Reklama

poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Jana (Út, 13. 5. 2003 - 23:05)

Ahoj Albi,je mi 24 let,před lety jsem měla sklony k bulimii,nebo jsem jí i krátce trpěla....Je to psychické onemocnění.Jde o to podle mě, se odprostit od všech možných diet.Přestat se snažit za každou cenu hubnout a ono to pak přijde samo.Možná jsem na tom nebyla tak špatně,že jsem se z toho sama dostala,možná se z toho dostaneš i ty.Jez všechno,i když je to "na tloušťku".Snaž se jíst několikrát denně - klidně 4x,5x,6x po menších porcích.Například,klidně si dej zmrzlinu, čokoládu,sušenku,to co ti chutná,ale snaž se toho nesníst moc.Mě to takhle pomohlo naučit se normálně jíst (nehladovět a ani se nepřejídat)a začas získáš víc sebedůvěry a síly na to,si i něco víc zakázat a upravit jídelníček tak, aby jsi byla spokojená.Pokud to však sama takhle nezvládneš,zajdi k doktorovi,nestojí to zato se zničit kvůli jídlu.

Bára (Út, 13. 5. 2003 - 14:05)

Ahoj Danko,docela se divím,že si mě pamatuješ ještě z lonska,to si ani já už nepamatuji,že jsem sem psala:-))Ale je to vše pravda co jsi psala!Přesně před rokem 13.5.mě rodiče odvezli do Prahy do Bohnic.Já se tam těšila,že tam budeme parta holek,budeme vymýšlet blbosti,procházet se po Praze atd.Měla jsem to naprosto zidealizované.....Předtím jsem se léčila ze středně těžké deprese na klinice v Havířově,byla jsem tam 5 týdnů,brala jsem až 15 prášků denně,neustále jsem měla úzkostné záchvaty,pořézavala jsem se......Vyměnili mi tam spoustu prášků,dostávala jsem i elektoršoky-poslední záchrana,ale nic nepomohlo,odjela jsem odtamtud,jako nevyléčitelná.Bylo to kruté.Jak pro mne tak pro mé rodiče.....Ale Havířov byl báječný,byly jsem tam tři holky na pokoji,vymýšlely jsme blbosti,smály se spolu,utíkaly z nemocnice,bylo to moc fajn!A já myslela,že stejné to bude i v Praze.A nebylo!Měla jsi pravdu,že se tam léčí všichni dohromady,moc se to tam nedělilo na deprese a úzkosti,byly tam i s obsesemi.Byli tam kluci i holky dohromady,všechny věkové kategorie.Já jsem byla taková samotářská,s nikým jsem se nebavila,nenáviděla jsem to tam,každý den jsem vyrážela sama do města.Byl tam i pan doktor Praško.Ano ten byl úžasný!Dostat se k němu je něco.Myslím,že výlečí každého!My jsme si tam denně museli psát co děláme,potom katastrofické scénaře,plány do budoucna atd.Ale byla tam i pí.doktorka Pašková a ta byla velice nepříjemná!Jen jedinkrát jsem za ní zašla,když mi bylo moc špatně a ona mě vyhodila,neměla na mě čas.Až ted po roce jsem se dozvěděla,že,když se vede skupinová terapie s pacienty a skupinovka je dynamická,tak lékář s těmi pacienty nesmí mluvit individuálně,proto mě vyhodila.Je to tam takové malinké,strašně zastaralé, a jídlo,jídlo bylo přímo příšerné,já tam skoro vůbec nejedla.Ale byl tam počítač s internetem!Kdykoliv přístupný!Byla jsem tam 7 týdnů a to hlavní pomohlo mi to tam!Já ani nevím jak?Moc jsem se nesnažila.....Dvakrát jsem mluvila přede všemi na té skupinovce o svém životě a asi to mi pomohlo!?Každý den někdo mluvil,ale jen jeden člověk o sobě a potom ostatní měli připomínky,mluvili i lékaři,většinou třeba i p.dr.Praško.Je moc hodný a opravdu ve svém oboru nejlepší!!!Když jsem odjížděla domů,byla mi líp,ale né ještě dobře nebo přímo skvěle.....na konci lonského roku jsem se pokusila o sebevraždu,ale od té doby mi už bylo paradoxně už jen líp a líp!Asi jsem si sáhla až na dno a potom se od něj odrazila?!Sama nevím.....Ale jedno vím jistě!Už čtyři roky chodím za jednou pí.doktorkou do ambulance a ta mě ze všeho dostala-z PPP,sebepoškozování,mírné deprese,pokusu o sebevraždu.....Mám zkrátka štěstí v neštěstí:-)))))Ale zůstat v té Praze mě stálo opravdu moc sil!zůstala jsem tam jen pro to,abych nebyla zbabělá.....Hned první den jsem se chtěla rozběhnout za rodiči a jet domů.Všichni to tam na mě poznali.Ale je to tím,že jsem příliš vázaná na domov,na rodiče......Ale z toho nejhoršího mě tam dostali!!!Takže to Danko taky zkus!nebo o tm vážně uvažuj!!!Pokud nejsi takový uplakánek,jako já,určitě se Ti tam bude líbit a myslím,že je veliká šance,že Ti zrovna tam pomůžou!!!Já letos neudělal dvakrát zkoušku,přišla jsem o kluka,o kamarádku,přibrala jsem hodně,musela odejít z mé milované a vysněné školy.....a deprese z toho není!Mám ted trošku jiné starosti,ale těmi Vás nebudu obtěžovat!Žije se mi ted dobře!Já jsem příkladem toho,že se dá vyléčit PPP,deprese i sebepoškozovaní.....Přeji Vám noho sil a hlavně důvěry a naděje v to,že to jednou bude lepší!!!jen mít opravdu dobrého psychoterapeuta!Mějte se krásně!!!Papapa Bára.

