poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Luci,jestli máš v této době nízkou váhu,tak se menstruace jen tak nedočkáš.Když mi váha jednu dobu klesla pod 40kg,taky jsem čas nemenstruovala,pak jsem trochu přibrala a vše se vrátilo k normálu a bez léků.Tak nevím,jestli to bude tvůj případ,ale v každém případě máš aspoň velkou motivaci začít normálně jíst a tělíčko by se běhěm pár měsíců mělo dát dohromady a začít zase normálně fungovat.Sama se divím,že tím,jak jsem se doteď "stravovala" jsem o menstruaci zase nepřišla,protože vím,že ztráta menstruace je opravdu varovný signál!!!

Ahoj holky,Zuzko,chápu a vím přesně co prožíváš.Mám bulimii teprve pár měsíců,ale i za tuhle dobu se docela slušně vyvinula a z občasného zvracení se stal každodenní rituál,který se často opakoval i víckrát.Teď se držím.Po dlouhý době jsem schopná sníst oběd a nezajíst ho další horou jídla.Ne,že bych neměla nutkání,přemáhám se,snad to všechno vydržím.Zuzi,zkus se zamyslet,proč to děláš,proč máš potřebu přejídat se?,máš nějaký problémy,který řešíš jídlem nebo to děláš jen tak,že máš prostě chutě?Je to hrozně moc těžký,ale zvládnout se to určitě dá,musíme věřit,ale samo to nepřijde.Lucko,vyhledat lékaře určitě ostuda není,v našem případě je to šance,jak s touhle nemocí nadobro skoncovat.Sice záleží hlavně na nás,ale každá pomocná ruka dobrá,ne?Mějte se co nejlíp,hezkou sobotu a žádný starosti s jídlem...Adéla

Ahoj,v 18 letech jsem prestala normalme jist, zacala drzet drasticke diety, nedokazala myslet na nic jineho nez na jidlo... ale to vse kolem asi znate. Ten hlad, beznadej,vycitky, strach,samotu. Vaha mi behem tri mesicu klesla o trinact kilo, zacala mi byt neuveritelna zima, takze jsem sve telo paradoxne zacala halit. Stranila jsem se vsech, opustila jsem pritele, sve kamaradky.Snad jsem jim davala za vinu jejich nezajem, stydela jsem se komukoli rici o pomoc.Bala jsem ztloustnout, zhubnout- v hlave jsem mela zmatek. Pak zacalo prejidani, nikdy jsem nezvracela,neslo mi to. Zacala jsem si svou nemoc uvedomovat,ztloustla jsem asi deset kilo a na stihle vaze se udrzovala asi pul roku, pak zacal kolotoc prejidani, hladoveni,pribirani,hubnuti. Zdravotni problemy mam doted. nornalne jsem menstruovala asi pred tremi lety, zkousela jsem hormonalni lecbu-injekce,davky estrogenu- nezabralo.Krevni tlak mam nizkej, oslabenou imunitu. Rok me trapily bolesti hlavy, malatnost,pocity na omdleni- na to zabrali az homeopatika. Deprese mam do ted. Mate nekdo uzitecne rady, z vlastni zkusenosti, co se tyce ty menstruace?Dekuju a vsem vam preju krasny vikend. Lucie

Ahoj Zuzko,tak to ja mam tentyz problem,trva to leta,uz nevim,co se sebou,jit na psychiatrii?Tam se mi vysmejou...Uz fakt nevim,jak dal a hlavne kam to povede!?Napis,jak to presne proyivas Ty...Mej se

ahoj. potřebovala bych poradit, co mám dělat. trvá to už přes rok a v poslední době je to horší a horší. nepatřím k těm, co mají už vyhublá tělíčka, ale v hlavě to nemám vůbec v pořádku. myslím si svoje a ostatní neposlouchám. už si ani nedokážu představit, že bych se někdy mohla normálně bez výčitek najíst.

