poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Ahoj vsem!Tak jsem se zase po par dnech dostala na net, ale bohuzel ve skole, tak jsem

Děkuji moc za odpoveď (Vítkovi, Ivě)Vítku,kdokoliv se tě na cokoliv zeptá, vždycky mu rozumně odpovíš. Odkud všechny informace máš a čím se zabyváš. Vím, že chodíš i na chat ..hubenost, a docela někteří tě hodně odsuzují.Já moc dobře vím, že máš pravdu, ostatní to zjistí taky, ale třeba hodně pozdě-jako já.Divím se ti, že tě pořád baví do nich hustit něco, čemu ony prostě ne a neveří.Ale jinak je fajn, že jsi tady a těm, které chtějí poradit, PORADÍŠ. Měj se..OTAZKA:Jak je těm, které se téměř vyléčily? Mate ještě někdy nutkání...napište, moc mě to zajímá.

kato, urcite by nebylo tezke vysvetlit priteli, ze ti nektere jeho reci nejsou moc prijemne. ze i kdyz chapes, ze to rika jen z legrace, je pro tebe tezke to z nejakeho duvodu skousnout..... pokud te ma rad, nebude si lamat hlavu nad tim, jestli nahodou nejses "divna", kdyz se ozyvas kvuli takove malickosti, ale jednoduse to prestane delat.

Zdravím, doufám, že se vám v těch slunečných dnech vede přece jenom o něco lépe a občas najdete v každém dni alespoň malou radost.Rodiče si člověk opravdu nevybírá a právě proto je musíte brát takové, jací jsou. I oni byli dětmi, také jim třeba někdo ublížil. Pokud nezažili nic hezkého v životě, neumí ani nic hezkého dávat.Mám despotického otce, v dětství nás týral ne fyzicky, ale psychicky. Nikdy neuměl dát najevo lásku, nikdy nás nepohladil a nepochválil. Dnes je mu 85 let, potřebuje mou pomoc. Snažím se mu ji dávat, jsem jediná ze sourozenců, kteří dokázali odpustit. Stačilo jen poslouchat, jak se měl v dětství, co prožíval a potom pochopit. A mám ho ráda, je to můj táta, ať je jakýkoliv.Přeji vám, abyste našli dost síly odpustit nejen ostatním, ale hlavně sobě a přestat si ubližovat. Jsme tady všichni jenom na návštěvě a bylo by fajn se podle toho chovat.Hezký den bez zdravotních potíží a s co nejmenší depresí vám přeje Iva.

Cau holky, diskuzi ctu cca 2,5 (!) roku, obcas vyslu vykrik do prostoru. Xenie, at si myslis, co si myslis, jses dobra! Regino, preji dalsi dny bez zvraceni a hodne optimismu, ktery z tveho mailiku uplne sala. Ja jsem opet dole a uz me to nebavi.Mejte se vsechny co mozna nejlip.Paula

..pokracovani..Ziju s tatou ve 3+1, mam pejsanka, coz je bez nadsazky, jak by rekl Forest Gump "muj nejvic nejlepsi pritel". Samozrejme mam pratele i mezi lidmi, cehoz si skutecne vazim, protoze mam s navazovanim a hlavne udrzovanim vztahu problemy uz od skolky. Musim se priznat, ze mi moc pomohla knizka Jak ziskavat pratele a pusobit na lidi od D. Carnegieho, cas od casu si ji znovu procitam, je platna uz pres 50 let, a da se v ni najit mnoho uzitecneho i ted.S boyfriendy jsem byla vzdycky na stiru. Ne ze bych se nikdy nikomu nelibila, spis naopak, prvni dojem kladny, ale pak nejspis ti kluci poznali, ze se neceho bojim, jich nebo sebe, a sli hledat nekoho mene komplikovaneho, protoze kazdy ma svoje starosti a nepotrebuje jeste moje.Snazila jsem se na to jit jinak, taky uz nejsem pubertak, ale pozde jsem si uvedomila, ze ne kazdy me bude brat bez vyhrad takovou jaka jsem, (jako otec, ktery proste nikdy mym takou byt neprestane a vzdycky jsem u nej mela plnou podporu).Ne kazdy bude tolerovat moje naladove extempore, navaly sobectvi a neuroticke odsekavani. Vybalila jsem to hned na zacatku vztahu a davala druhe polovicce takovy kour, ze toho mel za dva mesice dost. Ani se do me nestacil zamilovat, ani se me pak nesnazil pochopit a utekl. Ja bych se mnou nevydrzela ani tyden a ten rozchod me fakt zlomil. Bylo to jako velke zrcadlo, mohla jsem se na sebe zpetne koukat a nadavat si a vseho litovat. Cinila jsem tak mesic, mesic mi ze sebe bylo spatne a ted bych nekomu chtela dokazat, ze me to zmenilo. Druhy den bez bulimie,to uz se mi dlouho nestalo. Jim teda jako vrabec, porad jeste nejsem pripravena na to svou vahu ignorovat, ale mistama mam i optimisticky nahled na zivot, tak treba nekdy...Dobrou noc nebo hezky denR.

