poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Ahoj Ráchel,pokud chceš, můžeš mi to vše napsat do mailu! Email: kolkova.b"seznam.czJá jsem na tom s jídlem dost špatně, a tělu se to asi nelíbí, protože se brání jak může.....Jím moc málo, max. jednou denně.....a nehubnu.....Váhu bych Ti taky, když tak napsala až v mailu.....Taky se stydím, akorát mě na tom všem těší, že mi každý hádá o 8 kg méně.....Doktoři, známí....Nikdo mi nevěří, kolik vážím, mám prý moc těžké kosti.Já chodím k moc fajn doktorce, ale říct jí teď, že skoro nejím, zabila by mně.....Já už vlastně žádné rady nepotřebuji slyšet, já už všechno vím.....kdybych v tom lítala poprvé.....Teď je to už po třetí.Taky jsem za prázdniny (loňské) zhubla skoro 15 kg.....A nabrala i s Vánoci 3 kg, ještě, že tak.....Kolik Ti je Ráchel?To bylo loňi o prázdninách?Papapa a budu ráda, když napíšeš!Bára.

Ahoj Jaňulko,potěšilo mě, že mi někdo odepsal.Můžu se zeptat jaký je tvůj příběh a jak dlouho vlastně v tom jsi a kolik ti jelet a kolik vážíš a měříš?To je otázek, tak odpovídej :o).Pochopila jsem, že jsi z Brna, já z Prahy.V Brně vím o www.anabell.cz a tady je přímo kontakt na paní Sladkou - Ševčíkovou 602/766 542, ta mi hodně pomohla a mohla by pomoci i Tobě pokud budeš chtít.Zkusila jsi na ty vlasy a řasy DERMABION?Mě hodně pomohl.Všechny příznaky co píšeš máme asi všechny, plus vynechání menstruace, depresích, únavy, nesoustředěnosti atd...jak lehké je tady vypsat všechny příznaky a začít si uvědomovat, že člověk vůbec nějaké má...Ráchel

ahoj Rachel,vždycky když si přečtu nějakou odpověď,tak v ní najdu něco společného.Ale podle toho co píšeš ty,tak se mi jeví,že toho máme asi hodně společného.Za prázdníny asi 12kg dolů,rodinné problémy-radši ani nemluvím!Taky jsem teď na tom přelomu,kdy si musím sama říct a dost!Nemůžem si nic namlouvat,je to jen na nás,nikdo nám moc nepomůže.Já vím,že z toho nejhoršího mě dostalo to,když se táta s bráchou odstěhovali.Přítel přece jen není tak hrozný hlídač jako otec-to bylo to nejhorší.Pořád poslouchat nějaké výčitky- copak to může pomoct?Mimo jiné,začala jsem mít také další zdravotní problémy,ale nejsem si jistá,jestli to je díky té anorexii nebo to s tím vůbec nesouvisí.Proto bych se chtěla zeptat jaké další problémy vás všechny provází?!Mě začaly vypadávat řasy-už je to opravdu delší dobu,takže jsem si docela zvykla,ale zamaskovat to už je trošku obtíž.Beru různé vitamíny a potravin.doplňky,ale že by něco pomáhalo to se říct nedá!TAky ta zimomřivost-ale to je asi jasný,vsadím se že zimou se třeseme asi každá ať je teplo jak chce,nebo snad ne?Pak bych ráda věděla jak to děláte.Ráchel - taky se zmiňuješ,že máš nějakou super doktorku-můžeš poradit?Nevím od kud jsi,ale třeba to vyjde.Tak se mějtea pište, pomáhá mi to. Díky Papa Jaňulka

Ahoj Báro.promiň,ale nechci psát svoje parametry, protože se za ně stydím,připadá mi to moc, jestli ty chceš,tak mi je klidně napiš...Všechno to začalo v mých 13 letech, kdy jsem si připadala trochu víc při těle, měla jsem zhruba 60 kg.Jenže potom se do toho přidaly rodinné problémy a já v tom začala lítat, během prázdnin jsem shodila 12 kg..vystřídala jsem několik léčeben, ale bylo to k ničemu.A teď to je na nějaké hranici, kdy já si sama musím v sobě uvědomit, že chci, ale nějak mi to nejde.A jak to je u Tebe?Já chodím k jedné dr. a ta je vynikající, vždy si s ní popovídám a alespoň na chvíli se mi uleví.Je důležité, aby si měla doktora, kterému věříš TY!A, že je to v pořádku, to rozhodně není, to by si sem nepsala a nehledala z toho cestu ven.Janě Š...myslímTvoje ségra má bulimii nebo anorexii?Byla už u odborníka nebo se už někde léčila, neboj vždy existuje řešení.Ráchel

