poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Ahoj,zdravím všechny v posledním pracovním týdnu před Vánocema.o víkendu nemůžu k počítači-mám ho jen v práci,tak odpovídám zpětně na témata z pátku.Proč chci ukončit s PPP-chci být v psychický pohodě,nemyswlet stále jen na jídlo co bych si dala kdybych mohla,kdy si něco vemu tak abych hned nehladala záchot.za další,abych konečně začala žít a né pouze přežívala(konec je v nedohlednu je mi pouze "26let" a pocit přežívání mám od svých 18let-už mě to strašně unavuje.za další jsem hrozně sama stratila jsem zkoro všechny kamarády(nemám si ským popovídat a večery je mi smutno),mám spoustu zdravotních problémů,s rodiči se hádám kvůli jídlu a pak se oni hádají navzájem-to mi je líto,chci zvládat koníčky,které mě vždy bavili a na které nyní nestačím a na konec přeci jen chci mít někoho komu bude ne mě záležet bude mě mít rád a měli jsme spolu rodinu-děti.Chci jet v březnu na hory-do Rakouska na kaprun.Sarah-myslím si,že tady tebou nikdo neopovrhuje,ale mi ti chcem ukázat pouze jaké to má neblahé reakce na celý tvůj organismus a že je lepší se tomu ubránit.Myslíš si že mi se máme rádi-omyl já se nesnáším,stydím se sama za sebe(že kromě tady toho fora to nedovedu nikomu říc ani psychologovy či psychiatrovi-oba jsem již vyzkoušela),že mám záchvaty,radši se na sebe ani nedívám do zrcadla,protože v tu chvíli bych si nafackovala.Má mysl na smrt,kdy už konečně bude po všem a já budu mít klid je na denním pořádku,možná že já si neubližuji jako ty žiletkou.za tím se jen plátím,když se vidím.Já myslím na smrt spíš tak,že chci zkočit z mostu nebo pod vlak v metru,aby byl brzo konec.Pořezáním to dlouho trvá.Tak vidíš všichni tady jsme na stejné lodi jen každý z jiných důvodů.To je taky jeden z důvodu proč se chci pokusit o uzdravení,aby jsem již na to nemyslela.Jinak jsem se chtěla zeptat všech,kteří se daříléčba.Jestli v období,kdy měli záchvaty měli poruchy spánku a nyní kdy se "léčí" je již nemají.Já se probouzím již kolem 12h. a nemůžu usnout,ale přitom se mi tak chce spát,až bych brečela.Vím,že kdybych něco snědla,že bych pak usnula a vydržela spát až do 6:30h.(již jsem to vyzkoušela).Ale nechci jíst na noc.Zatím ahoj,držím všem palečky kdo jde dnes do práce nebvo do školy.Já jěště zítra a potom mi začíní dovolená-huráááááááááááááPa Martina

Cau holky,musim se vam sverit, mam strach ze zitrka. Jdu zas po peti tejdnech do skoly (predtim jsem mela staz - pohodicka). Nemam to rada. Nikdy jsem skolu nemela rada. Halda lidi, vsichni te posuzujou a vubec...Uz abych mela ten diplom a ten skolni ustav z krku, fuuuuuuuuuuuuj!!! Vzdycky kdyz nejsem delsi dobu ve skole, a pak se tam mam vracet, tak je mi uzko, ale pak uz to jde, zas nastava ten kolotoc - skola, domu, uceni, skola, domu, uceni, skola... Dobrouuuuuuuuu a mejte se fajn a preju vam skvelej novej tyden, at se vam dari!!! Dobrou :-)

Sorac, uz zas jsem to poslala 2x...

