poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Tak to je super, že se Vám vede.Já se teď taky snažím.Zatím sice jen jeden den, ale i tak.Uvidíme, co budu moci říct po víkendu.Pavoučku, je super, jak píšeš, co jíst, ale tohle všechno bych asi opravdu nemohla sníst.....te?´d ještě ne.Mám zatím velké výčitky.Snídám max. 1 rohlík, svačím ovoce a obě bez polévky.K večeři jogurt.A zatím mě to zasycuje.Nevím, ale já mám spíš pocit, že i po normálním jídle jsem jak koule a nemohu do sebe nic dostat-tedy pokud to vydržím a nejdu zvracet.A co mě štve, je, že miluju para ořechy v jogurtu a většinou nevydržím a tři kousky za den sním.Mám pak strašné vyčitky, že jsem se zase přejedla a jdu zv.Děsný, co?

Když jsem byla v nemocnici,tak drtivá většina anorektiček opravdu vypadala tak,jak popisuje pavouček,kdežto bulimičky působily "normálně."Anorexie ale opravdu neznamená jen podváha,ale celkový způsob myšlení,a když anorektičky zrovna hubené nejsou,tak po tom aspoň touží.Bulimičky obvykle chtějí zůstat na určité váze a zvracením kompenzují jídlo,které snědly "navíc".Jsou samozřejmě i takové,u kterých se projevují obě nemoci nebo znám holčinu,která vyzvrací úplně vše co pozře,což také vede k úbytku váhy.Je skvělé,jak jste se rozepsaly,jen tak dál.Já jsem od pondělka v pohodě(nezvracím).Opravdu jde z toho bludnýho kruhu vystoupit,tak holky,do toho!Adéla

sorry. neznam dost anorekticek a bulimicek na to abych soudila. mela jsem na mysli velmi mlade a velmi vyhuble slecny. jen si vzpominam ze na skupine PPP jsem mela tenhle dojem - bulimicky "v pohode"m komunikativni, vesele, ty s anorexii moc ne.. ale to je jen muj dojem cili je to jedno

Ahoj Pavoučku,dost mě zarazilo to, že jsi napsala, že bulimičky se snaží vypadat normélně, kdežto anorektičky ne...Tak s tím tedy nesouhlasím. Bojuji s anorexiií nějaký ten rok a ten kdo mě nezná déle by neřekl, že s anorexií bojuji. Nemám nožky jako hůlčičky, ani skelný pohleda a nevím co jsi ještě zmínila. Dokáži se smát, radovat jako druzí. Znám i spoustu bulimiček, co vypadají "divně"-vyhublé, unavené, zdrchané a smutné. To je to, že se bulimičky snaží vyúpadat normálně? Myslím si, že pokus o to, vypadat normálně není v tom, mám-li anorexii nebo bulímii, ale v tom, jaká jako člověk-osobnost jsem!Měj se pěkně, Ityn.

A jeste neco - strasne me potesila Tvoje reakce, diiiiiiiik a i Tobe drzim palce hlavne at najdes vuli se rozhodnout

Poradim Ti samozrejme to same, co praktikuju na sobe: jist jist a jist. petkrat denne a poradne, k tomu opravdu hodne pit(3 l). K snidani 1, ale spis 2 dalamanky se syrem, nebo miska kase s ovocem a k tomu jogurt, neboj se k te snidani snist vic, to spalis. Obed - cela porce v ty menze a k tomu ovoce, svacina neco sladkeho, josgurt, na co mas chut, vecere pokud mozno tepla a normalni jidlo(bilkovina, priloha a zelenina). Hruza, co:-)Pokud tohle nedodrzujes, je problem dost dobre predchazet prejidani..Reknu Ti - ja takhle jim tyden, prejedla jsem se za tu dobu jednou - vcera:-(nebylo toho moc, ale stejne sorry holky.. vaha se ani nehnula a po zacpe ani stopa. Nemam ted moc casu, ale urcite budu psat..

