poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Vitku,cetla jsem tvuj prispevek uz rano, tak nevim, zda si ted (vecer) vzpomenu na vse, co jsi psal. Spis ale asi odpovim jen na cast Tveho dotazu (nebo spis ti reknu svuj nazor). Ted ve vsem, co napisu, budu uvadet pouze SVE OSOBNI STANOVISKO.Rikas, ze si tu davame rady a nazory, ktere jsou mnohdy protichudne a snazime se vyresit vaznou nemoc po netu. Vztahla jsem si tohle na sebe (protoze tady hlavne zvanim ja), tak bych chtela za sebe odpovedet.PPP je hrozne moc o pristupu. Z PPP se nevyleci nikdy nikdo, kdo chce zustat hubeny. Ja jsem si moc prala se ze vseho dostat, ale furt jsem chtela zustat na tech svych 48. Teprve kdyz mi doslo, ze MUSIM mit mnohem vic, ze i s touhle vahou jsem hezka a stihla, teprve pak jsem dostala do rukou klic ke dverim svobody od jidla. Fura lidi tady by se z toho chtela dostat, ale zustat hubena. A to NEJDE. Proste aby se clovek dostal z PPP, tak musi mit vic, nez jaky je "ideal krasy" (tj. anorekticka modelka). A je desne tezky se s tim smirit.Mne se to stalo postupne, ani nevim jak a kdy (urcite si pamatujes na dobu, kdy tomu tak nebylo, ze :-((? ). A nestalo se mi to diky tomu, ze jsem chodila k doktorovi, ale diky dvema vecem:1. memu priteli - tomu patri NEJVETSI ZASLUHY2. teto diskuzi - kdy mi tu lidi nabidli ruzny pohledy a pak Maruska (urcite si pamatujes), ktera mi hrozne moc otevrela oci. Piseme si, videly jsme se, je to super holka a muj obrovskej vzor. Myslim, ze ona a tahle diskuze byly pro me velky klic k odemceni dveri svobody, myslim, ze prave diky nim jsem tam, kde jsem.Pritel me "vylecil" ze vseho fyzicky, ale na to otevrit mi oci nestacil.Takze jsem si nejak vydedukovala, ze kdyz diskuze pomohla mne, proc by nepomohla jinym???Podle mne tedy ta diskuze smysl ma (pro me ho mela), a tak se ho snazim "predat dal".A ted k tem radam. Hrozne moc jsme o PPP vycetli, ptali se lidi, Maruska mi moc rekla. V Americe je fura bajecnejch publikaci a stranek s informacema a radama. Dost z toho mi osobne pomohlo. Takze kdyz tu nekdo napsal nejaky problem, zapatrala jsem v pameti, jestli jsem o tom neco cetla a nebo to sama prozila a napsala jsem onu "radu". Samozrejme vim, ze nemusi "fungovat" u kazdeho, a taky jsem tu vsude porad psala, ze jde o osobni nazor a zkusenosti, ze ze sebe nedelam odbornika. Ovsem nevidim duvod, proc nenapsat, ze me napr. na potlaceni chuti na zvraceni pomahalo planovat si den. Kdyz se nekdo z toho chce OPRAVDU dostat, tak at to zkusi, treba mu to pomuze. No a kdyz mu to nepomuze, tak mu to taky neublizi. Podivujes se nad marnosti PPP, nad tim, jak je to vsechno "na jedno brdo". Je. Ted to teprve vidim sama a strasne se desim. Jak clovek muze hucet horem a dolem a s nikym to ani nehne. Ale mne tohle huceni pomohlo, me taky udolalo. Tak doufam, ze pomuze i nekomu jinymu a delam to dal, kdyz mam cas. Jenze pokud nekdo nezahodi vahu, neprestane se snazit zustat vyhubly, tak to nepujde.Co se tyce alibismu a nemoci....Ja skutecne citim potrebu se obhajovat, protoze PPP nemoc je a bude. Samozrejme to neznamena, ze si lehnu na gauc a budu si rikat "no co, jsem nemocna, tak co byste po me chteli." Znamena to ale, ze se to da a musi lecit. Znamena to, ze ten clovek neni spatny, rozmazleny a hloupy. Znamena to, ze se nemusi nenavidet. Znamena to proste, ze je jen nemocny.Asi se budes divit, ale ja si zpocatku dlouho myslela, ze jsem divna, blba a spatna, ale ne nemocna. Jiste ze jsem o anorexii vedela, ale jak bych ji mohla mit ja? Vzdyt anorekticky jsou ty, co lezi na kapackach a skoro umiraji. ja jsem jenom rozmazlena kaca co nevi co se sebou. Pochopit, ze jsem nemocna, mi dost trvalo a urcite to byl krok v pred. Takze to tu furt opakuju, aby lidem doslo, ze PPP neni rozmar.Ad Vladka atd. Jiste, kazdy ma pravo na svuj nazor, ale ja jsem reagovala proto, ze v dobach anorexie by me Vladciny reci stahly hloub, a ja se bala, ze to tu cte nekdo, kdo kdyz si precte, ze X kg na X cm je podle ni moc, tak pujde zvracet. Kdyz tu nekdo napise "nechapu, co je tezky se normalne najist", a pak nas tu jeste urazi, tak nechapu zase ja, proc nam snizuje to sebevedomi jeste vic a proc sem pise. Ja taky na stranky s paranoidni schizofrenii nepisu "nechapu, jak to, ze jste tak blby, ze verite, ze vas chteji unest mimozemstani". Pro nekoho je holt tezky pochopit, proc se nekdo neumi najist, dalsimu nejde na rozum schizofrenie. Ovsem cemu nerozumim, do toho se nemicham a neurazim tam.Co se tyce odbornych rad (aneb viz Katerina a jeji "Xenie vi zase vsechno"). Nevim, proc bych sem nemohla napsat to, co jsem cetla v LEKARSKYCH UCEBNICICH. Muzete me tu ukamenovat, Vladka me muze obvinovat az do aleluja, ze tu holkam nepreju krasu a zavidim jim, ale to, co jsem cetla je pravda a klidne to kazdymu ukazu na pozadani. To se tyce i uzivani antidepresiv. Pri depresi se clovek bez nich neobejde a je blbost (viz ucebice psychiatrie) si myslet, ze ano. Ale strasne zalezi na typu deprese, jeji intenzite a taky na tom, jestli to skutecne deprese je (coz urci pouze lekar). Pokud ovsem nekdo napise, ze "antidepresiva jsou v nasem veku blbost", tak citim temer jako povinnost napsat, ze clovek se z tezke deprese jen diky silne vuli nedostane. Ja si muzu tancit a zpivat a jist do aleluja, ale proste nemam urcite hormony a bez prasku jsem hotova. A muzu se snazit jak chci byt akcni, proste mam depresi a citim se na sebevrazdu.Vitku, adresovala jsem tento prispevek tobe, i kdyz je mineny obecne. Taky jsem si ho hodne vztahla na sebe, i kdyz jsi treba ty ve svem prispveku mne konkretne nemyslel. Citila jsem ale potrebu zareagovat.Hezky vecer.Xenie

