poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Zdravim. Vemu to zkratka. Pred rokem jsem ztravila dohromady 4mes na psychiatriich. Timto bych chtela "podekovat" Motolske klinice- jste nejvic neschopni lide!!!!Smrdute prostredi maximalne votraveny sestry,ANO to je Motol. No z jineho soudku. Je mi 16, 169/56. Vsechno se mi vratilo, deprese, nervozita,podrazdenost....Nejsem spokojena se svoji vahou,potrebuji mit 50kg. Nejde mi ale hubnout,prejidam se. Jsem ve stadiu bulimie. Zacala jsem opet brat antidepresiva(uz asi patej druh,delaj ze me pokusny zvire)nic nezabira,vaha se mi zveda. Prosiiim poradte co mam delat. Jsem v haji. Denne hulim travu, uz jednou jsem se malem zabila a premyslim o sebevrazde znovu. Proc je tenhle svet tak zkurvenej? To ze na vzhledu nezalezi jsou Keci. JO mozna ve veku 40let,ale kdyz je vam 16,tak na vzhledu sakra zalezi. FUCK OFF Modelky,modelove a haveti co urcujes moderni smery sveta!

jenže já mám ted opačnej problém.to jak jsem si řekla že si budu dávat na co mám chut,tak mám teď děsný záchvaty,že mám hroznou chuť se přejíst.třeba dneska jsem si po obědě koupila Corny a pak jsem to nevydržela,běžela do obchodu,tam jsem si koupila kuř.šunku,takovou hrozně dobrou houstičku,makovku a koláč a už jsem se těšila jak to všechno sežeru.prostě jsem si vybírala všechno na co jsem měla chuť.tak jsem to hezky zaplatila a řuikala jsem si,že pořád to nemusím sníst i když jsem to koupila.tak jsem se překonala,ale pořád to mám v tašce a při představě že bych si to mohla spapkat..

Tamto bylo pro Monču.Ahoj Tíno,co mě nejvíc pomáhalo od ostatních?Jde hlavně o psychickou podporu,být trpělivý a nikoho do ničeho nenutit(jen lehce možná někdy:-))Jinak u tebe je nutné,aby sis pořádně zvážila,jestli to zvládnete bez lékařské pomoci.V každym případě ti držim palce:-)Ty máš anorexii,že jo?Ahoj Ivo,já jsem jen chtěla říct,že jsi měla a možná ještě máš typický znaky.Možná,že si ji opravdu měla.Takový chování mi nepříde normální a ta menstruace taky.Jsem ale ráda,že jsi v pohodě(ikdyž se mi nezdá,že absolutně)Jinak se mějte všechny mooc hezky!ahoj

Ahoj:-)Já,když jsem byla v Praze v nemocnici(Hagibor-Vinohrady),tak tam je psycholožka a docházel za mnou primář Koutek z Motole(psychiatr),ten je dobrej a ta psycholožka taky.Slyšela jsem,že ppp se zabývaj i v nemocnici Ke Karlovu(nebo si to pletu).(v Motolský určitě).Já osobně s b.díkybohu zkušenosti nemám.....Držim ti palce!

Klarko,myslim, ze nikdo tady netvrdil, ze antidepresiva vyresi anorexii. To by bylo opravdu moc jednoduche.U Xenie to ale vypada na poradnou depresi, a tam jsou antidepresiva urcite na miste. Ono dostat se s jakychkoliv psychickych problemu (nejen PPP) je drina, nestaci jen brat leky (pises, ze jich hodne beres). On totiz take clovek musi CHTIT sve problemy resit a neco pro to udelat.

Ahoj Eleanor,chtela jsem se te zeptat jestli nevis o nejakem dobrem psychiatrovi ci psychologovi v Praze, ktery se zabyva bulimii. Je mi 20, zvracim od svych 14ti let a sve telo primo nenavidim a nemuzu sama sebe vystat!prochazim stadii nepretrzitych bulimických zachvatu a stadii kdy je muj stav relativne v pohode. Sama se s tim nepoperu, vim ze prasky samotne to za me nevyresi, ale myslim ze pokud je nekdo presvedceny ze chce z toho blazniveho koloce pryc muzou mu dost pomoci! Diky za radu!Holky drzim nam vsem palce a doufam ze se nám podari uspesne bojovat a nenicit si dal zdravi!!!!!Monika