Janula (Út, 13. 5. 2003 - 09:05)

Ahoj holky,jenom jsem vas chtela pozdravit, necetla jsem posledni prispevky, takze nevim o cem je rec :-)Resila se tu maturita. K tomu bych rekla jen to, ze to date :-). Fakt, verte mi, jsou vyjimky, ktere to neudelaji, ale to vy nejste, to jsou jine typy lidi :-). Nestoji to za ty nervy, i kdyz pro me byl svatak taky nejdepresivnejsi tyden. Ale az to budete mit za sebou, po maturite ani pes nestekne, ze to tak musim rict...Drzim vam palce, at uz maturujete nebo resite cokoli jineho. Ja letim do prace, paJ.

Albi (Út, 13. 5. 2003 - 08:05)

Ahoj holky,asi před rokem jsem úspěšně zhubla o 6kg, ale potom jsem spadla do bulimie.Měla jsem prostě strach, že to naberu zpátky.Bulimii mám necelý rok.Chvílemi to bylo lepší, někdy zase horší.Teď zvracím alespoň jednou denně.Během té doby jsem nezhubla, spíš jsem si udržovala váhu.Ale teď se mi podařilo zhubnout zase o 5kg, tentokrát ale díky bulimii.Chci se z toho dostat, jíst normálně, ale nevím jak.Můžete mi poradit?Kdykoliv si hlídám denní příjem a mám 4000kJ za den, mám večer o kilo víc a pak to zase nevydržím a jsem v tom.Moc s tím chci skončit, nechci být vychrtlá, chci mít jen to ,co mám teď.Mám 159cm/56kg.Prostě nepřibrat.Je tu někdo, kdo se z toho dostal a mohl by mi pomoci?Prosím.Děkuji.

Misasisa (Po, 12. 5. 2003 - 19:05)

