat uz je to 100%ni!!! Navic uz jsem tam parkrat volala a prozatim bylo zavreno, ted uz ale mam rozpis hodin...Holky mejte se krasne a zase napiste!!! Paaaaaaaaaaaaaa a preji kupu dobre nalady!!!

Ahoj holky,kdyz vas tak Sylvy a Adel posloucham,mozna byste mi mohli poradit ,nabo spyse neco vysvetlit.Vite od te doby co jsme byli pred 14 dni na horach,kde jsem se poprve skacela a padla do chvilkoveho bezvedomi mam takovy pocit ,ze je mi nejak porad divne.Mam takove strasne pocity.Mozna si to jen nejak namlouvam,ale pripadam si hodne unavena ale takova otupela,boli me casto hlava ,casto se mi spatne dycha a hlavne to spani.Jsem vice unavena ,ale hlavne cele noci poradne nespim a kdyz nahodou trosku usnu mam hned nocni mury,strslive sny,ze kterych se casto probouzim s krikem.Nevim moc cim to je ,protoze se mi to drive nestavalo.Kdyby jste treba vedeli co to je,a proc.Zatim se mejte moc hezky

Ahoj holky!Sylvi, s tím spaním se opravdu musí něco dělat,držím ti palce.Jinak mi přjdeš trošku smutná,snad to bude jen tím spánkovým deficitem.já se teď docela učím na maturu,asi bylo na čase,že?Ples jsem díkybohu zvládla,bylo to fajn...jinak se taky nemám zrovna nejlíp- sice jsem už dlouho nezvracela,ale přes víkend jsem se asi dvakrát přejedla,ale nebyla příležitost zvracet(spíš jsem fakt nechtěla riskovat a otravovat s tím vším celé okolí),že jsem to jídlo v sobě nechala.Cítila jsem se jak balón,příště už si rozmyslím,kolik toho sníst.No,jídlo je zkrátka stále můj "trýznitel",bojím se,že to nikdy neskončí a i když dojde ke zplešení,jako že fakt už doslo,NIKDY to nebude úplně OK.Omlouvám se za ten pesimismus,ale potřebuju se zas jednou vypsat a vy mi zkrátka rozumíte nejlípZatím pa a a i já přeji krásný začátek týdne!Adéla

Ahoj holky!Sylvi, s tím spaním se opravdu musí něco dělat,držím ti palce.Jinak mi přjdeš trošku smutná,snad to bude jen tím spánkovým deficitem.já se teď docela učím na maturu,asi bylo na čase,že?Ples jsem díkybohu zvládla,bylo to fajn...jinak se taky nemám zrovna nejlíp- sice jsem už dlouho nezvracela,ale přes víkend jsem se asi dvakrát přejedla,ale nebyla příležitost zvracet(spíš jsem fakt nechtěla riskovat a otravovat s tím vším celé okolí),že jsem to jídlo v sobě nechala.Cítila jsem se jak balón,příště už si rozmyslím,kolik toho sníst.No,jídlo je zkrátka stále můj "trýznitel",bojím se,že to nikdy neskončí a i když dojde ke zplešení,jako že fakt už doslo,NIKDY to nebude úplně OK.Omlouvám se za ten pesimismus,ale potřebuju se zas jednou vypsat a vy mi zkrátka rozumíte nejlípZatím pa a a i já přeji krásný začátek týdne!Adéla

Ne nesedela, v noci se nikdy neucim, spis se snazim spat :-) Mimochodem dneska v noci jsem se celkem vyspala a to bez prasku, tak jsem rada a doufam, ze to tak vydrzi... Mejte se vsichni krasne a preji fajn tyden :-)))) Sylva

Ne nesedela, v noci se nikdy neucim, spis se snazim spat :-) Mimochodem dneska v noci jsem se celkem vyspala a to bez prasku, tak jsem rada a doufam, ze to tak vydrzi... Mejte se vsichni krasne a preji fajn tyden :-)))) Sylva

kdepak vztahovacna, akorat se mi nelibi travit svuj volnej cas ctenim nazoru tak negativnich lidi. ze si to nepamatujes, tim lip pro tebe:)nemas to z toho uceni? nesedelas nad tim dlouho do noci?

