poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Ahoj vsichni,chtela bych podekovat hlavne Adele-diky,neco takovyho jsem asi potrebovala slyset-nikdy mi nikdo nerekl,ze sem dobra ze sem dokazala prestat zvracet,takze to fakt ocenuju.K tomu pribirani,ja sama chci mit vic kil,ale na druhou stranu s toho mam hroznej strach,vis takovej nejakej blok v hlave.Chci pribrat hlavne kvuli sportu,kterej delam,a bez svalu a aspon 3kg navic se asi moc nezlepsim,rekla bych.Kazdopadne doufam ze sem na dobry ceste a ze to snad jednou vsechno bude OK.Akorat si fakt nevim rady s tim zas....blokem v moji hlave,chci a na druhou stranu je tam furt neco proti...

Ahoj Adelko,skutecne mas ted pocit, ze se priteli libis vic ted nez driv? Zkus se ho na to zeptat.Urcite zalezi na chlapovi, ale mne muj pritel (kdyz jsem byla desne hubena) porad rikal, jak mam hezkou postavu a telo a tedka mi rekl, ze si tehdy myslel, ze mam depky z toho, jak jsem hubena a ze me chtel utesit!!! No to me fakt dostalo. Pak mi rekl, ze kdyby tenkrat tusil, jak jsem nemocna, tak by mi rovnou rekl, ze takhle hubeny holky jsou hnusny a ze se ho vsichni porad ptaji, jestli nejsem nemocna a nebo baletka.Zustala jsem na nej koukat jako "tele na novy vrata", vubec me to nenapadlo. A to jsem pritom byla sice hodne dost hubena, ale ne zase vychrtla, mela jsem tehdy tak 48 kg (driv 43)(jo, merim 163).Mozna by sis o svych problemech s jidlem mela s nim promluvit, nechces? Ulehcilo by ti to hrani "na dve strany", nenutil by te do jidla (te vecere, jak jsi psala, zes celou vyzvracela) a rekl by ti, jak te vidi, jak se mu libis a tak.Uz jses zdrava, nebo te porad mori angina? Ja jedu za dva tydny k mori, tak desne trnu, abych taky neco nechytla.Hezky den.Xenie

Ahoj Laro a Lucko!Asi mám stejnej problém-vím,že chci zase jíst normálně a ze všeho se dostat,ale mám strach z přibírání,hlavně proto bude cesta k uzdravení asi obtížná.Laro,ty jsi asi hodně hubená-já mám zhruba stejnou váhu jako ty,ale měřím míň a hubená jsem.Jo,vím to,ale přesto se mi to tak nějak zamlouvá,je těžký se toho vzdát.Nevím,nakolik jsi se svou váhou spokojená,ale zkus si sama sebe prohlídnout před zrcadlem cizíma očima a určitě zjistíš,že by ti nějaký to kilčo navíc neuškodilo,ale naopak.Uvědomuju si,že jsem ta poslední,co má právo udílet rady,tak se omlouvám.Jsi dobrá,že se už dokážeš obejít bez zvracení,ber to jako velikánskej úspěch,to ostatní třeba časem přijde samo,i když tomu jistě budeš muset dopomoct.Xenie,dík za ty bulimický následky,zase mám větší motivaci s celým tím nesmyslem skoncovat,ale stále to odkládám.Poslední dny sice zvracím míň,ale zvracím...Nejhorší na tom všem je,že mám pocit,že se teď mýmu příteli líbím víc,než když jsem měla o ty 4kg víc-dost často mi říká jak jsem nádherná,jaký mám skvělý tělo,hubený nožičky atd.Dřív nic takovýho neříkal,snad jen,že jsem roztomilá,to bylo všechno.Navíc jsem začala tajně kouřit,pomáhá mi to k tomu,abych se tolik nesoustřeďovala jen na jídlo-jo,další závislost,která poškozuje zdraví,ale mně ty cigarety vážně pomáhají-aspoň zatím.Tak vás všechny moc zdravím a bojujte!pa Adéla

Ahoj Lucie,nevím jestli jde jíst normálně a netloustnout, ale zkouším to. Bojím se moc, ale po 2 letech anorexie, teď válčím s bulimií. Nechci už se tím trápit. Nechávám si poradit odborníky a fakt je poslouchám. Se svou vahou spokojená nejsem, ale už 2 měsíce jím FAKT HODNĚ a váha se mi nehla ani o kilo. Mám prostě naprogramovaný tělo na 56-57 a s nimi asi neudělám vůbec nic. Je to zoufalý boj mezi tím co bych si přála a přírodou, ale asi se jí podřídím.Zase mám dost síly a jsem poměrně zdravá.Já nevim,proč vlastně chci pořád hubnout.A kvůli chlapovi to určitě není.Tak proboha Proč????Petra