Alčo,jsem ráda,že ses ozvala aspoň sem,jsi můj vzor.Co se týká Petra-přítel,chápu jeho reakci a nemůžu po něm chtít,aby mě litoval a vodil pořád dokola za ručičku,nezasloužím si to,ale chtěla jsem jen trochu pochopení...Od toho záchvatu (je to týden) se držím,vím,že to musím zvládnout,jinak o něj přijdu.Mluvili jsme dlouho a narovinu mi řekl,že holku s takovým problémem prostě nechce,ať mám radši 60kg,ale ať se neničím.Prý si někdy představuje,jak zvracím,to je pro mě naprosto nepřijatelný,nechci mu být odporná.Už o tom nemluvíme,snad se budu držet i dál.Jsem nemocná,celý dny sama doma a dobrý,ani nemám náladu jít vymíst ledničku a to je fajn.K doktorvi půjdu za týden,poprosila jsem mamku,aby šla se mnou,je to moje velká opora,má pochopení,snáší moje slzy,sliby,vždy tu byla a je pro mě,snad jí to jednou oplatím.Jinak u mě nic nového,jen nic nepokazit.Vlastně mi docela pomohlo pořád se nevážit-za celý týden jsem se ani jednou nezvážila a je mi líp-nepotřebuju znát svojí hmotnost po každém jídle,nebo ano?Alčo,mě se krásně a zase se ozvi...

Zuzanko, musis verit tomu, ze opravdu nejsi tlusta. Nevim tedy tvou vahu a vysku, ale citam, ze urcite je to podvaha. nikdy jsem neverila, ze se mentalky mohou videt v zrcadle jinak nez ve skutecnosti, ale je to tak, ja se taky tak videla, hlavne kdyz jsem se najedla, to jsem byla uplny cvalik. Ale byly i chvile, kdy jsem byla s postavou celkem spokojena, jen bych vzdycky zmensila zadek, ale slo to... Treba me ted privadeji v obchode k silenstvi dziny - kolikrat se do nich nevejdu, A TO NE4NI TA NEJMENSI VELIKOST!!! Ale je to blbost se takhle pomerovat, vzdyt ty velikosti 26? 27 jsou pro ,maly holky ze zakladky, kterym je 12 let a taky se chteji oblékat moderne. Ja ted nemam moc cas, Tak jeste napisu pristi tyden. Jo, jeste takova poznamka - jaktoze tahle rubrika mizi z nabidky tam, kde vzdycky byla? je to dost nepohodlne.... Zuzi, napis neco vic o sobe... Jestli MA nebo bulimie...kolik ti je, atd....Alena se louci, pa

ahoj. jsem z toho cela zoufala. tenhle kolotoc trva asi tak pres rok a je to jak na houpacce. chvilku se citim ,,normalne" ale posledni dobou si rikam, ze to nema smysl s tim bojovat, prtz si z hlavy nedokazu vytlouct to, ze jsem TLUSTA!!! prijde mi, ze vsechny problemy co mam, jsou kvuli tomu. a oni asi jsou. tyka se to rodiny, lasky, kamaradu i skoly. proto bych potrebovala poradit od nekoho, kdo se s tim dokazal vyporadat, protoze ja uz ztracim nadeji... dekuju moc.

Co se týče toho zvracení, mně to tedy vůbec neslo lehce - na zachodě jsem tavila tk 20 - 40 minut skoro pokaždé - nejhorší bylo, když jsem to nemohla dokončit. Zvracela jsem doma - vždycky jsem dala nahlas radio a zavřela okno, aby bylo co nejméně slyšet. Pak jsem si hned běžela umýt obličej studenou vodou a celá se osprchovala, protože jsem se sama sebe hrozně štítila. Hlavně proto jsem se s tím včas nesvěřila svému příteli, protože jsem se bála, že se mě taky bude štítit a nikdy mě nechytne za ruku...ty myšlenky, když jsme se drželi za ruce a ja myslela na to, že tu ruku jsem před nějakou chvílí měla až v krku...Nebo si třeba holky ve třídě všimly, že jsem otekla - někdy jsem měla otekly obličej, ale ne pořád...Nejvíc jsem se bala, když jsem zvracela krev a i po po zvraceni jsem něco citila v krku, bála jsem se polykat, snažila se to naopak polknout a nic nepomahalo...Ta hrozna zima, která mě vždycky roztřásla...Ta nešťastná pokousaná prava ruka...Je mi z toho do place....Z ceho jsem se to vyhrabala, ja jsem ted tak stastna, co se toho tyce...holky, ja nevim, jak vam pomoct...Adel, co ten doktor? Uvažovala jsi o tom, podnikla jsi v tom směru něco? Jak to, že to taťka zjistil, když jsi pět dní nezvracela? Tvému příteli to odpusť, koho by bavilo se zaobirat něčím tak protivným, jako je holka s PPP, když ten kluk chce žít, užívat si, bavit se? Jaká je asi s nami zábava? Těch 42 kilo jsem měla taky, tenkrat jsem přibrala ze 37, připadala mi to ideální. TO BYL OMYL. Aniž bych si to musela nalhavat, lip jsem se začala cítit až okolo tý nechtěný a stokrát prokletý padesátky, kterou disponuju i ted. Nepopiram, mam strach, že bude přibírání pokračovat. rok jsem měla 48 kilo a myslela si, že už to víc nepůjde. Ale šlo, hned, jakmile jsem se přestala kontrolovat, poté, co jsem měla maturu i přijímačky za sebou, prostě všechen stres za mnou. Nepopírám, že se kontroluju i teď, ale rozumně, ja bych bez te kontroly už žít neuměla, ale vím, co musím svému tělu dát, co potřebuje. Někdy mam nutkani vynechat tohle jídlo, když mi bude stačit jen něco malého, je to hrozně těžký teď, když jsem sama v Praze. Ale doufam, že to půjde. Holky, mějte se a Adel, sorry, že jsem ti nenapsala mail, určitě se k tomu dostanu. Zajímala by mě víc ta přítelova nepříznivá reakce, ale jestli to bolí, tak nepiš. Pa, Alena