Ahoj Pavoučku, moc Tě a všechny, co se s tím dokážou poprat obdivuji.Taky se o to snažím, ale zatím mi to moc nejde.Vydržím tak den nebo dva a pak zas "ujedu".Největší problém mi dělá normálně jíst.Snídám jeden rohlík se sýrem nebo jeden jogurt a nebo cornflakes s mlékem.Ke sváče ovoce.Oběd-snažím se chodit do menzy, odpo něco málo a k večeři jeden jogurt.Je to ok?Po každém i sebemenším jídle se cítím přejedená a tyto pocity trvají velmi dlouho, nejvíce po obědě.to mám pocit přejedení i po šesti hodinách.Je to opravdu síla to vydržet.Pořád mi je těžko, i po čaji.Tudíž skoro nepiju.A další věc je, když přijdu domů a tam nikdo není...to většinou nezvládnu.Ano, mám taky problémy se zácpou(chodím tak 1 za týden) a zničené vlasy.Bulimií trpím asi rok a půl a mám strach z tloušťky, z nastávajících Vánoc a tak vůbec ze všeho.Chci s tím skončit, bere mě to spoustu energie, co by jsi mi poradila?Budu čekat na tvou odpověď.Měj se krásně a držím Ti pěstičky ať se Ti dobře daří.A.

Adélo, ale neeeee.Přece nemůžeš za to, že jsi ještě na gymplu. Nebude v tom třeba věk?:-) Sama dobře víš, že na konrkrétním výsledku u matury houby záleží, na VŠ začínáš úplně nanovo, je jedno, jestli jsi na školu předtím "kašlala" anebo ne. Jinak na gymplu máš velkou výhodu, že do školy bys měla chodit denně, není problém s tím naším volným časem, jsi tam mezi lidmi,jestli máte jídelnu, můžeš pravidelně(denně) na obědy.. A věř mi, celkový stres ze školy a učení za to nestojí. TO si schovej až budeš za rok právě na té vejšce.Holky musím vám něco říct: co mám trable s jídlem, začala jsem mít problémy ne vyloženě se zácpou, ale řekněme s pomalejší střevní pasáží.. Prostě jen tak jednou za va tři dny a nic moc.. Teďka čumím, jak rychle se to dalo do kupy, jednou dvakrát za den a už vidím jak se mi čistí pleť.

Ahoj holky,teď co jsem si dočetla vaše příspěvky tak si mezi váma připadám pěkně hloupoučká.Všechny jste se dokázaly dostat na vysokou a ne jen tak na ledajakou-např.medicínu považuju za školu snad nejnáročnější a práva nejsou určitě taky žádnej med.Buďte na sebe hrdý,dost jste tím dokázaly!Já jsem ve čtvrťáku na gymplu a při představě maturitního dne je mi zle od žaludku.Poslední měsíce jsem na školu solidně kašlala,sice se to teď lepší,ale není už pozdě?Alčo,tvoje příspěvky jsou skvělý,dodáváš mi sílu.Od sobotní "depky" jsem na tom daleko líp,jídlo mám zas 2 dny pod kontrolou a zvracení mi nechybí.Kéž by to tak vydrželo a já se nevrhla při první krizi do lednice.Mějte se všechny moc hezky,už musím jít.papa a pište-Adéla

Zuzka co pise na "Bulimii" je taky medicka.Anorekticek je mi strasne lito, kdyz nejakou vidim treba v metru, nozky jak hulcicky, skelny pohled, strnuly oblicej... Na nich je nemoc videt, nesou to vsude s sebou jako stigma. BUlimicka se aspon ze vsech sil snazi aspon navenek vypadat normalne.No to je jedno. Aleno: Za to, ze jsem se dostala na skolu a zaridila si zivot sama bez dominantni matky, vdecim paradoxne(?) otci, ktery na me vzdycky "kaslal". Financne se vlozil do toho abych mela vlastni bydleni a presvedcil matku, ze to tak bude pro vsecky lepsi. Diky tomu jsem odmaturovala na samy a vyborne(první dvacítka) udelala prijimacky.Bydlet porad s matkou, musela bych odjet na VS do ciziny nebo aspon do Brna. Jo, jsem ok.

