poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Ahoj Barun,mým psychiatrem je ten Matys a myslím si ,že je dobrý,ale ma malo času a dochazka jednou za měsíc mi vůbec nepomaha!Asi bych chtěla někoho,kdo ma více času a zabyval by se se mnou tím,co je v mé hlavě...pak mam ještě psycholožku - Mrkvicovou,a ta není špatná ,ale s ní řeším problematiku v tenise,ale taky nemůže vic krát za měsíc,takže nic moc!Samozřejmě bych chtěla někoho,kdo ma čas a něčim by mi pomohl,ale nevim kde ho najit!Znaš někoho?Co se tyče spoluprace,tak se snažim,protože chci co nejdřiv domu.Ja vím,že to není specializovana PL na PPP,ale je to blízko a taky tam Matys cpe všechny sve klienty - je mi to docela podezřelé!!Myslíš,že muže mít nějaké vyhody?Fakt polovina holek je od něho!!Myslím,že to mužu zvládnout doma a nebyt zavřena na psychině.Třeba kdybych našla nějakeho kvalitního psychiatra nebo psychologa a mohla za ním chodit každý tyden,tak by mi to mnohem víc pomohlo něž Opava!!!Teda aspon podle mě by to bylo o hodně lepší!Co si o tom myslíš???Sophie,kamaradka byla v Motolech a řikala,že je to tam o hodně lepši než Opava,ale ji ten pobyt nepomohl,jen se tam naučila ruzne finty,ale ona se nechce vylečit,asi tim to bude,taky řikala,že holky které nespolupracují,tak je posilají na nějakou nejpřisnější PL,ale moc jsem se ji nevyptavala...myslím,že nemaš duvod se bat,určitě to zvladneš!Taky jsem se moc bala přibrat,ale řeknu Ti,že jsem zhubla ... ale ten strach pořad mám a nějak se ho nemůžu zbavit!Snad budeš uspěšnější.Mami,moc se Ti za všechno omlouvám,moc mě to všechno mrzí a nevim proč to dělam,nechci Ti ubližovat!Miluji Tě,opravdu moc a budu se už snažit,chci se vylečit(ale nechci přibrat! :) Už si konečně uvědomuji jak jsem pitoma a jak všem ubližuji a taky že ubližuji i sobě,ale to pro mě není moc duležité,to Ty jsi pro mě nejduležitějši a pro Tebe udělam vše třeba i snesu hvězdu z nabe! Uzdravim se a za par let kolem Tebe budou běhat krásni vnoučči!Jen Tě chci poprosit o duvěru,vím že je to složite,ale pro mě to moc znamena.Chci citit,že mi věřiš...a pro mě to bude obrovská podpora. Miluji Tě ... a jsem vděčná Panu Bohu,že mi Tě dal a taky děkuji Tobě,že jsi jaka jsi!Miluji Tě! jo a nekřičte na sebe s tatínkem,vím že je to těžké ale život pak bude přijemnějši.... drž se mami... mam Tě ráda!!!!!!! Tvoje holčička Marta

Ahoj Nino, moc dekuju za informace.A jeste otazecka.Kdyz bych videla, ze mi to nepomaha, tak asi tezko muzu odejit, co?A vychazky tam bejvaj taky jen za odmenu?No vubec se mi tam teda nechce, ale nak uz se ty bulimie zbavit musim.A co mas ty,A nebo B?Rozlisujou tam nak A a B?A posledni:Pribralas tam hodne?Diky

Misosiso,mela bych dotaz...mozna se bude zdat hloupy, ale me by to fakt zajimalo.Ty jsi napsala, ze jsi ztloustla po hormonalni antikoncepci, ale proc? To jsi mela vetsi chut k jidlu a vic jsi jedla? Nebo hormony zpomaluji metabolizmus?My se s pritelem porad hadame, ja HA odmitam, ze po ni priberu, a on mi tvrdi, ze ti, kdo po HA priberou, si za to muzou sami, jelikoz ty chute po HA nedovedou ovladat. Tak by me zajimalo, jak to je, ztloustnuti je totiz jediny duvod, proc se HA bojim.Diky.Xenie

Ahoj Sophie,předem mi je lito, že musiš jít do nemocnice, ale občas to pomůže.I já mám zasebou pobyty po nemocnicích i v Motole.Předpokládám, že jdeš na dětskou psychiatrii.Nebudu ti nic nalhávat, já mám s nimi dost špatné zkušenosti - dodělali mě tam a v nemoci jsem doteď, ale jedno mě tam naučili jednat sama za sebe.Určitě tam budeš měsíc to ti řeknou hned na začátku a potom záleží většinou tam holky byly 2 - 4 měsíce.Návštěvy bývaly st,pa,so,ne většinou 3 hodinky.Přeju hodně síly :o)!Nina

