poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

prosím, máte někdo zkušenost nebo info o léčbě bulimie pomocí ibogainu?

Lucko,máš pravdu-mně bulimie opravdu paradoxně hodně dala-jsem mírnější na lidi,mám soucit,přehodnotila jsem spoustu věcí ve svém životě a už se netrápím každou maličkostí jako dřív,jen jednou a to dost podstatnou-JÍDLEM.Cesta zpět je,vím,ale já ji mám ještě kus před sebou...Adéla

Ahoj holky,uvedomte si, ze nemate problem s jidlem, jidlem jenom kompenzujete neco, po cem touzite a ceho se vam nedostava. Az se prestanete prejidat, zjistite, ze mate spoustu nevyresenejch veci v sobe a ty je treba vyresit, jinak budete porad delat to samy dokola jako na gramofonovy desce. Vim jaky to je, ale verte, ze je z tyhle proklety nemoci cesta, neni nijak jednoducha, ale je. A navic, uverte konecne svymu telu, ze kdyz ma hlad, tak se potrebuje najist a kdyz ma na neco chut, tak potrebuje latky, ktery jsou v tech potravinach obsazeny a prosim vas zahodte vsechny ty nesmyslny a povrchni casopisy, ktery vas presvedcujou o tom, ze nejste krasny. Taky jsem v tom huste litala, ted mam rada svy telo, jim kdykoli cokoli, protoze jenom ja vim, kdy mam hlad. Jsme unikaty a to plati i pro to, co nase telo potrebuje, jakej ma metabolismus, co nam chutna a co ne. Budte sami sebou v tyhle oblasti svyho zivota. Drzim palce. A verim, ze si pak reknete, ze vam ta nemoc vlastne dala hrozne moc.

Alčo,úplně mi mluvíš(píšeš)z duše a jsem ráda,že mě chápeš-hlavně v tom,co se týká mýho vztahu s přítelem.Teď jsme na mrtvém bodě,sama jsem zvědavá,jak se to dál vyvine,ale za těch pár dní,které jsme teď spolu strávili jsem si uvědomila,jak moc mi na něm záleží a že ho nechci ztratit.Vím,že jíst se mnou je někdy o nervy,snad se to časem zlepší.Zatím se držím a nezvracím,pravda sice je,že jsem teď neustále s někým byla a neměla jsem příležitost,ale kdybych opravdu chtěla,tak vždy se najde řešení,jak dotyčného obelstít,že?-jenže já nechtěla...není to vůbec lehký normálně jíst,po jídle se většinou cítím strašně ,ale pamatuju si,že podobně jsem se cítila,když jsem se dostávala z anorexie,tak se držím.Ohledně toho doktora je to tak,že mi řekl,že moje anorexie byla jedna z nejsilnějších,co kdy léčil a moji bulímii vidí jako převlečenou anorexii,takže byl hodně pesimistický.Je mi jasný,že nikdy nebudu v jídle normální,ale už netoužím po vychrtlym tělíčku ani horách jídla,aspoň zatím.Učení se zlepšilo,líp se soustředím.A co ty a škola?Doufám,že jsi v pohodičce a válčíš dál.Nezapomeň,že můj úspěch je i zčásti tvoje zásluha,takže dík,musím běžet,pa Adéla