Ahojda!Taky porad hledam zpusob jak zacit jist normalne paradoxne bez toho abych pribrala,je to mozne?ja si myslim ze ne! tak co ted?co me a nas vsechny zene za tim byt hubene?ja fakt nevim fuck Lucie

Ahoj holky,nejprve bych Vám všem chtěla napsat,že čtení těchto stránek mi alespoň trochu otevřelo oči,možná mě i konečně "nakoplo"něco začít dělat.Abych nepředbíhala-je mi 21,a s anorexií sem začala koketovat tak zhruba v 18-nesmyslně(165/50),no zhubla sem ale za jakou cenu,nakonec se z anor.vyklubala bulimie.Později sem zvracela už každý den,bylo to hrozný,nedokázala sem se bez toho obejít,nesnědla sem nic co bych pak nemohla vyzvracet.Místo toho abych šla normálně do školy zůstala sem doma a....Vím že to zní děsivě,ale je to tak.Taky sem pak měla problémy ve škole a tak.No teď už nezvracim docela dlouhou dobu(4měsíce),ale nedokážu se najíst jako normální člověk,tím chci říct že se jídlem neustále zaobírám a paradoxně(při své nynější váze 44kg)si stále vybírám potraviny po kterých se nepřibírá.Strašně bych chtěla být jako dřív,bez starostí o jídlo...Připadá mi,že teď všechno podřizuji jídlu,než abych jídlo přizpůsobovala dané situaci.Strašně mě to mrzí,ráda bych byla normální,pokud je to vůbec možný...Jestli máte někdo radu,jak se začít normálně stravovat, bez toho věčnýho strachu že přiberete,napište...P.S.-Poslední věc,držte se holky,jste všechny super!!!

Adelko,nasledky zvraceni se nemusi projevit hned, ale jednou se projevi. zalezi na tom, jak casto a jak moc zvracis.K nejdulezitejsim patri:poskrabany a zjizveny krk,pokousane klouby na rukou,natekle slinne zlazy (boubelaty oblicej),krvaceni z jicnu (muze zpusobit smrt),nepravidelny srdecni rytmus,nerovnovaha elektrolytu,migreny,padani vlasu,lamani nehtu,eroze zubni skloviny,poruchy traveni.Aspon myslim, zes to byla ty, kdo se na to ptal.Brzy se uzdrav.Xenie

Ahojky regino,Vis, uplne te chapu, ze se ti nechce na kliniku. ja se doktoru panicky bojim (ach ta ironie), takze dostat me k nejakemu je maly zazrak. Vsechno jde v podstate pres pritele, sama bych se nikam nedokopala ani nahodou.Nejlepsi by bylo, kdybys tam mohla jit s nekym. Neni nekdo takovy? Mej se moc hezky a uzivej slunicka a tepla.Xenie

Ahoj Leni,jsem ráda,že se někdo další svěřil se svým příběhem.Je sice hrozný,čím procházíme,ale nesmíme se snadno vzdávat a pro nějaké "zvykání si" na bulimii tu nesmí být místo.Je mi hodně blízký to,co jsi napsala-já sice zvracím "teprve" 2 měsíce,ale stejně jako ty pro to nemám žádný vážný důvod(ten asi neexistuje,ale ty chápeš,jak to myslím,viď?).Závidím ti,že ses svěřila příteli,já bych to nedokázala-mám strach.Jaký to vlastně je,když už jsi s někým od svých 17 let?Já jsem nikdy dlouhý vztah neměla,s mým bývalým klukem jsem byla 5 měsíců a s mým nynějším přítelem jsem necelý 4 měsíce,tak nevím.Zaujalo mě i to,jak jsi psala o dětech a vůbec budoucnosti.Mně je teprve 19,ale určitě bych děti jednou chtěla,ale nedokážu si představit,že by to mělo být za těchto podmínek.Vlastně děti jsou moje hlavní meta,proč přestat zvracet,ale zatím bohužel ne dost velká.Přeju ti co nejvíc síly,v době,kdy jsi sama doma buď statečná,určitě se něčím zaměstnej-je přece tolik věcí které se dají dělat než vymíst ledničku,ne?měj se krásně a zase se ozvi,Adéla