Ahoj vsem,procitam si ty popisy leceben a neprijemnych psycholozek, a nenapada me nic jineho, nez si opravdu koupit toho Krcha a dostat se z toho sama. Zkousela jsem to snad tisickrat. Kazde zvraceni bylo posledni. I to dnesni. Mam ale precejen pocit, ze se to zlepsuje. Pred rokem jsem se v Anglii prejidala daleko vic, taky protoze bylo cim. Ta rodina mela nekolik krabic a v nich tuny cokolad, nakupovali o 106, lednicka praskala ve svech...tak jsem se zasekavala v kuchyni, kdyz tam nikdo nebyl a zpracovavala vsechny ty zasoby. Kdyz jsem skoncila, nic jakoby neubylo. Tady bych si to dovolit nemohla, nejsme doma takovi blazni, nemame tu ani moc sladkosti, vetsinou tu neni ani chleba nebo rohliky.Nekdy sama sebe premluvim k tomu, abych zvracet nesla. Uz jsem treba nad misou, reknu si "ne" a dokonce se poslechnu a odejdu. Bojuju s neprijemnymi pocity, ale ve skutecnosti to s tim pribiranim neni tak hrozne, jak se zdalo. U me o tom rodice nevi. Mame bych to mozna i rekla, ale nechci ji pridelavat starosti, i kdyz je nevlastni a ma dve vlastni deti, o dost starsi nez ja, takze s nimi resi "dulezite" problemy jako bydleni, rozvod, porod:), tak by se s moji bulimii vyrovnala asi lip nez tata, se kterym bydlim a jsem jeho jedina vlastni dcera.Pravda ale je, ze nektere stravovaci navyky jsou jakoby fixovane na nej. Mam asi sama se sebou problem, kdyz ho vidim jist, zacnu si sama pripadat tlusta a paradoxne se zacnu prejidat...Jdu se projit, koupim si barvu a prebarvim si ruzove mansestraky na cerno. Naladu mam docela dobrou, ale na ruzovou barvu to dlouho vypadat nebude.pa pa, jsem rada za podporu, kterou tu nachazim.Regina

Moc vas vsechny zdravim.Chtela jsem se optat, jestli nemate nekdo zkusenosti s PL v Praze v Motole.Za par dni tam mam nastoupit, ale docela dost se toho obavam,kdyztak tak procitam vase zazitky.A jeste jeden dotaz:jak dlouho se tam vetsinou bejva?Asi je to hodne ruzny, ale aspon nak tak priblizne.Dik moc a vsem Vam drzim pesti

Ahoj Marti,je mi líto,jak Ti ted je.....Opravdu to chce čas!A jaký je ten Tvůj psychiatr nebo psycholog?Ten Matys?Stoji alepson za něco?Nechceš jít k někomu jinému?Tvá maminka píše,že spolupracuješ!Opravdu?Vydrž to tam prosím!!!I když nechápu proč jsi zrovna v Opavě.PPP se léčí v Olomouci,Brně,Praze.....na specializovaných klinikách,kde jsou na to vybaveni!U mě to byl docela omyl.....PL v Opavě.Měj se moc hezky a prosím věř své mamince!Je to pro ni moc bolestivé a těžké!Já vím,jak jsem trápila své rodiče.....Papapa Bára.

Ahojte holky.Moc Vám děkují za Váše rády.O své dceři moc psat ani nemusim.Ona tady taky piše(pod Marta).Takže jste vice-meně v obraze. V ten den co jsem tady psála,byla jsem u ni v PL na návštěvě,řekla mí že tam se taky přejida ,holky ktere chtějí zhubnout davají ji sve svačiny.Kdyz se přejedla měla deprese,řikala mi že neví či chce se vylečit proto že co bude dělat až bude zdravá a t.d.Když jsem ji poslouchla zdalo se mí že jsem v nějakem hororu.Jšla do nemocnice dobrovolně,spiš sama chtěla, ja jsem byla proti tomu,ale smiřila jsem se ,proto že jsem věřila že to ji pomuže.A ted už nevím ,protože když oni mohou se přejidat i v nemocnici, tak už nevím.V PL jsou s ní moc spokojení, že pri spolupracuje,je moc hodna a vubec tam nepatři.Psychložka řika že kdy s ní mluvi tak se jí zdá že všechno chape a zlepšuje se.Jenom já nevidim žadnej pokrok,spiš ten opak.Marta mí v nemocníci řekla, že jšla tam proto že chtěla se zbaví bulimii ale zaroven se naučit ne jíst.Nevěděla jsem či mluvi pravdu nebo jen tak placa.Moc těžké je pro mně zase ji věřít.Ted je doma ,a já chodim za ní všude,mám strach že bude záse zvracet.Vím že ji to leze na nervy, ale nemůžu si pomoc.Když s ní mluvím všechno rozumí,se všim souhlasi a zdase mí že všechno je na dobré cestě,ale stači přečist to co piše a chapu že do dobreho je ještě moc daleko.Marti,vím že určitě budeš čist to co píšu,a así budeš na mně naštvaná.Ale já už nevím jak dal.Vím jenom že moc tě miliji a chcy spatky svoji holčičku.Ani nemusiš byt jenom hodna aposlušná,pro mně stači ze budeš zdravá.Vím že jseš moc sílná a chytrá,věřim že máš na to abys dokazala to všechno co jsí naplanovala jak v tenise tak i vdalšim, ale ted musiš sebrat celou svou sílu a vyhrát ten nejduležitějši zápas v životě-zapas s nemocy.Mam tě moc ráda a vždycky budu ti oporou,vždycky můžeš se na mně spolehat ale hlavně musiš to chtit sáma.Jenom ty mužeš to dakazat,ja mohu tí jenom pomoct.Moc dyržím Vám všem palce,at jste zdravé a štjastné,a taky at mate v životě dost síly a vůle postavit se všemúů špatnemů co Vás potka v životě.Hodně štěsti. Mama