Ahoj holky, nemam vubec cas odpovedet, takze snad az zitra...Jen: Ivo neblbni, k cemu tech 50kg?? Navic jestli se chces z PPP dostat, tak musis rozhodne upustit od nejakeho hubnuti. Proste si musis stanovit jako prioritu to leceni z PPP a zacit jist normalne!!! Uvidis, ze dokonce i zhubnes. Jeste jedna rada: HLVNE SE NEVAZ, vykasli se na vahu (me pristel schoval baterky od vahy a dost me to pomaha nesledovat kazdy deko..) Tak paaaaaaaaaaa a mejte se vsechno co nejlip :-) "slunce v dusi" :-) (to rika ten chlap v pocasi na CT1 :-) Kdyz jsem bydlela v praze, tak bydlel ve vedlejsim vchode - divnej to chlap :-)

Ahoj Sylvi,díky za Tvou odezvu. V pátek jsem si řekla, že jíst nebudu. Ale nešlo to vydržet a jedla jsem. Né moc, ale jedla jsem. Byla jsem ne sebe tak naštvaná, že jsem to jídlo šla vyzvracet.No a dnes je sobota a přítel je samozřejmě doma. Tak jsem si musela dát aspoň oběd, aby nebyly hádky. On říká, že tlustá nejsem a že se mu líbím taková, jaká jsem. Znal mě když jsem byla na jednotce int. péče se sondou a jak jsem byla podle něj vychrtlá. Nechce abych hubla. Jenže já se tak nesnáším, jak jsem tlustá. Sice mě nikdo neříká, že jsem tlustá - spíš naopak, ale já se tak prostě cítím. Nevím proč, ale připadám si děsně tlustá. A tak hned jak skončí ten víkend, tak nepozřu ani sousto. Hodně mi přitom pomáhá žvýkačka a hodně pití. Sylvi, píšeš, že 50kg je hrozně málo. Ale mě to tak vůbec nepřipadá. Vždyť jsem vážila 42kg a pak jsem teprve byla spokojená. Při 50kg budu se sebou aspoň trochu spokojená. Kdybys věděla, jak já se nenávidím.Nechápu ale proč se mi to po roce zase vrátilo. Byla jsem se sebou spokojená ještě když jsem vážila 62kg. Bylo to i díky přítelovi, který mě má moc rád a říká mi jak jsem hezká a že nejsem vůbec tlustá. Denně mě uklidňoval až jsem tomu uvěřila. Ale teď, jak moje váha stoupla na 65kg, jsem tomu přestala věřit. Začalo zase moje období hrozný nenávisti sama k sobě. Nevím proč to tak je. Chtěla jsem i vysadit antidepresiva, protože po nich se hodně tloustne. Ale měla jsem i vedlejší účinky, tak mi je psychiatr vyměnil. Po těhlech se naštěstí nepřibírá. Ale jak se mám dostat na 50kg, když teď vážím 65kg? Připadá mi to nemožné. Ale vím, že to jde. Už jsem to dokázala několikrát, tak snad to dokážu i tentokrát. MUSÍM!!!

Ahoj holky,čtu vaše příspěvky a je mi smutno. Sama sice nejsem anorektička ani bulimička, ale mám sestru a ta v tom jede o stošest.Celá rodina - tedy rodiče a já jsme úplně bezmocní, tak moc bychom jí chtěli pomoct dát se do pořádku...Pořád přemýšlíme, tedy hlavně rodiče, o tom, co udělali špatně, kde se stala chyba. No, k ničemu to není, ségře pomoct neumíme, ona sama má dojem, že to zvládá.Našla jsem tuhle diskuzi teď docela náhodou, chodím na pppinfo.cz, je to tam dobrý, protože je tam dost informací a diskuze je veliká.Tonoucí se stébla chytá - já mám svou sestru fakt moc ráda a je mi to moc líte, protože, všechny informace, které jsem přečetla, mi říkají, že je jen otázka času, kdy bude nešťastná. A to já nechci' Mám pocit, že mi odchází před očima...Všem moc držím pěsti, kdybyste měli něktdo nějaký nápad, co mám dělat, napište prosím.