ahoj, ako tak citam, vidim seba pred 5 rokmi. zo zaciatku slo zvracanie tazko, potom stale lahsie a lahsie..viete aka som bola sprosta! stale som si totiz vravela, ze mam vsetko pod kontrolou. najedla som sa dobrot a sladkosti a vyzvracala ich, ked som zjedla salat alebo nieco zdrave, tak som si to "nechala". schudla som za 2 mesiace asi 8 kil. mam 172 cm a dostala som sa na vysnenych 55 kilo. lenze potom na to prisli rodicia..a najviac ma mrzelo, ze som im strasne ublizila. mala som ale ich uplnu podporu a to ma zachranilo. asi aj to, ze na to prisli tak skoro. SOM IM VDACNA!! hlavne potom, ako citam niektore prispevky.pravda je, ze som potom ale spat pribrala. nebolo to nic hrozne, ale mala som 69 kil a vobec sa mi to nepacilo. tak som mala pokusenie "spon trosku si pomoc a potom prestat"...ale vydrzala som, zacala som prisne delenu stravu a verte ci nie, teraz mam 57 kil, som zdrava a mam milujuceho priatela. o vsetkom som mu povedala, hneval sa, ale pochopil.teraz mam jeho podporu a viem, ze nemusim vyzerat ako twiggy a on ma bude milovat. a to je pre mna podstatne!!velmi vam vsetkym drzim palce a zelam veeeeeela pochopenia a lasky, ktora vas z toho dostane.

Ahoj holky,prosim Vas o radu.Uz rok jim normalne(po anorexii)ale stale mi padaji vlasy a to celkem dost.Beru vitaminy(Biosil)ale vubec to nepomaha.Moc me to trepi.Nevite nekdo o nejakem dostupnem leku,ktery by mohl pomoct?Dekuju. Nika

Elinko,tak jsme na tom stejně-moje váha šla taky dolů,teď vážím asi 42Kg/163cm a to je dost málo-VÍM TO!Teď jsem vydržela 5 dní nezvracet-můj rekord,ale dneska se to zlomilo a navíc mi na to přišel táta.Byla jsem ze sebe zklamaná,hrůza!Svěřila jsem se příteli,ale reagoval opravdu hnusně.Určitě si to zasloužím,nic mu nezazlívám,ale bolí to-šíleně to bolí.Vím,že ničím sebe,rodiče i člověka,kterýho tolik miluju,ale bulimie je často silnější.Lítám v tom asi 4 měsíce,stále doufám,že se můj stav zlepší,ale...Zpočátku jsem zvracela jen občas,pak denně a pak i třeba víckrát.Teď jsem si řekla DOST,jenže není to vůbec snadný,připadám si jako slaboch.Je to nemoc a já hledám lék,existuje vůbec?Zatím vás všechny zdravím a díky,že jste...

Omlouvám Nike vidím, že vlastně psala, že s tím přestala. Jestli je to skutečně tak jak píšeš, tak děkuj bohu, žes do tý hrůzy nezklouzla ani nevíš jaký máš ŠTĚSTÍ!!!!