Cau Pavoucku,uz dlouho jsi se tu neobjevila... Jestli tim myslim Saru, tak to je fakt, ze uz se tu dlouho neobjevila, ale nikdy jsem si nevsimla, ze by nam nadavala do svini. Ale treba se pletu. Jen si rikam, jestli nejsi moc vztahovacna, i ja mam k tomu sklony, porad si vsechno moc brat a byt i dost paranoidni. U me je to nejspis spojene s tou B. Jinak ja na tom taky nejsem zrovna nejlip. Bojuju jak muzu ale mam spis pocit, ze to nikam nevede, nebo snad, ze se to i zhorsuje, tak nevim. Krome toho, ted vubec nemuzu spat. Uz to trva 2 tydny a jestli se to nejak nezlepsi, tak se z toho asi povesim. Furt civet do tmy...Anebo kdyz uz civim tak 2,3 hodky tak to zkonci praskem na spani, coz neni zrovna idealni. Zitra asi zas zajdu k doktorovi, jestli nema jeste jina reseni, nez ty homeopatika, ktera mi nijak zvlast nepomahaj, akorat se mi po nich chce v noci jeste vic curat :-) No nic, tak jsem se trochu vypsala. Mimochodem jsem se chtela pred chvili zas precpat, ale projednou (a to se ted moc nestava) jsem od toho upustila.... Tak zatim pa, mej se fajn s co nejmin problemama s PPP!!! SylvaAlbi, to jsem napsala i pro tebe, takhle ti to nebudu znovu prepisovat do mailu. Cauky :-)

zdarek:-) vidim ze ta pani co se poskozovala a nadavala nam do svini nebo jak uz se poskozuje na nejakem jinem foru.mam zkouskovy a to znamena zase volnej cas, pohoda... sportuju, pracuju, ucim se, jsem hodne s pritelem, ale B dava trochu vic zabrat. ale dneska je to ok, snidane i obed s rodici, tak snad to pujde. drzte se

Milá Míšo,já vím, že jsi tu stále. K tvému rozhodnutí mi nezbývá nic jiného, než ti pogratulovat a veřím, že ten hlavní krok máš za sebou a věř mi, že budu stát při tobě!!! Stojíš mi za to, nezlob se na mě, že jsem se dlouho neozývala, ale nejsem si jistá, že bych vše zvládala s břemenem toho, že jsis vedla svou, že se léčit chceš, ale že se bojíš atd...Jsem na tebe vážně pyšná a moc ti děkuji, že jsi ten krok udělala!!!Petra

Ahoj Alex a Sylvo,dekuji vam za rady.Tak predne,ziju tady v Nemecku druhym rokem,a jsem tu vdana.Muj manzel je Cech ,ale do Cech se uz nejspys nevratime.Vim,ze on urcite nechce a me uz se taky nejak vic zacalo libit tady.Je pravda ze v cecham mam zbytek rodiny a vsechny pratele ,ale moje nejdulezitejsi rodina je ted tady a muj zivot zacal tady,i kdyz si myslim ze tohle budu moc rict az po absolvovani lecby,kdy si budu moc dovolit rict,ze muj zivot zacal.Jsem rozhodnuta se lecit,je to vazne,kort po moji nedavne prihode,kdy jsme byli na horach a ja prede vsemi omdlela do bezvedomi,prislo mi najednou uleva ,jako kdyz umiram a odchazim,ale zacali me najednou volat hlasy,ktere me volali zpet.A tak jdu dotoho.Musim.I pres muj obrovsky strach,mam porad jeste svoji pevnou vuli,ja to dokazu.Slysis Peto!!!!!!Ted myslim kamaradku se kterou si jeste obcas pisem,ano sem svepravna a dospela--Jdu se lecit.Objevila jsem jednoho doktora,nevim jestli ho nekdo znate,na doporuceni IVY LAURINOVE -ktera vede skupinu v Plzni.Timto ji dekujiJmenuje se Michal Krs,a je to psycholog,ktery ordinuje jak na klinice v Plzni ,tak pres tyden na psychosomaticke klinice tady v Nemecku ve Waldmünchenu.Domluvila jsem se s nim ze ho navstivim 10.2. na klinice a ze se domluvime o mych moznostech.Tak se to doufam hne kupredu,k uzdraveni.Drzte mi palce,porad jsem tu Peto,!!Ahoj a zatim se mejte

