poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

ahoj eleanor a držela jsi předtím nějakou dietu?nebo proč myslíš že se přejídáš?Já jsem se rozhodla,že budu normálně jíst na co mám chuť,protže jinak to zakazování pak vede k tomu přejídání.a co ti poradil ten psycholog?

Ahoj, Xenie.Neni to tak jednoduche, ani s praskama, i kdyz ve srovnani s tim, cim si clovek prochazi pred tim, to jednoduse opravdu vypada. Ale proc by to vlastne melo byt nejak extremne komplikovane? Nestaci snad spatna povest tehle nemoci a vsechny myty, ktere se kolem ni roji? Proc by nemelo byt normalni, ze pomuze polykat prasky a clovek se vyleci, kdyz u anginy to normalni je? I kdyz lepsi srovnani by bylo asi se zloutenkou. Leky cloveka sice vyleci, ale je k tomu treba i dodrzovat dietu a cely zivot myslet na to, ze jatra jsou oslabena. I nase duse uz bude vzdycky trochu oslabena a vice nez ostatni lide budeme muset vzdy myslet na dodrzovani 'dusevni hygieny', na peci o svou dusi, relaxacni aktivity a zvladani krizovych situaci. Ovsem porad lepsi, nez na lecbu rezignovat a pomalu, v bolestech se rozkladat zevnitr. A neboj se, ze nedokazes o svych potizich mluvit, tihle doktori se umeji ptat a vedi na co se ptat. Staci nelhat, nevymyslet si zastupne odpovedi, to uz lepsi rict 'o tomhle nedokazu mluvit, nechci odpovedet'. Jinak leceni u psychiatra neni zdaleka tak 'ukecane', jako na psychoterapii a taky tam neni zadna sestra, co napina usi, ani spousta hrozive vyhlizejicich pristroju a pomucek.Taky musim koncit, zaskocila jsem si do prace jen pro zapomenute CD, doma internet nemam.

IVEAhoj Ivo,jsem na tom uplne stejne.Snezeni najednou vetsiho mnozstvi potravin,ktery si jinak zakazuju-vycitky atd.Je to hrůza.TAky nezvracim.Od malička mám k zvracení odpor,blééé.Ale s tou mou nemocí,kteou jak vidno netrpim sama,jsem se rozhodla zase bojovat,zkuz to taky!Pro zacatek staci psycholog nebo psychiatr,pak uvidis.Ja uz byla minuly rokk mesic v nemocnici(normalni,ne na psycharne) a uz bych tam nechtela ani za nic.Tak zatim pa

Ahoj Hance,dneska jsem dost dlouho premyslela o vsech tvych dopisech a zda se mi to az kralovsky jednoduche - zajdu si pro prasky a budu v pohode. Vim, ze tak jednoduche to v praxi nebude, ale taky citim, ze to nebude az tak slozite.Jen jsem doufala, ze bych ty leky mohla ziskat ne bez predpisu, ale na predpis bez me navstevy. Myslim ale, ze dost pomuze, pokud psychiatr nebude "vypadat jako doktor", to by me snad nemuselo tolik desit. Ja jsem nepricetna hlavne z te kombinace: nemocnice + bile plaste + autorita + obavy z bolesti + cizi stoural co se mi hrabe v tele. Mam ale taky strach, ze mu nebudu moct rict vsechno, ze svuj problem spatne a nedostatecne popisu atd. Ono je to na strasne dlouho, ja nechci nic zamlcet, aby me treba pak nelecil spatne, ale tezko se mi o tom mluvi. takhle na chatu je to jednodussi. Vyslovit to dovedu jen po tme s pritelem a to mnohe veci jen naznacim nebo napisu, nedovedu to rict. Tak jak bych to mohla rict cizimu cloveku?Paradoxne si holka myslim, ze me by se straslive ulevilo, kdybych zjistila, ze moje potize jsou jen psychickeho puvodu. Nikdy by me nenapadlo se nad tim pozastavovat, jsem zvykla, ze pokud se neumira, k lekari se nejde. To jen pritel, kdyz se dozvedel, jake mam dedicne dispozice a cim jsem trpela (slaby obeh mam od narozeni) se zacal desit, az me samotnou nakazil. Fakt je, ze jsem v jedne sve A fazi byla "krasne stihla" (rozumej - desive vychrtla) a je dost mozne, ze jsem se jeste vic poskodila. navic jsem nekolik let nejedla nic jineho nez suche testoviny nebo ryzi a zeleninu, takze mam treba osteoporozu a hrozne krehky kosti (castecne pro to jsem si ji i zlomila), mam narusene traveni atd. Tak si proste rikam, ze na tom, ze jsem nemocna, asi neco bude. A moc bych chtela vedet, jak to teda je. Pokud budu fyzicky v poradku, spadne mi obrovskej balvan ze srdce. Je to divny, ja chci umrit hlady (znicit se), ale treba tyhle potize me vylozene otravuji a vadi a kazi mi hubnuti (jestli chapes co myslim).A taky mam obavu, ze tohle je vsechno omyl, ze jsem ve skutecnosti "jenom" anorekticka, ze proste chci bejt hubena a stve me, ze nejsem...I kdyz zase ty deprese davaji smysl, protoze me ted absolutne netrapi, jak jsem "tlusta", dokonce si myslim, ze jsem uplne normalne stihla a klidne snim celou cokoladu bez vycitek, nebo naopak klidne necham pulku file jen pro to, ze uz nemam hlad. Tj. pripadam si jako vylecena. A pak najednou "krup" a ja se zhroutim, jelikoz jsem po "obrovske" (=normalni) veceri snedla jeden bonbon. Ale jak rikam, ono to i ovlivnuje to, jak jsem prozila den, co jsem cetla atd. Treba vcera to byla doslova krize, byla jsem u babicky v case obeda, ale obed jsem mela doma, tak jsem uz nemela hlad. A ona mi neco strkala a jak byla zvykla, ze nic nejim, tak prohodila, ze z tech diet budu mit smrt a ze musim jist. To me nastvalo, ale pak jsem slysela o ty seberazde toho kluka na Vaclavaku, nepohodla se s pritelem (jen o pitominu) a malem jsem to fakt zabalila, uz jsem od toho byla jen krucek. No a jasne ze v tom figurovaly vety typu "no hlavne ze ses kaceno precpala, ted budes jeste odpornejsi a tlustsi" (samozrejme jsem se neprecpala, jen normalne najedla).Kazdopadne moc dekuju, ze sis tebou muzu psat. Ted musim bezet. AhojXenie

