poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

ach jo holky tak moc se chci te kraviny nadobro zbavit!!!zapomnela jsem vam napsat - jak jsem se desne ucila na tu embryologii, tak ten test dopad ok.premyslejte o sobe, ale jen trosku ale hlavne jednejte!neco pro sebe udelat muzete hned, za hodinu, za dve.. kazdy okamzik meni vas zivot, zadne rozhodnuti neni dost male aby nestalo za to se rozhodnout spravne.

Mysko,nechtej najednou prilis moc. az budes jist normalne treba pulroku, prejde to, ver tomu. musi to prejit tak jak to zacalo. plizive, pozvolna... tesim se na to.

Ahoj Pavoučku,většinu času v buse trávím proto, že jsem z malého města a dojíždím do velkoěsta za studiem...Je to náročné, jezdím mezi náctileté, každý je tam mladší, dodělávám si středoškolské vzdělání, na které jsem díky PPP neměla dříve sílu a nyní se mi to vrací i s úroky:-(y! Je škoda, že ve škole nepotkávám vrstevníky, bylo by to jiné a tak se s nimi míjím.

Teprve ted jsem narazila na tuto diskuzi.V leccems se vidim.I kdyz tedy ja jidlo nezvracim, to ne-nesnasim zvraceni.Ovsem je pravda, ze okolo me vahy a toho, co snim a nesnim se zacaly tócit skoro vsechny me myslenky.Jsem si taky naprosto jista, ze jidlem se snazim resit neco zcela jineho-skola a uceni se.Naprosto se nedokazi soustredit.Kdyz uz jsem sama, nakoupim hory pochutin, chroupu-a pri tom se dokazi soustredit.Jakmile ale nic nemam, hned premyslim, co prijemnejsiho nez uceni delat-a to prijemnejsi je samozrejme jidlo:-(Verim, ze v poslednich tydnech jsem dooost pookrocila,a le pryc to neni.Verim, ze yb mi moc pomohly jine zajmy-treba zamilovat se.To se mi doposud nepovedlo(21let)a i kdyz si to mozna nepripousim, moc me to trapi.Rikam si, proc me nikdo nechce?Chytra, mila i hezka jsem...a znam spoousty ne prilis prijemnych a ani ne hezkych holek, co pritele(klidne i vyber)maji.NEchapu.Jsem vlastne dost placha..a znam stale ty same lidi..a na ulici me nikdo neoslovi.Sama na zabavu(jakoukoli)nepujdu..takze pak je to tezke:-(Asi jsem se rozepsala:-)JE to takovy sled myslenek, ktery me zrovna napadl...

Mimochodem, Simono

Cau holky, potrebovala bych radu: sice uz dost dlouho jim pravidelne a dost, jidlo si neodpiram, jim na co mam chut, ale desne me stve jedna vec. Totiz, jeste sem se nezbavila toho, ze si furt v duchu rekapituluju, co sem za ten den snedla, jestli toho nebylo moc... furt si to omilam v hlave, snad tisickrat za den. Proste normalne jim, ale o tom snedenym jidle jeste furt premejslim, a to neni vubec normalni. Nevite nekdo, jak se toho sakra zbavit??? Asi to ted pusobi pekne zmatene a mozna je to blbost, ale stejne dik.

Ahojky Simonko, jsem moc rada, ze jsi se ozvala. Tak nejak jsem si myslela, ze mas depku, atd. Ja se mam vcelku Ok, nemam ted sice nijak zvlast dobrou naladu, ale jen debil ma dobrou naladu porad :-))) Uz pises ten svuj zivotni pribeh?? Ja jsem se k tomu jeste nedokopala. Alespon uz zas normalne jim :-))) Paaaaaa, posilam vroucne objeti!!! A HOLKY, HODNE SIL A CO NEJVIC POHODY!!!PS: musim letet, muj pritel uz zas nadava (protoze pak o tom vsem navic furt dokola mluvim...) a taky musim jit varit veceri :-)))

Lucie, hezky jsi to napsala. Myslim ze mas pravdu. Proto sem tolik nechodim a co jim moc neresim (teda krome toho ze se snazim o pravidelnost)Ilyn - co delas vetsinu casu v buse? to jsem nejak nepochopila

