poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Ahoj,prosím o pomoc. Trpím bulimii a myslím, že sama se ze začarovaného kruhu nedostanu. Jsem z Brna a prosím o kontakt na koho bych se tu mohla obrátit.Díky Petra

Ahoj Rozarko,kdyz jsem cetla tvuj prispevek, tak si mi u toho chtelo brecet. Sice sem na toto forum moc nepisu, jen obcas, spis si tu hodne ctu, ale ted mi to neda. Ja jsem si svou ppp prodelala (a vlastne jeste castecne prodelavam, uplne se toho clovek nezbavi nikdy, tomu neverim - vzdycky zustane to malinke nebezpecne seminko) ve forme bulimie. Do anorexie jsem "nespadla" nikdy, i kdyz jsem si to strasne prala a snazila se - nevydrzela jsem proste nejist, vzdycky jsem se po celodennim hladoveni precpala a vsechno slo ven. Nikdy se mi proto nepodarilo hodne zhubnout, jenom trosku, kazdy me chvalil, jak mi to slusi, i rodice. O bulimii nemel nikdo ani potuchy, uspesne jsem vsechno maskovala. Jak to pokracovalo, zname asi vsechny - stavy uzkosti, nenavist sebe sama, zhnuseni nad svym "tlustym" telem (nejvice 65 kg na 175 cm). Po asi peti letech se mi s tim podarilo vicemene prestat, jenomze bohuzel jenom proto, ze do A i B spadla moje mladsi sestra. Kdyz jsem ji po case videla (nebydlim s ni) jak se doslova ztraci, bylo mi do breku. Paradoxne diky ni jsem si uvedomila, ze to za to nestoji. Takze ted jsem docela v pohode (asi jako vylecena bulimicka muze byt - porad se musim hlidat, abych se neprejedla, abych jedla pravidelne, odmeruju kalorie, nevim, co je normalni porce - proste tvrda drina kazdy den, do toho cviceni), jenze nevim, jak pomoci ji. Kdyz jsi, Rozarko, popisovala tu scenu s testovinama, to je presne jako se segrou - proste si nevezme a cim vic ji to nekdo nuti, tim je to horsi. Jenze jak ji mam pomoct, ja ji mam strasne rada a boli me, kdyz vidim, jak se nici (myslim, ze to tak citi i tvi rodice a proto te nuti jist). Pises, ze sama od sebe by sis jidlo klidne vzala, jenze ja vim, ze ona si ho nevezme dost a kdyz jo, tak se preji a vyzvraci ho. Nejhorsi (nebo nejlepsi?) je, ze ja ji rozumim, vim jake to je mit ppp, tu strasnou touhu zhubnout "uz jen kilo, dve...", ale na druhe strane nechci, aby nikdy nemohla mit deti, aby se denne trapila s jidlem jako ja (i kdyz na to je uz asi pozde). Jenze je mi jasne, ze ona me neposloucha, kdyz ji tohle rikam (ja taky nikoho neposlouchala - nakonec na mou bulimii totiz prisla kamaradka a cim vic se mi snazila pomoci, tim to bylo horsi). Chtela bych se proto zeptat - existuje vubec nejaky zpusob, jak do ni dostat jidlo (rikas, ze si sama od sebe obcas vezmes)? Je opravdu hodne vychrtla, 49kg/172cm.Tohle vlastne pisu proto, ze chci, abys pochopila, co citi tvi rodice ( i kdyz oni samozrejme osobne zkusenosti s ppp nemaji). Ja nejsem rodic, je mi 19 a segre 17, ale citim se podobne. Krome toho, pokud mi dokazes poradit (nebo klidne i nekdo jiny), jak ji pomoci, budu rada. Ja vim, ze to neni jen v tom, ze ji nekdo nasilim "nakrmi", jenze ona by k psychiatrovi nikdy nesla - sama si nepripousti, ze ma nejaky problem.Diky, Janca