Ahoj vsechny, zdravim vas a musim rict, ze mam opravdu obrovskou radost ze zmeny atmosfery v tomto diskuznim foru. Pripada mi,ze je tu vice pohody...Nevim, cim to. Ale kazdopadne jen tak dal! Jedine, co me sokuje a silene vytaci (ale za to vy nemuzete, to je realita) je popis psychiatrickych leceben, kde jste/byly jste na leceni s PPP. Prijde mi to jako zachazeni se zviraty...Proboha, kdyz jsem v nejvetsi krizi, tak potrebuji podporu pratel (alespon ja-v tomhle jsem pekne rozmazlena-jakmile je nemam, citim se sama a vsechno jde hur) a ne aby mi pratele zakazovali! Cim vic by mi je zakazovali, tim vice bych na tom byla spatne a taky bych samozrejme hubla. Protoze kdyz na tom nejsem dobre psychicky, jak se mam odprostit od anorektickych myslenek a v klidu pribirat? Prijde mi to uhozeny....Mozna ale vedi, proc to delaji...Ja to ale nechapu a nedokazu si to predstavit. Asi bych nebyla ukazkovym pacientem a jak to tady tak ctu, "zkejsla" bych tam uplne nejdele, jak to jde. Prece nejsem zvire v kleci, jsem clovek!!! Jak to, holky, vidite vy? Danco, diky za slova chvaly, potesila me, moc. Tak Tobe uz se blizi matura...Maturuje i moje nejlepsi kamaradka (mimochodem-taky bulimicka...ted je na tom docela blbe, ach jo), takze budu drzet jeden palec ji a jeden Tobe, ok?:) Urcite to zvladnes, kazdej ma pocit, ze neudela a nakonec udela! To se mi to mluvi, vid, kdyz me to ceka "az" za rok...No, ja budu uplne v haji...ale nejak vas povzbudit musim:) Co se Tve vahy tyce-bud spokojena! Co ja bych za to dala...Ale ucini-li Te 55 kg stastnou, jdi do toho. Drzim Ti palce. Hlavne s rozumem! ALe ten Ty mas, alespon to tak na me pusobi. No a co ja? Ja se ted drzim na prilis nizkem energetickem prijmu, ale neni to tim, ze bych se nutila (naopak, dneska jsem se PRINUTILA snist jeste aspon musli tycinku, protoze nechci omezit energeticky prisun tak, aby se mi pak zblaznil metabolismus, az zacnu jist normalne), spis je mi nejak divne - jsem strasne utahana ze skoly...Flakala jsem to a ted to dohanim...Nemam tudiz ani cas na sport, vydej energie, takze to telo asi nechce tolik kilojoulu. Takze mam kolem 5000, coz je samozrejme malo, ja vim. Neboj, neblbnu, ja zas najedu na 5500-7500, jen az mi bude trochu lepe a zacnu jezdit na kole. Ptala ses me, co jim a co delam-tak predevsim jim Adipex...neni to spravny, ja vim...:( Ale je to jedina vec, ktera mi uz dvakrat pomohla dostat se z bulimickych zachvatu. Takze jsem si rekla, ze mesic si ho zase budu brat. Smrskl se mi zaludek, mam zizen, tak hodne piju, coz je dobre. Rano si dam jogurt s musli tycinkou, ke svacine si dam treba dalsi musli tycinku, k obedu jim normalni jidlo (ale nepresahujici 30%tuku) na malem dezertnim talirku-vypada to, ze je toho hodne:), k druhe svacine si dam treba ovocny tvaroh a k veceri (v 16-17hod) pak napr.100gramu krutich prsou. Neni to moc rozmanita strava, ale nemysli si, ja to obmenuji. A taky si obcas zhresim-dneska jsem si treba dala jednu cokoladovou karlovarskou oplatku:) Jedina nevyhoda je, ze nejim prilis ovoce a zeleniny...Nevim, jak je to u Tebe, ale ja mam po tom spis hlad....Takze mi asi chybi vitaminy. Ale nic necitim, nehty jsou v pohode, vlasy padaji-ale to uz padaji 3 roky, takze me to nevzrusuje. Jinak dneska jsem mela velikaaaanskou radost, protoze jsem se vesla do kalhot, o nichz jsem si pred mesicem (ani ne) mohla nechat jen zdat! Kalhoty z dob 58 kg mi jsou HODNE tesny, takze mam k tomu asi daleko, ale ja se nevzdam. Na vahu nelezu, odradilo by me to. Poznam to na obleceni. Uz je nacase...nosim jedny kalhoty, a to uz dva mesice...Je to sila, ale ja si proste nic velkeho jit koupit nechci. Timhle se vlastne jakoby trestam, nechci nic noveho a hezkeho, dopreju si to, az zhubnu. Pripadam si sice blbe, ze nosim porad jedno a to same, ale moje chyba-nemela jsem pribirat. A jeste k tem 59-ti kilum-to jsem psala, mas pravdu, ale ty jsem chtela na konci skolniho roku. Pak, ke konci prazdnin, bych chtela kolem 55. Nepovede se mi to, vim to:( Jakmile budu na svych 58, nehne se to niz...Ale porad lepsi 58 nez 67. Ted mam docela spatne obdobi, co se vzpominek tyce. Strasne moc vzpominam na sve anorekticke obdobi, na sveho kluka, se kterym jsem v te dobe chodila...On si ted, chudak, mysli, ze jsem v Kanade-proste se mu takhle nechci ukazat. Strasne na nej vzpominam, ani nevim proc...Byl to hezky, nadherne nevinny vztah, slo jen o takove to vodeni za rucicku, letme polibky...A presto na to vzpominam nejradeji. Cim to, ptam se? Je to vahou. Bohuzel-cely muj zivot hodnotim dle toho, kolik jsem v danou dobu mela...Tehdy jsem se citila stastna - tak drobna, tak krehka, vsichni meli tendenci ochranovat me, pripadalo mi, ze mam kolem sebe tolik lasky.... A ted si pripadam jako velkej neforemnej balon, ktery si lasku nezaslouzi:( Mas nejakou radu, jak se s temito vzpominkami vyrovnat? A jeste jedna vazne "divna" shoda: jako jsi psala nejake divcine - i ja vzdy touzila po 45-ti kilech!:) Jojo, holky s ppp maj hodne spolecneho :) Mej se (a vubec vsichni se mejte!) moc hezky a napis (napiste), jak jsi na tom s maturou, jak se mas, jake delas pokroky a jak se citis...Proste vsecko, ok?:) Ahoj Misasisa

danka (Po, 12. 5. 2003 - 15:05)

Ahoj Báro z Kravař, chtěla bych se Tě zeptat, jaké to bylo na tom léčení té deprese. Pamatuji si tě, psala jsi myslím o prázdninách, že jsi jela na KBT k panu Praškovi

