poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

zdal se mi sen jak jsem nakupovala jidlo na prejedeni a najednou mi doslo ze je to zbytecky tak jsem vsecko pekne vratila do regalu:-)normalni pokracovani toho snu by bylo vite jaky.

Sima - dooobry:-) ja uz nemusim nic psat- vsecko jsi velice hezky napsala ty.pritel je ze me nadseny, prej se mu zdam daleko vic v pohode, kdyz jsme byli dneska spolu (cti: pri sexu:)), daleko lip jsem se uvolnila, protoze jsem najednou vubec nemusela myslet na to jak co kdy udelam s jidlem. no a taky mi to jde lip pri sportu.ciao

Holky, dekuju Vam vsem za tak kladne reakcena to co pisu. Hlavne me tesi fakt, ze to co pisu skutecne ziju a je mi najednou taaaak dobre.Miluju jidlo, zkousim porad neco novehojim pravidelne 3krat denne a netrapi me myslenky na nej, protoze premyslim nad sebou, nad svym zivotem, hledam si radustky, ktere me potesi..najednou se hrozne rada od srdce smeju :oDUvedomuju si, ze jim porad trochu jinak nez ostatni (opatrneji, pomaloucku, s rozvahou), ale nepripadam si kvuly tomu divna...to jsem proste JA, kdo vi treba tak budu jist uz naporad..protoze mi to takle skutecne vyhovuje...u jidla nikam nespecham vychutnavam si ho a snazim se myslet na hezke veci, kdyz me napadaji ty spatne sama k sobe mluvim (pockej s tim az, na potom vezmes si denicek..vypises si sve myslenky a pocity, vsak na neco prijdes, ted hezky papej :oD)Skutecne nevynechavam!! zadne denni jidlo, uvedomuju si ze to by vedlo jen ke spatne cinnosti meho tela a metabolismu, takze i kdyz nemam chut na nic, jdu a dam si neco co uznam, ze snist zvladnu a nenutim se do toho. Vetsinou nemam chut k jidlu, kdyz sem smutna, coz je normalni, pro lidi, kteri nemaji s jidlem problemy, pro nas bulimicky je ve chvilich problemu, starosti, jidlo nahrazkou a naplasti, takze to co ve chvilich smutku prozivam ve vztahu k jidlu je pro mne nova zkusenost, ktere si vazim..protoze je skutecne znamkou toho, ze me rozhodnuti "zit a resit problemy" je silne a me to pusobi nesmirnou radost a potechu, takze si kazdym dnem uvedomuju, ze si sama sebe vazim cim dal vic i presto ze "nejsem dokonala", uvedomuju si ze se nemusim, nikomu omlouvat za svoji nedokonalost, obveseluje me pocit a pomysleni (ZE SI MUZU DELAT CO CHCI) je to muj zivot, a je na me jak si ho budu zit.Hodne mi pomohla ma strategie, usporadat si chody jidla, dle pravidelneho harmonogramu snidane 11:00, obed 15:00 vecere 19:00 kazde 4hodiny do sebe neco supnout i presto ze sem nemela hlad. Vim, ze nez telo zacne poradne fungovat a obnovi se spravna funkce zaludku tak to nejakou dobu trva. Denni porce a davky uz jsem tu v jednom z predchozich prispevku uvedla.Nebojim se jist v restauraci, vybiram jen to na co mam opravdu chut (bez ohledu na to jestly je to kaloricky, dietni, tucny, netucny) proste nad tim nepremyslim, chci pro sebe to nejlepsi, kdyz uz jim.Za tyden takoveho stravovani sem nepribrala ani deko, spise naopak je moje telo stale krasnejsi, neni opuchle