Ahoj Xenie, no to Ti zavidim, ze uz Ti skoncila skola, ja se tu trapim (no...trapim...celej vikend jen sedim a premyslim, jak se to vsecko naucim - a stejne jsem jeste nezacala:) s matikou....Snad to aspon na ctyrku napisu a slituje se a tu trojku mi na vyzo da...Jsem ted ke konci skolniho roku uz hrozne lina, uceni mi do hlavy skoro vubec neleze.Je hrozne fajn, ze zijes s pritelem! Jak dlouho? A v jakem je on rocniku? Kdyz Ti takhle pomaha, nepremyslel o tom, ze by sel pak studovat psychiatrii? Jak se mam ja....no, rano jsem prekypovala stastnou naladou, az euforii, ale odpoledne to na me padlo a byla jsem jak mrtvola. Nejen, ze bez energie, ale taky neprijemna a plactiva....Vubec nevim, co se to se mnou deje. Zhubla jsem uz pet kilo, mam 62,5, ale mam menstruaci, tak je mozny, ze je to nejaky zaokrouhleny. Doufam, ze pak nebudu mit vic! Ale zadrzena voda, ktera je pri mesickach, taky neco vazi, ne? Doufam v to. Vis, hrozne moc bych se chtela sejit s tim klukem. Napsala jsem mu,ze mam prazdniny cely plny (hahaha - jsem lharka az na pudu :( a ze se muzeme videt az ke konci. Myslis, ze se mi tech 6 kg minimalne podari shodit? Opravdu kazdy den poctive cvicim, boli me uz cele telo:), posiluju i hopsam, proste vsecko dohromady kombinuju, vetsinou mam optimisticky pristup a taky se hlidam v jidle, hodne piju....A kolik si myslis, ze by mela mit divka vazici 162 cm? Ja uz asi vazne nevim, co je normal a co ne...:(Chystas se nekam k mori, kdyz tak rada plaves a mas rada teplo?:)Jak ja bych si sla taky nekam zaplavat...ale mindraky jsou holt mindraky.Mej se moc krasne a uzivej si prazdnin! Ahoj Misasisa