Janula (Po, 12. 5. 2003 - 13:05)

Ahoj,tak jsem ted cetla v rychlosti hodne novych prispevku, protoze jsem tu "dlouho" nebyla a mam z toho v hlave trochu zmatek, kdo o cem psal atd...Ale vim, ze me vase prispevky hodne ppotesily, hodne mi dodaly odvahy do zivota. Jak jste psaly o tech lecenich, hlavne psychiatrie v Opave, br, tu budovu znam nastesti jen z venku a nikdy bych tam nechtela byt...Xenie, diky za reakci na ty krece. Jo, budu si muset nechat vysetrit krev. "Posh" kliniku nevyzaduju, mi staci ze bydlim v posh ctvrti :-) A dik, ze jsi tady ted o sobe tolik napsala, ja te totiz neznam "od zacatku" a z tech depresivnich vylevu jsem z tebe mela uplne jiny pocit nez napr ted.Regi, je fajn, ze sis zamilovala Londyn, to bych taky chtela. Kdyz nad tim tak uvazuju, tak se mi tu libi ne kvuli Anglii, protoze anglicany nesnasim, hlavne ty povrchni nafoukane anglicanky, ale kvuli cechum a jinym cizincum, se kteryma se tady znam... Zustat bych tu nemohla, mozna v jine zemi, ale v tady ne.Co se meho jidla tyce, at neodbocuju od tematu :-) V patek jsem mela moc prace a nestihla jsem se naveceret, coz se patricne projevilo v sobotu, cely den jsem jedla, aspon mam ten pocit, protoze telo to chtelo dohnat... Jinak jsem mela asi tri euforicke dny, kdy jsem byla hrozne nad veci a kazdy problem mi pripadal malinky. ted jsem nejaka unavena a prepada me flegmaticnost. Ani tady se mi nechce psat :-)Mejte se pekne a rozumne papejte, J.

Xenie (Ne, 11. 5. 2003 - 21:05)

Baro XXL,nechapu, jak te mohlo napadnou zeptat se na takovouhle blbost. Kazda PPP, co ma mozek v hlave, ti rekne, ze triku existuje spousta,ale ze jen cvok by je siril dal.Myslis, ze kdyby se tim tak ucinne hublo a byla to takova pohoda, ze bysme z toho byly vsechny zraly na psychiatra?Navic zvracenim nikdy nevyndas vic jak polovinu, casto jen 30 - 40 %. No a pokud zkonzumujes 5000 kcal, jiste si spocitas, ze stejne ztloustnes, i po zvraceni. Jediny lidi, kdo zvracenim hubnou, jsou ti, kdo se neprejidaji, ale zvraci normalni porce, ktere ovsem snedi tak jednou za den. Zvracenim si odres krk, znicis nehty a klouby u ruky, otecou ti slinny zlazy atd. Navic cim lip ti pujde zvraceni, tim casteji se pujdes prejist a tim vic pak zvracet atd atd. Hlavne taky prijdes na to, ze je lehci zvracet s plnym brichem, takze misto dat si k svacine jablko a nechat ho v sobe snis jidlo pro pet lidi a stejne ho pak nevyzvracis vsechno.Ver mi, zvracenim cesta ke stihlosti nevede.Xenie

Xenie (Ne, 11. 5. 2003 - 21:05)

