Reklama

poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Kristyna (Čt, 20. 3. 2003 - 04:03)

jo,jo prsne tak co s tim?at chci jak chci at si rikam co chci nic nepomaha.jo pomaha kdyz nejim vubec nic,anebo jak tady nekdo psal/diky/kdyz jim ovoce tak to vetsinou vydrzim nezvracet.

janys (St, 19. 3. 2003 - 23:03)

holky, hruza, od rana jim ůzdrave, stridme" a pred hodinou jsem dostala takovej hlad, ze jsem snedla 1 vejce natvrdo, 2 cleby se syrem, 1 kus perniku, 4 cokol.bonbony a jogurt a zhruba v pulce zranice mi bylo jasny, ze to stejne pujde ven, tak jsem si dala, na co jsem mela chut. a ted jsem to vyhodila, krasna prace. ale sem na sebe uz hrozme nastvana, ze nemam zadnou vuli. opakuje se to skoro kazdej den, dlouhy mesice, porad si rikam, ze to bylo naposled....je to na pytel.

Kristyna (St, 19. 3. 2003 - 16:03)

Hani kolik vazis ted?

Hanka (St, 19. 3. 2003 - 15:03)

Ahojky lidičky,ani nevím, proč sem píšu, prostě jsem tuto stránk objevila a řekla jsem si, že se s Vámi taky podělím o jednu zkušenost. Je mi 21 let a dá se říct, že jím už normálně. Taky jsem chtěla před pár lety zhubnout pár kilo. Bylo mi 16, měřila jsem 166 cm a vážila 63 kilo. Nebyla jsem úplně tlustá, ale ty nohy ... co Vám mám vyprávět. Tak to začalo, nejdříve jsem začala jíst zdravě, žádné pozdní večeře, pytlík chipsů nebo sušenek u televize večer, místa housek jen celozrnné pečivo a z masa jen kuřecí. Asi to znáte. Během necelých dvou měsíců jsem zhubla na 49 kilo, už jsem byla celkem hubená a každý si toho všiml. Lhala bych, kdyby řekla, že mi to nedělalo dobře. No jo, ale není to snadný s tím přestat, tudíž jsem za další necelé dva měsíce měla už jen 40 kilo, byla jsem kost a kůže, menstruace zmizela, bylo mi pořád zima ... po nějakém čase jsem skončila v nemocnici, kapačky, dietní program, jídlo několikrát denně .. byla jsem proti, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že už to snad budu mít za sebou. Jenže, po třech měsících mě s váhou 52 kilo pustili z nemocnice, s tím, že musím přibrat na 55. Proti jsem nebyla, protože jsem tím vším projít znovu nechtěla. Pak přišel další školní rok a jídla ubývalo. Po nějakém čase jsem byla zpět na 40 kilech. Nějakou dobu to trvalo, začala jsem se přejídat, ale nezvracet, bála jsem se, že skončím v nemocnici. Pak jsem potkala skvělého kluka, který mi hodně pomohl. Ale je pravda, že když člověk nechce, nemůže se z toho dostat. Už jsme spolu tři roky a plánujeme do budoucna, bydlení, děti ... ! Jídlo je v pohodě, dám si všechno, jednou až dvakrát týdně chodím cvičit a nehodlám se už nikdy trápit hlady. Holky, nestojí to za to, protože stejně jednou budete muset začít jíst. A navíc, je snad nějaká ženská (myslím normální ženskou), která netouží po dětech? Tak se netrapte a kdyžtak mi něco pošlete.

kodrasová Alena (St, 19. 3. 2003 - 12:03)

Prosim timtoXenii,jestli by seminemohla ozvat na adresu kodrasova"seznam.cz. Její připad je šileně podobny mémo a jsem ve stadiu, kdy jsem fakt nejohodlanějši s A skončit. Když to nedokažu teď, takasi nukdy. Mam hroznej strach, že to nezvladnu a špatně se mi dostava na stranky doktorky tak bych chtěla, jestli by mi nemohla napsat. HOlky, ktere simyslite, že jste vylečene nebo jste poznaly, jak hrozna přítelkyně MA je a chtete ji zlikvidovat, prosim napište. Beru taky antidepresiva a prašky na žaludek, bojuji s niuž tři roky a konečně jsem o sebe dostala strach. Pud sebezáchovy,který se neozyval po dobu,kdy jsem se snažila dobrovolně sprovodit skrze MA ze světa,se snad ozval. Mam hrozne problemy neomezovat se v jidle. Pořád chci svůj jídelníček šidit a popřád překonávat pokušení, vyzkoumat, kolik kj má na obaluý napsán tenhle a tamten jogurt. Už radějikončím, začínám být hrozně nervózní. Holky, mějme se všechny a buďme suilné. Nechci být troska.