Nazdar holky, uplne koukam, jak jste se vsechny rozepsaly - páni!!Hned na zacatku vam chci moc podekovat za ta slova diku - ja si snad ani nezaslouzim, jen jsem momentalne v dost pomerne pohode a tak se chci nekomu snazit poradit, jakym zpusobem jsem se do tohoto stadia dostala. Ovsem dopredu predesilam, ze jsem se z toho nevyhrabala sama - navstevuju psycholozku i psychiatricku, ktere mi moc pomohly, hlavne na psychiatrii a ze stale beru uz rok a pul antidepresiva, protoze jsem nebyla schopna normalne zit s tema strasnyma kilama navic. Mimochodem, od te psychiatricky mam ten sklon k prehaneni, viz Vitek - ja vim, ze je to nespravne podano,ale treba me to odrazuje od nejedeni ci zvraceni, ty dusledky... Ted jsem videla v patek na CT2 porad o PPP, americky dokument, zda se mi, ze dost dobre udelany, i kdyz vyhrady mam...ale fakt jsem si potom se strachem stoupla na vahu a skutecne si prala, abych hlavne nemela o kilo ci dve min!!!Tohle se mi jinak stava jen na kontrole u doktorky, kde je to hlavne z duvodu reci a psani toho otravnyho jidelnicku, ktery si musim psat, kdyz uberu...takze to je myslim velke plus toho poradu, ze to dokazal, vyvolat takovy pocit. Nejhorsi bylo, jak strasne ubyva kostni hmota, anorekticky ji maji ridkou jak sedmdesatilete babicky, nebo tam zase nektera nemohla vůbec chodit bez choditka...To fakt nahani hruzu, takove vyhlidky, nemyslite? V kombinaci s fotografiemi tech nemohoucich anorekticek v poslednim tazeni ma porad opravdu preventivni funkci, ne, jako se nekdo zminoval, návodnou. To se mi taky stalo - kdybych o techle nemocech nevedela tolik, asi by se me nezmocnily - zvracet jidlo je fakt neprirozene... Me anorexie vzdycky pritahovala svou nadhernou vznesenosti, to, ze je dusledkem silne vule, to, ze ten clovek ukaze, co v nem je... Proste scestne myslenky. Bulimie byla jen logickym vyustenim podvyzivy a zvracela jsem stejne jako Adelka ne proto, ze mi bylo spatne, ale proto, ze jsem nechtela pribrat a tim zvracenim se to prezrani vyregulovalo. Jo, Adel, tve postrehy o tvem zvraceni a tak jsou naprosto spravne a bezchybne, to je urcite velky krok dopredu, vstric budoucnosti bez PPP!!!!!!!! Taky mi trvalo, nez jsem si pripustila to, co ty. Takze se pochlub, jak jsi na tom ted. Nedej se odradit svym "selhanim", ale hlavne nepovoluj ve svem usili. Ja bych si asi rekla, ze to uz stejne nevydrzim a zase bych zvracela casteji a casteji, ale ty nesmis!!!Kvuli rodine, pritelovi, sobe, nam!!!! Abych se vratila na zacatek - samozrejmosti byl strach z toho, ze priberu, ze se nikomu nebudu libit, hrozne me deprimovalo to nadbytecne maso...Stale jsem si davala hranice, kam az moje vaha smi vystoupit - nejdriv 43, pak 45, pak 48 - okolo toho jsem se motala asi rok, jakmile jsem mela 48, zhubla jsem na 45. A myslela si jeste, jak jsem chytra! Taky se stavaly veci - ja se fakt treba cpala cokoladou, czdy jsem ji snedla na posezeni, nebo orisky a mandle...Ale jedla jsem to na ukot jinych jidel, takze jsem nepribrala, coz bylo prece skvely. Z toho omylu me