poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

ahoj,netrpim PPP a ani jsem nikdy netrpěla.Moje kámoška ale ano.Nechci tu rozebírat všechny mé zážitky..., ale jen pro upřesnění..čtu to tu už od začátku a už jsem sem i párkrát něco napsala.Taky jsem byla závislá, ale na drogách (6 let heroin a před tím 3 roky tak nějak všechno možný). ´Byla jsem na mnoha léčeních-neúspěšně, až jsem skončila v komunitě na 1 rok.Tam jsem byla s dívčinou co měla bulímii a přešla na drogy. Po vyléčení z drog vlítla zpět do bulímie. Víte ono je to v podstatě všechno o tom samim. I já jsem se dostala do stavu, kdy jsem na 174cm vážila 45 kg, ale né kvůli A ale kvůli drogám.Dlouho jsem byla na kapačkách než jsem se vůbec mohla zvednout z postele. Nyní již 3 roky abstinuji a řeknu vám taky se mi nelíbí, když vím že jsem přibrala třeba najednou 20kg. Nyní mám 59 a nic nák neřešim.Je mi to jedno.Už bych nikdy nechtěla bejt ve stejnejch sračkách. I když jde to semnou pořád a asi pořád půjde. No nicméně k té mé kámošce s bulímií :řeknu vám pro člověka, který se s tim nesetkal je to děs, nebo pro mě to byl děs se s ní stýkat: to bylo samý dneska jsem nevečeřela...dneska jsem to posrala mám o deko víc...atd.No upřímě řečeno vím proč tomu lidé nerozumí..mají jiné starosti..vy se motáte jen u toho jednoho - jídla..a proto si s nima nemáte co říct a oni zase s váma..je to jak u drog..a i po vyléčení se člověk musí naučit bavit se o všem možnym..no nechci vám tu dávat nějaký kázání..ale chtěla jsem reagovat, jelikož kdysi tato diskuse byla o něčem..něco se tu řešilo a bylo to o vzájemný pomoci...teď když si přečtu vaše příspěvky...přemýšlím k čemu vám tato diskuse je?!?! pomáháte si tu navzájem..snažíte se každý sám se sebou něco udělat? ...protože to je jenom a jenom na vás a na pevný vůli. A nějáký řeči jako já to vím že dělám to a to blbě a pak se v tom litovat a šťourat a nakonec to svíct na nemoc...NO VO ČEM TO JE?? Přece chcete se sebou něco dělat? nebo ne? vim že je to hodně těžký...ale jde to pokud budete k sobě tvrdý..hodně tvrdý a přiznáte si ale opravdu si přiznáte sami k sobě co děláte blbě a řeknetesi tak tohle musim změnit a půjdete po tom. Protože jinak jinak skončíte tam kde holky s PPP končej.Neblbněte...nestojí to za to.Copak vás těší život?...Radši se soustřeďte na to že začíná léto..dovolená..moře..kolo...plavání...prostě všechno možný!? A uvidíte že když se začnete zajímat i o něco jiného než o vaši váhu..zjistíte, že hubnete sami, protože v létě člověk nemá moc hlad a sportuje..a de to samo.Držim vám všem moc palce a zamyslete se nad sebou a nad tím co je pro vás v životě důležité..přece tu ještě na tom světě nějakejch 50 let aspoň budem...a nemoci mít děti a být sám a nešťasnej ... Hodně štěsí.

Cau Januli,ctu to tady, vsak vis. Obcas fakt nechapu, ale je to tim, ze lidem s ppp "normalni" clovek rozumet nemuze ani kdyby se stokrat snazil. Ja vim holky ze je to nemoc, ale proto se prece musite lecit, pochopte jednou uz prosim ten fakt, ze odvolat se na to, ze je to nemoc a ja se stydim za to ze ji mam, si rict nesmite!(Jo, Januli, ve Svycarsku jsem jeste dva tydny, vic v mailu, soukromne :-)

Misasisa:chtela jsem napsat neco vic, ale nemuzu, jelikoz musim za deset minut padat z netu, takze budu hodne strucna.Nerikala jsem, ze nejsme sobecky, ja teda v ohledu PPP sobecka jsem, a to dost. Proc by me nemotivovalo, ze me tu "podrzite"???? Nebo myslis, ze bylo lehky zacit jist a brat jidlo v pohode??? Myslis, ze to je tak malo, co se mi povedlo??? Pokud ti to tak malo pripada, tak proc se to nevede tobe, hm?Danco:Pri 54 kg si PRIPADAM tlusta, neznamena to, ze jsem!!!Myslis, ze me obcas nenastve to " na 173 40 kg, poradte mi jak zhubnout?"Laro:jo, napis vic, moc bych si rada popovidala. jestli nechces sem, muzes na mail the_prince_of_darkness"seznam.czPritel mi to preposle.letim, mejte seXenie

Nemám moc času, tak jen rychlej vzkaz: Xenie, tvůj přízpěvek ze 4.5. mi mluví přímo z duše. Cejtim se přesně jako ty: nechci mít tvary, nechci bejt ženská, co je mi do toho, že se to chlapům líbí! Nejsem pro rodinu, vidim se v kariéře. A dokonce měřim i 163 cm :))Tak jen abys věděla, že rozhodně nejsi sama, kdo by se měl léčit :))Příště snad napíšu víc....