Ahoj všem. Musím uznat, že tyhle stránky jsou opravdu skvělé. Dlouho jsem váhala, jestli mám napsat, ale mám pocit, že se mi alespoň trochu uleví. Vždycky jsem byla takové vyhublé dítě a s jídlem jsem problémy neměla. Když mi bylo asi 22, začaly se mém životě objevovat učité problémy a starosti ( nemá cenu o nich psát, bylo by to na dlouho ). Všechem ten stres jsem zača zajídat. Najednou jsem měla o 3 kg víc a začala mít strach, že jsem tlustá ( 163cm. - 54 kg. )Bylo mi jasné, že musím začit něco děla, ale přejídání jsem se nemohla zbavit. Tak jsem začala zvracet. Zvracím už 3 roky a nemůžu přestat. Svěřila jsem se příteli ( má veliké pochopení ), chodila jsem k psychiatričce.....Nic nepomohlo. Nezvracet vydržím nejdéle dva dny. Poslední dobou mi zvracení už ani nevadilo. V práci jsem jedla " dietně " a večerní hrozný hlad jsem řešila přejedením - vyzvracením a šla jsem spát Teď mám 49 kg a připadám si celkem v pohodě. Asi jsem si na bulimii "zvykla". Já vím, že je to nesmysl, ale připadá mi to tak.Jenže - minulý týden se mé sestře narodila dvojčátka. A najednou nastal velký zlom. Chci se uzdravit. Chci být " normální " a taky chci mít někdy v budoucnu miminko. Přece nemůžu být těhotná a pořád zvracet. Je mi čerstvých 26, 9 let jsem se svým přítelem, mám skvělou rodinu, mám kde bydlet, mám dobrou práci. Zkrátka není jediný důvod, proč bych to neměla zvládnout. Jsem sice doma z práce asi v 17:00 a až do 19:30 jsem sama doma, tak mě to bude lákat, ale to je jen otázka vyplnění volného času. Zkusím to a dám vám vědět. Díky za možnost se vypovídat, je mi vážně líp. ( kromě mého přítele o mé bulimii totiž nikdo neví ) Lenka

Ahoj všichni a hlavně ty,Misosiso(to je taky krásně roztomiloučký...)Vrátila jsem se právě od svýho přítele a padla na mě zase ta hrozná samota,proto jsem se uchýlila opět k těmto stránkám a ke psaní.Snad už jsem jimi i posedlá,já jsem asi nějak náchylná k různým druhům závislosti nebo co...-no,pořád lepší než se nezřízeně přejíst a poté běžět na WC.Tak dnešek bude asi neposkvrněn,mám z toho radost.U Petra(přítel)jsem měla večeři jako normální zdravej člověk-bez výčitek a dalších nesmyslných pocitů.U něj bych nešla zvracet v žádném případě,to bych neriskovala.Ví,že jsem měla anorexii(sama jsem mu o ní několikrát vyprávěla),takže si v hloubi duše asi uvědomuje,že k jídlu mám trochu jiný vztah než je běžné.Nedávno mi vyprávěl o jednom jeho kamarádovi,který chodí s holkou,která trpí bulimií.Ptal se mě,jestli je horší MA nebo MB a já mu asi hodinu povídala co dělají anorektičky co bulimčky atd.Samozřejmě jsem čerpala ze své zkušenosti a tak nějak mi dělalo dobře bavit se o tom.On si však myslí,že už jsem v pořádku-jak by taky ne!Žádné příznaky u mě nemůže najít,přejídám se a zvracím pouze,když jsem sama.Petr si ani nevšimnul,že co spolu chodíme,tak jsem zhubla.Nebo dělá,že neví?Jemu se líbí hubený holky,ale nemůžu si kvůli němu tak ubližovat.Vlastně i díky němu,jsem s tím vším začala,chtěla jsem pro něj být ta dokonalá a tím se vyhnout riziku,že by mě mohl opustit.No,je to hrozně zamotaný a vím,že to,co píšu vám asi přijde hloupý,povrchní a naivní,ale cítím to tak.Misosiso,ptala ses,co dělám-já jsem momentálně na gymplu,dokončila jsem 3.ročník-jen tak tak.Dřív jsem měla hodně dobrý známky,ale postupně jsem je přestala považovat za to nejdůležitější a začala si užívat života.No,musela jsem se zase trochu zkrotit,matika mi dala zabrat,ale tu jednu čtyřku přežiju.I naši mi říkaj-hlavně,že jsi naše zdravá,krásná holka.Jo,zdravá,kdyby věděli...Misosiso,máš pravdu,opora je hodně důležitá,ale někdy tě druhé pohlaví nechtíc donutí k blbosti,do který jsem zebředla i já.Přeju ti,aby sis brzy našla novou lásku,abys překonala nutkání přejíst se a úspěšně a hlavně zdravým způsobem získala vytouženou váhu.Víš,na jiný než zdravý způsoby se vykašli,vždyť i ty jsi poznala chvíle,kdy jsi byla v pořádku.Jo,mně se to radí,viď?Pokusím se vydržet v tom,co jsem dneska začala(no,už těch začátků bylo sice víc),ALE...proč by to teď nemělo vyjít?Díky těm,které jste vydžely až sem-mám to zmatený a slohově prázdný,ale chtěla jsem se vypsat z těch všech pocitů,ač jsou tolik nesmyslný a pro někoho zbytečný a nepochopitelný...Dobrou noc!