Adel, je mi lito, jak se vyvíjí vztah s tvým přítelem. Naprosto chápu, jak se mu chceš vypovídat, svěřit se. To ja chtěla vždycky taky a dokázala jsem o tom mluvit celý večer, ale jindy jsem se samozřejmě krotila, protože by to bylo neúnosné. Jenže co má člověk dělat, když všechny jeho myšlenky patří jídlu a věcem okolo se nevěnuje taková pozornost jako normálně, to je potom zatraceně málo témat k hovoru...někdo to prostě neunese. Já nevím, co bych k tomu řekla, je mi hrozně líto, že ta krize je způsobená tou odpornou zrůdnou nemocí, která rozbila už nespočetně vztahů, ale tím určitě nechci říci, ž by to ten tvuj nemohl vydržet, i když z toho, co píšeš...Zajimalo by me, co ten tvuj doktor "na anorexii", mohla bys o tom napsat vic? A jak jde učení na maturitu? Máš můj obdiv, 16 "čistých" dní po každodenním zvracení je skvělé... Mon*, ja mam vzdycky z tveho psani husí kůži. Doufám, že se nebudeš zlobit, ale když si tě představim někde potmě v místnosti, jak se soustředísš na své trávení, sama, ztroskotalá, nemocná...je to jako obraz apokalypsy. Pane Bože, kam to spějeme? Ničíme sami sebe, zabíjíme se hladem...to není žádný protest, to je hrozně sobecké a zavrženíhodné...V takových chvílích si připadám , jako bych si nezasloužila žít. Já už se prostě nesnáším za ten svůj mozek, který má vždycky radost, když jsem o kilo dvě lehčí, který mi, když mě tíží plný žaludek našeptává jdi si ulevit....yšlení, které ze zdravých holek dělá trosky bez vyhlídky na děti...Musím se ptát, proč zrovna já....A někdo se třeba zeptá - jak se zvrací, já chci zhubnout....V takových chvílích prostě brečím zoufalstvím....Alena

Ivo, to je jednoduchý, shodit dvě kila. Cvič, dej si okolo šesté lehčí večeři a za dva tři týdny máš ty dvě kila pryč! Prosím tě, neuvažuj vůbec o bulímii!!! Je to přesně jak tady psaly holky, nemoc na celý život! Nejde shodit dvě kila a pak s tím přestat, jak do toho jednou spadneš, už se vezeš. Sice možná něco zhubneš, ale budeš mít zdravotní problémy, bude ti pořád zle, zima, ztratíš zájmy a přátele, budeš se cítit osamnělá, nepochopená okolím a tvá jediná radost bude vyjíst celou lednici, potom výčitky a trápení se nad záchodovou mísou, oteklý obličej, pokousané ruce, pálení žáhy... Prosím, rozmysli si to = máš ještě čas!!!Zuzko (myslím, že ses ptala ty, jestli ne, tak se omlouvám), odpovídám na téma vlasy. Já jsem měla bulimii 4 roky, ale jen rok to bylo hodně silné, ty ostatní tři roky spíš občasné "úlety", ale hodně diet a málo vitamínů, takže se mi to na vlasech podepsalo. Měla jsem je zničené, polámané, hodně mi padaly. Teď jsem necelý rok docela v pohodě (teda fyzicky, na psychice a touze nepřecpat se tvrdě pracuju každý den), jenom asi jednou do měsíce to ještě nezvládnu a zvracím, ale na vlasech je to vidět, lepší se mi (taky užívám multivitamín), ale trvá to, než ty zničené odrostou a jsou zase zdravé a lesklé. Musela jsem si je ale ostříhat, protože s těma dlouhýma zničenýma se už nic dělat nedalo. Určitě se ti vlasy zase spraví, ale chce to trpělivost a hlavně nezvracet a zdravě jíst.Doufám, že jsem zodpověděla tvůj dotaz, Káča

ivo, tak Ty se nejdriv ptas, jestli by nepomohla projimadla a ted tohle?? prosim, vzpamatuj se. udelej si ten cas a precti si par starsich prispevku, at vis, co je to za nemoc.