Ahoj Silvi,děkuji za první odezvu-je to fajn pobavit se o problémech s někým kdo tomu rozumí a vyzkoušel to na vlastní kůži.Překvapilo mě těch 7let-to je to vážně na tak dlouho?A co děti-jak jsi na tom?Chceš,nechceš-můžeš či nemůžeš?Kolik Ti vlastně je?Tuším že o pár let víc než mě.Co se jedná mého přítele,začali jsme spolu chodit,když jsem ještě tyto problémy neměla a vážila jsem tenkrát 55kg-to bylo příliš.Ale byla jsem asi opravdu jiná!Nechtěl sice abych zhubla,ale věděla jsem že když půjdou 2-3kg dolů,tak nadávat nebude.Teď ale nechodí s tou s kterou začal před více než třemi roky!Stále mi to vyčítá!Jelikož spolu teď bydlíme,mám strach,že vyprší jeho trpělivost a opustí mě!!!To bych pak asi vzdala úplně všechno.Jo a ta psychiatrička-byla dětská a pár případů s anorexií a bulímií taky měla(mimo mě).Povídala,že se jí je podařilo vesměs dobře vyléčit-ale kdoví jak to je?!Teď mi slíbil můj profesor z karate,že má známého v tomhle oboru a tak čekám kdy bude první sezení.Nejsem si ale jistá jestli to chci na 100%,bojím se že to skončí stejně.Nejhorší jsou pro mne víkendy-hl.když jsme společně doma a já musím předstírat jak se snažím jíst.Dnes mi není zrovna dobře a naštěsí přítel odešel do práce.Takže oběd bude snad až zítra.Budu ráda,když zase napíšeš možná že mi to třeba pomůže.Cítím se vždycky líp,když se vypovídám.Je tady vůbec někdo z Brna nebo okolí?Krásný víkend přeje Jaňulka

Ahoj Janulko, bud rada, ze se ti zvraceni nedari - co bych za to pred sedmi lety dala... Fuj to zni hnusne 7 let... Nevim, jak bych ti poradila, s anorexii nemam zkusenosti. Myslim si ale ze jak bulimicky, tak anorekticky trpi stejnymi psychickymi problemy, jako prehnany perfekcionismus, neduvera, atd. Myslim si hlavne, ze by ses mela vykaslat na to kolik vazis, kolik chces nebo nechces vazit, protoze jinak z toho kolotoce nevylezes a tva vaha bude porad kolisat... Hlavne nejez jen vecer, jez pravidelne. Pokud te pritel moc sleduje, anebo ti nevyhovuje, co po tobe zada (jako tech 50kg), tak to s nim prodiskutuj a najdete spolecne reseni (kompromisy), ktere bude vyhovovat jak tobe, tak jemu. Prijdu si jak nejaka namyslena radilka, ale treba to nejsou zas takovy kraviny, co pisu a treba ti to nejak pomuze, kdo vi :-) Pokud ti psycholozka nijak zvlast v tvem problemu nepomohla, tak si najdi jinou. Byla to specialni psycholozka na anorexii a bulimii? Napis, uvidis, ze se to zlepsi, hlavne to nevzdavej!!!Jo a Saro, jses tam taky nekde?? Napis, jak se ti dari... Paaaaaaaaaaaaaaaaaa Mejte se supr a krasnej vikend preji :-)