Ahoj Adélko, sice si říkáš Adéla, ale já budu Adélka, nevadí? Je to takový roztomiloučký :) Přečetla jsem si Tvůj příběh a běhal mi mráz po zádech...jakby ne...Vždyť jsem si anorexií také prošla a pak přišla na řadu bulímie, se kterou jsem se vypořádala loni v létě, ale v zimě, o Vánocích, se přihlásila znova, mrcha jedna, a dotáhla jsem to tam, kde jsem byla po anorexii - u bulimie s 67,5kilogramy (měřím 162cm). Je to strašný, deprese...no o těch Ti asi nemusím psát, co?Takže Ti úplně rozumím. Bojíš se přibrat, ale bojíš se nejíst, abys zas nehubla...Je to hrozný kolotoč. Ale podle všeho máš stále podváhu, holka, Tvoje tělo se tomu očividně brání, a proto ty záchvaty přejídání. To si myslím. Netvrdím, že je to pravda, ale něco na tom bude, ne? Sama ale vím, jaké to je, když se mi líbila určitá váha, ale byla to stále velice nízká váha...Jejda, teď jsem to nějak zamotala, ale snad se v tom vyznáš:)A copak teď děláš? Studuješ? Víš, máš veliké štěstí, že máš někoho, o koho se můžeš opřít=přítele. To já nemám. Od Vánoc, kdy jsme se rozešli, jsem ani neměla na nikoho čas a ani chuť s někým být. Opět tu byla bulimie. Teď jsem ale v "hubnoucí fázi", jak jí říkám, takže doufám, že do prázdnin (do konce prázdnin, samozřejmě) budu mít svých vytoužených 54-56 kg.Drž se, musíme dát těm ošklivejm a hnusnejm nemocem nafrak! Nikdy se toho už nezbavíme, ale proč být ve středu tohoto ošklivého kruhu, když můžeme brouzdat po okraji???Měj se moc hezky a piš, jak Ti je...P.S.:chodíš teď k nějakému psychologovi?Misasisa

Klárko,v Motole to bylo hrozně těžký z několika důvodů-v tý době jsem byla hodně fixovaná na domov,takže se mi šíleně stýskalo,ale největší problém bylo samozřejmě jídlo-to množství.Před hospitalizací jsem jedla fakt minimálně(no,na nohách jsem se udržela celkem v pohodě,vypadala jsem sice jak chodící kostra,ale na tu váhu jsem byla ještě jakž takž výkonná,což okolí a vlastně ani já nechápu).Váha mi první dva týdny vyletěla o3kg a já z toho byla nešťastná,ale zvykla jsem si,musela jsem si zvyknout na ten pocit,že přibírám.Hodně mně tam pomohli ostatní lidičky,i když je fakt,že jsem se tam kamarádila hlavně s anorektičkama a jak už jsem napsala-sice ne úmyslně,ale navzájem jsme se strhávaly a záviděly si menší porce apod.Sama nechápu,jak jsem to tam mohla přežít tak dlouho,dnes bych to nedokázala.Sestřičky byly celkem v pohodě,pokud jsi nedělala u jídla scény,byly hodný a někdy i chápavý.Havl.Brod byl jiná kapitola-tam sestry byly zlý a ze všech nejhorší byl primář,kterej bral anorexii jako nemoc z rozmaru a dával mi najevo,že tam zabírám místo lidem,kteří pomoc opravdu potřebují.Jinak tam bylo asi 30 kluků s poruchama chování+nějaký narkomani,holky jsme tam byly jenom 3,takže hrůza.No,co bylo,bylo,důležitá je současnost.Snažím se tu bulimii nějak stopnout,ale je to těžký.Tolikrát jsem si řekla to naše-už je to fakt naposled nebo od zítřka budu žít zdravě a bez zvracení...vždycky jsem si sama pro sebe našla nějakou výmluvu proč to porušit a znovu se přejíst.Dneska jsem zatím nezvracela,jedla jsem zatím sice jen2x,ale aspoň něco.Teď jsem zase sama doma,to jsou nejhorší chvíle,je to hrozný pokušení.Naštěstí toho v ledničce moc nemám,takže se ani nemám čím přejíst a jít na nákup se mi nechce.Za chvíli mám rande,takže dnešek zůstane asi čistej,bez zvracení.No jo,ale co bude zítra zaručit nemůžu.Chce to všechno silnou vůli a já o tý svý pochybuju.Nevím,jestli je dobře,že to tak úzkostlivě tajím,ale svýmu příteli bych se např.nesvěřila ani náhodou-vím,že mě miluje,ale nepochopil by.Přeju všem krásnej zbytek dne a hlavně tu vůli!!!

