Reklama

poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Misasisa (So, 10. 5. 2003 - 12:05)

Ahoj Marto, jsem strasne rada, ze sem zavital nekdo, kdo je prave v leceni. Urcite to pro nas, ktere s tim vice ci mene bojujeme (myslim s ppp) bude veliky prinos. A pro Tebe rozhodne take, urcite na sobe diky nekterym nasim smutnym prispevkum, ktere jsou plne beznadeje a zoufalstvi, poznas sve postupne zlepsovani se, co se tyce stravovani a chapani jidla jako neceho naprosto normalniho, co k zivotu patri.Taky bych se asi mela predstavit - je mi 17, takze studuji (pokousim se:), jsem ve tretaku. V prvaku jsem si prosla slusnou anorexii, dotahla to na 39 kilo. Pak ale, diky nevhodne lecbe psychiatru (otresny zazitek na cely zivot! Mozna proto jim uz neverim - a tim vic obdivuju ty, kteri to zkusi znovu a najdou dobreho psychiatra) jsem spadla do bulimie a ta me dotahla az na vahu 67,5 kg. To bylo v pololeti druhaku. Rekla jsem si, to ne (mela jsem silene deprese, myslenky na sebevrazdu se staly temer denni rutinou) a zhubla na 58 kilo, to jsem mela o prazdninach. Bylo to ok, sice jsem nebyla zadna superstihla, ale na to, ze merim 162 to docela slo (kdyz to vidim na fotkach, jeje!). Jenze pak jsem zacala brat antikoncepci a byla po rozchodu s pritelem...a asi tusis, jak to pokracovalo. Hormony ve mne udelaly pekny ramus, chut k jidlu byla nepremozitelna a ja jsem se opet dostala na nakych 66 kilo. Asi Ti ani nemusim povidat, jak mi bylo. Ted nevim, kolik vazim, jsem ve fazi zdraveho hubnuti (vyvazena strava, 6000-7200 kj denne, pohyb a hlavne vira, ze to dokazu). Radeji na vahu nelezu, protoze vim, ze by me to odradilo. A tak se citim dobre, citim, jak se me telo pomalu zpevnuje, meni se...Do konce skolniho roku bych rada tech 59 a na konci prazdnin chci prekvapit sama sebe s 56-ti kilogramy. Ale samozrejme nemuzu nic delat na silu. Nechci vlitnout zpet do epicentra kruhu anorexie nebo bulimie, snazim se tomu vyvarovat. Jak uz jsem tu jednou psala, nikdo, kdo uz zazil ppp, se nevyhrabe na 100% do normalniho zivota. Ale muze chodit jen po okraji tohoto bludneho kruhu, nemusi byt cim dal hloubeji a hloubeji. Strasne moc Ti drzim palce a jeste jednou smekam klobouk, ze jsi v sobe nasla tolik rozumu, sily a odhodlani! Je to opravdu obdivuhodne.Urcite nam napis, jak to zvladas dal, jak to tam vubec chodi, jak dlouho tam jsi atdatd...Ok? Mej se moc krasne! Ahoj Misasisa

Misasisa (So, 10. 5. 2003 - 12:05)

Ahoj Xenie, ted jsem si precetla Tvuj prispevek, ktery pises Marte (doufam, ze se tak jmenuje, ted si nejak nedokazu vzpomenout-uklizim, takze jsem u pocitace a nejsem, vsak to jiste znas:). Chtela jsem Ti jen napsat, ze me strasne potesil. Mozna, ze mas obdobi "euforie", a proto na me Tvy radky pusobi tak optimisticky. Kazdopadne mi to udelalo hodne velkou radost, a urcite nejen mne, jiste i mnoha dalsim, ktere se trapily procitanim Tvych extremne pesimistickych prispevku :( Jo, ja Ti obcas nadavala, to abych Te nakopla, ale doufam, ze si nemyslis, ze bych Te nejak nechapala. To nejde, kdyz clovek trpi ppp. Tihle lide se chapou, at uz maji jakykoli druh problemu spojeny s ppp. Preju Ti, at mas svych optimistickych dnu cim dal tim vic! Ahoj Misasisa

Xenie (So, 10. 5. 2003 - 11:05)