Rad bych po dlouhe dobe ztratil par slov k tematum, ktere me tu v posledni dobe zaujaly... Kauza "Vladka vs. PPP" ve mne probudila takovy zvlastni pocit, ktery me v souvislosti s touto konferenci prepadl uz vicekrat. Proti - jiste dost konfrontacnimu a vyhrocenemu - prispevku Vladky se tu vzedmula vlna protestu z tabora PPP. Ve vsech padech se tu pritom sklonovalo slovo nemoc. Je mi jasne, ze cela vec nepochybne neni cerno-bila (a nerad bych se tim nekoho dotkl), ale presto jsem z daneho sporu nabyl dojmu urciteho alibismu. Volne parafrazovano: "Ano, topim se uz leta v tech srackach, ale nic s tim nenadelam, jsem totiz nemocna." Uz hodnekrat jsem premyslel, jak vlastne vy, kterych se PPP bytostne tyka, vnimate zivot s touto nemoci, resp. jestli vubec jeste dokazete odlisit (oddelit) sebe sama a anorexii/bulimii ve vas. Mate pocit, ze mate svuj zivot ve svych rukou (nebo jej ovlada PPP)? Jak vlastne vidite sve budouci perspektivy? (Z valne casti prispevku v teto konferenci primo cisi zoufalstvi a beznadej.) Myslite si, ze vy samy (nebo cokoli jineho?) dokazete zmenit smer sveho vlastniho zivota, nebo jste smirene s tim (ac to zni dost drsne), ze vas PPP doprovodi az do hrobu? Nemohu si pomoci, ale kdyz nekdy sleduji to semknuti a vzajemnost, ktere vam tato diskuse jiste dodava, umim si pomerne snadno predstavit, ze vas zdejsi prostredi muze paradoxne k tomuto problemu vice pripoutavat. Velmi casto se tu objevuji prejicna slova podpory, povzbuzeni, chvaly... Ale k cemu smeruji?! Dokud se tu pretrasaji prevazne kilogramy, jidelnicky, idealy krasy... je rec stale PRAVE O TOM, CO VAS V PPP DRZI (ja vim, ze zase tak jednoduche a jednoznacne to neni a ze PPP muze mit takrka netusene zdroje a priciny). Nekdy mi to pripada tak trochu jako v Cimrmanove "Hospode na mytince": "Touzil po tom mit hospodu, ale nemel rad lidi... Poridil si tedy hospodu u cesty, ale tam mu chodili lidi..." Tim se vracim k jiz drive otevrenemu tematu (moznost/bezmoc s vlastni PPP neco delat)... Pravidelne se tu ozyvaji narky nad tim, jak s PPP (doslova) bojujete. Nikdo tu taky neuvedl (a asi ani v budoucnu neuvede) zadnou univerzalni nasledovanihodnou cestu, jak z PPP ven. Pritom z vaseho kazdodenniho zapoleni (skrze ohlasy v teto diskusi) mam - alespon ja osobne - pocit hrozneho zmaru. Jiste, nejsem ve vasi kuzi a tudiz sotva posoudim, jak se citite vy, nicmene zvnejsku (a mozna tim lepe) dokazu vnimat ten do oci bijici rozpor mezi vasim zoufalstvim ze zivota s PPP a (stale pretrvavajici) az fanatickou touhou po stihlosti, resp. vsech souvisejicich projevech. Prave v tomto smyslu mi pripada (az krute) alibisticke a naivni verit tomu, ze tento boj vyhraji (resp. ze se vubec pohne z mrtveho bodu jakesi dynamicke rovnovahy), kdyz v sobe - byt s obrovskym odhodlanim - stejnou merou prizivuji obe strany konfliktu. Mimochodem, casto si na prvni pohled pomerne kvalifikovane radite navzajem, ale dokazete samy zit podle toho, co doporucujete jinym?Jeste na okraj k pripadu Emy (a mnohych dalsich)... Kdykoli sem nekdo napise v zoufalstvi s prosbou o radu ci jinou pomoc, vyroji se vetsinou hned nekolik (jiste dobre minenych!) prispevku, ktere pomocnou ruku nabidnou. Ovsem - casto je tema uz predem vycerpane a limitovane vasimi vlastnimi (neprenositelnymi a casto i protichudnymi) zkusenostmi, navic ziskanymi dost mozna v uplne jinem kontextu, nez o kterem pojednava puvodni dotaz. (Viz napr. antidepresiva ano/ne.) Rozhodne vam nechci vasi urcite chvalyhodnou snahu pomoci jakkoli vymlouvat, jen jsem dost skepticky, zda v tak slozitych a nejednoznacnych situacich, ktere PPP prinasi, lze najit nejake objektivni pravdy a z nich vyplyvajici postupy a doporuceni. A paklize ano, zda je mozne takovy problem seriozne resit takto v internetove konferenci (aneb - jak uz jsem naznacil vyse - "mam vaznou psychosomatickou nemoc, ale k lekari se mi jit nechce, poradte mi prosim!").

Katerino,a proc bych nemohla vyslovit svuj nazor? Vzdyt me tu nikdo nemusi poslouchat, ne? Ja to fakt nechapu - nekdo se zepta na radu, jiny mu napise to, co o tom problemu vi, a dalsi, misto, co by se snazil taky pomoct, mu za to vynada.No diky bohu, ze jsem z toho kolotoce jidla celkem venku. Je desny, jak je to porad stejny, jak porad vsichni delaji ty same chyby. Nikdy jsem netvrdila, ze vim vsechno. Rekla jsem , ze s necim mam zkusenosti a muzu napsat to, co me pomohlo. Tebe to ocividne stve. Ja nechapu, co jsem ti udelala. Nastesti nemam moc casu, tak sem tak casto psat nebudu - mam prijemnejsi starosti :-)))))). Ale mohla bys treba zkusit poradit ty misto rejpani, ne?Xenie

Ahoj Misosiso!Ptala ses na me - ze o sobe nepisu. Je pravda, ze ja se tedka dostanu k netu zridka, prectu maily, tady novy prispevky, a pak odpovim na to, co "hori". Psat o sobe mi moc casu nezbejva ...:-))))Ale jses hodna, ze se ptas. Vecere byla super, bajecne jsem se nacpala a pak to zavrsila dvojitou zmrzlinou, mnam :-)))). V tehle vedrech jsem nejak pri chuti vecer, coz bych asi nemela, ale nejak zvlast me to netrapi :-).Mam uz po skole (tralala :-))) ), tak tedka porad nekde litam. Hodne delam domaci praci (jako prat, uklizet a tak), a taky hodne pecu - silene me bavi vymyslet moucniky a neco chystat. Aranzovala jsem z ruzi par misticek, chtela bych nejakou peknou kombinaci vymyslet a vyzdobit tak mame jidelnu na jeji oslavu narozenin. Hrozne me to bavi, jen by to chtelo vedet jak na to - nechodila jsem do zadnejch kurzu, jen si tu neco "matlam" z toho, co urvu na zahrade :-). Jsem taky casto venku - bud s kamoskou, nebo s pritelem, nebo s jeho kamarady. Pritel se ted desne uci, tak mu doma trochu pomaham, nebo ho zkousim, nebo - a to dost casto - ho od toho rozptyluju :-)))). Byli jsme tedka hodnekrat v kine (dohanim to, co nestiham pres rok) - miluju filmy - a pak mam horu knizek,co chci precist. Do toho jsem jeste vyrabela nejaky ozdobny svicky a krabicky jako darky.Priteli se rozbil pocitac, tak ma muj notebook a ja jsem odkazana jen na ten "rodinnej" pocitac u nas doma. Coz me moc nevyhovuje, nemam na to klid a jsem lina se k nemu sunout pres tri patra:-). Tudiz jsem porad pozadu s mailama, myslim, ze me kamosky zabijou :-). o a samorejme se taky na Doktorku tak casto nedostanu.Psychicky se nemam az tak dobre, leze na me deprese, citim to. Zacalo to vcera pri filmu pri jedny osklivy scene. Ale ten film za to nemuze, citim to uz od driv. Najednou jako by mi dochazely baterky, citim slabost, plactivost...vcera jsem to tim filmem jen asi dodelala. Dneska se mi nechtelo ani z postele, tak jsem si udelala radost a chvilku se koukala na telku. Pak jsem ale vstala a sla neco delat (cist) a pak pect a povidat s mamou, i kdyz se mi nechtelo. Nechci, aby to na me tedka padlo, je moc hezky na to, abych sedela zavrena doma a nenavidela se.Citim se strasne super, nechapu, proc zrovna mne museji dochazet ty blby hormony. Vis, mne nikdo nic zlyho nerekl, jim bajecne (az moc :-))) ) a presto je neco v mym organismu spatne, takze cas od casu dostanu depresi. Stve me to.Hlavni je se prinutit vstat a neco delat, pak uz to jde. Vis, porad premyslim, jak je to desne divny, ze jim, jsem uplne normalni a jeste ke vsemu si pripadam stihla a pada na me deprese. No nic, nebudu te unavovat :-).Jakpak se mas ty? Jak to pokracuje s psycholozkou? Asi mas tedka more prace do skoly, co? Tak to moc drzim palce. A ver, ze to zvladnes.pa pa Xenie