Ahoj Marto.Ani nevis,jak te chapu.Vsim tim sem si taky prosla a prochazim,ikdyz v jiny podobe.Moc te chapu,ja totiz mela ty samy pocity v nemocnici.Pamatuju si dodneska na jeden den,kdy smne meli k veceri dva chleby se syrem a jeste tatranku a ja myslela,za se zblaznim.Tolik sem touzila jit zvracet a zvracet,az do roztrhani strev.Volala sem zoufala domu nasim a do telefonu sem na ne kricela,at me pusti,ze chci pryc,ze mi to tam vubec nepomaha a i doktorka je na nic.Vis,ten vecer byl hroznej,ale druhej den uz sem nevolala domu,ikdyz sem byla v tom samym stavu a dalsi sem uz nebrecela.Jednou sem vsechno snedla a uz sem byla smirena s tim,ze proste musim jist.Nechapala sem to.Aby sis nemyslela,ze sem nejaka uzasna,tak si nemysli,ze sem se toho tenkrat zbavila nadobro.To bych v tom uz ted nebyla,ale stalo se to tak nejak jiny.Zacala sem chapat nektery veci kolem mi nemoci a to bych si nikdy neuvedomila,ksdybych nebyla tam-sama a s takovyn pristupem,kterej ke me meli.Tim ti chci rict,ze ted budes urcite nastvana,nesnasis to tam a pride ti,ze ti nikdo nemuze pomoct,ale uz tim,ze si tam sla,si udelala obrovskej krok a tim,ze jis-ikdyz chces zvracet,taky.Neboj,jde o to,jenom to vydrzet.Ja te nechci poucovat,ale jen ti pomoct-poradit.Ja sama sem docela dlouho nezvracela -tejden?aLE SEM ZA TO RADA,PROTOZE TED MAM JINY STAROSTI.Ty si ted v zajeti tohohle problemu a vsechno vidis moc prehnane.Ja te moc chapu a je mi lito,ze je ti takhle.Ja mela obdobi,kdy sem se prezirala,ale nézvracela sem-nemela sem silu.A bylo to hrozny.Vecer sem si sla lehnout s nacpanym brichem a rano sem to citila-ty tuky,co se ulozily.Bylo hrozny se toho zbavit.Dneska mam porad takovy tendence-prezirat se navecer nebo uplne v noci-obcas si samozrejme vemu neco navic,ale neni to takovy jako driv.Ikdyz me boli hladem zaludek,tak se premuzu a pripomenu si,jaky to bylo potom,kdyz sem fakt moc pribrala-68kg.Ted si du radsi lehnout a reknu si-vydrzis do rana a pak si das skvelou snidani a moc se na to tesim a rano si ji fakt dam,bez pocitu viny.Jak ti poradit?Me pomohlo bejt s lidma,je dobry,ze te kamaradky podrzi.I ja na ne byla zla,ale tim se netrap,oni to chapou.Kdyz ti bude treba spatne zvedni telefon a zavolej.A jeste k ty doktorce-nemysli si,ze te nechape,ale bohuzel doktori nas berou jak pripady a moc se tim nezabejvaj.Vidi za den a za zivot moc takovyh holek a proto takhle nekdy jednaj.Netrap se tim a mluv treba s tema lidma,ktery te tam maj radi,jak pises-o tom co te trapi.Ber to jako zkusenost.Prilezitost poznat tyhle lidi.Tak se nezlob,jestli sem rikala blbosti,mozna te to jen nastvalo,ale chtela jsem ti pomoct.Drzim palecky-vazne moc a napis jak se vede.Xenie-diky,ze jsi to takhle vzala-mas pravdu kazdej je jinej.Ja mam dva starsi brachy a proto se u nes vari vetsinou maso a takovy ty vydatnejsi jidla,co ji chlapi.Ja sama je teda moc nejim,ale nekdy taky musim.Je fajn,ze u vas je to takhle-to sem si vzdycky prala.Jinak mas naprostou pravdu,ze se nemocnej clovek musi chtit vylecit,muzou mas vykrmit,ale kdyz nebudem chtit-spadnem k tomu zas.To se stalo presne me.Mej se zatim moc hezky a zadny depresivny obdobi!!Mamo-tvoji dceri bych dala za rpiklad treba me,Merim 164 cm a zacinala sem pred trema rokama na 55kg.Prosla sem si A s hopitalizaci,potom preziranim a bulimii,v ktery se patlam dodnes.A po tech trech rokach,kdy sem se fakt jenom trapila-nejedla,zvracela,ztratila sem pratele a stalo se ze me divny stvoreni plny nervu-mam dneska 57kg.Tolik kolik bych mela,kdybych nikdy nezacala,mozna jeste min.Ted to bohuzel vim,ze mi to bylo k nicemu.Zbyly mi jenom deprese,vzpominky a ten pocit zavratny hubenosti,kterej se mi porad vraci a po kterym tak touzim i dneska.Knizky od Krcha sou moc dobra vec.Ja se u nej lecim a musim rict,ze to byl on,kdo mi VAZNE POMOHL.Nejde vysvetlit jak-on ma proste takovej pristup,kterej se musi videt.Kdyz sem tam poprve sedela,mluvilas sem s clovekem,kterej mi poprve rozumel.A to sem vystridakla fakt hodne psychiatru.Co vede tvoji dceru k tomu co dela netusim.Rozhodne se neobvinuj!!Me nejvic stvalo,ze mije maminka si myslela,ze za moji nemoc muze ona,ALE NEBYLA TO PRAVDA TO JA TO CHTELA.Ona se moc trapila a vlastne dodneska trapi a ma porad strach,ze zacnu.Ale moc mi pomohla.Nejdriv sem ji nes?asela,kricela sem na ny,kolik scen bylo a kolik slov padlo a pak me to hrozne mrzelo.Ale to sem nebyla ja-to byla on ta nemoc a strach.Ty svoji dceru taky ted nepoznavas,protoze ji tohle vsechno tohle taky ovladlo.Tata-clovek,kterej je normalne dost silnej se z toho sesypal.Taky si porad klad vinu sobe.Dneska si mysli,ze sem v pohode a tyhle myslenky uz nemam-nechape,ze je to dlouhodoba zalezitost.Tata vlastne udelal dobre-proste me vzal a jeli sme do nemoscnice.Nenavidela sem ho za to,ale dneska-a divim se,ze to pisu,sem mu vdecna.Ja bych fakt skoncila spatne.Tak jak pomoct tvoji dceri nevim,nechtela sem rict,ze ji mate hned soupnout do nemocnice,ale sama to nezvladne,zvlast kdyz nechce.A kdyz bude chtit VZDYCKY si najde cestu jak hubnou t zvracet,ikdyz ji budes kontrolovat ve dne v noci.Je to proste moc tezky.Mozna bys mela zaji do naky skupiny,ve ktery se schazeji rodice podobne trpicich holek,urcite by se ti ulevilo,kdyz by sis vyslechla,ze i oni tohle zazivaji.Vim,ze mame to pomohlo.A k tomu mechanismu.To fakt zalezi na kazdym.Ty sama to nepochopis,protoze tvoje dcera to mozna sama nevi.Ja dneska vim,ze pro me to je ted leto.Kazdej rok o prazdninach,se mi vraci vzpominky a ja si vzpomenu jak sem temkrat v tuhle dobu zacal,depta me to slunce a lidi,co chodi nalehko a vypadaj li nez ja a zacnu zase s hubnutim.Proto se tak ted bojim prazdnin,protoze chci schodit par kyl,ale nechci se do toho zase dostat.Jenomze ldyby se mi to povedlo vim,ze bych v tom chtela zusta a pokracovat dal.Sme to ale slozity vid?No poradim ti jedno-proste musis vyhledat odbornou pomoc,jestli si v tom neporadis sama.A bude to dlouha cesta k uzdraveni,ale ty to nesmis vzdavat,kdyz ti bude nejhur,protoze i tvy dceri tak bude a bude se citit hrozne.Proto zadnej natlak-nekdy je to jeste horsi,ikdyz me pomohl-vlastne donutil.Preji ti,abys to vse zvladla a budu drzet palecky.Napis jak to jde.Tak holky mejte se krasne,ja jdu spinkat.Je uz pozde.Dneska sem delala druhou praktickou maturu,takze ji mam za sebou.Ted mam svatak a v utery maturuju-ach jo.To sou jiny starosti nez jidlo!Papa Danca.