Adelo, no precetla jsem si Tvuj pribeh a musim rict, ze sis toho prozila opravdu hodne. No ve 13 letech kdyz jsi mela 27 kg, to si neumim predstavit, tos nemohla ani chodit, udrzet se na nohou, co ? Ja mela ve 14 nejmene 37 kg, to jsem byla celkem O.K., takze ta kapacka byla pro me zbytecna, beztak uz jsem v te dobe zacala silene jist. Nedokazu si to predstavit, jake to je v Motole, jak se tam sestry chovaji k mladym slecnam, byly nektere hnusne ? Hlavne to nuceni do jidla musi byt neprijemne, ale u Tebe by hrozila smrt, takze to se nedivim, ze Te musely nutit, ac Ti to bylo sebevice neprijemne. Horsi pak je, kdyz Te nuti, aniz mas podvahu, jako se mi to stalo treba na interne, to bych je zabila. 4 mesice nekde vydrzet, to bych nedokazala. Je to silena doba, clovek ztrati tolik casu. Mohl by si uzivat zivota a misto toho je nekde zavreny. A proc to bylo v Havl. Brode nejhorsi ? Jo bydlet sama to znam, uz leta bydlim sama a vim, ze jsem se prave o te samote nejvice prejidala. Jak jsi na tom s tim zvracenim ted ? Snaz se to zastavit, dokud je jeste cas. Zkus jist normalne, treba dietneji, ale tak nejak se moc neomezovat, rozvrhnout si jidlo a snazit se plan dodrzet. Je to tezke, ja vzdy musim spadnout uplne na dno, abych tohle zase dokazala, jinak jde dost tezko zastavit obdobi obzerstvi, to je jako lavina. Zkus zacit cvicit alespon obcas a uvidis, ze se Tve telo zpevni. Petro, no mne je 24 let, brzy mi bude 25 let. Mela jsem obdobi, kdy jsem jidlo neresila, jedla jsem normalne na co jsem mela chut, ale bohuzel to u me nejde, plizive jsem porad pribirala az na tech 64 kg pred rokem a pul a tak by to slo porad nahoru. To nebyly zachvaty obzerstvi, ale kazdy den nejaka sladkost, normalni jidla, zadny extrem, ale presto jsem tloustla. No ja hubene nevypadam, to mi ver, spise oplacane. Jo mas pravdu, rikame si navzajem, ze jsme hubene, prestoze samy se vidime jako tluste koule. Taky se musim vazit porad, treba rano se vazim i 4x. Kdyz prijdu z prace, tak taky, vecer pred spani uz radeji ne. Tak jak si to vcera ustala a co vaha ? Mejte se vsichni v ramci moznosti a piste. Klarka

Ahoj!Vsechny Vas zdravim a preji pekny nedelni vecer!Klarko,dik za reakci na muj prispevek!K Tve otazce-je mi 24let,placam se v tom od 16let.Když jsem si to tak spocitala,tak Tobe muze byt nejspis stejne jako mne,vid? Koukam,ze uz se taky snazis z PPP dostat dlouho!Mela jsi mezi tim i nejake obdobi,kdy jsi byla relativne v pohode?K Tve vaze-myslim,ze jsi hodne hubena a mela bys pribrat,rozhodne se nemusis strachovat,ze bys byla tlusta,takovou vysku a vahu by Ti mohla lecktera modelka zavidet!!Vidis, kazda rikame te druhé,ze není tlusta,ale samy si to nemyslime,ale tak to bohuzel s naší poruchou je,vid?Ja mam za sebou docela pekny vikend,byla jsem na chate a bylo mi celkem fajn,když pominu nervozitu z toho,ze jsme tam nemela vahu a nemohla jit na aerobik.I s jidlem se mi docela darilo-tedy včera-mela jsme na sn jogurt+musli,na obed salat z cinsk.zeli a celzrnny rohlik,odpol.par boruvek a vecer jsme byli s tatkou v restauraci,kde jsem si dala polovicni kureci prsa a brambory,bylo to docela v pohode,i když jsem byla nervozni,ze priberu. Dnesek uz byl horsi-rano jogurt+musli,během dne mrkev,pul kedlubny a 2merunky.Vecer jsem se vratila domu a zacala jsem placat pate přes devate-trocha corn flakes a rozinek,několik graham.tycinek,kousek syra,několik piskotu,no a mam po nalade,bojuju se sebou,zda se sebrat a jit na WC,ale soucasne je mi lito to po 6,5 tydnech vzdat,jenze vim,ze urcite priberu a budu se citit strasne,ach jo to zas bude noc..Prominte mi,ze tu kazim naladu!!Preji Vam dobrou noc a co nejuspesnejsi start do noveho tydne,hlavne dobrou naladu a co nejmene trapeni!!Zdravi vas Petra