Jojo Xenie vi proste vsechno,zrovna tak jako ta v Arabele

Ahoj Lucie,nemas pravdu, kdyz pises, ze antidepresiva nejsou pro nas v tomto veku. Pri depresi ti chybi urcite hormony, ktere si temi pilulkami doplnujes, takze se pak citis lip. Bez nich se z toho clovek nevyhrabe. Je to jako bys tvrdila, ze na antibiotika jsme moc mlade, telo si prece poradi samo, ne?Samozrejme, ze prasky nejsou vsechno. Chce to zacit jit, nezvracet a zacit neco delat - malovat, zpivat, hrat na klavir, vyrezavat ze dreva. Taky chodit ven, snazit se najit pratele a zapojit se do zivota. Urcite je dulezita navsteva psychologa.Xenie

Mila Emo,vim presne o cem mluvis.Ale ja na rozdil od tebe uz nemam podvahu,ale jsem tlusta.Mam speky na brise a strasne me to vadi.A taky chci prestat zvracet a byt normalni,ale nevim jak z toho ven.Antidepresiva je blbost pro lidi naseho veku.lucie

Mila Emo, tezko rict, jak se zbavit deprese, ja sama s ni bojuju uz nekolik let. Nejde se z ni dostat asi uplne, to neni jako treba vred, ze Ti muze zmizet. V zivote prijdou okamziky, kdy se psychika muze hodne zmenit, nejde se porad citit vesele ani smutne. Jestli mas opravdu deprese a neni to jen spatna nalada, tak bys mela brat antidepresiva. Je jich cela rada, zabiraji jak ktera, ale clovek musi hlavne bojovat sam, je to beh na dlouhou trat nekdy na cely zivot. Neexistuje pilulka, ktera by Te udelala stastnou. Je to kazdyho boj sam se sebou. Klarka

Ahoj. Chci se zeptat, zda nekdo z vas nevi, jak se zbavit deprese pri PPP. Ja jsem z anorexie presla do bulimie, ktera nyni trva jiz 3. rok. Je mi 23. Mam jen mirnou podvahu, coz je dobre, uz na me vsichni necumi, ze jsem moc hubena. Horsi je, ze z toho vecneho zvraceni mam strasne spatnou naladu, hlavne v posledni dobe, a to cele dny, hned od rana. Jsem smutna, nic me nebavi, casto placu, i bezduvodne, pratele me opustili, pritel (kteremu se libi jen hubene holky) take - pry nejsem dost akcni. To ma pravdu, nemam uz tolik zajmu jako kdysi, nechodim moc ven, o nic se nezajimam, jen jak prezit den a prejist se a zvracet pokud mozno jen jednou denne. Muj zivot nestoji za nic, nechala jsem vysoke skoly (nezvladam ten stres), jsem nezamestnana, na podpore, bez vyhlidky, a uplne osamela (bydlim take sama). Pripadam si jako ve vezeni, ktere jsem si ale sama vytvorila. Vsichni se ode me odloucili, jako bych mela nejakou nakazlivou nemoc. Rodice mi nadavaji, ze ziju jak social, a posilaji me k psychiatrovi. Tam se bojim a stydim jit. Nevim, jak se z toho sama dostat, i kdyz jsem se do toho dostala take sama. Je nejaky zpusob, jak se toho vseho zbavit naporad? Me se to na dlouho nedari, kdyz, tak na par dni je mi lepe, ale pak musim jist a zvracet a jist a zvracet o to vic. Co mam delat, nechci byt tlusta... kdyz jim trochu normalne, vaha se zvysuje, a to je pro me hrozne zahanbujici. Jak becka sadla! Vim, ze nektere holky se takovymi vecmi netrapi, maji sebevedomi, ji, co chteji, jsou tak nejak odolnejsi nez ja, ale nevim, jak to delaji. Jak snesou pomysleni, ze maji na sobe speky a je jim to fuk? Me pripada, ze nejsem nikdy dost hubena... ale ted vidim, za jakou cenu tahle hubenost je. Nenavidim sama sebe, jak se chovam, ze to ostatni vedi nebo tusi, co delam... chci zase prestat jist a nezvracet. Jinak nevim. Nekdy si myslim, ze lepsi by bylo to skoncit naraz a uz se netrapit...