Ahojda,tak momentalne,mam vycitky,pred chvilkou sem po skoro dvou hodinach jezeni skoncila a pridu si,jak balon.Mam vycitky(samozrejme sem je aspon trochu zmirnila Fenolaxem) a bojim se kolik zitra ukaze rucicka vahy,protoze ja kdyz zacnu jist neprestanu dokud mi neni blbe.Dam si uplne vsechno,co doma najdu,i to ,co bych si jindy nedala,ale hlavne,ze mam neco v puse.Je to sileny,delam to kazdej vecer a vzdy se na to silene tesim,pak mamce porad do kolecka opakuju,jak mi je blbe a mam vycitky,ale druhej den je to zas,celej den snim jenom trochu ovoce,nastane vecer a uz to jede...Je to pro mne droga...

Ahoj Evi,neboj se, nejsi jedina bulimicka. Ja ted pisu o anorexii, jelikoz je to ted to momentalni, co me trapi, ale bulimii jsem si prosla taky. U me se jedna o kombinaci anorexie (dale jen A) a bulimie (dale jen B). Ted jsem v normalni fazi se skolny k A, ale znam B moc a moc dobre.Rada si s tebou popovidam, co te trapi a treba ti i reknu nejake svoje zkusenosti. Ja jsem se uz prestala prejidat, ani nehladovim, jim ted normalne (ale zase z toho mam deprese, to sem ale nepatri). Byla jsem na tom straslive zle, zvracela jsem treba i desetkrat denne, uplne vsechno, malem jsem umrela.Zkus se Evi zamyslet, proc tohle vlastne vsechno delas? A jake situace te ke zvraceni zenou - hlad, nuda, zlost? Jis taky nekdy neco normalniho, nebo jen ovoce a ostatni zvracis?Jestli chces, napis mi neco o sobe. ja vim, jak strasne moc tezky je zacit jist a vim, ze mi nbudes verit, ale ono opravdu jde jist a nebyt diky tomu jako koule, ono jde dat si tri susenky a zbytek balicku zabalit zpet. Jenom to chce se do toho pustit a nepovolit.Urcite ale nejsi sama, neboj se.Hezky vecer.Xenie

ahojky,fakt jsem jedina kdo zvraci????????pise se tady jak se bud nekdo prejida,nebo ji normalne,nebo skoro vubec .ja se snazim,vzdycky si reknu dneska ne.Prisla jsem na to,ze kdyz si"dovolim" udelat to jednou denne,ze to staci a tak rano jim ovoce pak tri hodiny nic pak se prejim nedovolenym jidlem vyzvracim se a vecer zase ovoce mezitim si dam treba vino ,nebo sladke kafe a treba syr nebo keksy(jen par) a je to .HNUS CO!jak se toho zbavit nevim,ale jsem o trosku min nervozni a nemyslim na to zradlo tak moc Eva anebo si dam cigaro jako ted zazene to chute a to uplne.