Ahoj vsichni...je tu tolik veci, na ktere bych rada reagovala....ale na vsecko nemuzu, to bych tu sedela do vecera:) Tak v prvni rade: kazdy clovek je original, jak se rika. A proto ma kazdy clovek pravo na odlisny nazor. Ovsem to, ze REAGUJI (zduraznila jsem to slovo, protoze nechci rict "hazim spinu") na neci nazor, neznamena, ze bych ho chtela nejak shodit. Xenie, citim z Tvych prispevku, ze Ti stale lezi v zaludku nekolik mych prispevku. Tak od zacatku: ja, ac trpim uz 3.rokem ppp, jsem jednou z tech, ktere rikaji, ze jsme obcas bezohledne a marnotratne. Ano. Na druhe strane jsme ale nemocne, vazne nemocne. Je to silena nemoc, nejhorsi je, ze napada stale vic a vic lidi. OVSEM! My muzeme neco udelat proto, aby se nas stav ASPON zlepsil! Co muze udelat clovek, ktery ma rakovinu? Nic. Maximalne chodit na chemoterapii, ale stejne je to vlastne beznadejne. Uz to chapes? Chapes, co chci rict? My mame zivot pred sebou a POKUD CHCEME, muzeme si ho zprijemnit tim, ze se aspon krucek oddalime porucham prijmu potravy. Chapu i ty, ktere si na ppp zvykly. Ja jsem byla (a dost casto se to vraci) take takova. Uz jsem se toho nechtela vzdat a libovala jsem si v tom, ze jsem nemocna. Jsem proto preci "vyjimecna", no ne? Pak se na to muzu kdykoli vymluvit...ALE DOST! Tohle mi pripada hrozne ubohy a ja si za to hrozne nadavam. Proto se snazim hnout se z mista a ZLEPSIT svuj stav. Nehanila jsem tu ty, kteri jsou materialne zabezpeceni, ackoli to mozna tak vyznelo. Ja jen konstatuji, ze jsme silene rozmazlene, mame vsechno (ne vsichni, samozrejme) a preci si hrajeme se zivotem, niceho si nevazime. Ja sama jsem materialne dost zabezpecena, mam vsechno, nemuzu si stezovat. Kazdy den za to dekuju nekomu "tam nahore". A kazdy den si pripadam hrozne. Jini jsou na tom hur (kolikrat i mnohem hur) a taky maji problemy. A ja, ja mam vse, na co si vzpomenu, a jeste si k tomu stezuji na problemy s vahou. Je to zalezitost psychiky, ano. Ale prave za to se STRASNE MOC STYDIM!!!! Jak uz jsem tu jednou psala: pak, kdyz vidim napriklad deti z detskeho domova na vychazce, si pripadam jako prasivej pes. Pochopila jsi me uz trosicku? Doufam, ze ano a ze jsem Te nijak neurazila. Neberu Ti Tve nazory, jen se snazim, abys pochopila, ze OPRAVDU jsou tu taci, kteri jsou na tom HUR.Janule, kdyz jsem cetla Tve prispevky, neverila jsem svym ocim-byly to presne me myslenky, akorat ze v psane podobe. Souhlasim s Tebou, ze si skoro niceho nevazime a velice me potesil Tvuj nazor s "druhou svetovou". Pochopila jsem spravne, ze uz jsi z ppp venku? Jak dlouho Ti to trvalo? Ono to nikdy neskonci, ale muze to byt tak minimalni soucast naseho zivota, ze uz je to tak, jako by to tu ani nebylo... Danco, i s Tebou mam asi hodne spolecneho:) Taky nesnasim teplo, leto....I ja chodim ve vecech, ktere nosim, kdyz je venku kolem 15-ti stupnu. Vic se neodhalim, ani me nehne! S tim hubnutim...neboj. Uz jsem to takhle udelala loni a vyslo to. Taky jsem mela kolem 67 a shodila to na 58. V pohode. Ja vic nezhubnu, nezvladam to psychicky. Az dosahnu tech 59, tak chci velice POMALU a JEMNE pokracovat. A to pujde zatracene pomalu, znam se. Pak uz jsem lina, bez energie, bez motivace...Urcite to ale znas.Dnes jsem byla uplne v haji. Uz asi 14 dni provozuju "hubnouci", ale zdravou stravu, a asi nemam dostatek cukru v krvi...jsem hrozne unavena, podrazdena, nervozni. Je mi hrozne ze skoly, ja, ktera driv byla jednou z nejlepsich, se ted "povaluju" mezi trojkarema, ctyrkarema. Nemam uz na uceni tolik sily :( Hruza des. Zacina mi to nejak prerustat pres hlavu. Vubec si nedokazu predstavit, jak se pristi rok s timhle pristupem budu pripravovat k maturite. Ty letos maturujes? Jakou skolu vlastne studujes a z ceho maturujes? Abych nezapomnela, ptala ses, kolik mi je-v lete oslavim 18...Nak mi to nevyhovuje:) Ja bych byla spokojena stale v 16-ti....:)) Je fakt, ze myslenim jsem trochu dal, ale neni ten "sestnactkovej vek" sladkej a nevinnej? Mejte se vsechny hezky, uzivejte toho vaseho skveleho slunicka a tepla, mnou nenavideneho...:) Misasisa