Ahoj všichni,jsem nová ale se stejnými problémy.Už to řeším 3tí rok!Začalo to ve druháku-snažila jsem se být ve všem dokonalá.Začala jsem s různýma brigádama,protože jsme na tom finančně zrovna nebyli moc dobře a taky jsem si ráda zašla zacvičit(aerobik,Taebo,--).Doma to taky nebylo zrovna růžový - naší se rozvedli,ale to hlavní bylo,že táta,který mi byl velkou oporou se začal více starat jen o bráchu.Chápala jsem,že je mladší-potřeboval matku nahradit ve všech směrech,ale já jsem si připadala jako bych byla doma navíc!Začala jsem si to plánovat tak,abych byla doma co nejmíň.Dařilo se a já byla spokojená.Jenže to všechno se projevilo na mojí váze.Moje minimum bylo tenkrát 40kilo.Měřím 163-to není moc a tak jsem byla se sebou celkem spokojená.Jenže začala na mě přicházet únava a vyčerpanost.Jelikož máme na škole hodně těláku a musíme podávat značné výkony-bylo na mě poznat,že postrádám sil.Já ale byla silně přesnědčena,že vše zvládám.Kdyby ale nebylo řídi,tak už tady možná nejsem!Ve škole se na mě všichni dívali jako bych měla každou chvílí umřít.Nespala jsem celé noci a myslela jen na jídlo,které jsem stále více odmítala.Odvezli mě k naší sportovní lékařce a začal kolotoč.Vše se dověděl i táta a já jsem byla úplně na dně.Začala jsem chodit k psychiatričce(dnes už jsem to vzdala).Brala jsem antidepresiva a prášky na spaní.Byla jsem pod stálou kontrolou-co jím,co si beru na sváču a to mě šíleně štvalo a vyčerpávalo.Všichni mě tím lezli na nervy!Byla jsem protivná a zlá.Ale teď se má váha pohybuje od 43-45kilo,nevím kolik mám přesně,protože se vážit nechci.Poznám na sobě,když přiberu a nedokážu si to připustit.Dnes bydlím se svým přítelem,který teď převzal roli mého otce.Prostě mě hlídá.Když chce abych se zvážila,tak prostě lezu na váhu opačně-vím,že jsem přibrala a radši to nechci vidět.Chtějí po mě,abych vážila alespoň 50kg,ale to je na mě moc!Po psychické stránce jsem už v pohodě a tak mi to prostě stačí.Jen mi vadí,že přítel by rád abych přibrala-vypadám prý jak malé děcko,a když někam jdeme tak mi v poslední době připadá,že se za mě stydí!Často jsem nešťastná a nemůžu si pomoct.Letos maturuju,takže nemám moc čas chodit třeba cvičit, a tak ani nechci moc jíst!Jídlo si nechávám až na dobu, kdy se přítel vrátí z práce.Nevím,asi to není v poho,ale co mám dělat?Na jedné straně chci aby nám to klapalo(už jsme spolu 3roky),ale chci aby mě měl rád takovou jaká jsem.A taky mám hrozný strach,že nebudu moct mít děti-tím mě stále strašila ta doktorka-už mě to nebavilo a tak jsem tam přestala chodit.Po psychické stránce to zvládám i bez těch jejích prášků-tak na co to vlastně je?Všichni tady píšete,že trpíte bulímií - nevím proč,ale i když se najím normálně a pak mám z toho špatný pocit a chci to dostat ven, tak to prostě nejde!To nedokážu pochopit,ale snad je to dobře.Ráda bych věděla jak dlouho už v tomhle jedete,za jak dlouho se můžu sama vyléčit a hlavně jak?Díky mějte se a držte se - vím jak je to těžký!Papa Jaňulka