Ahoj Laetitio,ne, neotravujes, to jenom ja ted nemam moc cas, i kdyz uz mam prazdniny a tudiz paradoxne more casu :-).Chapu, jak se citis, ja se tak citim taky. A resim to tak, ze se nevazim. Podle okoli mam peknou postavu, podle obleceni taky, citim se dobre - ta co je mi do blbyho cisla na vaze?Nepanikar, rekni si, ze to je jen blby cislo, ktery o nicem nevypovida a rozhodne VYDRZ a JEZ. Pises, ze se citis dobre. To tedy znamena, ze tve telo se asi taky citi dobre, a tudiz neni duvod hubnout. Pokud je ti fajn, tak proc to menit? Ty si prece chces zivot uzit a je ti ted fajne v tvym tele, tak si to telicko pestuj a uzivej a vahu zahod. Vaha o nicem moc nevypovida, meni se podle denni doby, podle toho, jak chodime na zachod, kolik a co jime, kolik pijeme. A pred menstruaci nabere snad kazdy - neznam nikoho, kdo by pred menses nemel aspon o kilco vic. Byva to vetsinou zadrzena voda a takova celkova "nafouklost", kterou vetsinou pocituju ja. Souvisi to s hladinou hormonu v krvi. Po menstruaci se to zase vetsinou rychle upravi, skoro pres noc "zhubnes" tyhlety nabity kila a bude to ok. Ja to tak aspon mam kazdy mesic.Pises, ze se bojis tloustnuti do nekonecna...no to ja se taky bala. Ale je fakt, ze nase telo ma takovou "svoji vahu", ke ktere se snazi dostat a pri ktere dobre funguje. Jakmile se na ni dostane, vice mene si ji udrzuje (pokud se drasticky neprejidas ci nehladovis). Ta vaha se nam zrovna nemusi libit, asi to nebude 40 kg, ale neboj, 80 to taky nebude. Nevim, jakou mas kostru, kolik mas svalu, kolik meris a jak vypadate v rodine, takze nemuzu posoudit, jestli se ti vaha zastavi, nebo budes jeste chvilku nabirat. Je mozny, ze malinko jeste naberes, ale klidne taky ne. Kazdopadne se ale za cas dostanes na tu "svou" vahu, a pak uz pribirat nebudes, neboj. Budes jist takhle a budes v pohode a obcasny ujeti v podobe sladkyho ci obr vecere ti neublizi, protoze tvoje telo bude navykly na pravidelny jidlo a bude v poradku vsechno odbouravat. Tvuj kluk ti rika, ze jsi hubena, tak mu ver. Vis, my se proste nejsme schopne videt tak, jak vypadame - pripadame si tluste, at vazime kolik chceme. Myslis, ze kdybys vazila o par kilo min, tak by sis pripadala hubena? Ja myslim, ze ne.Zkus se ridit podle reakce lidi, kterym veris. Myslim, ze mamka by nedovolila, aby z tebe udelali nejakou "tlustou obludu". A proc by ti tvuj kluk lhal, ze jsi hubena, kdyz bys nebyla? Problem anorexie je, ze nejen ze spatne vidime svoje telo, ale take si myslime, ze vsichni okolo nas jsou proti nam spiknuti. Teda aspon ja si to myslela - ze mi vsichni lzou a snazi se me vykrmit. Ale to je blbost. To je jenom ta anorexie, co nam to naseptava. A my se ji musime postavit. Coz ty dokazes, protoze z tveho dopisu je citit velka sila a odhodlani. Vysmej se te anorexii, ukaz ji, ze uz nad tebou nema moc!Znam problemove vikendy, kdy nikdo neni doma, jen jidlo a myslenky na anorexii. Na to je jedina pomoc - musis planovat. Mej zhruba naplanovano, co chces za ted den udelat, mej kamosku v zaloze, se kterou muzes nekam jit. Je pritel pryc? Nesmutni a vyuzij toho- udelej si krasny nehty, hezky si natoc vlasy a vymysli ruzny ucesy, pletovy masky, peeling, masaz...A uvidis, jak ti to utece. Kdyz myslime jen na jidlo, strasne moc veci nam unika. Nestihame tolik prijemneho udelat, nestihame vnimat tolik hezkych veci. Vzpomen si na neco, co kvuli priteli/ nemuzes nestihas delat a delej to ted. Uvidis, jak ti cast utece.Jezisi, musim letet, jdu pozde na nocni bus. Promin :-(, napsala bych vic, ale nestiham.Doufam, ze ti me rady k necemu budou (omluv prosim pripadne preklepy). A bud si jista, ze me neotravujes. Rada si stebou popovidam kdykoli o cemkoli.Dobrou nockuXenie