Kristyna (Út, 18. 3. 2003 - 21:03)

ahoj holky uz me to fakt nebavi neverim,ze je z toho cesta ven.kazdy vecer si slibuju ze zitra nebudu a stejne,bleju treba i dvakrat nebo trikrat denne.Snazim se zamyslet pro,ale nA nic jsem neprisla nekdy si rikam,ze bude lepe az uz to vsechno budu mit za sebou.Stejne ziju jednu velkou lez........Kristyna

Czech_Chic (Út, 18. 3. 2003 - 20:03)

Ach jo... Jen by me zajimalo kde tenhle svet skonci. Uz ted okupujou titulni stranky casopisu same pocitacove upravovane (ANO - napr. kdyz fotili na titulku nakyho casaku Kate Winsletovou, zestihlili ji nohy, tvar a bricho) zenske, na modnich prehlidkach kraluji vychrtliny a mam pocit, ze snad cely svet hubne. Jsem uz na to slovo skoro alergicka... Kazdej casak pro zensky ma na titulni strane temer vzdy napsano "Jak zhubnout XX kilo za 14 dni" a podobne titulky. Tematika hubnuti ovlada nase mysli. Chceme se podobat tem nasim vzorum z casopisu. Ale neni to mozne a to nas vrha do dalsiho a dalsiho trapeni. Zaciname se nenavidet a nenavidet i svet kolem sebe.Znam to moc dobre. Jsem depresivni clovek a od mych 16 me chytla touha hubnout. Nyni je mi 18. Nejsem se sebou spokojena, mam pocit ze nemam vuli a nedari se mi hubnout. Nedokazu nastesti zvracet. Ale touze zhubnout 5 kilo bych dokazala obetovat hodne. Jenze se ve me vzdy neco zlomi a ja se par dni prejidam a pak do toho spadnu nanovo. Vim o cem mluvila moje pred-prispevatelka, taky nesnasim sva stehna, svuj zadek, sve tluste tvare. Ale pri vaze 42 kg myslim o nejakem tuku vskutku u tebe nemuze byt rec. Uvedom si to. Prosim, zkus pribrat, pokud budes mit pri sve vaze 48 kg, myslim ze budes idealni holka, nebudes vypadat jako kostra, budes mit oproti jinym holkam bezva vahu a budes se citit dobre. Pri 30 kg po kterych touzich budes oskliva kostra. To chces? Zamysli se nad tim prosim... Pokud budes potrebovat poradit, rada pomuzu. Taky proto, ze si myslim, ze mi je tahle problematika dost blizka a chapu pocity tve a druhych, ktere maji podobny problem...

Radka (Po, 17. 3. 2003 - 19:03)

Ahoj holky!!!Doufam ze se vede lip.Ted pisu a nejsem pripojena takze sem necetla prispevky a nevim, co je novyho.U me nic moc, porad se v tom placam.To uz je let a ja ani poradne nevim jestli chci skoncit.Byla sem 2krat v Motole,tam ze me udelali tezky pripad a chteli me dat do lecebny, ale to rodice nechteli a tak sem sla do Brna,kde sem tyden byla se sondou na jipce, a pak na detskym oddeleni, stejne jako vsechny minuli pobyty 4 mesice.Domu sem se vratila v lete a chodila denne treba i 8hodin a jedla predevsim ovoce, obcas sem se prejedla a tak sem pribrala na dnesni vahu kolem 42kg.Je mi 16 a merim 159cm.Uz skoro nechodim a tolik se nehybu, taky cely den skoro nic nejim a vecer se fakt huste prejim a pak si vemu projimadla.Obcas taky zvracim.Neziju normalni zivot, anorexie me ovlada.Nic me nebavi, nemam skoro zadny kamarady a delam co se libi ji.Obcas ji sice premohu, treba kdyz se mi opravdu prave nechce jet na rotopedu,nebo kdyz toho snim vic.S projimadlama chci prestat, ale nevim ,jak.Mate nekdo zkusenosti?Taky mam depky, ze mam tlusty stehna a boky, nemuzu se na sebe koukat do zrcadla, ale ruce a prsa mam naopak hubenejsi a to me stve.Ale stejne sem se citila lip se 30 kilama,ale byla sem nestastna jinak.Chtela bych byt vizualne hubena, ale mit normalni vahu, aby nikdo nemel keci a neprikazoval mi pribirat a tolik me nesledoval.Asi si ted myslite, jak to mam v hlave pomotany, ani ja netvrdim, ze sem zdrava, ale ted to mam ve svych rukou a nehubnu, dokazu se premoct i tu nemoc ,rika to i doktor, ale ja asi poradne nechci,jinak bych uz davno byla normalni.Preju silu.Radka

iris (Po, 17. 3. 2003 - 16:03)