Ahoj Saro, jak se dneska mas?? A vubec vsechny?Saro, bylo by qsi dobre, kdyby ses dopatrala v cem je ten problem v detstvi. Myslim si, ze kdyz ho odkryjes a budes na nem pracovat, treba s tim psychologem, tak by ses z toho mohla dostat. Nabizim ti dve reseni. Jedno pochazi od Simci - napsat svuj zivotni pribeh, proste to ze sebe vsechno dostat na papir a procitat, atd. Bude to asi dost bolestive (ja osobne se k tomu nemuzu dokopat...). Druha vec je tato: zajit k psychologovi s tvou mamou na nejake ta sezeni a vsechno se snazit si vyrikat prostrednictvim psychologa. Nevim presne jaky mas vztah s mamou, asi to nebude moc ruzove, ale jsem si temer jista, ze neco takoveho by vam obema dost prospelo. Treba k sobe najdete cestu??! :-) Ja jsem pred 4 rokama neco podobneho prozila. Byli to sezeni s obema rodicema, s mamou i s tatou. Nevim, jestli nam to pomohlo, protoze se nejednalo o moc dobrou psycholozku. Teda mam takovej pocit, protoze ze me toho nikdy moc nevydolovala, jenom tak povrchne a tak v podstate vubec nevedela kdo opravdy jsem... Nicmene ti drzim moc palce a drz se!!! A pis - nejses na to pak sama!!! :-)Adelko, s pritelem je to parada, uz vcera rano bylo po vsem (prisel za mnou do postylky...). Chudak ma hrozny dve modriny po tech kousancich - jedna je fakt ve velikosti mensiho jablka. No nic, budu se snazit zlepsit :-) Dneska odpoledne jsme se byli projit, holky budu mit skvelyho jeziska!!! Takovy darky jsem snad jeste nikdy nemela, asi me ma fakt rad!!! Strasne drahy hodinky, dost drahy dziny a dost drahy nausnice (nechci se vychlubovat, jen se chci podelit o radost, tak sorry jestli jsem nekoho nastvala :-(. Taky od jeho maminky jsem toho dostala (teda jeste ne az 24.12. :-) A co ty Adelko, uz jste definitivne usmireni??? Nebo je jeste trosku nastvanej?? Taky napis jak bojujes s tim nasim hlavnim problemem - bulimii. Ja docela v poho, ikdyz si musim priznat, ze furt jeste o jidle premyslim, jako kolik jsem toho snedla, jestli ne moc, atd. Ale snazim se uz tolik neomezovat (jen vecer to jeste moc nejde a jim hodne odlehcene). Dneska jsem neodolala, premluvila jsem pritele, aby mi vratil baterky od vahy (je digitalni). Rekla jsem mu, ze uz jsem se dlouho nevazila, a ze se tak jednou za 14 dni budu chtit zvazit. Mela jsem dost strach, ale vazim furt stejne 55kg, driv to bylo 52, 53kg, ale trochu jsem pribrala, jak jsem prestala kourit. Adel, prijde ti to hodne 55kg na 173cm?? Opravdu!! Sice bych to asi nemela resit, ale zatim to tak rychle nejde. Resim to pomalu cim dal tim min...Chtela jsem to vymazat, jakoze zas pokladam blby otazky, a ze me tady nekdo za to vynada, ale necham to tu, protoze za tim jsem na tom takhle. Predem sorac, jestli to nekoho nastve!!! A paaaaaaaaaaaaaa a piste!!!! Preju vam hodne stesticka a zdravicka :-)))

Ahoj Saro, jak se dneska mas?? A vubec vsechny?Saro, bylo by qsi dobre, kdyby ses dopatrala v cem je ten problem v detstvi. Myslim si, ze kdyz ho odkryjes a budes na nem pracovat, treba s tim psychologem, tak by ses z toho mohla dostat. Nabizim ti dve reseni. Jedno pochazi od Simci - napsat svuj zivotni pribeh, proste to ze sebe vsechno dostat na papir a procitat, atd. Bude to asi dost bolestive (ja osobne se k tomu nemuzu dokopat...). Druha vec je tato: zajit k psychologovi s tvou mamou na nejake ta sezeni a vsechno se snazit si vyrikat prostrednictvim psychologa. Nevim presne jaky mas vztah s mamou, asi to nebude moc ruzove, ale jsem si temer jista, ze neco takoveho by vam obema dost prospelo. Treba k sobe najdete cestu??! :-) Ja jsem pred 4 rokama neco podobneho prozila. Byli to sezeni s obema rodicema, s mamou i s tatou. Nevim, jestli nam to pomohlo, protoze se nejednalo o moc dobrou psycholozku. Teda mam takovej pocit, protoze ze me toho nikdy moc nevydolovala, jenom tak povrchne a tak v podstate vubec nevedela kdo opravdy jsem... Nicmene ti drzim moc palce a drz se!!! A pis - nejses na to pak sama!!! :-)Adelko, s pritelem je to parada, uz vcera rano bylo po vsem (prisel za mnou do postylky...). Chudak ma hrozny dve modriny po tech kousancich - jedna je fakt ve velikosti mensiho jablka. No nic, budu se snazit zlepsit :-) Dneska odpoledne jsme se byli projit, holky budu mit skvelyho jeziska!!! Takovy darky jsem snad jeste nikdy nemela, asi me ma fakt rad!!! Strasne drahy hodinky, dost drahy dziny a dost drahy nausnice (nechci se vychlubovat, jen se chci podelit o radost, tak sorry jestli jsem nekoho nastvala :-(. Taky od jeho maminky jsem toho dostala (teda jeste ne az 24.12. :-) A co ty Adelko, uz jste definitivne usmireni??? Nebo je jeste trosku nastvanej?? Taky napis jak bojujes s tim nasim hlavnim problemem - bulimii. Ja docela v poho, ikdyz si musim priznat, ze furt jeste o jidle premyslim, jako kolik jsem toho snedla, jestli ne moc, atd. Ale snazim se uz tolik neomezovat (jen vecer to jeste moc nejde a jim hodne odlehcene). Dneska jsem neodolala, premluvila jsem pritele, aby mi vratil baterky od vahy (je digitalni). Rekla jsem mu, ze uz jsem se dlouho nevazila, a ze se tak jednou za 14 dni budu chtit zvazit. Mela jsem dost strach, ale vazim furt stejne 55kg, driv to bylo 52, 53kg, ale trochu jsem pribrala, jak jsem prestala kourit. Adel, prijde ti to hodne 55kg na 173cm?? Opravdu!! Sice bych to asi nemela resit, ale zatim to tak rychle nejde. Resim to pomalu cim dal tim min...Chtela jsem to vymazat, jakoze zas pokladam blby otazky, a ze me tady nekdo za to vynada, ale necham to tu, protoze za tim jsem na tom takhle. Predem sorac, jestli to nekoho nastve!!! A paaaaaaaaaaaaaa a piste!!!! Preju vam hodne stesticka a zdravicka :-)))

