poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

xcem mat anorexiu ale neviem ako mam 169 a 60 kil to neni vela ...ani nemam speky ale moj foter je debil aja xcem mat 40 kilodpiste mi na e-mail,,,,prosiiiiiiiiiiiiiiiiim

Ahoj mila neznama xxx, urcite jde s ppp bojovat, vim to z vlastni zkusenosti. Jestli chces, napis mi na muj mail leesara"seznam.cz a pokusim se ti pomoc. Muze mi napsat kdokoliv, koho trapi problemy s ppp. Holky drzte se a nevzdavejte to. Papa Sara

Ahoj holky,také mám takové ty hrozné pocity kolem jídla, vůbec nevím, jak se zbavit z toho strachu, který na mě padá, jen se na jídlo podívám!!! Hrozně bych chtěla vrátit dobu než to začalo, ale vím, že nic vrátit nejde a člověk musí žít nyní a tady...Ach jo, proč je to tak těžké??? I když se snažím bojovat, mám pocit, že celá PPP je mnohem silnější než já.Mějte se a bojujte.

Alčo,je to přesně tak,jak píšeš.Taky mám před každým jídlem předsevzetí,že sním opravdu jen určité("normální")množství,ale pokud zrovna nejsem sama a ta příležitost přejíst tu je,tak se to zvrtává.Je to hrůza,jsem pořád unavená,smutná,připadá mi,že žiju jen pro jídlo,zvracení a mýho přítele.Ne,litovat se nebudu,za všechno si stejně můžu sama,ale stále se snažím vybavit si okamžik,kdy se tohle všechno rozjelo.Mám hrozný strach,že se z toho nikdy nevyhrabu a to ta cesta zpět může být tak snadná,jen začít...Včera jsem opět ujela,je to začarovaný kruh.Můžu se svěřit leda tak rodičům,sice to nechápou,ale nenádávají mi a snaží se mi maximálně pomoct,mluví o tom se mnou,zkrátka mě podporují.Přítel ví,že rozhodně nejsem OK,stačí se na mě podívat,ale věří mi,že se snažím.Ale snažím se já vůbec,nebo se jen snažím dělat takový dojem a vím,že se toho blbýho jídla nikdy nevzdám?Nemám důvod zvracet,nemám si to čím omluvit,tak sakra proč???Mějte se,papa

Na dně napsala autorka Hornabech nebo tak nějak, ale je to opravdu dobrá kniha!!!

Holky, ted si ctu starsi prispevky od Bary, Misisisya a Lucky . je to hruza. Jak vsechny mame ten samy strach, tak jsem rozharane a stridaji se u nas pocity stesti a nestesti. Ja taky zavidim holkam s krasnou postavou, nektere pro to nemuseji jeste ke vsemu skoro nic delat, ale presne jako Lucka - vim, ze podruhy bych se z toho nemusela dostat vubec nebo s vaznejsima nasledkama nez nyni - musim drzet bezlepkovou dietu a to je jeste v pohode, da to sice vice prace, ale je to mozne nejak zvladnout. Ted jsem nastoupila na vejsku do Prahy, na prava - nechodite tam treba nektera? At se mame lepe - preje Alena