a ja ho miluju cim dal vic. Muj oblicej uz nepripomina opecenou koblihu, ale vystoupily mi licni kosti, veskera oteklost a opuchlost je ta tam. Kdyz jdu kolem zrdcadla koukam na sebe jako na celek nezkoumam kazdou partii, neprohmatavam si bricho jestly na nem naaahodou nejsou speky... Jen se pri letmem pohledu na sebe hezky naprimim a nehodnotim se nekritizuju ...reknu si to jsem JA a jsem stastna ze se mam. Ze ta holka v zrdcade je presne ta co mi dela tolik radosti a umi se pekne porvat se zivotem :oDJak jsem psala o svem VELIKEM problemu ve vztahu k zenam(divkam)uz vim, kde je zakopanej pes. Zensky, neustale melou o sobe, neposlouchaj jedna druhou skacou si do reci, jsou mnohem kritictejsi ke svemu okoli, nez je to u chlapu(i kdyz i tam jsou vyjimky), v prostredi ve kterem se pohybuju ja v zenskem a velice konkurencnim prostredi ..je rivalita, zenskym pomaha, kdyz tu druhou pomluvi (koukni jaky ma kozy, ta celulityda ze se za sebe nestydi, jezis ta je blba ze to boucha dverma, ...) JA TOHLE NESNASIIIIIIM!!!!Po tomhle zjisteni jsem dosla k zaveru. Seru na ne, kdyz se budou pomlouvat, ja se hovoru ucasnit nemusim (me to nezajima) az si budou chtit popovidat o tom co je bavy co maji rady, jak to prozivaji...jsem jedno velky ucho. To ze se pomluvi jedna druhou jim stejne nepomuze, chlapum je skutecne jedno..jestly je holka hubena, tlusta, vysoka, mala, chytra, hloupa. Kazdy si vybere tu svou a jedine cim holka muze skutecne okouzlit a oslnit je jeji osobnost. Neni to postava, ani uces, make up....Kdyz me nektera zacne "drbat", tak se tomu smeju mam z toho dokonce i radost, protoze mi tak da ta holka jasne na jevo, jak je nesebevedoma a slaba, kdyz potrebuje tuhle "berlicku", aby ji bylo lip.Jeee holkyyy zzivot je krasneeej to je uuuleva si takle hezky nachazet sebe sama a nebat se niceho :oD muj strach z holek je fuc, az nektera prijde a zacne bejt na me hnusna a neprijemna z gustem ji poslu do pr..le :oD ja si na hlavu srat nenecham :oDDnes sem mela skvelej obed (2 arabsky tortily se sunkou syrem, pikantni naplni a zeleninou a k tomu horkou cokoladu a ledovej caj) no je mi baaajecne :oDTaky si uvedomuju kolik penez uz sem usetrila za jidlo a pripadam si jako RODCHILD :oD a tesim se jak si hezky nasetrim "konecne" na to po cem tak dlouho prahnu. (chci si nechat udelat nove zuby, bulimka mi je pekne znicila ze z nich zbyli takove nepekne male pahylky a i korinky uz vypovidaji sluzbu)Ovsem k tomuhle chci jeste rict, driv sem z toho mela komplexy, stydela se za svuj chrup..ted se beru jaka sem a mam se rada i stema malyma vosklivkama v puse (to vsechno jsem JA tak co :oD)Proto si uvedomuju, ze novy chrup chci hlavne k vuly zdravotnim potizim, ktery mi soucasny stav zubu zpusobuje (zanety, bolesti,..)Jeee, to je zase dloouhyy :oDZas utikam do prace, mam jeste chvily cas, tak si zajdu na kafe a budu si hezky v restauraci psat do dennicku.Preju, vam vsem krasny vecer, plny pocitu stesticka, lasky a radosti ze zivota. Sima