Ahoj Marticko,radi si tady s tebou budem povidat, to vis ze jo :-).Dostanes se i behem pobytu na leceni k netu? A jake to tam vlastne je?Udelala jsi obrovsky pokrok, kdyz jsi se SAMA rozhodla lecit. je to proto, ze citis, ze s PPP se skutecne neda zit poradny zivot, ze PPP nam mnoho bere a dava prazalostne malo. Mne trebe trvalo dost dlouho si uvedomit, ze se sebou musim neco delat.Postavickou se moc netrap. Uvidis, ze v prubehu leceni se bude tvuj nahled na tve telo menit a postupne prozris a pochopis, ze jsi vlastne stihla (jiste ti nemusim psat, ze mas nadhernou vahu). Trva to dlouho a neni to jednoduche, ale kdyz vydrzis, tak to prijde. Predstavila ses, tak ja to udelam taky, abys vedela, s kym mas tu cest :-))). Postupne jsem se sem prestavovala asi trikrat, tak to tedka zkratim :-).Pisu sem uz neco pres rok, je mi 21, studuju psychologii (prvnim rokem), mam super kluka medika a mam (mela jsem????) anorexii a bulimii. Ty otazniky u minuleho casu pisu proto, ze si nejsem jista, zda jsem vylecena, ackoli problemy s jidlem vice mene nemam. Trpim ale maniodepresi a obcas, kdyz mam depresi, mam tendence trapit se svym vzhledem a nenavidet se. Jinak jim ale "normalne", cvicim pro radost a neprecpavam se (mimo normu, zrovna predevcirem jsem snedla priteli celou ckoladu, mnam, ale to se nepocita :-))) ). Ze vseho mi nejvic pomohl prave muj kluk (jsme spolu pres rok), ktery se rozhodl, ze me nauci jist. Stale se se mnou hada, ze nejsem bulimicka, ale ze mam purgativni anorexii, tj. mam mysleni a chovani anorekticky, jen se obcas precpu a zvracim. Tudiz se rozhodl, ze musim pravidelne jist a nezvracet a nehubnout (mela jsem 44 kg nebo tak nejak, vyska 163). Zacali jsme pekne salaty, "bezpecnymi" potravinami a pak postupne prechazeli na normalni jidla. Jasne, ze jsem mu casto nadavala, stejne obcas zvracela atd., ale postupne se vsechno zacalo lepsit. Snist treba dort a nejit pak zvracet mi sice trvalo dost dlouho, ale ted si s klidem dam i tu cokoladu :-))).Mohla bych se tedy povazovat za vylecenou, kdyby se nekdy v prubehu "leceni" nezacaly projevovat dost silne deprese. Pak jsem prisla na to, ze mam maniodepresi - obdobi deprese se stridaji s obdobimi euforie. No a prave v obdobi deprese, kdy mam sklon se nenavidet, se vracim opet k PPP. Diky nejakym osobnim problemum a zazitkum proste v depresi nemam rada svoje telo a PPP je jednoducha cesta jak ho znicit. Jinak jsme celkem stastna a doufam, ze muj kluk se mnou taky (i kdyz o tom nekdy pochybuju). Rika, ze diky me uz o psychiatrii a PPP nastudoval tolik, ze by si, az bude mit cas a chut, z neho udelal dalsi postgradual (nechce delat psychiatrii). Mne psychologie v pochopeni PPP taky trochu pomaha, i kdyz ja jsem v prvaku teprve na zacatku cesty :-). Napis, jak ti dopadl den doma, co delas za skolu aj. Ten tenis ti panecku zavidim, musis bejt dobra a je super, ze te bavi a mas diky nemu motivaci.No, uz tu nebudu zbytecne plkat, preju hezke vikend a urcite zase napis.Xenie

Marta (So, 10. 5. 2003 - 11:05)

Ahoj všichni,dnes jsem se dozvěděla o teto strance a hned jsem ji běžela navštívit...jsem mentalní bulimička s chovaním anorektičky.malé povidaní o mě :je mi 16,měřím 165cm a važim 55kg,už 3 roky se trapím moji postavou a dokazala jsem hladovět i 3 dny pak jsem se zacinala přecpavat tunou jidla,ktere končilo v zachodě...lečim se v PL Opavě,dnes jsem na celodenní vychazce doma.Rozhodla jsem se léčit a dobrovolně jsem šla na psychinu-hraji zavodně tenis a s PPP se važně neda hrat.Moje střídaní nalad přerostlo v agresi,pokusy o sebevraždy a trapi mě,že nemam kamarády ani kluka...ani se tomu nedivím!!!Chci si tady s někym popovidat,pokud někdo má zajemPřeji pěkný den...Marta