Ahoj Laetitio, sice nejsem Xenie, ale snad nevadi, kdyz i ja Ti sem neco napisu. Hrozne silne na me pusobi Tvuj prispevek. Vis...uplne presne chapu Tve pocity. Sice ted sama zapasim s lehkou nadvahou (no-nadvaha to podle BMI uz neni - kolem 63 na 162cm), ale ja to nadvahou nazyvam. No nic - to jsem zmatene odbehla. V dobach anorexie, kdyz uz jsem teda byla nucena "lecit se", jsem se hrozne bala toho, ze to tloustnuti bude donekonecna...Takze proto chapu, ze se citis hrozne nejista a smutna, v pretlaku apod...Ale chci Ti napsat jedno:NEVZDAVEJ TO!!! Ty neztloustnes na metrak! Tve telo si upravi vahu na svou potrebu (mmch-kolik meris?), treba jeste tri kila priberes, ale pak uz se to zastavi. Prosim, poslechni me...Mne totiz spatne lecili a nakonec jsem skoncila s 67,5 kilogramy. Protoze jsem porad mela strach, ze ztloustnu jeste a jeste vic, chtela jsem drzet zase dietu, ale pak jsem to jednou nezvladla, prolomilo se to a...a nadvaha a silene deprese vcetne sebevrazednych myslenek byly tu. Delas to moc dobre, pusobis dojmem, ze jsi silna osobnost a povaha, tak si to, prosim, nepokaz...Nechtela bych, aby nekdo taky tak trpel (i kdyz musis taky moc trpet-ja to znam) a prozival si ten kolotoc znovu a znovu. Vydrz!Drzim Ti palecky...Pa Misasisa

AHoj Xenie, nezlob se, ze te zase otravuju, ale mam strasnou potrebu se nekomu nezucastnenemu vypovidat ze svych problemu a trapeni. Po tve reakci na muj jidelnicek, atd. jse byla celkem v pohode, odhodlana ve svem boji s PPP pokracovat jako dosud, jenze dnes rano jsem si stoupla na vahu a ta mi ukazala 51kilo, coz mi doslova zkazilo cely den a navic dokonale podlomilo me usili, co se tyce toho pitomeho jedeni. Zvlastni je, ze dokud jsem si na tu vahu nestoupla,bylo mi celkem fajn,ale to pitome cislo me dostalo!! Prvni myslenka patrila samozrejme tomu, ze musim zhubnout, ze takhle budu tloustnout do nekonecna..No a jako reseni me samozrejme napadlo neco z toho pitomeho jidelnicku zkrouhnout, konkretne tu druhou veceri.Nejhorsi na tom je, ze tyhle myslenky tocici se jen kolem me vahy me naprosto ovladly. Delala jsem dneska kolokvium, ale cele dopoledne jsem resila jen to, jak jsem tlusta a ze budu jeste tlustsi. Kolco jsem sice udelala, dokonce jsem byla i pochvalena, ale je mi to najednou celkem fuk. Pripadam si sama sobe odporna a tlusta, desne se nenavidim za to, ze jim. Jeste k tomu vsemu jsem na koleji tenhle vikend sama, protoze muj kluk jel domu, coz vsechno jenom zhorsuje. Vedu v sobe sileny boj. Rozum mi rika, ze mam jist porad stejne a ze ten pribytek na vaze muze byt zpusoben i tim, ze mam pred menstruaci (menstruuju uz ale nejaky ten rok jen diky praskum, coz asi taky o necem vypovida)a ze stejne jeste nejsem, aspon to teda rika doktorka, co se tyce vahy, v norme..Ale ANOREXIE mi porad naseptava, jak jsem tlusta a jak ihned musim zacit min jist..Asi jsem natolik rozumna, ze jsem hned, co na me ta krize prisla, dala o vsem vedet svemu klukovi, takze jsme protolefonovali a "proesemeskovali" spoustu penez s tim vysledkem, ze mi bylo receno, at to rozhodne nevzdavam, ze me chce zdravou, ze bych stejne mela jeste pribrat, protoze jsem porad hubena a hubena pry budu, i kdyz budu jeste o par kil tezsi, ale ja fakt nevim. Na jednu stranu to vzdavat nechci a rikam si, ze prece nemuzu panikarit po kazdem kilu, co priberu, tedy do normalni vahy, na strane druhe se desne bojim, ze budu pribirat do nekonecna...No, asi to zni zmatene a hlavne je to porad dokola, ale je mi proste hrozne. Byla bys moc hodna, kdybys mi odepsala, pokud budes mit cas. No a jestli ti ty me narky a obavy lezou na nervy, tak mi to klidne napis. Nechci svyma kecama nekoho stahovat zpatky do PPP, pisu jen proto, ze potrebuju poradit a svym zpusobem i podporit, protoze fakt nevim, jak dlouho tu svou snahu o uzdraveni se jeste vydrzim. Je mi z toho vseho jenom do breku a je mi uplne jedno, ze uz mam vsechny skolni povinnosti za sebou a pred sebou prazdniny.

AHoj holky, sice uz jsem to psala Xenii, ale radsi to napisu pro vsechny: opravdu jsem zase nasla cestu a hlavne chut k pohybu a muzu vam rict, ze to dela zazraky! Ja byla pod vlivem ppp strasne dlouho vycerpana a unavena a mela pocit, ze cvicit proste nezvladnu...ALe rekla jsem si, ze s tema kilama navic neco musim udelat a nejlepsi a nejzdravejsi cesta je sport. Nebeham denne kilometry, to ne...Proste treba hodinu tancuju pri hudbe a pritom trochu posiluju nebo jezdim na kole... Mam z toho skvelej pocit! Uz to takhle delam treti den a mam naladu jakou jsem uz dloooooooouho nemela! Vazne. Mozna, ze si myslite, ze je to hloupa poznamka - vzdyt prece vite, ze by se melo cvicit... Ja to sem jen psala pro ty, ktere jsou na tom mozna stejne, jako jsem byla ja - odpor k pohybu, zadna energie a ani nalada... Proto radim- zkuste to! Ja mam najednou pocit, ze si sveho tela vic vazim, citim, ze se muzu vypracovat a hrozne moc se tesim na to, jak ty zmeny budu pozorovat! Bude to dlouha a trnita cesta, leckdy treba budu mit zajeci umysly, ale ja to nevzdam! Myslim, ze mi to za to stoji. Tak ahoj, mejte se krasne! Misasisa

