poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Baro,V Liberci je vlastne vsechno mozne. Ale chapu, ze je to pro tebe neprijatelne.Vazne - jak uz jsem rekla - bych to zkusila nejdriv pres praktickou lekarku. Poptat se muzes i na klinice Ke Karlovu - znama se tam lecila s bulimii a pritelova kamaradka s anorexii. Jak to tam presne vypada ale nevim, ja tam nebyla. S lecebnou v Motole moji znami osobni zkusenosti nemaji, pouze jsem slysela, ze to tam neni moc dobry. Ale to jsem jen slysela, muze to byt kec a nebo jen smula a natrefeni na "blbou doktorku". Navic se jednalo o dite (holcicku ve veku 13 let), a to je taky neco jineho.Pokud mas nekoho, komu veris a pred kym se nestydis, skutecne by bylo lepsi, abys (aspon poprve)nesla k psychiatrovi sama. Kdyz tam pujdes s nekym, budes vic v pohode a budes vic schopna vnimat, co ti lekar rika a komunikovat s nim. Psychiatr s tebou nebude probirat rodinnou historii az do pateho kolena, neboj, nebudes se muset rypat v pricinach a rodinnem zazemi. Jeho vyhoda je v tom, ze je to "krizenec" doktora a psychologa a tak ma trochu z obojiho - muze ti predepsat prasky, poslat k vysetrenim, treba ti i doporuci psychologa, odhadne tvuj dusevni stav. Rozhodne s navstevou nevahej. Mas pravdu - zivot s PPP neni zivot. Ani pro tebe, ani pro tve blizke. Strasne moc bych chtela vratit cas a prozit svoje dospivani jeste jednou, ale tentokrat si ho uzit. Skoda ze to nejde :-(.Hezky den.Xenie

Xenie,moc děkuju.O tom Liberci jsme slyšela, ale pokud vím, dělají hlavně terapii zaměřenou na celou rodinu, a celá rodina, nebo její část by se jí měla účastnit, ne? S našima já počítat nemůžu... a navíc, i přes to, že Liberec není z Prahy tak daleko, je to pro mě z ruky a časově náročné. Nechci se vymlouvat, ale přece jen nejprve zkusím tu Prahu.Já doktory nesnáším taktéž. Už jsme pár terapeutů zkusila, ale ne vyloženě psychiatrů - sami sebe by tak nenazvali, ale bezúspěšně. Sama to nějak nezvládám, i když jsem to už tolikrát zkoušela. Jen už takhle dál žít nechci..takhle člověk vlastně ani nežije.Ale jinak moc děkuju za radu a pochopení.B.

Promin Baro, jsi z Prahy, jsem slepa :-).Zkus tedy ten Liberec, pokud to jen jde, ten je vybornej. V Praze nikoho neznam...X

Promin Baro, jsi z Prahy, jsem slepa :-).Zkus tedy ten Liberec, pokud to jen jde, ten je vybornej. V Praze nikoho neznam...X

Ahoj Baro,uplne nejlepsi by bylo, kdybys zkusila oba - psychiatra i psychologa. Pokud vsak k nekomu nejdriv, tak urcite k psychiatrovi. Ten te pak pripadne posle dal, k psychologovi, pokud potrebujes tak k neurologovi atd.Uplne nejlepsi by bylo nechodit nikam "na blind", pokud to jenom jde, zajdi za praktickou lekarkou, ta ti psychiatra doporuci. Velmi dobra je klinika v Liberci - vynikajici pracoviste na PPP, tam by se o tebe postarali. Je to ovsem financne i casove narocnejsi (nevim, odkud jsi).Psychiatra se neboj, to pojmenovani zni hrozne, ale je to vlastne "normalni" doktor :-). Zkus poprosit nekoho, aby sel s tebou - pokud to ty sama reknes, smi s tebou i do ordinace (se mnou vsude chodi pritel, mam z lekaru fobii).Xenie

Děkuju Muži :-)V Motole? Ale tam je oddělení jen pro "děti" ne? A jelikož mně táhne na 29, tak už by na mě asi koukali prapodivně. Ale možná někam odkázat by mě mohli, to jo ...Takže psychiatr? Zní to děsivě :-(Ale vážně děkuju.B.