Ahoj, Xenie,jen v rychlosti na nektere tve otazky:Strach z doktoru musi byt hodne omezujici, chapu te. Ja z nich samotnych hruzu nemam, dokud na mne nesahaji, to jsem nepricetna. Psychiatri nechodi v bilych plastich (snad v lecebne, ale tam jsem nebyla) a nedotykaji se pacientu, takze to bylo v pohode. Bohuzel tyhle leky se bez predpisu sehnat nedaji a i kdyby, bylo by to nebezpecne, prece jen je jich hodne druhu a laik tezko vybere. Tenhle krok asi budes muset udelat, i kdyz je to neprijemne. Ale uz jsi prekonala mnoho neprijemnych veci a dokazala jsi to!Je mi jasne, ze se nekde uvnitr bojis i toho, ze srdicko neni samo o sobe uplne v poradku a zaroven bys rada, aby to tak bylo, protoze mas pocit, ze si to zaslouzis, jako trest za to, cos se svym telem provadela - mam pravdu? Je to normalni reakce ve tve situaci a zaroven dalsi duvod, proc s tim neco delat. Kdyz se tvoje psychika zkonzoliduje, pripadne fyzicke nemoci zustanou, ale ve sve prave, nezkreslene podobe. Pak bude nacase je resit, jsi mlada a odklad te nezabije.Opacny postup ma totiz jedno velke riziko, tuhle chybu jsme udelala ja. Vysetrenimi a testy se zjistilo, ze fyzicky jsem celkem v poradku a ja upadla do regulerni hluboke beznadeje, protoze ke vsemu jsem si vycitala, ze jsem blba a hypochondr, ze uz ani nerozeznam, kdy mam skutecny fyzicky problem a kdy si to jen 'namlouvam', ze je to se mnou horsi, nez jsem si myslela, ze jsem opravdu uplny blazen a tak. Nez mi zabraly antidepresiva, prosla jsem si peklem takovych vycitek. Udelat to obracene, mohla jsem si tohle usetrit.To je obvykly omyl vsech lidi, co se s depresi nikdy nesetkali. Dilem k tomu napomaha i soucasna moda, kdy se o 'depce' mluvi pokazde, kdyz clovek nema zrovna naladu nebo se nudi. Ta skutecna vsak vypada uplne jinak a nenastava jen proto, ze rodice nekomu zakazou diskoteku nebo ze proprsi vikend, na ktery jsme si naplanovali vylet. Je to skutecne nemoc a je o to tezsi, ze ji provazeji takovehle predsudky. Protoze kdo by chtel priznat, ze nezvlada sve nalady? Ano, do jiste miry je to mozne prekonat vuli, ale je to jako chodit se zlomenou nohou. Da se skakat po te druhe, da se plazit a belhat, ale je k tomu treba obetovat spoustu sil, ktere chybi jinde a malo platne, spravna chuze to proste neni a nebude, dokud noha nesroste. Jak asi sroste bez sadry, to si nemusime idealizovat, ze?Nemuzu ti zarucit, ze se uzivanim antidepresiv zbavis touhy po anorexii. Ale je to velmi pravdepodobne, protoze podle vseho, co tu pises, to je predevsim touha po sebezniceni, anorexie je jen zpusob, o kterem uz vis, ze je mozne se znicit. I kdyby ti prvni lek nezabral, hur ti nebude, maximalne stejne. Ale napoprve je pravdepodobnejsi, ze zabere hned ten prvni. Dulezite je rict psychiatrovi vsechno, protoze i povahove vlastnosti a ostatni detaily ho mohou nasmerovat k vyberu toho praveho leku pro tebe. To neni paradox, ty JSI normalni! Ze trpis depresemi, to neznamena, ze tvoje zkusenosti a rady jsou bezcenne. To, co se ti deje v hlave, nijak nesnizuje tvou hodnotu ani pricetnost a uz vubec to neznamena, ze se neumis ovladat. To totiz ovladat nejde, jde to maskovat, ale velmi tezko a takove maskovani depresi bere mnoho sil. Tim vice se to pak projevuje temi telesnymi priznaky, nekde se to provalit proste musi. Rada si s tebou budu psat a odpovidat ti. Asi bych taky rada nekomu pomohla a ulehcila tu cestu, kterou jsem si sama uz prosla a prochazim. Jit do neznama je vzdycky nejtezsi.