Ahoj Marti,teda to, jak jsi to popsala zni dost desne, moc ti tam drzim palce.K tvym otazkam:Je dost tezky rict, kdy jsem zacala hubnout, pokousela jsem se o to dost dlouho pred tim nez jsem spadla do A. Vzdycky jsem byla stihla az hubena a delala jsem tancovani, behala atd. No a pak jsem najednou prestala (baletka ze me nikdy nebude :-))) ) a zacala dospivat (tj, rust prsa a zadek). No a mama rikala, at moc nejim, ze mam peknej zadek, hlavne at netloustnu, jak to, ze tohle uz neoblecu atd. Jenze to jsem vzdycky vic cvicila, nebo omezila cokoladu. No a pak jsem jednou u znamych po tydnu na chate pribrala a mama se zdesila, at se sebou neco delam (podotykam, vdycky mi vsichni tvrdili, ze jsem normalne stihla). Tak jsem se vrhla na zurive cviceni, ale nic moc. Zhruba v tu dobu se mi taky stal takovej neprijemnej zazitek. Tak jsem si rekla - a dost! - a zacala drzet tvrdou dietu, hubnout, moc se mi to libilo...a uz jsem se vezla. Pak uz se to mame nelibilo, ale ja nedokazala zastavit. Moje A se obcas zvrhla do prejidani a zvraceni, obcas hladovky, hodne deprese, no byla jsem pekne v pr...A to taky jeste diky tomu, ze mi kazdy rikal, jak je uzasny, ze dovedu byt tak hubena, ze chytry holky nemusej bejt jen osklivy. Proste jsem mela pocit, ze jsem fakt dobra. Ale stastna jsem byla jen kdyz jsem to zvladala, tj. byla sama a furt cvicila. Na navstevach, pri prejedeni, pri snedeni neceho zakazaneho jsem se citila zle.Ovsem nic mi nebranilo v "baleni" kluku. A protoze jsem dost komunikativni, rada si povidam a blbnu, tak jsem proste s kazdym kecala, s furou lidi se seznamila, nekdo se do me zamiloval a chodili jsem spolu, s nekym jsem jen kamaradila...a takhle jsem vlastne potkala sveho nynejsiho pritele (pise sem obcas pod "Pritel X"). Nejdriv jsme zacali jako kamosi, dost dobry, ale pak se to "zvrhlo" a zacali jsme spolu chodit. To byla pro me motivace byt jeste "krasnejsi" a deptala jsem se vic a vic, az jsem to prestala zvladat. Zila jsem vlastne dvoji zivot - krasna a mila pro nej, zoufala a hladova a jedici hory jidla doma. Pak uz se to jednou nedalo, bylo mi moc zle a uz jsem nemohla dal. Tak jsem se rozhodla, ze se s nim rozejdu, a pak si neco udelam. Nejdriv jsem mu ale chtela rict pravdu. Tak jsem mu to vyklopila. No, jak vidis, nerozesel se se mnou, ale rekl, ze s tim neco udelame. Sebral svou moudrost, nastudoval neco z Krcha a oprasil stare zapisky ze skoly a jeli jsme. Moje motivace v tu dobu nebyla moc velka, jen se dostat z depek a prestat se prejidat, kdykoli se ocitnu sama doma. Postupem casu, jak jsem se lepsila a pribirala, jsem mu zacala nadavat a moje motivace se vytratila uplne. Jenze i v tu dobu on se dostal k pripadu holky s A, ktery vypadaly vlasy, nehty, nemohla chodit atd. A asi mu doslo vic nez kdy jindy, ze mu takhle dlouho nevydrzim. A asi uz toho bylo na nej moc. A ja mu za vsechno nadavala a znovu prestavala jist. Proste se jednou trochu slozil a rekl, ze je to desny, co delam, ze ho stve, ze nemuze pomoct zene, s niz by chtel stravit celej zivot, ale ze mi slibuje, ze me nikdy neopusti, ani kdyz uz budu desne oskliva, vypadaji mi vlasy, nehty a budu umirat, ze me i tehdy bude drzet v naruci. Tak nejak to tehdy rekl. A to me uplne dostalo, protoze ja jsem byla (a jeste furt jsem) moc a moc zamilovana a chci s nim stravit dlouhej zivot a mit obrovskej barak a poradat kupu barbecue a oslav s prateli. Desne jsem brecela a rekla, ze to zase zkusim, pro nej a pro nas spolecnej zivot. V podstate i tohle je ted moje motivace, kdyz mam chut zase zacit hubnout. Jednak teda uz bych se nechtela vratit do doby, kdy pro me byla nocni mura zustat doma sama treba i jen s kusem suchyho chleba. Pak (a to mi prominte, jsem v tomhle desnej snob) jsem moc pysna na svy vlasy a predstava, ze bych se musela vzdat svy hrivy me desi, to bych si snad radsi uz nechala urezat vsechny koncetiny. No ale hlavne bych nemohla byt s pritelem, jezdit s nim na vylety a zit s nim az do smrti. Navic by asi bylo i dost obtizny cvicit (coz me desne bavi)a jidlo mi desne zachutnalo. Predstava, ze uz bych si nikdy nemohla dat cokoladu a pizzu me dost desi :-).Vis, ono postupem casu zjistis, ze vlastne to jidlo ani tak spatny neni a ze vlastne se ti zije mnohem lepe a snadneji.Kdy si zacala hubnout ty? Mas treba problemy doma?Xenie

danca (Ne, 11. 5. 2003 - 19:05)