Cau holciny :-)teda to toho pribylo :-) Nejdriv porad pisu PISTE PISTE a pak sama nic... Mela jsem fuuuuuuuuuuuuru uceni, jsem vycerpana...Takze Albi promin, ze jsem jeste nic nenapsala o te Francii (napisu v nedeli, OK?). Jo a strsne moc a od srdce ti gratuluji, zes to tak dlouho vydrzela!!! Fakt skvely!!! A Martino tobe taky!Ted k Mise, JED DO CECH co nejdriv a neodkladej to, nebo by mohlo byt pozde, anebo takhle, proc to oddalovat??? Praci budes mit stejne porad... Abych ti dodala kuraz, tak ti musim napsat, ze ja jsem byla na protidrogovem leceni (3 mesice zavrena). Ze zacatku nic moc, nez si zvyknes (tak 2,3 dny), ale pak se mi odtamtud ani nechtelo. Byly jsme vsechny jako jedna rodina, pomahaly jsme si, no proste na to docela i rada vzpominam. Vim, ze nepujdes na protidrogove leceni, ale na leceni anorexie, ale myslim si, ze to bude trochu stejny princip, protoze obe nemoci jsou nemoci psychicke. Preju ti hodne sil a odvahy!!!Adelko :-) je skvely, ze zas bojujes BRAVO!!! Taky jsem rada, ze tvuj pritel uz zmenil pristup, mozna, ze jste tu silvestrovskou hadku nakonec potrebovali :-) Ja jsem s pritelem uz zase v pohode. Trvalo to jen 2 dny a ja mu prece nemuzu vycitat, ze nema dobrou naladu, kdyz sama jsem v blbe nalade a depkach tak casto...Ale to jsem si mela uvedomit, kdyz tu blbou naladu mel - tak pro priste :-) Jinak je fakt skvelej, jak mam spoustu uceni, tak se o me strasne stara, vari, uklizi, pomaha mi, no proste zlaticko :-) A co ty, napis vic!!IVO, 50 kg JE STRAAAAAASNE MALO na tvou vysku, nechces preci bejt cela vynervovana a neprijemna na sve okoli!! (merim 173cm a kdyz jsem vazila 50,51kg, tak jsem byla cela vyklepana, asi se me budete smat vy, co mate anorexii, jako ze 50kg neni vubec malo, ale fakt jsem byla hrozna...). Muzu ti poradit toto: jez pravidelne (5x denne), udelej si jidelnicek, to dost pomaha a do nej zarad uplne vsechny potraviny (jez i to zakazane, sladke, hranolky,atd.). Ja to tak delam mesic a dokonce jsem zhubla 1kg, a to jim i docela normalne vecer..Uvidis, ze takhle zhubnes. Hlavni je nezakazovat si a neomezovat si, pak na to jidlo uz ani nebudes mit chut. Moc rada bych ti pomohla, vim, ze to neni lehky z toho kolotoce vyjit (ja se v tom taky jeste dost motam, ale uz si myslim, ze postupne najdu cestu). Taky neni lehke tomu uverit, ze kdyz budes jist normalne, ze zhubnes!! Ale ver mi!! Mozna, ze jsi ted trochu pribrala kvuli tem praskum. Ja jsem taky predtim neco pribrala kvuli antikoncepci (zmenila jsem ji a hrozne jsem nabyla na prsou a v bocich...) a taky jsem prestala kourit, takze si to dokazes predstavit, ale tohle vsechno se samo upravi. Jo a jeste, co z vychrtlosti??? Napis, co si o tom myslis a jestli mas otazky...Marti, musis ztloustnout!!! Myslim, ze jsi tu jednou psala vahu a ze mas strasnou podvahu. Udelej si treba latku (jako Adelka), ze chces ztloustnout 5kg. Napis mi jeste jednou kolik meris a vazis, jestli ti to nevadi. Ale je fakt skvely, jak postupujes, ze uz nezvracis tak casto (to o tom vikendu se stane, hlavni jsou zatim ty intervaly). Jak uz psala Albi, ovoce rozhodne rano nestaci a kdyz budes jist 5x denne, tak se ti sama upravi vaha. No, co bych psala vic...Ja jsem od nedele bez zachvatu, jsem rada, udelala jsem si jidelnicem uplne se vsema potravinama a dodrzuju ho a uz me ani nehoni mlsna. Mejte se krasne, musim padit a posilam vsem objeti a dobrou naladu :-)

Marti,chci Ti napsat něco k Tvým problémům.Pokud se chceš dostat z bulimie musíš přestat držet diety!!!K snídani ovoce nestačí a ani není vhodné.Snídat by jsi měla pečivo/1-2ks něčím namazaný/.Ovoce je vhodná svačina!A večeře by měla být jako snídaně nebo teplá.Pokud budeš jíst pravidelně, nemusíš se bát, že přibereš(pokud nemáš podváhu).Hlad máš proto, že málo jíš.Taky jsem pořád držela nějaký diety ale je to k ničemu!!!Jinak já se teď zatím držím, neomezuji se a netloustnu.Spíš naopak.Důležitá je pravidelnost a dostatek tekutin.Pro mě bylo vždy nejhorší být doma sama a mít ke zvracení prostor.Ale zjištuji, že to jde vyplnit jinak než jídlem.Koukám na TV, učím se, čtu si, jdu si zaplavat...cokoliv mě napadne.A je to moc fajn,cítím se mnohem lépe.Ještě z toho nejsem venku, ale jsem na dobré cestě.Na cestě ke štěstí.Mějte se hezky, pište a držte se.