Holkyyyyyyyy vsechny moc zdraviiiim :oDMoc se omlouvam ze sem tak dlouho nepsala.Byla jsem v praci a nemela cas jit ani do netky. Tejden to byl desnej, samy depky :o(No prste ksefty nesly, ja se prejidala ne ze strachu z jidla ani ze bych si zakazovala, proste abych zapomela, nemyslela. Vim ze to zni silene, sama si to moc dobre uvedomuju, ale ..Rano jsem se budila z pocitem, ze se z toho kolotoce v praci nikdy nevyhrabu kdyz to takle pujde, ze nikdy nebudu normalne ziiit :o((, a uz sem valila do mesta zraaat abych na to alespon chvily nemusela myslet, vecer pak depky jak sem desne chytra, kdyz ksefty nejdou a ja si utracim jak silenec (pred vanocema) za jidlo, ktery skonci v zachode. Moji nalade presne odpovida pisnicka od Jarka Nohavici:Ráno mě probouzí tma sahám si na zápěstízda mi to ještě tluče zdali mám ještě štěstínebo je po mně a já mám voskované botyráno co ráno stejné probuzení do nicotyNení co není jak není proč není kamnení s kým není o čem každý je v sobě sámvyzáblý Don Quijote sedlá svou Rosinantua Bůh je slepý řidič sedící u volantuZapínám telefon - záznamník cizích citůšpatné zprávy chodí jako policie za úsvitujsem napůl bdělý a napůl ještě v noční pauzeměl bych se smát ale mám úsměv Mikymauzerána bych zrušilDobrý muž v rádiu pouští Chick Coreuopravdu veselo je asi jako v mauzoleuve frontě na mumii mám kruhy pod očimarůžový rozbřesk fakt už mě nedojímáPovídáš něco o tom co bychom dělat mělipomalu vychládají naše důlky na postelivšechno se halí v šeru čí to bylo vinouže dřevorubec máchl mezi nás širočinou?Postele rozdělené na dva suverénní státyozdoby na tapetách jsou jak pohraniční drátyve spánku nepřijde to spánek je sladká mdlobaže byla ve mně láska je jenom pustá zlobadráty bych zrušilProkletá hodina ta minuta ta krátká chvílekdy věci nejsou černé ale nejsou ani bílékdy není tma ale ještě ani vidno neníbdění je bolest bez slastného umrtveníZběsile mi to tepe a tupě píchá v třísleusnout a nevzbudit se nemuset na nic mysletopřený o kolena poslouchám tvoje slzyna život už je pozdě a na smrt ještě brzyCo bylo kdysi včera je jako nebylo bykáva je vypita a není žádná do zásobyvěci co nechceš ať se stanou ty se stejně stanoua chleba s máslem padá na zem vždycky blbou stranoumáslo bych zrušilPovídáš o naději a slova se ti pletoujak špionážní družice letící nad planetousvlíknout se z pyžama to by šlo ještě lehcedvacet let mluvil jsem a teď už se mi mluvit nechceZ plakátu na záchodě prasátko vypasenékyne mi zatímco se kolem voda dolů ženevšechno je vyřčeno a odnášeno do septikujenom mně tady zbývá prodýchat pár okamžikůSahám si na zápěstí a venku už je zítrahodiny odbíjejí signály Dobrého jitrajsem napůl bdělý a napůl ještě v noční pauzeměl bych se smát ale mám úsměv Mikymauzelásku bych zrušilRáno mě probouzí tma sahám si na zápěstízda mi to ještě tluče zdali mám ještě štěstínebo je po mně a já mám voskované botyráno co ráno stejné probuzení do nicotyTo byla takova mensi kulturni vlozka :oDJeste bych vas chtela znovu navest na dokaz, ktery jsem uz jednou psala, ale zjistila jsem ze mi ho premistili "do spravne rubriky" :oDTakze staci kliknout : Na titulni stranku diskuzniho fora, Problemy z vahou a postavou, Bulimie-cesta k vyleceniOpsala jsem tam spoustu rad veci a navodu z knih a internetu stoji za to si to precist :O)Sylvi: Ja chodila na terapii pred trema rokama, byla to terapie kam chodily lidi, ktery trapilo vselicos (alkoholismus, drogy, ppp, smrt blizkeho, rozvod, ...) naucilo me to hodne nikdy na to nezapomenu, ale co se tyce bulimie?...Bylo tezky kdyz sem jim tam rikala co sem snedla a jak sem z toho stresovala a zvracela, nikdo mi nerozumel a nedokazal pomoci. Napriklad moje psychoanaliticka "v dobre vire" mi davala za priklad holku co mela jiny problem a jedla "normalne" jedla zrovna piskoty a ona se ji predemnou zeptala.."Natalko, kolik tech piskotu snis?, kdy poznas ze uz mas dost?..a natalka na to: "az me to prestane bavit"...No tak nevim jestly to je dobra rada pro bulimicku :oD.Jist jsem se tenkrat naucila sama.Zprvu to bylo tezky bud jsem jedla moc, nebo naopak malo ale porad jsem zvracela.Pak jsem se seznamila s moji druhou velkou laskou a ja chtela k vuly nemu byt v pohode. Prestala sem na jidlo uplny myslet prestala jsem ho resit, zacala jist vsechno, pravidelne trikrat denne mela jsem krasnou postavu a vsechno bylo ok, dokud neodjel "byl to nemec" a ja najednou sama nevedela proc zit z ceho se tesit. Porad sliboval ze prijede, ale stesti nam tenkrat nepralo a jemu ani me nemely jsme sanci se vydet. To me dostalo a ja v tom litala zase. Ted vim jak BLBA sem byla. Proto vim a chci tentokrat vyhrat sama za sebe ne pro nekoho, ale pro sebe pro svuj zivutek, ale to je asi ten nejtezsi ukol, kdyz si toho svyho zivutku tak pramalo vazim. Stejne verim a doufam :oDAdelko: Ten tvuj kluk jezis to mi ouplne pripomina miho tatu, tedy v tom pristupu k bulimii.Muj tata byl sice ten, ktery mi sehnal psychoanaliticku a umoznil mi mesic volna abych tam mohla chodit.Ovsem v jeho ocich byla bulimie nemoc a z jeho pohledu je na kazdou nemoc lek, kterej si clovek vezme a je OK. Takze od prvniho dne kdy jsem byla na terapii, ocekaval, ze uz sem jako vylecena, ze jako ted uz budu normalne jist, a chodit tam budu uz jen proto, abych se zbavyla psychickych problemu z minulosti. Ja se diky takovemu pristupu citila pod hroznym tlakem, ktery me jeste vic vedl k prejidani, mela jsem pocit neustale kontroly, jako by se koukal na kazde moje sousto, bylo to strasny.Osobne bych ti moc doporucovala, kup si knihu: Rozlučte se s bulimií, Autor: Lindsey Hall, Leigh CohnVydalo: nakladatelství ERA ve spolupráci s OS Anabell, 2OO3, Doporučená cena 247,- Kč.A dej ji partnerovy at do ni alespon koukne. Je tam tak krasne popsany presne vsechno o cem je tahle nemoc i o tom jak my bulimicky premyslime, ze bude presne vedet co te tak trapi. Verim ze pokud te ma rad, tak se do te knihy alespon koukne.Ja osobne jsem tu knihu dala k precteni mamince, mela jsem velikou radost ze si ji vzala a verim ze ji cte. S mamou mam taky problem o tom mluvit nevim, jak bych ji to vysvetlovala, proto jsem ji dala tu knihu, s tim, ze ji nemusi cist celou staci prvni tri charakteristiky, ktere jsou tak nadherne napsane, ze ja uz k tomu nemusim nic vic dodavat a vim, ze mama bude vedet co me cely ty roky tak trapy co se skryva za tim, kdyz u ni sedim jak mumie a slova ze me nevytlaci i presto, ze jsem treba jeste pred deseti minutami delala vtipky a byla vesela.Urcite to alespon stoji za pokus, verim ze to vasemu vztahu muze jen pomoci :o)Tak sem zase napsala roman, jak hrom uz sem mela abstak jak sem tady tak dlouho nepisankovala :oDPosilam vam vsem VELILIKANSKE OBETI :-* Sima