Ahoj Xenie, tak jaka byla vecere? A jak se mas? Uz mas vsechny zkousky za sebou? Jsi hrozne hodna, kazdymu tady radis, ale o sobe napises tak malo! Naprav to!:) Ja jsem dnes snedla asi 200 g cokolady - a tralala - podrz se - drzis se?- nebezela jsem na zachod s tim, ze se KONECNE poprve v zivote vyzvracim....Coz je pomerne dost velkej uspech. Rekla jsem si, ze jsem jednou ulitla, no boze, ze si to vynahradim sportem a pro jednou se nic nestane. Pak jsem hodinu a pul hopsala pri oblibene muzice a pridala k tomu trochu posilovani a kdybys vedela, jak skvele se citim! SIce mam bricho nafoukly jak balon, ale ja verim, ze i tohle jednou musi prejit! Musi! Do toho cviceni jsem se fakticky oprela, jak jsem si slibila - kazdy den tomu venuji ne pul hodiny, jak jsem si predsevzala, ale hodinu. No...snad mi to do konce prazdnin vydrzi a hlavne - snad budu mit tech svych vytouzenych (aspon) 56 kg!!! Tak moc bych si to prala...O prazdninach na sobe zacnu TVRDE pracovat. Nechci drzet prisnou dietu, protoze napr. na spoluzacce, ktera behem mesice a pul zhubla devet kilo, vidim, jak rychle a dost ted pribrala, a to neji nijak zvlast moc - proste ji normalne. Ona to zhubla tim, ze jedla jen obedy, coz je pro me nepredstavitelne:) Navic bych pak vlitla do prejidani, a to nechci a ani uz snad NIKDY neudelam!!! Chci byt pevna, vypracovana, klidne at jsem mezi temi ne prilis hubenymi, ale normalnimi a vypracovanymi! Chci pevne telo, svaly (ale takove ty hezke zenske - zadnej Rambo:)) Lepsi se po tom hrozne i plet a vubec - tak dobrou naladu jsem nemela uz ani nepamatuju!!!a timhle to doporucuji vsem, ktere sport otravil nebo uz k nemu nemaji cestu : prekonejte to a oprete se do toho znovu! Jestlize zapasite s nakym tim kilcem navic, rozhodne to telicku prospeje a hlavne - ta nalada! To je neco nepredstavitelnyho.Ja teda nesportuju nejak extremne, rikam-zatim si jen tak doma hopsam a trochu zaposiluju, o prazdninach pridam beh a kolo, ale i to ma svuj cas, na zacatku nesmim chtit zadny maratony. Tohle zatim staci. Postupne budu pridavat. I kdyz budu asi vic jist (sportem se vytravi), tak verim, ze i presto zhubnu - vzdyt je dokazany, ze kdo ma vic svalu, ten spaluje rychleji a muze snist vic. Samozrejme se budu omezovat, ale zadna prisna dieta, jako jsem to mela v planu. To ne. Nevim, kolik ted mam...tipuju porad tech 63 (doufam ze ne vic! to bych se sla obesit). ALe hlavni je, ze mam namozeny cely telo a hlavne velky odhodlani se sebou neco udelat. Ted to teprv citim NAPLNO. A to je, doufam, velky krok na ceste k uspechu...Myslis, ze se mi to podari??? Bude obdobi melounu, ovoce...Prosim, drz mi palce!! Jeje, ja mam dobrou naladicku...Doufam, ze jsi na tom podobne! Mej se moc hezky! Ahoj M.

Bulimi? Pokud je toto tema zminovano v odbornych casopisech a ruznych clancich, je tam popisovano o skodlivosti zvraceni. Bulimie , ale predstavuje i nadmerne pojidani projimadel. Zajimalo by me, co se deje s telem pri nadmernem uzivani projimadel.

Poslyste holky, jak tak na to koukam a co z toho citim...............tak jsem si zcela jista, ze sem ted par lidi pise zcela na schval otazky jak zhubnout 25kg, jak na to jdete? Apod. Neberte to prosim vazne a neodpovidejte, muze to psat ten samy clovek, je to zbytecna ztrata sil a casu. Klarka