Báro,rozhodně psychiatr, může ti někoho doporučit třeba i tvoje obvoďačka; je možná lepší soukromník, ale bude to samozřejmě dražší.Možná by bylo fajn zastavit se přímo v Motole a přeptat se tam.

Krásen páteční dopoledne,Mám na vás otázku...Je lepší se s bulimií obrátit na psychologa nebo psychiatra?Sama netuším jaký je v tom rozdíl, a nerada bych sáhla vedle, když už se konečně rozhoupávám se sebou něco udělat.Budu moc ráda, když mi někdo z vás poskytne jakoukoli radu.Díky B.PS: Můžete mi doporučit někoho v Praze?

Ahoj vsichni!Zdravim Vas,jsem taky jedna z Vas,která trpi PPP-uz skoro 8let.Když mam cas,tak Vasi diskusi sleduji,před nejakym casem(asi 2roky zpatky)jsem i parkrat psala,ale pak jsem prestala,strasne jsem se stydela,ze se mi nedari,pripadalo mi to stále totez dokola

Ahojda Xenie, omlouvam se, ze odpovidam tak pozde, ale znas to - blizi se konec skolniho roku (zitra je porada) a clovek se snazi opravit, co se da. Nakonec mam jisty tri trojky, ale zitra jeste uvidim - jestli jsem dostala dvojku ze ctvrtletky z matiky, tak mi da dvojku. Jinak bych ty trojky mela ctyri, coz se mi sice moc nelibi, ale na to, ze jsem v pololeti skoro ze vseho mela trojky a z matiky propadala...Pohoda. Uz se tesim na prazdniny, tesim se na svuj "sportovne-hubnouci" program a tak...:) Hned 4.cervence planuju jet na koncert, jak vis, tak hudbu miluju, tak se tesim, ze si zas poradne zatancuju a hlavne zazpivam. Uz mi to moc chybi. Jinak dneska jsem mela hooodne zraci den:) Nevim, co to do me vjelo, to nebyl bulimickej zachvat, ale bylo toho hodne - leco s houskou, 3musli tycinky, jablko, kousek melounu, a vecer houska se syrem. Nevim, kam se to do me od 12 hodin veslo (snidani a svacu sem nepocitam) Ale ani nemam vycitky, no...ony mozna prikvaci rano:) Dneska jsem se zase zvazila. V nedeli rano jsem mela stejne jako dnes vecer. Tak nevim, mam-li to povazovat za uspech (protoze rano vzdy clovek vazi min nez vecer) nebo neuspech - ze se od nedele moje vaha nepohla. Fakt nevim. ALe nevzdavam se! Nesmim. Na svem tele uz zacinam pozorovat prvni zmeny - zpevneni svalu, uz i to zhubnuti je dost videt- ted hlavne v obliceji...Takze si rikam, ze jeste tech 6 kilo a snad to bude stacit! Do maturaku samozrejme dalsi ctyri, ale to ma cas:) Psycholozka je fakt fajn. Dokonce jsem zacala verit na nahody - zna spoustu lidi, ktere znam taky....Jenze ja mam docela takovy divny nalady...Ted se mi o tom nechce moc psat, je to na strasne dlouho. Proste uz me stvou moje deprese, nadavam si do rozmazleny slecinky, ktera nevi, co chce. Pripada mi, ze jsem slaboch, ze lidi kolem maji urcite vic starosti a problemu a ja jsem takova poseroutka, ze si s nimi neumim poradit a chodim k psychologovi....Pak taky - na jednu stranu se utapim v cernych myslenkach, ale pak dochazim ke zjisteni, ze tyhle moje nalady, tenhle "muj sedivy ponury svet" je moji jistotou, moji vnitrni "sebeobranou"...nevim, jak to popsat. Proste je mi hrozne, ale na druhou stranu se toho nechci zbavit, bojim se vseho noveho...Tohle je moje takova jistota... No jsem ja normalni? Nejsem. Ach jo...:/No a jak se mas Ty? Co planujete na prazdniny s pritelem? A jak vnimas vubec po tak dlouhe dobe jidlo? Kez bych nekdy dosla k takovemu postoji, jaky mas Ty...Mej se krasne a zas nekdy, az bude cas a chut, napis, budu rada. Pa M.