Ahoj holky, pisete jak dasy, nestiham to vsechno cist...zakopanej pes neni v jidle, ale v necem, co resite jidlem. Az prijdete na to, co to je, tak problemy s jidlem zmizi samy. Kazdej clovek od narozeni umi jist naprosto normalne, to umi i kazdy zvire. Bohuzel jste se v detstvi naucily zneuzivat jidlo a pokracujete v tom. Je to pekna naloz, tahle PPP, a prave tady prestavaji fungovat ty pseudopsychologicky poucky, ktery plati na alkoholiky, mozna i na fetaky...alkoholik se totiz muze naucit nepit a tim ho psycholog zaradi do kolonky, ze je zdravej, ikdyz treba vubec nepochopil, co mel tou nemoci vyresit, ale jist se proste musi a jeste k tomu nekolikrat denne. Prestante resit jidlo, fakt to o tom neni, pohlidnete "pod" to jidlo. Co to tam je? Co vam brani bejt "normalni"? Nebo opravdu chcete stravit zivot tim, ze budete premejslet co a kolik a kdy jste snedly? Taky jsem nebyla schopna jit treba do bazenu, nebo mezi lidi, protoze jsem si myslela, ze jsem tlusta a nemozna...pak jsem zjistila, ze je to pekna blbost, ze se tim jenom jeste vic ubijim. V nejaky prirucce jsem cetla, ze clovek by se mel chovat "jako kdyby" byl stihlej, kdyz uz si to o sobe nemysli a delat vsechny veci, ktery si kvuli tomu, jak vypada zakazuje. Ja jsem si ani nebyla schopna kupovat novy pekny obleceni.Tahle nemoc je moc moc o sebeduvere a o pocitu vlastni hodnoty a ten nam nikdo neda, ten musime ziskat samy. Sylvi, taky jsem mela obcas pocit, ze me tyhle stranky strhavaji k reseni jidla vic, nez je zdravy, ale to je jenom znamka toho, ze nemas v sobe nejaky veci vyreseny. Ja to uz tady klidne ted muzu cist a nemam strach, ze bych do toho znova spadla. Mejte se moc pekne. Nechodi nekdo na svepomocnou skupinu v Praze?