Ahoj všichni,jsem na tři denní vycházce doma...mam se špatně-mam deprese,špatnou náladu,chuť se přejídat a pořad nevím co přesně chci!Vím,že nechci zvracet a být neustále agresivní,smutná...,ale taky nechci přibrat-když si zmenšují dávky jídla ,citím jak hubnu je to super,ale po 2 týdnech držení na úzdě a snažení jsem se opět začala šileně přejídat,ale nezvracela jsem,protože by mě za trest nepustili na dovolenku...ani nevite jak jsem chtěla jit na záchod ,a když mě kamaradky drželi ,byla jsem na ně moc agresivni-mrzí mě to,ale nekontrolovala jsem se a myslím,že to ani nešlo...Ráno,když jsem se probudila,jsem cítila jak se mi tuky uložili a vážně se cítím jako balonek.Chci brečet,nejist a nevychazet ven,aby mě nikdo neviděl!Mam pocit,že na te psychině se stavam blaznem!Stoji to tam za ... a psycholožka je taky na... vubec se nmou nemluvi o tom co se mi honi hlavou,že nechci přibrat ví a ani to neřeši,jen řekla,že jak vyjdu ven,tak zhubnu,ale ja to vím,všechno chapu!Ale jeji kecy mi moc nepomahaji!!!nevím jak dal,mam strach,že to nezvládnu a nejvíce mě mrzí,že jsem doma slíbila,že přijdu dom zdrava a když něco slíbim dodržím to,ale to nejde...fakt nevim jak dal,nechci už ubližovat okoli,nechci aby se maminka,kterou miluju se trapila!Poraďte mi někdo,pomozte,prosím.Ahoj Xenie,začala jsem po 13 roku života,ale už předtím jsem měla brouka v hlavě co se tykalo postavy.Cítila jsem se tlustě a teď jak se dívam na fotky,tak si říkam,že jsem pitomá a moc bych byla spokojena s takovou postavou.Ja vím,že se člověk vyviji a musí se zaokrouhlít,ale mě se líbi jak jsem vypadala...a chci tak vypadat.Doma je to super,jen se podle mě moc hadají...ach jo..hruza-citím se jak cvok a dokonce tomu začínam věřit!Chci ven z PL!!!Nesnaším to tam-a to je dalši věc kterou nepochopim-všichni mě tam mají rádi a ja je ne!Asi citím že jsem ohrožená,nebo nevím čím to je!tak se mějte všichni dobře a držte se!a taky děkuji všem kdo mi drží palečky,moc děkuji... Marta

Ahoj mámo,a kolik má Vaše dcera let?Já někoho znám,ale bohužel jen v Opavě.Pokud by Vaše dcera byla ochotna jezdit až do Opavy,tak je to pí.doktorka Skřontová,je vynikající.Už pomohla mnoha anorektičkám nebo bulimičkám!Ale je jen dětská,myslím,že od 18-ti už nebere.....Opravdu nevím.Číslo na ni je 553/71 18 81.Můžete se třeba jen zeptat!Ona by Vám možná i poradila nějaké lékaře v Ostravě!Ale jak psala Xenie,Vaše dcera musí být opravdu motivovaná a musí chtít se léčit!Musí vědět,že je to nemoc!Já taky k této pí.doktorcee přišla s tím,že nee a nebudu se snažit,já přece "nemocná nejsem"!Proto se mi léčení o nějaký ten rok prodloužilo.....Zkuste to a budu moc ráda,když dáte vědět,jak jste uspěla!Bára.

