poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Ahoj,já jsem také absolvovala tři sezení kineziologie a myslím, že na takový problém, jakými PPP jsou nestačí.

A ještě k té kineziologii. U ní je nejdůležitější

Díky, budu o tom přemýšlet :-) Faktem je, že alternativní metody jsou hodně tenkým ledem, nejsou všespasitelné

Ahoj Jaňulo, ještě ke kineziologii:jo jo, slyšel jsem, že jsou na to kurzy a že se to tedy může naučit skoro každý, taky proto si myslím, že možná 75% z těch, co se to naučili, nebudou "praví" kineziologové, i když tady se hodnocení provádí dost těžko. Stejně tak práva může vystudovat skoro každý (kdo se tam dostane :-)), ale to ještě neznamená, že je z něj skvělej právník nebo advokát. To ale taky neznamená, že chceš hned každýho zneužít. Prostě další znalosti se získávají mimo jiné i praxí a tak je to skoro v každém oboru, kineziologii nevyjímaje. A ani nejde o to (do jisté míry) kineziologii věřit, já jsem tomu taky dřív nevěřil, dokud mé kamarádce "nevyléčila" hemeroidy. Možná to zní divně, ale je to tak. Tak jsem to doporučil své přitelkyni, která už dlouho (8 let) trpí A. Ta tomu už vůbec nevěřila a dokonce se tam bála jít. Nakonec jsem jí přesvědčil, byla tam dvakrát (2x 400 = 800 Kč) a po určitou dobu se cítila mnohem lépe. Teď už tam dlouho nebyla, ale její doktorka (psych.) jí doporučila, aby to zkusila znovu, jestli může. Takže tam jde příští týden, tak můžu pak poreferovat, jestli to má opět kýžený efekt. Obecně si myslím, že 800Kč za třeba i týden euforie pro někoho, kdo trpí silnými depresemi, je cena aspoň pro mně přijatelná a kdykoli jí akceptuju. Uznávám ale, že ani alternativní metody nejsou všelék, určitě na někoho nemusí působit a nemusí pomoct. Jde o to něco zkusit a kdo nic nezkusí, tomu nevěřím, že to s uzdravením myslí vážně.

Ahoj,tak po delsi dobe jsem opet navstivila tuto diskuzi. Precetla jsem si vsechny nove prispevky, byla prekvapena tolika novymi lidmi, i kdyz ja mezi ne take tak trochu spadam. Zaujala me debata o kineziologii. Zajimalo by me v cem presne spociva a jak probiha to tzv. odblokovani a cim to ma cloveku prospet. Janula sice psala trosku podrobneji nicmene stale nevim v cem spociva. Z prispevku Januly jsem nabyla dojmu jestli to neni placebo? Opravdu nevim a nechci tuto metodu nijak kritizovat. Osobne jsem pro alternativni lecbu, protoze pokud se jedna o PPP tak klasicka lecba predepisovana doktory fakt nezabira a muzou mi rikat o tom, ze problem je v me nespolupraci donekonecna.Sice leky moji maniodepresivitu stacily ze sinusoidy na linku, ale pocitam, ze az je vysadim tak to bude tam , kde pred tim.Jinak jsem opet na zacatku. Je to jeden krok v pred a pet kroku vzad. Ach jo, je to k zesileni. Je sice pekne cist si tady o ucte k sobe samemu, kaslat na vahu atd., nicmene i me se to pekne pise, ale realita je bohuzel jina.Tak nevim, ale preji vsem hodne pevne vule a trpelivosti v tomto boji.Elen

Zdravím všechny,pár dnů jsem neměla chuť psát, jsem ve stádiu, kdy si připadám hodně bezvýznamně a nemám chuť se svěřovat, ani cokoli dělat. A. pro mě celou tu dlouhou dobu znamenala prostředek, jak si něco dokazovat, vědět, že jsem v něčem dobrá. V A. jsem si kompenzovala všechny problémy, svoje nedostatky a teď mám pocit strašné prázdnoty. Hodně mi A. chybí, i když vím, že se k tomu nesmím vrátit. Přes dva měsíce pořádně jím, tak dlouho jsem to ještě nikdy nevydržela