sorry

nemam cas tak jen vezte ze jsem dnes ok a ve skole se mi povedly dve pisemky:-)Aleno - mne to prave uz neni lito. Ne Ne Ne.Skolu zvladnes, prvak je vzdycky tezkej, ale ne objektivne, spis kvuli zbytecnym obavam prvaku. Kdo ma motivaci a soustavne anebo i neprilis soustavne maka, ma to v kapse.

nemam cas tak jen vezte ze jsem dnes ok a ve skole se mi povedly dve pisemky:-)Aleno - mne to prave uz neni lito. Ne Ne Ne.Skolu zvladnes, prvak je vzdycky tezkej, ale ne objektivne, spis kvuli zbytecnym obavam prvaku. Kdo ma motivaci a soustavne anebo i neprilis soustavne maka, ma to v kapse.

Ahoj,tak již jsem vydržela 3dny bez záchvatu-což je pomalu nyní rekord od října.Včera jsem si celé odpoledne v práci říkala,že přijdu domů a dám si něco dobrého"normální jídlo"(myslela jsem si že mám hrozný hlad) a tak jsem si představovala co si dám.měla bych totiž úvodem napsat,že nejím vše,když jsem začala držet diety tak jsem je všechny zkombinovala a ze všech si něco vybrala,takže pak z toho vyšlo,že skoro nic nemůžu.nyní se tedy vracím k včerějším představám o křupavém pečivu namazaném třeba pouze s máslem a se solí,nebo jen tak suchý nějaké pečivo,potom že bych si něco dobrého uvařila a co(nekombinuju dohromady ani živočišnou a rostlinou stravu).když jsem tedy jela domů a přemyšlela o tom jestli dnes ulítnu na masech a sýrech nebo na pečivu a těstovinách.Tak jsem dle vašich rad zpitovala svědomí jestli to opravdu chci a co z toh,že vychutnám první sousto a potom vše zhltnu aniž bych věděla jakou to má chuť hlavně,když toho bude hodně.tak mě nějak vůbec přešla na to chuť při představě,jak jsem na záchodě a potom ležím a buší mi srdce a potím se a přitom mám studené končetiny.tak jsem přišla domů a udělala jsem si "kýbl čaje" a potom jsem jěště vypila 2skleničky minerálky.Vím že jsem toho za 2hodiny vypila moc,ale přešla mě chuť na jídlo.taky mi pomáhá,že jsem si zakázala utrácet za jídlo,které chci pak"vyhodit do záchoda".na závěr bych vám všem a hlavně Simče chtěla poděkovat,tím jak jsem píšete a dáváte rady co a jak,tak mi to hodně pomáhá i když bohužel jen někdy.Někdy nade mnou ta mrcha zvítězí(např.vždy když vím ,že půjdu k rodičům tak si říkám,že pak přijdu domu a budu zvracet a to mě třeba celý týden drží přitom abych to vydržela do neděla bez záchvatu.A přitom né vždy pak chci jít zvracet,ale to je pak vždy silnější ta mrcha než já jak ji celý týden mučím.)Tak jsem se nějak rozepsala a vše jsem zpotala dohromady,tak radši již končím.Držím vám všem palečky ve vaši výdrži a jěště jednou dík.Pa Martina