Ahoj holky,Sylvi,jsem ráda,že se cítíš líp,já taky.I chřipka mě celkem opouští,zítra už půjdu do školy.Mrzí mě,že jsem zmeškala nějaký přehlídky,ale svět se kvůli tomu nezboří.A co přítel?,už jste v pohodičce?Na mě se ten můj stále zlobí,tentokrát jsem hádku vyvolala opravdu jen já,má právo být naštvaný.Včera už se se mnou jakž takž bavil,i když to nebylo ono-chce to čas.Alkohol s člověkem dělá divy,takže chápu,jak ses chovala,ale je to pryč.Já,když jsem nešťastná,uchyluju se k cigaretám.Bohužel další pitomá závislost,ale nepovažuju se za kuřáka.Přítel kuřáky nesnáší,je to sportovec,takže hodně dbá na životosprávu a zkrátka zdravý styl života.Já žiju všelijak,ale zdravě teda ne.Tak Sylvi,doufám,že je kocovina pryč a ty si užíváš pohodovou neděli,zasloužíš si to.Sarah,nevadí mi psát o té mé kamarádce,ale asi ti jako "vzor" moc nepomůže.Začala s tím,když jí bylo asi 14let(dnes 19)a bylo to kvůli tomu,že si její táta našel milenku a manželství jejích rodičů se začalo hroutit.Přišli jí na to brzy,chodila k psychologovi,ale myslím,že to moc nepomohlo,šrámy si způsobovala dál.Možná to byl její způsob,jak na sebe upoutat pozornost,jak vydírat rodiče.-nerozvedli se,jsou spolu stále,ale Veronika to občas ještě dělá-myslím tak jednou za půl roku,což asi není tak strašné,ale stejně...Navíc jsem o ní zapomněla napsat,že zhruba před dvěma roky u ní vypukla anorexii míchaná s bulímií,zhubla 10kg,pak něco přibrala,ale stále není v pořádku.Jí jen určité potraviny,nesnědla by ani kostičku čokolády.Ví,že jí málo a dietně,ale říká,že aspoň nezvrací-nebo jen tak jednou do měsíce.Je to taky komplikovaný člověk,občas o tom spolu mluvíme,ale většinou nedojdeme k žádnému závěru.Navíc Veronika se svým způsobem života nehodlá nic dělat,jen jí to mírně ubíjí,ale snaží se tomu nepoddávat.Co vím já,poslední šrám si způsobila v létě-byla opálená a na levé tváři jí svítila čerstvá zhruba 5cm dlouhá jizva.Neptala jsem se,jak k ní přišla,sama mi o tom asi za měsíc vyprávěla-měla problémy s přítelem,tak proto.To je asi tak vše,co k tomu vím.Asi ti to nijak nepomohlo,ale rozhodně v tom nejsi sama.Zatím se mějte a zase brzy napište!!!Adéla