Ahoj Alex,zkus stránky www.gaudia.cz, je tam řada psychologů, nejsou,ale hraženi pojišťovnou,ale cena se dá dohodnout individuálně,jsou tam i specialisti na ppp.Eli

Ahoj Sylvo,tak to ti gratuluji k těm výborným výsledkům ve škole.Přikláním se k názoru, že by se měla Miša vrátit do republiky, její váha je hodně nízká a tady už si zahrává nejen se zdravím psychickým-psychická nemoc, tak i fyzickým!!! Míšo, neblbni a zvaž, že každý oddálený týden tvé léčby je oddálení snu mít jednou mimčo!Já jsem dnes nějaká přešlá mrazem, obrazně řečeno. Bavila jsem se svou psycholožkou, která mi měla zajistit ambulantní léčbu v Praze co se týče mentální anorexie, protože já mám problémy, když jím větší porce, ale pro mě věštší, pro zdravé lidi bez PPP to jsou porce zcela normální, tím pádem když jím větší porce, které vedou k přírustku váhy, já bych přibrala ráda, tak se pak dostavují pocity úzkosti a je mi i špatně od žaludku. Prý neesituje ambulantní léčba, která by mi tyto stavy dokázala přemoci a zvládnout. Ale já si nemohu dovolit jít do nemocnice na pár měsíců, protože mám doma 2malé holky a manžela, který pracuje. Tak už vážně neví, znělo mi to, jako kdyby mi tím pádem řekla, že už je to na celý život a že se s tím jídelm budu prát jako Don Quijote s větrnými mlýny...Prosím vás, nevíte o nějakém psychologovi, psycholožve v Praze, kdo by se těmito stavy zabýval ambulantně?Děkuji všem, Alex.

Ahoj Zdenko! Tohle nesmíš nechat zajít moc daleko jinak dopadneš jako já. Také jsem začala A, ta přešla do B... V té době jsem chodila s jedním klukem, přibrala pár kilo, ale pořád jsem byla hubená.. Před maturitou náš vztah začal být divný a po ní jsme se rozešli... Dost mě to rozhodilo, a podpořilo ještě víc můj pocit méněcennosti... B postupně s roky slábla, zvracení mi však zůstalo a dnes se přejím jen občas.. Snažím se z toho dostat, bojuji... už je to lepší... Ale deset let života s ppp mi nikdo nevrátí... Za opětovné navrácení zdraví stojí za to vyhledat lékařskou pomoc, nemyslím výkrm ale pomoc někoho kdo Ti poradí s jídlem i se vztahy... Drž se a jestli chceš napiš víc. V PO odpovím. Dnes mám málo času. Můžeš i na email: tslunickova"seznam.czZatím hodně štěstí.

Ahoj,Kdyz to tu tak ctu, neni mi zrovna do zpevu. A chce se mi neco napsat, i kdyz vas s tim nechci otravovat. Ale nemam to komu rict. Nevim, co mam delat. Musim se vratit par let zpet........V prvaku na gymplu mi tak nejak vsechno vychazelo, byla jsem premiantka a jedina moucha byla ta, ze jsem mela o par kilo vic, nez bych chtela mit . Zacla jsem

Adelko, tak jak to s tebou dopadlo??? Tim myslim to uvedeni...Mejte se vsechny fajn a napiste, jak to jde, paaaaaa sylva