Cauky,No, mila Xenie, vratila jsem se z Anglie a ted tady smutnim, protoze jsem si tam za rok zvykla a neco me tahne zpet. Je to jako by mi chybel NEKDO, a to uz ani nezminuju vsechny lidi, se kterymi jsem se tam seznamila a skamaradila.Nasla jsem si praci v hudebnich nastrojich. Takovej malej milej kramek, kam chodi hodne pohodovejch lidi, obcas jim prodam struny na kytaru,...kolektiv vybornej, jsem jejich mala potrhla Peguska, i kdyz od listopadu, co tam jsem, jsem se dost zklidnila, i co se tyce vzhledu, tak uz mi nemuzou rikat igracek nebo Kazisvet z bozi vule kral(mela jsem cerveny mikadko s kratkou ofinou).Ucim se na prijimacky na pedak, prvni kolo me ceka za 14 dni,...uuu to bude jizda.No a dneska druhy den bez zvraceni. Je to trivialni, ale k dusevni pohode mi pomaha Ella Fitzerald, ma bozskej hlas a jeji hudba, ac casto melancholicka, neni depresivni.I kdyz nekdy si holt clovek proste musi poustet "depresongy", a nejaky stastny okolni svet mu muze byt ukradeny.

Zdravím,no jak to tady tak čtu, tak se nedivím, že všechny bulimičky co sem chodí se dál plácají v bulimii, protože se mi chce blít

Jo a jeste - bezva ze studujes psychologii, taky jsem o tom predtim uvazovala, zajima me ta teorie, ale asi bych nebyla dobra na praxi, takze sem se nakonec rozhodla ze pudu na zurnalistiku, to by me snad mohlo i bavit. Nesmeju se ti, naopak si myslim ze budes docela chytra holka kdyz ses tam v ty konkurenci dostala... A pokud myslis ten paradox ze mas problemy a pritom studujes psychologii, tak te muzu uklidnit, jsou psycholozky ktere trpely PPP, a psychologove jsou taky lidi, zadny mimozemstani. :-)

Ahojky Xenie (mimochodem zajimavy jmeno, netradicni :-))Jo, jasne, jen mi rikej Kato, mam rada kdyz mi tak lidi rikaj.Tak co spolu sdilime stejny mesto, v kterepak casti Prahy bydlis? Ja v Praze 9, ale do skoly chodim na Prahu 13.No nechci tady zase budit dojem, ze tady chci knourat, to ne. Jen mam holt taky naky problemy, jako asi kazdej clovek. Deprese (hlavne v zime, ted me povzbuzuje pocasi), take stridani ruznych "diet" a prejidani, maly sebevedomi. Nevim, jak tady psala Janula, proc bych mela byt alibisticka, kdyz na jednu stranu rada delam "kasparka" (tj. vselijak blbnu, ne ze se ztrapnuju) a na druhou stranu se treba stydim nekoho oslovit nebo se nekomu s necim sverovat - holt situace sou ruzny, ja se ted ve spolecnosti svych spoluzaku citim fajn a proto vic blbnu a sem otevrenejsi nez sem byvala napr. na zakladce. Takze momentalne sem spokojena az na to svoje telo, ach jo, nekdy mi nevadi ale treba is furt kontroluju bricho jak ho mam velky a snazim se furt jakoby vselijak posilovat nohy, protoze sem mensi (162 cm) a moje nohy sou celkem osklivy, proste siroky slovansky stehna, nic moc. Bohuzel bych si toho ani snad nevsimla, kdyby me na to v 16 neupozornil pritel, do ty doby sem byla v tomhle ohledu v pokoji. On si ze me rad dela vselijak srandu, jako treba ze sem cvalik a tak, ale me to docela trapi, ted uz to rika skoro pokazdy co se vidime... A jednou sme si jen tak z blbost cetli ve Spyi a tam o hereckach a modelkach jak hubnou a me z tech fotek hubenych zenskych bylo tak smutno ze nejsem taky takova a ze nemam tu vuli, ze sem se tam z toho zhroutila... On mi taky rika ze me ma rad takovou jaka sem, sam taky neni zadny hubenour nebo kulturista; taky ze bych se mela mit rada, atd. Ale tyhlety vtipky me docela zranujou, nejak jen o to vic vidim svoji nedokonalost... Ach ouvej, hehe, my to mame ale starosti.A jsem rada ze mas celkem pohodovej zivot Xenie, az teda na ty depky... Pokud ti bude nekdy mizerne, prosim neublizuj si, spis to nekde ventiluj, treba tady. Nebo napis priteli zpravu ci mu zavolej, nebo mu posli mail (to pomaha me) a vypis se tam ze vsech svych problemu..A fakt bys mela navstivit psychologa, aby jsi mela svy trable s kym probrat "odborne". Ja se svym pritelem jsem 3 roky a 3 mesice a mam ho porad rada. Je bezva a je s nim sranda, v mym zivote sranda musi bejt. :-)Tak se drz, dite!:-))Kata