Ahoj Katusko!Tak jsem se konecne dostala k pocitaci, abych ti napsala. Minule jsem psala ve skole a spadla nam sit, tak se mi vsechno vymazalo a ja pak uz musela bezet.Znovu jsem uz necetla tvuj dopis, tak snad si aspon trochu pamatuju, co jsem chtela napsat.Vis, jen bych se chtela jeste vyjadrit k tomu rikani "osklivych veci". Myslim, ze je moc fajn, pokud te tvuj pritel podrzi a zboznuje takovou, jaka jsi, ale stejne si myslim, ze nema pravo ti rikat neprijemne poznmky o tve postave. Ze je uslysis od nekoho jineho s tim absolutne nesouvisi - prece kdyz mi napr. pritel pribere, tak mu i ja, clovek, co ho ma doma podrzet, nebudu rikat "ty tluste sele" jen proto, aby si na to zvyknul! mas pravdu, ze ted prozivam hezke obdobi, ale neboj se, jsem pripravena na to, ze se to zmeni a depka zase uderi...teda vlastne uz to myslim dneska zacina :-(. Jsem podrazdena a vycitam si, ze se "prejidam" (jim uplne normalne a jako jindy). Nekde jsem cetla nejakou citaci z proanorekticky stranky, ze "neni problem, ktery by nevyresilo nejedeni". No a myslim, ze proste jeste stale v podvedomi takhle reguju: "nastvali jste me, tak se pujdu vyzvracet, nebo nebudu den jist". Coz je samozrejme desne spatne, ze jo, ale vysvetluj mi to, kdyz to na me padne.V ty souvislosti me jeste napadlo, ze jsi psala, ze nevis, jestli se prejidas, nebo jestli je to tvuj subjektivni pocit. No, tak zkus si treba par dni POCTIVE psat, co snis a kolik a pak to dej dvema lidem na posouzeni a uvidis, co ti reknou. Prejidani je individualni. Napr. moje staricka babicka ji jako vrabecek, ackoli nema samozrejme anorexii. No a muj pritel se v pomeru k ni tedy prejida, ackoli jinak se neprejida a ji normalne sobe adekvatni porce. Jenze je mohutnej a svalnatej a dela dost narocnej sport, tak proste musi hodne jist, jinak by zkolaboval. ja samozrejme jim taky vic, nez moje kamardaka, ktera zadek ze zidle zvedne jen kdyz jde na zachod, a naopak jim mnohem min, nez muj pritel. Jinymi slovy - co tobe muze pripadat jako prejidani (jis napr. vice nez matka), muze byt naprosto normalni jedeni.Jinak - nic si nedelej z toho, ze s pritelem jis hodne - to ja taky:-)))! A jeho mamka mi porad podstrkuje jidlo a vari jiny jidla nez my, tak musim vzdycky vsechno ochutnat :-)))).Proste ale po vikendu najed na svuj sparvnej stravovaci rezim a budes v pohode. neznam nikoho, kdo obcas nepribere (po dovolene, po navsteve doma), to jen my tady z toho mame strasny depky. Jedna moje kamaradka byla po delsi dobe doma a mama ji tam pekne vykrmila. A jeji reakce byla - no a co, tak si koupim par novejch hadru, aspon mam duvod koupit si neco na sebe. No a sice nejsem chlap, ale co ti muzu rict k tomu, ze nejsi typ sveho pritele je to, ze tohle cely je blbost. To, ze zrovna neslinta nad zrzkama neznamena, ze s nejakou nemuze chodit a zit celej zivot. Strasne taky zalezi na tvy osobnosti, ne jen na vzhledu. ja treba absolutne nejsem typ sveho pritele, jsem ten typ, co by se s nim nekde ukazal, vyspal, a pak nechal. Miluje oplacanejsi cernovlasky, s bilou kuzi, modrejma ocima a sportovnim ucesem. Rad se chodi bavit, pije a touzi po tom, aby to delala i jeho partnerka a byla to holka do nepohody.No a s kym chodi? S dlouhovlasou blondynou s hnedyma ocima, stihlou postavou (ano, je tezky si to priznat,ale ac mam k vychrtlosti hodne daleko, rozhodne nejsem macata), strasne asocialni, utapejici se v depresich a zhejckany. A teda musim rict, ze to nevypada na to, ze by se se mnou chtel rozejit (aspon doufam :-))))).No a ja to samy- vzdycky jsem chodila s uplne opacnym typem, nez je ted moje laska. Takze se vubec netrap, ze "nejsi typ sveho pritele". Jak rikam, nejsem muz, ale co vidim a znam, tak malo kdo zije se svym vysnenym typem.Co se tyce dotazniku - rada ho vyplnim, ale posli ho bud prosim na mail memu priteli (on mi ho preposle), nebo mi sem prosim napis svuj mail a ja ti poslu svuj. Napis, co bys radsi, ja ti kdyztak priste napisu Lasky mail.Uz budu koncit, jeste bych mela neco smolit do skoly, ale fakt se mi nechce, tak si asi budu cist. Ach jo, skoda ze nejsem huben- ale ne, neni to skoda, jen si myslim, ze se mi kazi nalada, tak ji nebudu kazit tady vam.Mej se.Xenie