Ahoj holky!Vážně moc děkuju za vaše odpovědi!!Jste velice hodné!Ani jsem nečekala,že mi někdo odepíše..V něčem mě povzbudily a v něčem taky viděsily..Já vím,že bych vás taky měla povzbudit,ale dnes to nepůjde-měla jsem opět příšerný den!Nevím,jestli stavy úzkosti taky souvisí s anorexií..(ale já nevím,jesi ji vlastně mám..)Ale teď tento týden se v mém okolí stalo tolik smrtelných nehod-sice jsem dané osoby neznala osobně,jen od pohledu,nebo je znaly mé kamarádky..ale i tak něčí smrt s člověkem zamává..prostě jsem včera měla strašně úzkostlivý pocit,že se někomu mě blízkému něco stane..večer se vůbec nemohla spát..přes den fajn..přišla jsem domů a že půjdu na procházku se psem.Máma se začla ptát,co jsem dnes měla na oběd..at?si udělám těstoviny..ale já na to,že už jsem jedla..a prej co..tak jsem řekla,že jogurt-nemohla jsem prostě lhát..nešlo..tak prej se podle ní neměla žádný oběd..tak mě začla dělat těstoviny,já jsem je nechtěla-byla jsem už po tom jogurtě a bylo po 16h a vůbec jsem neměla hlad.Tak jakože půjde hned se psem,abych to nemusela jíst..a ona..nepustila mě ven,i kdyby to měla do mě nasoukat násilím,já prý neodejdu z domu.Tak jsem se naštvala a šla do pokoje-jako že nevylezu,bohužel nemám klič,takže jsem se nemohla zamčít..za chvíli mě už tat´ka pod nos cpal těstoviny..já jsem se učila a dělala,že nevidím a neslyším..byl neoblomný,..prej bud´to s ním nebo to bude po zlým..já furt nic..zvyšoval hlas..já pořád nic..řekla jsem mu,že to nesním už s principu,když mi řekli,že ven nepůjdu,takže já si to nevezmu..Do toho se přidal můj brácha,že jsem kráva,..anorektička,..a co kvůli jídlo nadělám..Ale já kdybych ty těstoviny prostě chtěla,tak si je vezmu(občas si je vařím a JIM!!)ale já jsem to nechtěla proto,že ty výslechy na jídlo nesnáším,dyt´je to moje věc co jím..Pak přišla máma..ta začla hysterčit-jakože už si začíná myslet,že to nemám pod kontrolou to jídlo,že ona by si šla něco udělat,kdyby zjistila,že jí ta moje anorexie,,projde pod rukama"jako zdravotníkovi(je doktorka pharmacie)..začla tam brečet..já už jsem brečela taky,protože mě ty všechny moresy naštvaly..tak jsem si pár těstovin snědla..ale jak jsem je jedla,tak jsem u toho hystericky brečela..nevim proc,prostě mi tekly slzy..pak byli spokojený..Já se jsem se schoulila do rohu místnosti a prostě jsem chytla nějakej histerák-strašně jsem brečela..klepala se strašně se mi třásly ruce,byla mě šílená zima a pořád se koukala na balkon,že by stacilo malo a bylo by po vsem problemech..pak jsem se šla učit,ani nevim proč,..prostě abych se zabavila..a na to jsem pak už nemyslela..Ale bylo to tak stršný,připadala jsem si tak strašně sama a nepochopená..Že mi nikdo nepomůže.že nevím,co se to se mnou poslední dobou děje..že to snad ani nejsu já..Pořád mi říkají jak půjdu k psychiatrovi..prvně jsem se toho strašně zalekla,ale já bych se i ráda vypovídala..je toho na mě poslední dobou strašně moc-,,ztratila"jsem svou nej.kámošku,kt.pro mě byla vším,strašně moc miluje jednoho kluka a nejsem s nim,teď se naši pořád dohadují s bráchou a mě to jejich hádání tak zra?uje..Poslední dobou se strašně moc uzavírám do sebe..nechci rozebírat svoje pocity s nikým,..bojím se že mi zase někdo ublíží(poslední dobou mi hodně lidí ublížilo..)Já vlastně ani nevím,proč nejím normální jídlo..a z toho mám strašně velky zmatek v hlavě..prostě se nechápu.. Promiňte,ale dnes musím už končit!!Byla bych ráda,kdybyste mi některá npsala mail,pokud vám zbyde čas..:Rosarie"seznam.cz Ráda bych si s někým psala..aby mi poradil..vy jste takový ..no jak to nazvat zkušený..víme jak dál,radí vám psychologové!Třeba mě poradíte co a jak..Jinak promin´te za chyby píšu to v rychlosti a skoro už spím! Mějte se moc moc krásně!!!!!!!!!!A držte se!!!!!!!Jste úžasný bytosti a vše,co budete chtít dokázat VY dokážete!!Držím vám palce! Tak brzy ahoj..Rozárka