musela ma lekarka dostavat dost dlouho. Ani nevim, kdy se to ve mne zlomilo a ja si prestala davat mantinely, proste to prislo samo - pravidelnou zivotosprávou, snahou dostat se na skolu, sebereflexivními úvahami, stanovením priorit - rodina, pritel, touha zit normalni zivot...ten tedy asi nikdy nebude normalni, ale k normalu se alespon bude blizit, myslenkam nezabranim, ze bych si treba tohle nemusela dat a vzit si radeji tycinku (cokoladovou samozrejme) nebo me ted dost casto boli zaludek (asi dusledek me celiakie) a jidlo mi jde nahoru obcas samo, tak proc si nezajit na zachod a zbavit se toho...tak tohle me bude pronasledovat jeste pekne dlouho, neli porad. Moc mi pomohl muj pritel, mnohem vic nez rodina, kde je moje nemoc spise tabuizovana, nasi a ja se o tom nedokazeme bavit, pritom jsou ale nase vzajemne vztahy cim dal tim lepsi, ale cim to asi bude, ze:). Tak muj pritel me samozrejme nezavrhl protoze jsem pribrala 15 kilo, protoze tlusta nejsem a to samozrejme neni ten duvod, ale mame se vzajemne cim dal tim radsi a nas vztah je skvelejsi a skvelejsi...mozna taky neco dela muj nastup na skolu... Obdivuju Pavoucka, ze se i pres takove neutesene domaci pomery dokazal dostat na skolu a mam radost, ze je alespon ted lepsi...Ja si neco takoveho nedokazu predstavit. u nas byl vzdycky tata hodne autoritativni a ja se bala a to je chyba, ze se tak choval i chova stale, coz vidim na svych dvou mladsich sourozencich, ale on je hlavne hrozny cholerik a je na druhou stranu i moc citlivy a ma nas vsechny moc rad...Mamka je moje kamaradka, ktere rikam skoro vsechno, ale v tehle veci mi nerozumi, protoze to nechape. Ona nechape, jak se nekdo takhle muze nicit, jak nekdo muze zvracet jidlo...Urcite jsem jim pripravila velke starosti i zklamani, ale snad uz je to pryc...Ted mam jen strach o sestru, ktere je sice jen 11, ale velmi dba o svuj vzhed a je jeste vic vychtla, nez jsem byla v jejim veku ja...a vidim, ze se ji to libi a fakt se bojim... Vsechno co psal pavoucek Vande, je cista pravda, je to rozumne a spravne, nemuzu nez potrvdit a pridat se k tem, kteri W. drzi palce, tak nas koukej potesit nejakou prijemnou zpravou! A kdyz ne, jsme tu od toho, abys to mohla nekomu rict a jit zase to toho odvykani z tehle zavislosti znova a ne sama! Me hrozne pomaha, ze se tu muzu vypsat cist si vase pribehy a problemy, ktere mi jsou tak blizke. Protoze s takovyma se o tom nejlepe mluvi, s tema, co to prozili, co to chapou, co vi, jaky mam pocity...proste diky moc za tuhle debatu! Ta Alca na zacatku mela skvely napad! Docela ma zaujalo, kolik medicek se tady objevuje, je videt, ze ta nemoc ma privlastek mentalni spravne a ze i kdyz si dokazete skvele domyslet dusledky sveho jednani, presto to delate...to je zvlastni...ale k podobnym poznamnim se casem dopracuje kazda s PPP a stejne dal pokracuje... Tak se holky (a i Vitku, i kdyz te ten problem PPP zrejme zajima jen ze studijnich duvodu) mejte fajn, at se vam dari plnit predsevzeti a moc si nenakladejte, at se nedostavi zklamani!!!!Alena