hhh

Zdravím Reginku a i ostatní holky,které zavítají na tyto stránky!Jak už jsem napsala,zrovna mám angínu,jsem sama doma=ideální podmínky pro přejídání se.Vím,že to je šílenej návyk,že ještě mám naději vystoupit z toho bulimickýho kolotoče,kterej se teprve rozjíždí.Přečetla jsem si hodně vašich příspěvků(i starších)a bylo mi smutno.Bože,je nás tolik,které se musíme denodenně potýkat s tou hnusnou nemocí.Vlastně jsme vězenkyně,vězenkyně vlastního smýšlení a přesto,že víme,že to,co děláme nás ničí,umíme poradit ostatním,uvědomujeme si,že váha není v životě to nejdůležitější,ALE...A co teprve ty následky?Jo,je fajn najíst se všeho možnýho,tak dobroučkýho,vyzvracet se,nepřibrat-no pohoda,jenže někde se tahle sebedestrukce projevit asi musí.Vlastně si uvědomuju,že mám ještě kliku-menstruaci mám pravidelnou,vlasy mi taky extra nepadaj,žaludek mě bolí málokdy,projímadla nepoužívám,ani prášky na hubnutí,až na ten pobledlej obličej vypadám vlastně zdravě.Vím,že následky můžou přijít kdykoliv a že se musím té bulimie zbavit,co nejdřív,dokud je čas.Co mě vlastně nutí ke zvracení?-zhubnout nechci,problémy doma ani ve škole nemám,mám skvělýho přítele,kamarády-no,co si přát víc?Je to z rozmaru,z nudy nebo se chci něčím lišit?Omlouvám se,že jsem se tak rozepsala a že píšu jenom o sobě,nechci být egocentrická,ale už tak dlouho jsem s nikým o PPP nemluvila.Vlastně o mý bulimii nikdo neví,platím za vyléčenou anorektičku a hodně lidí mě za to obdivuje,nechci zklamat,už ne...mějte se krásně!

Adelko,vidis jak se ta mrska bulimie priplizila. Nejhorsi na tom ale je, ze Ti nepomuze, po vsech trapenich clovek nejen ze vazi stejne, ale psychicky si pripada na dne, proste hloupe, ze neco takoveho jako zvraceni zahrnul do programu sveho dne.Je to prusvih, zase jsem si ted na chvilicku myslela, ze mam pokoj, ani jsem nepsala na doktorku, i kdyz to bylo i z casovych duvodu, jezdila jsem po prijimackach.Nasla jsem si kluka, ne ze bych byla extra zamilovana, ale hezky se mi poslouchaji komplimenty, ne , ted nechci davat najevo, jak jsem drsna, jen se potrebuju srovnat s tim, jak to zase vedu, asi bych potrebovala vztah, ktery me konecne bude naplnovat, no dost kecu, nejsem andel, mam vnitrni svobodu a vycitek plnou hlavu...Xenie, tos mi udelala radost, z Liberce jsem prozmenu ja, od toho uzasneho strediska komplexni terapie bydlim pet minut. Kdybych se ja chudacek mala nekdy vykopala z baraku a zatukala jim na dvirka, snad bych to zatelefonovala do novin jako rozhodnuti desetileti. A co kdybych to udelala hned pristi tyden.Dvakrat jsem ted zvracela. Ne doslovne ted, ale v poslednich dvou dnech, coz me netesi, tak co s tim? Dale ta anorekticka strava. Samozrejme, dobra vymluva i prede mnou samotnou mi byla ta umorna vedra, nevim, co me prinutilo jist za cely den aspon neco, metabolismus se za tech par tydnu zblaznil, moc dobre se mu nehubne, ale mozna to bude vina tech piv, i kdyz maximalne dve maly dvanactky za vecer a ne kazdy den.Petro, drzim palecky!Misosiso, Tobe taky, konec roku je narocny, ale ty prazniny...!Ac je skorem devata hodina ranni, nevstala jsem zrovinka, ale naopak budu se pokouset zabrat, nekdy se mi holt sobota protahne az do nedele:)Dobrou noc ci denR.