Pavlíno, záleží na tom, zda máš zvýšenou nebo sníženou hladinu krevního cukru.Po větším jídle, především sacharidovém, vyloučí slinivka břišní inzulín, který napomáhá trávení a transportu cukru do buněk. Pokud těch sacharidů je hodně - hlavně v podobě cukru, stoupne inzulín hodně a následkem je pocit slabosti, únavy.Tělo se snaží s tím velmi rychle poradit, nadbytek uloží ve formě tuků a dostaví se pokles inzulínu a s tím ten obávaný vlčí hlad.Píšu to laicky, ale tak to funguje.Proto je nutné pravidelnými malými dávkami potravin udržovat hladinu krevního cukru v rovnováze. Při jídle se preferují sacharidy s nízkým GI, případně kombinace sacharidů s mléčnými výrobky, libovým masem nebo zeleninou, které snižují glykemický index sacharidů.Určitě se v odborných publikacích dočteš podrobně o řešení tvého problému. Ale v zásadě měla tvá lékařka pravdu - jez pravidelně 5-6x denně, malé porce. Omez sladkosti, sladké nápoje, kompoty a sladké ovoce, jako jsou banány, hrozinky,datle,fíky.Předejdeš tak poklesu inzulínu a následnému hladu.Měj se hezky a dávej na sebe pozor. Iva

Pavlíno,z toho, co píšeš, lze těžko usoudit, co ti vlastně doktorka zjistila. U zdravého člověka se obsah cukru v krvi pohybuje kolem 4-5 mmol/l, diabetici mívají často hladinu cukru v krvi vyšší. Doporučení jíst 5x denně zřejmě souvisí s tím, že tak zajistíš organismu stálý přísun sacharidů, v důsledku čehož bude tvá glykemie stabilnější, s menší tendencí k výchylkám nahoru a dolů. Mimochodem, už poměrně malá výchylka - v řádu jednotek mmol/l - představuje stav přímo ohrožující život! V zdravém těle existují mechanismy, které kolísání glykemie úspěšně zabraňují, nicméně v těle zmítaném vleklým (třeba i částečným) hladověním nebo naopak nárazovým přejídáním jsou rizika nepochybně vyšší.

Ahoj holky,chtěla jsem se zeptat těch(třeba Xenie) co pochopily podstatu vylečení se a daří se jim to.Holky, určitě ste byly na nějakém vyšetření, našli vám něco zavažnejšího.Z krve mi doktorka zjistila, že mám glykemii, ale nevím jestli zvýšenou nebo sníženou. Jen mi řekla, že mám jíst pravidelně 5x denně. Nevíte někdo blíže co to je a co stím.mějte se pěkně a budme vnitřně krásné