moc se vám všem omlouvám, ve škole máme dost pomalé počítače a nový příspěvek se hned tak nezobrazí..sorry

Wando - vím že je to banalita, ale pokud se budeš tak omezovat v jídle, pořád budeš mít strašný hlad. Potřebuješ tak aspoň 2000 kcal denně, jinak je ten hlad zcela odůvodněný. Jsi medička, měla bys to vědět velmi dobře. Tak proč si boj s přejídáním takhle ztěžuješ? Nejdřív začni dost jíst(a nezvracet) a pak přemýšlej o tom jak omezit přejídání.Z normálního jídla nepřibereš.Ach jo, tohle jsou takové samozřejmosti až je to trapné.. Jen se podle toho začít chovat, že...No nic, já jsem měla ke snídaní 100g dalamánek se sýrem a jogurt, dopoledne banán a pak oběd v menze - půlku polívky a celé hlavní jídlo. Není to tak strašné, asi 10min máš pocit plného břicha ale pak už na jídlo nemyslíš a to je fantastické.O tom to je. Nebát se najíst. Vydržet plný žaludek, abychom si ho nemusely posléze tak děsně nacpávat. A kalorie z přejídání se jistě nasčítají...

Wando - vím že je to banalita, ale pokud se budeš tak omezovat v jídle, pořád budeš mít strašný hlad. Potřebuješ tak aspoň 2000 kcal denně, jinak je ten hlad zcela odůvodněný. Jsi medička, měla bys to vědět velmi dobře. Tak proč si boj s přejídáním takhle ztěžuješ? Nejdřív začni dost jíst(a nezvracet) a pak přemýšlej o tom jak omezit přejídání.Z normálního jídla nepřibereš.Ach jo, tohle jsou takové samozřejmosti až je to trapné.. Jen se podle toho začít chovat, že...No nic, já jsem měla ke snídaní 100g dalamánek se sýrem a jogurt, dopoledne banán a pak oběd v menze - půlku polívky a celé hlavní jídlo. Není to tak strašné, asi 10min máš pocit plného břicha ale pak už na jídlo nemyslíš a to je fantastické.O tom to je. Nebát se najíst. Vydržet plný žaludek, abychom si ho nemusely posléze tak děsně nacpávat. A kalorie z přejídání se jistě nasčítají...

Ahoj holky,moc vam dekuju za vase odpovedi. k nasim -my rodice jsou absolutne skvely,vychazim skvele s mamkou i tatkem.je pravda,ze s tim jak prisla bulimie se nase vztahy trosku zhorsily,ale ted zvracim jen kdyz nejsou doma nebo aby to nevedeli,protoze vim,ze je to ubiji.taky jsme to zvraceni vazne omezila co jsem na vysoke,kdyz jsem byvala pres tyden doma bylo to strasny.zacalo to tak,ze jsem chtela strasne moc zhubnout,sportovala jsem ,drzela diety,ale nikdy jsen nevydrzela a nehubla.pak jsem se jednou divala na novu na porad o bulimii,1 holka tam popisovala jak na to,a ja dostala perfektni navod.tak jsem to zkusila .poprvy to neslo,ale pak uz jo,a ja za pul roku byla skoro o 10kg lehci,ale uz jsem v tom pekne litala,mamka si toho vsimla tak po2 mesicich- dala si to proste dohromady podle sklenicky na zachode...k moji mamce,jako matka je uzasna,nemuzu si stezovat vubec na nic,výzdycky jsem mela vse co jsem chtela od hmotnych veci az po lasku,podporu.kdyz se snazim vzpomet si jak je to s jeji bulimii,tak si nejsem jista,pamatuju si ze jako mala holka jsem sla kolem zachoda a slysela jak zvraci mela jsem strach ze je ji spatne,tak jsem na ni volala co ji je.Pak si dlouho nic nevybavuji,az jednou na dovolene v italii,jsem si toho vsimla zase ,ale to uz mi bylo jasny,uz jsem byla starsi a doslo mi to.ja jsem pak s bulimii zacala asi za rok.no,a asi po 3/4 roce,jsem mela strasny depky a stavy,kdy jsem byla ohodlana prestat,nasi uz o tom vedeli,ze zvracim.bylo to strasny porad bylo u nas vsechno sezrany,a byl strasnej rev,kde to je.s mamkou jsme se o tom bavili mockrat,ale jeji zvraceni bylo tabu,vzdycky jsme resili jen me.s tatkem jsem mela taky par vaznejch rozhovoru,ale o mamce jsem se taky nebavili.dokonce si nasel o tom vsem neco na internetu,chteli abych sla k psychologovi,ale mela jsem pred maturou, u nas bych nikam nesla a jezdit nekam pryc na to nebyl cas,a ja jsem byla presvedcena ze to zvladnu sama.no a ted uz se o tom vubec nebavime.zahralo se to do ztracena.nektera z vas se ptaůla jestli ty dny na kolejich nemam spis anorekticky chovani,asi jo,jim minimalne jen samy nizkokaloricky veci,protoze mam pocit ze musim shodit to co jsem pres vikend doma nabrala.nevim,jak to mate vy,ale me uz nejde ted zvracet tak jako ze zacatku.ted uz jdu zvracet treba az za 4 -5 hodin od 1.sousta a to uz je neco z zaludku pryc.kazdopadne jsem se rozhodla neco se sebou zacit delat,nejde to takhle dal,ztracim strasny prachy za jidlo,nevenuju se skole,jak bych mela a hroznyho casu jen prozeru a prozvracim.je to zacarovanej kruh.takze dekuju jestli jste docetli az sem za vasi trpelivost,drzim pesti a gratuluju k vasim uspechum,doufam,ze vam budu taky ja napsat o nejakym svym uspechu.cau W.