Ahoj Eleanor,víš, jelikož nyní mi chce rodina pomoci-mamka a sestra, která s námi nežije, nevl. otec mi moc nepomůže, ale mamka chce+docházení k psycholožce, mohu se zeptat, co tobě pomáhá od druhých nejvíce?Kolik ti je let?Díky, Tína.

protože lepší si ho dát hned a zabránit tim ,že budu mít tu hodinu do svačiny hlad,než abych si pak dala těch jablek 5 a pak ještě něco a tak dále

Je mi 17.Jinak měřim 176 a vážim 55 a to se mi nezdá,že bych měla anorexii.Já se teď ale bojim,že přiberu,ani ne tak na kila,ale na postavu.pořád se zkoumám a připadá mi,že tloustnu.už se ale snažim jíst normálně,i když pořádně nevim,jestli mám jíst když mám hlad,když vim,že ještě neni čas večeře,oběda atd.připadá mi,že když snim něco navíc,budu si to vyčítat.i když když si vezmu kolk toho snim,když mě přepadne žravá,tak nemusim přemejšlet jestli si to jabko dát teď nebo až za hodinu když je čas svačiny

Klarko,je se bohuzel bojim, ze ono vubec neni tezky do anorexie spadnout. Staci se trochu nehlidat a je to. Ja si treba musim hlidat, jestli jsem uz svacila a vecerela a musim treba i povinne snidat, i kdyz "nemam hlad", jelikoz bych klidne vydrzela dva dny nejist. Tak mam proste napalnovano, co s nim, a to taky snim, i kdyz "nemam hlad". Pak vetsinou dostanu chut na sladky, a to si pak uz klidne dam, kdyz vim, ze jsem se normalne najedla a nenahrazuju tim jidlo. A zatim neni problem to jezeni zastavit, kdyz mam dost. Klidne necham pulku cokolady, kdyz uz nemam chut a klidne ji snim bez vycitek celou, kdyz mam na ni fakt chut. Ja prave doufam, ze me by antidepresiva pomoct mohly, ze pak bych nechtela uz bejt vychrtla. Mne totiz neprijde, ze jsem tlusta, kdyz mam normani a bezny den. To si pripadam, ze jsem uplne normalni a celkem stihla a nejak to neresim - prijde mi proste hloupy hubnout, kdyz jsem uplne ok. Zato kdyz mam depresi (= spatny den), vidim se jako obluda a pripadam si, ze bych vyhrala Miss Spek. A to me pak mrzi, kdyz se najim, stve me, ze jim normalne a ne malinko a vycitam si, ze se premaham a jim, kdyz bych snadno mohla rychle skolouznout zpet do A.Prave ze u me jsou to takovy dva postoje. V jednom si pripadam uplne vylecena, stastna, v pohode a hezka. A kdyz na me neco padne, trapim se a svaluju vsechno na svou "tloustku". Pritom kdyz mam depku, nemam jen spatnou naladu, mam fakt tezky sebevrazedny a sebeznicujici sklony a nejsem schopna nic delat.Je strasnej rozdil, kdyz pisu v depresi, a kdyz pisu "normalne". V depresi, jako by to za me psal nekdo jiny, sama se ted divim, jak si takovy fajn telo muze myslet, ze je tlusty. Doopravdy to nechapu...Xenie

Ahoj!!Tyno a Klárko,uplně s vámi souhlasim.MA opravdu jakoby "čeká" a ikdyž se může zdát už vše o.k.,zase se vrátí....je to hroznej kolotoč.Já teda antidepresiva nebrala,ale vzhledem k tomu,že jsem se s tim opět rozhodla bojovat,ale ne formou ambulantní léčby,ale svými silami(za pomoci rodiny) a s pomocí psycholožky,je asi budu možná muset brát taky.Tak uvidim.....ach jo...Ivo,je hezký,když tvrdíš,že jsi pouze držela v podstatě dietu,ale věř mi,je to anorexie,nebo byla?V každym případě je moooc dobře,že si se vzpamatovala a hodláš s tim něco dělat.S tou menstruací je to blbý....co doktor?P.S.Kolik ti je?Mějte se krásně!