Teda Regi, úplně zírám, jaks mě tu pěkně popsala, sama bych to nedokázala lépe! A furt žeru, i když jsem řekla, že budu držet dietu a furt zvracím, i když jsem řekla, že už nebudu. Mou jedinnou spásou minimálně pro zbytek tohoto týdne je, že mám asi dvacku a za to se fakt nepřejím (to si snad radši koupím pivo nebo cigára).Hlavně nebýt sama a nenudit se! To je můj recept. Zdravím všechny!

Holky, prosim, co vam pomaha v tom, prijmout za pravdu vsechny ty reci, které jsou asi pravdive, ale ja je porad nemohu prijmout za tu pravdu. Vadi mi priserně celulitida na stehnech a hyzdich, jsem lina se sebou něco dělat, nekdy me to chytne a cvicim jako silenec, ale pak mam z toho vycitky, jsem v takovem nijakem stavu, ani nemocna, ani zdrava, pripadam si desně tlustá a to, že se nevejdu ani do jedněch kalhot, me privadi k silenstvi. Driv se mi moje postava libuila, nosila jsem kalhoty pekne upnute, ale co jsem nabrala tech 10 kilo,, víc nez 10, 12, to je pro mne proste hrůza. Někdy mam pocit, ze to zvladam, ale to zase vymjaze chvile beznadeje. Vcera jsem hledala ves skrini, co si vezmu dneska na maturitni pisemku z čestiny, a z myho velkyho zadku jsem malem dostala infarkt. Zase jsem brečela to človeku inspirace neprida, že. Muze mi někdo poradit? Nemam často pristup k internetu, byl by nekdo ochotny mi napsat na kodrasova"seznam.cz? Diky moc. Ale stejne bych se radsi nevidela...

ad kineziologie)o zneuziti alternativnich metod mluvi vetsinou ti, co o nich moc nevi nebo vedet nechteji a jsou apriori proti nim. Jiste zneuzit se da skoro vsechno - hypnoza, homeopatie, ale jak jiste vite, zneuzit vas muze i normalni doktor nebo farar; kdyz tak napis, odkud jsi, ja se preptam na nekoho, o kom budu mit referencead nerikat, co nechceme slyset)to je naprosto legitimni (hrozne slovo :-)) Subjektivni hledisko je neco jineho nez pravda. Nekdo mi muze pripadat jako krava, ale to jeste neznamena, ze to krava je, mozna jenom ja jsem idiot. ad anorexie u chlapu)ano, i kdyz je vyskyt u kluku jiste mensi nez u holek; znam napr. Petra Vomastka, ktery o tom dokonce napsal knihu - Denik anorektika; doporucuju precist...

Marketo,napsala jsem ti mail.