Cau holky,nemela jsem cas napsat driv. To je ale jedine dobre, ze jsem ted tak zamestnana, uz tu Adelka psala, jak moc to pomaha. Musim jen souhlasit :-) Takze od patku jsem v "pohode" a jsem ted velice, prevelice motivovana, abych s tim uz doopravdy sekla!!! Jim minimalne 4x denne a nic si nezakazuju, jim normalne. Moc me pomohla Albi :-) Navic jsem ted i docela dobre psychicky rozpolozena, ikdyz porad jeste dobre nespim. Vcera jsem si dala prasek na spani, ale ta moje nespavost je ted spis zpusobena, ze uz mam proste vecer strach z toho, ze zas nebudu spat a jsem pak z toho jednoduse vystresovana. Nejak se to snad samo upravi (navic kvuli tomu ted s pritelem spime oddelene, abych ho nebudila, nebo opacne, on me...). Jsem ted v dobre nalade, mam vyborne vysledky ve skole a vubec jsem to necekala... Ale dost uz o sobe...Miso, pamatuji si na tebe - napsala si sem asi pred 14ti dny, ale pak jsi zmizela. Citim, ze jsi fakt zoufala, a nevis jak dal. Moc rada bych ti pomohla, ale bohuzel nevim jak. Myslim si, ze v tvem pripade by ses mela (jak uz jsi psala) co nejdriv vratit na nejakej cas do Cech a budto nekam dochazet ambulantne a nebo i na nejakou lecbu (treba dvou mesicni). Neboj se toho, je to jen kratoucke obdobi oproti celemu zivotu a bude ti to treba pripadat divne, ale muze se stat, ze si ti odtamtud ani nebude chtit odejit!!! Ja taky ziju v zahranici, takze mame spolecne tema, vid?? :-) Neni to odtud zrovna nejlehci se s tim vsim prat, musime si tak nejak pomoct samy anebo se vratit nejaky cas do Cech... Mohla bych tu jit na nejaka ta sezeni, ale tak nejak se tu na to necitim, ale pokud se muj stav zhorsi, tak tam i presto zajdu. Jinak ty chces v Nemecku zustat cely tvuj zivot? Ja ziju ctvrtym rokem ve Francii, ale asi prespristi rok se budu chtit vratit do Cech (i s pritelem, francouzem), stejska se mi po vsem :-) Tak zatim pa, preju hodne sil vsem a HLAVU VZHURU!!!

Ahoj Kris! Díky moc za odpověď. Já jsem se v MA začala motat také kolem čtrnácti let, ale obcházela kolem mně už déle, v těch 14 postupně udeřila, v 16 jsem zhubla asi na 39 kg, a pak z hrůzy z hospitalizace a pro klid doma jsem vlítla do bulímie. O tom, že jsem již před B trpěla A nikdo nevěděl, prasklo to, až když jsem se z bulímie a z problémů doma sesypala... Nevěděla jsem jak oboje vyřešit... Rodiče se spokojili s informacemi z pár senzačních článků. Hospitalizaci jsem se vyhla, prostě jsem nedošla na interní odd. kam mě lékařka poslala... Moc dobře jsem věděla, jak bych dopadla, rok předtím zkončila kamarádka v Motole... Odb. péči jsem se sama od sebe odvážila vyhledat až v osmnácti, s vědomím, že jsem již plnoletá a že mě tudíž v nemocnici nikdo ponižovat nebude, toho už jsem měla za celý svůj život dost... Jenže ouha, tenkrát jsem ještě nevěděla, že psychiatr léčí farmakoterapií, v podstatě se se mnou nebavil a předepisoval mi jen léky, viděla jsem, že tenhle způsob léčby nepomůže a přestala jsem k němu chodit... Od té doby už jsem se prala sama, četla knihy, snažila jsem se lépe jíst, učila jsem se řešit problémy jinak... a hodně se mi od té doby zvedlo sebevědomí... Bitva ještě není u konce, jsou dny dobré i zlé, ale už to není tak strašné a beznadějné jako dřív. Díky tomu, že se o MA a MB dřív moc nevědělo jsem to měla dost kruté i ve škole a stala jsem se vlastně takovým terčem posměchu, který byl v mysli pořád raději někde jinde... asi chápeš. Je škoda, že tehdy neexistoval internet, více literatury, více možností léčby... Asi by mi bylo mnohem líp a nespadla bych tak hluboko...Hezký den, jestli chceš, zase napiš. Dík Aneta