Ahoj holky,omlouvám se, já se neurazila...Je mi 23let, problém je, že jsem taková šedá myš, co s nikým ještě pořádně nechodila, tudíž jsem nezkažená:-o)...No, já vůbec nevím, kde bych tak někoho mohla potkat, na ulici si mě nikdo nevšimne, většinu času trávím v buse a tam také ne...S jídlem bojuji, příšerný strach z Vánoc, ale už konečně dobře spím a váha se mi ustálila na rozumné hranici...Co Vy, pečete cukroví atd?

Ty jo fakt koukam, Martino. Vsechno vychazi z toho, ze si strasne zakazujes. Mas strach jist a tak se drzis drzis a drzis jen trochu jist ale jednou to prasknout musi a najednou se prejis, jses z toho nestastna a vyzvracis to. Nikomu by jen jedno jablko k snidani nestacilo a uz vubec ne, kdyz vecer nejis!!! Musis prekonat ten strach z jidla, jidlo neni tvuj nepritel, ale neco, co k zivotu potrebujes!!! Jestli mas takovej strach jit spat najezena, tak vecer snez jen neco lehkeho ale hlavne alespon neco, jinak pak nebudes moct spat, jak pises. Ja to vim, taky mi nekdy tak kruci v noci brise, ze me to budi. Vubec si mi bulimicky neuvedomujeme, jak tim nase tela (i psychiku) trapime!! Rano se pak najez normalne. Me taky vubec pulka rohliku nestaci. K snidani si davam do nosu: zapeceny toast, musli tycinku, jogurt s musli...A na ostatni se vykasli, at si rika, kdo chce, co chce. Hlavni v tvym zivote jsi ty!!! O tebe jde!!! Nevim, jak te presvedcit, neni to jednochy z toho kolotoce vypadnout!!! Hlavne uz se prestan v jidle omezovat, to je prvni krok. Jez, prave tolik, kolik toho telo potrebuje a kdykoliv si o jidlo rekne!!! Tak uvidis, ze uz na zachvaty budes mnohem min myslet!!! S tim jidlem od rodicu. Asi ses u nich zas cely den omezovala v jidle a pak ti to vecer nedalo. Je to tezky, furt to samy dokola, ale uvidis, ze kdyz se prestanes omezovat, tak se to zacne samo pomalounku srovnavat. Preju hodne sil a dobre a pozitivni nalady a dobrou chut k obedu!!! Jdu si dat do nosu!!! Paaaaaaa