Mas to tezky. Ja jsem mela stesti na dobry doktory, kteri se mi snazili pomoci, takze chapu tvou neduveru, ale musisi to zkusit znovu. Zvracis, protoze toho snis vzdycky vic nez chces a vyzvracet je nejjednodussi zpusob, jak to vyretusovat. Ja jsem treba vydrzela nezvracet den a rikala jsem si, ze to vydrzim jeste dalsi den, ale to uz se mi nepodarilo. Sedala jsem k jidlu s predsevzetim, ze snim toho primerene - treba dva krajice chleba se syrem. Jenze uz u tretiho jsem zacala pak hltat vsechno, co me napadlo, a precpala se. To je prave ta nemoc, nikdo normalni si nerika, kolik toho dopredu sni, jen mentalky a notoricke dieticky. Ty dve koblihy a cokolada - jak ti rozumim. Neni to zadne ohromne mnozstvi, nezvracela jsi po tom, melo by to byt v poradku - ale presto si to vycitas - tohle bys sama nikdy nesnedla, jedine az v tom zachvatu prezirani, kdy vis, ze pujdes zvracet, takze ti je to stejne jedno. Jeste k tomu priteli. Mne anorexie naprosto nabourala intimni zivot. Trvalo mi dlouho, nez doslo na mazleni a podobny veci a anorexie uz byla rozbehla a me nic nevrusovalo. Kdyz jsme treba lezeli v posteli a muj pritel odbehl, tak jsem cvicila sedy lehy. vubec jsem na sex nemela chut a s nasledky se oba dva vyrovnavame jeste ted. Nastesti je muj pritel asi ten nejskvelejsi chlap pod sluncem, protoze se mnou vsechno ustal a je moc hodnej, treba ma doktorka na psychiatrii neohla verit, ze se mnou jeste zustal, potom, co jsem ji licila svuj zivot a problemy. Zkus sehnat svemu klukovi nejakou literaturu - nejen od Krcha, ta je pro nekoho, kdo netrpi PPP asi dost nezajimava, ale nejaky pribeh, roman, ne stastnym koncem hlavne, takovy jeden o anorekticce byl jednim ze spoustecu mych problemu. Zkus sehant knizku NA DNE, bohuzel si nevibavim autorku a taky si ji hlavne sama precti, je to sila a zadna pohadka, jen hola pravda. Tesim se, az mi napises. At jsi aspon trochu v pohode, Alena

Ahoj holky,Alčo,děkuju ti za odpověď,máš pravdu,sama to zvládnu asi těžko,zřejmě si to jen namlouvám a snažím se sama sebe přesvědčit o opaku.Bohužel mám s doktory špatné zkušenosti z dob,kdy jsem se léčila s anorexií a byla dokonce několikrát hospitalizována.Nakonec jsem to zvládla sama a myslela si,že už mám navždy od PPP pokoj,ale ani nevím jak a octla jsem se v bulimii.Nejhorší na tom je,že ani nevím proč zvracím,už je to snad ze zvyku,jinak si to vysvětlit nedokážu.Dávám ti za pravdu i v tom,že nemá cenu určovat si váhu jako mantinel,ale stejně to dělám,bohužel.Jsem ráda,že už jsi relativně v pohodě(aspoň doufám),snad se mi to taky nakonec podaří.Ráda ti napíšu mail,ale jak se znám dostanu se k tomu až tak o víkendu,teď mám horu učení a dělá mi velké problémy soustředit se,takže mi učení zabírá hrozně moc času.Od včerejšího odpoledne jsem nezvracela a je to na mě úspěch.Stojí mi to hrozně moc přemáhání,zvlášť když se octnu sama doma,je to fakt pokušení.Má vůle už taky není tak silná jako dřív,tak si moc nevěřím.Přítel se mě pořád vyptává,jestli ještě zvracím a že moc nevěří tomu,že už jsem s tím sekla-nedivím se mu,ale nechci ho obtěžovat svými problémy,bojím se rozchodu,teď bych ho nesla obzvlášť těžce.On nechápe,že zbavit se bulimie není tak snadný,nerozumí tomu.Dneska jsem před ním musela chtě-nechtě sníst 2 koblihy a vypít horkou čokoládu a já měla výčitky.Nerozumím ani sama sobě,chci přibrat,tak proč si nedopřát?-nebo se vzestupu váhy stále podvědomě bráním?Když se najím,cítím se těžká,on se chce třeba milovat a já se soustřeďuju jenom na svůj plný žaludek.Nejsem normální,vím to,ale jak se toho zbavit?

