poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Mysko (jeee, takhle to vypada, jako kdyz te nazyvam Miss, to je dobre...), myslim, ze uz paranoidnejsiho cloveka na svete neni, pokud jo, tak uz je to blazen (ja jsem fakt limit). Dobre je alespon, ze si to uvedomuju, takhle to jeden den budu moct jit zkonzultovat k psychologovi (a vsechny me ostatni pocity menecennosti atd.), ale zatim moc nemam odvahu. Dnesek, co se tyce jidla, byl v pohode. O vikendu je to vetsinou vzdy OK, protoze nejsem sama, je tu se mnou pritel. Dneska me telo dostalo zabrat kaloriema. V poledne sendvic z bileho chleba se vsim vsudy a byl to poradnej kusanec (cela bageta). Vecer jsem mela naplanovano nejist, jako obvykle, ale zastavili jsme se s pritelem u jeho rodicu a premlouvali nas, abychom se u nich navecereli. Bohuzel (nebo spis bohudik, jinak by zas me telo trpelo hlady) nemuzu sedet u stolu a nejist s ostatnimi (to by je i spis ve Francii urazilo, jsou hrozne gastronomicky, s tema jejich predkrmama, hlavnima chodama, syrama a pak navrch zakuskama..). Podarilo se mi toho nesnist kupu, dokonce uz i ted zacinam mit trosku hlad :-))) Jo a Mysko ve Francii studuju vejsku (ekonomku) se zamerenim na marketing a komunikaci. Maji tu zvlastni skolni system, ale to by bylo na dlouho... Navic o tom nerada mluvim. Narovinu: bojim se, ze si pak lidi budou myslet, ze jsem namyslena, a tak se o tom stydim mluvit. Kdyz pak vzdycky prijedu do Prahy a kdyz se me nekdo specialne nevyptava, tak o tom nemluvim (akorat s rodicema...). Uz i ted to ve me hloda, ale mezi vama se citim docela v klidu a sama sebou. Koneckoncu sem pisem uplne vsechno??!!!!HOLKY MEJTE SE KRASNE, PROZIJTE NADHERNEJ VIKEND A NAPISTE!!!SIMONKO, CO JE S TEBOU, ZE NEPISES!!! JE VSE OK??? POSILAM VROUCNE OBETI!!!ADEL A CO TY A TVUJ ROMANTICKEJ VIKEND???

Jo a jeste jedna otazka pro Sylvu, dost me zajima, co v ty Francii studujes?

Sylvi, to písmeno uprostred bylo S

Cau holky, vyuzila jsem toho, ze je pritel ve sprse (jinak by mel zas poznamky, typu zas na doktorce??) a jeste vam pred odchodem do prace pisu a moc vas vsechny pozdravuju a drzim vam palce. Prozijte krasny sobotni den s co nejmene myslenkami na jidlo!!!! Zdravi Sylva :-)))

Ahoj Myrko (nevim, co je to uprostred za pismeno :-)))Taky si o sobe myslim, ze jsem hezka a inteligentni, ale nevim proc mam ten strach z lidi, z toho, jestli se mi nevysmivaj, nepomlouvaj me... A nevim proc si porad v hlave maluju, ze me nemaj radi. Dokonce i ty, kreri me maj radi, podeziram, nebo se spis sama sebe ptam, proc me maj radi. Nekdy, kdyz jsem fakt moc paranoidni, tak podeziram, jakoze za kamardstvim se mnou neco sledujou. Napriklad, kdybych pracovala v parfumerii, tak budou mit levnejsi parfemy (to byl priklad :-)) Jsem fakt prdla, ale uz je to tak a prave proto chci jit psychousovi, ale mam strach, ze to k nicemu nebude... Mejte se krasne!!!!!!!!!PS: Zitra pracuji celej den, tak napisu az vecer (fuj to je hrozna predstava, ze nebudu videt vase prispevky az do vecera brrrrrr