Ještě krátce k tomu,co napsal MUŽ.Souhlasím se všemi body,který jsi napsal,za svůj špatnej postoj se omlouvám,je zkreslen mým "zvláštním" vztahem k jídlu,postavě,celému vzhledu...Nesnáším povrchní lidi a je paradoxní,že k nim patřím.-nejvíce kritická jsem ale k sobě,což mi moc nepomáhá k uzdravení se.Jen jsem chtěla dát najevo,že si uvědomuju,že pravda je na tvý straně,jen to tak začít cítit,nejen přitakávat.Měj se hezky,Adéla

Zdravím všechny,IVO,opravdu mi to nedalo a musím na tvůj příspěvek reagovat.Ptáš se,jak se dá vyvolat bulimie,zřejmě tím myslíš zvracení,viď?Za žádnou cenu ti nechci psát návod,to mi musíš prominout,ale je mi jasný,že pokud opravdu po zvracení tak toužíš,přijdeš si na to sama.Nemám právo radit ti,jen tě musím varovat.Možná ti pomůže,když si přečteš pár příspěvků,bulimie je nemoc na celý život,tak proč ji sakra dobrovolně chceš podlehnout?Píšeš,že se ti podařilo zhubnout a teď jsi 2 kg přibrala-no a?,shodit 2 kg není tak těžký zdravou,přírodní cestou.Jak jsi to udělala předtím?Prosím zvaž to zvracení,je to cesta k pekelný závislosti.Vím,že si říkáš,že by sis tak pomohla jen o ty 2 kg,ale takhle se začíná nejčastěji.Většina z nás si určuje mantinel,který podezřele snižujeme a stále nejsme spokojené...Jo a pozor,mnohé z nás si bulimií spíše přivodily nadváhu.Můj případ to sice není,ale i tak je pro mě bulimie to nejhorší,co mě potkalo.MON,to,co píšeš mě oslovilo,jen ten smutek,který z tvých příspěvků vyzařuje,mě mrzí,ale i ten máme společný-já ale víc řvu,mluvím a nerezignuju

omlouvam se, ale nemam cas cist predchozi clanky a tak davam jen dotaz...jak se da vyvolat ta bulimie...podarilo se mi zhubnout a ted mam nejake starosti a musim stale jist a zase jsem pribrala 2 kg...kdybych to dokazala, tak bych snadno mohla zhubnout? dekuji a prosim nenadavejte mi...jen se ptam, ze me to napadlo, ze by to byla snadna cesta

Aleno...bude to víc,než jen pocit...a právě i ohledně jídla...svěřujete se s tím,jak je důležité vypadat...no jasně že pro mě nastejno ale daleko hůř snáším ty pocity spojený s jídlem a hlavně s tím jak jídlo do sebe dostávám a následně potom dostávám ven...říkám tomu "upotřebovávání"...použít,spotřebovat,odhodit...něco jako symbol dnešní doby...ale tohle nechci řešit,chtěla bych příblížit ten pocit...jenže slova asi nebudou stačit,jak se znám¨...cítím se těžší a taky těžkopádnější,navíc strašně unavená,rozvláčnělá a hlavně jakoby "ukolíbaná" nejsem ve střehu a pořád bych spala, věci a lidi okolo nejde vnímat a celá se soüstředím jenom na trávení, je to tak ubíjející a tan pocit tak sílí že se to nedá zvládnout a je s tím spojený daleko větší mno¨žství neuchopitelných pocitů...říkávalo se "hladový jako herec"no,nevím do jaký míry jsem alibistická ale prostě pořebuju být ve střehu a potřebuju äby mi mozek fungoval a otupěle neusínal navíc potřebuju se cítit lehce a navíc nemuset vnímat to,jak tělo pomalinku a celkem zbytečně všechnu energii dává na zpracovávání jídla...ty pocity v hlavě pak nevyváží ty těla a původní záměr je zmařen protože je mi spíš...bezvchodně...motivace pro další dny? no uhlídat se a přežít to všechno okolo...ale zatím to umím jenom takhle a vím že blbě...tak dobrou...pokud můžete spát