Ahoj. Lecim se s bulimii uz nekolik mesicu a muzu rict, ze pomalu, ale vicemene uspesne. Chtela bych tu napsat par nametu, jak se vyrovnavat s kazdodennim bojem.1) pisu si DENIK, kazdy den vecer si zrekapituluji den, co se stalo, jak jsem se citila, jak se mi co povedlo atd., 2) kazdy vecer si na nasledujici den vytvorim svuj JIDELNI PLAN, tedy co,kdy,kde, v jakem mnozstvi budu jist, a snazim se ho nazitri maximalne presne dodrzovat,3) take si napisu PLAN CINNOSTI, co konkretne budu zitra delat a v ktere casti dne, od kdy, do kdy, a ridim se podle nej, popripade prizpusobuji ho, v zasobe mam vice cinnosti, 4) kazdy den pul hodiny az hodinu medituju,5) denne nacvicuju relaxacni techniky - autogenni trenink a cviceni vnitrniho ticha (antar mauna), nekolik cviku z jogy, staci pul hodiny,6) posloucham hudbu, ktera koresponduje s mymi aktualnimi pocity (velmi ucinne!),7) kazdy den se aspon hodinu pohybuju, nejcasteji chodim pesky v prirode, a kdyz to jde, obklopuju se zviratky (psi,kocky,...), to je nejlepsi,8) v televizi se nedivam na programy, ktere souvisi s jidlem nebo hubenymi modelkami, nectu a nekupuji si casopisy typu Cosmopolitan, Elle, Harper´s Bazaar, Muscle and Fitness, Fit pro zivot a jakykoli jiny, ktery by mohl pojednavat o dietach!! a takzvanem zdravem zivotnim stylu ... naopak ctu ty, ktere jsou opravdu o necem - Koktejl, National Geographic, Tattoo, hudebni, umelecke, o kytkach, proste o cemkoli jineho nez o vaze,9) pri nenadale hrozici "nezvladnutelne" krizi uzivam male davky leku proti uzkosti - Lexaurin (velmi ucinny!), naopak velmi omezuju alkohol a drogy,10) vyhybam se rizikovym mistum (kuchyn, lednicka, jakekoli misto kde je vyssi riziko, ze se prejim), nebo tam nikdy nechodim sama,11) vracim se ke svym konickum, ktere jsem mela pred nastupem bulimie, a take hledam nove veci, ktere by me mohly zaujmout a kterymi bych mohla prijemne zaplnovat cas, abych odvedla pozornost od myslenek na jidlo, na to jak jsem tlusta a podobne,12) zapisuji si, co me kdy vede k prejidani - pocity, misto, cas, vsechny okolnosti a zjistuju, zda se to opakuje ... snazim se porozumet sama sobe a znovu se dostat do kontaktu se svymi emocemi (Moje psycholozka rika: Vzdy ver svym pocitum!),13) nevyhybam se lidem, kdyz se citim osamela, ale ani je nevyhledavam, kdyz se citim osamele, snazim se co nejvice zachovavat sobestacnost, rozvijim vlastni identitu, integritu a nezavislost,14) vymyslim si dalsi vlastni strategie, jak se "zabezpecit" proti prejidani, vsimam si cehokoli, co me uklidnuje "bezpecnym" zpusobem take hledam na internetu: na adrese http://www.somethingfishy.org jsem nasla spoustu dalsich nametu, obzvlast mi pomahaji SELF-AFFIRMATIONS! Vytvareji pozitivni myslenky a zlepsuji naladu, alespon u me to funguje. Vytiskla jsem si je a kazdy den si je procitam.Touhle taktikou postupuju, nekdy sice tempem hlemyzdim, ale prece je to lepsi nez nedelat se sebou nic a trapit se. Dobra je taky knizka Mentalni bulimie - jak se vylecit od Coopera nebo ta od Krcha. A ted tusim vysla dalsi o bulimii od nejakych cizich autoru... je dobre se inspirovat vsude. Jestli mate nejake jine svoje triky, jak odstranit bulimii ze zivota, tak napiste. Treba to nekomu (mne) pomuze v krizovce. Dik.

Ahoj holky.....Jsem na dne.....Prosím,moc Vás prosím držte mi palce!Pokud byste mohly,byla bych moc ráda kdybyste napsaly co Vám pomohlo k vyléčení.....Já už musím,prostě musím.Nakoupila jsem si jídlo-ne nízkokalorické a zítra začínám.....jíst 5 krát denně,více,lépe.....jsem na tom asi zle.Jsem prý zralá na hospitalizaci.Zase jsem zhubla.....Dneska jsem to slyšela.....a sedím v přetopeném pokoji a klepu se zimou,jsme k smrti unavená a před chvíli jsem sesbírala vlasy z polštáře.....Je mi na nic.Dostala jsem poslední ultimátum.Jestli nezačnu hned jíst,má doktorka se mnou končí.....Tentokrát to už vydržím jednou provždy......MUSÍM.....

Markéto, jdi co nejdřív k lékaři!!!