Xenie (Pá, 9. 5. 2003 - 14:05)

Ahoj Hanko,vis, stagnace tve vahy muze byt jak diky hormonum, tak diky rozhazenemu metabolizmu, tezko rict. Podle mne bys nic nezkazila, pokud bys zasla k lekari a nechala se vysetrit.Jinak myslim, ze nam fakt nemas co zavidet. Mozna nejsme otyle, ale rozhodne si tak pripadame a deprese mame uplne stejne. Nemluve o znicenych zubech, vlasech, nehtech, kuzi, krku atd. Rozhodne si myslim, ze kazda situace se da nejak resit, ze nejsi ztracena a nemusis se bat, ze se budes citit takhle spatne porad. Jde jen o to pockat, az te prejde depka (ze zkusenosti vim, ze to je pak clovek nejochotnejsi se nechat lecit a neco se sebou delat)a zajit si k lekari, nebo si poradne popovidat s pritelem.Nic moc jsi o sobe nenapsala. Chces si povidat? Napis, jak se mas, jakou mas doma podporu, co delas a tak. Treba se jen vypovidej, i kdyz budes mit spatnou naladu, pomuze ti, kdyz se vyradis tady (aspon teda me to pomuze).Xenie

Xenie (Pá, 9. 5. 2003 - 12:05)

Ahoj Janulo,to je v poradku, dekuju, zes napsala, cos napsala, ale ted uz se tim netrap. I ja dovedu v depresi rict pekny kraviny, taky ze me mluvi druha osoba. je ale strasne tezky si to priznat (teda aspon pro me), ze jsem proste udelala botu.je super, ze uz mas lepsi naladu :-))).K tem krecim - predne myslim, ze Elektra ma pravdu. Pokud se ti v UK libi, tak nejed domu, ale jdi k lekari tady. Pokud ty krece fakt mas, musi te vysetrit a nebudes platit. Jiste, nedostanes se na posh kliniku, ale to prece nevadi.Nevim, jak se stravujes ted, ale napsala jsi, ze jeste asi ne uplne spravne a ze predtim jsi jedla moc spatne (jestli jsem to popletla, tak promin). To zanemena, ze muzes mit porouchany metabolismus a vstrebavani vitaminu a mineralu. Cili, i kdyz ted jis horcik a vitaminy, nemusi se ti vstrebavat a muzes je klidne vylucovat!Dalsi, co muze byt, je, ze mas poruchu odbouravani kyseliny mlecne ze svalu, takze proste pri "vetsi" namaze (klidne i jen delsi prochzce) dostanes krec.Rozhodne nejsem lekar, takze nevim, co dalsiho to muze byt, tohle je jen to, co me napada. Urcite bys ale mela zajit na vysetreni...Chci te jen uklidnit, abys nepanikarila a nebala se. Tyhle krece jsou soucasti PPP a mela jsem je taky, vim, jak to cloveka vydesi a zaskoci. Rozhodne je neber na lehkou vahu, ale zase se kvuli nim nestresuj. Pokud muzes, jez kazdy den jeden banan. taky, pokud beres ostatni vitaminy a mineraly v prascich, zkus snist (pokud to nedelas) neco tucneho. Nemyslim kilo sadla, staci denne kus syra, sklenicku plnotucneho mleka. Tuky jsou potrebne ke vstrebavani se urcitych latek. Kazdy vecer si nohy masiruj, rukou nebo kartackem, a vecer pred spanim si lehni na zem na zada celem ke stene a zvedni nohy, opri si je o stenu a nech je tak 5 az 10 minut. Trochu se odkrvi a budou te min bolet (mne to pomaha). Hodne pij (to ti teda radi ta prava :-) ).Mej se hezky, tady je dneska bozsky pocasi a ja se musim ucit...vrrr :-(((. Ale stejne pujdu aspon na prochazku.Xenie

Janula (Pá, 9. 5. 2003 - 12:05)

Hani,nevim jak te povzbudit. Mit komplexy z vahy nebo postavy je obrovsky problem. Mam kamaradku, ktera ma skutecne trochu nadvahu. Asi ctyri roky ji jako anorekticka, ovoce, zeleninu, ma strasne pevnou vuli, nic jineho by di pusy nestrcila. A je z toho nestasna, protoze za celou tu dobu zhubla tak dve kila. Bude to v metabolismu a jedine,co ji porad rikam je, ze s tim musi jit k doktorovi...Hrozne me to mrzi, protoze pred temi roky byla pohodova usmevava spokojena holka, a ted? Uzlicek nervu, ktery sedi doma, mluvi s lidma jenom po telefonu, protoze se za sbe strasne stydi, ze nemuze zhubnout...