Jistěže existují muži (a můžeme se přít o to, kolik jich je), kterým nejvíce ze všeho záleží na postavě partnerky. Také existují ženy, kterým nejvíce záleží na penězích partnera.a) pokud s takovou chodím nebo jsem chodil a nelíbí/nelíbilo se mi to, budu si takovou opět hledat?b) pokud i přesto s takovou chci chodit a tolik peněz nemám, mám začít krást?c) existují ženy, které mě budou milovat, ať už těch peněz mám kolik mám?Zloděj se sice může vymlouvat, že kradl proto, že chtěl, aby jeho žena měla dost peněz, ale rozhodl se krást sám a chtěl to udělat. Pokud něco chci a udělám to, dokážu zrovna tak chtít i něco jiného a udělat to.Věřím tomu, že pokud budete chtít žít tak, abyste byly zdravé, tak to dokážete. Chápu (opravdu!), jak je pro vás nesmírně těžké vůbec začít chtít. Bez vás to ale nepůjde. Tak do toho!!

Ahoj holky,Zuzi,s těma vlasama to je neštěstí,taky to znám.Sama se divím,že ještě mám celkem normální vlasy,protože při každém česání a mytí musím několik vlasů skoro oplakat.Od přírody mám spíš jemněší,ale jinak jich mám celkem dost,teď už samozřejmě míň,ale pořád to jde.Poslechni Alču,já pro moje vlasy zatím nedělám nic,pořád čekám až se to zlepší-čekám i na další věci,ale vím,že musím hlavně vynaložit nějaký úsilí,samo nic nepřijde...No,to jsem ti moc neporadila,jen abys věděla,že v tom nejsi sama.Tak jsem konečně navštívila mýho pana doktora,který mi léčil anorexii a docela mě vystrašil.No,nebudu se o tom sáhodlouze rozepisovat,ani na to radši nechci myslet.Už 16 dní jsem nezvracela.Porce,které jím sice normální nejsou,ale pro mě je teď nejdůležitější nezvracet.Mám teď takový špatný období,nevím,jak to zvládnu.Největší oporu cítím v mamce,přítelovi se svěřit nemůžu,nechci ho zatěžovat a vlastně ani on to nechce.Poslední dobou začínám mít velké pochybnosti o našem vztahu.Vím,že je se mnou vyjít asi těžký,ale nepletu bulimii mezi nás dva,ale bohužel se mě týká a někdy o tom zkrátka mluvit chci,ale on ne.Nezajímají ho moje problémy,on chce prostě někoho,kdo nemá žádný smutky a starosti a může být oporou jemu.Já se o to snažím,snažím se pochopit jeho problémy,tak proč on ignoruje ty moje,chce po mně,abych mu v jídle radši lhala,prý na TOHLE nemá sílu.je mi z toho všeho smutno,už ani nevím,jestli ho miluju.Asi jo,když mě to tak trápí,ale zárove? si uvědomuju,že to není ten,s kým bych chtěla strávit svůj budoucí život-bohužel...Omlouvám se,že jsem se tak rozepsala,ale je mi líp,díky.Alčo,souhlasím s tebou-klukům se to hezky píše,že jim nezáleží na postavě holky,že chtěj hlavně pohodářku atd.,ale kterej by se nechtěl např.před kámošema vytáhnout s pořádnou kočkou.Jo,i silnější holky můžou být pěkný,ale...Asi mám divný názory,vím,že život je o něčem jinym,ale bohužel vycházím z vlastní zkušenosti.Mějte se,Adéla

ja merim asi 170 cm a ted vubec nevim ani kolik vazim- hrozne se bojim stoupnout na vahu. navic hraju zavodne vodni polo, tzakze mam i pravidelnej pohyb. jenze me to prijde malo. kdyz me to popadne tak makam doslova jak fredka, abych vsechno vyplavala. mam obdobi, kdy jim jako mravenec a obdobi, kdy jim samy nespravny veci. po kazdym jidle se jdu podivat do zrcadla, ktery jsem uz chtela stokrat rozbit. ted jsem se rozesla s klukem, skola mi vubec nejde a psycholozka mi vubec nepomaha. nastesti se tu objevil kluk, kterymu na me hrozne zalezi a uz kvuli nemu bych to chtela zvladnout. taky bych moc chtela nausnici do jazyku, ale kvuli bulimii si nic takoveho dovolit nemuzu. a hlavne bych uz chtela byt zase ta stastne holka, kterou jsem byla.