Cau holciny,tak jsem to priteli nakonec vyklopila, ze jsem to zas nevydrzela. Bylo mi dost do breku a on to poznal. Vidi, ze se snazim s tim vsim bojovat, a tak ma se mnou strpeni a spis me utesoval...LUCKO, presne neco takoveho jsem potrebovala slyset. Jeste jsem moc neslysela o holkach, co se uplne vylecily z bulimie a hrozne jsem po tom prahla. Takhle vim, ze je to mozne!!! Me to totiz vzdycky pripadalo temer nevykonatelne (ale asi proto, ze jsem pesimista). Lucko, ja bych taky chtela zajit k psycholozce, abych zacala konecne resit ty svoje problemy (uplne ty samy, o kterych jsi psala - identita, atd.), ale bojim se, ze tam budu jak tele a nebudu vedet co rict (uz mam s tim totiz zkusenosti a vzdycky se stydim).ALBI, mas zpomalene traveni. Je to zpusobene tim, ze porad (casto) zvracis. Uvidis, ze kdyz vydrzis treba 3 dny bez zvraceni, tak zas budes mit normalni castej hlad. Ja ti bohuzel nemuzu dat rady, jak a kdy jist, protoze s tim taky hrozne bojuju a jeste jsem rozhodne nenasla tu spravnou cestu (ale verim, ze brzy jo). Precti si ten prvni prispevek od Lucky. Strasne rada bych se chtela naucit jist, jak pise. Tedy vzdy, kdyz mam hlad a vsechno na co mam chut, bohuzel jeste nejsem pripravena, ale uz se to rysuje :-))) Fakt si ten prispevek dobre procti a zacni o nem premyslet!!!ADELKO, myslim si, ze by sis mela o bulimii znovu s pritelem promluvit, protoze jeho pristup asi ten nejlepsi fakt nebude akorat to vede ke lzi a k ignoraci teto nemoci. Psala jsi, ze odjizdite spolu na vikend (supr!!!), muzete si treba udelat romantickou veceri (zase to jidlo :-))) a muzes zkusit v kliiiiiiiidku promluvit o tomto choulostivem tematu... Hlavne se kvuli tomu nesmite zas zhadat, k nicemu to nevede, no , ale to se lehko rekne :-))) Budu drzet palecky a hlavne si uzij skvelej vikend a mysli na sebe!!!!!!!!!!!! Jo a k ty maturite ti taky budu drzet palce, neni to prdel!!!! Ja uz musim zmizet, trosku jsem uz na pritele zarvala, protoze me furt dokola vycita, ze jsem na doktorce (ze tim travim moc casu), tak budu muset udelat kompromis :-))) PAAAAAAAAAAAA

Čau holky, už nějakej čas to tady čtu a nedá mi to, abych taky nenapsala. A můj příběh? Zvracet jsem začala už víc jak před dvěma rokama, s tim že od prázdnin se začínám dávat dohromady a už jsem skoro v pohodě, jenom sem tam nějakej úlet...ale hlavní je ta změna v myšlení, který předtim bylo (mírně řečeno) šílený. Zezačátku mi ani nějak nedocházelo, co to vlastně dělám, že se to může tak zvrtnout, a hlavně, že mi to tak ovládne psychiku....Ale to asi žádná z nás. Nejtěžší bylo změnit to svý myšlení, přestat si myslet, že když budu celej den jíst nedietní věci, tak strašně ztloustnu. Fakt to neni pravda!!! No, sice to vim, ale stejně tomu pořád na 100 % nevěřim. Stačí sníst víc něčeho sladkýho nebo tučnýho nebo se cejtit nacpaná, a už to

Ahoj holky,je fajn,že se rozrůstáme...Sylvi,tvůj přítel je asi super chlap,jeho přístup se mi líbí,nenutí tě ke lži,což ten můj zřejmě nevědomky ale dělá.Nikdy!!!bych se mu nebyla schopná sama přiznat,ale jednou jsem se přejedla u něj a musela jít zvracet a on mě buď slyšel nebo mu to došlo,fakt nevím.Ani mi to neřekl,že něco tuší,zkrátka se ten den choval divně a já dělala jakože nic a vyptávala se ho,co mu je.On nejdřív říkal,že nic,ale pak něco naznačil,ale chtěl,abych se mu přiznala sama.Dodnes cítím,jak ve mně tenkrát(jsou to cca 3měs.)hrklo,začala jsem brečet a vše mu po pravdě vyklopila.Bylo to hrozný,jeho reakce ještě horší,takže v této době děláme jakože nic.Já předstírám,že mám bulimii za sebou a on předstírá,že mi to věří.Je to smutný,ale pravdivý-on to nechápe a já už to po mých marných pokusech přiblížit mu problematiku PPP ani po něm nechci.V žádném případě bych se už nedokázala vyzvracet v jeho přítomnosti a to je asi na jednu stranu i dobře.Jo a Sylvi,po matuře ještě nemám,teď jsem ve čtvrťáku na gymplu,tak snad se zadaří.Jinak myslím,že už jsi na dobré cestě.Sice ses přejedla,ale přeci jen tu nějaká ta doba byla,než ses k tomu odhodlala.Příště se třeba dokážeš ovládnout,viď?Albi,souhlasím ve všem se Sylvou a táda bych ti napsala porce jídla,které jsou normální,ale i já mám tohle mírně zkreslené a navíc je to určitě individuální záležitost.Lucka to vyřešila skvěle,jí kdy má hlad nebo chuť a snad i bez výčitek a tohle všechno bych si taky moc přála.Luci,držím ti palce,taky u sebe pozoruju,že mé záchvaty žravoti mají delší a delší intervaly,ale stále tu jsou a myšlenky na ně jsou stále na denním pořádku.Mějte se zatím krásně,zatím papapaAdéla