Ahoj Hance,teprve po dopise Susan jsem se dostala k tvemu prispevku, driv tam nebyl. Moc a moc dekuju za informace.Opravdu si myslim, ze u me muze byt pricina deprese prave z PPP (viz dopis Susan (spatna vyziva = nedostatek potrebnych latek = spatna funkce vseho mozneho). Proc se bojim lekaru - taky viz dopis Susan.Ovsem dost me zaujalo, ze prozivam presne to, co ty popisujes - ty stavy, ze je vsechno na nic, sebevrazedne sklony atd. Co se tyce fyzickych potizi, napada me jen tohle: opravdu mam slaby krevni obeh a je dost pravdepodobne, ze jsem "zhubla" srdce ve sve nejhorsi fazy, tudiz je dost mozne, ze mam opravdu zdravotni problemy. Ty ovsem mohou byt depresi dost zhorseny a objevovat se i v situacich, kdy by se normalne nevyskytly (treba v noci v klidu). Jinak ono opravdu staci snizit teplotu v mistnosti o stupen a ja se zacnu klepat zimou, staci dojit do koupelny a nedokazu popadnout dech. Musim mit v loznici pretopeno, jinak mam okamzite studeny prsty, postupne pak zacnou belet a modrat zimou (toto se deje v normalne vytopene mistnosti).Takze si myslim, ze muze jit o kombinaci obojiho.S nikdy me nenapadlo o diagnoze deprese uvazovat, a kdyz mi to pritel naznacil, tak jsem ho odbyla, ze je "nejakej moc chytrej na to, ze jeste stejne neni Mudr.". Ted se za to desne moc stydim, protoze opravdu prozima veci dost podobne tomu, co popisujes. Take me nikdy nenapadlo o depresi uvazovat jako o nemoci - rikala jsem si, ze to je blbost, ze to je jen nalada a co si ty lidi vymejsli a co leky muzou zlepsit. Taky o tomhle nemam absolutne zadne informace, vsechno o PPP muzu recitovat i s citacemi z ucebnic, ale o depresi vim je to, ze existuje a leci se...Urcite bych byla moc vdecna za jakekoli informace, co mas, za tve osobni zkusenosti a rady, co tobe pomohlo.Ano, taky uplne rozumim tomu, jak pises, ze kecy o vnimani kras prirody jsou na nic. Presne tak to vnimam ja, proto se psychologovi vzpiram. ja tu krasu vidim, ale kdyz "to" na me prijde, nepotesi me absolutne nic, natoz krasa prirody.Ty tedy rikas, ze se to postupne zlepsi a ze zacnu videt veci jinak. Myslis, ze treba ztratim i tu precitlivelost (viz dopis Susan) a ze se zbavim touhy po anorexii?Ja doufam, ze me trochu rozptyli, az budu moc delat nejaky sport. Strasne rada chodim do prirody, tancim, chodim na aerobic, jezdim na kole a pohyb mi chybi (ne jako prostredek na hubnuti, chybi mi proste jako nekomu by chybel pocitac nebo mobil, neco, co musim delat, abych se citila v pohode). Jeste bych se chtela zeptat, myslis, ze ty prasky mohou deprese zhorsit? Treba kdyby mi ty prasky nesedly a ja se dostala do jeste horsiho stavu, mam strach, ze by se mi podarilo neco provest...Taky je paradox, ze kdyz nemam deprese, jsem normalni. A jelikoz jsem si prosla dost tezkou bulimii a anorexii a mam celkem zkusenosti a znam furu "triku", strasne moc bych chtela nekomu pomoct dostat se z toho. Sama vim, jak pomuzou malickosti, co cloveka v tu chvili samotnyho nenapadnou. jenze si pripadam jako blbec, kdyz tady nekomu radim "dej si po jidle vanu, at nezvracis, me to pomohlo" a potom sama upadnu do deprese. Ale strasne moc me "bavi" si s nekym takhle povidat, rikat mu svoje zkusenosti a treba mu i pomoct. Jenze to nemuzu delat, vzdyt by si vsichni mysleli, ze jsem blba, kdybych jim tu neco radaila..:-(Moc rada bych napsala jeste vic veci, ale musim bezet, je mi nedobre, pujdu si lehnout. Ale jestli se nebudes zlobit, rada bych si o tomhle s tebou "povidala" (=psala).Jeste dneska se urcite ozvu, nekdy odpoledne.Mej se strasne krasne.Xenie