Adel, moc te obdivuju. Ja bych to asi nedokazala, neprecpat se, kdyz jsem si to jakoby dovolila a byla na to pripravena, byl to vzdycky lek na problemy. A ja milovala , jak jsem do sebe soukala to jidlo, me to vsechno tak moc chtnalo, po tech mesicich odrikani, byla to slast...vis, ja jsem taky byla dost nesnasenliva, kdyz jsem mela moc nizkou vahu. Hadala jsem se hlavne doma, s rodicema a sourozencema, nejradeji jsem byla tedy v kuchyni a pak u sebe v pokoji. Pritele jsem brala jako soucast normalniho zivota, prozivani, ktery se z meho zivota vytracel, protoze se vse krome vztahu s pritelem zacalo tocit kolem jidla. Tak s nim jsem konflikty nemela, ale jinak jsem byla akt dost nesnesitelna pro sve okoli. Tim samozrejme nechci rict, ze jsi nesnesitelne, to urcite ne!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Ale jsi citliva a nervozni a rozhodi te kazda malickost. Mela jsem pocit, ze mi spoustu lidi krivdi a ze jsem chudinka, ktera ma jen smulu. Dost jsem se chvilema litovala. Nikdy nezapomenu na hadku v Prachaticich. Byla jsem tam u doktorky na endokrinologii a mela jsem ji nahlasit mnozstvi moci za 24 hodin a tak. Uz kdyz me videla,, tak me hned zvazila, samozrejme jsem opet, uz asi po treti znovu nejake to kilo zhubla, asi tri, coz jsem privitala s usmevem. Kdyz jsem ji rekla, ze jsem vycurala sest litru moci, bylo videt, jak se zdesila a proste hlasite mi zacala vykladat, ze mam anorexii, mluvit o tom s mamkou, ktera z toho byla cela pryc a ja se jen usmivala a byla blazena nad svou vahou. Slibila jsem, ze budu vic jist, min pit a blalabla...Tata sedel v cekarne a vsechno to slysel. Hned jsk jsme vysli na ulici, silene vytocenej na me zacal neco sycet, dokazete si predstavit, co asi. Proc to delam, ze jsem uplne nemozna, ze na me dohlidne...nedala jsem se a strasne jsme se na ulici v centru pohadali, lidi chodili kolem a cumeli...Ja se dneska za to tak strasne stydim...Ale to byla presne ta reakce z podrazdeni, vis, ze toho telu spoustu chybi a to se projevuje na nalade a tvych reakcich. Tak ver, ze jakmile priberes a prestane ti to vadit, budes i klidnejsi, smirlivejsi a pujde ti i uceni lehceji. Mam radost, ze se ti ve skole dari, ja mam ted strach a strarosti s ucenim...ale jak jsou to krasny starosti oproti drivejsim. Jestli tvuj pritel nema pro PPP pochopeni, zkus to vyuzit jinak. Je to sice nemile, ze se nemuzes sverovat, ale udelej si takovou duvernici z mamky. A pritele ber jako soucast zivota normalniho, bez PPP, tam nejaka bulimie nema co delat. Ja to mela opacne, doma jsem o tom s nikym nemluvila, jenom s pritelem. Vypisuj se sem, to mi taky pomaha. Zkus to a uvidis. Mozna se to nepovede. Aleč zkus mu jeste taky vysvetlit, jak moc ti do zivota PPP zasahuji, jak moc na ne musis myslet a jak je pro tebe dulezity si o tom povidat. Vysvetli mu i, jak moc te zranuji jeho nektere reakce, proste si vyrikejte vsechno, udelejte ocistu ve vztahu. Moc to drzim palce! Pavoucku, taky gratuluji. Neodrict si veceri, kdyz nemam hlad, to je fakt moc dobry, to obcas vubec nezvladam, hlavne na koleji. Vim, ze je to chyba. Ale je to jednodusi...POrad mam stavy, kdy si rikam, ze jim spatne, bud malo, nebo moc, ale tak nejak to tahnu dal...vetsinou volim cestu nejmensiho odporu a pak si nadavam do slabochu. Jo, ten postreh o precpani, ze ti bude chybet, ze se uz nikdy neprecpes, ten u me byl taky. Bylo to tezky louceni s tim pocitem slasti, kdyz jsem si davala, ale ulehcovalo mi, ze jsem po jidle nemusela chodit zvracet-cinnost pro me nadmiru vycerpavajici. Tak jsem rada, ze ti to tak jde. Simono, tve prispevky jsou opravdu...no, skvele. Velice hluboka sebereflexe...Jestli se z toho nevyhrabes ty, tak uz nikdo, preji ti krasne a cim dal tim snadnejsi pokracovani. Loucim se holky, pa. Alena

Adelo - jsem dojata a smutna taky. nejsi sama. a gratuluji k velkemu uspechu:)

SIMONKO,PAVOUČKU,...ani nevíte,jak mi teď momentálně pomohlo,co jste napsaly.Asi před hodinkou jsem se docela hnusně pohádala s přítelem(samozřejmě šlo o maličkost) a já dostala chuť se pořádně,ale fakt pořádně nacpat a pak to ze sebe všechno zase dostat.Nezajímalo mě,že jsem víc jak týden nezvracela,že mé tělo začíná opět jakž takž fungovat,ztratily se bolesti břicha i pocit přesycení po malém množství jídla...,temno před očima a já začala shraňovat potraviny,které bych mohla shltnout.Ne,dokázala jsem to stopnout,ale ještě teď je mi tak nějak divně.Panebože,já upadla snad do nějakého "zvláštního" stavu,kdy mi je všechno jedno a chci jen a jen jídlo.Viděla jsem v něm "lék" na své trápení,na můj brek.Jak mi teď ta naše hádka připadá malicherná,chtěla bych ho obejmout a pošeptat mu,jak jsem na sebe hrdá,ale copak jeho tohle zajímá?Teď brečím,ani nevím proč vlastně-je to štěstí,že už začínám mít své záchvaty pod kontrolou,nebo uvědomění si,že můj přítel není chlap,který by pro mě dýchal,tak jako já za něho?Holky,moc vám fandím,jste bojovnice.Měla bych se jít učit,ale mám v sobě zmatek a přestože dnešek vnímám jako svojí výhru,jsem nešťastná a smutná.Je mi líto,jak jsem za těch pár měsíců ublížila svému tělu,že si nedokážu udržet lásku a jsem taky dojatá z vás a přeju vám jen to nej. dobrou noc,Adéla

ahoj,byl problem ve skole - neprejedla jsem se, prestoze mi to prislo na mysl.vecer se mi nechtelo jist - ale chvili jsem premyslela a rozhodla se spravne.Chci to! Snad poprvy za tu dobu co se "lecim" mi NENI LITO ZE SE UZ NIKDY NEPREJIM! Jsem pripravena na to ze budu smutna, unavena, nastvana... cokoliv.predtim jsem furt vahala - prece se o NECO ochudim..uz mi to docvaklo.