Jo a ted me jeste napada jedna vec,skoro vsichni tady maji panickej strach z tloustky...co kdyby jste si napsaly, "co se stane, kdyz ztloustnu?"a co kdybyste misto boje s PPP zkusily usilovat o sebeprijeti takova, jaka jsem. Mejte se Lucie

Sylvo,jsem moc ráda, že jsi mi odepsala.Možná se Ti zdá jogurt a jablko málo, ale mě to stačí a i tak se cítím dost plná a mám "problém", aby mi do oběda vytrávilo.Ach jo!Zatím to zvládám(dneska).K obědu jsem měla normální porci zapečených těstovin se špenátem a byly moc dobré.Ale teď se cítím jako balón, který každou chvíli asi praskne.Ale pokusím se to vydržet.Moje tělo prostě odmítá jakkoliv zpracovávat stravu.Např. když si večer dám misku zeleninového salátu, je mi těžko ještě druhý den ráno.A to je taky důvod proč se mi nedaří se z toho dostat.Nemám sílu vydržet ty pocity přežranosti.:(((U tebe to je jiné, protože ty zvracíš jen 1-2x v týdnu, ale já skoro každý den.moc se bojím, že přiberu.Ale kromě toho, že jsem se objednala k psycholožce(doufám, že mi to pomůže) jsem taky odnesla pryč váhu, na které jsem stála několikrát denně.Teď se nemám na čem vážit.Mohla by jsi mi třeba napsat, co bych měla snídat, jaká je normální svačina a večeře?Nějak mi to uniká.Budu Ti moc vděčná.Teď už mažu domů, ale zase nahlídnu.Mějte se hezky a ať to zvládáte.

Ahoj holky ;))uplne vas chapu a chtela bych vas pochvalit, protoze JSTE na dobry ceste...ja se odvazuju rict, ze jsem ZDRAVA...Nejdriv k jidlu...jim UPLNE vsechno (teda krome masa), jim kdyz mam hlad, nedodrzuju zadny porce ani hodiny ani pravidla, proste posloucham svy telo. A bonus nakonec, konecne jsem se svoji postavou spokojena a dokonce jsem i neco zhubla. Verim, ze to je pro vas tezky uverit, ze se da jist "normalne", ale funguje to...samozrejme, ze zmena neprichazi ze dne na den, a proto vam rikam, ze jste na dobry ceste. Ja jsem nemela spravny navyky pres 10 let...ze zacatku mi pomohlo, ze jsem jedla pravidelne, naplanovany jidla, akorat jsem strasne dlouho delala tu chybu, ze jsem nejedla vsechno, nacez jsem se samozrejme prejidala tema zakazanejma vecma. Je fakt dulezity, naucit se jist normalne planovane zakazany veci. Pak se telo samo zacne prizpusobovat a vy uvidete, ze najednou budete vedet, kolik jist i co a kdy a verte mi, neni to kazdej den stejny, telo ma rozdilny potreby...pak taky zjistite, ze nektery veci jste jedly proto, ze byly zakazany, ale ze jinak je ani nemate radi, to jsou treba ty zakusky, jak pise Simca. Zvracet jsem neprestala ze dne na den, ale postupne se prodluzovaly intervaly mezi jednotlivyma zachvatama, az zmizely uplne. Dulezity bylo, vratit se k normalnimu jezeni. Taky pro me bylo dulezity dovolit si, ze nemusim bejt perfektni a ze muzu nekdy i selhat a jeste se za to i prijmout. Ja jsem totiz tim jidlem "resila" strasne moc veci, na ktery jsem nemela odvahu pohlidnout, protoze byly moc bolestivy. Ted kdyz jsem si dovolila to, ze se nezaobiram jidlem, tak koukam, kolik toho ve mne je na reseni...ja jsem s hruzou zjistila, ze nemam odpovednost za svuj zivot a co je horsi, ze ji ani mit nechci...ted prozivam strasne moc strachu, kterej predtim zahnalo nasyceni se jidlem. Zjistila jsem, ze uplne nemam vlastni identitu. Kdo vlastne jsem? Taky jsem mela pocit, ze se musim zavdecit vsem, aby me meli radi...a nenapada vas, ze asi prave to vam delali vase rodice? Nikdo se nemuze zavdecit vsem, to proste neni mozny a pokud to clovek dela, tak ztraci sam sebe. Ja jsem se nikdy moc neumela prosadit, chapu vas, ze mate divnej pocit, kdyz si mate rict, co chcete, treba i se segrou, ale o to prave jde...nebejt "hodnej", ale sam sebou a to znamena rikat svy nazory a nest odpovednost za to, ze s nima treba nekdo nebude souhlasit, ze se jim bude nekdo vysmivat a ze je nekdo bude vyvracet.Ted jsem zacala chodit k jedny psycholozce a snazim se najit novej vztah sama k sobe. Pokazdy tam cely sezeni probrecim, je toho ve mne moc, co chce ven, moc bolesti, sebeodmitani, sebeposkozovani a strachu. Holky drzim vam palce. Jste jednou nohou venku, staci prikrocit tou druhou, jde to. Zivot mame pred sebou, nikoli za sebou. A ja mam pocit, ze muj zivot (ten opravdovej a odpovednej, ve kterym budu ja konecne ja) teprve zacina.Jo Simco, ten zivotni pribeh je moc dobrej napad, mozna to zkusim taky.