Ahoj Susan,dekuju za zpravu, urcite se na vodopad kouknu.Jinak mas pravdu, ze lidem s PPP pomuze hlavne psycholog a ne psychiatr, takze tvou kamaradku bych poslala urcite za nim. Jenze jde o to, ze ja jsem jaksi ty svoje duvody PPP "odhalila" (v ramci moznosti) a opravdu si nemam s psychologem co rici. Tady jeste musim poznamenat, ze muj pritel je medik, takze tuto "terapii" jsem absolvovala s nim, neni to jako ze si namlouvam, ze jsem na neco prisla a zatim ne.Myslim, ze je dost pravdepodobne, ze u me jde o kombinaci PPP s tezkou depresi, takze pokud se dostanu z deprese, podle mne bych mohla sve "kamaradce" (jsem strasna, ve chvilich nestesti tak nazyvam anorexii)zamavat nashledanou a nechat ji odjet do tramtarie. Ja jsem si totiz za smysl zivota vytycila ne zit, ale pomalu umirat -tj. vrhnout se do anorexie a pomalu umrit hladem. Desny co? Kdyz to tak po sobe ctu, rikam si, neni ta holka uplne blba? No a ona neni blba, jen ji to divne obcas preskoci, hlavne po jidle. Jim totiz uplne normalne, coz me neuveritelne nici, hlavne po veceri byvam zrala na sebevrazdu. Ale opravdu to zalezi od toho, co jsem zrovna cetla ci videla, jelikoz ted jsem po pomerne velkem obede v pohode a vcera jsem toho snedla sotva polovicku a uz jsem se sypala.Po tvych radcich me najednou napadlo, ze si uvedomuju, ze jsem cetla, ze spatnou vyzivou (co si budem povidat, normalne jim jen poslednich par mesicu, predtim jsem byla ve strasnem stavu, i kdyz jsem treba ani nehladovela ani se neprejidala, tak muj jidelnicek zdaleka neobsahoval to, co ma)dochazi k nerovnovaze elekrolytu, clovek se stava precitlively a muze upadat do depresi. Jenze ja se stale branim klasifikovat depresi jako nemoc, jako poruchu chemikalii v mozku. Rikam si, ze to je jen nalada, ze to je cloveku dany. Psychiatra se ale strasne moc bojim...ne kvuli tomu, ze je to "doktor na hlavu", ale proto, ze mam panickou hruzu z doktoru. Nikdy mi nevadili, ackoli jsem je nemilovala, ale jak jsem se stavala precitlivejsi a precitlivejsi, byvala bych radeji umrela, nez sla s necim k doktorovi. cekarny na me padaly, navsteva zubare me stala nervy cely tyden a chodit za pritelem do nemocnice nedokazu (cekam venku, klidne i v desti a mrazu). Nedovedu s lekari ani mluvit, v momente, kdy vstoupim do ordinace, onemim a nevybavuju si zakladni informace (co mi je, proc jsem prisla, kam chodim k obvodakovi atd). Vypadam pak jako blbec, pritel musi vsude se mnou a rikat to za me :-) (sice se ted smeju, ale tak vtipny to neni). Premyslim, jestli by se neco nedalo sehnat jen podle popisu nemoci a priznaku, bez toho, ze bych za nekym musela. No, kazdopadne dekuju moc.Mej se.Xenie