Ahoj holky!Jsem doma,mám angínu,tedy spoustu času,takže jsem se uchýlila k netu.Tyhle stránky jsem samozřejmě neotevřela náhodou,mám zkušenosti jak s anorexií,tak bulimií.Je mi skoro 19let,měřím 162cm a moje váha je kolem 44kg.Nepřipadám si tlustá,zhubnout nechci,ALE...Abych začala popořádku-anorexií jsem trpěla od 12let,v té době jsem na160cm vážila 43kg,takže dodnes nepochopím to ono známé PROČ???Snad trošku viním svoji sestru,která mě dost ovlivnila svýma dietama,spíš hladovkama,ale nikdy nebyla vyhublá.Navíc jsme měli vážné problémy doma a na mě toho bylo asi moc.No,dost k domnělým příčinám,teď už na tom stejně asi nesejde,že?Mé hubnutí bylo velmi postupné,během prvního roku jsem zhubla zhruba o 6kg,ale pak vše dostalo rychlý spád.Ve svých 13letech jsem se dostala na neuvěřitelných 27kg a následoval převoz na dětskou psychiatrii do Motola,kde jsem strávila 4 měsíce.Vlastně musím přiznat,že touhu po vyléčení jsem tehdy poouze předstírala,byla jsem k ní donucena.Navíc motolská psychiatrie na mě působila velice špatně.Sice jsem poznala spoustu holek,které na tom byly stejně jako já,ale přeci jen jsem cítila takovou rivalitu mezi náma-která přibere míň,kdo má vidět víc kostí atd.V Motole se jedlo pod dohledem,jídlo bylo 6x denně a musela se sníst celá porce,což ze začátku bylo psychicky a vlastně i tělesně dost náročný,ale tělo si časem zvyklo.Propuštěna jsem byla s váhou 37kg a s podmínkou,že mám doma přibrat na 43kg,což pro mě byla šílená představa.Doma jsem to nezvládala,schovávala jídlo,brzy mi váha opět klesla na 30kg a následovala opět motolská nemocnice a opět 4měsíční hospitalizace.Přibrala jsem na 36kg a šla domů s nadějí,že tentokrát to bude jiné.3měsíce jsem si váhu udržovala,přibrat jsem nechtěla,jedla jsem,ale málo,naši mě dost nutili,byla to chyba.Trpěla jsem depresema,ztratila přátele,vinila jsem se z toho,že ubližuju rodičům.Ve svých 14,5letech jsem se pokusila o sebevraždu-snědla jsem balení anidepresiv,která jsem měla užívat denodenně,ale já na ně kašlala.Když jsem se po 2dnech halucinací probrala na JIPU,byla jsem nešťastná,že žiju,že se budu muset dál potýkat s anorexií.Lékaři doporučili rodičům,aby mě nechali hospitalizovat na psychiatrii v Havl.Brodě.Tam jsem strávila ten nejhorší týden života,táta si mě odvezl domů na revers.Ještě teď mi běhá mráz po zádech,když si na ono místo vzpomenu.Pak jsem byla doma a chtěla bojovat,ale nemohla jsem se zbavit pocitu,že jsem tlustá,vážila jsem 37kg!Takhle to šlo stále dokola,v 16jsem měla zase svých 30kg,rodičům jsem nalhávala,že mám tak 38kg.Nastoupila jsem na gympl,našla si kamarádky,ale vypadala jsem hrozně.Nikam jsem nechodila,jen do školy a zpět.Neměla jsem záliby,v mý hlavě se všechny myšlenky točily kolem jídla.Zlom nastal koncem prváku,kdy jsem si uvědomila,že takhle už dál žít nechci a začala jsem bojovat-chtěla jsem to já.Začala jsem jíst jako normální člověk,dopřávala jsem si všeho a bez výčitek.Naši byly v sedmém nebi,hlavně mamka,která mě dost podržela,nakoupila nový oblečení,kupovala samý dobrůtky a já postupně přibírala.Koncem druháku jsem vážila 41kg a byla spokojená.Trošku jsem se omezila,ale jedla jsem stále dobře a všechno,váhu jsem si držela,se svoji postavou jsem byla spokojená,stále jsem si připadala hubená,ale byl to dobrý pocit.Začala jsem mít koníčky,našla jsem si přátele,točili se kolem mě kluci,byla jsem šťastná.V18letech jsem se přestěhovala,bydlela jsem sama(v garsonce).Po večerech mi bylo tak nějak smutno,tak jsem jedla.Jedla,nepřežírala se,nezvracela.Přibrala jsem na 48kg,ale nevadilo mi to,i když víc už jsem nechtěla,tak jsem to večerní jídlo prostě utla a vše bylo OK.Teď v březnu jsem začala chodit se skvělym klukem,dost jsem se zamilovala.I před tím už jsem posbírala pár zkušeností,kterých jsem sice nikdy nelitovala,ale ta pravá láska přišla až teď.On je hodnej,milej,krásnej,inteligentní,zaopatřenej a miluje mě.Vždycky jsem takovýho chtěla a mám ho,je to jako sen,ale je v tom háček.On má skvělý tělo,je to sportovec.Já jsem sice taky dřív jakž takž sportovala,ale co na mě vlezla anorexie,neměla jsem sílu,pak už to byla hlavně lenost.Dobrá,jsem sice celkem štíhlá,ale nezpevněná,začala jsem se za to stydět.I on mi jednou řekl,že postavu mám pěknou,ale potřebovala bych zpevnit.Pak jsem si vsugerovala,že mám celulitidu,začala jsem mít mindráky a tehdy (jsou to 2měsíce)začala moje honička za dokonalou postavou-začala jsem cvičit,přejídat se a zvracet.Jo,zhubla jsem,ale za jakou cenu.Ani se teď sama sobě nelíbím,sice mám zase hubenou postavu,ale v obličeji mi to zhubnutí neprospělo.Mám bledou pleť,mý tvářičky už taky nejsou to,co bývaly a neustále mám kruhy pod očima,přesto,že spím dobře i dlouho.Nezvracím sice zase tak často,ale...jsem bulimička a chci se toho zbavit.