Musim se vam priznat. Nakonec jsem tem podelanym (ani nejsou moc doby) arabskym zakuskum neodolala a skoncili vsechny, jako tak casto, v zachode. Achhhhhhhh joooooooooo, alespon jsem davala pozor, abych vyzvracela jen ty zakusky a ne celej obed. Ted to zas budu muset vybalit pritelovi, ach joooo. No, nic, padim nakupovat darky k Vanocum (zvedne mi to nalada, miluju kupovat darky a vubec Vanoce zboznuju!!). Cauky holky a mejte se a drzte se (rozhodne vam preju se drzet lip, nez se drzim ja...) PAAAAAAAAAAAAAAAPS: ale budu pokracovat v boji..

Cauves holky,nejdriv musim napsat, ze mam dneska rano nutkani se prezrat arabskych zakusku, co nam vcera vecer dala maminka meho pritele. Uz jsem jich par snedla (jsou maly), jen tolik, co jsem si jeste v hlave dovolila, ale je jich tu straaaaaaasnaaaaaa spousta. Ne, ze bych na ne mela chut, ale je to ze zvyku, ze kdyz je doma neco, co mam zakazany, tak se toho musim hned prezrat... No, budu bojovat a asi si za chvili pujdu zabehat...ADELKO, zit s pritelem neni vubec jednoduchy. Uz spolu bydlime temer 2 roky a na jednu stranu se mi ze zacatku s nim chtelo zit (abysme se mohli videt porad), ale na druhou stranu jsem mela strach, ze si na sebe zvyknem a uz se na sebe nebudem tolik tesit a nebudem si tolik vzacny. Ale nemela jsem na vyber, protoze jsem sem prijela jako oper a zamilovali jsme se a ja jsem nemohla byt oper kdovijak dlouho, no a tak jsem se rozhodla, ze tu budu studovat, abysme mohli zustat spolu a tak jsme se nastehovali do naseho bytecku. Kdybych ale mela na vyber, tak bych jeste pockala. Mame se porad stasne radi, ale je jasny, ze uz to neni jak ze zacatku, uz si nejsme tak vzacny a i si nekdy samozrejme lezem na nezvy...A co rika na mou bulimii muj pritel?? Nevi to dlouho. Jsme spolu uz skoro tri roky, z toho 2 roky spolu bydlime a vi to pouze asi 6 mesicu, protoze jsem se nervove trochu slozila a brecela a brecela a brecela (mela jsem to obdobi zavreni se doma a zvraceni a zvraceni...) a tak jsem mu to pak vsechno vyklopila. Hrozne se lekl a bal se a chtel abysme nekam zasli, ale ja jsem mu rekla, ze se odtedka budu snazit se z toho dostat sama. Domluvili jsme se, ze pokazdy, kdyz se to stane, tak mu to reknu. Neumim lhat (teda umim, ale je to na me strasne videt :-). Pomaha mi to, ze nezvracim tak casto, snazim se pouze treba jednou tydne, nekdy to ujede vickrat a to mu to pak nereknu, pokud se nepta :-))) Taky ted do Vanoc uz nesmim zvracet, protoze mi nejdriv slibil dziny a rekl, ze mi je nekoupi, kdyz to do Vanoc nevydrzim, ale uz je v sobotu koupil (rekl, ze mi je neda, pokud to nevydrzim, ale kecy peci :-). Uz jsem to v utery nevydrzela a vi to a o dzinach se jen tak zminil... A co ty a tvuj pritel, co na to rika??? A jak to zjistil, tys mu to sama povedela?? Jo, taky jsem se chtela zeptat, uz mas po maturite?ALBI: Jogurt a jablko je naprosto normalni snist, spis bych mela podotknout, ze je to moc malo!!! Musis si v hlave dovolit trochu vic jist, jinak se z toho nevybabras. Udelej si treba jidelnicek (ale ne drastickej, takovej, jakej se da dodrzet!!). No, a kdyz ho ale nedodrzis, tak to je zas jina vec. Ale, nechci ti moc davat rady, protoze jsem jeste nenasla tu cestu k vyleceni, navic je to u kazdeho trochu individualni. To s tou psycholozkou je vyborny napad!!! Myslim si, ze je to nejlepsi cesta ke konci s bulimii!!! Jo a jak rika Simco: HLAVNE SE MUSIS ZACIT MIT RADA TAKOVA JAKA JSI!!! Na druhou stranu te chapu, protoze driv jsem byla taky trochu pri tele a zhubla jsem asi o 10kg a ted mam panickou hruzu z toho abych neztloustla! Bohuzel cesta k vyleceni tudy nevede. Musime se prestat hlidat, jinak se v tom motame furt dokolecka. A vi to o tobe tva rodina? Bylo by to dobre rict alespon nekomu. Budu ti drzet palce a napis, jak se ti vede!!!HOLKY MEJTE SE KRASNE, uz na ty zakusky fakt nemam chut, ale budu muset vypadnout z bytu, jinak ji zas dostanu :-))) Spis tu chut na prezrani se!!! MEJTE SE KRASNE HOLKY MOJE a piste!!!!!!