Ahoj, je mi 29 let a při výšce 174, vážím 64 kilo. Chci Ti jen říct, že pohled dívky, které je 16 let anebo ženy, které už bude 30 let je doopravdy odlišný. V době, kdy mi ještě nebylo 20 let, jsem si také myslela, že jsem tlustá. Držela jsem příšerné diety, za týden jsem zhubla i 4 kg a pak jsem omdlévala. Pravdou je, že dnešní doba supermodelek je pro mladou dívčí generaci opravdu zničující. Víš, já jsem za svůj život měla hodně sexuálních partnerů, životního partnera mám až teď, tedy posledních pět let. Časem pochopíš, že je jen velmi málo mužů, kteří preferují vychrtlé ženské postavy. Většina mužů dává přednost plným ženským tvarům a ne chodícím kostrám (to ostatně nejsou chlapi pro život), partner Tě musí mít rád takovu jaká jsi.

Monika (Ne, 16. 3. 2003 - 21:03)

Ahoj holky, diky za info a zkusenosti s doktory. Pokud jste nektera z Prahy a mate chut se sejit a pokecat si tak se ozvete,moc rada bych mluvila s nekym kdo ma stejny problem(bulimii)a sbira sily na to se s ni poprat!!!! s.monca"seznam.czDiky Monika

Klarka (So, 15. 3. 2003 - 11:03)

Ahoj vsem, ctu vse, jen nemam moznosti psat, protoze se na net dostanu tak jednou dvakrat tydne, pak si preposlu vsechny nove prispevky na mail a ctu to najednou.Mela bych hodne reakci, ale lepe by se mi odpovidalo prubezne, takhle uz si presne nepamatuju, co kdo psa. Vim, ze ted resi hodne Xenie deprese. Co se tyce depresi, tak toho vim hodne. Mam casto silne deprese i slabsi. Beru antidepresiva dlouhodobe, zvlaste ty, kde je ten serotonin, ktery pri depresich chybi. Skutecne to pomuze, ale zadny zazrak to neni, neboj se toho Xenie, neni duvod. Je to jako kdyz si vezmes paralen. Nepomuze to hned, ale po par tydnech ano. Pro me je to bezna soucast dne i celeho zivota. Jen necekej nejakou rychlou ulevu a pocit blaha v hlave, to ne, takove prasky sice existuji, ale jsou hodne navykove a lekari je predepisuji jen vyjimecne a vubec ne mladym lidem. Abych uvedla priklad, tak je to treba neurol. No a k tomu problemu, o cem vlastne tento chat je, bych rekla toto, ze se z toho 100 % nejde dostat, ale da se zit a mit to pod kontrolou, zapomenout uplne na to nejde. To jedine v pripade, ze by nam bylo jedno, kolik vazime. A to nam jedno neni, nemam pravdu ? Takze resit jidlo a vahu budeme cely zivot. Petro, ty ses divila, jak Ti psal Ondra, ze mas jist 5x denne, to je naprosto normalni a spravne, jinak se budes prejidat, zvracet a hladovet neustale. Nezvladnes to hladovenim ani zvracenim, protoze to cely zivot delat nejde. Kdyz budes hladovet, rychleji umres, kdyz budes zvracet, tak se Ti za nejaky cas objevi vred, rakovina apod. Takze tudu cesta nevede. Musim koncit, drzte se vsichni, je to tezky, taky bojuju a vim, jak je nebezpecne zazit nejake stresove situace ci vynechat pravidelne jidlo. Jsem tu s vami, piste a bojujte.Klarka

1b4 (Pá, 14. 3. 2003 - 23:03)