Pavouckuuu, to co jsi popsala v tom prvnim prispevku je jako by si mi to vycetla z duse :oDDnes se cely den tesim, az pujdu na net a napisu jak vypadal muj dnesni boj a krasny den. A ty si to, napisala, jako bych to rikala ja.Tak jen pro srovnani :oD ti ted opisu co jsem si dnes zapsala do denicku ja:Jsem po obede, chvilemi me napadaly myslenky, ze se prejim, ale ja pochopila proc..Trapim se, jsem smutna, trapi me muj pristup k lasce a k partnerovi (Ktereho momentalne nemam, ale chtela bych), ale uvedomuju si ze pokud chci rovnocenny a zdravy partnersky vztah musim na sobe hodne zapracovat.To jsou myslenky ktere mi pusobi smutek a uzkost.Jidlo mi moc nechutnalo a ani hlad jsem moc nemela (spis jsem si rekla drz se harmonogramu jidelnicku, vsak vis staci, kdyz snis aspon trochu nemusis se premahat nasilim to lamat pres koleno)Nechutnalo mi, tak jsem nestudovala chut, ani "pocit sytosti" ...a najednou jsem se pristihla pri myslence "snes to ulevi se ti" KAMOSKA BULIMIE RIKALA: "pak budes mit cistou hlavu, vsak na neco prijdes ..potom..."A JA SI REKLA NECO JAKO

tak jsem po obede:-) udelala jsem si sama teplej a pak jsem mela polovinku tvarohovyho zakusku. je to super. kdyz jsem si predstavila ze takhle krasne budu jist - a zit zbytek zivota, uplne mi prisly slzy do oci. jsem stastna ze vidim cil a vim co mam delat.

dobre rano, jsem ok a budu pekne dlouho. svet je nadherny.

Simco, jeste.ten pocit ze skutecnyho zivota jsi popsala bajecne, to sevreni v zaludku. tohle jsem si prozela taky. to jsem si rekla neco jako "tohle jsou skutecny problemy, ktery musis resit - misto toho abys resila kazdej fald na sobe nebo kolik penez zbyva na nakup susenek! tohle je skutecnej zivot, realita - je to tezke, ale prave proto krasne! zivot je boj a odvazni uspeji. nechat se vtahnout do debilni nemoci je jednoduche a tendencni. odvaha je vyrazit do praveho zivota!"tot dneska vse:-)

Simcato je krasa, jsi borec a zaslouzis si bejt v pohode.Ja hlasim ze uz jsem v pohode taky. Dneska jsem se precpala zase a to poradne, proste ten hlad, kterej jsem citila po vcerejsim zvraceni byl straaasne silnej. jsem jeste navic roztresena, nervozni, nemuzu poradne dychat, citim sevrene hrdlo - neco jako panika. zkousela jsem bojovat, ale jsem peknej zbabelec, vzdala jsem to asi po 3(!) minutkach:-)ale pak jsem nastesti musela do prace a strasne se mi tam chtelo, jako vzdycky - a najednou vsecko prestalo, zase se tesim ze zivota, jsem plna energie a je mi proste fajn. tak to beru jako nutnou prihodu v mem uzdravovacim programu. priste to bude jiste jen jednodenni zranice a potom se treba neprejim vubec. vono je to fakt o hubu, clovek si rika prejim se jednou a budu v poho, ta chut na jidlo bude uspokojena a houby, chut vubec neni uspokojen, jen to pak bude chut an entou. prejidani vede k prejidani.tak priste nebudu takovej straspytel a normalne si reknu - ty Bulimie jedna at jsi kdo jsi, bez do hajzlu, do zadnejch kseftu s tebou nejdu. ty rikas ze mi bude fajn, ze budu mit poteseni z te chuti cokolady a vsech tech pochoutek.. ale KECAS babo! budu to zrat jako vatu, jako nechutnej papir. to tak! Simco - ten pocit ze muzu jist vsecko co mi chutna je fakt skvelej. treba tedka pozde vecer si dat kakaovyho Smajlika, tu chlazenou tvarohovou tycinku:-) mnam.ciao holky:-)