Ahoj holky,tak jsem se konečně rozhoupala taky napsat.Bulimii mám asi rok a půl a už přes rok se z toho snažím dostat-marně.Zvracím téměř každý den, i několikrát denně.Po každém jídle přemýšlím, jestli jsem toho nesnědla příliš.Třeba dneska jsem posnídala jogurt a jablko a stále si opakuji"je to normální", ale výčitky ve mě hlodají.Dopoledne bývá v pohodě, nejhorší to je večer.To nezvládám.Nevím, jak z toho ven.Nejsem nijak hubená(159/56) a mám strach,že když začnu normálně jíst, budu tlustá.Už jednou jsem vážila 67 a doma mě neustále bombardovali poznámkama typu"Nejez...jseš tlustá...měla by jsi zhubnout..."Já už to nechci zažít.Ach jo!A taky od té doby mám pořád jen deprese, jsem protivná, náladová....nic mě nebaví....nemám moc kamarádů...nemám si s kým popovídat.Je to strašnej život.Udělala jsem ale jeden krok, objednala jsem se k psycholožce.Nevím, jestli mi to pomůže, ale chci to vyzkoušet.Chtěla jsem jít i na léčení, ale k tomu je potřeba doporučení psychiatra.Tak počkám až co mi poví psycholožka.Tak to je asi všechno.Mějte se hezky a ať se Vám daří.

Ahoj holky,asi se taky stávám mírně závislou na těchto stránkách,protože ještě než půjdu spát jsem neodolala a nakoukla sem,co nového.Sylvi,dík moc,zvedla jsi mi náladu,budu se snažit aspoň trochu ubrat toho zabývání se sama sebou.Kdybych se mu jenom líbila a nerozuměli bysme si,zřejmě by se to už po těch 9 měsících,co jsme spolu projevilo.Máš štěstí,že se svou láskou můžeš žít,to já si ještě asi nějaký ten pátek počkám.Mimochodem,co říká tvůj přítel na "tvou" bulimii?Já vím,jsem hrozně zvědavá,ale zajímá mě i jiný názor muže(než toho mého).Dnešek byl po jídelní stránce v pohodě,takže půjdu s klidným svědomím spát.Nemůžu se dočkat zítřka,večer pojedu s Petrem(=přítel)na chatu,takže konečně zas jednou budeme mít čas jen sami pro sebe.Jo a Sylvi,Simončin odkaz je pod rubrikou "nezařazené":bulimie-cesta k uzdravení(nebo tak nějak),ale určitě to najdeš,stojí to za to.Krásný sny přeje Adéla