Ahoj mámo!To, že sa zaujímaš, ako pomôcť svojej dcére, to velmi ocenujem. Kedže je tak mladucká, Tvoju podporu velmi potrebuje. Ja som spadla do ppp ako 18 ročná a takisto som si neuvedomovala, ako si ubliuzujem. Trvalo mi asi 3 roky, kym som na to prisla. Bolo to cez prazdniny, ked som sama doma zbastila celu bonbonieru,vyluxovala chladnicku a pak sla na zachod. Pripadala som si strasne sama a opustena, tak som prvykrat zavolala na linku nadeje, kde mi dali kontakt na jedneho doktora. Odvtedy som sa snazila sa vyliecit. Bez snahy sa tvoja dcera nevylieci. Pomoz jej v tom, ze jej ukazes/napr. clanky z internetu, tento chat.../ako si ublizuje.Viem, priliš jednoducha rada, ale velmi Ti chcem pomoct. Prezivas bezmocnost, ktorou si presli takisto aj moji rodicia. Pamatam, ze najvacsim dovodom mojej snahy o uzdravenie bolo, ked som videla, ako otec kvoli mne plakal...

Ahoj mamo,po precteni Tveho dopisu i bylo moc smutno. Ano, je desne, ze PPP netrpime sami, ale trpi tim i ti, kdo nas maji radi..Nesnazila bych se byt Tebou (smim Ti tykat??? tady si vsichni tykame)PPP pochopit. nelze nas pochopit. Neexistuje racionalni vysvetleni pro to, co delame. Muj pritel taky nechape, jak si muzu myslet, ze jsem tlusta, kdyz jsmem normalni, jak muzu byt v depresi z vahy, kdyz jsme jeste pred hodinou byla v pohode. Proste je to nedostatek homonu, spatny presony v mozku..co ja vim. Nedovedu vysvetlit co delam a proc to delam a nedovedu ovlivnit videni sveho tela.Spoustec do znovuspadnuti...to muze byt ledacos. Napr stres, poznamka "hele tys ale pribrala", spatne leceni PPP, cokoliv. Pokud se napr. lekarum podari anorekticku jen vykrmit, ale nezmeni jeji mysleni, znovu do toho spadne. Pokud se holce, co se snazi dostat z PPP neomalene rekne, jak pribira, muze se to v ni zase zlomit a ona znovu zacne. U nekoho muze byt PPP reakci na stres a touhou se znicit, takovy lide (ja) se pak k PPP vraci v depresi a nebo vypjate zivotni situaci.Lecit PPP bez rozhodnuti pacientky je snad asi nemozne...Je tezke Ti poradit, jelikoz jsi nenapsala, jak svou nemoc vnima Tva dcera. Uvedomuje si, ze je nemocna? Nebo si problem nepripousti?je urcite rozumne si koupit Krcha, existuje dokonce nekolik jeho prirucek, ale napr. mne osobne jeho styl nevyhovuje, takze by bylo dobre se poradit bud s odbornikem a nebo sama (pokud mas v pomto oboru - medicina, psychologie - nejake znalosti)zkusit jeho prirucku "adaptovat" na vasi situaci.Pokud je dcera pristupna, je rozumne si o tom s ni promluvit a rozhodne ji netrestat za zvraceni. Za to nemuze a i behem lecby "ujede" mockrat, s tim je dobre pocitat. Pak (pokud se chce lecit) by bylo dobre se ji zeptat, jak ji muzete pomoci. Ja mela napr. nejvetsi problem prestat jist, takze jsem bud nejedla, nebo se prejidala. Absolutne jsem nemela poneti, co to jsou normalni porce a kolik se ji a jak casto. Tudiz mi pomohlo, kdyz pritel jedl se mnou, nenutil me jidlo, co jsem uz nemohla snist, ale zaroven mi nedovolil po obede jeste vybilit lednicku. Vse dcera muze mit treba problem zacit jist vubec, tak spolu muzete vymyslet jidelnicek a ten dodrzovat, a chodit na prochazky a vodit ji do kina, muzea atd, aby nesedla jen zavrena doma, to je nejhorsi.Opravdu ale neznam situaci Tvoji dcery, takze bys ji musela vic popsat. Jo, a taky jsem jenom amater :-))) ale co vim, povim.Rodice...hmm, tady zalezi na pripadu, je to individualni. nekdy rodice pomuzou, nekdy nadelaji vic skody, nekdy je to neutralni.Moji rodice se strasne trapili v dobe anorexie, mama i obcas brecela, ale nejaky natlak na me nevyvijeli, nechali me byt. jen mi rekli, ze az budu neco potrebovat, mam prijit. Obcas se udala hystericka scena, ale jinak vlastne ani netusi, jak moc zakerna PPP je. Tata to zaradil do kategorie "zensky vymysly, to nepochopim" a v zivote o tom se mnou nemluvil. Mama strasne hystercila (cim vic jecela, tim vic ja vzdorovala a tim padem min jedla), a pak vsechnu odpovednost hodila na pritele, at se stara ten. Myslim si, ze ted si mysli, ze jsem vice mene v poradku a rozhodne nemaji tuseni, kolik zdravotnich komplikaci PPP ma.Toz tak.Pokusila jsem se odpovedet, co vim a co si myslim. Jinak rada jakkoli pomuzu, ale musim znat situaci podrobneji. Napis neco o sobe, vasi rodine, dceri.Xenie