Ahoj Rachel,pokud můžes, napiš o sobě něco více! V kolik to začalo...., kolik měříš a vážíš, jestli k někomu chodíš, atd.Já na tom taky nějsem moc dobře, váhu mám v pohodě.....Již skoro druhý týden vůbec nejím, akorát dnes, po všech domluvách jsem si něco normálního dala.....Nevím, chodím ke třem lékařům a každý říká něco jiného..... Jeden, že to není o jídle, druhý, že jo, třetí, že je to v poho.....Ale vím, že není.....teď se spíše zabívám zkouškama ve škole.Měj se hezky a napiš!Pa Bára.Míšo napíšu maila!!!

Ahoj,tak se zatím držím-myslím,protože jsem již taky sklamala minulí víkend.Měla jsem sraz s tátou(nebydlím s rodiči)a byli jsme nakupovat.přitom mi táta stále říkal,že si koupíme něco dobrého,ale já stále odmítala.Až mi ho přišlo nakonec líto a tak jsem svolila,že tedy ano.Byl rád,ale já vůbec ne ani jsem to nechtěla a nehodila mě mlsná(snad to bylo poprvé co mě v krámě nic nelákalo).A tak,když jsme byli hotový jsem honem jela domu a šla na WC,samosřejmě že jsem se tak vyprázdnila,že v noci jsem hlady nespala a šla znova jíst-záchvat.Ale pak již to bylo v pohodě.Opět se nesnáším jen se utěšuji,že bych to možná zvládla ,kdyby jsem se nesetkala s tátou.Jinak jsem nyní 5dní od záchvatu-úúúúúúúúúúúspěch.Jen jsem stále nafouklá a mám hrozný hlad vždy odpoledne.A přitom se snažím jíst 3xdenněRáno ovoce,k obědu nějaké jídlo(menší porce),k věčeři ovoce nebozelenina se sýrem.Ale stějně jsem stále nafouklá a připadám si zas tlustá.A přitom hladová.chtěla jsem se zeptat jestli taky denně řešíte hlad?Nechci jíst víc-stále se bojím váhy,ikdyž se nevážím.Dík za odpovědi a všem dále držím palce.Ahoj Martina

Ahoj holky,nestačím se divit,jak se rozrůstáme...Poslední dobou moc nepíšu,mám hrozně moc práce do školy,zkrátka nestíhám.S jídlem je to lepší-ne v pořádku,ale lepší...Snažím se jíst taková množství,aby mi po jídle nebylo těžko-tenhle pocit nesnáším a téměř vždy ho kompenzuju zvracením.Mám strach,že mě PPP bude provázet celý život,dostat se z toho opravdu není žádná sranda a chce to hlavně slevit z požadavků,které na sebe každá máme + obrovskou vůli.Jsem sama sobě odporná,nesnáším se za tyhle zbytečný problémy,můj život by mohl být tak skvělý....!No,dost pesimismu,vlastně se docela držím.Zvracela jsem naposledy asi ¨před 6 dny-nebylo to po záchvatu,jen jsem snědla trochu větší porci a i když jsem se jí v sobě snažila udržet,nakonec jsem podlehla hnusnýmu bulimickýmu hlasu a zvracela.S přítelem už se dá o bulimii bavit,sice nechápe a nevěří,že se z toho dostanu,ale nenadává a snaží se mi pomáhat,odvést od zvracení,zabavit...,za což jsem mu vděčná.Po nikom nemůžu chtít,aby mě chápal,miloval a vážil si mě,když se sama před sebou stydím...Sylvi,napiš,co nového s přítelem a jak se vůbec máš.Neomlouvej se za to,co píšeš,tady jde přece i o to,abysme se vypsaly a ulevily si.Navíc ti rozumím a přesně chápu,co jsi tím příspěvkem myslela.Holky,trochu ztrácím orientaci,kdo co napsal,tak se omlouvám,že moc nereaguju.Marti,drž se a pokračuj-sama vidíš,že už má tvůj "režim" určité důsledky a výsledky,takže je tak dál.Rachel,taky jsem si prošla anorexií,znám všechny ty hnusný pocity kolem celé nemoci-bylo to nejhorší období mého života-období samoty a depresí.Teď taky nejsem OK,ale...-až budeš mít čas,napiš víc.Mějte se zatím co nejlíp a snažte se!!!pa a sílu,Adéla