Cau holciny,zprvu musim napsat, ze uz si muj pritel zacina pekne stezovat, jakoze ho podvadim s "doktorkou.cz". Pry tu podle nej travim moc casu a dostatecne se mu nevenuje. No, bude to muset prezit :-))) Driv jsem internetem moc nezila, jenom emaily a obcas nejaky casopisy a on mi ted cpe, ze se ted budu jeste muset lecit ze zavislosti na internetu. Myslim, ze to byl vtip.To,jak jsi napsala, Adel, ze vas vztah je zalozenej na fyzicky pritazlivosti, je uplne normalni. Kazdej par se musi nejdriv pritahovat fyzicky, a pak zalezi na tom, jestli mate i jine spolecne zajmy a jelikoz uz jste spolu nejaky ten cas, tak je videt ze uz to neni jen o te fyzicke strance. Myslim si, ze te ma rad takovou, jaka jses, to znamena fyzicky, ale hlavne i to, co vychazi z tveho vnitrku, takze se nemusis porad obavat o svuj vzhled, aby sis ho udrzela. Ale vim, jak je to jednoduchy rict a straaaaaaaaasne tezky udelat... Protoze si podobny veci opakuju furt dokola a porad se mi jeste mysleni zdaleka nezmenilo...K te me bulimii. Je tomu 7 let, co se to stalo poprve, ale nikdy jsem treba v kuse nezvracela mesic. Zalezi na obdobi, jak se citim, jak mi je a co se okolo me deje. Nekdy se mi stavalo a jeste porad (bohuzel) stava, ze treba zvracim tyden kazdej den (nekdy i vickrat denne) a jindy se zas drzim tyden bez zvraceni, nebo treba zvracim 1, 2x tydne. Fakt nemuzu rict. Akorat vim, ze jsem se s tim vzdycky snazila bojovat, ale to asi my vsechny (protoze hned od zacatku vime, ze to neni nic dobryho). Vzdycky jsem se alespon snazila, aby to nebylo tak casto... Holky, stejne se v tom motam furt dokola a porad si nevim poradne rady. Vim, ze to potrva, nez se vylecim, ale i tak se bojim, ze sama nebudu schopna najit tu spravnou cestu. No, a tak si myslim, ze zajdu k nejakymu "jidelnimu psychologovi" (nevim totiz poradne, ke komu stim problemem zajit). Zkusim jeste bojovat sama do Vanoc a uvidim jestli si po Vanocich nekam zajdu. Uz s tim mate nekdo zkusenosti?? Simco, tys uz nekde byla to konzultovat?? Rada bych vedela, jak to probiha. Nejhorsi ale bude to, mluvit o tom s cizim clovekem, ikdyz doktorem. Uz jsem byla parkrat u psychologa (kvuli memu drivejsimu problemu, kterej je ted uz vylecenej, ale ani ne diky psychologu) a k nicemu to nebylo, stydela jsem se a nedokazala jsem se otevrit a mluvit o sobe (uplne jsem se potila, FUJ).Simco, jsem blba, ale bohuzel jsem nepochopila, kam se mam jit na tve prispevky kouknout a rada bych :-) Muzes mi to vysvetlit?Holky, uz musim, pritel nadava, uz 3x me volal. (mimochodem on prave veceri a je zvyklej veceret sam, uz jen ten fakt smrdi nezdrave - vsechno to budu muset premenit, ale jak na to?? porad dokola, nevim tu spravnou cestu, proste asi jist, ale jsem zablokovana, psychyka to nechce dovolit) PACKO a objimam vas!!!! Jeste, ze existujete!!

Holčičky,moc vám děkuju za to,co jste napsaly,jsem z toho docela dojatá,dokonce mám v očích i slzičky,někdy jsem fakt přecitlivělá.Jsem ráda,že jste mě pochopily,protože někdy se vážně považuju za blázna a na druhou stranu riskuju svoje zdraví kvůli blbým lichotkám,které jsou tak pomíjivé.Simčo,vím,že vzhled není to hlavní,ale dnešní doba je krutá a já si v mnoha věcech připadám neschopná,takže se to snažím zamaskovat tím,že budu aspoň ta hezká.Jak jsi psala o tom klukovi,tak mně se stalo na jednu stranu něco podobného,ale závěr mi vyšel bohužel jinak...-jak už jsem napsala,můj přítel je dost pěknej,sama bych si na něj v žádném případě netroufla,ale byl to on,kdo si mě vyhlédl a vlastně tak trochu uhnal.Když jsem se ptala proč,proč právě já,když jsou i daleko hezčí holky než jsem já,tak mi řekl,že už jsem se mu líbila několik měsíců,že jsem mu přišla naprosto bez chyby a bál se mě oslovit.Dodnes jsem to sice nepochopila,ale to je věc jiná.Snad i proto jsem se tolik začala snažit a zaměřila se na svoji visáž,abych ho nezklamala.No nic,já to jen chtěla dovysvětlit,abyste viděly,že náš vztah je bohužel v první řadě postaven na stránce fyzického vzhledu,což je špatně.Holky,je mi 19 a zvracím cca 7 měsíců,ale i za tuhle dobu jsem si na bulimii dost "zvykla" a bojím se,že i když se dostanu z nejhoršího,nebudu schopná jíst tak,jak jedí normální lidé.Sylvi,7 let je dlouhá doba,můžu se zeptat,jak často jsi třeba zvracela?Já totiž letní prázdniny "zasvětila" právě bulimii a zvracela jsem třeba i víckrát denně,takže mě zajímá,jaký interval jsi měla ty.Úmyslně píšu v minulém čase,teď už nejsme bulimičky,ale holky,které se z bulimie léčí(to napsala Simonka a mně se to moc líbilo).Přečetla jsem si všechno,co jsi tam Simčo zkopírovala a jsem nadšená.Ještě se k tomu určitě o víkendu vrátím a určitě budu dané metody aplikovat na sebe,musím zkusit vše,jen aby tahle noční můra byla za mnou.Jsi skvělá,že se s námi dělíš o své poznatky,obdivuju i tvůj aktivní život,já jsem teda líná jak veš.Přeju vám hezký večer,teď se jdu učit,zítra mám náročný den.Taky vás mám ráda,cítím ve vás oporu a porozumění a tohle mi doteď šíleně scházelo.Díky a pa,Adéla