Ahoj holky.Tak jsem se po dlouhy dobe zase dostala k pocitaci a nektery veci me docela potesily,jiny dost vylekaly-zvlast ten posledni prispevek jako rada pro BaruXXL jak zvracet.Mliko je podle me pekna blbost,stejne jako zvraceni.Misisaso -doufám,ze se mas hezky.Cetla jsem si ten tvuj popis a presne to sedelo na me.Akorat,ze ja zhubla bulimii na 50kg a pak sem se v tom 2 roky placala.Nepsala jsi nejdriv,ze chces zhubnout na 59kg a bude ti to stacit?Ted pises,ze chces myt 56-prosimte neblbni at do neceho nespadnes,ja vim,ze rikas,ze to mas vsechno v pohode zmaknuty,ale znas to,jak se do toho rychle znova pada.Ja si taky vzdycky rikala ted uz to fakt zvladam a pak sem zas byla v tom.Tim te nechci odrazovat,treba to fakt delas spravne a obdivuju te za to jak ti to pekne jde.Ja ted delam maturitu,tak se musim ucit.Vubec nemam cas na sebe-na cviceni a zdravy jezeni.Sem ted doma-do skoly nechodim a jenom se valim,spim,ucim a JIM:Uz se tesim jestli to udelam-ale fakt s tim nepocitam,ze budu myt cas jenom na sebe a zacnu sportovat a zdrave jist a chci myt tech svych 55.Dneska mam 56,50-hruza co?Uplne se toho desim.Citim zase zadek a prsa a bricho-vis co-normalni zensky tvary,ktery tak nesnasim.No nic jen jsem ti chtela rict davej si pozor na ubirani jidla a pocitani kalorii a tak,vzdyt to vis a napis jak se mas a jak to delas,ze tak pekne hubnes?Marto-moc ti drzim palecky,aby jsi to zvladla,ver,ze to jde.Ja byla na leceni v Plzni v Lochotyne na psychiatrii pres dva mesice.Bylo to hrozny,ale pomohli mi tam.Lecila sem se tam s A-mela sem 40kg a proste sem tam musela zacit jist,jinak by me nepustili.Nebylo to tam tak tvrdy,mohla sem se tam bavit s klukama a myt treba mobil-jinak stejny jako na kazdy psychiatrii-ale nebylo to specializovany oddeleni pro PPP,takze tam byly i sebevrazi,alkoholici,lidi na drogach,naprosto vysinuty lidi,co to nemeli v hlave v poradku a par holek s B a A.Fakt sem si tenkrat myslela,ze se zblaznim,ale musela sem to vydrzet.Je fakt lepsi chovat se tak,jak chteji oni a dostanes se driv ven.Ale pozor,musis se snazit tyhle nemoci zbavit,kdyz uz tam jednou jsi a ne,ze se odtamtud budes jenom chtit dostat.Ja chtela jenom pryc a rikala sem si,ze stejne zacnu zase hubnout.Ze 40 sem pribrala na 50,pak 55,ale to sem stridave zvracela a nejedla.Pak se mi stalo to samy jako Misiase a pribrala sem na 69-pak zase schodila zvracenim na 50 a od ty doby se v tom placam.Kolik mam ted vis,hrozny co?Tak bud rada,ze mas tolik kolik mas,ja merim 164.Zvlastny je,ze muj sen byl taky vzdycky myt 45kg.Tak se moc drz a pis,pis co te napadne,vsichni ti moc radi pomuzou.Xenie-doufam,ze se mas pekne a mas jedno ze svych lepsich obdobi.Stejne si myslim,ze jsi hrozne moc hezka a chytra holka,ktera ma peknou postavu,jen te proste ta mrcha A s B porad trapi.Budu ti drzet palecky,aby ti bylo porad lip a lip.Tak se mejte holky vsechny moc pekne.Ja sem se tedko pekne precpala,mela sem 6 buchet s tvarohem-maminka pekla a porad mam chut na dalsi.Pripadam si hrozne,vubec nedokazu svy chute ovladat,ale vim,ze kdybych si dala jeste jednu,sla bych zvracet a to fakt nechci.Takze si davejte pozor na uzdibovani a hlavne na peceni.Mejte se krasne a drzte mi palce ve ctvrtek a v patek maturuju-delam praktickou maturitu z rysovani a navrhovani stav.kci,semn totiz na stavarne-pochybuju,ze to zvladam a mam fakt strach.Taky vam drzim palecky papa Danca.

S (Ne, 11. 5. 2003 - 16:05)

MILKO,PITI MLIKA PRI NEBO PO JIDLE

Bára (Ne, 11. 5. 2003 - 13:05)

Ahoj Marti,já už jsem v poho,na psychiatrii v Opavě jsem se léčila před čtyřmi lety,u mě MA začala před pěti lety,ale ted už jsem v pořádku.Vyléčila mě až jedna paní doktorka z ambulance.Já jsem z Kravař.Já to na PL,na dětském vydržela jen necelé dva týdny,pro mě to byla noční můra.Pořád jsem tam brečela a chovala jsem se přesně tak,jak jsi popisovala tu holku anorektičku.Jídlo jsem schovávala do kapes,bot,rukávů a pak to splachovala na záchodě.Dveře neměly kliky,psycholožka stála za houby,taky jsme se nesměly bavit s kluky a hlavně mě nesměly navštěvovat žádné kámošky,když jednou za mnou jedna přišla,pí.psycholožka jí vyhodila.....Ale u PPP se to tak dělá,něco za něco,snažíš se=máš návštěvu,můžeš si zavolat atd.,nesnažíš se=máš vše zakázané.....Mi je 21,na PL jsem byla tedy v 17-ti.Toho Matyse neznám.Je asi v Ostravě vid?Marti zkus to tam vydržet,já vím,je to asi těžké,ale zkus to nepromarnit!!!Já byla loni v Praze na léčení-deprese,7 týdnů.Ještě ted je to má noční můra,bylo to příšerné,ale je to pryč,vydržela jsem a hlavně pomohlo mi to!Třeba to pomůže i Tobě!Raději dělej to co Ti řeknou,chovej se tak,jak si oni přejí.Já pořád kladla odpor a to se mi nevyplatilo.....Přeji Ti moc štěstí!Bára.