Ahoj, Xenie.Tezko ti potvrdim, ze nemuzes mit nejake skutecne problemy se srdcem a krevnim obehem, to by opravdu mohl vyloucit jen internista. Soudim jen podle sebe, kdy jsem se dost vydesila, kdyz jsem zacala mit prave takove priznaky a nepodobalo se to nicemu, co jsem kdy znala ze svych depresi, tak jsem sla prave k praktickemu lekari a pak na internu. Ale nic nenasli a doporucili mi, at to konzultuji prave s psychiatrem. Abys rozumela, na depresi se ty prasky neberou uplne porad, kdyz se to zlepsi, zkousi se zmensovat davky az uplne vysadit a kdyz se to vrati, zase se s leky zacne. A ja byla zrovna v te fazi, kdy jsem nic nebrala a mozna jsem si to ani nechtela priznat, ze se to zas vrati, tak si muj mozek nasel jinou cestu, jak o sobe dat vedet. Vysvetlili mi, ze tyhle poruchy se mohou projevovat maskovane za nejruznejsi fyzicke problemy a nemoci a clovek to vuli neovlivni.A skutecne se to objevuje zcela nahle, zdanlive bez priciny, i to usinani pod nekolika dekami, cvakajic zuby a za par hodin uprostred noci probuzeni se horkem a zpocena (ackoli v mistnosti byla stale stejna teplota) znam. U mne to byla az treti faze, napoprve jsem se odhodlala lecit pro klasickou depresi s apatii a sebevrazednymi myslenkami. Napodruhe to byly uzkosti a panicky strach. Napotreti pak ty fyzicke projevy. Coz neznamena, ze se to vsem musi takhle vracet! Moje diagnoza je trochu vaznejsi a geneticky dana, takze to ma o dost drsnejsi prubeh. Spouste lidi staci jedna lecba a pak maji do konce zivota pokoj, maximalne na to musi myslet, kdyz se ocitnou ve vazne zivotni krizi, ze mozna budou potrebovat pomoc. Ale neni to zadna ostuda, je to nemoc, jako kazda jina a clovek za ni nemuze! Takovy ty kecy, ze se mame tesit z kras sveta, kdyz je nam mizerne, jsou k nicemu. Kdyby nekdo cloveku s anginou radil, aby odmitl penicilin a prekonal to silnou vuli, kazdy se mu vysmeje. Ale u depresi je kazdy hrozne chytry a leky na ne povazuje za neco horsiho, nez heroin :o(Podstatne je, ze deprese se umi ruzne maskovat a clovek ma dojem, ze ma uplne jiny problem a zbytecne se trapi. Pozna se to prave podle te zdanlive bezduvodnosti - proc by ti melo busit srdce, kdyz si ctes nebo spis? Nemocne srdce dela problemy pri fyzicke namaze ci rozcileni. Antidepresiva nove generace nejsou navykova, ono to totiz nezpusobi zadnou citelnou euforii, kvuli niz by mohl mit clovek touhu to brat a treba zvysovat davky bez rady lekare. Meni to chemii v mozku, ale jemne, aby ten umel lepe hospodarit s vlastnimi chemickymi prenaseci nervovych signalu (serotonin), proste to napravuje, co je pokazene. Jako treba leky na cukrovku, kdy clovek jeste nemusi brat inzulin, ale diky lekum jeho telo lepe vyuziva ten inzulin, ktery vyrobit umi.Ono ti nezacne jen tak po spolknuti pilulky byt vsechno jedno, to by bylo moc jednoduche a nebezpecne. Ta zmena je velmi pomala a nenapadna, je treba vytrvat a pak najednou se clovek ohledne par tydnu zpet a zjisti, ze je vsechno jinak. Najednou si umis skutecne uzit bezny den a drobne radosti, aniz bys z toho mela vycitky. Najednou nemas tu potrebu se za neco obvinovat a trpet. Aspon tak jsem to prozivala ja a co jsem se docetla, probiha to tak u vetsiny lidi. Nekdy, pravda, nezabere hned prvni lek a je treba vyzkouset jiny, stejne jako kazdy jsme tam uvnitr duse trochu jiny a nefunguje vsechno na kazdeho. Ale stoji to za to! I kdyz nikdy nebudu uplne v poradku, zije se mi mnohem lepe. Ale je to beh na dlouhou trat, s mnoha zakrutami a prekazkami, nebudu ti tu nalhavat, ze spolknutim prasku se vse vyresi. Ovsem hodne to pomuze a zbydou ti sily na to ostatni, co ted uz docela zvladas, ale netesi te to. Ja mam sice rodinnou dispozici k depresivnim porucham a bulimii jsem to jen prikrmila, ale pry se tohle casto projevi prave v dusledku PPP. Nebo mozna je PPP prave jednim z projevu depresivni poruchy? To nevim, je to jen muj dohad, ovsem myslim, ze ty bys mela zkusit s tim neco delat, zkusit se smirit s tim, ze se v chemii tveho mozku neco pokazilo a nemuzes to vuli zmenit, je zahodno vyhledat lekare.Psychiatra se neboj, nekouse :o) Kdyz mu pravdive popises svoje stavy, velice rychle pochopi, co se s tebou deje a pomuze ti. Nezatajuj ani svou obavu ze zavislosti, jiste ti vysvetli, co a jak. Co bych o me mohla jeste dodat?S prejidanim a zvracenim jsem prestala, nicilo mne to a nikam to stejne nevedlo.Snazim se regulovat vahu prirozenym a zdravym zpusobem, protoze sklon k nadvaze mi zustal, ten mam odjakziva. Tim myslim skutecnou nadvahu, ta moje hranice je asi o hodne vys (170/67), protoze jsem nikdy nebyla hubena ani stihla podle modnich zurnalu. Mam vedle sebe skveleho, milujiciho partnera, i jeho existence a laska me tenkrat hodne postrcily k tomu, abych se sebou neco udelala a odhodlala se lecit. Klidne se ptej, jestli chces jeste neco vedet, rada ti reknu, co budu vedet. Byla jsem zmatena a bezradna, takze jsem prohledala kde co, abych se o tomhle dozvedela co nejvic a muzu se o ziskane informace podelit. Stejne jako o osobni zkusenosti.

Xenie,myslim, ze ja Ti taky muzu napsat neco o antidepresivech. Brala jsem je 10 mesicu. Nevznika na nich zadna zavislost a u antidepresiv 3. generace je minimum vedlejsich ucinku, urcite min nez napr. u antibiotik. Funguji tak, ze vyrovnavaji chemickou nerovnovahu v mozku, ktera z nejakeho duvodu vznikla a v dusledku ktere se citis tak bidne. Antidepresiva Ti nevyvolaji zadnou euforii, pouze projasni naladu a zacnes se citit lepe a videt veci jinak. Podivej se napr. na stranky www.vodopad.cz, kde je popsano, jak antidepresiva funguji.Ja jsem Ti doporucovala spis psychologa z toho duvodu,ze jsem se na to ptala jednou sve psychiatricky, protoze mame u jedne sve byvale spoluzacky podezreni, ze trpi bulimii a nevime, jak ji pomoct. Moje doktorka mi doporucila dostat ji ke klinickemu psychologovi. A psychiatra se neboj, je to normalni doktor.