Ahojky Sylvi a Adel,diky za odpovedi.Adel, ta tva kamaradka modelka me zajima...muzu bejt doterna? (nemusis odpovidat)Jak casto se rezala? Kdy s tim prestala? Co na to rodice, kdyz si vsimli (pokud vubec)?Ja si nenicim tvar, vetsinou ruce a nohy (kotniky), tam kde jsou nejvic videt zily. Vetsinou ziletkou, coz je o to horsi, ze je tak ostra a nekdy to fakt prezenu a spatne se stavi krvaceni, nehlede na to ze mam pak problemy hybat rukou nebo tou nohou (jak to boli a stale se to otvira). Ted se spis nutim si nic nedelat, snazim se misto toho jit ven behat, kdyz to nejde, tak aspon prochazka a zhluboka dychat. Nekdy to jde, nekdy ne. Zajimalo by me, co pomohlo tve kamaradce...No, puvod je urcite v me rodine a ja tvrdim, ze v detstvi. nemuzu se na to ptat, ale jsem si jista, ze vztahy matka - sarah batole nebyly idealni a urcite se neco stalo, co me poznamenalo. Mozna me moc trestali, nenechali rozvinout..co ja vim, to se asi nedozvim.Ted je to tak, ze matka prileva olej do ohne. Proste zastavam nazor, ze me nenavidi, a jelikoz se to zda zrudne, tak se to snazi maskovat. Ale obcas ji to ujede a pak se trese dum...Jedna se o hlouposti, ale shrnula bych to tak, ze me nenecha zit muj zivot a plete se absolutne do vseho a kritizuje vse, co delam. Nic, NIC ji neni dost dobry a kdybych pracovala 50 hodine denne tak budu porad lina mrcha. Silene me to depta.Ale kdyz jsem tehdy byla pryc, podobne stavy jsem mela stejne. ne tak intenzivni a ne tak casto, ale prichazely. Jo, beru leky, ale jsou takovy "nevypocitatelny", tj. nezabiraji na 100%. Je to lepsi nez nic, ale neni to idealni. Zase ale nechci, abyste si myslely, ze travim zivot s ziletkou v ruce a v posteli. Mivam i dlouhe obdobi "normalu" a ne vzdy dostavam tyhle stavy na dlouho. Problem nastava, kdyz se nemuzu venovat relaxacnim cvicenim a aktivitam, na ktere jsem zvykla. U me to jsou prochazky, peceni, kresleni, chozeni na vystavy, sport, kontakt s pritelem. Kdyz se tomuhle venuju pravidelne, pomaha mi to se uvolnit a jsem v pohode.Ale ted jsem uz tyden zavrena doma s anginou a doslova "lezu po stene". Je to porad horsi a horsi. Pripada mi nefer, ze se valim doma v posteli, mela bych pracovat a ucit se a ne odpocivat. Jsem pitoma, ze jsem dostala anginu, ach jo. A stve me, ze nemam vuli to premoct a neco delat.Siiilene rada bych bydlela s pritelem, ale on vlastni byt nema a i kdyby mel, tak ja bych nemela z ceho zit. Jeste chodim do skoly a doma muzu bydlet zadarmo a mam kapesny, ale jak bych se odstehovala, bylo by vsechno na my triko. A ja tedka nikde pracovat nemuzu, mam toho fakt hodne, nezvladla bych to. No, doufam, ze to stejne nejak brzy vyjde, planuju neco podnikout,ale jest enevim presne co a nechci nic zbrkle uspechat.Tak se mejte pekne, dobrou nocku.Sarah