Ahoj holky,mám na vás prosbu.Před dvěma lety jsem sekla s bulimií,Byla jsem v pohodě.Teď se občas přejídám-tak jednou dvakrát týdně.dnes zase.Stalo se mi ale něco moc zvláštního.Zvracela jsem krev,poměrně dost.Nikdy se mi nic podobného nestalo.Hrozně se stydím a hlavně bojím.K lékaři se neodvážím,nevím ani zda je důvod/myslím fyzickou stránku/.Nic mě nebolí,nic mi není-jen ten hrozný strach.Prosím Vás nestalo se někomu z Vás něco podobného,nebo nevíte co jen se mi to v tom zažívání mohlo porouchat?Moc prosím o radu.Děkuji M.

Ahoj Misosiso,mas pravdu, skoro vubec se sem tedka nedostanu :-(. Jednak nemam cas, pak mi blbne pocitac, tak musim chodit na tatuv, a pak....no nevim, nejak nemam chut a silu a odvahu moc radit.Neboj se, nic se mi nestalo, to ne! Jen nevim, abych jednak svyma radama neublizila (prece jen nevim vsechno), a pak abyste si treba nemyslely, ze jsem "sezrala vsechnu moudrost" (kterou jsem samozrejme nesezrala). No a taky, co Ti budu povidat, proste mivam chvile, ze se mi sem nechce.Doufam, ze se nezlobis, ze Ti to takhle pisu.Co se tyce rady pro tebe: nemam co dodat k Elektrine rade - pomalu pridavej jidlo, hybej se, neboj se sladkeho, pokud si nedas kazdy den tri cokolady, tak Ti neublizi. Jidelnicek samozrejme zalezi na kazdem cloveku, jde o to, kolik mas pohybu a jaky metabolismus. Ja bych po tom Elektrine napr. mela hlad, jim vic. Tim chci jen rict, ze pokud Ti to bude pripadat jako moc jidla (ze se nehybes), tak je to v poradku, a pokud budes mit vetsi hlad a jist vic, tak je to taky v poradku. Zkus si precist nejaky "idealni jidlenicky" (NE diety) a tak, a zkus jist treba podle toho. Opravdu, ver mi, ze spravneho zdraveho jidla neztloustnes. Ovsem pozor - neplet si zdrave jidlo s dietou. Neni spatny jist nizkotucny jogurt, ale vynechat uhlohydraty (prilohy), protoze "nejsou dietni" je spatne a budes mit pak brzy hlad a budes unavena. Fotecku bych Ti mohla poslat az budu mit v poradku pocitac, ale jak uz jsem psala, neni to nejnovejsi fotka, ted jsem uz "zestarla" :-).Posles mi svoji?Napis mi sem maila, ozvu se Ti. Musim bezet.Pa Xenie

Ahoj Misosiso,ja vim, ze ses ptala na radu Xenie a ne mne, ale mne to proste neda! Zkratka tvuj pribeh je tolik podobny tomu memu, vlastne vsechny ty nase pribehy jsou tak nejak podobne, ze...Presne chapu, jak se citis, jsi chytra holka, a tak vis, ze se ritis do problemu, plne si uvedomujes riziko mentalni anorexie (jak by take ne, vzdyt uz sis tim jednou prosla), ale zaroven ti nejde to ubrzdit, protoze touha po stihlosti je silnejsi.... Zadas o radu. Ta ma zni: Zacni pomalu zvysovat davky jidla, jez zdrave, petkrat denne a neprestavej se hybat (nekde jsi psala, ze vedes vcelku aktivni zivot). Jasne, ze je tve telo vyhladle, potrebuje vic zivin, tak uz ho netrap. Podivej se kolem sebe - existuje prece hodne holek, ktere jsou stihle a presto ji normalne. Ja ti muzu zarucit, ze na normalni, vyvazene strave proste nepriberes. Nerada davam priklady jidelnicku, ale abys mela predstavu co si ja pod timto predstavuju: Snidane: Musli s jogurtem (klidne nizkotucnym), nebo mlekem, ovoce (napriklad banan)Svacina: ovoce ci jogurt, nebo musli tycinka Obed: normali porce vyvazeneho jidla (bilkovina + uhlohydrat a zelenina)Svacina: ovoce ci jogurt, nebo musli tycina, podle chuti Vecere: Opet normalni porce vyvazeneho jidla - nemusi byt varene, pokud jis teply obed - napr tmavy chleb s cottage syrem a salatem.Tak a ted jsem tu popsala velmi zdravou stravu - tohle je podle mne idealni den. No ale samozrejme, jist se ma podle hladu, takze nekdy si treva telo rekne o vice stravy - kdyz budes mit chut na neco sladkeho (cokolada), nebo tucneho (chipsy), tak si je neodpirej. Myslim si, ze pokud clovek normalne zdrave ji petkrat denne, tak tech chuti na neco nezdraveho (viz vyse) je mene a mene a tim padem se nemusi strachovat o vahu. Vis, tohle je jedina cesta ven - zacit normalne jist. Jinak bohuzel hrozi, to co uz jsi sama popisovala - bulimie a chorobne prejidani. Takze jeste jednou: Normalni strava nerovna se prirustek na vaze. Nevim, jestli mne tady odtud znas, nekolikrat jsem tu neco psala, nechci to tu placat znova, tak bych jen chtela pripomenout, ze jsem si tim kolotocem taky prochazela nekolik let (anorexie, prejidani, bulimie) a ted (je mi 24), jsem naprosto vylecena a v pohode. To jenom, aby sis nemyslela, ze jsem nejaka "vsechytralka" (tak nejak me jednou Xenie nazvala :-) - mimochodem jsem rada, ze Xenie je lip a je stastna)).No tak to je ma rada, Misosiso. Doufam, ze si z ni treba neco vezmes, a hlavne taky ze si neco vezmes z rad sve pani psycholozky. Moc ti preju, aby tahle cesta k uzdraveni (jednou provzdy) byla pro tebe uspesna. Ale to preju vsem takto nemocnym holcinam, jak tady na teto diskuzi, tak i tem ostatnim.Posilam moc pozdravu a preju mnoho stesti.Elektra