Ahoj holky.Ani nevíte jak je mi hrozne.Padl na me takovej stav,jakej sem mivala driv a nemuzu se z toho dostat.Ani nejde moc o jidlo-ikdyz samozrejme taky,protoze dneska sem se vazila a mam zase o 50dkg vic.Mam silenej strach,ze to zase poroste nahoru a ja to nebudu moct zastavit,ikdyz budu normalne jist.A je mi blbe z toho leta.Nesnasim to!!!Nenavidim.Ja normalne i ted v lete chodim ve svetru a lidi na me koukaj jako na blazna,nektery "kamaradi" se mi i smejou.Ale ja to delam proto,protoze se bojim vzit si trycko a ukazat vsem ty mi hnusny tlusty ruce-nebo jeste hur sukni!A pritom sou holky,ktery vypadaj daleko hur a vubec se za sebe nestydi a sou v pohode.Ale pak sou bohuzel ty co vypadaj daleko lip.Vcera byl silenej den.Mluvila sem po delsi dobe s moji bejvalou kamaradkou,ktery nedavno umrel tatinek a bylo to hrozne smutny,kdyz mi o tom vypravela.Ja si vsechno docela beru a tak mi to bylo moc lito.A potom jsem mluvila se svym klukem.Dozvedela sem se par veci,ktery sem vubec netusila,poprve v zivote sem ho videla takhle.Bylo to hrozny.A vsechno na me padlo.Dneska sem zustala doma a nesla sem do skoly.Chtela sem se totiz ucit na maturitu.Misto toho chodim po dome a rikam si jak to nezvladnu.Koukam na to jak je venku hezky-pro me hrozne,myslim porad na tu moji lasku a jenom brecim.Chce se mi nebejt.Asi ne umrit,ale proste na chvili nebejt.Je mi tak strasne smutno.Citim v sobe uplny prazdno,ale naprosty a nemuzu delat nic sem jako stroj.Ani se nevnimam.Holky co myslite,nespadla jsem zase do deprese?Ja mam z toho hroznej strach.Depresi sem trpela dlouho a bylo to hrozny a ja uz ted nechci tohle.Chci bejt v pohode pred maturou a misto toho sem v prdeli.Ja se hrozne bojim,pripadam si jako naky maly zviratko zahnany do kouta,ale fakt!Je mi spatne.Ja vim,ze to musi bejt hrozny poslouchat tyhle mi narky,ale ja uz taky nechci to co bylo.Zazivat ty depresivni dny,kdy se mi chtelo jenom umrit,vzdyt se to muze kdykoliv vratit.Myslite,ze je to taky kvuli PPP?Chtela bych poradit,co byjste delaly nebo co bych mela delat?Xenie, z tvych prispevku je mi smutno.A citim taky vztek.Ja te chapu,ze ted ti nic nepomuze,zadny keci o tom jak je nekdo na tom hur a bla,bla- to by ted nepomohlo ani me.Ale ty nechces pomoct,moc te to bavi takhle se deptat?Asi ne vid?Vsechny holky tady se vyjadrujou k tvym prispevkum,vsechny maji o tebe strach a vis co si myslim?Tebe to nemotivuje k tomu,abys toho nechala,ale abys zacala.Vis jak mi je,kdyz si ctu tvoje radky?Mam vztek!Protoze ty pises,ze mas 54 kylo a si nemozne tlusta,ja mam 56,50 a mam stejnou vysku jako ty.Jak teda vypadam ja?To teprve musim bejt tlusta!Snazim se prestat a pak tady ctu tohle a to me hrozne odrazuje a mam chut zacit znovu.Mas pravdu jsi nemocna.Ale ono je vzdycky fajn rict:sem nemocna tak me nechte,copak to nechapete.Ja sem taky nemocna,ale vim,ze se casto na svoji nemoc vymlouvam.Vis co?Delej si co chces.Byla bych rada,kdybys zacla premejslet normalne-ikdyz te neznam,ale kdyz se chces nicit tak se treba znic.Vzdyt je to tvoje volba.Pekne blba,ale prosim.Holky nezlobte se,ze sem to napsala takhle krute,ale neni to snad pravda?Vzdyt tohle Xenie chtela celou dobu slyset a sama to rikala.Nemyslete si,ze jsem bezcitna,naopak-ted je ve me citu moc,ale ja uz proste nemam silu.Misiaso napis jak ti je.Vis ceho se bojim?Abys do toho zase nespadla.Ja taky rikala chci myt pod 59 a budu spokojena,ale ono mi to pak nestacilo a chtela sem vic a vic a uz sem zas byla v tom.Vis co je nejlepsi-nezacinat hubnout,ale ja te moc dobre chapu,na tvym miste bych to asi udelala taky.Mej se moc krasne a napis.Prosim neblbni.Papa Danca.

Ahoj Hance!zase mas pravdu, a zase ve vsem! :-)Rozhodne mi nepomuze si uvedomit, ze lidi maji vetsi problemy nez ja a mrzi me, ze nekdo rika "deprese" a mysli "depka", a pak si lidi mysli, ze clovek v depresi je proste jen rozmazlenej vul, co mu rodice ten den odmitli koupit novy porsche.Hmm, taky je pekne hnusny si uvedomit, ze jsem maniodepresivni, zvlast kdyz se o tom ted ucime ve skole. Rada bych si rekla, ze jsem fakt "jenom" spatna, ale bohuzel, myslim si, ze fakt trpim maniodepresi. Hrozne moc se za to ale stydim, desne!! A to i sama pred sebou, jak to teda mam rict lekari????? Muj alibismus, tolik zavislost na antidepresivech. Mas 100% pravdu, ze pisu blaboly, ze lide jsou na antidepresivech zavisli jako diabetik na inzulinu. Jenze ja se fakt bojim "potrebovat ty prasky k zivotu". Pro me to bude zavislost, budu je muset brat, budu na nich "zavisla". A to se bojim...ja jsem prece vlastne docela zdrava...Mas pravdu, ze vsechny fyzicke projevy muzou byt pricinou deprese (doufam, ze to nebude neco horsiho), ale muze to byt taky proste tim, jak jsem byla dlouho podvyzivena. Kde je pravda? Spravne - v ordinaci u lekare, ach jo :-(. Myslim, ze nejhezci darek, co bych svemu priteli dala, by byl, kdybych mu rekla, ze pujdu na ta vysetreni. Ale ja nevim...Nechce se mi, bojim se, strachy odmitam spolupracovat a chovam se trucovite jako malej spratek. Navic si rikam, kdybys aspon byla vychrtla, ale vzdyt vypadas normalne, tobe nema co bejt, tak nekecej a nesimuluj...Pokusim se ale, slibuju, ze az udelam zapocty a zkousky, zkusim aspon nekam jit...slibuju, ze zkusim.Diky za tva slova, je uzasny, jak to dovedes vyjadrit. Ja prece nechci bejt zla, ja jsme rada, ze mam co mam a neni fer, ze me nekdo atakuje jen pro to, ze sam je na tom materialne hur.Xenie