Dobrý den Všem.Už nějakou dobu čtu Váše příspěvky a je mí moc smutno že tak mladé a uřčítě i pěkné holky postupně padají do propasti.Nejsem bulimička ani anoreksička, ale bohužel má dcera podlehla teto nemoci.Divam se jak pomalu ubiji se,jak z krasné a hodné holky stava se naladová a agresyvní slečna, a je mi hrozně. Ptám se sama sebe kde jsem udělala chybu, co jsem dělala špatně ale neznám odpověd´.Proč mojě holčička je ted´ schopna mně malem zabit za kousek chleba?Dala bych i svuj život, hlavně aby ji to pomohlo.Ale nestoji o to.Hlavné pro ni byt štihlá,což nemohu pochopit,protože pří 164cm vaří 55kg.Nerozumim tomu.Někdo z Vás psál, že mu pomohla příručka od dk.Krcha,tak jsem ji koupila .Pochopila jsem jak hrozna je tato nemoc,a jak těžko se s ní vylečít,ale taky pochopila jsem že musite Vy chtit se vylečit .Moje dcera rozhodla se vylečit z bulimiji, ale tak jak mluvi a jak se chova, tak vidim že asi to neuděla.Nevim jak dlouho budu moc to vyderžet,už nemam silu.Mám strach něco řící, netak se podivat aby jí nerozčilila.Ji to možna divné ,že 40 leta žena prosí pomoc u tak mladych holek jak jste vy,ale opravdu už nevim kudy kam.Nevim kde mám vzit pro ni motyvacií,jak donutit jí myslet na něco jineho než jidlo,a taky nemit požad strach, že zase blila.Vidim že máte bohaté skušennosti z tím ,jak se vylečit ale taky jak se do toho spadnout spatky.Nerozumim proč dělěte takove věci,když už jste jednou dokazalí vylečit se ,proč zase s tím začinate, kde je ten zpustič?Mám hrozný strach že nikdy nebudu mit vnoučata,že moje holčíčka už bude požad tak naladová ,a že jeji žívot bude se točit jenom kolem jídla a zachodu.Mám jedinou dceru, a vždycky jsem pro ní přala to nejlepší.Určitě jak i váse rodiče.Jak to nesli,jak se chovali?Jak mám se chovat ja aby pomohla dceří zvladnout tuto nemoc.Pokud, někdo z Vás lečil se v Ostravě a zná nějakeho dobreho psychiatra nebo psychologa ktery Vám pomohl,prosím řekněte to mně.Budu vděčná za každou radu.Moc Vám dyržím palce,a hlavně chtějte uzdravit se ,vím že není to lehke ale pokusit se o to stoji.Hodně štěsti Vám a Váším rodičum a partnerum.Promi?te mí za ten pesimizmus,někdy i dospělý člověk musi se vybrečet.

Ahoj Misosiso,dost jsem premyslela, jestli ti mam napsat, jelikoz si myslim, ze asi "nemam co do toho kecat". Ale stejne ti napisu...Musim rict, ze souhlasim s Dankou - moc se mi nelibi, jak jis, prijde mi, ze je to malo a spatne a ze by to mohlo znovu nastartovat bulimii. Myslim, ze bys mela jist vetsi obed a jidla prokladat ovocem a zeleninou. Pises, ze po ovoci a zelenine mas hlad, ale ovo + zel se nejedi MISTO jidla ale K jidlu. Cili by sis mela na svacinu dat ne misto jogurtu jablko, ale k tomu jogutu, co jis, JESTE jablko. To same treba k obedu se zeleninu - ke kazdemu jidlu si pripravit zeleninu, ktera se k nemu hodi. A dat si ten naplanovany obed a k nemu zeleninu. Taky si myslim, ze musli tycky nejsou zrovna idealni zpusob zdrave stravy a hubnuti. Vic vitaminu by telo dostalo, kdyby sis dala celozrny rohlik se syrem a jedno rajce. Taky si dej pozor, jelikoz pokud hubnes, musli tycky nejsou moc idealni, maji vysoky obsah sacharidu. Spis byt tebou bych zkusila vic jist a vic se hybat. nemusis primo rotopedovat nebo delat sedy lehy, proste to klasicky: zajit si na prochazku, vybehnout schody. Promin, vim, ze ti nemam moc co radit, ale tohle me jen napadlo a myslela jsem to dobre.Xeniepromin z atento