Ahoj Maruško!Ano jsem z Kravař!Jsem ráda,že jsi napsala a moc ráda se sejdu!Shodou okolností taky 22.9.nastupuji do školy,ale budu dojíždět "jen"do Ostravy.Takže mám ještě celý příští týden volný!!!A kolik Ti přesně je?Když tak mi můžeš napsat na e-mail:kolkova.b"seznam.cz nebo na tel.777/80 66 87 a můžeme se kdykoli kdekoli sejít!Měj se hezky a ozvi se!!!Jo jinak to se mnou asi moc valně nevypadá.....Tak pa Bára.

Ahoj Xenie, dlouho jsi tu nebyla (ani se Ti nedivim - ja byt v pohode, tak sem taky uz tolik nechodim-spis Te obdivuji, ze presto, ze jsi ok, tak sem chodis a ty holciny tady podporujes...jsi skvela) a tak mam starost, jestli se neco nedeje. snad ne. Snad si uzivas jeste chvilky volna, ktere Ti tolik zavidim:) Ve skole je to ted jeste zatim pohoda, ale tusim, ze uz to zacne...A hlavne ta maturita. Ostatne o tom jsem psala ted v prispevku pro Leu. Asi tusis, ze mam problem...o tom tu uz ale taky pisu...Xenie, holka moje, porad mi, prosim...Co mam delat? Kazda rada je mi cenna...Doufam, ze se mas moc hezky a netryzni Te nejake problemy tykajici se ppp...Mej se slunickovsky a nekdy se zase ozvi, jak se mas a co je u Tebe noveho, budu moc rada.A taky bys mi mohla poslat tu fotecku :)Papapa Misasisa

Ahojin Leo, jsem moc rada, ze se operace podarila. Snad uz budes v poradku!!! Prosim te ale, moc Te prosim, povez o svem problemu priteli!!! Moc Ti to pomuze...ver mi. Ja vim, ze ted nejakeho mit, tak jsem na tom lepe...nebo aspon jinak. Ted v tom zacinam litat...pomalu, ale jiste. A to je nejhorsi. Snazim se tomu zabranit, koukam na to racionalne, priznaky znam, takze si dokazu kriticky rict, co delam spatne a hlavne JAK BYCH TO MELA DELAT. To je fajn. Jenze rozum mluvi a anorekticke jadro cini. Takze je mi to na houby. V utery jdu k psycholozce, musim se s ni o tom poradit, nechci, abych dopadla spatne, proboha, vzdyt letos maturuju! Hrozne se toho bojim. Ted si tu tridim otazky...Cestina je v poho, ale z angliny mam poctive zpracovana jen 2 temata, odflaknutych mam 9 a ty ostatni...nevim, jak zvladnu. Z nemciny to samy, 2 vypracovany a 13 odflinknutych. Nevim, jak to zvladnu. Mam z toho strach. A jeste k tomu nejake ppp? Musim s tim neco honem udelat, zacit to resit!!!Nejsem divna? Uvedomuju si to, chci to resit, a presto to nejde...Proc? Nechci do bulimie a nechci znova pribrat! Ale ted je to se mnou tak, ze moje telo je uplne "vycucly". Pouzivam to slovo furt, ale nevim, jak jinak ted vystihnout moji fyzickou stranku. Takze touzi po normalni strave. Ale ono ji chce vic a vic!!! Ted mi pripada, ze jim normalne, ale ty myslenky...A porad to hlidam...No normalne nejim, ale rozhodne vic. Vis, ceho se bojim? Jo jo efektu! Vzdyt takhle dopada 98% holek...uz to potreti nechci zazit. A tak nevim, co delat, jak se chovat, jak se stravovat, proste jsem zmatena!!! Nasi to nevi, vidi, ze jsem ted stastna...Ano, na jednu stranu jsem. Vsichni mi rikaji, jak ted zarim, ze ze me psychicka pohoda jen sala...A maji pravdu. Ale uvnitr je mala vyhladovela Misasisa, ktere rozhodne hej neni. A ja-stastna Misasisa-tu malou vnimam a je mi z toho smutno...Zamotala jsem se do toho, pochopilas to aspon trosku?No, nebudu tu dal psat, stejne bych mlela porad jedno a to same...Je mi moc lito, ze porad zvracis...Jak dlouho vlastne bulimii trpis? A co ted delas? Jeste studujes? Mozna,zes mi to uz psala, ja jsem ted uplne "vygumovana", promin mi to. A co rodice? Je to vsecko OK? Urcite napis, jak to s Tebou vypada, taky mam starost.Mej se krasne, papa Misasisa