Ahoj. Dnes jsem se odhodlala jit k psychiatrovi. Nebylo to snadne. Po strasnem vikendu jsem dospela k nazoru, ze dal uz takhle proste nemuzu existovat a ze se musim pokusit o zmenu. Poradnu pro PPP v nasem meste vede zena, doktorka, a je celkem mila. Chovala se ke mne vstricne, coz moc lidi momentalne nedela. Probrali jsme muj problem (bulimii), udelala mi nejake psychotesty a predepsala antidepresiva, neco na spani a nejake leky proti uzkosti. Take jsme se dohodly, ze budu postupovat podle svepomocneho terapeutickeho programu. Dostala jsem k prostudovani knizku od Petera J. Coopera: Mentalni bulimie - jak se uzdravit. Dneska odpoledne jsem si ji celou precetla a postup terapie vypada srozumitelne a celkem realne. Od zitra zacinam prvnim krokem k uzdraveni, a to tim, ze si budu cely tyden zaznamenavat co jim na specialni list papiru. Zni to jednoduse, tak uvidime. Za 14 dni pujdu zase do poradny konzultovat vysledek. Konecne mam aspon malou nadeji, ze se te hnusne bulimie zbavim. A take ze snad dnes v noci budu trochu vic spat...

Ahoj Misosiso,jak nemam pocitac u sebe, hned tak se k nemu nedostanu, takze promin, ze pisu az ted :-).Doufam ale, ze se sem stejne nedostanes, jelikoz pilne studujes a pak zaslouzene odpocivas :-))).Polozila jsi mi zajimavou otazku - kolik je normalni vazit na 162cm...Bohuzel ti nemuzu dat zadnou definitivni odpoved. Neexistuje urcita, spravna vaha. Existuje pouze primerena vaha, pri ktere nase telo dobre funguje. Presto se ti pokusim odpovedet.Podle fyziologicke tabulky pro tento rok (viz ucebnice fyziologie) je akorat vaha vyska v centimetrech minus 100. Cili pro tebe oneh 62 kg. Pri teto vysce se vyskytuje nejmensi nachylnost k cukrovce, osteoporoze, zazivacim potizim, potizim s klouby atd. 62kg je tudiz vaha, za kterou se nemusis stydet.Tolik tedy lekari.Pokud se me ovsem ptas na muj osobni nazor, pak nevim, co ti mam odpovedet. Strasne moc zalezi na kostre cloveka, na tom, jestli sportuje, jake ma dedicne dispozice atd. Mas lidi, co vazi hodne a vubec bys to do nich nerekla, protoze vypadaji stihli, a mas lidi, co vazi malo a jsou stejne baculati. Kdyz mi kamaradka jednou rekla, kolik vazi, tak jsem myslela, ze si dela srandu, protoze bych ji hadala tak o deset min. Dela zavodne tenis a je desne moc svalnata a z toho behani desne hubena. Taky bych rekla, ze strasne moc zalezi na tom, pri jake vaze se clovek citi dobre a muze fungovat (cili ted nemyslim 40kg, protoze to se pak za chvili zhroutis). Takovou vahu by si mel udrzovat a vykaslat se na tabulky. Vetsinou si tu "spravnou" vahu telo samo najde, pokud mu das sanci, a pak si ji udrzuje.Ja nevim, ja teda vazim asi tech 56 57kg na 163 a nikdo mi nikdy (krome matky a tady Vladky) nerekl, ze jsem tlusta nebo oplacana. Muj pritel by si dokonce pral, abych pribrala aspon pet sest kg, protoze mu pripadam desne kostnata. Ja si pripadam akorat tedka a ani me nenapadne hubnout nebo pribirat. A nejak neresim, jestli mam podle tabulek moc nebo malo. Jenze ja jsem spis drobnejsi, ale atleticky typ, mam svaly a jsem hubenejsi "nahore" (mineno horni polovinu tela) nez "dole". Ty muzes byt uplne jiny typ.No, pokud vazne chces po me nejake cislo, myslim, ze "normalni" na 162cm je vazit cokoli od tech 57 do 60. Ale to je muj OSOBNI NAZOR, v zadnem pripade to NENI nazor odbornika a NETVRDIM, ze kdokoli, kdo vazi na stejnou vahu jinak neni taky "normalni". Jinak tedy musim konstatovat, ze deprese se nekonala. Coz bych mela byt rada, ale nejsem, protoze musim tim padem dat za pravdu vsem, kdo me cpali do antidepresiv....Pripadam si trochu jako "zavislak",ale - jak tu rekla jednou (myslim) Hance - clovek se bez antidepresiv neobejde stejne, jak se diabetik neobejde bez inzulinu. Jeste ses ptala, co dela pritel - studuje zatim vseobecne lekarstvi, specializovat se muze az pak. Strasne by chtel delat neurologii nebo mikrobiologii, ale je fakt, ze (diky mne) ho to dost tahne i k psychiatrii. nejradsi by delal oboji :-)))))). Podle mne ale stejne vyhraje ten vyzkum :-)).Dneska se konal valeci den, nejak jsem nemohla po vecrejsku, kdy si matka usmyslela, ze musime napect jako pro armadu. Holt kulatiny jsou kulatiny, tak jenom doufam, ze ty jeji zanami moji snahu oceni!Tak ja, kocko, bezim, jeste jsem slibila neco udelat pro pritele.Xenie