Zdravim vsechny,taky jsem se v PPP peknou dobu placala, vic jak 10let...a prosla jsem si vsim (anorexii, bulimii i zravosti, moje vaha kolisala pri 175cm od 47-75kg, ale ted uz vim, ze to neni dulezity). Za tu dlouhou dobu mi konecne doslo, ze cela ta nemoc je o sebeprijeti a o nicem jinem, pokud se budem snazit nase problemy tykajici se jidla jenom soustredenim se na to jak spravne jist, kolik cvicit atd. tak nic nevyresime...musime byt konecne ochotny se podivat, co je to vlastne, pod tim vsim nutkavym chovanim...a myslim, ze je to hodne individualni, i kdyz ty frustrace jsou hodne podobne...nebo snad verite, ze mate problem s jidlem? Me treba dlouho trvalo, nez jsem pochopila, ze bojuju o lasku svyho otce, a ze po nem chci neco, co mi neni schopnej dat. Ted uz vim, ze na to abych mela krasny telo se musim chovat presne obracene, nez jsem se chovala...musim se naucit mit ho rada a prijimat ho a dovolit mu jeho prirozenou vahu a taky nechtit vsechno hned . A taky se nesnazit byt perfektni, protoze takovej neni nikdo a nikdy nebude, co bysme tady na tom svete taky jinak delali? Mejte se moc krasne

Ahoj Zuzko,jsem ráda,že se ozval někdo kdo má tyto problémy po díděti.Snahu jíst střídmě a pravidelně mám stále.jde o to jak to vydržím.Zuzko,k tomu sexu-tmu už jsem vyzkoušela.Manžel mě má rád stále i s nějakým tím kilčem navíc,možná po synkovi si mě váží i víc.Máme super vztah,ale té bariéry ohledně mé figury nevím jak se zbavit.Přes den jím v normě,ale večer když Tomášek usne se přežírám,a to nechutně.Jak se toho zbavit.Zkusila jsem večer šlapat na rotopedu-zabírá.Bohužel jen na chvíli,ta chvíle kdy se mám nacpat přijde,i kdybych kvůli tomu měla vstát.Tak to také u mě funguje.Jaké máš Zuzko sebevědomí?Já děsně mizerné.A to mohu říct,že nejsem k zahození ani po porodu.Pokud máš sebevědomí v normě,jak si toho dosáhla?Já těmi kecy o své nevzhlednosti obtěžuji manžela,který to tzak stejně nevidí.Chci být sebevědommá i když nedokonalá,to pak není podstatné.Jak máš staré dítě?bydlíš na vesnici či ve městě?Jaký máš partnerský život?Promiň asi jsem doťerná,ale to s tím souvisí.Budu rada za napsaní každého Tvého poznatku,zkušenosti atd. z Tvého života.Odkud jsi?Můeš i mailovat.Možná vyzvídám abnormálně,ale ono opravdu není asi moc mamin s podobnými problémy.Budu se těšit.Markéta

Ahoj kuřátka, jaký byl víkend? Doufám, že vás nedeptalo počasí a vyrazili jste někam za zábavou nebo za sportem. Přečetla jsem si zpětně vaše příspěvky. Opravdu, je z nich pokaždé cítit jiná nálada. Ona ta deprese příjde občas na každého, stejně jako nutnost se přejíst. Dobře to napsala Zuzana. I lidé s normálním vztahem k jídlu mají občas tzv. žravou. Stává se to ženám třeba před menstruací, kdy i týden mohou mít zvýšenou chuť k jídlu. To tělo signalizuje potřebu doplnit enerii. Je nutné pozorovat, kdy vás přepadá taková zvýšená potřeba jídla, případně si i zapisovat delší dobu, co vás k tomu nutí a z toho potom vyvodit závěry. Ne, že teď se přejím a okamžitě začnu trpět výčitkami svědomí. To tělo mi asi chtělo něco říci. A když se ho naučím poslouchat,poznám sama sebe a podle toho se zařídím. Když dostanu chuť na buchtu, kterou peču pravidelně v neděli pro manžela, klidně si ji dám. Kvůli tomu se nezboří svět. Jím to, co mám ráda a když mám hlad. Už jsem se to naučila rozpoznat, co je hlad a co je prázdnota. V tom druhém případě jdu a dám si sprchu, vyběhnu do ulic, sednu na kolo. Už se nepřejím, jako kdysi. Už nechci poznat ten pocit přeplněnosti. A kritika okolí? Co je komu do toho, že momentálně více jím? Dnes to potřebuji, zítra určitě nebudu mít hlad a nebudu tedy jíst. Nebo budu jíst méně. I v minulosti neměli lidé vždy stále jídlo po ruce. Jedli, když bylo co jíst. A nikdo se nepozastavil nad tím, kolik toho dokázali sníst. Bohužel nyní je jídlo stále po ruce a to nás svádí. Naučme se být asertivní vůči poznámkám, ale také vůči nadměrnému jídlu, když ho nepotřebujeme. Jednejte podle svých osobních pocitů a ne podle kritiky okolí. Jen je třeba se naučit správně hodnotit sama sebe, rozpoznat, co je pro mě dobré a co už je extrém. Je to těžké, ale naučíte se to. Moc hezký den a co největší pohodu vám přeje Iva.