Ivo,ja myslim, ze jsi anorexii mela, vzdyt ztrata menstruace a omezovani v jidle tomu odpovida. je chybou myslet si, ze anorekticky nejedi, nebo jedi jen jedno jablko denne. To mozna uz tesne pred smrti, jinak ale ja treba jedla jogurty s musli, testoviny se syrem, kure, a prece jsem mela anorexii. Pro anorexii se clovek hodne omezuje, zakazuje si jidla, ma z jezeni pocit viny. Hodne hubne, ztraci menstruaci a stale se vidi tlusty. Muzes ted jist relativne "hodne" (tj. tobe se to zda hodne), ale vis, kolik jedi normalni lidi? Tem se tve porce nepodobaji zdaleka. A hlavne slozeni stravy.Xenie

Souhlasím s Klárkou s tím, že braní antidepresiv nezmění na tom, jestli člověk má touhu po štíhlém těle nebo ne, znám to a vím, o čem je řeč.Ale myslím si, že i když si jednou projdete obdobím MA - jíte minimálně, pak se začnete léčit a budete klidně i několik let jíst jako druzí, že tu je velké riziko, že se MA vrátí.Víte, chtěla jsem se zeptat-sice chodík k jedné psycholožce, dokonce beru i antidepresiva, o mé MA ví rodina, já se snažím s tím bojovat a jím, ale já mám hrozné pocity kolem jídla-at? už se to jedná nákupů nebo samotného jedení-to je samozřejmě horší, protože po každkém snědeném jídle následuje kolotoč výčitek, že jsem toho snědla mnoho, ale i když sním jen to, co mám, tak se potom cítím moc přeplněná-nevíte někdo, jak tento stav řešit?Tína

takhle to možná vypadá,že jsem anorexii měla,ale to zas ne,snažila jsem se jíst do 5000KJ a míň,a to není jabko denně jako jedí některý anorektičky.i když psychicky jsem se možná an.občas podobala-jako děsnej strach z přibírání,úplně jsem ztratila menstruaci,moje myšlenky se točily furt kolem jídla.tyhle problémy ale furt přetrvávaj a já se modlim,aby se to srovnalo a abych byla konečně v pohodě

ahoj eleanor,ne neměla jsem anorexii,ale omezovala jsem jídla,postupně vynechávala,zakazovala si některý,počítala jsem furt kalorie,měla depku,že jsem si dala moc velký jabko atd. a pak jsem si občas dala den,kdy jsem si mohla dát na co jsem měla chuť a samozřejmě jsem se přežrala.druhej den jsem to kompenzovala.no ale jelikož každej den mám dost pohybu,tak jsem hubla a hubla.začala jsem bejt ale taková unavená a zhoršila jsem se ve sportu.řekla jsem si dost,budu jíst normálně a na co mám chuť,ale samozřejmě se nechci přejídat,ale prostě si zatim asi nemůžu zvyknout.doufám,že se to srovná.

TAky jsem zjistila a presvedcila se,ze jak se jednou clovek zacne prejidat nebo normalne jist po anorexii, tak uz se nikdy nevrati do anorektickeho obdobi stoprocentne. Je to bohuzel pravda, takze nezbyva nic jineho nez stale bojovat se sebou.

Ahoj, nemam ted jeste hodne prispevku doctenych, ale jen jsem nekde zahledla, ze nekdo psal Xenii, ze kdyz bude brat antidepresiva, tak se zbavi touze po anorexii. Tak vsem chci rict, ze je to nesmysl, uplna blbost, ja beru ruzny prasky xx let a nic to nezmenilo na tom, ze se mne hnusi svoje tluste telo.Klarka

Ahoj Ivo,k psycholožce a k psychiatrovi jsem chodila,když jsem byla v tý nemocnici a pak asi další 3měsíce po propuštění.Jistě,učitým způsobem ti pomůžou,ale hlavně musíš chtít ty sama,ael jak jsem se přesvědčila,ani to nestačí,protože je to furt dokola.Opravdu mě zajímá,jestli to má konec.Jak jsi na tom ty?Ty jsi měla anorexii?Vim,že si psala,že nezvracíš,jen se přejídáš,ale když ted píšeš,že už je to dobrý.Tak jak jsi na tom?Zatim paJinak všem přeji dobrou noc a sladké sny:-))

ahoj moniko,to víš že bojim,ale nestojí mi to za to se nějak hodně omezovat

a to se ivo nebojis ze priberes?