Ahoj holky, momentalne hledam na netu uplne neco jinyho, ale kdyz jsem se zasekla u tehle rubriky, rozhodla jsem se, ze neco pripisu. Trpela jsem i anorexii i bulimii, kdyz mi bylo 18. Bylo to tezky. Pak jsem si rekla dost a zacala se z toho dostavat. Sepisovala jsem si i ruzny umluvy a jidelnicky, ktery jsem se snazila neporusovat. A zabralo to. Bylo to fakt tezky, ale zabralo to. Uz je to sedm let, co jim normalne, zdrave, sportuji s mirou. Tlusta nejsem.A jsem stastna. Clovek, ktery tim neprojde, asi nepochopi, jak tezky to je a jak snadne je se do toho dostat. Vsem vam hrozne drzim palce, aby jste to zvladly a byly zase v pohode. A jsem stastna z holky, co to zvladly.

Aho adelo, uplne ve mne zatrnulo, jak mame podobny pribeh. Je mi a jsem cersve na pravech...ale nepredbihejme...Zacala jsem hubnout,kdyz mi bylo 17 a ja mela 44 kilo, po roce jsem to dotahla na 37 a byla stastna, aktivni a zamilovana...doma si neuvedomovali, ze hrozne malo jim a kdyz obcas nasi vybuchli, ten den jsem snedla, co chteli a pak byl zase klidek. Taky jsem si myslela, ze kdyz budu hubenejsi, tak se budu vic libit svemu priteli, ale neni to pravda...Pak se telo vzeprelo a ja se zacala prejidat, nemohla jsem tu zravost ukocirovat, at jsem pres den jedla nebo ne, vzdycky jsem se hrozne precpala min. jednou dennea pak to bezela zvrátit, ne proto, ze by mi bylo spatne, ale protoze jsem nebyla schopna se smirit s takovym mnozstvim jidla v zaludku...Bulimie trvala pul roku a ja se nemohla ucit, nic me nebavilo, po prichodu ze skoly jsem se prejedla, zvracela a pak bud vecer proplakala, nebo byla se svym pritelem, ktery me jediny udrzoval v jakemsi normálnim svete, o mem zvraceni ale nevedel, vedel jen, ze malo jim a ja mu porad lhala, ze je to lepsi a ze se cpu, jen nepribiram, pritom jsem nechtela lhat, ale porad jsem si tvrdila, ze to bude lepsi a ze se z toho sama vyhrabu. Jenze ma kdysi tak silna vule byla v p... a tak jsem se domluvila s jednou doktorkou, ke ktery jsem mela duveru, ze nastoupim do nemocnice. Sla jsem tam ve tretaku, zustala mesic (to jsem pocitala jen s tydnem) a pomohlo mi to moc. Vsichni se vsechno dozvedeli, najednou jsem nemusela lhat, v jedinem okamziku jsem prestala tvrdit, ze nezvracim a jim a tak...Byla to obrovska uleva. Taky jsem si davala mantinely, tak priberu na 43 a ne vic, pak 45, 48, hlavne nemit padesat kilo...Chodim k psychologovi i na psychiatrii, beru antidepresivum Remeron, naposledy jsem mela kilo, mam stale stejneho pritele, ktery me ma rad porad stejne, neli vic:)...A to jeste pred pul rokem, kdy jsem mela 45 kilo, jsem brecela u doktorky, chtela do Motola a nechtela maturovat ani delat prijimacky na vejsku...Opravdu si nedelej zadne hranice, je to na houby, vzdycky budes chtit vazit min nez sis dovolila a je to ten bldny kruh. Nepises o doktorech, ale ver mi, ze ty na 100 % potrebujes lekarskou peci a s tou hospitalizaci...jdi tam co nejdriv, at stihnes odmaturovat, ucit se muzes i v nemocnici. Tam nebudes zvracet a ni se precpavat, uvidis, ze po dnech uznas, ze je tam pomerne pohoda. Je dulezity, ze te pritel podporuje. Ale sami dva to nezvaldnete, verte mi, mluvim z vlastni zkusenosti. Kdyztak muj e-mail je kodrasova"seznam.cz, muzes se mi ozvat, rada si s tebou dopisnu. Hlavne nic zbytecne neodkladej, cim driv se vymotas, tim lepe,me to trvalo 2 oky a jeste nejsem za vodou. Fakt budu rada, kdyz se dozvim, co je s tebou dal.