Ahoj Danco, vim, ze ten tvuj prispevek nebyl adresovany primo me, ale presto byl zrejmou reakci na muj, a ja ti za nej moc dekuju. Zamyslela jsem se nad tim, co jsem napsala a je fakt, ze na vsem trvam a ve vsem mam pravdu, ale pouze ze SVEHO OSOBNIHO pohledu. Je to holt ta smula, ze PPP je proste u kadyho tak jiny...proste to nejde, aby na kaazdej "druh" byla zvlastni klinika.U me byl sice problem zacit jist, to ano, ale rozhodne by me k tomu nedohnaly hrozby a knedliky. My doma tyhle jidla varime vyjimecne, jime hlanvne "zdrave". Tim nechci rict, ze cela rodina ji jen jogurty Vitalinea a salat, ale mamu by nikdy nenapadlo uvarit napr. svickovou k obedu. Uvari ji, ale jako neco extra napr pro pritele, navsevu, nebo sestru, nesjou to normalni jidla, na ktery jsme zvykli. Zbytek ma pak "normalni" jidlo, napr cinu, ryby, kure, testoviny. ke vsemu jsme zvykli jist salaty a zeleninu ve vsech podobach, naopak sladky mame "omezeny". takze kdyz mi rekli, ze bych tam musela jist napr gulas, tak to bylo, jako by cinanovi rekli, ze musi zit o vepro knedlo zelo. Proto si myslim, ze me by tam dohnali k zoufalstvi.Taky vzhledem k tomu, ze moje PPP byl hlavne vzdor, tak by me vedeni stylem "bud to snis, nebo nejedes domu" dohnalo k jeste vetsimu vzteku a spis bych nejedla na truc doktorum.S tim sladkym, taky soudim spis podle sebe, protoze ja mela problem udrzet v sobe "nezdravy" jidlo. A neslo najednou zacit me krmit susenkama, musela jsem se naucit jist nejdriv suchy testoviny, pak testoviny s omackou, pak treba kus buchty a za hodne dlouho mi sla uz i ta cokolada. Jinak kdykoliv jsem na zactku snedla neco "nezdraveho", sla jsem hned zvracet, i kdyz to byla jen kosticka cokolady. Takze cela tatranka po obede,ktery bych normalne treba zvladla, by me dohnala na zachod okamzite. Ale je fakt, ze tohle je to, co se osvedcilo me, ze je to jen muj nazor a ten samozrejme nemusi byt univerzalni. kazdopadne ti Danko moc dekuju za tvuj nahled odjinud.Xenie

Ahoj holky.Tak sem dneska delala prvni praktickou maturitu a zejtra me ceka druha.Dneska to dopadlo docela dobre,zejtra to ale bude drsny.Tak se musim nejak odreagovat,protoze uz z toho blbnu.Chtela bych jenom neco rict k tem klinikam,kde se leci PPP.Ja sem taky byla hotova z toho,ze nemuzu jezdit domu a nevidim svy kamarady,ale verte mi,ze doktori vi,proc to delaji.Ja tam byla a vim,ze me prave takovy veci obrovsky motivovaly k tomu,abych zacala jist.Jinak by me asi neprinutili zacit papat.A dalsi vec,pamatuju si,ze sem naprosto nechapala,proc musim tolik jist.Jidla byla naprosto normalni-treba omacka a knedliky.A prave po veceri sem musela vzdycky jeste snist treba tatranku nebo chleba a to sem mela jeste nekdy i druhou!!!Ja z toho naprosto silela.Mesice nic-dve jabka a jogurt za den a ted tohle.No holky vazne nekecam,ale malem se se z toho sesypala.Ale potom mi to vysvetlila moje doktorka,ktera byla mimochodem strasne skvela.Proste holky s A tam museli daleko vic jist nez ostatni,protoze jejich stav je natolik vaznej,ze tam nemuzou doktori cekat,nez se uraci jist.To by se totiz nedockali.Taky musi rychle pribrat-tim driv je i pusti.Taky je dulezity,aby rychle pribraly,protoze potom se zbavi svych depresivnich stavu.Ja vim,ze to zni jako blbost,ale je to tak,zazila sem to.Nerikam,bylo mi silene,kdyz sem kazdej den pribirala,ale dneska vim,ze kdybych ubirala,byla bych na tom daleko hur a cesta nazpatek by byla daleko horsi.Ty normalni jidla sou tam proto,ze v zivote se tyhle jidla ji a holky s A se jich desne boji,proto se je tam uci jist.Nemuzou tam varit nizkokaloricky testoviny.A sestry sou holt hodny a zly.I na me sestra rvala,ze s maslem,ktery sem si namazala na chlaba muzu leda tak zamazat diry-pro me to pritom bylo sileny premozeni,nebo at si nezeru,ze skoncim na kapackach.Nikdo se tam se mnou nesr...,oceneni zadny,ale ono mi to fakt pomohlo.Asi to na me chtelo vazne tvrdej pristup,aby sem se probrala.Ale nerikam ostatni,kazdej je jinej.Tak to sem jenom chtela neco vysvetlit.Misisaso:to jak jsi popisovala,jak jis me docela vydesilo-pripada mi to totiz jako dieta,asi to taky dieta je a myslim si,ze bys diety drzet nemela.Nechci te vazne shazovat,hlavne to tak neber,ja mnam jen strach o tebe,protoze jsi hodne stejna jako ja.A ja se znam,taky sem tohle delala,rikala sem si chci do 55,pak to urcite nepude,ale slo.A zase sem se do toho dostala.Tak ti drzim palecky,abys hubla s rozumem.Ja chci shodit par kyl az po mature,jestli ji udelam-to uz je za 2 tejdny a pul!!Ted se nechci jidlem zabejvat,jim asi dost,ale ja ted nechci bejt hladova a nervozni,abych si pak vycitala,ze sem kvuli jidlu maturu nezvladla.S tim tvym vzpominacim obdobim-to znam.Mivam to casto.Nejvic v lete,to se mi vzdycky vsechno ukrutnym zpusobem vrati.Taky sem chodila tenkrat s milym klukem-dodneska sme dobry kamosi.Na to je jenom jedna vec.NESMIS NA TO MYSLET!Reknes si blbost,ale to je tak,kdyz to na tebe pride,nesmis se v tom zacit rejpat,ale rekni si hned to je dneska pekne nebo copa asi davaj v TV?Ja to tak delam a fakt mi to pomaha,ale musis chtit.Jinak se mej krasne a napis zas jak se mas a jak se ti vede hubnout.Jo a jeste neco,myslim si,ze by sem samozrejme meli psat lidi,ktery sou v depresi nebo jinak v ...,ale proc by sem nemohli psat i lidi stastny,ktery sou na tom dobre?Me to napr.skvele motivuje a dodava nadeji,kdyz vidim,ze nekdo se vylecil a ma se krasne!Tak to je holky vse.Mejte se moc hezky papa Danca.