Hm, ja fakt nemam deprese, mila Hani, vubec nevim, co to je :-) (Jestli teda chapes ironii, jsem si jista ze jo...) Prave mam asi nejvetsi krizi v zivote, ale neva, az se z tech sracek, cimz myslim svych neoduvodnitelnych nalad vyhrabu, tak budu rada....Xenie, ja mam Anglii rada, to jo, ale urcite rozumis tomu, ze depresi nebo podobne stavy budu mit kdekoli a kdykoli bez ohledu na to, co se mi prihodi nebo co budu delat. S tim rozdilem, ze kdyz jsem byla doma, nedelala jsem nic, takze jsem si v klidku resila svoje. Tady je prvni prace a povinnosti a potom az moje starosti. No nejak nestiham, ale zvyknu si, to pujde casem....Nejlip bych udelala, kdybych si zasla k psychiatrovi, to uz mi doslo. Jenze to bych musela jet domu za rodicema a to nechci, oni to nechapou, napsali mi jednoho maila, na to, ze mi tu neni nic moc mi napsali, ze zivot neni pericko a smytec, podpora v hajzlu... (Ale zase na druhou stranu mi vyhovuje, ze se mi do niceho neserou, akorat ze k nim nic necitim)To, ze se se mnou pritel rozesel mi otevrelo oci, ze bych s ppp mela neco delat, znicilo by ho to, takze jsem za to valstne rada. jen me sere, ze ma jinou babu a ja nikoho :-) (coz je normalni), ale mame hodne dobry pratelsky vztah i ted, mam v nem porad strasnou oporu. Treba se ke me vrati, az budu v pohode :-) (hi, hi, doufam ze to tady ctes, expriteli.Jo, asi fakt presidlim na forum deprese, protoze jidla se uz nebojim, spis jsem dusevne a hormonalne nevyrovnana :-)J.

Ahojky,čtu tuhle diskusi kolem dvou let, občas něco napíšu...Ještě Tobě Xenie - můj přítel mi je obrovskou podporou, ale na začátku března přišel s tím, že už dál takhle nemůže a mě došlo, že ho NECHCI ztratit. Moc jsem si zvykla na to, že "to" ví, věčné okecávání mé váhy, špeků, samá sebekritika, ujišťování, že jsem toho nesnědla hodně, bla bla. Snažím se, vím, nejde to na povel, jen mi došlo, že tady už jde opravdu o hodně. Mimochodem, tvrdí mi, že jsem maniodepresivní, přesně jak píšeš. Dokáže mě rozněžnit rozkvetlý strom a pak bum a život nemá smysl, což pro něj musí být na palici. Říká, že mě nestíhá...."Konečně" po skoro 4 letech jsem si uvědomila, že cesta ven vede jedině - naučit se mít ráda. Začínám tím, že se zkouším chválit se, alespoň 1x denně si říci, že jsem něco udělala dobře. Ze začátku jsem nevěřila, že jsem vůbec něco zvládla dobře. Je to makačka.Mějte se,Paula

Xenie, zavisla na antidepresivech? To je přece blbost, jestli jsi neco takoveho cetla v nejakem casopise, tak to je chyba prekladu. Ano, treba ve Statech je spousta lidi zavisla na lecich 'pro dobrou naladu', ale to je jina rada leciv, neznam odborny nazev, ale proste 'uklidnovadlo', ktere skutecne obratem ovlivni mysl, naladu.Kdezto antidepresiva jsou leky s dlouhodobym ucinkem. V podstate na nich muze byt clovek zavisly, asi jako kardiak na lecich pro snizeni tlaku nebo diabetik na inzulinu. Potrebuji je ke svemu zdravi nebo i pro zachranu zivota, ale neni to zavislost v pravem slova smyslu, tedy jako drogy.Spolupracovat s psychiatrem v podstate nemusis, zada se jen pravdiva informace na zacatku a dodrzovani receptu pote. Oni ani moc casu nemaji, aby se pri kazde kontrole vykecavali, od toho jsou psychoanalytici (to, co bys mohla byt, ale nechces).Vsechny ty potize s termoregulaci, krecemi, mozna buseni srdce? To muze byt a dost pravdepodobne i je prave jednim z projevu deprese. Divila by ses, jak verne umi nas mozek simulovat vazne priznaky, kdyz se v nem neco poroucha a on se nas snazi presvedcit, ze na tomhle svete nemame co pohledavat!Dokazala jsi uz tolik, prekonej se a udelej i tenhle krok, prosim! Treba by ti tvuj pritel mohl doporucit doktora, ktery s tebou bude jednat trochu jinak, nez s beznym, anonymnim pacientem a citila by ses lepe? Vis, mela jsem podobne dilema, za kazdou cenu jsem chtela byt sobestacna a nikoho nepotrebovat. Bylo strasne tezke, zvyknout si na to, ze nekdo ke mne natolik patri, ze se potrebujeme navzajem. A dodnes trochu nechapu, co ho u mne drzi, ale evidentne je stastny a spokojeny :o)Satci mi vedomi, ze se o sebe dokazu postarat, je-li treba, to uz mi nikdo nevezme.Janule, asi bude fakt lepsi, kdyz se pujdes bavit jinam. Jestlize tyto problemy uz nemas a nechces na ne ani myslet, tezko pochopis. U cloveka s depresi (skutecnou, ne jen spatnou naladou z toho, ze me ceka ve skole pisemka a rodice me nepusti na diskosku) je velky krok dopredu uz jen to, ze si tuto skutecnost prizna a uvedomi. Nejake poukazovani na to, ze lide kolem maji vaznejsi problem a nefnukaji, je zbytecne a krute. Tezko se to chape bez osobni zkusenosti, at uz se sebou nebo s nekym blizkym, ale nechapat neznamena mit pravo ublizovat. Tak radeji mlc.