Ahojky Sylvi a Adel,diky za odpovedi.Adel, ta tva kamaradka modelka me zajima...muzu bejt doterna? (nemusis odpovidat)Jak casto se rezala? Kdy s tim prestala? Co na to rodice, kdyz si vsimli (pokud vubec)?Ja si nenicim tvar, vetsinou ruce a nohy (kotniky), tam kde jsou nejvic videt zily. Vetsinou ziletkou, coz je o to horsi, ze je tak ostra a nekdy to fakt prezenu a spatne se stavi krvaceni, nehlede na to ze mam pak problemy hybat rukou nebo tou nohou (jak to boli a stale se to otvira). Ted se spis nutim si nic nedelat, snazim se misto toho jit ven behat, kdyz to nejde, tak aspon prochazka a zhluboka dychat. Nekdy to jde, nekdy ne. Zajimalo by me, co pomohlo tve kamaradce...No, puvod je urcite v me rodine a ja tvrdim, ze v detstvi. nemuzu se na to ptat, ale jsem si jista, ze vztahy matka - sarah batole nebyly idealni a urcite se neco stalo, co me poznamenalo. Mozna me moc trestali, nenechali rozvinout..co ja vim, to se asi nedozvim.Ted je to tak, ze matka prileva olej do ohne. Proste zastavam nazor, ze me nenavidi, a jelikoz se to zda zrudne, tak se to snazi maskovat. Ale obcas ji to ujede a pak se trese dum...Jedna se o hlouposti, ale shrnula bych to tak, ze me nenecha zit muj zivot a plete se absolutne do vseho a kritizuje vse, co delam. Nic, NIC ji neni dost dobry a kdybych pracovala 50 hodine denne tak budu porad lina mrcha. Silene me to depta.Ale kdyz jsem tehdy byla pryc, podobne stavy jsem mela stejne. ne tak intenzivni a ne tak casto, ale prichazely. Jo, beru leky, ale jsou takovy "nevypocitatelny", tj. nezabiraji na 100%. Je to lepsi nez nic, ale neni to idealni. Zase ale nechci, abyste si myslely, ze travim zivot s ziletkou v ruce a v posteli. Mivam i dlouhe obdobi "normalu" a ne vzdy dostavam tyhle stavy na dlouho. Problem nastava, kdyz se nemuzu venovat relaxacnim cvicenim a aktivitam, na ktere jsem zvykla. U me to jsou prochazky, peceni, kresleni, chozeni na vystavy, sport, kontakt s pritelem. Kdyz se tomuhle venuju pravidelne, pomaha mi to se uvolnit a jsem v pohode.Ale ted jsem uz tyden zavrena doma s anginou a doslova "lezu po stene". Je to porad horsi a horsi. Pripada mi nefer, ze se valim doma v posteli, mela bych pracovat a ucit se a ne odpocivat. Jsem pitoma, ze jsem dostala anginu, ach jo. A stve me, ze nemam vuli to premoct a neco delat.Siiilene rada bych bydlela s pritelem, ale on vlastni byt nema a i kdyby mel, tak ja bych nemela z ceho zit. Jeste chodim do skoly a doma muzu bydlet zadarmo a mam kapesny, ale jak bych se odstehovala, bylo by vsechno na my triko. A ja tedka nikde pracovat nemuzu, mam toho fakt hodne, nezvladla bych to. No, doufam, ze to stejne nejak brzy vyjde, planuju neco podnikout,ale jest enevim presne co a nechci nic zbrkle uspechat.Tak se mejte pekne, dobrou nocku.Sarah

Adelko, a jak je tobe, uz lepsi? Vcera to bylo dost narocny co se tyce nalady, vid? Uz jste se s pritelem usmirili??? Napis :-)Jarko, vsechny s tim bojujeme, ikdyz to neni jednoduchy... Ja po Vanocich vyhledam nejakeho specialistu, psychologa, mam spoustu vnitrnich problemu sama se sebou, ktere je treba vyresit a pak si myslim, ze bulimie odejde sama...Trochu se bojim k nekomu zajit, ale donutim se, protoze verim, ze tudy vede cesta! Moc gratuluji k vyleceni dcery, je to fajn mit takove rodice, mluvim z vlastni zkusenosti, protoze me rodice ohrome pomohli k vyleceni zavislosti na drogach, bez nich bych to nedokazala...Zatim nashle a dekujem za podporu

Saro, precetla jsem si tvuj prispevek a je mi to lito, ze se tak citis!!! Fakt, musi to bejt hrozny. Ja, nekdy kdyz se citim hrozne, tak si treba davam facku, nebo se stipu, taky se nemam moc rada...Ale ne tak jak ty - nedokazu si predstavit ten pocit 1000x horsi!!! S tim hadanim, neboj, je to normalni. My se taky tak nekdy hadame o kraviny, ktery nemaj cenu - nekdy je hold takova perioda, ted nastesti ne, protoze je to nesnesitelny. Jinak, vypada to, ze dost tvych problemu vychazi z tve rodiny, ne? Moc asi ani o tom nechces mluvit, vid?! Nemam treba moznost si opatrit byt s pritelem? Nevim kolik ti je... Zatim pa, jdu cist zbytek a holky hezkej a optimistickej sobotni vecer vam preje Sylva :-)

Taky jsem zapomnela napsat, ze mi bylo dneska straaaaaaaaaaaasne spatne....Dobre mi tak :-)