Janula (Pá, 9. 5. 2003 - 11:05)

Ahoj vsichni,tak se mi po dlouhe dobe zlepsila nalada. Precetla jsem si to, co jsem tu nedavno napsala a neverila jsem tomu, jak jsem to mohla nepsat??? Napr. s tim, jak je kdo bohaty a jak si kdo ceho vazi, to jsem teda totalne ujela. Promin, Xenie, i kdyz vim, ze to zpatky vzit nemuzu, ale rada bych. Nechci se vymlouvat na depresi nebo naladovost, ale obcas jako bych to nebyla ja. Ale vadi mi to, ze se tak obcas chovam, fuj!Elektro, dik za prispevek. Ja jsem si myslela, ze se tady plati napr. i za vysetreni krve, vis kdyz to chces z vlastni iniciativy :-). No, uvidim, ale nijak zvlast se mi do toho tady nechce. Stejne mi za rok vyprsi viza, takze budu muset vypadnout, pokud se tu nevdam :-) I kdyz "life style" v CR se mi nelibi...Chtela jsem se jeste na neco zeptat, ale ted mi to vypadlo :-)Mejte se pekne, uzivejte zivota, pokud vam to nalady dovoluji, pa paJ.

Hanka (Pá, 9. 5. 2003 - 08:05)

Ahoj vsem. Prave sem dolistovala temito strankami a jsem lehce v soku. Je mi 20, a uz od 16 trpim ppp. Aby jste byli v obrazu, merim 182cm a vazim 100kg. Sileny co? Proto jsem v soku z vasich prispevku, protoze jste stihle. Vam alespon neco zvraceni a hladovky prinesly, zhubly jsete, ale ja si akorat zavarila zivot, privodila tezke deprese, par pokusu o sebevrazdu a nenavist ke svemu telu. Abych zacala od zacatku. VAzila jsem, v 15 70 kg, byla jsem spokojena, na moji vysku to bylo akorat. Citila jsem se hezka sexy a zadana. Jenze pak jsem musela zacit brat antikoncepci kvuli upraveni cyklu a zacala jsem tloustnout. Ze zacatku jsem prestala jist a drzela jsem se, chvili, pak to zacalo stoupat samo bez jidla. Skoncila jsem na tech 100 kilech. Zacala jsem zvracet a uz jsem se vezla. Nejde mi zhubnout, cvicim, ale nic, porad mam sto kilo. Navic, i kdyz ted uz tolik nezvracim, trpim opravdu tezkymi depresemi. Prite posledni predevcirem jsem se zhroutila ve skole. Noc predtim jsem rekla osobe, kterou tolik miluji rekla takove veci, ze by me jiny uz opustil. Stydim se za sebe, a myslim, ze by jste mohly byt spokojeni sami se sebou, protoze nejste otyle. Vim rika se mi to, ale zavidim vam vasi vahu. Preji vsem krasny den, pokud mozno bez depky.

regina (Pá, 9. 5. 2003 - 00:05)