Ahoj Kato, ted jsem ti napsala, ale cely se mi to vymazalo a ja uz musim bezet :-(. tak se nezlob, zkusim ti napsat v noci nebo zitra.Xenie

Marketo,jako ja. Pred otehotnenim jsem vazila 50 kg, po porodu mi vsechno krome tech 3 kil, ktere vazil synek, zustalo. Protoze hormony silely, cpala jsem se jako blazen (hlavne sladke pecivo) a pekne jsem se vyzrala az na vahu neco pres 65 kilo. Pripadala jsem si desne. Unavena z mimina, tlusta, neforemna, ufunena. Trvalo mi 2 roky, nez jsem se rozhodla s tim neco udelat. Zacala jsem drzet dietu: snidane - platek sucheho celozrnneho chleba a kafe s mlekem, k obedu salat nebo dusena zelenina nebo leco a pak uz nic. Sice jsem zhubla asi na 57 kilo, ale o vanocich jsem to hezky nabrala zpatky. Tak dalsi jaro jsem zacinala vlastne znovu. Tentokrat to vydrzelo. Zmenila jsem cely svuj stravovaci rezim a to trvale. Snidam jeden jogurt s bananem a musli, obedvam cokoli zdraveho (zadne smazene a mastne), odpoledne si davam cottage nebo nejakou svacinku a vecer si zobnu kousek syra. Pecivo si davam nekdy k snidani a k obedu k salatu. Vecer uz ne. Kdyz mam chut na cokoladu, tak si vezmu, ale jednu kosticku. Ta druha prece chutna uplne stejne:)Kdyz jedu na zabijacku, tak si dam i ovar s krenem, za dva dny normalni stravy je prohresek dole. Muzes jist i jina jidla, urcite vychytas, co ti dela dobre a co ne. Jen bych ti doporucovala jist pravidelne. Narid si treba budika a jez 4-5x denne mensi porce. To by ti mohlo pomoci v prejidani. Kdyz jdes na prochazku s kocarem, vezmi si treba jablko nebo musli tycinku do kapsy. Nekoupis si venku nejakou blbost, ktera by te stvala a doma se nevrhnes na lednicku. Napis mi, jak to zvladas, klidne i na mail. Mej se prima a bud zdrava. Pri sexu zhasni, ale neodpirej si ho, kdyz te bavi. Zkus sedy lehy, at si zpevnis bricho a uvidis, ze za mesic uz budes mit pri sexu i rozsviceno.