Marta (Ne, 11. 5. 2003 - 11:05)

Ahoj Barunko,jsem z Ostravy a chodím k Matysovi.Jsem tam jen od 2.5.a nechcí se tam dlouho zdržovat...Jak dlouho mě tam můžou držet?Znaš toho Matyse?Jak jsi na tom teď?Kdy jsi tam byla a kolik Ti je?Čauki Marta...

Marta (Ne, 11. 5. 2003 - 11:05)

Ahoj Xenie,myslím,že žadny obdiv si nezasloužim,protože jsem tam sice šla s tím,že se jdu vylečit,ale čim dele tam jsem,tak tím více začinam pochybovat sama o sobě a nevim jestli unesu to,že přiberu-mam opravdu strach a posiluju v každou volnou chvíli,taky jsem si opět začala ubírat davky jídla a vaha jde dolu a nejhorši na tom je,že jsem šťastná,když citím,že hubnu,že mi kručí v břichu...Uvědomila jsem si,že nechci zvracet a přejidat se,ale nevím jistě jestli se chci úplně vylečit,aby jsi tomu rozuměla-ještě pořad toužim po vaze 50 kg,ale udělala jsem pokrok,protože jsem vždy chtěla važit 45 kg,i když vím,že je to nepěkne a opuzující pro kluky...někdy mam pocit,že opravdu nejsem normalní!A víš co mi nedochazí?Proč chci byt vychrtla a přitom každy mi chvali postavu?To mi opravdu nejde do hlavy!Ptala jsi se jake to je na psychině a řeknu Ti,že je to děs!Např. : dveře maji jen jednu kliku a to jen z pokoje..ale necapu k čemu to,když nesmíme zavírat dveře.Stěny jsou pusté a pokoje mají po 2,8,3,6 lužkách,pak tam je sesterna,herna a učebna.Jedina zachrana je televize,video a kazeťák..jí se 5x a jen oběd a večeře jsou teplé,i když než nam to rozdaji,tak je to studené!Nesmíme mít mobil a nic ostrého,taky musí byt slušné oblečení,žadné líčení a už vůbec ne piercing...Sestřičk jsou většinou hodné,ale s doktorkou si promluvit je složité,takže nevím jestli mi ten pobyt k něčemu bude!Jo a holky se nesmí bavit s klukama.A co mě nejvíc pobavilo bylo to,že hned vedle v budově se leči sexualní zvrhlici,nechapu proč je dali vedle dětí!Holky tam jsou fajn,ale najdou se i agresivní...Je tu asi 6 holek s PPP,ale na rozdíl o de mně jsou kostry,jedna z nich se lečila v Praze na Motolech a říka,že to k ničemu nebylo,jen se tam naučila zvracet a zchovavat jídlo-šunku si třeba dava do ponožky,maslo roztopí v ruce a ty si pak umyje,rohlíky dava do rukavu...váži 40 kilo a nechce přibrat,měsičky nema a děti už nebude mít...zničila si celý život!Ukazovala mi fotky z doby kdy měla 15 a važila tam 70kg,vypadala žensky a vůbec jsem nevěřila,že tak někdy mohla vypadat..nosi kalhotky,které jsou určené pro 4 leté holčičky-dokažeš si to představit?Proč jsi začinala hubnout?Byl nějaky jiny důvod,který Tě k tomu vedl?Kde jsi vzala sílu s tím zkončit?Co Tě motivovalo?Přeji všem pěkný den...Marta

Bára (Ne, 11. 5. 2003 - 11:05)

Ahoj Marti,a odkud jsi?Jsi z Opavy?Ja se taky lécila z MA na PL v Opave,ale moc mi tam nepomohli,nevzpomínám na to nejlépe....Jak dlouho tam jsi a budeš?A ke komu chodíš ambulatně,pokud jsi z Opavy?Měj se hezky a moc Ti držím palečky at Ti to pomůže!!!Papapa Bára.

regina (So, 10. 5. 2003 - 23:05)