Ivo,ja mam takovou strategii=dat si to,na co mam chut ale s mirou.Hlavne se nesnaz ty chute oblafnout,protoze chut na cokoladu salatem nezazenes.A protoze ze zacatku jsem mela chut skoro na vsechno(bylo toho docela dost,co jsem 'nesmela')tak od vseho jen treba ctvrtku.Nema fakt cenu si neco odepirat,protoze az to telo nezvladne,snis toho tak trikrat vic.A trpi tim zase nejen tve telo(nekde jsem cetla,ze prejedeni je pro telo druhem stresu)ale i tva duse-vycitky na sebe nedaj dlouho cekat(aspon u me)Me treba dost pomaha,kdyz vim,ze to na me 'jde' se jit projit a nebo sednout k netu;-)Kdyz si pak predstavim,kolik bych toho uz mela snedeno(a jak by mi bylo tezko a to nafoukle brisko) a nemam,je mi fajn.Tim ale myslim jen to jidlo,ktere uz moje telo nepotrebuje(to,ktere jim kdyz uz hlad nemam,ale stale mam nutkani jist-je to v psychice).S tim pribiranim-myslim ze toho celkove snis min,kdyz budes jist normalne,nez kdyz to bude 3 dny reklama na spravny jidelnicek a pak bum 4 dny prejidani...myslim ze spis tohle vede k pribirani.No,snad jsem ti aspon trosku pomohla,hlavne na sebe nebud nastvana,kdyz ujedes.Zitra je taky den,slunicko bude svitit kdyz se prejis i kdyz ne.Chce to mooooc trpelivosti sama se sebou.Vis,me se to takhle hezky pise,ale fakt je ten,ze ja jeste porad sem tam ujedu...:-(((Co se da delat,snad bude lip.Zatim ahoj, Nika

ahoj niko,díky moc za podporu,fakt jsi mě dodala naději,protže já se bojim,že to nikdy neskončí.je pravda,že jsem zhubla 10 kilo-ne nějak rychle tim,že jsem se omezovala v jídle.řekla jsem si ale že začnu jíst normálně,ale asi to moje tělo a duše nemůže tak rychle přenést a proto se mi asi občas stane že ujedu.já se ale bojim že když začnu jíst na co mám chut tak přiberu:-(

Ahoj Ivo,myslim ze to,co se s tebou deje je uplne prirozena reakce tveho tela.Mas za sebou cas,kdy jsi hubla a proto nejedla 'zakazane' potraviny a tvoje telo si ted o ne rika,uz to nezvlada.Mluvim z vlatni zkusenosti.Ja taky nemohla zvracet a jsem za to stastna,protoze kdyby se mi to podarilo,kdo vi,kde bych ted byla...Radsi na to nemyslim.Ver ze se to spravi,ale to chce cas.Ja se po zkonceni diety taky zacala prejidat.Strasne jsem nechtela,ale proste se to nedalo zastavit.Trvalo asi 4 mesice nez se moje telo konecne uklidnilo.Pribrala jsem asi 4 kila.ted se mi dari jist konecne po dlouhe dobe normalne a konecne myslim i na jine veci nez je jidlo.Ta uleva!Ver ze dieta je silena blbost a doufam,ze uz takhle nikdy nezblbnu.Ted vazim 54 na 171,coz je ma prirozena vaha.Mela jsem i 47:-(...a citila jsem se strasne.Holky,ctu si tohle forum docela casto.Moc s vama soucitim a strasne bych si prala,aby vas tohle nikdy nepotkalo!!! Jeste bych chtela poprosit o radu-mam kamaradku anorekticku.je ji 18,lita v tom od patnacti.Ted se odstehovala od rodicu(problemy s matkou)-myslela,ze se to tim zlepsi,ale me se nezda...JAK ji mam pomoct????????Stasne bych chtela,ale nevim,co delat???Ona CHCE,aspon to tvrdi,ale....je to asi silnejsi.Na leceni ji z toho taky nedostali....Prosim poradte! Myslim na vas,drzte se! Ivo,byt tebou bych se zbytecne nenervovala,casem se to zlepsi,uvidis.jez na co mas chut a hlavne bez vycitek!!! Zdravi Nika

ahoj už jsem se zase přejedla.už mě to nebaví,proč to musim dělat?vždycky do sebe musim nacpat všechno v čem se jinak omezuju.jsem na jídle závislá,pořád myslim jen na jídlo a pak to takhle dopadne.nejsem bulimička,nezvracim,i když bych třeba nutkání měla,abych se vyprázdnila a mohla zas jíst.nechci to ale udělat,protže nechci skončit s bulimií.