Ahoj Báro. Doufám, že se ti daří zvládat svá "předsevzetí" a že neupadáš do nostalgie.Píšu ti hlavně proto, že mne velmi zaujalo tvé místo bydliště.Listovala jsem příspěvky, a tam narazím na holčinu z Kravař. Já jsem totiž z Kobeřic ve Slezsku a potýkala jsem se s touto naší diagnozou roky. Dnes není vše zcela ok,ale lepší,jak jsem psala. Jsem jen o něco starší než ty a studuju psychologii a hudební kulturu.Kdybys měla zájem, mohly bychom se setkat.Já však odjíždím 22.9. na koleje a nevím, kdy přijedu domů.Asi za 14 dnů. Nevím.Piš si jídelníček, jez pravidelně, jez všechno v malých dávkách-tedy přiměřených a hlavně si nic nevyčítej.Tak zatím.Marie

Ahoj Rozárko,myslím, nebo takřka vím, že máš skutečný problém a skutečně, prosím, jdi k psychologovi-psychoterapeutovi.Věř mi, že vím, o čem mluvím.Anorexií i bulimií jsem trpěla několik let a v současné době to je lepší, ale ne dobré.Nenech si zničit život!Já prožívala i stavy, kdy bych se dokázala vzdát všeho jen abych měla svoji hubenost.Obětovala bych kdysi všechno pro co nejnižší váhu.Je to jen a jen o nemocném myšlení, o ničem jiném, a to potřebuje psychologa.Po přečtení tvého příspěvku jsem úplně jasně viděla tvé nemocné myšlení, prostě myšlení anorektičky.Jsi nemocná, svěř se někomu v rodině nebo kamarádce, příteli...,nevím a jdi se léčit.Kolik ti je prosím tě roků? Budeš-li chtít,pošlu ti,čím jsem prošla a jak jsem málem přišla o život díky anorexii.Napiš svůj e- meil.Můj je marieh"seznam.cz Drž se.

Ahoj Rozárko,připojuji se k názoru od Misosisy!Víš my obě vážíme více než Ty a přece na sobě pozorujeme znaky mentální anorexie.....protože jsme zhubly asi tolik co Ty,chováme se stejně,přemýšlíme nad jídlem stejně.....Je toho hodně + fyzické důsledky.....I můj názor je abys někho vyhledala!Problém už zcela jistě máš!Zkus to!Já i Misosisa k někomu chodíme a myslím,že nám to v lecčems pomáhá!A kolik Ti je?Odkud jsi?Měj se hezky!A i já se přiklonuji k tomu abys nad tím přemýšlela!Papapa Bára.

Ahojky Misosiso,operace proběhla dobre,jsem OK. Ale na Tvůj druhý dotaz se mi neodpovídá lehce:zvracím, zase je to ten samý kolotoč. V práci jsem OK, kupuji si zdravé a dietní věci,ale když dorazím domů tak neodolám plné lednici a pak jdu na záchod. Teď třetí den se snažím držet-koupila jsem si nové džíny a musím do nich nejaký kilíčko shodit,aby mi líp seděly.Takže mám motivaci,jde to líp. Jen včera večer jsem to zase nezvládla.Dnes zatím dobrý,jsem v práci,ale bojím se co bude až přijdu domů.. Musím to dokázat,nesmím tu lednici otevřít a nebo si vzít jen trochu abych neměla výčitky.Navíc poslední dobou mám moc jemný vlasy,jako chmýří. Určitě je to kvůli zvracení. Jsem z toho nešťastná, začala jsem brát vitamíny. Už proto nesmím pokračovat v PPP.Ale nejen kvůli vlasům,ale hlavně kvůli sobě,dětem a nic netušícímu příteli. Jsem rozhodnuta vyhledat odbornou pomoc. Holky mejte se všechny hezky a bojujte!! Jde přece o to aby jme byly zdravé. Jestliže budeme vyrovnané a budeme mít zdravou dušičku tak budeme krásné i s nějakým kilem navíc.Čauky Lea