Adélko,mám tytéž stavy a snadné zvracení jako ty. Momentálně nemohu veřejně listovat touto diskuzí, až zpětně projdu všechny příspěvky, proto se tě chci zeptat jak dlouho zvracíš a kolik vážíš. O bulimičkách se říká, že bývají spíše silnější. Já jsem však velmi, velmi štíhlá a zvracením šla spíše s váhou právě níž. Asi proto, žě již nyní vyzvracím kdykoli a snadno co chci. A to je peklo závislosti- moci jíst neuvěřitelné množství jídla a zůstat velice štíhlá. Ta dívenka co psala, že je na ní poznat, a že těžko zvrací, ať toho hned nechá dokud může a tělo se nepřirozené reakci brání. Je totiž hrozný jak snadno a rychle se dá naučit tiché a nenápadné zvracení, jako, když jdeš opravdu na minutu na wc.

Na mě ani není vidět,že jsem zvracela,nejhorší je,že mi zvracení trvá max.1 minutu,jde to snadno a tím to je horší,tak buď ráda,že jsi byla rudá,taky bych to brala...Ale stejně mi to přišli naši i přítel,táta mě slyšel,navíc mu bylo divný,že chodím tak často na záchod.

Nejak nechapu,jak muzete pred okolim sve zvraceni maskovat.Ja kdyz jsem nekolikrat zvracela,mela jsem oci zarudle jako kralik a vypadala jsem priserne,coz me nakonec odradilo od dalsich pokusu o zvraceni a jak tady ctu vase prispevky tak jsem za to moc rada!

Souhlasim s tebou, Adel, je lepsi se drzet od nektrych lidi dal. Ta holka potrebuje pomoci, ale od odbornika a akorat by te mohla strhnout s sebou. Ja ted nemam moc cas, zitra to bude lepsi. tesim se na mailik, Zatim se mejte vsechny krasne, Alena

Alčo,promiň,že jsem se ti ještě neozvala na mail,zítra se polepším...Celý víkend jsem zmákla bez zvracení,teď mám sice nutkání jít vyzvracet večeři,ale nepůjdu-nesmím!!!Jsem ráda za ty dva dny,na mě dost velkej pokrok.Sobotu jsem strávila s přítelem,jedli jsme spolu,vše bylo OK-žádný výčitky,bylo skvělý nemyslet na to,kolik čeho sním,jestli přiberu atd.On mi tolik pomáhá a tolik důvěřuje,nikdy mu to nezapomenu.Drží mě nad vodou a zřejmě o tom ani neví.V neděli jsem byla na brigádě,jedla sice málo,ale hlavní pro mě je,že jsem nezvracela.Když jsem doma je to horší,máme pořád plnou lednici,je to těžký.Nedávno jsem se seznámila s holkou,která má bulimii už 5 let a je to hotová troska.Rodiče s ní jednají jako s nesvéprávnou osobou a tohle já nechci nikdy dopustit.Trochu mě mrzí,že jsem jí o sobě řekla,dneska jsem si uvědomila,že to není kamarádka pro mě,nevěřím jí,je taková falešná a přijde mi,že se nedokáže bavit o ničem jiném než o jídle.Myslela jsem si,že bysme si mohly být podporou,ale ona s tím zřejmě jen tak nesekne a já ji nechci následovat,vlastně jí beru jako odstrašující případ...No,zase jsem se pěkně rozepsala,snad vám to nevadí.Alčo,zatím se drž,hrozně si vážím lidí,co dokázali z tohohle bludnýho kruhu vystoupit a přestat zvracet.Mějte se krásně!!!

Uz jsem si vzpomnela na tu autorku - MARIA HORNBACHER. Jen takova mala poznamecka - kdyz jsem pres tyden na koleji a ve skole, tak to jidlo zatim jde, to se neprecpu. Ale doma se vzdycky prejim - ne sice tak, jako za bulimických cau, ale je to hrozne neprijemne a proste porad si musim pro neco chodit a dobat, hlavne cokoladu.

xcem mat anorexiu ale neviem ako mam 169 a 60 kil to neni vela ...ani nemam speky ale moj foter je debil aja xcem mat 40 kilodpiste mi na e-mail,,,,prosiiiiiiiiiiiiiiiiim