Ahoj Janulko,ani nevíš jakou jsi mi udělala radost!!!Jsem moc ráda,že jsi s jídlem udělala takový pokrok!Jsem mooooc štastná!Za Tebe i za jinou kamarádku.A to ostatní,bude líp,upřímně opravdu.Mi už taky bylo tak,že jsem odsud chtěla na dobro odejít a jsem tady a jsem štastná.Vše jde opravdu vyřešit!Chce to jen čas!Držím Ti upřímně palečky,ale to všem!!!A ještě Ti Jani napíšu než odjedu.....

Ahoj Baro, tvuj prispevek jsem cetla az ted a moc me potesil, i kdyz jsi tam psala o dost neprijemnych vecech... Chtela bych te jenom povzbudit, at uz ted resis skolu nebo cokoli jineho, vsak vis. Mas muj odbiv, zazila jsi hodne neprijemnych veci a je urcite moc tezke se z toho dostat, ale ty jsi to dokazala a jsi dukazem toho, ze to jde. Navic jsem moc rada, ze jsem na tebe "narazila", protoze nevim, kde bych ted s ppp byla, kdybych se s tebou nesetkala. Urcite bych se v tom placala dal. Takze tomu ver nebo ne, ale to, ze jsem zcala jist a udelala takovy pokrok ve zmene mysleni je i Tvoje zasluha.Mej se pekne, a Vy ostatni samozrejme taky. A nezapomente papat :-) J.

Ahoj vsem,nebudu tento prispevek adresovat nikomu zvlastnimu, jelikoz by to mela byt uvaha na nekolik otazek nastinenych v nekterych prispevcich.Predne ke klinikam ppp: Ano, i ja si myslim, ze nejsou nic moc, ale zaroven chapu, ze to asi jinak nejde.PPP je sice v zakladu stejna, ale ma ruzne priciny, ruzny prubeh a rizika. Nelibi se mi, kdyz holkam zakazuji styk s rodici a kamarady a povoluji jej jen za odmenu. Ale zase chapu, ze kdyz clovek ma problemy doma, nesnasi se s rodici, ze mu v uzdraveni moc nepomuzou a je lepsi, aby je tedy radsi moc nevidel. A ze rodice muze byt treba dobra motivace zacit jist. Ovsem je pravda, ze jsou velke rozdily mezi pacientkami, takze by se mely delat i rozdily v lecbe - nekomu rodina pomuze, jinemu uskodi, nekoho dalsiho motivuje. Ovsem tohle by vyzadovalo spoustu personalu a penez a to si nase zdravotnictvi dovolit nemuze.Nelibi se mi ani zpusob, jakym "uci jist" (napr. v klinice Ke Karlovu, jinde to neznam). Byla jsem se tam jen podivat a pristup byl otresny. TED bych tam okamzite spadla do A nebo B, a tehdy by me to tam slozilo uz uplne. Doktorka absolutne protivna, mluvila stylem "kdyz jses tak blba, ze sis to zacala, tak si trp", neochotna pomoci ci poradit. Jidelnicek se skladal z ceskych jidel, ktere my doma skoro nejime a ja napr. omacky a knedliky nerada vubec, takze je nejim ani tedka (natoz abych je do sebe narvala tehdy). Povinna susenka po obede by me tehdy byla dohnala na zachod okamzite, trvalo mi dost dlouho naucit se jist sladky.Ano, chapu, ze dobry jidelnicek by byl financne narocnejsi. To jsem ochotna uznat. Co nechapu je, ze holku, ktera je rada, ze snedla spagety, nacpou jeste cokoladou. Mluvila jsem s par lidma, rekli presne to, co si myslim ja: po spagetach by byvali zvracet nesli, jakmile ale do nich nacpali susenku, o zachody se tam rvali...Taky je by pro me bylo kruty nemoci tam sportovat. vzdyt rozumny sport ke zdravemu zivotu patri, tak proc tam ty holky vedou jen k vykrmovani? Ja miluju dva extremy - sport a valeni u knizky. Kdyby mi vzali jedno z toho, zblaznila bych se. Miluju aerobic, plavani, prochazky, kolo. Stejne tak rada si ale ctu. Ovsem jedno bez druhyho si nedokazu uzit.Myslim, ze by tam nejak rozumne meli ty holky ke sportu vest, ne je jen nacpavat.Nevim, tohle je jen muj nazor, ale myslim si, ze kdybych ja do nejake kliniky na PPP sla, tak bych na tom pak byla snad jeste hur nez predtim.CO se tyce atmosfery na chatu - ano, je fajn, ze ted je to tu o neco "milejsi". Ale PPP nejsou jen o nasich silnych strankach, kdy se citime silne bojovat a mame plno optimismu. PPP jsou i deprese, spatna nalada a zoufalstvi. Je dulezite uvedomit si obe tyto strany, ne jen tu pozitivni. A myslim, ze tenhle chat by mel slouzit i tem, kdo jsou na tom zrovna bidne, ne jen tem, co maji zrovna dobrou naladu. Prece clovek potrebuje vic pomoct, kdyz ma depresi a chce se zabit, a ne kdyz mu zrovna vsechno vychazi. Nemyslim si tedy, ze by se cloveks depresi mel schovat a psat sem jen kdyz se citi dobre. Myslim, ze by sem mel psat kazdy kdy chce a jak chce, co citi a kdy potrebuje pomoct.Omlouvam se za pripadne chyby, pisu ve spechu ve skole.Xenie