Ahojky holky - Xenie, Reginko (diky ze jsi i ty reagovala na muj prispevek, jsem moc rada!)No cela ta problematika je vlastne strasne slozita. Tenhle vikend jsem travila s pritelem - a bylo to KRASNY. Fakt krasny, takovej pocit totalniho stesti a pohody jsem nezazila uz tak dlouho.. Nekdy mam strach, jestli nas vztah neni treba jenom sex. Mozna to taky znate ze svych zivotu. Clovek se boji, na cem je. Ale dnesni vikend me opet presvedcil, ze to tak neni. Jedla jsem hodne, ale bez vycitek. Bohuzel obcas zaznela narazka ze se "nejak cpu" nebo neco v tom smyslu, necituju presne. Ale nic sem si z toho moc nedelala. Ja i pritel moc radi jime a pozoruju, ze kdyz sem s nim tak bohuzel jim vic nez kdyz sem sama. Asi ze jsem stastna, tak se nenervuju svym telem, nevim. Jenze jak to snim tak se nekdy cejtim mizerne... Nechci ze sebe delat chudacka co trpi PPP, ja myslim ze PPP ani nemam, ale mozna mi to trochu hrozi a tak se sveruju. No vecer jsme koukali s pritelem na TV a ja u toho cvicila a on me fotil jak sem v tech cvicebnich pozach, hehe, on me hrozne rad foti, libim se mu. Kdyz jsem u McDonalda nahodou koukla zas na svy bricho a rekla neco jako "Boze, to je teda pekna hruza", tak rek co by za to dal, kdyby mel taky takovy brisko (coz nema, hehe). No to je sice fakt ale to moje uvazovani je takovy divny. Vim ze modelky trpej buhvi cim, fetujou, furt je nekdo buzeruje, aby nepribraly ani deko... Ale stejne, v kokosu mi hryze cerv kokosak..Jedina takova epizodka bylo, kdyz mi pritel ukazoval ty fotky co nafotil (ma digitalni fotak, tak se nemusi nic vyvolavat) a ja se tam videla a najednou si pripadala tlusta, fjujtajfl, tak na me padnul spleen. Ale zase mam jiny chvile kdy vidim ze jsem docela hezka... Je to takovy stridave oblacny. V jednu chvili euforie, v druhy zas maxidepka.. Furt se u me tak hrozne stridaj nalady, ze to je hruza.A jeste se mi ted deje, ze kaslu na uceni, furt jsem perfekcionista ale spis to smeruju na svy telo, a dokonce uz jsem jednou i umyslne rano nevylezla z postele do skoly, byl sice jen telak, ale stejne, to by se mi predtim nemohlo stat. A zitra do skoly zas nejdu, pisem totiz 3 testy a ja nic neumim. Protoze zase jsem mela dnes neshodu s rodinou a pak jeste s pritelem kvuli ty neshode s rodinou a vsechno me tak nejak stvalo a nemela sem psychickou silu se ucit.Jinak me prejidani - hm, no nejim hovezi ani veprovy, takze v tom se drzim, sladky sem az donedavna nemohla ani videt (kvuli nezdravosti a taky uz odmala kdyz sem snedla hodne cokolady, tak mi pak bylo soufl od zaludku), ale asi 14 dni jsem hrozne malo jedla (teda hrozne na my pomery, tj. ne zadny jabko denne, to bych envydrzela, i kdyz ted po tom touzim to vydrzet, citim ze sem zas ztloustla a bojim se vlizt na vahu) a ted se holt prejidam. A taky posledni dobou jsem splacalavala i cokoladu, i kdyz nastesti ne cela baleni, ale treba 2 radky a i to je pro me dost depresivni fakt. Jak hluboko klesam... A nejak to nede zastavit, uz zase mam ted hlad a to sem dneska cely den zrala jak nezavrena. Mymu priteli jsem naznacila ze muj postoj k jidlu neni zdravy, a on o to jevi docela zajem, dokonce rikal 4 moznosti jak to muze byt, ze vlastne nikdo nemuze znat pravdu - ze se mozna vubec neprejidam (pouze si to namlouvam - a vskutku se vetsinou doma prejidam zdravymi potravinami - Vitalinei, apod.), nebo se tedy prejidam ale proc - resim si tak sve problemy? A pak rikal jeste naky dalsui moznosti ale nemohu si uz na zadnou vzpomenout (hehe). Jo, ais mam sklon resit sve depky jidlem, ted zrovna depku sem mela a papam a papam.On pritel mi v minulosti hodne pomohl. Mela jsem velke problemy se sebevedomim,. ktery mam dodnes a on a vztah s nim me drzel nad vodou, abych nespadla nekam treba do drog nebo neskoncila sebevrazdou. A taky pamatuju ze me postavil pred zrcadlo, abych videla, ze jsem hezka. To bylo hrozne nezny. Vztah se od ty doby zmenil, mam nekdy pocit ze se o me zajima min. Rozhodne jevi mensi ochotu me podporovat a pomahat mi. Treba si to ale jen namlouvam, nekdy sama nevim, kde je realita. Faktem je, ze pokazdy kdyz mi se smichem rekne "tlustochu" nebo "cvaliku" tak si v duchu reknu "Tak, a je to zas tady, musim zhubnout". A taky me nekdy tak jako stipe a ja nevim jestli kouka kolik mam tuku... sem z toho uz paranoidni. Bohuzel ja jsem skoro zrzka (no teda medovlaska, jak ja rikam, cista zrzka nejsem) a ty maj sklony k "rozteklosti". Jsou v rannem veku sexy ale jak starnou tak je to horsi a horsi. A muj pritel se kdysi zarek, ze jako holku nikdy nechce zrzku. A ted ma me. A ja touzim byt furt mladoucka, jako 15leta, chci se mu libit, chci byt idealni PRO NEJ, ne pro nekoho jinyho, na jiny lidi v tomhle ohledu celkem kaslu.. A pak taky kvuli sobe.Xenie, tvuj prispevek znel pekne, plny energie a stesti! MOC ti preju, at ti to vydrzi, ale bud pripravena, ze po stesti prijde taky pad, stesti netrva vecne. At te pak ten pad moc nesokuje a nejsi zase v depresich...Reginko, tobe drzim palce v dalsim boji, a urcite nejsem sama! Je od tebe mily, ze reagujes na prispevky ostatnich a snazis se pomahat! Ja bohuzel tak aktivni nejsem, nejak nestiham a vlastne ani necitim kompetenci nekomu radit, i kdyz bych rada...A holky, byly byste ochotny prijmout ode me e-mailem takovy dotaznicek ohledne PPP (potrebuju na maturitni praci)? Zatim casu dost, ptam se s velkym predstihem. Jen aby me nekdo neodsoudil za nejaky spamming, to bych nerada. Rada bych to poslala vsem holkam, ktery sem daly na sebe mailovy kontakt. Pokud si to kterakoli z vas nepreje, prosim nebojte to napsat sem nebo na muj mail a ja vas nebudu obtezovat! Jen nevim jak jinak sehnat holky, ktery trpeji PPP, aby mi odpovedely na par otazek - jak jsem uz rikala, nekam na psychiatrii bych se neodvazila a hlavne myslim ze vic holek s PPP je zatim v "realnem" zivote...DIKY!Kata