Janulo,ale ja nerikam, ze jsi "spatna", nebo mas "spatny" nazor, jen jsme kazda jina. A me nevadi, ze me odsoudis (mas asi pravdu), jen nemam rada, kdyz me nekdo odsoudit pro to, ze to spatne pochopil.S tvym pritelem je mi to fakt lito, myslim to vazne. A chapu, ze te zere, ze ja toho sveho porad mam, i kdyz mu furt ublizuju. Jo, laska hory prenasi a on taky neni svatej ani omylem, i kdyz samozrejme ja jeho nicim vic, nez on kdy dovede nszlobit me.Vahu taky neresim porad, jenom v depce, rozhodne mi za "normalniho" dneneprijde na mysl pripadat si tlusta.A proc se nemas dobre, kdyz jsi pryc z domu? Prece se ti v UK libi, jis, tak v cem je problem? Styska se ti? Xenie

Jo a jeste neco, moje nasranost na tenhle chat a to, co tady nekteri pisou je asi z toho, ze jsem uz trochu dal, nechci hubnout, aniv koutku duse, nenapadne me to ani na zlomek vteriny, a mrzi me, ze se jeste furt nicite, omila se to porad dokola. Jednou chcete, potom nechcete, strasna rozpolcenost ale to k tomu patri.....No, asi pujdu jinam, tady mi to moc nepripada, mozna vam i nekterym zavidim, ne ppp, to vubec,ale to ostatni.

Xenie,me jenom nastvalo, jak furt pises o tvem priteli, at te klidne necha, ze ti stejne prekazi v tom, abys mohla hubnout, za se s nim nekolikrat tydne rozchazis atd atd. Tohle mi prijde debilni, vis rict priteli, nech me, ja chci umrit, chci se znicit. A on je porad s tebou, to chce vydrz, ale laska hory prenasi, to je fakt... Urcite mas dve stranky, tu kladnou a pak tu depresivni, toho jsem si tady vsimla, jen proste mam asi trochu jiny "styl". Vzdycky jsem ublizovala jenom sobe, at uz slo o jidlo, cviceni nebo sezeni doma kvuli tomu jako ze jsem tlusta nebo jine veci Ale nikdy jsem nemluvila podobne jako ty, vis a prisla jsem o pritele tak i tak.... NO to je jedno, asi se nepochopime, kdyz jsme v tomhle kazda jina :-)Celkove je to cele o case a o tom, jake JINE PROBLEMY (nez ppp)clovek v te dobe resi. Napr. si myslimm, ze kdybychom zily za druhe svetove, tak resime naopak jak prezit nez jak se znicit....Jo s tim hubnutim jsem si to tehdy fakt nerozmyslela, to mas pravdu....Nejsem chytra, jen vim, ze zivot neni o postave ani vzhledu...........Mejte se fajn, ja se dobre nemam ani trochu, ale to je muj problem, za to si muzu sama.

Hance,mas pravdu. Uplne ve vsem :-). Hlavne v tom, ze proste do me nikdo antidepresiva ladovat nebude...ale mel by. jenze ja se bojim, ze bych se na nich mohla stat zavisla...Jo, a v tom mas taky pravdu: libuju si ne v sebelitovani, ale sebeobvinovani, ze jsem proste spatna, rozmazlena, na nic, malo se snazim a vsechny nemoce si vymyslim. Castecne i pro to se mi nechce k doktorovi. Co mu reknu? Ze mam spatnou thermoregulaci a spatne spim, ze mivam strasny krece ve svalech, az se nemuzu hybat? Stejne je to moje chyba, tak bych si to mela pekne spapat, kdyz jsem si to uvarila. A taky se vymlouvam, ze na doktory ted nemam cas, ze svoje pocity dovedu zanalyzovat sama a nikoho jinyho nepotrebuju. Jako bych byla uz ven z kruhu PPP (dost casto na me neplati to, co tu pisi ostatni, proste uz vahu neresim a jim co chci a kdy chci), ale nejaky vir me obcas stahl spatky. Moc dobre si tato obdobi uvedomuju, ale nedovedu jim zabranit, ani potalcit jejich projevy. Stejne jako hysterickou zenu clovek nevyleci tim, ze ji bude rikat, ze je pitoma a at prestane a zamysli se, tak ja vodopad sebeznicujicich kecu a cinu taky nedovedu zastavit a zamyslet se a rict si "aha". To vzdycky az potom.Jo, zni to hnusne, ze bych tu pritele nechala samotnyho. na vsechno uplne samotnyho. Jenze (studium psychologie funguje pro me :-)!) ja samozrejme s timhle pocitem nemuzu zit, tak si oduvodnim, ze by mu beze mne bylo lip, a pak se odmitam tohohle tvrzeni vzdat, i kdyz vim, ze je to blbost. Kdyby me fakt tak nenavidel, tak se mnou neni, nebo ano?Moc rada byc sla k psychiatrovi, fakt jo, ale nemuzu. Vim, ze bych nespolupracovala. Proste tohle vim a nedovedu tenhle blok v sobe odbourat. Premyslela jsem o tom a doslo mi, ze jediny, od koho si necham pomoct, je muj pritel (a to jen nekdy). Ale k ostatnim zaujimam defensivni postaveni a nesnasim je. Plne si tohle uvedomuju, ale nedovedu to zmenit. Neprinutim se mit rada hnedou barvu, a stejne tak se neprinutim chovat se k ostatnim otevrene. Navic mi nesedi tohle prostredi, a to docela hodne. Neber to jako alibismus, ale tak nejak mi prijde, ze dokud budu tady (v Cesku), tak to se mnou nikdy nebude ono. Necitim se tu dobre, je tu pro me prilis iritujicich veci, prilis cicich elementu. Premyslela jsem, jestli by mi TED prospel odjezd, jestli TED je ta spravna chvile, ale asi ne... Hlavne nemuzu, kvuli priteli, on by jinde nedostudoval (holt medina, horentni sumy :-(( )a mne by se styskalo.Jezisi, ja nevim, jestli to, co pisu, dava smysl. Ale chtelo se mi psat, aspon neco, jak to je a jak to citim. Mej se hezky.Xenie