AhojXenie,mohla by ses klidne zivit vykladanim snu, dik, ale s temi adrenalinovymi sporty nevim nevim, stacilo mi jednou preletet riditka kola:)Nekterymi takrka filosofickym uvaham typu byt ci nebyt se nekdy ubranit nelze, podobne je to i se vztahy. Ale kdo je "ten pravy" Ti muze rict snad jenom buh, pokud v nejakeho veris a to si ani nedokazu predstavit, jak by Ti to rekl. Mam kamaradku , kterou jsi mi pripomnela svou touhou po samote. Dokonce ona i jeji pritel studuji medicinu. Jsou spolu na koleji, coz je misto, kde si clovek moc samoty neuzije, pokud ji vylozene nevyhledava. A kdyz kamaradka prijela na velikonoce domu, vic nez tyden se zhluboka nadechovala a vydechovala a pripravovala se, ze bude muset sveho milacka zase videt. Ani nechtela, aby za ni prijel. Vlastne ona nechce mit ani rodinu, jak jsi tady taky zminovala(i kdyz bez psa by se asi neobesla).Ja kdyz si zacnu pripadat "divna", predstavim si, kolik takhle ujetych lidi nekde na Zemi zije. Jenom je neznam, ale na svete jich je urcite tolik, ze vsichni v porovnani se vsemi jsou vlastne normalni.Taky doufam, ze pani s koblihou a rohlikama mela jenom velky hlad. Mam podobny zazitek z jednoho filmu, ktery davali nedavno na dvojce. Nebylo to moc o deji, ale shledla jsem cely proces bulimickeho zachvatu od pocatecnich frustraci a neodvratne touhy utisit smutek jidlem pres nakupovani a splacani vseho az po nehezkou zachodovou scenu. A blbe nebylo jenom te pani. Mimochodem hlavni postave mohlo byt kolem ctyriceti, na ostatni pusobila jako silna osobnost, tady je videt, jak je svet kolem nas v leccems nezdravy. Nedokazeme si ani poradne rict o pomoc a porad se v tom placame.Zrovna ted mi neni nejlip, nejak mi tluce srdce, citim ho az v krku, projevuje se moje hypochondrie, coz je snad jeste horsi nez bulimie. Ani jedno si poradne nepriznam a strach narusta. Neztracejte siluR.

Xenie (Čt, 8. 5. 2003 - 20:05)

Ahoj Hance,ja vim, ze partnersky vztah je neco vic nez zamilovanost, ja se neptala, jestli k sobe patrime i po zamilovanosti. Ja jenom proste nevim, jestli je ten pravy. Mam v nem HROZNE VELKOU OPORU a citim se s nim DOBRE, ale to se citim i s jinymi lidmi. Ano, jsem rada s nim, ale ne casto, casto chci byt i sama. Nevyznavam jeho zpusob zabavy a unavuje me. nechova se tak, jak bych chtela, aby se partner choval. Neni mi s nim po delsi dobe vylozene neprijemne, ale uz se hned tesim, az budu zase sama. Moje prosby, abysme sse treba tyden nevideli, ignoruje, takze pocitam dny, kdy se proste videt NEMUZEME a tesim se na ne.To je taky normalni?Xenie

Elektra (Čt, 8. 5. 2003 - 18:05)

Ahoj JanuleNemyslim, ze by ses musela vratit do Cech kvuli doktorovi, tady v UK by jsi za vysetreni nemela platit. Ja za mych davnych au-pairskych casu litala k doktorum porad a nidky po mne nic nechteli. A to jsem byla i na krevnich vysetrenich atd. Jenom zubar se prodrazi.Za kvalitu ale nerucim, ted mam anglicky National Health Insurance a musim rict, ze nejakej velkej dojem na mne neudelali.Ale mela bys to zkusit.Tak doufam, ze se to brzy vyresi.Elektra

Janula (Čt, 8. 5. 2003 - 13:05)

Ahoj,taky ted napisu neco, co vubec nesouvisi s ppp, ale poterbuju to "nekomu rict". Takze: taky obcas mivam krece ve svalech, myslim zes o tom psala i ty Xenie. Vzdycky to nejak prejde, jenze dneska se mi stalo neco, z ceho jsem vylekana jeste ted. Rano jsem jela metrem a najednou me to tak chytlo do lytka, tak jsem se svalila na nejblizsi "lavicku" (nevim, jak tomu mam v metru rict). Co ale bylo horsi, ze ta krec trvala strasne dlouho a byla tak moc intenzivni, nemohla jsem vstat a nusela jsem vystoupit az o tri zastavky pozdeji... Ted jen cekam, kdy se mi to zase stane...Jim horcik a jine vitaminy, no snad to nekdy prejde. O to vic si ale uvedomuju, ze bych s tim mela nekam zajit, strasne vaham nad tim, jeslti to tady zabalit a vratit se do CR, kde za doktory nemusim platit.Moc se omlouvam, ze tady zase zabiram misto svymi blbymi kecy...J.