Ahoj Míšošíšo!Četla jsem tvé příspěvky mj. ohledně starostí s výběrem školy. Byla jsem na tom podobně, na psychologii jsem dělala přijímačky dvakrát, takže kdybys chtěla, můžu Ti o tom napsat víc. Kolem mě je navíc dost lidí, kteří jsou na VŠ a budou ochotni Ti poradit, co by teoreticky v přijímačkách mohlo být. Tak když budeš chtít, ozvi se mi na mail cerinka"centrum.cz

Ahoj holky,už jsem sem dříve psala,ale jsou to tak 2 měsíce zpátky,tak si na mě asi nebudete pamatovat-no nevadí.Abych se trochu připomněla-je mi 19let,skoro 5 let jsem trpěla anorexií,teď zhruba 4 měsíce lítám v bulimi,je to jak začarovaný kruh.Měřím 163cm,v dobách anorexie se moje váha pohupovala kolem 30kg,pak jsem dokázala normální stravou a silnou vůlí přibrat na 47 kg a byla jsem téměř 2 roky v pohodě.Teď mám asi 42kg a jsem nešťastná.Kolikrát jsem přísahala,že TOHLE zvracení je už opravdu poslední,ale...Je pravda,že jsem chtěla na léto malinko zhubnout,ale měla jsem v plánu max.2kg a to zvýšenou aktivitou-sportem,ale mírně se mi to vymklo z rukou a stále ještě vymyká.Vypadám opět jak anorektička,sama sobě se nelíbím,nenávidím se za to,jak jsem slabá,ale zvracím každý den a většinou i víckrát.Už rozhodně nechci hubnout,mám pocit,že jsem na jídle závislá a jelikož se vždycky přecpu k prasknutí,je mi zle a bohužel vím,jak si"ulevit".Je to každodenní kolotoč a boj,ale já prohrávám.Před měsícem mě při zvracení načapali rodiče a jelikož jsem byla už delší dobu v podezření(mizelo jídlo,já hubla...),dali si to dohromady.Co se na to doma přišlo,vydržela jsem pár dní bez zvracení,ale...Jednou jsem byla tak zoufalá,že jsem se přejedla u přítele a samozřejmě šla zvracet-přišel na to,bylo to hrozný.Musela jsem se mu přiznat a teď bojujeme dva,ale já mu slíbila,že se dám dohromady,ale dělám to dál.Před ním jím normálně,vím,že by to pro něj byla hrozná rána,kdyby zjistil,že v tom pokračuju.Mrzí mě,že mu lžu,ale pravda je natolik krutá,že mám obavy,že by mě opustil.Dnes mi zrovna řekl,že mě miluje,ale jsem prý hrozně hubená a dřív jsem se mu líbila daleko víc.Já chtěla zhubnout hlavně kvůli němu,on má nádherný tělo,já nechtěla být pozadu,ale trochu jsem to přehnala.Podporuje mě v přibírání,i já bych chtěla tak na 45-46kg přibrat,ale jak,když jakmile cítím zaplněnost žaludku mám potřebu zvracet?Navíc jsem zjistila,že se skoro nesoustředím na učení a to letos maturuju!!!Musím se dát co nejrychleji do pořádku,ale kolokrát jsem už takhle začínala a vždycky to zkazila.Omlouvám se,že jsem se tak rozepsala,ale tak nějak doufám,že vy mě pochopíte a třeba i poradíte co s tím...PRO NIKI:mám kamarádku,která v HK byla hospitalizována kvůli bulimii,strávila tam 3 měsíce,přišla o rok školya výsledek nulový.Její případ ale může být úplně jiný než ten tvůj,ona se totiž léčit nechce-ne,že by byla spokojená,ale lítá v tom už 5 let a zvrací denně...Mějte se co nejlíp,papa!!!