Simco, 100%%%%%%%%ne souhlasim, ale k tomu se dostanu pozdejs.Jinak ti gratuluji k rozhodnuti (a nejenom k rozhodnuti, ale i k tomu zacnuti) napsat ten zivotni pribeh. Dneska dopoledne jsem si rikala, ze to taky udelam, ale uz ted vidim, ze to odsouvam a vymlouvam se, ze nemam cas (mam ho fakt furu dneska odpoledne a roupama nevim co delat...). Proste a jednoduse se mi do toho nechce, mam i docela strach. Mam taky strasnou spoustu odpornych vzpominek (hlavne ze stredni skoly) a vim vice mene odkud pochazi ten muj strach z lidi a moje nesebeduvera. Fuj, jenom na to vsechno pomyslim a uz se ve me rozlejza ta hnusna uzkost a je mi do breku. Ale vim, ze jednou ho napisu (budu se snazit co nejdriv, protoze tak nejak citim, ze to muze hodne pomoct). Ja jsem zacala zvracet v 15 letech, ted je mi 22. Az ted, co pisu na doktorku, jsem si uvedomila, ze uz je to 7 let a ze s tim chci neco delat. Driv jsem si ani neuvedomovala a mozna nepripoustela, ze je to problem a fakt ted s tim chci neco udelat!!! Holky, ja si nemuzu vybavit, kdy jsem se vyzvracela poprve. Myslim si, ze to bylo s kamaradkou, kdyz jsme zacaly tloustnout po big macich a tak jsme hledali reseni, jak se nacpat a netloustnout....Adelko, taky straaaaaaaaaaaaaasne davam na svuj vzhled, nekdy bych si dala facku. Kdyz jsem treba v baru a vsichni po me nekoukaj, tak si hned prijdu oskliva a rikam si, ze jsem urcite ztloustla (no proste hnedka o sobe zacnu pochybovat). Zas na druhou stranu, kdyz mi nekdo dela lichotky, jakoze jsem hezka, tak se zacnu hrozne stydet, znervoznim a zcervenam. Ne, ze by mi to nedelalo radost (prahnu po tom libit se), ale proste se za to zacnu stydet (mozna za to, ze mi ty lichotky delaj dobre). No, nevim, jsem divna... Adel, divna vubec nejsi, ze se ti libi lichotky, kazda, fakt kazda holka se chce libit, ale nesmi se to prehanet (to rikam hlavne sobe, ale uz ted to jde jednim uchem dovnitr a druhym ven...). Neni to vsechno vuuuuubec jednoduchy. Lichotky nam delaj dobre, ale konec koncu nam spis zpusobujou trapeni, protoze se porad hlidame a blbnem kvuli tomu (ja to tak alespon mam, protoze vlastne chci ted zhubnout, abych pak o vanocich az prijedu, slysela: jeeee, ty vypadas dobre, jses stihla, krasna...). Mela bych si zacit uvedomovat, ze je to vedlejsi, ale nevim jak tento popud "libit se" ze sebe dostat a vypudit!!! Cokoliv si rikam, jakoze je to vedlejsi, tak to moc nikam nevede, porad jsem na tom samym...Holky, mejte se krasnoucce!!!! Mam vas moc rada, ikdyz si mozna budete rikat, je blba, vzdyt nas vubec nezna, ale me prijde, ze uz trochu jo a navic si v hlave maluju vase obliceje!!! TAK SE OPATRUJTE!!!!! PAAAA