Hance (Čt, 8. 5. 2003 - 10:05)

Xenie,partnersky vztah nekonci zamilovanosti, je to beh na dlouhou trat a uvazovat o tom, jestli nahodou nepatrim k nekomu jinemu, nema smysl. Je normalni chtit byt nekdy sama, dokonce mozna casteji, nez si prizname. Duletite je, jestli ti po nejakem case o samote pritel chybi a jsi schopna tesit se na jeho navrat. Treba proto, ze mu chces neco rict, nebo proste byt zase chvili s nim. Jestli o nej mas strach, kdyz se dlouho neozyva, ackoli jste byli domluveni, jestli mu drzis palce ke zkouskam. Je toho spousta, co lidi spojuje a ve srovnani s romantickym zamilovanim to muze vypadat vsedne, nezazivne a zbytecne, ale je v tom kus krasy, ktera se neda nicim nahradit.Takze to neres, jestli je ten pravy, poznala bys, kdyby nebyl, protoze odpor k jeho pritomnosti by dlouhodobe prevazil nad vsim prijemnym, co takove souziti prinasi.Ja jsem s partnerem moc stastna a presto vitam obcas vikend, kdy nekam jede beze mne a ja mam cas jen pro sebe. Jsem rada, kdyz se vracim z prace driv, mohu se jen tak svalit do kresla, nemyslet na nic, s nikym nemluvit, jen tak relaxovat. O to vic se za hodinu tesim na jeho prichod :o)

Xenie (St, 7. 5. 2003 - 23:05)

Paulo,diky za tvuj prispevek...ale mela bych stupidni dotaz - jak jsi poznala, ze ti v priteli nejde jen o podporu s PPP, ale ze k sobe skutecne patrite?Ja vim, ze zivot s holkou s PPP musi bejt pekny peklo a urcite mu davam zabrat. Ale ani on neni svaty, i on dela pekne boty, ktere me nastvou a ublizi. Urcite to nedela schvalne, stejne jako ja ho schvalne nedeptam, ale proste jsou to veci, co nemuzu prekousnout. Tak co kdyz se k sobe nehodime? Prece jen pro to, ze o "tom" vi, spolu nemusime stravit zbytek zivota? Co kdyz skutecne patrim k nekomu jinemu?????Je mi s nim obcas tak fantasticky, ze si myslim, ze ho miluju. A jindy me to s nim tak stve, ze se nemuzu dockat, az zmizi. Co je ale obycejnej partnerskej vztah, a co uz znamena, ze se k sobe proste nehodime????Xenie

Xenie (St, 7. 5. 2003 - 22:05)

Chtela bych neco napsat, ale nevim, jakou to bude mit souvislost s PPP a ani jestli to ma smysl. Ale chci to napsat, protoze mi to prislo lito.Sedely jsme s kamaradkou v tramvaji a cpaly se o sto sest, protoze jsme to nestihly o obedu. Mne to az tam moc nevzrusovalo, ale kamoska byla trochu nesva a rikala, ze si pripada pekne blbe. Vlastne jako jedna pani, co videla. Nastoupila pry onehdy do tramvaje, kde uz stala moje kamoska, a mela spoustu narvanych nakupnich tasek. sedla si a v momente, kdy dosedla, vyndala rohliky, salam a zacala jist. Po rohlikach vytahla koblizky a cpala se, az se ji delely boule za usima. Pak moje kamoska nevidela, co se stalo, jelikoz vystoupila, ale pry to vypadalo, jako kdyby ta zenska chtela snist vsechno z tasek sama. Kamoska se desne rehnila (a to nejsme zadne pubertacky, ji je 28) a prislo ji to desne vtipny, nemohla pochopit, jak nekdo do sebe muze rvat tolik jidla naraz a tak rychle za sebou.No, mne zmrznul usmev na rtech, jelikoz mi doslo, ze ta pani mela asi bulimii....nemusela, jiste ze ne, treba tema rohlikama a koblihama skoncila, ale mne to tak nejak pripomnelo kdysi me...a bylo mi ji hrozne lito.Kamaradku nenapadlo, ze by ta pani mohla byt nemocna, ji proste prisla jenom nechutna a neslusna a tlusta. Mne to ale fakt mrzelo...Ne, PPP lze jen tezko pochopit, nekdo, kdo to nezazil, si to nedovede predstavit. PPP, to je jako zavislost, jenze misto drog jsme zavisle na jidle.ja nevim, proc to vlastne pisu, nema to pointu, jen o tom dneska cely den premyslim. A moc doufam, ze ta pani mela jenom velky hlad a ne bulimii..

Janula (St, 7. 5. 2003 - 18:05)

Znasilneni je otresny zazitek na cely zivot, to je mi moc lito.