Janulo,clovek by si opravdu mel rozmyslet, "nez vypusti z pusy takove kraviny". Tak jak to, ze sis nerozmyslela, nez jsi zacala nejist? To ti tehdy fakt nedoslo, ze to je blbost? Ty se prece vzdycky zamyslis, nejdnas v afektu a v depresi, nebo ne?Jinak, pripada mi, ze toho na me "nejak moc vis". Mozna mam asi jiny standard nez ty, ale rozhodne nemam vsechno a soudit, ze nekdo si neceho nevazi jen proto, ze ma deprese, mi pripada trochu omezeny a alibisticky. Jen pro to, ze sis "musela vsechno vybojovat" z tebe nedela lepsiho cloveka a me nedegraduje ke zvireti.A moje nemoc skutecne nemoc je, strasny pocit viny ze me spadnul, kdyz mi doslo, ze nejsem zla, nehodna a skrz naskrz prolezla neresti, ale proste "jen" nemocna. Co ale nemohu pochopit je, ze i lidi, co PPP TRPI!!! stale obhajuji nazor, ze deprese a PPP jsou projevem rozmazlenosti a penez. Vzdycky jsem si myslela, ze "kdo nezazil, nepochopi." Ale tady je asi i tohle marny. Xenie

Ahoj, tak jsem po dlouhe dobe zase tady, strasne nestiham, ma hafo prace a jsem utahana az az! Hubnuti a podobne kraviny mi uz pripadaji strasne vzdalene, protoze ted resim opravdu jine veci...Z vasich prispevku mam mirne depku, docela me sere jak se furt zabyvate tim vzhledem , tou vahou, pak je tady taky citi tvrdohlavost a myslim, ze i vymluva na to "ja jsem prece nemocna"... Neco co jsi tady psala ty Xenie jsem fakt nemohla prenest pres srdce. Tim se do tebe nechci navazet, ja chapu, ze tohle jsou vsechno stavy psychicke choroby, ale asi v tom harje i roli povaha. A nezlob se na me, ale clovek si prece musi trochu rozmyslet nez vypusti z pusy takove kraviny....Me taky napada spousta veci, ktere ale nerikam, protoze vim, ze spouste lidem by to ublizilo, taky bych nejradej zkocila z okna, ale vim ze tohle udelat nemuzu. Snazim si uvedomovat, ze jsou lide, kteri maji mnohem vetsi problemy nez ja a vzdycky si snazim rict, jak by mi asi bylo vis. tak teda promin, ale myslim si, ze u tebe hraje velkou roli to, ze mas spoustu veci, ktere ostetni lidi nemaj. Jsme na tom asi uplne oapcne, vsechno jsem si mmusela v zivote zaslouzit, jsem spis z chudsi rodiny (to zni hrozne, ale na dnesni pomery je to tak) a byal jsem zvykla si vseho vazit vis. U tebe mi pripada, ze si nevazis niceho! A neodvolavej se na to, ze je to deprese, nebo ze jses proste just takova! Promin, ale tohle jsem ti musela rict, kdyz tady mame byt uprimni...No, vsechno chce asi svuj cas....Jo jinak diky za ty rekace na chozeni do spolecnosti atd tad. Ono to je tak : V CR mam sice jen par pratel ale jsou opravdu na zivot a na smrt jestli mi rozumite... Ted jsem v Anglii, a pripada mi, ze ve stavech kdy me premahaji ruzne nalady deprese a jine dusevni pochody, neumim navazat zadne kontakty, bavit se s novymi lidmi, proste komunikovat. Navic, sebevedomi v minusu, takze se nemuzu moc ani vykoktat anglicky tak radej moc nemluvim...a pritom vim, ze tu anglinu v hlave mam...Muzu fakt s klidnou dusi rict, ze jsem opravdu najela na vyzivne pravidelne a hodnotne jidlo, vubec nepribiram, protoze jsem furt ve stresu z te prace tady a taky malo spim, denne nemuzu tak tri hodky usnout a rano jsem v pet vzhuru, takze pres den chodim jako matoha. Porad si rikam, ze je to pozustatek ppp, jinak...A jeste jak jste psaly o tech snech. Mi se zdava, ze visim na strese jeddnou rukou se drzim hromosvodu a fouka straslivy vitr, az to se mnou cloma tak dloho dokud se nepustim a pak padam a padam a padam... az se s hruzou probudim. Ten sen se mi opakuje uz nekolik let, nekdy casteji, nekdy mene, nekdy se mi zdaji i jine sny.... Proste magor.Nenavidim se, nevim co jsem to za cloveka, nevim jak me mohlo kdysi napadnout nejist.....J.

Ahoj, Xenie!Mne si urcite taky pamatujes, ctu tady porad, jen jsem nejak nemela duvod psat. Ale ted uz fakt musim!Mas jiste sakra duvod nechtit vypadat zensky, nefungovat jako zena. I ze starych prispevku se dalo vytusit, ze sis prosla necim opravdu hnusnym. Ale to je duvod nenavidet pachatele, ne sebe! A i kdyz ho treba neznas, nebo on to nevi, jen tak vnitrne by stalo za to se utvrzovat v touze 'ukazat mu, ze Xenii nic nezlomi!'. A ne chtit se znicit az zabit, prece takovy clovek je hajzl nejvetsiho kalibru, ten si nezaslouzi, aby kvuli nemu nekdo trpel, ne?Tvoje maniodeprese se mohla klidne vyvinout i na zaklade takoveho zazitku, ale ty vis moc dobre, ze se da lecit. Zatim nechces, zatim si libujes v predstavach, jak vsechny, kdo te maji radi, odkopnes, zarmoutis, sebe znicis a budes ta, co trpela za neci odporny hrich. Jak ti to takhle zni? Poslanim zeny jiste neni byt sexy, provokovat muze a mit deti. Kazda si svoje poslani muzeme do znacne miry vybirat, takze ani krasa tela neni dulezita. Dulezite je ale usilovat o ZDRAVE telo, protoze takove nam muze slouzit v naplneni nasich cilu. Hrouda tresouciho se sadla neni zdrava - chrestici kosti taky ne! Kriteria zdraveho tela ted nejspis splnujes, tak se zamer na zdravi duse a nenimrej se ve svem utrpeni. Ja vim, jak se asi citis, ale tolik jasneho usudku jiste jeste mas, abys mohla realne uvazovat a neco s tim delat. Ostatne, kdyz uz tolik touzis trpet, jdi trpet navstevou psychiatra s zadosti o leky na deprese. Kdyz nic jineho, tak na vztek vsem hovadum, co si berou nasilim neco, co jim nepatri.