Adelko, ja moc dobre chapu a znam pocity, kdyz se libis, kdyz ti nekdo lichotive rika jak jsi krasna, jak ti to slusi a podobne. Kazda z nas prahne prave po tehle slovech, prave z toho prameni a vypliva nase touha po tom slyset ty sluvka porad a porad a delame pro to vsechno, dokonce, jako v nasem pripade jsme schopny riskovat i sve zdravy nebo i zivot, jen aby se nam tech sluvek dostavalo a my tak citily, ze jsme obdivovany a milovany.Jde o to, "a vim a pevne verim, ze to vis", holka, ktera bude super stihla super dokonala extra trida na pohled, ale jen co otevre pusu lezou s ni sracky, ze az zustava rozum stat. Takova holka presto ze hezka, dokonala, perfektni, bude jen tercem posmechu a lasku si neziska, protoze nikdo nemiluje jen obal, formu. Miluje celek a tak bychom mely pristupovat i k sobe samym.Kdyz ti nekdo slozi kompliment, prijmi ho s vedomim, ze krasa pochazi a prameni zevnitr.Vzdyt ty sama vis, ze byt JEN hezka nestaci, k tomu, aby te ostatni mely radi a brali te na vedomi.Ja se napriklad ptala kluka, ktery si me vybral mezi tolika jinymi KRASNYMI holkami. "on byl hezkej moc hezkej". Proc si vybral na ten prvni pohled prave me, kdyz je kolem tolik mnohem hezcich nez sem ja.Odpovedel mi, ze se mu libyl muj usmev, ostatni ho prestaly zajimat libyla jsem se mu ja proto, ze se hezky smeju. A muj usmev pochazel z toho ze jsem byla stastna spokojena a vyrovnana sama ze sebou.Ten hezkej kluk, kterej si vybral ME, nekoukal jestly jsem tlusta, hubena, koukal na to jak se smeju :oD a tim sem si ho ziskala.Verim, ze kdyz si tohle uvedomis "jako my vsechny co tu jsme" bude se nam zit mnohem lehceji, snadneji a usmivat se budem jeste vic, protoze na svete je tolik krasnych veci, ktere jeste pozname a zazijeme, ze by byla skoda svuj zivot zahodit kvuly povrchnostem :o)Posilam obejmuti, za to jaka jsi, porad pises omluvne ze jsi sebevedoma a namyslena, ale ja vim, ze to tak neni jsi citliva osubka, ktera touzi a prahne po tom byt milovana a mozna svou "namyslenosti", jen podvedome odhanis a varujes okoli, kdyby ti chtel nekdo ublizit. "jako ze ty se nedas"Drzim palecky, pesticky no vsechno co tady mam, tak drzim :oD papa Sima

Ahoj holky!Sylvi,tvůj postřeh je naprosto přesný,skutečně jsem začala zvracet,abych mírně zhubla a jemu se zalíbila.Tolik jsem toužila po hubených nožičkách!Ale k čemu mi sakra byly a stále jsou,když mě stály tolik trápení.No a navíc před mým zvracením měly daleko hezčí tvar,takže se pokouším získat zpět svoji postavu.Už jsem rozhodnutá,nebaví mě dívat se do zrcadla na pobledlý obličej,propadlé tváře a mít postavu jak věšák na prádlo.No jo,to,že chci konečně trochu přibrat je sice OK,ale já už nezvracím,jen proto,že chci zhubnout nebo si udržet váhu...-teď už se přejídám a zvracím i z jiných "důvodů"-např.starosti,stres...(vždyť víte).Samozřejmě,že vím,že přejedením se absolutně nic nevyřeší,ale znáte to...,v tý chvíli mám černo před očima a chci jen jíst a jíst a...Nejradši bych se nakopala a smazala den,kdy jsem se poprvý vyzvracela.Je zajímavý,že ho mám stále v paměti a bulimie u mě vlastně vznikla jakoby náhodou,ale tu náhodu jsem následující dny,týdny,měsíce dost podpořila a vypěstovala něco tak odporného a zrůdného,že mi je fakt ze sebe nanic.Simčo,i tys mě přesně odhadla,je fakt,že chci být ve všem dokonalá(což teda fakt nejsem)a rozhodí mě každá maličkost.Jsem šíleně vysazená na svůj vzhled,což je tak strašně povrchní,že někdy sebe sama fakt nechápu.Jo,vím jistě,že u druhého člověka bych tuhle "úchylku" asi nepochopila,ale taková jsem.Vyloženě si libuju v tom,když o mně někdo řekne,že jsem hezká nebo když vím,že se líbím přítelovým kamarádům.No,dost povrchnosti a keců o sobě.Jsem opravdu divná,nevím,jak s tímhle přístupem a hodnotama projdu životem.Simonko,tvůj záchvatek chápu a asi jsi jím musela projít,abys zjistila,co by ti třeba příště při podobných myšlenkách mohlo pomoct.Sylvi,přeju ti,ať ti psaní deníčku pomůže a ať se ti i trochu zlepší pohled na sebe sama.Chápu,jak to s těma Vánocema myslíš,já musím přiznat,že se jich docela dost obávám-při představě přeplněných stolů jídlem mi naskakuje husí kůže.Tak holky,to bude prozatím vše,díky moc za vaše příspěvky a těším se na další.Papapa,já chvátám do školy.Adéla