Vero,vnimani tela je subjektivni zalezitost (nekdy bohudik, nekdy bohuzel). Stejne jako nekdo muze videt slunce modry, i kdyz zbytek sveta ho uvidi zluty, tak clovek s PPP se vidi tlusty, i kdyz ho tak zbytek sveta vubec nevidi. Pokrivene vnimani vlastniho tela je prave podstate PPP (at uz bulimie nebo anorexie). Vsadim se, ze vetsina lidi te bude videt jako stihlou nebo mozna i hubenou holku, ale taky chapu, ze tohle me ani jim neuveris. Kazdopadne pokud se chces zacit lecit nebo uzdravovat, zkus obcas sama sobe pripustit, ze mozna nejsi tlusta, zkus si rict, ze jsi docela hezka holka. POkud se ti to obcas zadari, odmen se, treba si kup neco pekneho na sebe nebo tak.

ja merim 168 a mam 51kilo a vim,ze jsem tlusta a je to diky bulimii nemuzu s tim prestat.potrebuju shodit aspon tri kila a nejde me to.Zkurv......bulimie ani nevim jak jsem s tim zacala a ted je to jak zavislost rano vstanu a uz premyslim co si dam na "obed" uz vim co se me dobre zvraci,je to uplne odporne nesnasim sama sebe.jsem odporna a k nicemu a jeste k tomu me zachutnal alkohol takze jsem bulimicka na nejlepsi ceste byt alkoholikem

konecne tady nekdo napsal neco inteligentniho viz muz

K depresim:Myslim, ze neni jednoduche identifikovat depresi jako jasnou diagnozu. To, ze je nekomu smutno nebo ma obdobi, ze si poplace, jeste nemusi znamenat depresi (= psychickou nemoc). Deprese je dnes dost zprofanovany termin, takze kdyz nekdo rekne, ze ma depku, rozhodne mu antidepresiva nedoporucim. Asi to bude chtit vice lekarskych vysetreni a pozorovani, nez lekar antidepresiva nabidne.