Nejdříve k těm vlasům: Zuzanko, mě taky vypadalo spoustu vlasů, ale ja jich vždycky měla hodně, takže mi tak nějak žřídly na normální stav a ted jsem s nima spokojenější daleko víc. Ale to ty určitě slyšet nechces, to je spíš taková vyjímka. Musíš počkat víc než půl roku a hlavně - co to znamená, že se snažíš steavovat normálně? To je u mentalek odvěký problém, že tvrdí, že jedí normálně a zdravě, nebo se o to alespoň snaží, ale ruku na srdce - málokdy je to stravování v pořádku a hlky lžou samy sobě, že jí tak, jak by měly, ale přitom to není pravda, pořád si něco zakazujou, odpírají a mají radost, když se jim podařilo vynechat jídlo, když nejedly a ani nemají (už) hlad...Nebo jestli třeba zvrací, to je pro tělo taky zátěž a to se stím nedokáže vyrovnat moc rychle. Je plno případů, že se zdravotní důsledky dostavily v plné síle až třeba rok či dva po "uzdravení", časté je právě to padání vlasů, otoky jazyka, střevní a žaludeční potíže...Tak jestli máš "jenom " vlasy, tak je to ještě dobrý. Já mám jako památku na celý život bezlepkovou dietu, to je taky žůžo, to mi věř. Takže se zkus poradit s lékařem na kožní, zkus nějaké vlasové zbaly a kůry - jo, abych nezapomnela, tak tomu doktorovi řekni, žes trpěla anorexií a bulimií, nestyď se, to ti jenom pomůže vyřešit problém. Honza Urbánek nam napsal krasny mailik, děkuju. Jenže Honzo, jestli si to ještě tady na těch mmístech přečteš, to opravdu nejde, najednou se tak změnit, je to od tebe hezky, ale ja si třeba myslím, že než tlustou holku bys měl raději štíhlou. Já vím, že je to ošklivý vůči těm s kilama navíc a ja už bohužel taky nejsem zrovna nejhubenější, ale je to tak. Tak co ty na to? Dopis od Mon* jakoby se vznášel ve vzduchu. Ja nemít nějakou motivaci, v životě se z toho nevyhrabu. Zajimalo by mě to víc...

...je to takovej pocit,jako když(bodnou tě nožem?!)...být krásná a přitažlivá...mít ze sebe lepší pocit když se -jakoby mimochodem- podívám do výlohy a uvidím odraz sebe samé...vlastně jsem hodně sportovala a jedla "samé zdravé věci" to proto,abych vydržela a "fungovala"...jenže jsem potřebovala být rychlejší a tak jsem naprosto geniálně vymyslela nejíst...no a pak jíst ale nenechat to jídlo v sobě...a pak brát projímadla...byl to totiž takovej pocit...kdy i já sama jsem se stávala zosobněním toho nepopsatelného pocitu...a pak se tahle moje "komůrka nejtajnějších přání" stávala navštěvovaná mnou častěji a častěji...jde o to,že když jsem "nastupovala" měla jsem fajn pocity a dokonce mi i tak bývávalo...dokázala jsem spoustu věcí...teď stagnuju...hledám další marný důvody proč přestat...nejde to...časem se z toho všeho stalo řešení problémů...ublížil mi někdo tím co řekl, jak se zachoval, proč udělal právě tohle...no a řešení bylo...vlastně jsem ten pocit(bylo mi až fyzicky špatně, takhle přeci lidé nemůžou a neměly by reagovat)přemlátila ještě intenzivnějším pocitem...bylo mi špatně na duši?pokud ano,dokázala jsem si navodit stav,který to přemlátil...byl intenzivnější,hlubší a vlastně mnou prorůstal natolik že jsem už nemyslela na to kdo a proč mi čím vlastně tolik ublížil....