Hodně se podceňuješ, protože to docela jistě jednou zvládneš. Nejde najednou zvládnout najíst se 5x za den a zůstat v pohodě, chce to začít postupně, snažit se spíš o tu četnost než sníst celej normální oběd jako ostatní, začít od potravin a od jídel, který zvládáš a sem tam mezi ně zkusit přidat něco, co teď sníst nedokážeš. Vtip je v tom, že když svýmu tělu dáš během dne tolik jídla, kolik potřebuje, nebude už po něm večer tak prahnout a hodně to zvyšuje tvoje šance, že ten den pro tebe bude úspěšný (bez zvracení). Když nesníš dost během dne, nebo během několika dní, logicky tvý tělo večer dostane obrovskej hlad, kterej se pak těžko zvládá. Měj na paměti, že když se ti to sem tam nepodaří, nevadí, důležité je, že jsi se rozhodla vyrazit na cestu. Třeba hned ten další den zas bude lepší...Asi je dobré si psát, co, kdy a kolik během dne sníš a pak to ukázat nějakému příteli, kamarádce, aby ti poradil, třeba si v tom všimne nějakých chyb, a když o nich budeš vědět, můžeš s nimi něco udělat. Nikdy si neříkej - to bych nikdy nezvládla - řekni si - m, no, to mi dá ještě hodně práce, ale jednou to dokážu!

petra (Pá, 14. 3. 2003 - 21:03)

5xdenne?to bych nikdy nezvladla,to by bylo zvraceni petkrat denne.snazim se jist na ceste do prace nebo v praci kde neni moznost jit blejt.radsi nic nez zvraceni.vim,ze kdybych snedla normalni svacu nedejboze obed vim kde to skonci.je to na nic

1b4 (Pá, 14. 3. 2003 - 01:03)

Snadno se to radí, vím, ale zkus se najíst 5x za den - snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře, jez, co ti půjde, pokud máš možnost někomu říct, aby ti dal na talíř přesně tolik, kolik bys měla sníst, bude to snadnější. Večer už nic nejez, snaž se něco aktivně dělat, jít ven, s někým kecat. Určitě se ti to jednou povede, a pak víckrát po sobě, sem tam zas ne, ale to nevadí, nejde všechno hned, lepší jeden malý úspěch, než rovnou chtít z ničeho nic být v pohodě, to totiž nejde, ta cesta nějaký čas bude trvat, buť trpělivá. Jak řekl klasik - nepůjde to samo a hned, bude tě to něco stát, ale vyplatí se to!!! Mnoho malých úspěchů!

petra (St, 12. 3. 2003 - 21:03)

ahoj holky,chodim sem uzdlouho rekla bych uzrok a pul,mam bulimii.a rozhodla jsem seneco delat,ale co???????????tedsi davam muj doufam posledni zmrzlinovy pohar ktery by stacil pro ctyri lidi,uz me to fakt nebavi.kazde rano si rikam dneska to vydrzim,a nevydrzim,potom kdyz se najim a vybleju tak si reknu to bylo dneska naposledy, houby s octem.ma nekdo nejakou radu nabo aspon radicku?????????uz v tom jedu asi ctyri roky nikdo nema ani tuseni ted zacinam tloustnnout.dneska rano jsem mela odpornych 52,normalne mam tak 49 myslim rano,vecer se nevazim.merim 167tak zatim cau Petra

Sabca (Út, 11. 3. 2003 - 18:03)

Ze vam do toho tak skacu Monco,ale znam docela fajn psycholozku na tuhle tematiku je to Mudr.Papezova z kliniky Ke Karlovu a sama se tam v nejblizsi dobe chystam,jsem totiz v hajzlu a sama si uz nevim rady,spis nemam silu.Dala bych vsechny dary sveta za vyleceni a mit normalni zivot a radovat se z papani

1b4 (Po, 10. 3. 2003 - 23:03)

Niko mám takovou kamarádku taky, na něco už jsem přišel, na něco ne, pokud bys nebyla proti, mohli bychom se někde potkat, ať už fyzicky, nebo na chatu a probrat to. Jsi pro? Ozvi se, dík, Ondra 1b4"email.cz 603904777

1b4 (Po, 10. 3. 2003 - 23:03)

Ahoj Ivo, nevím přesně - odborníka v jakém smyslu? Jsou lidi, co dobře poradí kolem jídelního režimu, jsou dobří psychologové, je spousta všelijakých odborníků na ppp, každý má jiný pohled, jinou cestu, a každá cesta je k něčemu dobrá. Hodně kontaktů najdeš na www.anabell.czOndra

iva (Po, 10. 3. 2003 - 20:03)

potřebovala bych kontakt na nějakého odborníka na PPP,můžete prosím někoho doporučit?

Nika (Po, 10. 3. 2003 - 20:03)

Ahoj holky,myslite ze se da nejak pomoct kamaradce ktera ma A?Nechce nikam chodit,mam ji 'nutit' nebo nechat byt?Ja se snazim s ni mluvit a ona tvrdi,ze ted(po 3 letech) uz to vazne musi zkoncit.Jak ji ale pomoct to zvladnout?Dekuju za kazdou radu.Mejte se jak nejlip to jde.Zdravi Nika

Reklama

Přidat komentář