Ty jo fakt koukam, Martino. Vsechno vychazi z toho, ze si strasne zakazujes. Mas strach jist a tak se drzis drzis a drzis jen trochu jist ale jednou to prasknout musi a najednou se prejis, jses z toho nestastna a vyzvracis to. Nikomu by jen jedno jablko k snidani nestacilo a uz vubec ne, kdyz vecer nejis!!! Musis prekonat ten strach z jidla, jidlo neni tvuj nepritel, ale neco, co k zivotu potrebujes!!! Jestli mas takovej strach jit spat najezena, tak vecer snez jen neco lehkeho ale hlavne alespon neco, jinak pak nebudes moct spat, jak pises. Ja to vim, taky mi nekdy tak kruci v noci brise, ze me to budi. Vubec si mi bulimicky neuvedomujeme, jak tim nase tela (i psychiku) trapime!! Rano se pak najez normalne. Me taky vubec pulka rohliku nestaci. K snidani si davam do nosu: zapeceny toast, musli tycinku, jogurt s musli...A na ostatni se vykasli, at si rika, kdo chce, co chce. Hlavni v tvym zivote jsi ty!!! O tebe jde!!! Nevim, jak te presvedcit, neni to jednochy z toho kolotoce vypadnout!!! Hlavne uz se prestan v jidle omezovat, to je prvni krok. Jez, prave tolik, kolik toho telo potrebuje a kdykoliv si o jidlo rekne!!! Tak uvidis, ze uz na zachvaty budes mnohem min myslet!!! S tim jidlem od rodicu. Asi ses u nich zas cely den omezovala v jidle a pak ti to vecer nedalo. Je to tezky, furt to samy dokola, ale uvidis, ze kdyz se prestanes omezovat, tak se to zacne samo pomalounku srovnavat. Preju hodne sil a dobre a pozitivni nalady a dobrou chut k obedu!!! Jdu si dat do nosu!!! Paaaaaaa

Dík Sylvi.taky jsem o tom přemýšlela.Ale musím taky říct,že nenáším když mě někdo sleduje co jím a kolik toho jím.např.mám staršího bratra trochu stloustl po vojně,každý mu říká,že je tlustý a měl by zhubnout.naštěstí on si ztoho dělá legraci(to bych já nesvedla)-že je to jeho jediný majetek,který mu nikdo nesebere.I v práci si kolegině sledují co,která má dobrého a kolik(když toho mají moc tak je popichují).Asi proto jsem úplně přestala nosit si jídlo do práce a nebo když něco mám tak to jím když tam nikdo není.Nesnáším ty připomínky.taky nevím co s tím,když jdu od rodičů a vždy mi sebou dají hory jídla.i když je prosím ať mi sebou dávají normal.porce.Mě je to líto vyhodit,protože vím že je to dobré a hlavně mě to láká dokud to mám a tak většinou každou neděli mám záchvat i když si říkám dnes ne,ale nevydržím to.Snažím se to vždy vdržet,třeba jdu si číst,uklízet atd.Ale to mám na to takovou chuť až se mi dělá špatně-točí se mi hlava,v břicho kručí hlady a nekdy mám pocit že mi pálí žáha-nebo něco podobného.nechci si říkám celý den jsem byla v pohodě ani jsem toho moc nesnědla.Ale vydžet tu chvíli je hrozné.ta chvíle trvá i několik hodin a to pak vždy vzdám.Ve všední dny to docela jde-je prázdná lednička.i když myšlenky jsou každodenní na jídlo.ani nepomáhá,když jdu brzo spát to jsem pak od půlnoci vzhůru a myslím na to kdy si budu moc vzít aspoň sousto.nechci jíst v noci a pak spát.Takže většinu noci probdím do rána a pak se těším na ráno,kdy si třeba vemu jablko.To mě sic na chvíli zasití,ale pak v práci mám opět hlad.A tak se to vždy opakuje.nechci jísst ,protože když začnu nevím,kdy s končit.musela jsem to konečně ze sebe dostat a tak dík všem kteří vydrželi to číst až sem.Dík a zatím Pa Martina