Emo, blahopreji k rozhodnuti. Muzu se zeptat, jake leky Ti predepsala ? Misosiso, jak jsi psala, co jsi snedla za odpoledne, tak mne se to uprimne nezda vubec hodne, to urcite neni prejedeni nebo bulimicky zachvat. Ty ze jsi zvykla jist malo, tak se Ti to asi proto zda hodne. Nejsi slaboch, za sve nalady nemuzes, kdo ma depresi, tak ma ruzne nalady. Ja taky nechci nikomu ublizovat, chci byt prijemna, ale kdyz mam silnou depresi, tak jsem jak brucoun nebo mam na kraji slzy, a to bezduvodne. Ja to zase jako jistotu nevidim, chtela bych se toho zbavit, ale asi to nepujde. Je to boj na cely zivot. Petro, muzu se zeptat, kolik Ti je let, kdyz uz se v tom placas tolik let. To ja vlastne jeste vice, od 13 let, takze to je skoro 12 let. No rozhodne nejsi tlusta, i kdyz si tak pripadas. Mne se to mluvi, pritom sama jsem na tom podobne 171/52 a pripadam si jako becka. Asi jsi spise anorekticka s bulimickymi fazemi, to bych rekla taky. Ja osobne, kdyz mam obodbi bulime, tak jsem bulimicka, ted jsem spise anorekticka, ale ktera ji relativne hodne na anorekticku, takze jsem spise normalni zena, ktera se snazi zdravou cestou zhubnout. Zvykla jsem si, ze nemuzu kazdy den cvicit, treba tento tyden jsem cvicila jen jednou, a to z duvodu, ze jsem nemela cas nebo jsem mela navstevu. Takze tim padem nehubnu, mam rano zase 52 kg. Tenhle problem asi nejde vzdat a taky nejde se ho nadobro zbavit. Je nesmysl si myslet, ze nam bude za par let jedno, kolik budeme vazit, jak budeme vypadat. Lhala bych sama sobe, vim, ze i treba ve 35 letech budu chtit byt hodne stihla a ze kdyz budu mit obdobi, kdyz nebudu moci prejidani zastavit, tak budu "lhat", ze neni hezky byt hubena, ze je to blbost, proc se o to snazit, budu silene zavidet hubenym holkam. A kdyz mam obdobi, kdy jidlo zvladam a mam pod kontrolou, tak se divam na vse jinak. Treba vidim hodne hubenou holku a rikam si:,,No , musis vydrzet, uz Ti moc nechybi, abys byla jako ona." Jeste si rikam, ze je to tak hezky, jak je hubena. Proste ji zase tolik nezavidim jako v obdobi, kdy zeru jako prase. Co se tyce Tveho jidelnicku, tak mne se zda pestry, zdravy, takovy normalni akorat. Baro, tezko rict, jestli je lepsi psychiatr nebo psycholog na bulimii. Ono hodne taky zalezi na tom, jestli treba trpis depresemi, uzkostmi apod. Ale pozor ne kazda smutna nalada je deprese, to ani nahodou, co lidi pouziva trapne slova "mam depku". Pritom ji nemaji.Takze jestli mas krome bulimie i nejake hlubsi psychicke problemy, tak rozhodne psychiatr.Psycholog je zase lepsi na hlubsi rozebirani problemu, ale leky Ti muze predepsat pouze psychiatr. Ja chodim k psychiatricce, chodila jsem i k psychologovi, ale nejak v tom nevidim smysl, tak jsem k nemu prestala chodit, protoze vse vim, jen neumim udelat ty spravne kroky v praxi. Ale treba pro cloveka, ktery nikam nechodil, muze byt dulezity oboji nebo jen ten psycholog, pokud potrebuje vice otevrit oci a dozvedet se o sobe za pomoci nezavisleho odbornika. Zdravim vsechny, drzte se a nevzdavejte to, vzdy, kdyz spadnete, tak se co nejdrive snazte vzchopit a jit dal, tak jako ja neustale padam na dno a zvedam se.Klarka