Ahoj Barusko!!! Mockrat dekuji za email, udelal mi takovou radost! Ted uz nemam cas na nej odpovedet, jsem zaukolovana uklidem domacnosti:), ale vecer nebo zitra rano Ti na nej urcite odepisu!!!Pa M.

Ahoj Rozarko!Jsem moc rada, ze jsi sebrala odvahu a napsalas nam sem. V zadnem pripade tu nechci/nechceme slyset nazor, ze nas tim obtezujes, kdyz mame sve starosti. Tak to neni. Moc rady Ti tu pomuzem, myslim, ze muzu mluvit za vsechny. My se tu totiz drzime navzajem. Jednou pomuze jedna, podruhe zas naopak, proste to tak chodi. A melo by to tak chodit i v zivote. Klidne se nam tady vypovidej, urcite se Ti ulevi a taky je mozny, ze se Tvuj stav zlepsi, uz nekolikrat jsem tu cetla prispevky, ktere zdejsim holcinam dekuji, ze jim pomohly dostat se z nejhorsiho.Vis, Ty si myslis, ze nejsi nejaka anorekticka, kdyz vazis 49 kilo. Pripada Ti to na anorexii hodne, vid? Jenze! To je velky omyl. Uz tak je to na Tvou vysku malo. Hlavnim faktorem anorexie neni nizka hmotnost, ale zpusob mysleni nemocne divky. A to Ty mas. Vzdyt to, jak se stravujes, neni normalni!!! Nemysli si, ze Ti tu davam kazani, to bych si nedovolila, sama mam ted docela problem...Ale ja uz jsem si anorexii jednou prosla, a to pred tremi lety, takze vim, jak to probiha a poznam priznaky. Bohuzel nektere ted pozoruji na sobe, jsem zmatena, nevim co delat...Ale dulezite je, ze si to priznam, ze se na to divam racionalne a vim, ze bych s tim mela neco delat, nebo skoncim spatne. A to vazim 56,5. No vidis. Pro Tebe urcite desiva vaha, vid? Ale merim 159-162(kazdy metr jinak), takze je to tak normal. No nic...nebudu tu psat o sobe, ted ne. Chci Ti jen rict, ze bys urcite mela navstivit psychologa. A to myslim vazne. I kdyz Ti pripada, ze to neni treba, rikas si "co bych mu asi tak rikala?", psycholog v Tvem pripade je primo nutny.Mej se zatim moc pekne a popremyslej o tom psychologovi, prosim....Ahoj Misasisa

Ahoj holky!Ani nevim,jak začít..Já si nemyslím,že jsem nějaká anorektička..vzhledem k mé váze...ale okolí si to myslí..Já vlastně ani nevim,proč vám píšu..chci se z toho všeho vypsat..Vážím 161cm a vážím 49kg-vím,že je to tak nějak ideální,ale ještě pře 2roky jsem vážila 61kg,jedla jsem úplně všechno a nebylo toho málo(třeba po obědě-kuře jsem si šla ještě namáčet chleba do zbylého omastku,vzala si oplatky..)A dnes..snídaně-nízkotučný jogurt,banán,jablko,oběd jogurt-ale 500g.,svačina jablko,někdy si dám třeba ještě nektarinku,broskev,pár hroznů..ale po 17h bych si už ovoce nedala..k večeři mrkev,rajče,okurka..A takhle je to kždý den..pořád jsem si dávky jídla zmenšovala až jsem došla jen k jogurtům..je mi pořád zima,jsem malátná,bolí mě nohy,unavená...Během prázdnin jsem zhubla 5kg.Každý mě teď jenom říká,jak jsem strašně moc hubená,jestli vůbec jím,že už nemám ani žádnej zadek,břicho a hlavně,že mám prej anorektický nohy!!!Dřív mi každej říkal,jak moc mi to sluší..teď už jsem prej vychrtlina...Já už nechci hubnout..2roky jsem neměla v puse máslo,salám,sýr,nic na oleji...maso jsem neměla už několik měsíců..ale bojím se jídla,bojím se jo.jo efektu o kterým každý mluví..Nelíbí se mě můj kostnatej zadek,i když mě někdy příjde strašně tlustej..Když si třeba vezmu jen o jeden banán navíc,mám strašné výčitky,pozoruji se v zrcadle..já..já..já nevim,proč vám to píšu,když vy máte své starosti...Jesi budete mít čas napište mi e-mail..Papa