Sarah, Adelko, nejdriv vam odpovim na to, co jste mi napsaly a pak si prectu zbytek...Moc vam dekuju za rady a vsechno okolo. Taky se omlouvam, za ten vypitej prispevek :-))) Holky byla jsem fakt na mol, pak jsem akorat spadla do postele a probudila se ve 12h a na nic si moc nevzpominala. Co me udivilo, kdyz jsem se probudila, bylo to, ze muj pritel spal vedle me, no spis na me (byl prisatej :-))) Byla jsem strasne rada a ani jsme to pak uz moc neresili, jen jsme se oba dva omluvili. Holky, my dva se ale nehadame normalne. Nevim cim to je, ale ve 2 sekundach na sebe zacnem strasne jecet a ja vzdycky chci odejit, abych se uklidnila, ale on me nechce pustit a to me dostava do udesnyho stavu. Cejtim se jak v poutech...Dokonce jsem ho pokousala (fakt chudak - ma hrozny modriny - uplne je mi spatne...), ja mam taky nejaky modriny, jak me drzel. No, fakt to neni sranda. Jeste jednou diky za to, ze to ctete, jste fajn, ze me takhle podrzite, ikdyz jsem takovy zvire (to jako, ze kousu :-)) Jsem pitoma :-)Saro, tak mi neco rika, ze vis, o cem pises, co se tyka alkoholu - nemusis na to reagovat, a promin pokud se pletu. Dik, uklidnila jsi me. Podle toho, co jsi napsala, tak asi alkac nejsem. Proste jen vzdycky, kdyz se takhle zhadame, tak mam tendenci sahnout po flasce, hlavne od ty doby, co jsem prestala kourit, driv to byla cigareta, ktera me uklidnovala (nekourim uz 5 mesicu, taky jsem trosku pribrala - 2kg, uz jsme zase u kamene urazu :-)Holky zatim pa, objimam vas vsechny a Saro davej na sebe pozor!! PaPS: jdu si precist zbytek

Rodice,devcata,zeny!Vylecila jsem svou dceru z anorexie.Vytahla jsem ji z te propasti tesne pred smrti.Dostala jsem dar.Porozumet tajne reci takto nemocnych divek.Nabizim ted radu a pomoc dalsim.Resim novy pripad,ve kterem jde opet o zivot.Pribeh me dcery jste si mohly precist v Magazinu PRAVA v rijnu tohoto roku.Napiste vsechny.Pokud mi to dovoli cas,odpovim vsem.Nemuzete si za svou nemoc,ani za to,ze se vam nedari uzdravit se.Jak vam pomohli odbornici?Kdo ma nejakeho doktora,ktery mu pomohl?Mejte se a nebojte se!Muzete se uzdravit! Jarka

Sarah,musí být hrozné prožívat takovýhle stavy,kdy to začalo?Představuju si,jak jsem třeba byla na dně,když jsem se před rokem rozešla se svým prvním klukem-několik dní jsem nebyla schopná nic a nikoho vnímat,život šel dál,ale beze mě.Proležela jsem i několik dní v posteli,brečela,spala,nejedla...,ale u tebe jde asi o něco mnohem horšího,navíc,jak píšeš,nevíš,kdy tenhle šílenej stav přijde,nemůžeš se na něj připravit.Tenkrát mě ten stesk po příteli přešel celkem rychle,dnes mi to přijde k smíchu,čas opravdu dělá divy...Píšeš,že k sobě cítíš nenávist,ale proč?Je hrozně těžký pochopit to,možná sama máš problém vysvětlit si tuhle celou mašinérii pocitů.Mám kamarádku,které se rozváděli rodiče a ona si nůžkama způsobovala šrámy na tváři.Přitom je to krásná,chytrá holka,dělá modelku a úmyslně se takhle poškozovala,ale vysvětlovala mi to tím,že cítí strašnou úlevu,když si způsobí fyzickou bolest.Opravdu nevím co s tím,jak tomuhle všemu zabránit.Věřím,že by ti bylo líp,kdyby ses odstěhovala od rodičů,i když jsi napsala,že to lepší nebylo.Bereš nějaké léky?Tvůj přítel je poklad-to,jak píšeš,že se hádáte kvůli maličkostem je naprosto normální.My to taky tak máme,pak jsme na sebe uražení,ale vždy to do druhého dne vyšumí.Když přišel na to,že mám bulimii,nepochopil,nechápe a ani se o to nesnaží.Zkrátka si myslí,že si mám poručit a je po problému.Chci mu koupit o bulimii nějakou knížku,ale vím,že tím jen rozjitřím staré rány,nemluvíme o PPP,namlouvá si,že jsem už naprosto v pořádku.Nechápe,jak můžu mít problém s jídlem a proč vlastně.je to těžký,proto si svýho přítele hýčkej.Snad jednou všechny poznáme jak chutná normální život...zatím paAdéla