Ahoj holky!Prosím Vás, pokud jste některá z Vás byla hospitalizována na psychiatrické klinice ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové pro PPP, ozvěte se mi. Ráda bych znala Vaše zkušenosti, postřehy, názory,jak to tam probíhá, zda a jak Vám to pomohlo, atd. Předem moc děkuju za pomoc. Niki

Ahoj Anny, moc dekuju za kontakt, ale obcanske sdruzeni Anabell znam i jejich webove stranky. Ja bych spis potrebovala osobni zkusenost s nejakym terapeutem. K jedne psycholozce jsem jiz chodila, jenze ta byla v Kromerizi a ja neuvazene ukoncila terapii. Navic, dojizdet az do Kromerize z Brna je slozite. Tak bych se chtela obratit na nekoho tady v Brne. Byla bych moc rada, kdyby mi nekdo poradil psychoerapeuta diky vlastnim kladnym zkusenostem. Diky

Ahoj Sáro,najeď si na stránky www.anabell.cztam najdeš odborníky, rady a kontakty

Prosim o radu, jsem z Brna a hledam psychoterapeuta nebo psychiatra specializujici se na ppp. Muze mi nekdo poradit? Moc dekuju

Moje sidane vypada asi tahle : bud celozrnna bageta (popr. dva rohliky) se syrem a sunkou nebo pytlik racilek a jogurt, taky obcas zarazuji sojovy jogurt a k tomu celozrnne kolacky, event. bebe susenky....nebo musli s ovocem a opet jogurt:-))....proste zrovna to, na co mam chut. ´Jinak rozhodne nechci, aby to vypadalo, ze kazdy den jim presne podle jidelnicku, ktery jsem Vam minule napsala pro ukazku...kdyz mam hlad, klidne si dam k obedu treba i pecivo...vecer pak vetsinou ujidam a hlavne - co desne miluju jsou syry, takze to rozhodnen neni jen - ovoce, pata a smitec...Navic kdyz jdeme do kina nebo s kamarady na vecu, tak si dam - sice jen neco maleho pro chut, protoze vecer uz nejsem zvykla moc jist a spatne se mi potom usina, ale dam si a to je podle me to hlavni. Nemam treba problem dat si v deset vecer na pul s kamaradkou pohar, protze vim, ze je to jen jednou za cas...kdybych tohle provedla pred pul rokem, dala bych si pak jeste jeden, tentokrate uz sama, pak min pizzu a poradnou proci testovin a sla bych....jo, presne tam...ale dneska uz ne...nerikam, ze jsem uplne ok, to vim, ze nejsem...muj jidelnicek rozhodne nebyl navod, spis inspirace a rekla bych, ze pro zacatek to uplne staci, no ne...Jinak jsi se ptala, jestli hubnu...nijka zvlast. Srive jsem totiz dost cvicila a malo jedla, takze ted to - alespon pro me rozhodne zadna redukcni dieta neni...ale co na tom, ja jim jen proto, abych byla v pohode a hlavne si davam pozor na pravidelnost,a bych zase nezacala "blbnout"....tot vse...Heuky den Vam vsem...J.

a jak vypadá ta tvoje snídaně?protože to jídlo po zbytek dne odpovídá pěkně redukční dietě.to nehubneš?