Ahoj Elektro,Ovsem ze si te PAMATUJU, aby ne, pamatuju si tu snad vsechny. A stejne tak si pamatuju i Tvuj "pribeh".Maruska ma urcite pravdu, s tou Xencou palicatou, ja bych to spis napsala jako Dr. Jekyll a Mr. Hyde. Fakt je, ze asi trpim maniodepresi, ale nejakym "vzacnejsim" druhem. Cili - u me se obdobi euforie a depky nestrida po mesicich, ale po dnech, obcas hodinach. Behem vteriny dokazu spadnout do neuveritelny hloubky a stejne rychle zase vyletim do euforie, kdy se miluju a miluju svet. Momentalne jsem bohuzel v ty euforii (predtim, jak jsi jiste poznala, to byla depka). Pisu "bohuzel v euforii", protoze cim nahlejsi vzestup, tim vetsi pad. Mam zrejme velkou nerovnovahu hormonu a spatnou "elektrinu" v mozku, coz zpusobuje ty dusevni stavy.je to zvlastni, ale fakt je, ze nedovedu ovlivnit, jak se citim. I kdyz jsem za hodinu ztloustnout nemohla, stane se, ze si rano pripadam krasna a mam se fajn (euforie) a o par hodin pozdeji se chci zabit. V tomhle pripade mou desnou depku odstartovala kamoska, rikejme ji treba Aneta. Aneta byla vzdycky oplacana a desne v pohode, fakt chytra a lidi ji meli radi. jen ty kluky moc nepritahovala, coz ji stvalo. No, pak jsem odjela, prijela a nemela cas...a ted jsem ji malem nepoznala. Vypada fakt desne - obrovsky oci ve vychrtlym obliceji, rucicky polovicni nez moje, v puse neustale cigaretu. Blby je, ze jsem se sice mela s Anetou dost rada, ale zaroven jsem byly dve "rivalky" - zkratka me stvalo, kdyz mela Aneta trochu lepsi znamky a ji to samy. Ale nebylo v tom nic zlyho, pomahaly jsme si, jen proste ta druha tu jednu vzdy hnala dopredu. No a ja ted zjistila, ze Aneta me "predbehla", ze je "lepsi" na te parkete, kdy se mnou nikdy nemela sanci. Navic to okomentovala slovy "mas nadherny vlasy a pribralas, vypadas spokojene, to je hezky" (narostly mi ted dost vlasy), coz me nastvalo. Pak se to vlastne vezlo, cely tyden se mnou neni k vydrzeni, jim uplne normalne, ale kazdej talir hodinu okecavam a nenecham na sebe sahnout. Tolik k ty depce.Dalsi problem je (a tebe za to taky nesnasim :-) ), ze mi pritel rekl, ze se se svoji zenskosti musim smirit. Ze mam atletickou postavu, kulatej zadecek a jsem sexy. No a vzhledem k tomu, ze mi tohle rekl v dobe depky, silene jsem se s nim pohadala a usmyslela si, ze to dokazu vsechno zhubnout, jemu i Anete na vzdory. A porad se me ta myslenka drzi.Zvlastni je, ze nema zadny racionalni podklad, proste je to ma "soukroma sazka" (pritel pochopitelne ODMITL se vsadit). Jak uz jsem psala, jsem stihla, spis obla a mam svaly, takze k me vysnene vychrtlosti mam daleko. Jasne, ze mam nove obleceni, ale to stare ve skrini porad lezi a je to muj "drive", zase se do nej dostat. Nikdy me nikdo nepresvedci to vyhodit, takze mi to zatim nerad :-). pritel mi radikalne jedny detsky kalhoty vyhodil, jak jsem ho s tim s prominutim uz srala, ale tos mela videt ten tanec, byla jsem jak furie. Hele, mne je jedno, jak vypada ideal krasy a nemam depky z modelek, ja jenom nechci mit ty hnusny tvary...No, a taky jsem se nemela vazit. Kdyz jsme byla zvykla na ty svy 45, tak 54 je dost sok, coz mi depku jeste zvysilo. No a tady ctu to "173 50 kg" a fakt me to jen utvrzuje v tom, ze mam co shazovat.Jiste, ze nebudu stastna hubena, budu dost nemocna a opustena (maximalne jen s pritelem) a bude mi vsechno na obtiz, nehlede na to, ze budu asi muset nechat treninku. Ale aspon uz nebudu zase zena.Vis, ja se nikdy, NIKDY nesmirim s tim, jaka jsem. Menstruace me netrapi a deti taky ne, opravdu jsem nikdy nebyla na rodinu, jsem spis samotar a karierista a pritel taky, takze misto rodiny spolu planujeme praci na spolecnych vyzkumech a projektech :-)).Anglina, skola a konicky ok :-), kdyz uz se ptas. Ale stve me, ze se nedovedu "zamilovat" do jinyho jazyku. Holt mam asi geny z UK :-)))). jenze pri psani kamosce do Svycarska jsem se az zastydela, jak moc tu neminu zapominam. No a o cestine ani nemluve - najdu si tu vzdycky par chyb a nejrdasi bych se propadla :-). Slibuju si, ze s tim neco provedu, ale nejak se nemuzu dokopat :-))).Ja si pritele vazim, to zase ne ze ne. Fakt jo. Ale stve me tim svym racionalnim pristupem a taky me stve, ze je na me moc hodny. ja mam pak tendenci chovat se jako mrcha. No a nejvic me dostane, kdyz se pri mem vylevu otoci a obejme me se slovy "jsi hrozne moc nemocna". To fakt vrazdim. Kdyby mi dal par facek, mela bych duvod do PPP zase poradne spadnout, ale takhle je mi to spis lito a nejak se to ve me zlomi....Jinak ale nemuzu s Misousisou souhlasit, ze "v PPP pekne litam". Ja si spis myslim, ze mam problem s tema dvema osobnostma a s depresema. Ale tezko rict...No uvidime, jak dopadnu zejtra. Jo, taky bych chtela jeste poznamenat, ze to, ze studuju psychologii neznamena, ze nemuzu trpet psychickou poruchou. Stejne jako lekarum se nevyhne rakovina, stejne jako oni kouri a nesportuji, i kdyz je to zdrave, ta ja si nenaordinuju jinou hlavu. Pripada mi dost zcestne namitat, ze "studentka psychologie tohle a studentka psychologie tamhleto". Navic si vubec nejsem jista, ze se mi chce babrat se v PPP a pravdepodobne asi nikdy nebudu psychiatr - klinik. je zvlastni, kolik lidi si pri pojmu psychologie hned vybavi ordinaci, teorie nikoho nenapadne. Ale i tu musel nekdo vyvinout, i ty pokusy musel nekdo provest...Takze se nebojim, ze bych tady mela mit nejaky problem.Jezisi, nejak desne moc kecam, budu muset letet. Diky ale, zes napsala, Elektro. Ja taky dost posledni dobou cetla, vic nez psala. To az ted.tak se mej, ja cvalam k Neumetelum, hezkej a romantickej vecerXenca-nepalicatka :-)