Adelo,cerne myslenky vlastne znamenaji presne jen "cerne myslenky", ale mnohem intenzivnejsi. Predstav si den, kdy ti bylo v zivote psychicky nejhur a vynasob to tak tisicem a dostanes pocit, ktery asi tak mivam ja. Nastartovat ho muze v podstate cokoli, to je na tom to nejhorsi. Pricina je jasna, pokud se doma pohadam, nekdo me zle a nepravem zkritizuje atp. To se pak citim hur a hur a uz je to tady. Horsi to je, pokud to prijde nenapadne. Nekdy se tak uz i vzbudim, jindy to zpusobi smutna scena ve filmu (ale ne vzdy, v tom je prave ta nevypocitatelnost). Obcas se mi to stane bez zjevne priciny, napr pri obede, na prochazce. Zacina to pocitama intenzivniho smutku, stupnuje se to do zoufalstvi, sebenenavisti. Ta sebenenavist je tak silna, ze mam chut se zabit. Kdyz to jde, pomuze intenzivni sprint (ale to jde dost tezko, zkus sprintovat na vysokych podpatcich na vaclavaku nebo kolem kancelari ci v kine), nevim proc, ale dost casto zabere. cili kdyz jsem doma a donutim se (je tezky vubec vylezt ven), citim se pak lip. Kdyz to nejde (tak v 99%), vetsinou jesm si ruzne ublizovala. Zni to uchylne, ale ta bolest mi prinese okamzitou ulevu a vetsinou se pak rychle uklidnim (prirovnala bych to asi k te uleve, jako kdyz se silene prejis a pak vsechno vyzvracis).Obcas nicim veci (jen svoje samozrejme), nebo nedelam nic a jen lezim.Trva to ruzne dlouho, od nekolika desitek minut po nekolik hodin. Psychiatr se se mnou az tak moc nebavi, on je spis od leku nez od vybavovani. Tohle je stejne tak neprobadana oblast mozku, ze pochybuju, ze nekdo vi neco urcityho. Co doktor, to nazor. Tim hur, samozrejme. Ja na to mam taky nazor, takze se jim jeste pletu do diagnozy :-)))).Navic patrim k mensine lidi, co se nedaji zhypnotizovat, takze relaxacni techniky a uvolneni podvedomi u me funguji spatne nebo vubec.Pritel je asi fakt vyhra, ale tak ruzovy to zase neni. Jak uz jsem napsala, bydlim ted u rodicu (nepisu "doma", protoze tady je to vsechno, jen ne domov) a doslova si jdeme po krku. Ted se ale nemuzu odstehovat, takze mam smulu. Hmm, skvely vyhlidky.Pritel mi sice dost pomaha, je maximalne chapavej, ale obcas uz taky nestiha. Navic mi prijde, ze se ted porad hadame o kraviny. Nikdy se nepohadame o neco dulezityho, to vzdycky proberem v klidu, ale treba o to, jestli je dasa havlova hezka. No neni to ujety? Stava se to vsem, nebo jen me? Ty, Adel, podporu v priteli nemas? cetla jsem tu nedavno (ctu to tu ted teprve par dni), ze te pritel nechape.Myslim, ze pochopit PPP je dost tezke a zit s clovekem, co tim trpi, jeste vic. pritel taky rikal, ze ackoli o tom vi snad vsechno, nikdy si nedovedl predstavit, jak to v realu vypada. Az nasel me, ha ha ha :-((((( Takze ted muze excelovat a sypat vedomosti z rukavu.No, to odbiham, jen jsem chtela rict, ze by tvemu priteli treba pomohla nejaka knizka, nebo kdybyste sli spolu na nejake sezeni. Nemusi to byt psycholog, muze to byt partnerska poradna, nebo treba staci zavolat na linku bezpeci. Predali by ho tam nekomu, kdo tomu rozumi a vsechno by mu pomohli pochopit. Nemusel by se bat, je to 100% anonymni, dela tam kamarad a vim, ze fakt nesmi ven vynest ani "ahoj". No nic, moc kecam, promin, doufam, ze jsi jeste neusnula.Mej se hezky a brzo se uzdrav (z chripky i z B).Sarah