Ahoj holky, když tak čtu Vaše řádky, chce se mi trochu brečet. Samozřejmě ani já nejsem výjimkou....Začala jsem takhle blbnout na střední....nevím ani jak to začalo, vlastně jsem ani nevěděla, že nějaká anorexie nebo bulimie vůbec existuje. Jednou se mi moje kamarádka svěřila ( poté co jsem na ní naléhala, jak je možné že je tak vychrtlá ) že vůbec nejí...Já si neuměla život bez jídla ani představit. No a tak jsem postupem času přešla na ten druhý jediný způsob...Nejdříve jsem začala zvracet jídlo jen 1x denně.....pak už jsem zvracela 3x denně, a když se začaly projevovat konečně nějaké výsledky a já konečně začla hubnout, chtěla jsem stále více. Říkala jsem si, ještě chvilku a pak toho nechám, pořád jsem přesvědčovala samu sebe, a přitom jsem stejně věděla, že si lžu...Nebyla jsem na tom sice tak špatně jako některé z vás...Než jsem začla blbnout měla jsem 172 cm /60 kg. A když jsem zhubla na 50kg asi během 2 měsíců začala jsem přemýšlet. Začala jsem totiž mít nepravidelnou menstruaci a začala se trochu bát. Spousta lidí mi říkala, že jsem vychrtlá ( nikdy mi nevěřili kolik vážím, prý mám těžké kosti ) ale já si připadala pořád tlustá....čím dál tím víc....Kolikrát jsem se strašlivě přejedla ( celý pytel špaget, 4 větrníky, 3 chleby ....) to všechno se do mě vešlo, a když už jsem se nemohla pomalu ani hýbat přišel na řadu můj každodenní rituál...Odešla jsem na záchod a tam si strčila prsty do krku, kolikrát jsem se málem dávila,brečela jsem u toho. A když jsem vylezla po 20 minutách ze záchoda, samozřejmě zcela spokojená, měla jsem opuchlý oči jako angorák....Začali mi padat brutálně vlasy, byla mi pořád zima, lámaly se mi nehty ( které jsem měla vždycky tak krásné - každý mi je chválil ) ....Když už to došlo takhle daleko, uvědomila jsem si, že miluju děti...nevím proč, ale tohle se mi jednou vtlačilo do myšlenek a já nad tím strašně dlouho přemýšlela....myslela jsem opravdu hodně do budoucnosti....taky jsem začala chodit zrovna s jedním klukem. Měla jsem ho opravdu hodně ráda, ale když mi tenkrát řekl, že jsem hrozně hubená, ať neblbnu, uvědomila jsem si, že se chci líbit hlavně jemu...že on po mě nechce abych byla kost a kůže....Byl to sportovec , takže nebyl žádné páratko a hlavně to měl v hlavě v pořádku...žádný machýrek a tak...to byla druhá věc která mi hrozně pomohla...a třetí věc byl sport. Od základky jsem milovala aerobik, ale v tomhle stavu jsem neměla vůbec sílu, energii ani chuť. Naopak jsem párkrát zkolabovala...Poslední kapkou bylo to, že jsem měla od mých nehtů úplně rozdrápaný krk...takže jsem začala zvracet i krev a dost mě začaly bolet zuby.............Dnes jsem snad v pohodě. Sice jsem hodně přibrala, mám opět 60kg, ale z nejhoršího jsem venku. Dodnes si říkám, že jsem měla hodně velké štěstí v tom, že jsem od malička každou věc strašně rozebírala a nad vším moc přemýšlela....tehdy mi to zachránilo asi život. Je to přesně 1/2 roku co jsem nic nezvracela ani se netýrala hlady, neumím si dnes představit, že bych jídlo měla ze sebe dostat násilím.....příjde mi to odporný....ale na druhou stranu, když už se nevejdu do kalhot, první co mě napadne je začít zase zvracet...je to tak jednoduché.....ale vím, že druhou šanci už také nemusím dostat....takže nic riskovat nebudu a koupím si raději kalhoty o číslo větší....takhle budu aspoň vědět, že mě člověk nemá rád jen proto jak vypadám, ale hlavně proto jaká jsem uvnitř. Všem Vám moc držím palečky. Holky nevzdávejte to a moje rada je : Vzpomeňte si na to, na čem vám opravdu záleží... a zkuste to už pro ten důvod....tak jako já. . .