Ahoj Barco,pripomnela jsi mi moji kamaradku, ktera nejak nevi kudy kam a chtela si "ulehcit zivot" zvracenim. Nastesti uznala, ze ji to proste nejde a misto takovych otresnosti se snazi najit v zivote harmonii a predejit tak zachvatum zravosti. Zni to jednoduse, realizovat to jednoduche neni. Ale vede to k pozitivnim vysledkum, do PLUSU.Zvraceni Ti : doslova roZVRATI metabolismus, ten pak nebude vedet, jestli ukladat nebo ne, a vubec co ma delat s jidlem a s celou tou chemii, kterou nastartoval. Jak tady zminuje skoro kazdy(a pozor, z vlastni zkusenosti): zhorsuje se kvalita nehtu, vlasu, vypadavaj zuby,..neboj, nejdriv zacnou jen bolet a upozorni Te, ze je nejvyssi cas prestat. Naladu Ti zvraceni taky nezvedne, vycitky a strach jsou pak peklem na zemi, nic neni zadarmo, za kazdou blbost se plati a jestli si chces nabit h..., zvraceni se muze cloveku vymstit zpusoby, ktere si neumi ani predstavit, pokud je nezazije.A takovy maly detail, normalne se bulimii nezhubne, jenom se pak clovek s klidnejsim svedomim prezira.Zapadni svet je divny, zijeme moc rychle, zvlast ve mestech. Pripadam si v tomto smeru dost schizofrenni. Na jednu stranu touzim bydlet uprostred lesu skoro bez elektriny, zajima me ekologie, nemam rada plytvani, uvedomuju si zavislost na prirode, bla bla, atd, na druhou stranu jsem si zamilovala Londyn, party, obcas i tanecni drogy(E), barvim si vlasy, obleceni, pet let jsem kourila, zvracim a vyhazuju tim jidlo primo do zachoda, ...no nemusim tady jmenovat vsechno...Je tezky najit symbiozu tech dvou "ja". Nekdy se ucim, jim normalne, vsechno v rovnovaze, ale za par dni mi hrabne a jdu nekam parit, opiju si zobak, druhej den mam kocovinu, v horsim pripade okno, v kazdem pripade vycitky, a rozhodi mi to dalsi dva dny. A to bych chtela pusobit jako celkem rozumny clovek (na nektere osoby obzvlast:), protoze jsem zjistila, ze se me nekteri kluci boji, asi kdyz jsem zrovna silena). Uz jsem to psala, ale dobry je omezit alkohol. Ja v tom vidim nejmin tri vyhody, ale pit alkohol je tak zazite, ze nebudu nikoho presvedcovat, at s tim prestane.Tak pa pa broucciR.

BarcaXXL (So, 10. 5. 2003 - 22:05)

Cau Marti,diky za odpoved,stoji to za zamysleni,ale urcite to znas ,kdyz jsem prezrana,tak mam jediny problem jak to dostat ven a i kdyz vim ,ze mi zvraceni nejde,tak se stejne prezeru,protoze neumim prestat .Me to prijde jak kdybych v tu chvili byla nejaka preprogramovana a nemyslelo mi to!Nevim jestli se toho zbavim ,ale uz aspon nechci pribirat.Takze byvh vazne prosila nekoho o babskou radu jak se nejlepe vyzvracim!!!Diiky moc!!§

Marta (So, 10. 5. 2003 - 16:05)

Ahojki,jsem tu zas...ne,nemame tam net,jsem doma,ale už musím jet spatky na kliniku.zítra ale budu doma a napišu..Tak se držte. Marta

Marta (So, 10. 5. 2003 - 16:05)

Barun,co to je za hloupost?Nema to cenu,věř mi-každy se toho chce zbavit a Ty skačeš do propasti!Řeknu Ti to tak :kdysi jsem měla docela husté vlasy a těď?A už neřikam co nehty,kůže...nikdy jsem nemivala modřiny,teď mě někdo chytí za ruku a jsem modrá.I při 30 stupních chodím ve svetru...neřikam,že nemam strach že přiberu-mam z toho panickou hrůzu,ale snažim se,protože chci žit,vdat se a mit děti,poprostu byt normalní!!Pokud maš šanci přestat tak ji využij a nenut své tělu k tomu co si nepřeje!Vím že to bereš jako prazdné kecy,taky jsem přes to prošla,ale zkus se nad tím zamyslet! Marta

Barca XXL (So, 10. 5. 2003 - 15:05)

Ahoj Vsichni,mozna to je blby dotaz,ale rada bych se zeptala jak to delate,ze se vyzvracite ,pry se ma hodne pit a jde to! Ale me to nejde vubec ,trapim se treba i hodinu a nic! Pak jsem cela olezla ,boli me hlava ,bricho.... a nalada v pr....Porad pribiram a nevimjak dal...Pry jsou nejake babske rady ohledne zvraceni .Poradi mi nekdo?Moc prosiiiiim!!!!Diky Barca

Reklama

Přidat komentář