Ahoj Aneto,je mi 25 a v nemocnici jsem byla když mi bylo 14 a 15. Nejdřív jsem byla na interně (tam zkoumali, z čeho jsem tak zhubla, (mě samotné nepřišlo, že jsem nějak vyhublá) jestli to není nějaká nemoc, ale na nic nepřišli, ale už se zmínili o MA a to jsme na ně koukali jak zjara. No ale pak zhruba za rok od té první hospitalizace jsem skončila na oddělení psychiatrie Ke Karlovu. Zavřeli mě tam cca na 2,5měsíce a přesně jak píšeš začali vykrmovat a cpát různejma sedativama. První týden jsem byla úplně mimo, furt jsem spala, z těch prášků jsem byla zblblá, pak jsem měla vypracovaný plán a měla jsem stanovený, kolik kilo musím mít, aby mohli rodiče přijít na návštěvu a abych mohla na víkend domů. Pak jsem se musela účastnit skupinových terapií se všema co tam byli a to mi přišlo trochu nešťastné, protože tam byli různé děti s různejma problémama (sebevraždy, psychické problémy, schizofrenie, a tak pod.) a mě se těžko mluvilo o mým problému. V té době jsem byla na doktory hodně naštvaná a vlastně na všechny a mým cílem bylo, co nejrychleji se odtamtud dostat. Věděla jsem, že se musím spravit, abych mohla jít pryč a říkala jsem si, že pak zhubnu. Kydž mě pak pustili, tak jsem tam musela chodit ambulatně, ale po nějaké době jsem tam přestala chodit - přišlo mi že víc už mi nepomůžou tak jsem se na to vykašlala. Pak asi rok to bylo celkem dobré, ale musela jsem podstoupit hormonální terapii a začala jsem se spravovat, aniž bych chtěla a do toho tělo si říkalo víc a víc jídla a hlava mu nedokázala proučit, že má dost, a tak jsem se začala přejídat a zároveň brát projímadla, abych neztloustla (to se stejně stalo :( ) a v tom jsem se motala cca 3 roky, asi tak do 19ti let. Když jsem o tom zpětně přemýšlela, tak mi v nemocnici pomohli, ale pouze spravit tělo. Máš pravdu, tehdy moc neřešili ten zbytek, prostě výkrmna a pokud jsi nechtěla tak hned umělá výživa. Je to asi logické, já jsem na tom byla tak blbě, že jsem skoro umřela, tak jim asi nic jiného nezbylo, ale vadilo mi to, že mě například později, když už jsem na tom byla líp neučili jak správně jíst, najít sebevědomí, mít se víc ráda a tak. Nevím, jak to funguje teď, ale když vidím, že existují i ambulatní sezení pro lidi s ppp (nebo na netu si můžeš anonymně povídat), tak je to asi o poznání lepší než tehdy. Mě pak nakonec pomohlo to, že jsem měla kolem sebe kamarády a rodiče a v neposlední řadě i přítele a pak i práci a už jsem neměla tolik času, přemýšlet o tom, jak zrovna vypadám, jestli jsem přibrala nebo ne. Teď už jsem z toho snad definitivně pryč, víc se sice bojím B, ale myslím, že už do toho nesklouznu - přeci jen už je to delší dobu, co to držím na uzdě.Teď snad budu moci nějakým způsobem moci pomoci i ostatním holkám, které se v tom motají...A co ty? Jaké máš zkušenosti? Pěkný den,Kris.

Ahoj holky!! Je dobře, že s tím bojujete,... všem Vám držím pěsti.Krisite: Kolik Ti je? Jestli se mohu zeptat. Já mám problém stejně dlouho jako ty a ráda bych si s tebou popovídala... Stejně jako ty mám dobré a špatné dny, A vystřídala B a teď se nějak střídají obě... Bojuju a nevzdávám se dlouho.. Souhlasím i s tvým názorem na inter. diskuse.. I když do nich zrovna nepíšeš, můžeš je jen pročítat a víš, že nejseš sama (samota byla pro mě hrozná). Dřív to bylo opravdu jiné, o MA a o MB se nevědělo téměř vůbec nic (už je to lepší), a hospitalizace se odehrávaly jen v duchu výkrmu... problém je ovšem hlubší. Pamatuješ si ještě jaké to bylo v nemocnici před těmi 11-ti lety? Zajímalo by mě jaké s tím máš zkušenosti.... Hezký den. Aneta