Ahoj Regino!"Znam" Te od dob, kdy jsi sem psala poprvy. Jenze to jsem ja jen cetla.Jak se mas ted - jsi z UK zpatky doma u rodicu, nebo jinde? A jak se vede co se jidla tyce - horsi nebo lepsi nez tam? Je fajn, ze se ti povedlo den nezvracet, vim, jak to byvalo vzacny pro me, moc ti gratujuju.Uz jsem nejaka mrtva a pujdu spat. Mej se mooc hezky a sladky sny.Xenie

Ahoj Kato (budu ti tak rikat, jesli ti to nevadi),moje uceni nedopadlo nijak slavne, uvidime pristi tyden, az dostanu test zpatky. Ale nic moc, chtelo se mi spat :-).Rada ti napisu neco o sobe, ale vsechno se doctes postupne tady - napsala jsem sem snad vsechno. Jednou taky narazis na snusku zvastu, za ktery se fakt stydim, ale clovek v depresi proste placa nesmysly, no, tak se na me nezlob. Tedy ti teda napisu neco jenom strucne, souhlasis?Jsem z nasi (milovane) maticky Prahy :-), bydlim ve vile s pejskem, rodicema, sestrou a casto tam nastehuju i svojeho milacka - meho soucasneho pritele:-). Je mi cerstvych 21 a studuju...nesmej se...psychologii. Jsem blondata a mrnava, miluju sport, tanec, keramiku, anglictinu, literaturu a casto a rada chodim na cinohry do divadla. Jsem prefekcionalista, palicak, mam maly sebevedomi a pocit, ze me nikdo nema rad. Mam uzasneho kluka - medika - ktery je moje slunicko a svetlo myho zivota, clovek, kteryho miluju nejvic na svete a ktery me dostal ze vseho a ted mi dava svoji lasku a doufa, ze me dostane i z tohohle.Zacala jsem anorexii, pak se to zvrhlo do bulimie (v te dobe jsem potkala sveho nynejsiho pritele)a dost dlouho se me ta bulimie drzela. Dospela jsem k tomu, ze vlastne jediny, co jsem delala bylo, ze jsem - s prominutim - jedla, zvracela a spala. Muj pritel, kdyz jsem mu o tom rekla, slibil, ze mi pomuze a stal se mi psychologem, dietologem, praktickym lekarem a milencem v jednom. Podarilo se mu naucit me jist, zbavit se prejidani, prijit na puvod A i B, mit rada samu sebe a uverit, ze jsem fakt fajn takova, jaka jsem. Jenze pak jsem si zlomila nohu a pet tydnu sadry a pak dlahy a obvazy udelaly svy..Nerikam, ze to bylo jen tim, ale proste v te necinnosti jsem zacala pribirat (jsem zvykla dost se hybat), zacala vic myslet na svoje telo a zacala blbnout s jidlem. Obcas jezeni normalne, obcas nic, obcas dieta, obcas jezeni moc. Moje deprese ziskaly jiny smer a nabiraly na intenzite...Pak mi sice sadru sundali, ale nesmim cvicit tak, jak jsem byla zvykla, musim na sebe davat pozor a nevypadam tudiz tak, jak jsme byla zvykla (ne vychrtle, ale "pevne", svalnate). Jasne ze se hybu a chodim ven, ale neni to ono a citim, ze kondicku nemam zdaleko takovou, jako driv. No a to me taky pekne stve. Ty deprese ze sebe se objevuji obcas (posledni dobou casto) a jsou tak silne, ze bych se chtela uplne znicit. Vis, ja si myslim, ze jediny, co me pomuze, je psychiatr a antidepresiva, ale ty nechci...Jak napsala Eli - depresi a PPP nevylecis zivotni krizi a dnem, to je zcestny. Je smutny, kolik lidi si i tady jeste porad mysli, ze PPP a deprese jsou vymysly rozmazlenejch princezen, co doma nemaji roupama co delat. Jenze ono je to fakt v hlave, jako kdyz ti tam nekdo prepne vypinac a tobe se tam zatemni a jses nekdo uplne jinej. A pritom clovek sam nema k tomu vypinaci pristup, aby ho mel porad zaplej na svetlo...A co ty, povis mi neco o sobe?Mej se fajnXenie