Adelko, dekuju za pochvalu:oDDrzim se planu, a jsem mnohem klidnejsi vim, ze porce, ktere jsem si stanovila jsou dost "velke", ale zaroven ne tolik abych se k vuly nim stresovala. Ted kdyz jim jsem mnohem uvolnenejsi, rikam si jez jez muzes vsechno to je akorat, zaroven si vsak uvedomuju, ze nemusim snist vse muzu prestat kdyz se citim syta a jeste se raduju, ze mi zbylo na pak. Nebo si jen uvedomim, ze me ceka jeste spousta dalsiho jidla, ktere musim snist, tak proc se stresovat a cpat do sebe vsechno hned, jako by uz zadne PAK nemelo prijit. Dokonce me uplne opustila chut na sladke dovolila sem si ho a najednou ho nechci to je DIFNYYY :oD cim to asi bude? NEZAKAZOVAT SI!! Tak mam v batohu porad fidorku kterou sem si koupila a chut na ni porad nejak ne a ne prijit.Zacla jsem hlavne vedomne menit svuj pristup k sobe.Stala sem na zastavce cekala na autobus, koukala na lidi kolem a rikala si ted si NORMALNI zdrava holka bez problemu s jidlem(predstavovala jsem si svuj zivot bez bulimie)SLEVREL SE MI PRI TE PREDSTAVE ZALUDEK..najednou jsem zjistila, ze se toho uplne desim, ze muj zivot je najednou prazdny, bez lasky, bez radosti..predstavila jsem si jak chodim kazdy den do prace, ze si zalozim rodinu...vsechny tyto veci ve me vyvolavaji pocity z kterymi se nedovedu vyrovnat (neschopnost, menecennost, nestalost, neduvera v sebe a svym schopnostem, strach ze selhani, z autorit...) je toho hodne, kazdy mame ty svoje strachy co si drzime pekne pod poklickou bulimie.Bylo to pro me dulezite a uvolnujici zjisteni, uvedomila jsem se, ze pokud budu na sobe v tomto smeru pracovat snazit se vyrovnat s tim jaka sem...teprve pak odezni DOKONALE i ma bulimie. Bulimie mi doposud slouzila jako prostredek k zahaneni techto mych pocitu, strachu.., cili pokud se chci opravdu vylecit musim se naucit jak zvladat tyto naucene, stereotipni myslenky, jak s nimi zachazet a ovladat je tak aby oni neovladaly mne.Bulimie a nase mysleni a prozivani jdou ruku v ruce..jedno souvysi z druhym.Zjisteni, ktere jsem pri svem sebezpitovani ucinila bylo dost sokujici..(jsem kriticka, nezajimam se o jine..atd.)a hledani reseni jak tyto veci obratit ve svuj prospech(snazit se na kazdem hledat a vsimat si hlavne to dobre a ostatniho si nevsimat, nebo to proste uplne vypustit, o jine se zajimat s ohledem na vlastni potreby a zajmy.naucit se rikat druhym sve nazory "nekriticky", naucit se rikat NE.Vim ze jen omilam, veci ktere uz byly mnohokrat vysloveny a receny, a ze kazdy si musi najit a proslapat tu vlastni cesticku k te svoji dusicce, ktera je tak citliva a zranitelna, ze sme si ji pro jistotu obalily svoji bulimii, aby ji nebylo tolik vydet.Jeee to zas kecam :oD jak kolovratek.Tak uz radej dost. Jen chci napsat, ze obdivuji tu silu co v sobe mas, zvladat skolu, a boj s bulimii ses statecna sikulka :o*Me ted ceka pracovni proces, hnus, bes, stres..tak jdu zit a mnenit se :oDDrzim palecky, a posilam slunicka do srdicka