Ahoj holky,dlouho jsem přemýšlela, jestli sem mám taky napsat. Ale už píšu....Je mi 24 let a asi od 15 jsem v hrozným kolotoči. Nejdřív to byly jen takové malé diety.Pak mi to ale přerostlo přes hlavu. Držela jsem buď přísnou dietu nebo jsem se pak přecpávala a pak zvracela. Někdy to bylo docela dobrý. Jedla jsem normálně a byla se sebou spokojená. Měla jsem anorexii i bulimii. Když jsem vážila 42 kilo, měřím 176cm, tak jsem byla na psychiatrii a měla zavedenou sondu do žaludku. To bylo před dvěma roky. Ta sonda nebyla příjemná, ale byla jsem se sebou spokojená. Pak jsem pomalu začala jíst až jsem došla na 58kg. Byla jsem hubená. A pak to bylo docela v pohodě. Začalo to znova před Vánocema. Hrozně jsem přibrala. Teď vážím okolo 65kg. Ostatní mi říkají, že na mojí výšku to je normální váha. Ale já si připadám hrozně tlustá. Tolik jsem ještě nikdy nevážila. A to fakt moc nejím. Ono je to i tím, že beru léky na deprese a úzkosti. A po nich se dost přibírá. Ale mě je jedno, že je to po lécích. Chci zhubnout. Hodně zhubnout. Chtěla bych mít aspoň 50 kilo. Začala jsem po jídle zvracet. Vidím, že padám zase tam, kde jsem byla. Ale moje touha po vychrtlosti je hrozně velká. Nesnáším sama sebe. Jsem odporná a šíleně tlustá!!!Dnes jsem se zařekla, že nebudu jíst. Nevím jak dlouho to vydržím. Nevím jestli zase nespadnu do bulimie. Protože nejíst vydržím tak 5 dní a pak se přežeru a jdu to vyzvracet. Ale taky vím, že když si něco usmyslím, tak vydržím nejíst třeba měsíc. Je to děsnej kolotoč. Nejedení, jedení, přejídání se, zvracení...Nevím, co mě to zase popadlo, že mám takovou chuť zhubnout. Rok to bylo v pohodě. Ale teď jak vážím těch 65kg,tak jsem si odpornější než kdy předtím. Nevím, co mám dělat. Jsem z toho docela zoufalá. Máte někdo taky takový podobný kolotoč? Budu ráda za každou odezvu. Díky!

Ahoj Báro,jsem asi na tom nejhůř co jsem kdy byla, bude mi 18.Všichni říkají, že mám velkou podváhu, ale znáš ty "její"kecy.A jak jsi na tom ty?Promiň musím končit, jsem totiž ve škole :o).Pa Ráchel

Ahoj holky,Míšo, souhlasím s Bárou, to léčení je opravdu dobrý nápad.Vím, že to zní strašně, být někde zavřená 6-8 týdnů, ale na druhou stranu, jak dlouho trpíš PPP?Co je potom proti tomu nějakých 8 týdnů...Naučí Tě tam jak správně, pravidelně jíst.Dají Ti novou šanci do života a bez PPP.Ale hodně záleží na Tobě, musíš chtít.Moc Ti přeju, aby se Ti dařilo dobře, aby jsi to zvládla a byla v pohodě.Musím ještě zdůraznit, že důležité je jíst pravidelně, potom člověk netloustne a pokud netloustne, přestává se bát jídla...(Váha půjde nahoru jen tehdy, pokud jsi příliš hubená)Tak se drž,přeju mnoho úspěchu.Báro,samozřejmě i Tobě přeji ať se Ti daří, ať to zvládáš.Jak píšeš, je důležité naučit se mít ráda sama sebe.Je to dost těžké, ale jde to.Musí to jít.:o)Sylvi, dneska je to již 5. den, kdy nezvracím.Včera jsem měla sice nekalé myšlenky, ale pak jsem si uvědomila, že potom by mi bylo ještě mnohem hůř, protože bych zklamala sama sebe.A i když jsem snědla k večeři 2 rohlíky místo jednoho, jak jsem zvyklá, zvládla jsem to a mám z toho obrovskou radost.Ani mi ráno nebylo nijak těžko.:o)Pořád jsem si opakovala, že 2 kusy je úplně normální porce.Po večeři jsem si šla na chvilku lehnout, aby mi vytrávilo a pak naštěstí přišla kamarádka.A bylo to ok.Zítra máme sezení a pokud to dneska zvládnu, budu se moci pochlubit, že tento týden jsem to po dlóóóóúhé době zvládla celý týden.A taky jsem celkem zvědavá, co mi ukáže váha.(Ale je mi to jedno...snad...cítím se dobře)Měj se krásně a napiš mi.Nezapomeň mi napsat něco o té rodině a nějaké info, co všechno bych potřebovala zařídit a přes jakou agenturu to je...atd.Moc Ti děkuji.Krásný den.HOLKY DRŽTE SE!!!