Janula (St, 7. 5. 2003 - 18:05)

Ahoj,"T" moc diky za uzasny prispevek. Jo, tenhle chat je plny agresivity, arogance a egocentricnosti, coz ale vyplyva z ppp. PPP je vlastne sebedestruktivni citeni, a clovek ktery ma v sobe nahromadeno plno nenavisti a zloby vuci sobe samemu to nekde ventuliluje, ze. Ja vim, taky jsem takova, nemozna,... Misosiso,z ppp jsem venku tak jednou nohou :-) rekla bych, ani sama nevim jak to ohodnotit. Rekla bych, ze anorekticke mysleni uz nemam, netouzim po hubenosti, nezabyvam se centimetrama v pase nebo tlustymi stehny, protoze uz vim, ze v zivote jsou mnohem dulezitejsi veci. A taky jsem moc zacla chtit se uzdravit, a to je zaklad, pokud clovek sam nechce, nepomuze mu jakakoli podpora nebo tolerance. Jde o to rict si, dneska zacnu! Neohlizet se do minulosti, nepatrat po tom, z ceho ppp vznikla atd atd, to je pak furt dokola. Mi hodne pomohly knizky od Krcha, je to uplne jasny presny a vystizny navod, jak se z toho dostat. To bych poradila kazdemu, jinak je to ale strasne individualni, i doba vyleceni, ja treba jeste porad nejim tolik kolik bych asi mela jist, ale to proto, ze moje bricho neni zvykle na normalni jidlo. Ale od ledna se snazim, zaznamy o jidle si pisu teprve treti tyden, a je tam co zlepsovat. Takze bych rekla ze v mysleni jsem na tom co se ppp tyce celkem ok, fyzicky ale na normalni jidlo jeste uplne ne, ale to je logicke, ze po sedmi letech, kdy jsem jedla denne jabko jogurt a obcas obedy o vikendu, nemuzu hned jist jako kazdy jiny. Nekdo tady psal o tom, ze je dulezite naucit se mit aspon trochu rad. No nez bych na to cekala, tak bych chcipla. Jde o to, zacit jist, mechanicky, stanovit si rezim a dodrzovat to. Ale jde to, to uz vim, i kdyz jsem jeste pred nekolika tydny tady prohlasovala, ze to nejde, ale jde...A stoji to za to. Necekejte az se vam zivot zacne ppp podrizovat, az budete ve slepe ulicce...A jeste bych chtela dovysvetlit to, ze si predstavim, ze je na tom nekdo hur. Mi to teda rozhodne pomaha, ale sto lidi, sto chuti, nikomu to nevnucuju. Kdyz si rekne, ze napr. holka, ktera celej zivot zije bez nohy a dalsi uz ji nenaroste, nemuze s tim nic delat, jen se s tim smirit. A pak mi dojde, ze ja mam tu moznost s tim neco delat, s jakymkoli problemem ktery mam. A tohle srovnavani mmi prinasi strasnou ulevu..Pa pa, musim letet.J.

Klarka (St, 7. 5. 2003 - 16:05)

Ahoj, nemam docteno asi od 5.5.,ale jen v rychlosti chci rict, protoze mam hrozne malo casu, ze docela Xenii chapu, ne ve vsem, ale v tom, ze nechce mit zensky tvary. Byla znasilnena !!!!!!!!!!!!To je vec hnusna a hrozna. I mne se neco podobneho stalo, ne ze bych na ulici byla prepadena, ale jako znasilneni, co se mi stalo, taky tak beru. Mohla jsem to klidne nahlasit, takze mam podobny pristup k muzum. Jen a jen sex a sex !!!!§ FUJ !!!!! Mozek mezi nohama !!!!!!!!!!!! Prominte, tak to citim, Xenie, drzim Ti palce, ctu stale, ale jsem ve skluzu. Pa napisu vice, az budu mit cas a doctu to.Klarka

Misasisa (St, 7. 5. 2003 - 14:05)

Ne, Xenie, mne se to dari, to jsi se spletla. Ja jidlo beru jako soucast zivota, ale take zaroven jako dulezitou soucast ppp, se kterou bojuji, troufam si ale rict, ze uspesne. Takze se pletes, myslis-li si, ze nejak extremne valcim s jidlem. Ted nastesti ne.

Reklama

Přidat komentář