Ahoj Xenie,dik za rady a podporu. Zatim se jakz takz drzim, coz znamena, ze stale striktne dodrzuju svuj predepsany jidelnicek, ale psychicky jsem na tom dost mizerne.Cely vikend jsem resila jenom svou vahu a jidlo. Respektive to, jestli bych prece jenom nemohla v tom pitomym jidle nekde neco ubrat,coz by samozrejme vedlo k hubnuti a navratu k Anorexii, po niz se mi jakoby silene styska. Strucne receno, Anorexie mela tenhle vikend zelenou. Zvlastni je ale to, ze pres vsechny ty myslenky na to, jak jsem tlusta a potrebuju zhubnout, nejlepe na kost, haha,se ve mne o slovo hlasilo i me skutecne, tedy ne to nemocne, JA,ktere se mi myslenky tocici se kolem hubnuti snazilo vsemozne vyvratit.Dnes jsem nastesti byla u sve psychiatricky, ktera me jen utvrdila v tom, ze bych ve svem usili nemela rozhodne polevit a ze bych se spis mela snazit uzivat si prazdniny, apod. Ted jsem v situaci, kdy jsem na jedne strane rozhodnuta nic nevzdavat, ale na strane druhe se nemuzu zbavit znovu vzrustajiciho strachu z jidla a samozrejme vahy, ktera je pro me, ac me to desne stve, alfou i omegou celeho meho zivota. Chci jist normalne, chci byt se svym klukem, ale pritom se silene nenavidin, nesnasim sve telo, ktere mi pripada natekle a proste desne tluste...Je mi z toho vseho nanic a citim se silene sama.Sverovat se s timhle nekomu normalnimu nema cenu, protoze takovemu cloveku musi byt vsechny tyhle me problemy zakonite k smichu, i kdyz pro me predstavuji hrozive utrpeni..Jinak momentalne vazim tech 51kg a merim 167cm, z cehoz vyplyva, ze podle vsech lekarskych tabulek udajne stale nejsem v norme, jenze vysvetlujte to holce, co si pripadala tlusta i ve 40kg a tlusta by si pripadala snad i kdyby uz zadne telo nemela...

achjo.tak jsem asi pekne v ... nevim co mam delat. nevim kdy to zaclo.nikdy jsem si nemyslela ze jsem tlusta.vsechno bylo v pohode.skvelej pritel a tak.zacli jsme spolu bydlet.ja nechala skolu...ale to uz predtim.nak me to nebavilo.ale to bylo jeste vsechno fajn.....jenze pak jsme nak ani jeden nemeli praci a tudiz ani zadny prachy a ja prestala jist...postupne...pomalu...ale jiste.nojo...pisu desne zmatene. takze ted je to tak ze pracuju od rana do deviti vecer a nejim.proste to nejde i kdyz chci. a kdyz do sebe neco narvu...klidne i malicko...tak to vsechno jde zase ven.jediny co me momentalne udrzuje v provozu jsou ruzny piti. asi sem to sem nemela psat ale ja nevedela kam a musela jsem.nevim co delat.tak se mejtekrasty

Ahoj vsem, nemam sice docteno asi dve posledni stranky, ale jen na skok se vam chci priznat, ze zase moc a moc touzim hubnout. Jestli se mne bude darit, tak to asi nezastavim,nejde to, ted uz mivam rano 51 kg, kdyz budu mit 49 kg, tak budu chtit mit stale min a jestli zase spadnu do prejidani, tak snad spolykam prasky nebo ja proste nevim a necham se nekam zavrit. Strasne moc se bojim byt silna jako jsem byla, kdyz jsem byla mala. Ta anorexie je ve mne jeste hodne silne zakorenena. Proc mne nemuze stacit byt stihla ? Ted si pripadam stejne tlusta a pro ostatni jsem hubena. Prominte za to moje priznani, jen jsem chtela napsat pravdu. Zatim pa. Klarka

Vitku (a vsichni ostatni),mne tahle diskuze moc pomohla. Ted uz ji nepotrebuju, neni pro me problem uz tuhle stranku nikdy nenavstivit. Ale prave pro to, ze driv chytri a hodni lidi pomohli me, chtela jsem i ja pomoct ostatnim. Predat nejaky zkusenosti, ktery trvaly dlouho ziskat a sehnat. Xenie