Ahoj holky, dva roky jsem se potykala s bulimii, zacali mi hrozne padat vlasy a padat neprestali/je to asi pul roku co se snazim stravovat zdrave/. Nemohla byjste mi nektera napsat jake mate zkusennosti s vlasy s jejich vypadavanim a jejich zlepseni stavu po nemoci.

Ahoj holky, ted jen kratce, priste napisu vic, ale chci vam rici taky neco k menses - ja ho nedostala ani po roce a pul, co jsem pribrala na normalni vahu - teda ja beru antikoncepci Diane 35, takze mi krvaceni chodi pomerne pravidelne, ale uz dvakrat jsem to vysadila, abych zjistila, jestli mi menstruace prijde nebo ne - a neprisla - tak jsem se zase pokorne vratila k tabletkam. Zezacatku jsem taky brala nejake silene davky hormonu, pro zensky v prechodu, jsem zvedava, co to se mnou v budoucnosti udela... Adelko, drz se, drz se, drzim ti moc palce, ja to vic nez tyden nikdy nevydrzela...Petr je urcite velka motivace, navic to vi rodice, tak te kontrolujou - je to sice pro tebe asi neprijemne a vzdycky se daji nejak osalit - ale je to ucinne...Jasne, ze se vazit nemusis, ja to ale nevydrzela, nevedet, kolik ten den vazim, ale ted uz je mi to taky jedno - zvazim se hlavne nez jdu k doktorce a jindy jen kontrolne, jestli jsem hlavne neubrala. Jasne ze me netesi, kdyz mam o kilo vic, ale uz to zvladam neresit a normalne jim. Tak se drz, Adel, jde ti to výýýborne!!!

... jak se tak koukám, tak vidím téma, které je snad nejfrekventovanější a to je právě toto. Všem lidem, kteří mají problém s příjmem potravy bych rád vzkázal několik pravd: 1. Jste dokonalé v tomto okamžiku a v tomto těle právě takové jaké jste.2. Jíte a pijete, protože to je vaše základní životní potřeba a přináší vám jen radost. 3. Řekněte komukoliv stop, když vám začne vykládat o vaší váze a postavě. 4. Hlaďte své bříško, zadeček a stehna, která tak nemáte rády a chovejte se k nim jako k tomu, kterého nejvíc milujete. Pravda - jde to těžko a zní to jako kdyby jste si měly lhát, ale právě jen díky lži věříte tomu, že nejste krácné, přitažlivé, že si nezasloužíte pozornost, atd. 5. HÝČKEJTE SE. Prostě se postavte do středu své pozornosti a podřiďte tomu veškeré své chování. a poslední věc je ta nejdůležitějsí: VAŠE TĚLO JSTE VY - DOSTALY JSTE HO A MÁTE PŘI TROŠE ŠTĚSTÍ NĚKOLIK DESÍTEK LET ŽIVOTA PŘED SEBOU - TAK SE ROZHODNĚTE JAK CHCETE, ABY VÁM SLOUŽILO - JE TO JEN VE VAŠICH RUKÁCH.úplně bych zapomněl: Kupte si Banánové rybičky, Mládí v hajzlu a přečtěte si je - uvodíte, že váš úděl není tak hrozný jak se zdá být:)Mějte se krásněHonza

Ahoj holky,co se tyce ty menstruace,Jsem tak rok na normalni vaze, jim pravidelne, tak pul roku se citim celkem fit a porad nic.Na hormonalni lecbu se uz bojim, bylo mi spatne a problem to nevyresilo. A jak se dari vam?Drzim palce vsem Lucie