Cau Sylvi,kraviny nepises,taky jsem posledni dobou dospela k tomu, ze myslim vic nez kdy driv na svy zdravi a davam si to jako dalsi duvod uz vubec nezvracet. A mam z toho fakt radost !!! Takze je dobry, ze to takhle beres.Jinak nemam moc cas,tak vic napisu az si prectu vsechny novy prispevky.Mimochodem - dneska jsem cetla zajimavej clanek o "idealu krasy", jak tu hubenost vsem vlastne vnucujou modni navrhari atd. a lidi se na to jak ovecky chytaj, driv kdyz byly v mode baculky tak by malokdo takhle blbnul...jako my. Vlastne nam nenapadne vnucujou nazor, ze kdyz nebudeme hubeny, nebudeme stastny ani uspesny - neni to kravina? Mozna jsem to napsala trosku jinak nez to tam bylo, ale dost mi ten clanek pomohl si uvedomit, jak blbnu !!! A ze vazne nezalezi na tom, jestli budu mit o 5 kilo vic, dulezity je, abych se naucila se sama cejtit ve svym tele dobre a bejt s nim spokojena, jinak nebudu v pohode nikdy. Takze se to musim zacit znova ucit....

Ahoj Barco,Predem,tedy bude mi v dubnu 22,takze jsme skoro stejne .Zitra odjizdime s Petulou(manzel)do cech na tyden na hory,ale nezustanu tam,musim si tady v Nemecku jeste vyridit nejake pracovni veci a pak tedy nekdy koncem unora nebo v Breznu,bych tedy jela na delsi dobu do Cech.Mam ale strach,chci i nechci se lecit,ale asi to znas ,kdyz rikas ze zase nejis.Vis ,Barco ja ,no vlastne je to divny ,na to ze opravdu nic nejim,jen piju,a to tedy hodne dzusy,cervene vino(tak 1 flasku tedy dohromady s Petou,takze tak pulku)a taky denne rano aktimel a hrnek horkeho mleka.To je vse.Krom toho,neuveritelne zvykam(opravdu hrozne moc),zkratka ale moje vaha nejde ani nahoru ani dolu,porad kompenzuje na 48-51,merim 175cm.Ovsem uz jsem se nevazila dlouho,bojim se tam vlizt.U tebe pises to trva 5 let,u me je to 8,hmmmmmmmmmmmmm hnusnych 8 let sledovani se,drzeni diet zpocatku a ted hladoveni,hnusne nalady,a vse kolem,.Chci se toho zbavit,ale bojim se,opravdu vazne.Sem jsem nechodila,protoze porad cist a psat si s vami,nevm hrozne me to nicilo .Vis z toho stacionare mam strach proto ze je to opravdu celodenni,ja tam prijdu rano v 8 a pak domu pujdu kolem 6 vecer,a co tam ??????Cely den jen videt ty lidi kolem sebe,a JIST,,,,,,,,,,,,,,,,,nevim.Jinak ja pochazim z Berouna u Prahy.Ty jsi vlstne odkud???Ted se tu asi pres tyden tedy neobjevim ale kdybys mi treba chtela napsat mailika moje adresa je MiDre"seznam.czZatim se mej hezky Barco,ahoj