Ahoj Martino, nechtela bys vyhledat pomoc u nejakeho dietetologa (nevim, jestli se to tak pise). Pomohl by ti sestavit jidelnicek...Nevim, jak bych ti pomohla. V prvni rade se musis vyprdnout (to je strasne lehke rict, snazim se furt dokola, ale je to tezky!!) na ten strach z tloustnuti a zacit poslouchat sve telo...Kdyz mas hlad, tak se proste najist, kdyz uz je telo syta, tak s jidlem prestat a rict si az treba zas za 2 hodky dostanu hlad, tak si zas neco dam. Kdyz budes s telem spolupracovat, tak si samo najde vahu, kterou potrebuje a bude to tva normalni vaha!!! Lehko se to rika a tezko udela! Taky bojuju a od vcerejska normalne jim, kdyz mam hlad a uz me ani myslenky na zachvaty prezrani se a zvraceni nenapadaj, protoze si dovoluju jist na co mam chut a protoze uz to neni zakazany, tak uz na to chut ani nemam :-))) Taky jsem zacala blbnout s bulimii jen proto, abych zhubla (nebo spis neztloustla) - vubec ne kvuli jinym problemum a jestli jo, tak o tom nevim...Tak paaaaaaaa a drzim palce!!! Zivot je krasnej, kdyz uz se vse netoci jen kolem toho jidla!!!A copak Simca a Adelka??

Pro Ilin-já nemám kluka již dva roky,je mi 26let.musím se přiznat,že někdy mi to vadí,ale jak trpím PPP tak ani žádný vztah nevyhledávám,protože bych ho nezvládla.Např.nyní jsem v takovém stavu,že mi dělá problémi bežné denní činnosti.jako např.ráno vstát.Nejradši bych proležela celý den i noc.Špatně se mi spí,několikrát za den se budím.A večer jsem brzy unavená.Vůbec si tedy neumím představit,že bych měla dotoho ještě žít s partnerem po všech stránkách(to bych určitě nezvládla a selhala ve všem).Jinak já jsem začala s PPP opravdu ze strachu z tlouštky a né žádnýma depresema ze školy jak tu všechny píšete.Již od 8.třídy jsem držela diety,vyvrcholiloto až na na nástavbě na vyšší,když jsem trpěla anorexií a byla podmíňěně vyhozena ze školy,pokud nepřiberu-byl to nejhorší čas kdy jsem se musela chodit každý čtvrtrok vážit jestli jsem přibrala a nezhubla.Tak jsem začla jíst,taky jsem potkala svého prvního kluka a bylo vše fajn,jen já se cítila jak balón(spíš jak prase tlusté).tak hned po škole opět diety,ale váha nešla dolů.A ani nevím jak vletěla jsem přímíma nohama přímo do bulémie,kterou nyní budu mít 6let.Ale protože již opravdu těžko začínám vzládat běžné denní činnosti tak jsem se rozhodla s tím něco dělat.chci začít trochu jíst,sic se bojím stále že přiberu,ale aspoň to nejdřív zkusím s ovocem a potom bych přešla i na nějaký normal jídlo.O víkendu jsem nenápadně řekla rodičům,že bych s tím chtěla pomoc-neřekla jsem jim že mám bulimií to jsem nedokázala.táta to nepochopil,že je to vše v mé vůli a že stačí si poručit,to mu můžu říkat stále že to nezvládnu tak mi pomalu začne cpát hory jídla,a se mí těžký(knedlíky s omáčkou atd.)máma jako doktorka to pochopila atak si myslím,že mi pomůže.Hlavně co mi pomáhá jsou tyto stránky.již mám doma notýsek a od ledna si začnu psát co jsem ,který den snědla.jen se divím že vám stačí půlka rohlíku.já když začnu jíst tak nemám dost dokud nejsem přejedená.To jediné nebudu vědět,kdy mám dost abych se již nepřejídala.Mějte se hezky a všem držím palce.Pa Martina

Holky, sorry, nejak mi to neslo odeslat, tak jsem na to nastvane klikla - a ted muj pitomej sebevedomej prispevek je tady hned dvakrat - fakt sorry.