Ahoj Hance!Diky moc za dopis, dost jsi mi pomohla. Mne totiz kazdy porad presvedcuje, ze mam jit za psychologem, ne psychiatrem. Psychiatr me nikdy nenapadl...Dost jsi me udivila, ze moje poruchy se srdcem a termoregulaci muzou byt psychicke - to me taky nenapadlo. Ja vim, ze mam slabe srdce a obeh, takze jsem taky pricitala vsechny sve obtize fyzickym problemum. Navic jsem si dost poskodila travici system (to..ehm..vim podle "urcite veci"), takze jsem predpokladala, ze muzu mit klidne problemy i s jatry.Jenze pokud jsou moje obtize psychicke, jak to, ze se objevuji i v okamzicich, kdy jsem v pohode, ctu si, nebo spim? Mne se treba i ze spani stane, ze se vzbudim desivou zimou (v pokoji je pretopeno) nebo naopak vedrem, ackoli ten vecer predtim jsem treba stravila hezky a neudalo se nic, co by me dostalo do stresove situace.Zvlastni taky je, ze ja nikdy zadne deprese nemela, nez jsem zacala s PPP. Byvala jsem vzdycky spokojene, vesele, hezke a oblibene dite a prvni psychicke problemy prisly az s anorexii.To, co pises, zni ale dost presne, ja totiz opravdu mivam navaly deprese, pocity marnosti, sebezniceni atd. A mam pocit, ze psycholog by mi moc nepomohl - ja vlastne si nemam o cem s nim moc povidat, vsechno se mnou muze probrat muj pritel a vsechno uz asi taky probral.Toho psychiatra bych se ale bala jeste vic nez psychologa - mam strach z leku, nemuzu se na nich stat zavisla? Ja si treba nedovolim ani zadnou "drogu" (kavu, cigarety, alkohol), protoze se bojim, ze bych tim zacala nahrazovat jidlo, a pak se stala na tom zavisla. mela jsem uz takovy tendence, ale nechci skoncit jeste jako alkoholicka...A taky mam pochybnosti - jak takovy prasky funguji? To si proste vezmu prasek a bude mi fuk, ze jsem "tlusta"? Myslis, ze bys mi treba mohla nepsat neco o sobe, nebo jak tobe bylo po tech prascich a tak?Dekuju moc.Xenie

díky omezování se v jídle jsem zhubla asi 10 kilo.začalo se mi ale stávat,že jsem se přejedla,prostě jsem si dopřála všechno to,co jsem jindy nemohla.teď už ale začínám jíst normálně,ale furt mám pocity,že bych se třeba chtěla přejíst.snažim se to zvládat.myslíte,že tyhle problémy vymizej?žiju furt ve strachu z přejídání a z taky z toho,že přiberu.

Ahoj Xenie, ve tvem vypraveni se hodne poznavam. Taky jsem mela bulimii, prejidala jsem se uplne straslive a zvracela do uplneho vycerpani. Nebo jsem zase nejedla nekolik dni skoro vubec, trestala jsem sve telo a dusi za kazde provineni a co je hodno trestu jsem si stanovovala podle naprosto prisernych kriterii. Nenavidela jsem se a chtela jsem umrit. Ty stavy a myslenky ktere popisujes, jsou jasne projevy depresivni poruchy. Vim to, protoze ji mam taky a mela jsem ji drive nez jsem poprve spadla do prejidani a zvraceni. Z toho prameni ta sebenenavist, touha umrit pokud mozno straslivou smrti, trpet a trestat se. Psychickeho puvodu byvaji i nahle zachvaty buseni srdce, stridani zimomrivosti a navalu horka, uzkostne sevreni na hrudi a tak podobne. Zkus prekonat svoji potrebu trpet a navstiv psychiatra. Ne psychologa, tohle zadne pohovory nevyresi, potrebujes antidepresiva nebo anxiolytika, mozna oboji. Neboj se, dneska uz existuji leky s minimalnimi vedlejsimi ucinky, po kterych neni clovek jako omameny, nema zakaz ridit auto ani pit alkohol! Nepomuze to okamzite, ale za 3-4 tydny po zacatku uzivani se najednou svet projasni a vypada to jako zazrak. Ver mi, prosla jsem tim a jsem rada, ze jsem se odhodlala.

Verko,myslim, ze Muz ma pravdu. Muzes zdedit neco jako predispozice k PPP - cili pokud je mel nekdo v rodine (ty o tom ani nemusis vedet, muzete treba zit "normalne" a jist "normalne"), tak je u tebe riziko objeveni anorexie mnohem vetsi. Ovsem ale zase to neznamena, ze pokud ma teta bulimii, dostanes ji taky. Proste mas jen vetsi rizikovy faktor. Tohle jsem opravdu cetla v nejakym lekarskm casopise, ale samozrejme nemuzu zarucit, ze to je 100% pravda.Anetko,taky ti moc drzim palce, myslim, ze by bylo fajn, kdybys sem psala a treba tu s nekym konzultovala jak se mas, jak se vede a tak, pomaha to (teda - mne to pomohlo). Urcite napis, jak pokracujes. Preju hezky den.Julie,cetla jsem to. Taky mi beha mraz po zadech..Ja mam neco podobneho s termoregulaci a se srdcem - z niceho nic se mi po sebemensi namaze (staci treba dojit do koupelny) straslive rozbusi srdce, mlati jako zbesile, az me boli hrud. Mam navaly horka a zimy, treba dnes v noci jsem tak salala teplo, az se pritel (spal vedle me) zdesil, protoze se o me doslova popalil. Nevim co s tim, chtela bych na interni prohlidku, ale nejak to porad nestiham a porad jsem marod, ted jsem byla na operaci (male) a to to cele asi jeste zhorsilo a navic prohlidku oddalilo.No nic, nejak jsem se rozepsala, musim jit lezet.Mejte se vsichni nejak lip, kdyz uz ne dobre.Xenie