Sylvo,nemusis se prece omlouvat, nemusis mi dokonce ani odpovidat, pokud nemas cas/ naladu. Zarlivost je asi desna vec, ale uplne te chapu, mne jsou taky neprijemny vsechny zensky kolem myho pritele:-).To, ze jsi udelala zarlivou scenu, misto co byste si rozumne promluvili, asi nebylo idealni, ale svet se nezbori a takove veci se stavaji. Rozhodne to neni nic strasneho a zavrzenihodneho. Ted se jen z opice pekne vyspi, srovnej si myslenky v hlave, uklidni se, a pak si promluv s pritelem.Muzes se mu omluvit, muzete spolu probrat, co te tak trapi, nech se utesit. Neponizuj se pred nim, ale ani si nehraj na ubohou ovecku a uvidis, ze vsechno pochopi a ze vse bude zase v poradku. Jedno opiti z tebe jeste nedela alkoholicku, neboj. Vetsina lidi se cas od casu opije a neresi to, tak ty nemusis taky (krome me, ja jsem 100% abstinent, nesmim k vyparum ani cuchnout :-))) ).Problem s alkoholem bys zacala mit, pokud by ses opijela casto a pokud by ti piti branilo a prekazelo v normalnim zivote. Pokud si das po kazde hadce panaka, tak je to normalni (nekdo si da treba cokoladu). Horsdi by bylo, kdybys zacala pit pravidelne, kdyby ses casto opijela a kdybys zjistila, ze "nevis kdy prestat" a spatne odhadujes mnozstvi. To by mohly byt prvni varovne signaly. Tak si uvedom, co a jak casto te k alkoholu tahne, zda je pro tebe tezke se nenapit a jit misto piti delat neco jineho.Neboj se, jen pro to, ze mas PPP a mela jsi problem s drogama neznamena, ze budes mit i problem s alkoholem! Jedno opiti nic neznamena, tak se netrap.Musim koncit.Sarah

Pavouckovi:ja jsem pouze napsala vasi charakteristiku a ze bulimie je nechutna, s tim se mnou souhlasi vsichni, kdo nekoho s PPP znaji nebo ji sami maji. Sarah

hlavne moc nechapu proc se tu s nama vybavujes, Saro. sme nechutny a trosky, ne? proc ti teda sejde na nasem pochopeni? co treba forum Touzim po vychrtlosti?jak ubohe je zabyvat se tolik jidlem a tim jakou mate postavu! je mi z toho blbe. docasne prestavam psat, neumim odepisovat lidem ktery chteji chcipnout a ani se za to nestydi.

Sylvinko,jak je?Jsem z toho,co jsi napsala celá zmatená,ale doufám,že dneska už všechno bude vypadat líp než včera.Žárlivost je normální,pokud jsi udělala nějakou scénu,mohl zato asi alkohol a je to vcelku pochopitelné.Myslím,že vše bude zas brzy v pořádku.Útěky k alkoholu znám,ale nic neřeší-stejně jako hladovka,zvracení,drogy...Ty přeci nejsi žádná alkoholička a pokud jsi přehnaně reagovala tak se nic tak hroznýho nestalo.Život jde dál a ty se z toho třeba poučíš,zjistíš,že hádky a scény nikam nevedou.S přítelem si promluvte,hlavně v klidu a brzy vše bude zase v normálu.Taky teď nemluvím s přítelem,zlobí se na mě,tak mu nechávám čas,aby se mu to všechno rozleželo.Vím,že se milujete,my taky a to je to nejdůležitější!!!Přeju ti co nejhezčí sobotu,utři slzičky a mějte se rádi.Sáro,možná už trošku chápu,proč se ti stýská po anorexii.Je mi líto tvých stavů,ale nejsi na ně sama a to je super.Je těžký k tomu něco napsat-příčin může být víc,ale to ty jistě řešíš se svým psychiatrem.Co cítíš,když máš ty černý myšlenky?Jak ten stav vypadá?Nemusíš odpovídat,jen stále nevím,co si pod tím vším mám představit.Přeju ti co nejvíc dní,kdy se budeš cítit dobře...Všechny vás zdravím a přeju hezký denAdéla

ja jsem alkoholem resila vcera a dneska je me tak ale tak spatne.taky se nekdy lituju.anorexie bulimie chlast no je to sila zajimam me jak dlouho to telo muze vydrzet Kaja