Ahoj,v podstatě jsem si problémy spříjmy potravy už prošla,navštěvovala jsem i odborníka.Vše se nějak urovnalo,přestala jsem zvracet a jakžtakž jíst.Přestože jsem asi byla i hubena,nikdy jsem své tělo neměla v lásce a stále se cítila nedokonalá.Pak jsem plánovaně otěhotněla.Moc jsem se těšila.Taky jsem poctivě papala,takže to bylo znát.Nyní mám osm měsíců po porodu astále neobleču své původní velikost.Jím naprasto nepravidelně-buď vůbec nebo moc.Z předešlých zkušeností vím,že než si huntovat žaludek je lepší sport.Vzhledem k mateřským povinnostem se nikam moc nedostanu,tak doma proháním rotoped.Přiznám,že nějaký výsledek se už dostavil,ale pro mě je to málo a asi ještě hodně dlouho bude.začala jsem tedy zas zvracet.zatím to není často,ale už teď mám strach abych se nedostala do toho nekonečného kolotoče.Navíc si přpadám natolik nepřitažlivá i pro svého manžela,že se vyhýbám i sexu.Manžel o mých problémech asi tuší,ale mě neláka se mu svěřit,zastávám názor,že kdo si tím vším neprojde-nepochopí.Hledám nějakou mamču,která měla podobné problémy a už je vyřešila nebo úspěšně řeší.Myslela jsem,že nynější povinnosti a miminko mě od těch problémů odvrátí,ale bohužel.Jak mám zčít nějak normálně jíst,vrátit se k své postavě? Jak se mám naučit mít se ráda takovou jaká jsemA jak vyřešit ty mé antisexuální stavy?Normálně mám totiž sex ráda a manžel už mi po této stránce schází.už mě toto přežívání nebaví,prosím poraďte! Markéta