Ahoj Xenie,promiň,ale opravdu vyhledej odbornou pomoc.Neznáš mě,ale já si to tu občas pročtu.I já trpěla PPP,užívala jsem antidepresiva a léčila se.I já měla podobnou výchovu jako Ty/škoda každé rány,která padne vedle/.Také mám za sebou špatný sexuální zážitek.Tvůj postoj "já jsem prostě nemocná"je nesmysl.Ty se nechceš léčit a vymlouváš se na to a sebelituješ se.Možná o tom nic neví,ale i já lehce studuji psychologii.Tvůj negativní přístup k životu a ženství.Víš sex,děti a to co k tomu patří je především o lásce,není to žádný úděl ženy.Je to každého svobodné rozhodnutí a já Ti nic nevyvracím,ale Ty asi lásku k životu nepotřebuješ.A skutečné problémy nejsou jen PPP.Je mi 25let,mám 9měsíční miminko a v 17letech mi zemřel táta při autonehodě cizím zavinění.To je teprve zkušenost.Víš pak už jsem neřešila,kolikrát mi nafackoval a nevybíravě vysnadal.Zůstalo to krásné,nevyřčené a v srdci nekonečná bolest.Neříkám,že jsi bezcitná,ale Tvé poslední příspěvky tomu spíše napovídají.Každý jsme strůjcem svého štěstí,každý máme možnost volby.Takže Tě nijak neodsuzuji.POkud si myslíš,že štěstí spočívá ve vychrtlosti a v neženství,budiž Ti to přáno.Když ale zkusíš vyhledat odbornou pomoc,nic nezkazíš.POkud jsem se Tě nějak dotkla či něco špatně pochopila,omlouvám se.Markéta

Ne, Xenie, takhle jsi to ale spatne pochopila. Netvrdim, ze si za ppp muzeme samy. To v zadnem pripade. Je to nemoc, je to HODNE vazna nemoc. Ale proste mi obcas prijde, ze bychom se mely zamyslet nad vaznejsimi problemy, nez je nase vaha. Nemyslis? I v mem zivote hraje vaha nejdulezitejsi roli. A ja se za to stydim, nepripada mi to moralni, spravny. Proto se snazim myslet na ty OPRAVDOVY problemy. Uz to chapes? To mi pomaha. Treba Ti to pomuze taky. Rozumim tomu spravne, ze jsi byla znasilnena? To je mi pak hodne lito. Uz bych potom chapala pricinu Tve ppp. To se ale da trochu (ne uplne, to je nesmysl, to urcite jako studentka psychologie vis) "vylecit". Da se trochu zabranit obrovskym depresim, ktere z toho prameni. Chodis k nejakemu psychologovi? Myslim, ze by Ti mohl pomoci. Asi Ti ted strasne lezu na nervy tim, jak pisu "klidne". I tohle chapu. Ja prozivala ten samy vztek. Vztekala jsem se, ze me nechali tolik pribrat, vztekala jsem se, ze se mi nedari zhubnout, vztekala jsem se, kdyz mi tvrdili, ze na vaze TOLIK nezalezi..... Ale mela bys se sebou neco delat. Mne nejvic pomohla kamaradka, ktera mi rekla "Heled, Miso, nejsi jedina, kdo ma problemy. Tak se koukej sebrat, ja Ti pomuzu, ale mela bys to zvladnout sama." Chvili jsem se na ni zlobila, ze me nechape, nerozumi, nechce me vyslechnout, ale pak jsem se jeji radou zacala ridit. A ted jsem tam, kde jsem. Troufam si tvrdit, ze opravdu chodim uz jen po okraji kruhu ppp. A je to poprve, co muzu rict, ze jsem rada, protoze uz nechci PPP. PPP za me moje depresivni stavy nevyresi.