Dokonce se mi zda, ze pozornost obracena treba na pomoc nekomu blizkemu je vylozene relaxacni zalezitost. Zapojuje nas mozek, ktery kdyz pracuje, nema cas na blbosti, ..no samozrejme nikdo nemusi byt Matka Tereza, ale uzitecnost bych klidne zahrnula do antidepresiv. Neprosla jsem si asi takove deprese, o jakych se docitam tady, ale parkrat uz se mi taky stalo, ze jsem treba prosedela vecer na zemi v kuchyni a nemohla se ani pohnout,..deprese mely podil i na mem prospechu ve skole...Maminku vidim tak dvakrat do roka, nekdy ji volam a nedavno mi doporucila psychologa. Nebo psychiatra, bude-li se jednat primo o dusevni nemoc(coz bulimie je). A to moje maminka o ppp ani nevi. Doktora mi doporucila v dobrem, mame vyborny vztah a jsme si tak vzacne, ze se ani nehadame.Jeste jsem nemela cas tam zajit, tak nez se uplne zblaznim, napisu jeste odstavecek:)Eli,zajimalo by me, jesli Tvuj psychiatr vi o ppp. Ty mineraly a latky o ktere se pripravis zvracenim, narusuji rovnovahu samozrejme i v hlave. Nechci se tady tvarit jako kdovijak chytra, ale z moji zkusenosti vim, jak si ruzne podivne stavy prizivuju prejidacimi zachvaty, je tezky se pak citi normalne, vsechny ty vycitky, no fuj..Nenech doktory udelat z tebe nejakeho zavislaka. Musi byt i jina cesta ven, nez zvysovani davek antidepresiv, prosimte skus zjistovat i jine moznosti lecby, alternativni medicina, joga, vsechno dohromady. Uprostred nejvetsiho srabu sice clovek vidi nadeji na vyleceni pramalou, ale uvidis, vsechno se zlepsi, nejsme ve stredoveku!Mej se krasne,vsem preju pohodu, (a sobe at vydrzim bez ppp i zitra, dneska se to totiz povedlo)Regina

Paní doktorko,prosím vás poraďte jak se dostat nejlépe z bulímie.Zkoušela jsem už uplně všechno a četla co bylo možné,ale jsem pořád jak v začarovaném kruhu.Chtěla jsem si už několikrát sáhnout na život.Zoufale prosím o pomoc. Radka děkuji

Ahoj slunicka,dneska nebylo extra teplo, ale rekla bych,ze mame za sebou docela hezky den.Doufam, ze si to nerikam jenom ja.Mila Ivo,psala jste, ze je nekdy tezke soustredit se jen na sebe. Nevim, jak tomu mam rozumet. Nenechat se vykolejit nekym jinym je totiz myslim neco jineho. Je dulezite byt sama sebou, ale pro vyrovnanost a dusevni klid pomaha soustredit se na neco nebo nekoho jineho. Prirovnala bych to ke sledovani filmu, ktery me zaujme. Zapomenu na svoje starosti a pokud me film i pozitivne nabil, mam pocit, ze vsechno zacne znova a lepe.Cestou z kina se ovsem nudim, soustredim se na to, jestli budu vecer zvracet, jestli se mi proboha nejak nezakulacuje postava. Pro lidi s ppp je moc casu venovaneho sebezpytu vylozene skodliva. Ovsem je to muj nazor, i kdyz podlozeny zkusenostmi.

Mila pani Ivo,nevim proc mam tyto pocity. Mam spoustu znamych, ktere rada vidim, a pro ktere jsem vrbou. Snazim se pomahat lidem okolo sebe, ale presto se nedokazi vyrovnat sama se sebou a s problemy. Je to nekde hluboko ve mne zakorenene. Vite okoli me vnima jako pohodovou, usmevavou holku, ale nikdo jiz nevidi to pod tim. Treba je tim spoustecem techto problemu, to ze jsem byla nechtene dite, nebo nejaky dluh z minulych zivotu. Opravdu nevim. Momentalne jsem na antidepresivech (-nemam deprese, ale take necitim radost ani smutek), tak jako ostatni holky. Psychiatr mi nepomaha, pouze zveda davkovani leku.Dneska uz vim co znamena PPP a nikomu bych neprala prozit toto peklo. Je absurdni sledovat, jak holky bojuji s kazdym kilem a v duchu si prat, abych byla jednou schopna snit normalni jidlo, aniz by skoncilo v mise ci abych mela nasledne nejake vycitky.No uz se asi opakuji, problem je v hlave, v mysleni, v pohledu na svet.Preji Vam pekny den Elen

jak z toho ven?Trápí vás vlčí hlad?Poraďte.