MARTI,chápu tvůj strach,tvoje pocity...,ale holky(Simča)mají pravdu.Píšeš,že se ti podvyživenost nelíbí,takže si sama sobě přiznej,jestli jsi se svou postavou spokojená.Já jsem taky dost hubená a někdy mě teda docela štve,jak na mě visí kabát na zimu,džíny mám jak tepláky,oproti ostatním si připadám jak drobek.No nic,snažím se jíst jako normální člověk a nemyslet na to,jestli přiberu-překonat tohle je pro mě opravdu nejtěžší,ale je tolik věcí a lidí pro které chci být v pořádku,že mi ten boj za to stojí.Mj.taky jsem svoji bulimii tajila a když jsem se přiznala mamce,zareagovala skvěle a hodně mi pomáhá a podporuje mě.Ví,že ještě občas ulítnu,nic jí nenalhávám,ale obě se radujeme z pokroku a ten jsem opravdu od prázdnin udělala.Moc bych si přála,abych měla oporu i v příteli,ale ten mě zkrátka nechápe,všechny problémy s jídlem považuje za zbytečný a malicherný,takže bulimie je v našem vztahu tabu,což se na nás bohužel neblaze podepisuje.ALČO,držím ti palečky ať ti jde škola a věřím,že se vše v lepší obrátí.Já jsem teď docela zabrala a mám o dost lepší známky.Vlastně jsi mi hodně pomohla,stále v tobě a teď i v ostatních vidím velkou oporu a vzor a pomáhá mi číst tyto sránky.SIMONKO,líbí se mi tvůj přístup,jen tak dál.Jestli opravdu dodržíš jídlo,které jsi napsala,tak jsi u mě borec.Já jím asi takhle(pokud nezvracím):snídaně:1 tmavý rohlík např.se sýremsvačina:ovoceoběd:viz školní jídelna(většinou nesním vše)večeře:viz snídaně+něco sladkéhoJe to boj a odříkání,ale jde to.Zrovna jsem po večeři a cítím se skvěle,pocit přejedení nemám,takže vzhůru do učení,ať mi aspoň ta škola vychází.Papa,Adéla

Simco, ty bys mohla byt v knizce, jak je tvuj pristup k samolecbe ukazkovy. Moc ti drzim palce. Me taky pomahalo pramyslet o tom, klidne cely tyden, mesic, pak jsem si stanovila priority, poznala, co je hloupe a co chytre a citila se vyrovnanejsi a silnejsi. Tyhle zachvaty sebezpytovani se potom vyskytovaly cim dal tim mene a dneska, kdybych nechodila sem na doktorku, mozna bych tech myslenek na jidlo mela jeste mene. Takze si myslim, ze jsi na te nejlepsi ceste. Marto, sama vis, ze je tvuj pristup spatny. Jsi uplne podvizivena, coz jiste na tobe zanecha nasledky v budoucnu a skoro nejis. Jasne, kdyz zacnes jist, tak se prejis a tak se radeji jidlu vyhybas, ja to delala taky. Ale tudy cesta nevede. Myslim, ze bys mela vyhledat co nejrychleji odbornou pomoc a hlavne uz to nenatahovat a udelat za zvracenim tlustou caru, i kdyz snis vic, nez sis povolila. Takze se mejte krasne a papa, statecne holky!

Marti, tim ze se budes jidla bat a lpet na sve vyhublosti, jak jiste sama dobre vis z toho bulimickyho kruhu proste nevyjdes. Snaz se taky zamyslet, jako ja jsem to popsala v predchozim prispevku "co te vede k tomu byt hubena"?!? Snaz se nad tim zamyslet a bud k sobe uprimna, jinak je to k nicemu!A svuj strach z vanocniho jidla vymen za strach a dodavani si odvahy k tomu rict mame a tatovy o sve bulimii. Rekni jim o tom jak ji prozivas, jak vnimas sve telo, snaz se jim vysvetlit ten svuj STRACH z jidla, z tloustky... Necekej od toho nic svetoborneho, jak sem odtusila z tveho prispevku mama te ma desne rada a boji se o tebe, proto verim, ze se ti bude snazit porozumet, ale necekej, ze to pochopi!! To co odtoho ocekavej, je pouze uleva, ze si se zbavila toho balvanu sveho "sileneho tajemstvi", je to dulezity krok, ktery podniknes, vycisti se tim tak tve vztahy, protoze pocitis tu rozkos z uprimnosti. Necekej, ale ze tim to konci. I kdyz ti rodice projevi porozumeni a pochopeni se snahou pomoci, nejdulezitejsi je uvedomit si, ze POMOCT SI MUZES JEDINE TY SAMA! ten boj za tebe nevybojuje ani mama ani tata, ale ty sama.Stoji ti za to bojovat vyhra je sladka SVOBODA :oDTak napis..uvydis, ze to spolecne dokazeme....Sima