Ilyn, ja mela v 15 hroznej pocit - ze jsem oskliva, divna, zamindrakovana - pripadalo mi, ze vsichni kolem me maji presne ty zazitky, po kterych jsem touzila, holky zacinaly chodit s klukama, ja porad nic...Pak jsem se fakt silene a hlavne neplanovane zamilovala do sveho nynejsiho pritele - vubec jsem to necekala a dalo mi to dost zabrat, dat se s nim dohromady...Sbalila jsem ho coby intelektualka, fakt jsem nebyla moc hezka, byla jsem naivni a nezkusena...mame se s pritelem cim dal tim radeji, vztah zraje...Aloe co ti chci napsat: Kluci se za mnou zacali otacet fakt v tu chvili, kdy jsem pribrala nenavidenych 12 kilo a je fakt, ze jsem fakt rozkvetla a kdybych nemilovala sveho pritele, myslim, ze bych sama dlouho nezustala. Tyjo, doufam, ze to nezni moc domyslive - ale: fakt priber, zacnes mit na kluky vetsi chut a urcite se do nekoho zalaskujes a pak to pujde samo, ale pamatuj, ze zalezi hlavne na tobe a tve odvaze a vuli se vyporadat se svym problemem - nevim, jestli anorektickym ci bulimickym. To prijemny pak prijde, ver mi. Alena

Ilyn, ja mela v 15 hroznej pocit - ze jsem oskliva, divna, zamindrakovana - pripadalo mi, ze vsichni kolem me maji presne ty zazitky, po kterych jsem touzila, holky zacinaly chodit s klukama, ja porad nic...Pak jsem se fakt silene a hlavne neplanovane zamilovala do sveho nynejsiho pritele - vubec jsem to necekala a dalo mi to dost zabrat, dat se s nim dohromady...Sbalila jsem ho coby intelektualka, fakt jsem nebyla moc hezka, byla jsem naivni a nezkusena...mame se s pritelem cim dal tim radeji, vztah zraje...Aloe co ti chci napsat: Kluci se za mnou zacali otacet fakt v tu chvili, kdy jsem pribrala nenavidenych 12 kilo a je fakt, ze jsem fakt rozkvetla a kdybych nemilovala sveho pritele, myslim, ze bych sama dlouho nezustala. Tyjo, doufam, ze to nezni moc domyslive - ale: fakt priber, zacnes mit na kluky vetsi chut a urcite se do nekoho zalaskujes a pak to pujde samo, ale pamatuj, ze zalezi hlavne na tobe a tve odvaze a vuli se vyporadat se svym problemem - nevim, jestli anorektickym ci bulimickym. To prijemny pak prijde, ver mi. Alena

Ilyn, ja mela v 15 hroznej pocit - ze jsem oskliva, divna, zamindrakovana - pripadalo mi, ze vsichni kolem me maji presne ty zazitky, po kterych jsem touzila, holky zacinaly chodit s klukama, ja porad nic...Pak jsem se fakt silene a hlavne neplanovane zamilovala do sveho nynejsiho pritele - vubec jsem to necekala a dalo mi to dost zabrat, dat se s nim dohromady...Sbalila jsem ho coby intelektualka, fakt jsem nebyla moc hezka, byla jsem naivni a nezkusena...mame se s pritelem cim dal tim radeji, vztah zraje...Aloe co ti chci napsat: Kluci se za mnou zacali otacet fakt v tu chvili, kdy jsem pribrala nenavidenych 12 kilo a je fakt, ze jsem fakt rozkvetla a kdybych nemilovala sveho pritele, myslim, ze bych sama dlouho nezustala. Tyjo, doufam, ze to nezni moc domyslive - ale: fakt priber, zacnes mit na kluky vetsi chut a urcite se do nekoho zalaskujes a pak to pujde samo, ale pamatuj, ze zalezi hlavne na tobe a tve odvaze a vuli se vyporadat se svym problemem - nevim, jestli anorektickym ci bulimickym. To prijemny pak prijde, ver mi. Alena