Pavoučku,vím,že to jde,už jsem vydržela nezvracet skoro 3 týdny,nebylo to lehký,ale ani zas tak těžký.Včera jsem byla v pohodě,tak se budu snažit i dneska a další dny.Taky se musím soustředit na školu a při přejídání a zvracení to fakt nejde,zbytečný plýtvání časem,co?Tak se všichni mějte a přeju hezký pondělí,dneska to zvládnem!Adéla

Ještě asi musím dodat, že jsem se cestou stavila na oběd u našich - zbytky ze včerejška..

No musím říct, že jsem málem měla problémek:-( A kvůli čemu?Snídala jsem asi v 10, normálně, možná trošku málo - 1 rohlík se sýrem a malinké jablko. Po 12 jsem dostala menší hlad a dala jsem si jogurt, za půlhodiny ještě jablko. Měla jsem před sebou tu mísu s jablky a říkala si.. no víte co... A najednou blik - došlo mi že přesně takhle vypadají typické okamžiky "zlomu", kdy se ze mě stává žrací šílenec, kterýmu je všecko fuk. Ale včas jsem si to uvědomila a jela ven na kole, na tři hoďky. Tam jsem na všechno zapomněla. Teď se na nějaký zvracení vůbec necítím, jsem utahaná a je mi zima:-)A hlavně - jsem strašně ráda, ani nevíte jak..Adélo, nechceš se ke mně přidat? Víš, já před pár dny taky byla úplně v hajzlu, kdoví, jestli ne ve větším než Ty. A vidíš co se mnou dělají slova Aleny a hlavně přání být zase normální.

Nemám už sílu o tom přemýšlet.Musím se taky začít pořádně učit, moc jsem tomu tyhle dva týdny nedala.Snažte se holky, jde to.

ahojzačnu o sobě - na oslavu jsem nakonec šla a zvládla jsem to tam! normálně jsem se najedla a pak jsem neměla ani chuť na dort, úplně mi přišlo nechutné jak byl sladký:-) bylo to tam moc fajn a jsem ráda že jsem se nenechala odraditDneska jím taky správně.K mámě - ta moje NENI SCHOPNA KOMUNIKOVAT O JAKEMKOLI PROBLEMU:-(buď se o tom rovnou odmítne bavit a svede to v žert a to je ta lepší a vzácnější varianta a nebo začne šíleně spostě nadávat co si to dovoluju etc.Takže já když jsem se svěřial rodičům se svým problémem, velmi mi to uškodilo. Pro každou chybu, každé přejezení, každou malou "depku" mě máma shazovala, nadávala jak jsem neschopná, bila mě, ponižovala, řvala tak že si na nás stěžovali sousedé. Celou noc jsem pak vždycky brečela a ráno často prostě nemohla jít do školy. Tatínek mé problémy ignoroval. Když slyšel že s mámou řešíme jídlo, sebral se a odešel.Nechci o tom už psát.Podstatné - vše se velmi zlepšilo až zmizelo když jsem se odstěhovala. jsem jim vzácnější nebo co, tak je vzájemná komunikace perfektní. Ale jednu věc jsem se naučila - nesvěřovat se zbytečně s jakýmikoli problémy! Řeším si všecko sama a je to tak lepší.