Ahojky vsichni...ani vlastne presne nevim, co napsat...Taky jsem totiz trpela B a to dokonce ve dvou etapach...ted je to jiz pra mesicu, vlastne pul roku, co jsem - da se rici - celkem ok. Nerikam, ze 100%, to asi nikdy nebudu..ale citim se v pohode, neprejidam se a nezvracim. Chodim opet mezi lidi a ikdyz se obcas - vice nez je zdravo - zabyvam tim, jak vypadam, jsem opet schopna zaclenit se do "normalniho zivota"...nevim, jestli to nektere z Vas pomuze, ale rozhodla jsem se pripset nekolika poznamkami, jak se mne osobne podarilo dostat z toho nejhorsiho...Rozhodne se nejdena o jednoduchy navod...a trva to nekolik tydnu, mozna i mesicu, nez si telo a vlastne i mysl:-))zvykne...Vsechno to zacalo tim, ze jsem po navratu ze zahranici zacala opet pracovat, tzn. mene casu, presny program...atd. To mi pomohl dost...pak take to, ze jsem zacala vice snidat - drive jen jablko - pak 1ks celozrnneho peciva...nyni jiz snidam opravdu hodne. Snidane je nejvetsi jidlo dne a ja si vazne dopravam.-))Pak svacina - jogurt nebo ovoce, obed - 70% z porce - zelenina, zbytek dle chuti - obvykle jim rajcata a mozzarellu, nebo cottage..., a vecer uz jen ovoce - dle chuti.Miluju kapucino, takze to si min. jedno dennne dam a pak takove mensi prohresky - napr. ujidani od meho pritele ..atd:-)) Tenhle jidelnicek je ale spise pro inspiraci, ropzhodne jej nedodrzuji kazdy den, zalezi na chuti a samozrejme na hladu..Rozhodne nejvice mi ale pomohla ta velka snidane, ikdyz ze zacatku je to boj!Co se cviceni tyce, v obdobi B jsem cvicila kazdy den bez vyjimky, a to min. 2 hodiny...vetsinou ale vice.S tim jsem ve fazi "leceni" naprosto prestala a vubec jsem necvicila, protoze jsem byla desne unavena a telo potrebovalo odpocinek..ted jiz ale opet trenuji- snazim se tak 4-5 tydne...vetsinou to ale nevychazi - tzn. ve vyslednem efektu 3x...obcas sice mam vycitky, ze jsem si ten denni plan mela lepe usporad, ze bych pak stihala...ale ty se objevuju jen zridka kdy a rozhodne se nevyrovnaji tem drivejsim!''Take ted netravim tolik casu v telocvicne, ale snazim se sportovat venku - tzn. chodime s holkama behat, jezdim s mym pritelem na kole nebo se jdeme jen tak projit, zaplavat si, atd. Na to vsechno jsem drive nemela cas, protoze jsem znala jen fitcentrum...Jinak se snazim byt v pohode, travit hodne casu s prateli nebo nejakou uzitecnou cinnosti, ale na druhou stranu si absolutne vubec nevycitam, kdyz zustane cely vikend v posteli a jenom cucim na TV:-))Kdyz si jdu koupit kalhoty, jsem celkem smirena s tim, ze si nyni kupuju o cislo vetsi...ale priznavam, ze pokud bych malicko zhubla, nevadilo by mi to...muselo by to byt ale prirozenou cestou, tzn. "uklidnenim metabolismu" a ne nejakym preziranim a zvracenim...No, nevim, jestli Vam to k necemu bude...pokud ano, pak budu jen rada...Preju Vam vsem hodne stesti do dalsich dnu a hlavne drzim palce, abyste nasly tolik sily, jak velke je vase odhodlani!JanaP.S. Ted me jeste napadlo - dost mi ze zacatku pomohlo seldovat me kamaradky kolik a co jedi a jak jsou spokojene se svou postavou...vzdyt nikdo z nas neni dokonaly a hlavne kazdemu se libi neco naprosto jineho...

Ahoj Peti, najed na stranky www.anabell.cz, tam jsou nejake kontakty. Nebo mi napis na muj mail spegy"seznam.cz a zkusim ti poradit. Drz se Sona