Ahoj, tak jsem trochu docetla a tak muzu reagovat......... Danco, ja jsem drive vedro mela taky radeji, kdyz jsem byla hubena. Bavilo me ukazovat svoji hubenost svetu. A ted ? Ted se silene stydim chodit v trickach na raminka a v kratke sukni. Vim, ze by to vubec neslo, kdybych mela tech 64 nebo 57 kg, ale i tak, stejne vypadam oplacane pri 52 kg. Znam to, kdyz si dam neco proti planu, tak na to porad myslim, jak to alespon zkompenzovat. Bydlet s rodicema je pro hubnuti moc tezky, to vim, kdyz jsem bydlela s mamou. To bylo podvodu s jidlem, je to byly casy. Vse slo hur, ale o to vice jsem mela k jidlu averzi a ted, kdyz jsem sama, tak misto toho, abych jedla jen dietne, tak to nevydrzim. Kluci nas v tomhle moc nechapou, to je jasny. Laetitio, k Tvemu jidelnicku, ja bych po nem pribirala. Kdybych vam mela napsat jidelnicek, po kterem bych uz tloustla, tak byste asi neverily. Mam totoz snizenou cinnost stitne zlazy, takze vysvetleni, proc tak rychle tloustnu, je na svete. Pro me by byly navic uz i ta vecere + druha. Ale to neznamena, ze po takovem jidelnicku musi kazdy tloustnout. Xenie ji podobne a taky nepribira, takze to je tez muj subjektivni nazor. I ja zazila, ze se me lide okolo snazili vykrmovat, je to docela dost neprijemne, kdyz se stale raduji z toho , ze jis, i kdyz uz clovek davno treba nema podvahu. Tak Ty beres Fevarin, no ten mam taky doma, vubec mne nepomahal, brala jsem ho na noc. Lepsi na deprese je Deprex, Zoloft nebo Citalec. Misasiso, chapu asi, jak se citis, jak si musis pripadat tluste, vzpominam na svych 64 kg a jak by to slo stale nahoru, kdybych se proste z toho dna neodrazila. Takze by Te cekalo shodit do srpna 8 kg ? No je to realne, mas na to 2,5 mesice, ale problem je, ze Ti nemusi jit jak po masle, ze treba zhubnes jen na 58 kg a min uz nestihnes do srpna. Nema cenu si davat takove cile kvuli nekomu, ale mozna ani kvuli sobe. Ja kdyz jsem si tenkrat urcila, ze do leta musim mit 42 kg, tak jsem misto hubnuti zacala tloustnout, ted uz mi o cislo na vaze tolik nejde, i kdyz me to tesi, kdyz tam je min, ale uz nemam jasny cil, kolik chci mit, proste nevim, nechavam tomu volny prubeh, ale to neznamena, ze se nesnazim. Bez snahy to nejde.. Klarka

Ahoj Misosiso,musim to zkratit, nemam dneska cas (jdu na vecu, mnam :-) ).Nebud prekvapena, ze ten kluk o tve anorexii nic nevedel. Muj pritel (ac medik!!!) to taky dlouho netusil. Bylo mu divny, jak malo jim a ze ho obcas nechci videt, ale vedel, ze dost sportuju, navic jsem ho presvedcila, ze mam problemy se stitnou zlazou a psychikou. No a mym autentickym popisum pizzy, co jsem prave snedla (samozrejme jsem lhala!) se nedalo neverit. Takze teprve kdyz jsem mu vyklopila celou pravdu, zacalo mu to vsechno do sebe zapadat. My o PPP vime "vsechno", ja uz dokonce dovedu docela dobre odhadnout kdo z "nahodnych" lidi ma asi taky problemy s jidlem. Ale "obycejny" lidi o PPP samozrejme slyseli, ale dost tezko si to dovedou predstavit, natoz aby vedeli, co presne to obnasi. Napr pro jednu mou kamaradku je anorexie kostra, co lezi na JIPce, jidlo ji nechutna, hlad nepocituje, je se sebou spokojena, schvalne trapi lidi okolo. Ze by PPP mohli mit lidi, co chodi do skoly, ze by mohli treba vypadat vice mene ok, to by ji v zivote nenapadlo. No a asi by ji ranila mrtvice, kdyby se to dozvedela o me! :-))))Kazdopadne fure lidi to proste nedojde, pokud s tim nemaji zkusenosti, nebo to nejsou medici, co se to zrovna ucili. A i tehdy to sikovny clovek (pokud nevypada jako kostra, coz ja nevypadala, byla jsem vyhubla, ale porad mela svaly)dovede omluvit a skryt dost dlouho. Navic jsme spolu v te dobe nezili (coz vy taky ne), tak nemel moznost te mit neustale na ocich.Co se tyce plavca - chapu te, ale ver mi, ze jeden vylet na koupaliste te presvedci, ze jsi modelka. Kdyz jsem videla nektery holky, co sotva chodily (a to nekecam), malem jsem svy telicko zlibala a pripadala jsem si jak chrt.Vezmi si jednodilne plavky, hnedka hupni do vody, plavej, pak vylez a zabal se do rucniku, jako ze je ti zima. Tak by to neslo?ja taky plavani miluju, jen jsem tedka nemela cas...:-(((Jinak musim letet, chtela jsem napsat vic a ostatnim, ale nestiham.Pa pa Xenie

Ahoj Petro,prosim te, mi "na to" nejdeme nijak, tohle neni PRO anorekticka stranka, ale silne PROTI anorekticka stranka.Anorexie neni zpusob hubnuti, je to zpusob sebezniceni. Hlavne se jedna o stav mysli, kdy se strasne nenavidis, nenavidis jidlo, na nicem jinem ti nezalezi nez na pocitani kalorii. Kvuli par kaloriim jsi schopna dostat depresi, behat kolem domu do padnuti atd. Zalezi ti vic na jidle nez na lidech, primarni je pro tebe nejist nez se jit pobavit.Anorexie je dost vazna nemoc, dost casto konci smrti, nebo "jen" zavaznym poskozenim organu. Casto se ji clovek nezbavi uplne, casto mu znici zivot, vztahy s lidmi a udela z cloveka asociala. Vede k depresim (klesa hladina hormonu v tele), ktere zpusobuji, ze at zhubnes jakkoli, budes se porad nenavidet a pripadat si tlusta.Mne PPP pripravilo o furu let zivota, znicilo mi zdravi nadosmrti a navzdycky znicilo moji psychiku. Porad se musim "hlidat", abych si zila podle sveho a nenechala se strhnout zpet do PPP. Nikdy nebudu moct zavodne sportovat. V krizovych zivotnich situacich jsem vice ohrozena zhroucenim ci navratu k PPP nez ostatni.Snad jen pritel se mnou vydrzi..Jsme ve svobodne zemi, kazdy se muze svobodne rozhodnout. Ovsem anorexii NEDOPORUCUJU.ZdraviXenie