Vitku,koukam, ze jsem do toku svych myslenek zahrnula, neco, co si zada vysvetleni...Moje nejblizsi kamaradka trpi bulimii, ale i jakousi ne prilis castou psychickou chorobou, podobnou maniodepresivni psychoze. Jeji zachvaty depresi stridaly dny plne naproste rozjarenosti, az ji to dohnalo k psychologovi. Sverila se mu i s ppp. Samozrejme me zajimal prubeh jejiho sezeni u psychologa a vysledky, nejake leky, cokoli. A strucne receno, na tu manii dostala antidepresiva a pochopitelne zakaz alkoholu(coz nebylo od veci, jelikoz vysokoskolak to z koleji nikdy nema daleko do hospody), a na bulimii dostala "dobrou radu".Proste to prekonat, nedat se, vydrzet. Asi jsem se vyjadrila dost podivne, bulimie neni lecitelna jenom vuli,ale na druhou stranu, ruzne psychoanalyzy sice pomuzou najit priciny a ten boj je pak jen na cloveku samotnem. A je to boj.Klarko,myslim, ze se mylis,kdyz pises, ze Tve problemy s bydlenim sem nepatri. Naopak, mohly by jeste vic upozornit na to, jak jsou problemy s vahou(nemyslim ted s nadvahou, pri ktere jde leckdy o zdravi) malicherne, ve srovnani se strachem, ktery citis (coz me mrzi, i kdyz Te neznam, tak at to dobre dopadne).Kato, tak jeste muj nazor, na poznamky Tveho pritele, uprimnost je sice hezka vlastnost, stalost v nazorech taky, ale nemelo by se zapominat na TAKT.Muj(byvaly) pritel mi jednou rekl, ze jsem "tak trochu chlap" a odrovnal me tim asi na tyden, pricemz jsem se, krome toho me to urazilo, zamyslela nad tim, jak pusobim na sve okoli. Ne, s chlapem toho asi moc spolecneho nemam, ale nemuzu vynechat skutecnost, ze od mala vyrustam jen s otcem.Neni ze me tedy typicka krehka divenka, nejsem ani idealista nebo snilek, snazim se videt svet optimisticky, ale s velkou davkou neduvery. Jsem kdykoli pripravena se jakoby proti necemu branit, jenze jsem asi chtela slyset neco "silne zene" a ne o chlapovi. Jenze-v cem je zena silna? Opravdu jsem se zamyslela a zkonzultovala to i s pritelem, nezacal mi tvrdit, ze to tak nemyslel, ale ne proto, ze by mi chtel nejak ublizit. Naopak, chtel mi pomoct. Pochopila jsem to az pozdeji......poznamky k postave jsou ale, s prominutim, nejapne. Nekdy mohou mit negativni dopad i pochvaly, protoze souvisi s vycitkami z pribirani. Jiz zminena kamaradka zacala zvracet az potom, kdy diky vysazeni hormonalni antikoncepce necekane zhubla. Nechtela se nove nabyteho vzhledu vzdat a jednu chvili vypadala opravdu vyhuble,ale slysela ze vsech stran "tobe to slusi" atd.. Takze s narazkami na postavu opatrne a Kato, nenech se zdeptat a navrhni, at Ti pritel kritiku kompenzuje treba komplimenty:)Mejte se vsichni moc hezky.R.

Hm, chtít po příteli, aby ti neříkal to, co nechceš slyšet nebo nerada slyšíš je blbost, protože ti to stejně řekne někdo jiný, a to se tě dotkne úplně stejně. Je třeba naučit se brát některá slova méně vážně a s nadhledem. A to nemluvím jen o vzhledu. Navíc o vzhled v životě nikdy nejde, jde o charisma. Pak může mít člověk kdovíjak hubené nožky a pevné tělo, ale když z něj nic